Zákon atomový zákon

§ 88

Činnosti související se získáváním radioaktivního nerostu

(1) Produkt hornické činnosti uložený na odvalu nebo v odkališti jako těžební odpad¹²) obsahující přírodní radionuklid není radioaktivním odpadem.

(2) Pokud je součástí těžebního odpadu po činnosti související se získáváním radioaktivního nerostu radioaktivní látka, postupuje se při nakládání s ním podle tohoto zákona, co se týče jeho radioaktivní vlastnosti.

(3) Práce vykonávaná hornickým způsobem v podzemí z ložiska dobývání radioaktivního nerostu musí být vykonávána za stejných podmínek jako činnost související se získáváním radioaktivního nerostu.

(4) Osoba, která má v držbě odval, odkaliště nebo jiný zbytek po činnosti související se získáváním radioaktivního nerostu nebo po jiné hornické činnosti doprovázené výskytem radioaktivního nerostu, musí zajistit monitorování těchto zbytků podle § 149 a v případě překročení uvolňovacích úrovní zajistit nápravu.

(5) Vlastník pozemku, na němž se provádí monitorování nebo zajištění nápravy podle odstavce 4, je povinen strpět úkony spojené s jejich provedením.

(6) Prováděcí právní předpis stanoví požadavky na zajištění radiační ochrany při činnosti související se získáváním radioaktivního nerostu.

§ 89

Vysokoaktivní zdroj

(1) Držitel povolení k výrobě nebo dovozu vysokoaktivního zdroje a osoba, která má v držbě vysokoaktivní zdroj, jsou povinni zajistit identifikaci a označení vysokoaktivního zdroje a jeho příslušenství, zejména obalu, přepravního obalu a zařízení, v němž je vysokoaktivní zdroj instalován.

(2) Prováděcí právní předpis stanoví způsob identifikace a označování vysokoaktivního zdroje a jeho příslušenství.

§ 90

Zvláštní povinnosti při nakládání s radionuklidovým zdrojem

(1) Držitel povolení, který má v držbě radionuklidový zdroj, pro který již nemá další využití, je povinen jej předat neprodleně jeho dodavateli, uznanému skladu, držiteli povolení k nakládání s radioaktivním odpadem nebo jinému oprávněnému uživateli.

(2) Držitel povolení k nakládání s radionuklidovým zdrojem je povinen trvale zajistit peněžní prostředky k bezpečnému ukončení tohoto nakládání.

(3) Držitel povolení, který má v držbě jednoduchý nebo významný radionuklidový zdroj, jehož využití nepředpokládá po dobu delší než 12 měsíců, je povinen jej předat na své náklady ke skladování do uznaného skladu.

(4) Držitel povolení k nakládání s radionuklidovým zdrojem, na kterého bylo vydáno rozhodnutí o úpadku, je povinen neprodleně po nabytí právní moci rozhodnutí o úpadku předat na své náklady radionuklidový zdroj, pro nějž nemá využití, ke skladování do uznaného skladu. Náklady na skladování radionuklidového zdroje a na jeho konečné zneškodnění jsou součástí nákladů správy majetkové podstaty.

§ 91

Opuštěný zdroj

(1) Provozovatel zařízení určeného k tavbě, shromažďování a zpracování kovového šrotu je povinen přijmout opatření k vyhledávání opuštěného zdroje a pracovníka, který může být vystaven ionizujícímu záření z opuštěného zdroje,

1. a) informovat o účincích ionizujícího záření na lidský organismus,
2. b) poučit o tom, jak opuštěný zdroj vizuálně rozpoznat,
3. c) poučit o opatřeních při nálezu opuštěného zdroje nebo vzniku podezření na jeho přítomnost a
4. d) pravidelně školit o skutečnostech podle písmen a) až c).

(2) Je-li nalezen opuštěný zdroj

1. a) v zařízení určeném k tavbě, shromažďování a zpracování kovového šrotu, jeho provozovatel
   1. 1. musí zajistit radiační ochranu fyzických osob, které by mohly přijít se zdrojem ionizujícího záření do styku, a zabezpečit zdroj ionizujícího záření před přístupem nepovolaných fyzických osob a
   2. 2. se stává vlastníkem zdroje ionizujícího záření, není-li původní vlastník zjištěn do 60 dnů od nalezení, nebo

1. b) mimo zařízení určené k tavbě, shromažďování a zpracování kovového šrotu,
   1. 1. je Správa povinna převzít zdroj ionizujícího záření a vlastníkem zdroje ionizujícího záření se stává Česká republika, není-li původní vlastník zjištěn do 60 dnů od nalezení, nebo
   2. 2. Úřad rozhodne o vrácení zdroje ionizujícího záření původnímu vlastníkovi, jsou-li zajištěny podmínky pro další bezpečné nakládání s ním, nebo rozhodne o prohlášení zdroje ionizujícího záření za radioaktivní odpad.

(3) Náklady spojené s vyhledáním a identifikací zdroje ionizujícího záření při podezření, že je opuštěným zdrojem, bezpečným předáním, skladováním nebo zneškodněním opuštěného zdroje nese původní vlastník, je-li znám, jinak je nese Česká republika nebo provozovatel zařízení určeného k tavbě, shromažďování a zpracování kovového šrotu, stane-li se vlastníkem zdroje ionizujícího záření podle odstavce 2 písm. a) bodu 2. V případě, že se zdroj ionizujícího záření nestal opuštěným zdrojem s vědomím nebo zaviněním původního vlastníka nebo by takové náklady představovaly pro původního vlastníka nepřiměřenou zátěž, kterou po něm nelze spravedlivě požadovat, náklady nese Česká republika. Původní vlastník musí požádat o převzetí nákladů Úřad do 60 dnů poté, co je zjištěn, jinak je nese sám. Lhůta pro vydání rozhodnutí činí 60 dnů.

§ 92

Dovoz a vývoz radionuklidového zdroje

(1) Držitel povolení k dovozu radionuklidového zdroje 1. nebo 2. kategorie zabezpečení je povinen

1. a) informovat o chystaném dovozu Úřad 30 dní předem; součástí informace musí být
   1. 1. údaje o druhu radionuklidu a aktivitě dováženého radionuklidového zdroje,
   2. 2. identifikační údaje dodavatele radionuklidového zdroje,
   3. 3. údaje o způsobu přepravy a
   4. 4. předpokládané datum dovozu,

1. b) sdělit Úřadu nejméně 3 dny před uskutečněním dovozu jeho skutečné datum a jednoznačnou identifikaci dováženého radionuklidového zdroje.

(2) Držitel povolení k vývozu radionuklidového zdroje 1. nebo 2. kategorie zabezpečení je povinen

1. a) vyvézt radionuklidový zdroj jen do státu, který je schopen trvalého bezpečného nakládání s radionuklidovým zdrojem,
2. b) informovat o chystaném vývozu Úřad 30 dní předem; součástí informace musí být
   1. 1. předpokládané datum vývozu,
   2. 2. identifikační údaje příjemce v cílové zemi, včetně adresy sídla nebo místa pobytu příjemce a údajů o existenci a platnosti oprávnění příjemce k nakládání s radionuklidovým zdrojem,
   3. 3. druh radionuklidu a aktivita vyváženého radionuklidového zdroje a
   4. 4. počet a celková aktivita vyvážených radionuklidových zdrojů,

1. c) sdělit Úřadu nejméně 7 kalendářních dnů před uskutečněním vývozu jeho skutečné datum a jednoznačnou identifikaci vyváženého radionuklidového zdroje.

(3) Vývoz radionuklidového zdroje 1. kategorie zabezpečení je zakázán v případě, že nelze prokázat, že příjemce nebo přejímající stát je schopen zajistit bezpečné nakládání s tímto zdrojem.

(4) Je-li doba mezi uzavřením smluvního vztahu o dovozu nebo vývozu zdroje 1. nebo 2. kategorie zabezpečení a uskutečněním jeho plnění kratší než 30 dní, je držitel povolení k tomuto dovozu nebo vývozu povinen informovat Úřad nejpozději den následující po dni uzavření smluvního vztahu o tomto chystaném dovozu nebo vývozu.

(5) Je-li doba mezi uzavřením smluvního vztahu o dovozu zdroje 1. nebo 2. kategorie zabezpečení a skutečným datem tohoto dovozu kratší než 3 dny, nebo je-li doba mezi uzavřením smluvního vztahu o vývozu zdroje 1. nebo 2. kategorie zabezpečení a skutečným datem tohoto vývozu kratší než 7 dní, je držitel povolení k dovozu nebo vývozu povinen informovat Úřad nejpozději den následující po dni uzavření smluvního vztahu o skutečném datu dovozu nebo vývozu radionuklidového zdroje 1. nebo 2. kategorie zabezpečení.

§ 93

Pracoviště s možností zvýšeného ozáření z přírodního zdroje záření

(1) Pracovištěm s možností zvýšeného ozáření z přírodního zdroje záření je

1. a) paluba letadla při letu ve výšce nad 8 km,
2. b) pracoviště s materiálem se zvýšeným obsahem přírodního radionuklidu,
3. c) kosmická loď při letu nebo v kosmickém prostoru.

(2) Každý, kdo vykonává činnost, při níž je provozováno pracoviště s možností zvýšeného ozáření z přírodního zdroje záření, je povinen

1. a) zajistit měření za účelem stanovení osobních dávek pracovníka a evidenci výsledků měření a osobních dávek pracovníka,
2. b) oznamovat Úřadu informace o pracovišti, výsledcích měření a osobních dávkách pracovníka,
3. c) zajistit optimalizaci radiační ochrany pracovníka, pokud je překročena stanovená úroveň,
4. d) zajistit ochranu těhotné ženy podle § 64 odst. 3 a
5. e) informovat pracovníka o
   1. 1. možném zvýšeném ozáření z přírodního zdroje záření,
   2. 2. výsledcích měření na pracovišti, osobních dávkách a o související zdravotní újmě v důsledku ozáření a
   3. 3. provedených opatřeních ke snížení ozáření.

(3) Každý, kdo provozuje pracoviště s možností zvýšeného ozáření z přírodního zdroje záření, kterým je paluba letadla při letu ve výšce nad 8 km, na němž může být efektivní dávka člena posádky letadla vyšší než 1 mSv za rok, je povinen hodnotit ozáření člena posádky letadla a na základě výsledků tohoto hodnocení zvážit úpravu rozpisu služeb člena posádky letadla za účelem snížení ozáření.

(4) Ozáření člena posádky kosmické lodi, které může překročit limity pro radiační pracovníky, se považuje za výjimečné ozáření podle § 65. Toto ozáření musí být odůvodněné, optimalizované a schválené rozhodnutím Úřadu. Úřad při vydávání tohoto rozhodnutí postupuje obdobně podle § 65.

(5) Prováděcí právní předpis stanoví

1. a) výčet pracovišť s materiálem se zvýšeným obsahem přírodního radionuklidu,
2. b) způsob, rozsah a četnost měření za účelem stanovení osobních dávek pracovníka, způsob stanovení osobních dávek pracovníka a rozsah, způsob a dobu evidence osobních dávek pracovníka,
3. c) rozsah a obsah informací oznamovaných Úřadu o pracovišti, včetně identifikačních údajů provozovatele pracoviště, a četnost jejich oznamování,
4. d) úroveň, po jejímž překročení musí být na pracovišti s materiálem se zvýšeným obsahem přírodního radionuklidu zajištěna optimalizace radiační ochrany.

§ 94

Pracoviště se zvýšeným ozářením z přírodního zdroje záření

(1) Pokud po provedení optimalizace radiační ochrany podle § 93 odst. 2 písm. c) může na pracovišti s možností zvýšeného ozáření z přírodního zdroje záření překročit ozáření pracovníka efektivní dávku 6 mSv za rok, pracoviště se považuje za pracoviště se zvýšeným ozářením z přírodního zdroje záření.

(2) Každý, kdo vykonává činnost, při níž je provozováno pracoviště se zvýšeným ozářením z přírodního zdroje záření, je povinen

1. a) vymezit pracoviště nebo jeho část, kde může efektivní dávka pracovníka překročit 6 mSv za rok, označit je a zabezpečit proti vstupu nepovolaného,
2. b) zařadit svého pracovníka jako radiačního pracovníka kategorie A,
3. c) provést každoroční poučení pracovníka o radiačním riziku na pracovišti,
4. d) zajistit pracovníkovi pracovnělékařské služby podle § 80,
5. e) zpracovat pokyny pro práci na pracovišti včetně pokynů pro její bezpečné vykonávání a pro vstup fyzické osoby, která není pracovníkem, na pracoviště,
6. f) zajistit pro pracovníka ochranné pracovní pomůcky,
7. g) zajistit zpracování postupu monitorování pracoviště a pracovníků a
8. h) zajistit vedení dokumentace o rozsahu a způsobu zajištění radiační ochrany.

§ 95

Podmínky uvolňování radioaktivní látky z některých pracovišť s možností zvýšeného ozáření z přírodního zdroje záření

(1) Každý, kdo uvolňuje radioaktivní látku z pracoviště stanoveného v § 93 odst. 1 písm. b), je povinen

1. a) předcházet neodůvodněnému nahromadění radioaktivní látky uvolňované z pracoviště,
2. b) zajistit měření a hodnocení obsahu radionuklidů v radioaktivní látce uvolňované z pracoviště, a to včetně případů, kdy je uvolňovaná radioaktivní látka určena pro opakované použití nebo recyklaci,
3. c) výsledky měření podle písmene b) evidovat a oznamovat Úřadu,
4. d) zpracovat vnitřní předpis pro nakládání s radioaktivní látkou uvolňovanou z pracoviště a postupovat podle něj a
5. e) v případě použití radioaktivní látky uvolňované z pracoviště za účelem výroby stavebního materiálu informovat odběratele o druhu a obsahu přírodních radionuklidů v uvolňované radioaktivní látce.

(2) Radioaktivní látku lze uvolňovat z pracoviště stanoveného v § 93 odst. 1 písm. b) bez povolení Úřadu, nejsou-li překročeny uvolňovací úrovně stanovené prováděcím právním předpisem.

(3) Radioaktivní látku lze uvolňovat z pracoviště stanoveného v § 93 odst. 1 písm. b) bez povolení Úřadu též v případě, že efektivní dávka každého jednotlivce z obyvatelstva způsobená v kalendářním roce uvolněním radioaktivní látky je menší než 0,3 mSv.

(4) Každý, kdo uvolňuje radioaktivní látku z pracoviště podle odstavce 3, je povinen oznámit Úřadu nejméně 60 dní předem

1. a) druh uvolňované radioaktivní látky,
2. b) aktivitu radionuklidů v uvolňované radioaktivní látce,
3. c) místo, čas a způsob uvolňování radioaktivní látky a
4. d) zhodnocení ozáření jednotlivce z obyvatelstva prokazující splnění podmínky uvolňování podle odstavce 3.

(5) Radioaktivní látku lze uvolňovat z pracoviště stanoveného v § 93 odst. 1 písm. b) bez povolení Úřadu též v případě použití uvolňované radioaktivní látky k výrobě stavebního materiálu. Při tomto způsobu uvolňování radioaktivní látky z pracoviště nelze postupovat podle odstavce 3. Každý, kdo uvolňuje radioaktivní látku z pracoviště za účelem použití uvolňované radioaktivní látky k výrobě stavebního materiálu, je povinen oznámit Úřadu nejméně 60 dní předem

1. a) druh uvolňované radioaktivní látky,
2. b) aktivitu radionuklidů v uvolňované radioaktivní látce,
3. c) dobu a rozsah uvolňování radioaktivní látky a
4. d) identifikační údaje výrobce stavebního materiálu.

(6) Prováděcí právní předpis stanoví

1. a) rozsah, způsob a četnost provádění měření a hodnocení obsahu radionuklidů v radioaktivní látce uvolňované z pracoviště,
2. b) způsob a dobu vedení evidence výsledků měření obsahu radionuklidů v radioaktivní látce uvolňované z pracoviště a četnost jejich oznamování Úřadu,
3. c) obsah vnitřního předpisu pro nakládání s radioaktivní látkou uvolňovanou z pracoviště,
4. d) hodnoty uvolňovacích úrovní pro pracoviště s možností zvýšeného ozáření z přírodního zdroje záření a podmínky, za nichž se považují za překročené.