účinné od 1. 1. 1950265.
účinné od 1. 1. 1950Zákon
účinné od 1. 1. 1950ze dne 7. prosince 1949
účinné od 1. 1. 1950o právu rodinném.
účinné od 1. 1. 1950Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
účinné od 1. 1. 1950Aby byly dány předpoklady pro vytvoření manželství jako dobrovolného a trvalého životního společenství muže a ženy, založeného zákonným způsobem, které jako základ rodiny bude sloužit zájmům všech jejích členů i prospěchu společnosti v souladu s jejím pokrokovým vývojem,
účinné od 1. 1. 1950aby byly uvedeny v život zásady ústavy o stejném postavení mužů i žen a o právech dětí bez rozdílu původu a
účinné od 1. 1. 1950aby byla zajištěna ochrana manželství a rodiny tak, aby rodina byla zdravou základnou vývoje národa, ustanovuje se:
účinné od 1. 1. 1950(1) Manželství se uzavírá souhlasným prohlášením muže a ženy před místním národním výborem, že spolu vstupují v manželství.
účinné od 1. 1. 1950(2) Nebude-li toto prohlášení snoubenců učiněno před místním národním výborem, manželství nevznikne.
účinné od 1. 1. 1950(1) Manželství se uzavírá před místním národním výborem pověřeným vést matriky pro obvod, v němž má jeden ze snoubenců bydliště.
účinné od 1. 1. 1950(2) Ze závažných příčin lze však povolit uzavření manželství před jiným místním národním výborem.
účinné od 1. 1. 1950(1) Snoubenci jsou povinni předložit výpisy z rodné matriky a jiné potřebné doklady a prohlásit, že jim nejsou známy okolnosti, které by uzavření zamýšleného manželství vylučovaly, a že je jim znám zdravotní stav jich obou.
účinné od 1. 1. 1950(2) Kdo chce uzavřít manželství nové, je nadto povinen prokázat, že jeho dřívější manželství zaniklo anebo bylo prohlášeno za neplatné.
účinné od 1. 1. 1950(3) Je-li opatření potřebného dokladu spojeno s těžko překonatelnou překážkou, lze snoubence zprostit povinnosti doklad předložit.
účinné od 1. 1. 1950Manželství se uzavírá veřejně a slavnostním způsobem v přítomnosti dvou svědků. Mimo úřadovnu místního národního výboru lze manželství uzavřít jen ze závažných příčin.
účinné od 1. 1. 1950Je-li život snoubence přímo ohrožen, může být manželství uzavřeno před kterýmkoli místním národním výborem a není ani třeba předložit doklady jinak potřebné. I v takovém případě jsou však snoubenci povinni prohlásit, že jim nejsou známy okolnosti, které by zamýšlené manželství vylučovaly.
účinné od 1. 1. 1950(1) Ze závažných příčin lze povolit, aby prohlášení snoubence, že vstupuje v manželství, učinil jeho zmocněnec.
účinné od 1. 1. 1950(2) Plná moc musí být dána písemně a osoba, s kterou má být manželství uzavřeno, musí být v ní přesně označena; jinak není plná moc platná.
účinné od 1. 1. 1950(3) Odvolání plné moci je účinné, jen dozví-li se o něm druhý snoubenec před tím, než učiní prohlášení, že vstupuje v manželství se zmocnitelem.
účinné od 1. 1. 1950Sňatkové obřady náboženské jsou dovoleny; smějí však být vykonány až po uzavření manželství podle tohoto zákona.
účinné od 1. 1. 1950(1) Manželství nemůže být uzavřeno se ženatým mužem nebo s vdanou ženou.
účinné od 1. 1. 1950(2) Neplatnost manželství se zde vysloví z úřední povinnosti.
účinné od 1. 1. 1950(3) K výroku o neplatnosti takového manželství nedojde, jestliže dřívější manželství zanikne anebo bude prohlášeno za neplatné.
účinné od 1. 1. 1950(1) Manželství nemůže být uzavřeno mezi příbuznými v pokolení přímém, ani mezi osvojitelem a osvojencem, dokud osvojení trvá, ani mezi sourozenci, ani mezi osobami v přímém pokolení sešvagřenými. Ze závažných příčin lze povolit uzavření manželství mezi osobami v přímém pokolení sešvagřenými.
účinné od 1. 1. 1950(2) Neplatnost manželství uzavřeného mezi osobami příbuznými nebo mezi osvojitelem a osvojencem se vysloví z úřední povinnosti; o vyslovení neplatnosti manželství osob sešvagřených může žádat kterýkoli z manželů.
účinné od 1. 1. 1950(1) Manželství nemůže uzavřít osoba stižená duševní poruchou nebo nedostatečně duševně vyvinutá. Uzavření manželství lze takové osobě povolit, jen je-li její zdravotní stav slučitelný s podstatou a účelem manželství.
účinné od 1. 1. 1950(2) O vyslovení neplatnosti manželství může zde žádat kterýkoli z manželů.
účinné od 1. 1. 1950(3) K výroku o neplatnosti manželství však nedojde, jestliže duševní porucha již pominula.
účinné od 1. 1. 1950(1) Manželství nemůže uzavřít osoba nezletilá. Ze závažných příčin lze povolit uzavření manželství nezletilci staršímu než šestnáct let.
účinné od 1. 1. 1950(2) Neplatnost manželství se zde vysloví z úřední povinnosti nebo na žádost kteréhokoli z manželů.
účinné od 1. 1. 1950(3) K výroku o neplatnosti takového manželství však nedojde, jestliže manžel, který byl v době uzavření manželství nezletilý, již dovršil osmnáctý rok nebo jestliže manželka již otěhotněla.
účinné od 1. 1. 1950(1) Jestliže manželství zaniklo, nelze je již prohlásit za neplatné. Bylo-li však manželství uzavřeno se ženatým mužem nebo s vdanou ženou anebo mezi osobami příbuznými, lze vyslovit jeho neplatnost z úřední povinnosti i po jeho zániku.
účinné od 1. 1. 1950(2) Bylo-li řízení o prohlášení manželství za neplatné na žádost manžela již zahájeno, lze neplatnost manželství vyslovit i po smrti manžela druhého.
účinné od 1. 1. 1950(3) Po smrti manžela, který podal žádost o prohlášení manželství za neplatné, lze neplatnost vyslovit také tehdy, požádají-li o to jeho potomci.
účinné od 1. 1. 1950V rozhodnutí prohlašujícím manželství za neplatné budiž vysloveno, zdali manželé - nebo který z nich - uzavírajíce manželství nejednali v dobré víře.
účinné od 1. 1. 1950(1) Manželství prohlášené za neplatné se považuje za neuzavřené.
účinné od 1. 1. 1950(2) O poměru manželů ke společnému dítěti a o majetkových poměrech mezi manžely po prohlášení manželství za neplatné platí však přiměřeně ustanovení o poměru rozvedených manželů ke společnému dítěti a o majetkových poměrech mezi manžely rozvedenými.
účinné od 1. 1. 1950V manželství mají muž i žena stejná práva a stejné povinnosti. Jsou povinni žít spolu, být si věrni a vzájemně si pomáhat.
účinné od 1. 1. 1950(1) O podstatných věcech rodiny založené jejich manželstvím rozhodují manželé vzájemnou dohodou. Nedohodnou-li se, rozhodne soud.
účinné od 1. 1. 1950(2) K výkonu povolání a ke změně místa zaměstnání nepotřebuje žádný z manželů souhlasu manžela druhého.
účinné od 1. 1. 1950(1) Snoubenci mohou při uzavírání manželství před oddávajícím orgánem souhlasně prohlásit, že nadále bude příjmení jednoho z nich jejich příjmením společným.
účinné od 1. 1. 1950(2) Ponechají-li si snoubenci svá příjmení dosavadní, prohlásí při uzavření manželství, které z jejich příjmení bude příjmením dětí z tohoto manželství.
účinné od 1. 1. 1950Manželstvím vznikne švagrovství mezi manželem jedním a příbuznými manžela druhého; trvá i po zániku manželství.
účinné od 1. 1. 1950O uspokojení potřeb rodiny manželstvím založené jsou povinni pečovat oba manželé podle svých sil a podle poměru svých výdělečných a majetkových možností. Poskytování prostředků může být vyváženo zčásti nebo zcela osobním výkonem péče o děti a společnou domácnost.
účinné od 1. 1. 1950Jestliže jednoho z manželů něco zajde, předpokládá se, že je druhý manžel oprávněn jednat za něho v obvyklých záležitostech, zejména přijímat za něho běžná plnění.
účinné od 1. 1. 1950(1) Také jednání jen jednoho z manželů při obstarávání obvyklých záležitostí rodiny zavazuje oba manžely rukou společnou a nerozdílnou.
účinné od 1. 1. 1950(2) Z důležitých důvodů může však soud na žádost jednoho manžela vyslovit, že jednání druhého manžela nemají tohoto právního následku. Změní-li se poměry, může být takový výrok zrušen.
účinné od 1. 1. 1950(3) Proti jiné osobě je vyloučení vzniku společného závazku účinné jen tehdy, je-li jí známo.
účinné od 1. 1. 1950(1) Jmění, jehož nabude kterýkoli z manželů v době trvání manželství - vyjma to, čeho nabude dědictvím nebo darem, a to, co slouží jeho osobním potřebám nebo výkonu jeho povolání -, tvoří jeho získaný majetek.
účinné od 1. 1. 1950(2) Získané majetky obou manželů jsou majetkem jim společným (zákonné společenství majetkové).
účinné od 1. 1. 1950Obvyklou správu jmění náležejícího do zákonného společenství majetkového může vykonávat každý z manželů sám; jde-li však o věc, která přesahuje rámec obvyklé správy, potřebuje souhlasu manžela druhého.
účinné od 1. 1. 1950Na jmění náležejícím do zákonného společenství majetkového se může hojit také věřitel jen jednoho z manželů.
účinné od 1. 1. 1950(1) Na žádost kteréhokoli z manželů může soud ze závažných příčin zákonné společenství majetkové zrušit.
účinné od 1. 1. 1950(2) Zákonné společenství majetkové zaniká, jakmile je některý z manželů zbaven svéprávnosti.
účinné od 1. 1. 1950(1) Jakmile zákonné společenství majetkové zanikne, platí o jmění, které do něho patřilo, přiměřeně ustanovení o spoluvlastnictví.
účinné od 1. 1. 1950(2) Podíly manželů jsou si rovny.
účinné od 1. 1. 1950Při rozdělení jmění náležejícího do zákonného společenství majetkového je každý z manželů povinen nahradit to, co bylo z tohoto jmění vynaloženo na jeho majetek, který do společenství nepatří. Co vynaložil některý z manželů na společné jmění jen ze svého, bude mu na jeho žádost nahrazeno.
účinné od 1. 1. 1950(1) Podíl na jmění náležejícím do zákonného společenství majetkového může být rozvedenému manželu, který je vinen rozvodem, na žádost nevinného manžela odňat, jestliže se o nabytí tohoto jmění nepřičinil vůbec, anebo může být snížen, přičinil-li se v míře jen nepatrné. Jsou-li rozvodem vinni manželé oba, upraví soud jejich podíly na žádost kteréhokoli z nich tak, aby poměr podílů odpovídal tomu, jak se přičinili o nabytí společného jmění.
účinné od 1. 1. 1950(2) Při určení míry přičinění přihlédne se i k tomu, zdali některý z manželů osobně pečoval o děti a společnou domácnost.
účinné od 1. 1. 1950(3) Bude-li manželství prohlášeno za neplatné a nebylo-li uzavřeno jedním nebo oběma manžely v dobré víře, platí přiměřeně ustanovení předchozích odstavců.
účinné od 1. 1. 1950(1) Manželé se mohou dohodnout, že rozsah jmění jim společného bude jiný, než jaký je při zákonném společenství majetkovém. Také správu společného jmění mohou úmluvou upravit jinak, než stanoví zákon. Stejně mohou zákonné společenství majetkové vyhradit až ke dni zániku manželství.
účinné od 1. 1. 1950(2) K platnosti takových manželských úmluv majetkových je třeba formy soudního zápisu.
účinné od 1. 1. 1950(3) Vůči jiné osobě se mohou manželé na takovou úmluvu odvolat jen tehdy, je-li jí známa.
účinné od 1. 1. 1950(1) Nastal-li z důležitých důvodů mezi manžely hluboký a trvalý rozvrat, může manžel žádat, aby soud manželství zrušil rozvodem.
účinné od 1. 1. 1950(2) O rozvod nemůže žádat manžel, který rozvrat výlučně zavinil, ledaže druhý manžel projeví s rozvodem souhlas.
účinné od 1. 1. 1950(3) Mají-li manželé nezletilé děti, nemůže být manželství rozvedeno, bylo-li by to v rozporu se zájmem těchto dětí.
účinné od 1. 1. 1950(1) V rozhodnutí, jímž se manželství rozvádí, buď také vysloveno, zdali manželé - nebo který z nich - jsou rozvodem vinni.
účinné od 1. 1. 1950(2) Od výroku o vině buď upuštěno, požádají-li o to oba manželé.
účinné od 1. 1. 1950Rozhodnutí, jímž se rozvádí manželství rodičů nezletilého dítěte, nelze vydat, dokud nejsou pro dobu po rozvodu upravena práva a povinnosti rodičů stran dítěte a jeho majetku.
účinné od 1. 1. 1950Manžel, který přijal příjmení druhého manžela, může do patnácti dnů po rozvodu oznámit orgánu pověřenému vést matriky, že opět přijímá své příjmení dřívější.
účinné od 1. 1. 1950(1) Pokud rozvedený manžel, který není rozvodem vinen, není sám s to uspokojit své osobní potřeby, může žádat na druhém manželu, třebas také nevinném, aby mu na jejich uspokojení poskytoval úhradu podle svých výdělečných a majetkových možností.
účinné od 1. 1. 1950(2) Jsou-li rozvodem vinni manželé oba, může soud uvedenou úhradu přiznat i manželu vinnému.
účinné od 1. 1. 1950(3) Právo žádat úhradu osobních potřeb zaniká smrtí manžela povinného úhradou, ledaže bylo jím už dříve uznáno anebo přiznáno soudem. Manžel, který má na úhradu právo, ztrácí je, jakmile uzavře nové manželství.
účinné od 1. 1. 1950Rodiče se starají o tělesný a duševní rozvoj dětí, zejména pečují o jejich výživu a výchovu tak, aby byly náležitě připraveny přispívat svou prací, podle svých schopností a náklonností, k prospěchu společnosti.
účinné od 1. 1. 1950(1) Děti mají společné příjmení rodičů nebo příjmení jednoho z nich.
účinné od 1. 1. 1950(2) Mají-li rodiče příjmení různá a nejde-li o dítě, jehož příjmení musí být určeno dohodou rodičů při uzavření jejich manželství, je na nich, aby se dohodli, zdali dítě bude mít příjmení otce nebo příjmení matky. Svou dohodu oznámí orgánu pověřenému vést matriky.
účinné od 1. 1. 1950(3) Nedohodnou-li se rodiče o příjmení dítěte nebo není-li znám žádný z rodičů, určí příjmení dítěte soud.
účinné od 1. 1. 1950(1) Uzavřou-li rodiče manželství po narození svého dítěte, ponese dítě příjmení určené pro jejich ostatní děti.
účinné od 1. 1. 1950(2) Uzavře-li manželství matka dítěte, jehož otec není znám, mohou manželé souhlasně prohlásit před orgánem pověřeným vést matriky, že příjmení určené pro jejich ostatní děti ponese i toto dítě.
účinné od 1. 1. 1950Příjmení dítěte se nemůže podle předchozích ustanovení změnit, jakmile dítě nabude zletilosti.
účinné od 1. 1. 1950(1) O výživu a výchovu dítěte jsou povinni stejně pečovat oba rodiče. Poskytování prostředků na výživu a výchovu dítěte může být vyváženo zčásti nebo zcela osobním výkonem péče o dítě.
účinné od 1. 1. 1950(2) Povinnost výživy trvá, pokud dítě není s to živit se samo.
účinné od 1. 1. 1950(1) Dítě, které má příjmy z vlastní práce a žije ve společné domácnosti s rodiči, je povinno, je-li toho potřebí, přispívat na výživu rodiny.
účinné od 1. 1. 1950(2) Dítě, které je ve výživě rodičů a s nimi také žije, je povinno doma pomáhat.
účinné od 1. 1. 1950Dohody i soudní rozhodnutí o výživě a výchově dítěte lze změnit, změní-li se poměry.
účinné od 1. 1. 1950(1) Narodí-li se dítě v době od uzavření manželství do uplynutí tří stého dne po zániku manželství nebo po jeho prohlášení za neplatné, považuje se za otce manžel matky.
účinné od 1. 1. 1950(2) Narodí-li se dítě ženě znovu provdané, považuje se za otce manžel pozdější, i když se dítě narodilo před uplynutím tří stého dne po tom, kdy její dřívější manželství zaniklo nebo bylo prohlášeno za neplatné.
účinné od 1. 1. 1950Jinak se považuje za otce muž, který otcovství uzná nebo jehož otcovství zjistí soud.
účinné od 1. 1. 1950(1) Otcovství lze uznat jen se souhlasem matky, je-li na živu. Souhlasu matky není třeba, je-li zcela zbavena svéprávnosti anebo je-li opatření jejího souhlasu spojeno s těžko překonatelnou překážkou.
účinné od 1. 1. 1950(2) Uznání otcovství se děje prohlášením před soudem nebo před orgánem pověřeným vést matriky.
účinné od 1. 1. 1950Otcovství lze uznat i k dítěti ještě nenarozenému, je-li již počato.
účinné od 1. 1. 1950Muž, který otcovství uznal, může je popřít, jen když dítě nezplodil a dokud neuplyne šest měsíců ode dne, kdy otcovství uznal.
účinné od 1. 1. 1950(1) Není-li otcovství uznáno, může jak dítě, tak i matka žádat, aby otcovství zjistil soud.
účinné od 1. 1. 1950(2) Za otce se považuje muž, který s matkou dítěte obcoval v době, od které neprošlo do narození dítěte méně než sto osmdesát a více než tři sta dní.
účinné od 1. 1. 1950(3) Není-li domnělý otec již na živu, podává se žádost o zjištění otcovství proti jeho opatrovníkovi, kterého mu soud pro tuto věc ustanoví.
účinné od 1. 1. 1950(1) Manžel matky může do šesti měsíců ode dne, kdy se dozví, že se jeho manželce narodilo dítě, na soudě popřít, že je jeho otcem.
účinné od 1. 1. 1950(2) Je-li manžel zcela zbaven svéprávnosti pro duševní poruchu, která vznikla před uplynutím popěrné lhůty, může otcovství popřít jeho zákonný zástupce, a to do šesti měsíců ode dne, kdy se dozví o narození dítěte, nebo věděl-li o jeho narození již dříve, do šesti měsíců po svém ustanovení.
účinné od 1. 1. 1950(1) Narodí-li se dítě v době mezi sto osmdesátým dnem od uzavření manželství a tří stým dnem po tom, kdy manželství zaniklo nebo bylo prohlášeno za neplatné, lze otcovství popřít jen tehdy, je-li vyloučeno, že by manžel matky mohl být otcem dítěte.
účinné od 1. 1. 1950(2) Narodí-li se dítě před sto osmdesátým dnem od uzavření manželství, postačí k tomu, aby se manžel matky nepovažoval za otce, popře-li na soudě své otcovství, ledaže s matkou dítěte obcoval v době, od níž neprošlo do narození dítěte méně než sto osmdesát a více než tři sta dní, nebo že při uzavření manželství věděl, že je těhotná.
účinné od 1. 1. 1950Manžel má popěrné právo vůči dítěti a matce, jsou-li oba na živu; nežije-li dítě, vůči matce, a nežije-li matka, vůči dítěti. Není-li na živu ani dítě ani matka, toto popěrné právo manžel nemá.
účinné od 1. 1. 1950Také matka může do šesti měsíců od narození dítěte popřít, že otcem dítěte je její manžel. Ustanovení o popěrném právu manžela platí tu přiměřeně.
účinné od 1. 1. 1950Nezletilé děti jsou v moci rodičovské.
účinné od 1. 1. 1950Rodičovská moc obsahuje zejména práva a povinnosti rodičů řídit jednání dětí, zastupovat děti a spravovat jejich majetek. Budiž vykonávána tak, jak to vyžaduje zájem dětí a prospěch společnosti.
účinné od 1. 1. 1950Vyžaduje-li to zájem řádného výkonu rodičovské moci, může se každý z rodičů dovolat pomoci úřadů.
účinné od 1. 1. 1950(1) Rodičovská moc náleží oběma rodičům.
účinné od 1. 1. 1950(2) Jestliže jeden z rodičů není na živu, není znám nebo není svéprávný, náleží rodičovská moc rodiči druhému. Totéž platí, je-li jeden z rodičů rodičovské moci zbaven anebo je-li jeho rodičovská moc v klidu.
účinné od 1. 1. 1950(3) O rodičovské moci otce, který byl zjištěn soudně, rozhodne soud.
účinné od 1. 1. 1950Nemá-li rodičovskou moc ani jeden z rodičů anebo je-li rodičovská moc obou rodičů v klidu, ustanoví se dítěti poručník.
účinné od 1. 1. 1950(1) Zástupcem dítěte, které je v rodičovské moci obou rodičů, může být kterýkoli z rodičů.
účinné od 1. 1. 1950(2) Žádný z rodičů nemůže však zastoupit děti, které jsou v jeho rodičovské moci, jde-li o právní jednání mezi dětmi samými anebo o právní jednání mezi i jen jedním z dětí a třebas i jen jedním z rodičů, ledaže jde o právní jednání, které je výlučně k prospěchu dítěte. Totéž platí, jde-li o řízení před soudem nebo před úřadem.
účinné od 1. 1. 1950(3) Nemůže-li dítě zastoupit žádný z rodičů, zastoupí dítě opatrovník ustanovený soudem.
účinné od 1. 1. 1950(1) Majetek dítěte jsou rodiče povinni spravovat s péčí řádného hospodáře. Jde-li o věc, která přesahuje rámec obvyklého řádného hospodaření, nesmějí rodiče jednat bez schválení soudu.
účinné od 1. 1. 1950(2) Výnos ze jmění dítěte slouží výživě a výchově dítěte a jeho sourozenců, kteří jsou s ním společně vychováváni; zbude-li něco, užije se toho na ostatní odůvodněné potřeby rodiny.
účinné od 1. 1. 1950Jakmile dítě dosáhne zletilosti, odevzdají mu rodiče majetek, který spravovali. Jsou povinni vydat počet jen z kmenového jmění a jen tehdy, když o to dítě požádá do roka po skončení správy.
účinné od 1. 1. 1950Neplní-li rodiče řádně povinnosti plynoucí z rodičovské moci, učiní soud opatření poměrům přiměřená; zejména může rodičům nebo některému z nich uložit omezení, jakými je vázán poručník, a je-li třeba, svěřit správu majetku dítěte opatrovníkovi.
účinné od 1. 1. 1950(1) Nemohou-li rodiče vykonávat rodičovskou moc pro překážku jen dočasnou, může soud rodičovskou moc ponechat v klidu.
účinné od 1. 1. 1950(2) Vadí-li výkonu rodičovské moci překážka trvalá, zneužívají-li rodiče své rodičovské moci anebo zanedbávají-li hrubě povinnosti z ní plynoucí, soud je rodičovské moci zbaví.
účinné od 1. 1. 1950Vyžaduje-li to zájem dítěte, zakáže soud rodičům zbaveným moci rodičovské s dítětem se stýkat.
účinné od 1. 1. 1950Osvojením vznikne mezi osvojitelem a osvojencem takový poměr, jaký je mezi rodiči a dětmi.
účinné od 1. 1. 1950(1) Osvojit lze jen osoby nezletilé, a jen je-li jim osvojení k prospěchu.
účinné od 1. 1. 1950(2) Mezi osvojitelem a osvojencem musí být přiměřený věkový rozdíl.
účinné od 1. 1. 1950(3) Osvojitelem nemůže být, kdo není svéprávný.
účinné od 1. 1. 1950(1) Jako společné dítě mohou někoho osvojit jen manželé.
účinné od 1. 1. 1950(2) Je-li osvojitel manželem, může osvojit jen se souhlasem druhého manžela; tohoto souhlasu není třeba, je-li druhý manžel zcela zbaven svéprávnosti nebo je-li opatření jeho souhlasu spojeno s překážkou těžko překonatelnou.
účinné od 1. 1. 1950(1) Osvojení vznikne soudním výrokem na žádost osvojitele.
účinné od 1. 1. 1950(2) K osvojení je třeba přivolení zákonného zástupce osoby osvojované; je-li tato osoba s to posoudit dosah osvojení, je třeba také jejího souhlasu.
účinné od 1. 1. 1950(1) Osvojenec dostane příjmení osvojitele; společný osvojenec manželů dostane příjmení určené pro ostatní jejich děti.
účinné od 1. 1. 1950(2) K příjmení nabytému osvojením může osvojenec, souhlasí-li osvojitel, připojit své příjmení dosavadní.
účinné od 1. 1. 1950(1) Osvojením zaniká rodičovská moc rodičů osvojencových, a je-li osvojenec poručencem, zaniká poručenství.
účinné od 1. 1. 1950(2) Vyživovací povinnosti osvojence a vůči němu v jeho dosavadní rodině trvají nadále jen potud, pokud jiné osoby výživou povinné nejsou s to své vyživovací povinnosti dostát.
účinné od 1. 1. 1950(1) Na návrh osvojitele nebo osvojence může soud poměr vzniklý osvojením z důležitých důvodů zrušit; právní následky zrušení nastanou dnem, kdy byl návrh podán.
účinné od 1. 1. 1950(2) Je-li osvojenec zletilý, lze osvojení zrušit dohodou mezi ním a osvojitelem; dohoda musí mít formu soudního zápisu.
účinné od 1. 1. 1950(1) Z poměru příbuzenství plyne příbuzným v pokolení přímém vzájemná povinnost poskytovat si úhradu na osobní potřeby (vyživovací povinnost).
účinné od 1. 1. 1950(2) Není-li potomků, přechází povinnost vyživovací na předky. Je-li několik potomků nebo předků, mají vyživovací povinnost příbuzní v stupni bližším před příbuznými v stupni vzdálenějším.
účinné od 1. 1. 1950Je-li více osob povinných, které jsou příbuzné v témže stupni, jsou všechny spoludlužníky rukou společnou a nerozdílnou, ale v jejich vzájemném poměru nese každý takový podíl, jaký odpovídá poměru jeho výdělečných a majetkových možností k výdělečným a majetkovým možnostem ostatních.
účinné od 1. 1. 1950Nárok na úhradu nákladů na osobní potřeby přísluší oprávněným osobám, jen pokud jsou v nouzi. To však neplatí o nároku nezletilých dětí proti rodičům.
účinné od 1. 1. 1950Rozsah vyživovací povinnosti určují jednak odůvodněné potřeby osoby oprávněné, jednak výdělečné a majetkové možnosti osoby povinné.
účinné od 1. 1. 1950(1) Koná-li osoba povinná u někoho jiného anebo pro někoho jiného práce, ať trvale nebo občas, platí pro určení rozsahu její vyživovací povinnosti a pro vymáhání závazku ji plnit, že má průměrnou odměnu za práce stejného druhu.
účinné od 1. 1. 1950(2) Jsou-li práce konány u osoby blízké nebo pro ni, nemůže tato osoba namítat, že vyplatila odměnu napřed, ani si nemůže započítat vzájemnou pohledávku za osobou povinnou.
účinné od 1. 1. 1950Jestliže ten, kdo již byl zavázán plnit vyživovací povinnost, se v posledních třech letech před tím, než oprávněná osoba žádala o určení tohoto závazku, zřekne právním jednáním nebo opominutím majetkových práv nebo výhod, nebo jestliže se vzdá bez důležitého důvodu dosavadního zaměstnání nebo je zamění za méně výnosné, přihlédne soud při určení výše jeho závazku k jeho výdělečným a majetkovým možnostem v době před tím, než tak učinil.
účinné od 1. 1. 1950(1) Otec dítěte, za kterého matka dítěte není provdána, je povinen matce přispět, jak slušnost žádá, na úhradu nákladů na těhotenství a slehnutí, jakož i na úhradu jejích osobních potřeb po dobu tří měsíců. Z důvodů zvláštního zřetele hodných může soud vyživovací povinnost otcovu rozšířit i nad tuto dobu.
účinné od 1. 1. 1950(2) Vzniknou-li matce bez její viny těhotenstvím anebo slehnutím nezbytně jiné výdaje nebo mimořádné majetkové újmy, může soud uložit otci dítěte, aby přispěl i na jejich úhradu.
účinné od 1. 1. 1950(3) Právo žádat úhradu nákladů podle předchozích odstavců se promlčí ve třech letech ode dne slehnutí.
účinné od 1. 1. 1950K zajištění úhrady těchto nákladů, jakož i k zajištění výživy dítěte po dobu tří měsíců může soud na návrh těhotné ženy prozatímním opatřením uložit tomu, jehož otcovství je pravděpodobné, aby potřebnou částku poskytl předem. Kdy a jak tuto částku poskytnout, určí soud.
účinné od 1. 1. 1950(1) Poručenství nad nezletilcem vykonává poručník. Ustanoví ho soud, jakmile se dozví, že je tu důvod zákonem uznaný.
účinné od 1. 1. 1950(2) Poručník pečuje o nezletilce a jeho majetek místo jeho rodičů. Podléhá přitom dozoru soudu.
účinné od 1. 1. 1950Poručníkem nemůže být ustanoven ten, kdo není svéprávný, ani ten, kdo je zbaven práv občanských, ani ten, od něhož nelze dobře očekávat, že bude povinnosti poručníka řádně plnit.
účinné od 1. 1. 1950(1) Není-li to v rozporu se zájmy nezletilce, ustanoví soud poručníkem především toho, koho naznačili rodiče, jimž náležela moc rodičovská, a nebyl-li takto nikdo naznačen, někoho z příbuzných anebo z osob blízkých nezletilci nebo jeho rodině.
účinné od 1. 1. 1950(2) Není-li vhodných osob, pověří soud poručenstvím okresní národní výbor, který je vykonává prostřednictvím veřejného poručníka.
účinné od 1. 1. 1950Přijmout poručenství je čestná povinnost; omlouvají jen důležité důvody.
účinné od 1. 1. 1950Jakmile bude někdo ustanoven poručníkem, složí slib. Je povinen ihned se poručenství ujmout a vykonávat je tak dlouho, dokud se poručenství neskončí anebo dokud ho soud poručenství nezprostí.
účinné od 1. 1. 1950Pro poručenství platí, není-li dále ustanoveno jinak, přiměřeně ustanovení o moci rodičovské.
účinné od 1. 1. 1950Ve všech důležitějších věcech, ať jde o osobu poručence nebo o správu jeho majetku, je poručník povinen vyžádat si souhlas soudu.
účinné od 1. 1. 1950Poručník nemůže poručence zastoupit, jde-li o právní jednání mezi jeho poručenci navzájem anebo mezi poručníkem nebo jeho příbuznými v pokolení přímém anebo sourozenci nebo manželem se strany jedné a jeho poručencem se strany druhé, ledaže jde o právní jednání, které je výlučně k prospěchu poručence. Totéž platí, jde-li o řízení před soudem nebo před úřadem.
účinné od 1. 1. 1950Poručník je povinen podávat soudu zprávy o osobě poručence a účty ze správy jeho majetku. Soud však může poručníka zprostit povinnosti podávat podrobné vyúčtování, nepřesahují-li výtěžky ze jmění pravděpodobné náklady na výchovu a výživu poručence.
účinné od 1. 1. 1950Je-li správa majetku poručence spojena se značnou námahou, může soud poručníkovi na jeho žádost přiznat z tohoto majetku přiměřenou odměnu ročně anebo při skončení správy.
účinné od 1. 1. 1950Právo poručence žádat na poručníkovi náhradu škody, kterou mu při výkonu poručenství způsobil, a právo poručníka žádat náhradu nákladů spojených se správou majetku poručencova se promlčují ve třech letech po skončení poručníkovy správy.
účinné od 1. 1. 1950(1) Soud zprostí poručníka poručenství na jeho žádost, uvede-li poručník důležité důvody.
účinné od 1. 1. 1950(2) Soud poručníka odvolá, je-li pro výkon poručenství nezpůsobilý nebo porušuje-li své povinnosti.
účinné od 1. 1. 1950Poručník je povinen nejdéle do dvou měsíců po skončení svého poručenství předložit závěrečný účet. Této povinnosti může soud poručníka zprostit.
účinné od 1. 1. 1950Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1950; provedou jej všichni členové vlády.