Platné znění

Nařízení vlády o oblastech vzdělávání ve vysokém školství

PRÁVOČÁST DVACÁTÁ DRUHÁ

  1. A. Základní tematické okruhy
    1. a) Teorie práva,
    2. b) Římské právo,
    3. c) Dějiny práva,
    4. d) Státověda,
    5. e) Občanské právo,
    6. f) Ústavní právo,
    7. g) Evropské právo,
    8. h) Civilní právo procesní,
    9. i) Mezinárodní právo soukromé,
    10. j) Mezinárodní právo veřejné,
    11. k) Obchodní právo,
    12. l) Trestní právo,
    13. m) Správní právo,
    14. n) Pracovní právo,
    15. o) Finanční právo,
    16. p) Právo životního prostředí,
    17. q) Právo sociálního zabezpečení.
  1. B. Výčet typických studijních programů
    1. a) Teoretické právní vědy,
    2. b) Právo a právní věda.
  1. C. Rámcový profil absolventa
    1. a) S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
      1. 1. znalosti teorie práva, včetně právní metodologie,
      2. 2. znalosti historických kořenů, pramenů práva a systému práva včetně pojmů, teorií a metod tvorby, výkladu a používání práva,
      3. 3. znalosti právních institutů, principů a pravidel právního odvětví odborného zaměření, a to včetně vybraných meziodvětvových souvislostí a souvislostí s evropským a mezinárodním právem,
      4. 4. znalosti metod potřebných pro samostatný výkon odborných právních a jiných profesních činností daného odborného zaměření, a to včetně právně výzkumných metod,
      5. 5. porozumění etickým aspektům právní praxe a společenské odpovědnosti při jejím výkonu.
    1. b) S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
      1. 1. v rámci konkrétního odborného zaměření vést právní agendy: připravovat a formulovat právní listiny; činit podání k orgánům veřejné moci a vystupovat v jednáních před těmito orgány; opatřovat, shromažďovat a hodnotit podklady a připravovat formulační návrhy pro rozhodnutí a jiné úkony orgánů veřejné moci,
      2. 2. vyhledat, utřídit, analyzovat a interpretovat právní normy, soudní rozhodnutí a další informace potřebné pro řešení právních a jiných problémů spojených s právní praxí,
      3. 3. analyzovat, formulovat a prezentovat (ústně i písemně) právní argument a protiargument,
      4. 4. přizpůsobit se změně právní úpravy v oblasti odborného zaměření,
      5. 5. v rámci konkrétního odborného zaměření identifikovat a analyzovat právní problémy v konkrétních praktických situacích a navrhovat jejich řešení.
    1. c) S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například:
      1. 1. v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,
      2. 2. jako právník,
      3. 3. v odpovídajících regulovaných profesích.
  1. D. Relevantní charakteristické profese15)
    1. 1. notář,
    2. 2. notářský koncipient,
    3. 3. notářský kandidát,
    4. 4. exekutor,
    5. 5. exekutorský koncipient,
    6. 6. exekutorský kandidát,
    7. 7. advokát,
    8. 8. advokátní koncipient,
    9. 9. soudce,
    10. 10. asistent soudce,
    11. 11. justiční čekatel,
    12. 12. přísedící senátu kárného soudu,
    13. 13. státní zástupce,
    14. 14. právní čekatel,
    15. 15. asistent státního zástupce,
    16. 16. asistent Veřejného ochránce práv,
    17. 17. vyšší soudní úředník,
    18. 18. vyšší úředník státního zastupitelství,
    19. 19. předseda komise k projednávání přestupků nebo komise rady obce, která je pověřena projednáváním přestupků,
    20. 20. nucený správce a zástupce nuceného správce pojišťovny nebo zajišťovny,
    21. 21. likvidátor pojišťovny nebo zajišťovny,
    22. 22. rozhodce.

PSYCHOLOGIEČÁST DVACÁTÁ TŘETÍ

  1. A. Základní tematické okruhy
    1. a) Obecná psychologie,
    2. b) Psychologie osobnosti,
    3. c) Vývojová psychologie,
    4. d) Sociální psychologie,
    5. e) Pedagogická psychologie,
    6. f) Psychologická metodologie,
    7. g) Psychologie práce a organizace,
    8. h) Psychopatologie,
    9. i) Psychologická diagnostika a intervence,
    10. j) Klinická psychologie,
    11. k) Teoretické základy psychoterapie.
  1. B. Výčet typických studijních programů

    Psychologie.

  1. C. Rámcový profil absolventa
    1. a) S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
      1. 1. znalosti psychologických disciplín, zejména obecné psychologie, neuropsychologie, kognitivní psychologie, vývojové psychologie, patopsychologie,
      2. 2. znalosti dějin psychologie,
      3. 3. znalosti příbuzných oborů, zejména epistemologie, filozofie, sociologie, antropologie, relevantní pro psychologickou praxi,
      4. 4. znalosti psychologické metodologie, zejména kvantitativní i kvalitativní metody a experimentální metody,
      5. 5. znalosti výzkumných postupů používaných v psychologii,
      6. 6. znalosti psychodiagnostických metod,
      7. 7. znalosti intervenčních postupů,
      8. 8. porozumění etickému rozměru psychologické praxe.
    1. b) S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
      1. 1. analyzovat, reflektovat a hodnotit efektivitu a kvalitu vlastní profesní činnosti,
      2. 2. plánovat, realizovat a hodnotit psychologickou intervenci,
      3. 3. plánovat, realizovat a hodnotit empirické výzkumy a intervenovat v laboratorních podmínkách,
      4. 4. aplikovat zásady etiky práce s lidmi.
    1. c) S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například:
      1. 1. v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,
      2. 2. v oblasti personalistiky a řízení lidských zdrojů,
      3. 3. ve školství,
      4. 4. ve zdravotnictví,
      5. 5. jako asistent psychologa,
      6. 6. jako psycholog.
  1. D. Relevantní charakteristické profese16)
    1. 1. jiný odborný pracovník - psycholog,
    2. 2. psycholog ve zdravotnictví,
    3. 3. psycholog,
    4. 4. osoba odborně způsobilá pro psychologické poradenství a diagnostiku,
    5. 5. psycholog provádějící dopravně psychologické vyšetření.

SOCIÁLNÍ PRÁCEČÁST DVACÁTÁ ČTVRTÁ

  1. A. Základní tematické okruhy
    1. a) Teorie a metody sociální práce,
    2. b) Metody a techniky sociálního výzkumu,
    3. c) Filozofie a etika,
    4. d) Sociologické teorie,
    5. e) Psychologické teorie,
    6. f) Právní teorie a praxe,
    7. g) Sociální politika,
    8. h) Ohrožené skupiny a rizikové chování,
    9. i) Menšinové skupiny,
    10. j) Zdraví a nemoc,
    11. k) Odborné praxe a supervize,
    12. l) Pedagogika a speciální pedagogika.
  1. B. Výčet typických studijních programů
    1. a) Sociální politika a sociální práce,
    2. b) Sociální práce.
  1. C. Rámcový profil absolventa
    1. a) S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
      1. 1. znalosti sociální politiky, teorií a metod sociální práce, metod sociologického výzkumu, práva, psychologie, filozofie, etiky, sociologie, pedagogiky a speciální pedagogiky, teorie etnických a menšinových skupin a teorie zdraví a nemoci relevantní pro výkon sociální práce,
      2. 2. porozumění cíli a významu sociální práce z hlediska společnosti, zadavatele a klientů,
      3. 3. porozumění odlišnostem sociální práce od jiných pomáhajících oborů,
      4. 4. znalosti postupů budování a udržení pomáhajícího vztahu ke klientovi, znalosti rizik tohoto vztahu a jejich prevence,
      5. 5. znalosti etických teorií a principů relevantních pro sociální práci, včetně způsobu jejich aplikace při reflexi činnosti sociálních pracovníků,
      6. 6. znalosti základních postupů managementu,
      7. 7. porozumění možnostem, podmínkám a omezením aplikace teoretických přístupů a metod sociální práce a příbuzných oborů při práci s klienty nebo při zajišťování podmínek sociální práce s klienty.
    1. b) S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
      1. 1. posoudit životní situaci klientů a identifikovat přitom problémové interakce a potřeby klienta,
      2. 2. navrhnout, realizovat a zhodnotit pomáhající intervenci, v souladu s etickými požadavky na výkon sociální práce,
      3. 3. efektivně využívat mezioborové spolupráce ke zprostředkování komplexní podpory klientovi,
      4. 4. reflektovat a vstupovat do interakce s organizačními a jinými kontextuálními vlivy, které ovlivňují výkon sociální práce,
      5. 5. využít základní postupy managementu při řízení pracovního týmu v oblasti realizace sociální práce,
      6. 6. využít podporu supervizora při tvořivém zvládání etických, odborných, skupinových nebo osobních problémů vynořujících se v procesu řešení úkolů sociální práce,
      7. 7. zadávat výzkumy a vyhodnocovat empirická data.
    1. c) S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například:
      1. 1. v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,
      2. 2. v oblasti poradenství, individuální sociální práce, skupinové práce, práce s rodinou,
      3. 3. při pomoci lidem získávat služby a komunitní zdroje,
      4. 4. v oblasti podpory změn v organizaci, koordinaci komplexní pomoci, komunitní práci a zapojování se do sociálních a politických akcí, jejichž cílem je ovlivnit sociální politiku a ekonomický rozvoj společnosti,
      5. 5. ve veřejné správě a nevládním neziskovém sektoru v oblastech, kde je potřebná důkladná znalost širších souvislostí (ústřední orgány státní správy, krajské a obecní úřady, Úřad práce České republiky a politika zaměstnanosti, sociální politika, sociální začleňování, prevence).
  1. D. Relevantní charakteristické profese17)
    1. 1. sociální pracovník,
    2. 2. jiný odborný pracovník - sociální pracovník.

SOCIOLOGIEČÁST DVACÁTÁ PÁTÁ

  1. A. Základní tematické okruhy
    1. a) Obecná sociologie,
    2. b) Dějiny sociologie,
    3. c) Metody a techniky sociologického výzkumu,
    4. d) Statistická analýza dat,
    5. e) Analýza kvalitativních dat,
    6. f) Demografie,
    7. g) Sociální struktura, stratifikace a nerovnost,
    8. h) Sociální deviace a sociální patologie,
    9. i) Sociologie způsobu života a životního stylu, věkových skupin,
    10. j) Sociologie rodiny,
    11. k) Ekonomická sociologie,
    12. l) Sociologie politiky, sociální politika,
    13. m) Sociologie kultury,
    14. n) Sociologie veřejného mínění, médií, trhu a reklamy,
    15. o) Management a sociologie organizace, sociologie práce,
    16. p) Sociální psychologie,
    17. q) Kulturní a sociální antropologie.
  1. B. Výčet typických studijních programů
    1. a) Sociologie,
    2. b) Genderová studia.
  1. C. Rámcový profil absolventa
    1. a) S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
      1. 1. znalosti sociologické a sociálně-antropologické teorie,
      2. 2. znalosti dějin sociologie,
      3. 3. znalosti metod sociologického výzkumu a sběrů a analýzy dat,
      4. 4. porozumění významu sociologických a sociálně-antropologických teorií pro interpretaci procesů sociální praxe.
    1. b) S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
      1. 1. navrhnout výzkumný projekt,
      2. 2. získávat a vyhodnocovat empirická data,
      3. 3. provádět analýzu konkrétních sociálních nebo kulturních problémů a jevů s přihlédnutím k jejich historii a výzkumné etice,
      4. 4. předkládat praktické návrhy a doporučení k řešení sociálních nebo kulturních problémů,
      5. 5. vybrat a aplikovat vhodnou teorii pro analýzu problému.
    1. c) S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například
      1. 1. v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,
      2. 2. v marketingovém výzkumu, výzkumu veřejného mínění a trhu, v reklamních agenturách,
      3. 3. v podnikové sféře na úseku práce s lidskými zdroji nebo v public relations,
      4. 4. v institucích tripartity a kolektivního vyjednávání,
      5. 5. ve veřejné správě a nevládním neziskovém sektoru v oblastech, kde je potřebná důkladná znalost širších souvislostí (Úřad práce České republiky a politika zaměstnanosti, sociální politika, sociální inkluze),
      6. 6. v oblasti sociálního a územního rozvoje,
      7. 7. v hromadných sdělovacích prostředcích jako výzkumník či redaktor.

STAVEBNICTVÍČÁST DVACÁTÁ ŠESTÁ

  1. A. Základní tematické okruhy
    1. a) Pozemní stavby,
    2. b) Dopravní stavby,
    3. c) Vodní stavby,
    4. d) Stavební materiály, mechanika a vlastnosti partikulárních hmot,
    5. e) Stavební konstrukce,
    6. f) Příprava a realizace staveb,
    7. g) Geodézie.
  1. B. Výčet typických studijních programů
    1. a) Stavební inženýrství,
    2. b) Pozemní stavby,
    3. c) Konstrukce a pozemní stavby,
    4. d) Vodní hospodářství a vodní stavby,
    5. e) Realizace staveb,
    6. f) Geodézie a kartografie.
  1. C. Rámcový profil absolventa
    1. a) S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
      1. 1. znalosti technických, uměleckých, geodetických, ekologických, sociologických, demografických a ekonomických disciplín relevantních pro stavební praxi,
      2. 2. znalosti právních předpisů v oblasti stavebnictví a souvisejících činností,
      3. 3. znalosti souvisejících oborů, stavební fyziky, chemie a materiálového inženýrství,
      4. 4. znalosti metod sběru a analýzy dat,
      5. 5. porozumění společenským souvislostem stavební praxe, provozu stavebních objektů a jejich dopadům ekonomickým a na životní prostředí,
      6. 6. znalosti o užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu nebo orientace,
      7. 7. znalosti technologie staveb,
      8. 8. znalosti prevence rizik a přijímání opatření k jejich eliminaci nebo snížení jejich důsledků při přípravě stavby, její realizaci a údržbě.
    1. b) S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
      1. 1. analyzovat a syntetizovat problémy v rámci stavební organizace a stavební výroby,
      2. 2. využívat technické, geodetické, ekonomické a výtvarné postupy při řešení problémů stavební praxe,
      3. 3. navrhnout, realizovat a řídit výkon stavebních činností,
      4. 4. vypracovat projektovou dokumentaci staveb, včetně projektové dokumentace pro jejich užívání a údržbu a posudků pro hodnocení vlivu staveb na životní prostředí,
      5. 5. provádět statické a dynamické výpočty staveb a jejich diagnostiku,
      6. 6. provádět stavebně technické nebo inženýrské průzkumy,
      7. 7. provádět analýzu realizace staveb z pohledu bezpečného pracoviště na stavbě,
      8. 8. navrhovat stavby, a to i z hlediska bezpečného užívání a údržby staveb.
    1. c) S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například:
      1. 1. v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,
      2. 2. jako autorizovaný inženýr po složení profesních zkoušek,
      3. 3. jako úředně oprávněný zeměměřický inženýr,
      4. 4. jako koordinátor bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi při přípravě a realizaci staveb a při jejich provozu, včetně údržby staveb,
      5. 5. jako stavbyvedoucí,
      6. 6. jako projektový manažer,
      7. 7. jako osoba odborně způsobilá pro přípravu staveb,
  1. D. Relevantní charakteristické profese18)
    1. 1. autorizovaný inženýr,
    2. 2. koordinátor bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi,
    3. 3. úředně oprávněný zeměměřický inženýr.

STROJÍRENSTVÍ, TECHNOLOGIE A MATERIÁLYČÁST DVACÁTÁ SEDMÁ

  1. A. Základní tematické okruhy
    1. a) Metalurgie a slévárenství,
    2. b) Strojírenská technologie,
    3. c) Zpracovatelské technologie,
    4. d) Materiálové inženýrství,
    5. e) Technická diagnostika,
    6. f) Konstrukce strojů a zařízení,
    7. g) Aplikovaná mechanika a biomechanika,
    8. h) Automatické řízení a inženýrská informatika,
    9. i) Projektování výrobních systémů,
    10. j) Mechatronika,
    11. k) Průmyslové inženýrství,
    12. l) Řízení průmyslových systémů.
  1. B. Výčet typických studijních programů
    1. a) Strojírenství,
    2. b) Strojírenská technologie,
    3. c) Strojní inženýrství,
    4. d) Technologická zařízení,
    5. e) Konstrukce strojů a zařízení
    6. f) Výrobní systémy,
    7. g) Konstrukce energetických strojů a zařízení,
    8. h) Konstrukce motorů a vozidel,
    9. i) Produktové inženýrství,
    10. j) Řízení jakosti,
    11. k) Management kvality,
    12. l) Biomechanika,
    13. m) Nanotechnologie,
    14. n) Mechatronika,
    15. o) Výrobní stroje, systémy a roboty,
    16. p) Automatizace výrobních procesů,
    17. q) Materiálové inženýrství,
    18. r) Textilní inženýrství,
    19. s) Sklářské inženýrství,
    20. t) Zpracovatelské inženýrství,
    21. u) Letecká a raketová technika,
    22. v) Řízení průmyslových systémů.
  1. C. Rámcový profil absolventa
    1. a) S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
      1. 1. znalosti mechaniky pevných těles, mechaniky tekutin a termomechaniky,
      2. 2. znalosti konstrukce strojů a mechanismů,
      3. 3. znalosti strojírenské technologie,
      4. 4. znalosti materiálového inženýrství,
      5. 5. znalosti technické kybernetiky, mechatronických systémů, robotů a výpočetní techniky,
      6. 6. znalosti modelování, technického měření a experimentálních metod,
      7. 7. podle zaměření konkrétního programu znalosti z oblasti konstrukce a vývoje strojního zařízení, energetických, případně hydraulických, strojů a komplexnějších zařízení,
      8. 8. podle zaměření konkrétního programu znalosti technologie a technologického vývoje materiálové problematiky a aplikace rozdílných typů materiálů,
      9. 9. znalosti podnikatelské ekonomiky, metodologie průmyslového managementu a znalosti průmyslových technologií.
    1. b) S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
      1. 1. navrhovat konstrukce strojů a zařízení, včetně návrhu technologie a materiálu,
      2. 2. zajišťovat a organizovat technologickou přípravu výroby, navrhovat uspořádání strojů a přípravků, toku materiálu, návaznosti pracovišť a zajišťovat ostatní technické podmínky,
      3. 3. číst technické výkresy a navrhovat nejefektivnější způsoby a postupy výroby, montáže, kompletování a povrchové úpravy,
      4. 4. ověřovat nové postupy výroby, stanovovat způsob kontroly jakosti a technických zkoušek a spolupracovat na řízení jakosti produkce,
      5. 5. provádět technický dozor na pracovištích, kontrolovat dodržování technologických postupů,
      6. 6. aplikovat nástroje z oblasti ekonomického a finančního řízení podniku, uplatňovat metody manažerského rozhodování při hledání optimálního řešení problémů,
      7. 7. hodnotit, zlepšovat a projektovat podnikatelské procesy v průmyslových odvětvích (metalurgie, strojírenství, automobilový průmysl).
    1. c) S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například:
      1. 1. v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,
      2. 2. jako projekční a řídící pracovník,
      3. 3. jako technolog,
      4. 4. jako projektant výrobních systémů, projektový manažer,
      5. 5. jako provozní technik,
      6. 6. jako specialista pro kontrolu a řízení kvality nebo specialista posuzující úroveň technických projektů v obchodní a finanční sféře,
      7. 7. jako kvalifikovaný prodejce,
      8. 8. jako výpočtář nebo konstruktér.

TĚLESNÁ VÝCHOVA A SPORT; KINANTROPOLOGIEČÁST DVACÁTÁ OSMÁ

  1. A. Základní tematické okruhy
    1. a) Teorie, praxe a didaktiky pohybových a sportovních aktivit,
    2. b) Pedagogika, andragogika a psychologie,
    3. c) Biomedicína,
    4. d) Biomechanika,
    5. e) Sportovní management,
    6. f) Aktivity volného času a rekreologie,
    7. g) Zdraví, zdatnost, životní styl, výživa člověka,
    8. h) Rehabilitace a regenerace,
    9. i) Zdravotní tělesná výchova,
    10. j) Aplikované pohybové aktivity.
  1. B. Výčet typických studijních programů
    1. a) Tělesná výchova a sport,
    2. b) Kinantropologie.
  1. C. Rámcový profil absolventa
    1. a) S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
      1. 1. znalosti tělovýchovných disciplín, zejména kinantropologie, antropomotoriky, didaktiky a pedagogiky sportu, psychologie sportu, fyziologie tělesné zátěže, kineziologie, biomechaniky, biochemie a výživy,
      2. 2. znalosti biomedicínských disciplín ve vztahu k tělesné výchově a sportu,
      3. 3. teoretické a didaktické znalosti osvojování pohybových dovedností a činností v základních sportech,
      4. 4. znalosti principů managementu, ekonomie a marketingu ve sportovním prostředí klubů, organizací, donátorství a sponzoringu,
      5. 5. znalosti kvantitativních, kvalitativních a triangulačních metod, včetně metod statistických,
      6. 6. porozumění významu tělesné výchovy a sportu pro jedince i společnost, zdraví, tělesnou zdatnost, regeneraci a rekuperaci, sociální inkluzi, rozvoj lidských zdrojů ve sportu v České republice i v zahraničí, a to včetně znalosti environmentálních souvislostí (problematika venkovních sportů a jejich dopadu na životní prostředí).
    1. b) S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
      1. 1. demonstrovat dovednosti a činnosti v základních sportech a pohybových aktivitách,
      2. 2. plánovat, realizovat a hodnotit učební, tréninkové a kondiční programy a činnosti, a to s ohledem na možnosti a limity cílových skupin osob,
      3. 3. průběžně hodnotit úspěšnost a výkonnost svěřených subjektů ve sportovních a pohybových činnostech,
      4. 4. aplikovat principy managementu a marketingu v tvorbě, organizaci a řízení programů, projektů a akcí.
    1. c) S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například:
      1. 1. v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,
      2. 2. jako pedagogický asistent, vychovatel, učitel9),
      3. 3. jako trenér, instruktor, animátor pohybových aktivit,
      4. 4. v kulturních a rekreačních centrech volného času a ve zdravotnických zařízeních,
      5. 5. v oblasti fitness, wellness a ve sportovním managementu,
      6. 6. v civilních bezpečnostních službách,
      7. 7. jako expert ve vojenské tělovýchově,
      8. 8. jako specialista pro podporu aplikovaných pohybových aktivit.
  1. D. Relevantní charakteristické profese9)
    1. 1. učitel,
    2. 2. trenér,
    3. 3. pedagog volného času.

TĚŽBA A ZPRACOVÁNÍ NEROSTNÝCH SUROVINČÁST DVACÁTÁ DEVÁTÁ

  1. A. Základní tematické okruhy
    1. a) Geologie,
    2. b) Hornictví,
    3. c) Geodézie,
    4. d) Mineralogie,
    5. e) Petrografie,
    6. f) Metalurgie,
    7. g) Mechanika a vlastnosti partikulárních hmot,
    8. h) Využívání a úprava surovin,
    9. i) Geomechanika.
  1. B. Výčet typických studijních programů
    1. a) Hornictví,
    2. b) Důlní měřictví,
    3. c) Nerostné suroviny,
    4. d) Metalurgické inženýrství.
  1. C. Rámcový profil absolventa
    1. a) S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
      1. 1. znalosti přírodovědných, technických, ekonomických a informatických disciplín relevantní pro environmentální, důlněměřickou, stavební, báňskou, trhací (výbušninářskou), těžební, úpravnickou, ekonomickou a obecně průmyslovou praxi,
      2. 2. znalosti relevantních právních a bezpečnostních předpisů,
      3. 3. porozumění vlivům těžby na životní prostředí a jejím společenským souvislostem.
    1. b) S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
      1. 1. plánovat, realizovat a hodnotit hornické, geologické nebo metalurgické, mechanické, environmentální, důlněměřické, stavební, báňské, trhací (výbušninářské), těžební, úpravnické, ekonomické a obecně průmyslové činnosti.
    1. c) S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například:
      1. 1. v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,
      2. 2. v managementu podniků zabývajících se těžbou a zpracováním nerostných surovin.
  1. D. Relevantní charakteristické profese19)
    1. 1. báňský projektant,
    2. 2. hlavní důlní měřič a důlní měřič,
    3. 3. technický dozorce pro vedení důlních a podzemních děl,
    4. 4. hodnotitel rizik ukládání odpadů,
    5. 5. bezpečnostní technik,
    6. 6. geomechanik,
    7. 7. střelmistr,
    8. 8. osoba odborně způsobilá pro nákup, prodej, ničení nebo zneškodňování pyrotechnických výrobků kategorie P2, T2 nebo F4 a provádění ohňostrojných prací,
    9. 9. osoba odborně způsobilá projektovat, provádět a vyhodnocovat geologické práce (odpovědný řešitel geologických prací),
    10. 10. závodní lomu,
    11. 11. závodní dolu,
    12. 12. závodní,
    13. 13. vedoucí odvětrávání,
    14. 14. technický vedoucí odstřelů,
    15. 15. koordinátor bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi k výkonu hornické činnosti nebo činnosti prováděné hornickým způsobem,
    16. 16. osoba odborně způsobilá k zajišťování úkolů v prevenci rizik k výkonu hornické činnosti nebo činnosti prováděné hornickým způsobem.

UČITELSTVÍČÁST TŘICÁTÁ

  1. A. Základní tematické okruhy
    1. a) Pedagogika,
    2. b) Pedagogická psychologie,
    3. c) Obecná didaktika,
    4. d) Oborová didaktika (didaktika konkrétního oboru podle příslušné aprobace),
    5. e) Teorie a praxe učitelské profese,
    6. f) Obor (konkrétní obor podle příslušné aprobace)17), včetně bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v konkrétních oborech,
    7. g) Speciální pedagogika,
    8. h) Inkluzivní didaktika.
  1. B. Výčet typických studijních programů
    1. a) Učitelství pro mateřské školy,
    2. b) Učitelství pro základní školy,
    3. c) Učitelství pro střední školy,
  1. C. Rámcový profil absolventa
    1. a) S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
      1. 1. znalosti v oblasti pedagogiky, speciální pedagogiky, evaluace, intervence a pedagogické psychologie,
      2. 2. znalosti v oblasti konkrétní oborové specializace,
      3. 3. znalosti oborové didaktiky a teorie učení a vyučování,
      4. 4. znalosti školské legislativy,
      5. 5. porozumění etickému rozměru práce s lidmi.
    1. b) S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
      1. 1. plánovat, realizovat, monitorovat a hodnotit výuku s ohledem na individualitu svých žáků a na vzdělávací a sociální kontext,
      2. 2. zvolit vhodné metody hodnocení procesu výuky a výsledků učení, včetně sebehodnocení,
      3. 3. vytvářet příznivé psychosociální prostředí pro učení,
      4. 4. vhodným způsobem komunikovat se zákonnými zástupci žáka.
    1. c) S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například:
      1. 1. v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,
      2. 2. ve školách nebo školských či vzdělávacích zařízeních.
  1. D. Relevantní charakteristické profese9)
    1. 1. učitel mateřské školy,
    2. 2. učitel prvního stupně základní školy,
    3. 3. učitel druhého stupně základní školy,
    4. 4. učitel střední školy,
    5. 5. asistent pedagoga,
    6. 6. učitel uměleckých odborných předmětů v základní umělecké škole, střední škole a konzervatoři,
    7. 7. učitel vyšší odborné školy,
    8. 8. speciální pedagog.

UMĚNÍČÁST TŘICÁTÁ PRVNÍ

  1. A. Základní tematické okruhy
    1. a) Hudební umění,
    2. b) Divadelní umění,
    3. c) Taneční umění,
    4. d) Filmová tvorba,
    5. e) Rozhlasová tvorba,
    6. f) Televizní tvorba,
    7. g) Multimediální tvorba,
    8. h) Volné umění,
    9. i) Design a užité umění,
    10. j) Architektonická tvorba,
    11. k) Grafická tvorba,
    12. l) Restaurování,
    13. m) Literární tvorba,
    14. n) Teorie a historie uměleckého oboru,
    15. o) Organizace a řízení umělecké praxe,
    16. p) Pedagogika a didaktika uměleckého oboru.
  1. B. Výčet typických studijních programů
    1. a) Hudební umění,
    2. b) Taneční umění,
    3. c) Dramatická umění,
    4. d) Filmové, rozhlasové, televizní a fotografické umění a nová média,
    5. e) Výtvarná umění,
    6. f) Design.
  1. C. Rámcový profil absolventa
    1. a) S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
      1. 1. znalosti v oblasti příslušného uměleckého oboru, umělecko-provozního oboru, umělecko-pedagogického oboru a umělecko-teoretického oboru,
      2. 2. znalosti historie daného oboru, včetně znalostí postupů a tradic oboru,
      3. 3. vlastní poznání stěžejních uměleckých děl oboru,
      4. 4. znalosti teoretických konceptů a metod ve vztahu k různým uměleckým postupům,
      5. 5. porozumění výchozím možnostem, podmínkám a metodám využití teorií, konceptů a postupů ve vztahu k umělecké tvorbě,
      6. 6. pochopení možností kreativního nebo teoretického přesahu do dalších oborů,
      7. 7. znalosti autorského práva, v případě umělecko-provozních oborů i související širší právní znalosti.
    1. b) S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
      1. 1. ve své umělecké tvorbě využívat kreativní postupy, metody a odborné znalosti,
      2. 2. analyticky a kriticky reflektovat uměleckou tvorbu a umělecká díla,
      3. 3. v uměleckém výkonu na profesionální úrovni ztvárnit určené téma,
      4. 4. prezentovat originální umělecký výkon vlastní nebo výkon celého týmu na veřejnosti,
      5. 5. vytvořit původní autorské dílo či původní umělecký individuální či kolektivní výkon,
      6. 6. s porozuměním ovládat technologie příslušející danému oboru,
      7. 7. provádět základní administrativní úkony umožňující úspěšné rozvíjení profesionální činnosti příslušného oboru,
      8. 8. ve specializovaných produkčních oborech zabezpečit praktickou činnost v daném oboru po stránce technologické, organizační a autorsko-právní,
      9. 9. ve specializovaných umělecko-pedagogických oborech působit v oblasti formálního a neformálního uměleckého vzdělávání, vytvářet vlastní umělecko-pedagogické koncepce vycházející ze závazných školských dokumentů.
    1. c) S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například:
      1. 1. jako umělec ve svobodném povolání,
      2. 2. v uměleckých tělesech a institucích,
      3. 3. v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,
      4. 4. jako učitel na středních uměleckých školách, konzervatořích a středních odborných učilištích.
  1. D. Relevantní charakteristické profese20)
    1. 1. autorizovaný architekt,
    2. 2. restaurátor kulturních památek, které jsou díly výtvarných umění nebo uměleckořemeslnými pracemi.

VĚDY O UMĚNÍ A KULTUŘEČÁST TŘICÁTÁ DRUHÁ

  1. A. Základní tematické okruhy
    1. a) Hudební věda,
    2. b) Dějiny umění,
    3. c) Divadelní věda,
    4. d) Estetika,
    5. e) Filmová věda,
    6. f) Management a marketing umění.
  1. B. Výčet typických studijních programů
    1. a) Teorie a dějiny hudebního umění,
    2. b) Teorie a dějiny výtvarných umění,
    3. c) Teorie a dějiny divadla,
    4. d) Teorie a dějiny filmu a audiovizuální kultury,
    5. e) Estetika.
  1. C. Rámcový profil absolventa
    1. a) S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
      1. 1. znalosti světových, evropských a českých dějin umění,
      2. 2. znalosti teorií a kriticko-analytických metod interpretace a hodnocení umělecké tvorby,
      3. 3. znalosti příbuzných oborů, především filozofického a estetického zaměření.
    1. b) S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
      1. 1. vyhledat, utřídit a interpretovat informace potřebné pro řešení praktického problému v oboru,
      2. 2. posoudit kvalitu a typologii uměleckého díla,
      3. 3. vypracovávat kvalitní odborné texty.
    1. c) S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například
      1. 1. v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,
      2. 2. v galeriích,
      3. 3. v muzeích,
      4. 4. jako dramaturg uměleckých těles,
      5. 5. jako kritik v médiích,
      6. 6. jako učitel na středních uměleckých školách, konzervatořích a středních odborných učilištích.

VĚDY O ZEMIČÁST TŘICÁTÁ TŘETÍ

  1. A. Základní tematické okruhy
    1. a) Geologie,
    2. b) Hydrogeologie,
    3. c) Inženýrská geologie,
    4. d) Ložisková geologie,
    5. e) Environmentální geologie,
    6. f) Paleontologie,
    7. g) Fyzická geografie,
    8. h) Geomorfologie,
    9. i) Geofyzika,
    10. j) Geochemie,
    11. k) Pedologie,
    12. l) Hydrologie,
    13. m) Geodézie,
    14. n) Geomatika,
    15. o) Důlní měřictví,
    16. p) Mineralogie,
    17. q) Petrologie a strukturní geologie,
    18. r) Sociální a ekonomická geografie,
    19. s) Regionální a politická geografie,
    20. t) Kartografie,
    21. u) Geoinformatika,
    22. v) Dálkový průzkum Země a fotogrammetrie,
    23. w) Geodemografie,
    24. x) Meteorologie a klimatologie.
  1. B. Výčet typických studijních programů
    1. a) Geologie,
    2. b) Geografie,
    3. c) Kartografie a geoinformatika.
  1. C. Rámcový profil absolventa
    1. a) S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
      1. 1. znalosti o historii a vlastnostech Země a znalosti procesů, které v ní a v krajinné sféře probíhají,
      2. 2. porozumění souvislostem mezi jednotlivými jevy a procesy v konkrétním území,
      3. 3. porozumění úloze věd o Zemi ve společnosti,
      4. 4. znalosti oborů souvisejících s vědami o Zemi,
      5. 5. znalosti širších souvislostí věd o Zemi, zejména problematiky látkových toků a geochemie.
    1. b) S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
      1. 1. pracovat v terénu a v laboratoři, popsat, dokumentovat, analyzovat a prezentovat výsledky takové práce a srozumitelně o nich informovat,
      2. 2. vyhotovit kartografické vyjádření jevů a procesů v konkrétním území,
      3. 3. pracovat s geografickými informačními systémy.
    1. c) S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například:
      1. 1. v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,
      2. 2. v odborech životního prostředí příslušných správních úřadů,
      3. 3. v oblasti těžby nerostných surovin,
      4. 4. v subjektech zabývajících se rozsáhlými stavebními aktivitami,
      5. 5. v oblasti odstraňování ekologických škod rekultivací krajiny,
      6. 6. v institucích zabývajících se správou a péčí o všechny sféry Země,
      7. 7. jako pracovník katastrálního úřadu,
      8. 8. ve správě základních geodat a certifikování jejich kvality,
      9. 9. ve všech povoláních, ve kterých je třeba zeměměřických činností.
  1. D. Relevantní charakteristické profese21)
    1. 1. geolog,
    2. 2. osoba odborně způsobilá pro projektování, provádění a vyhodnocování geologických prací (odpovědný řešitel geologických prací).

VETERINÁRNÍ LÉKAŘSTVÍ, VETERINÁRNÍ HYGIENAČÁST TŘICÁTÁ ČTVRTÁ

  1. A. Základní tematické okruhy
    1. a) Nemoci psů a koček,
    2. b) Nemoci koní,
    3. c) Nemoci přežvýkavců a prasat,
    4. d) Nemoci ptáků, plazů a malých savců,
    5. e) Nemoci ryb, včel, zvěře, volně žijících zvířat a zoozvířat,
    6. f) Nákazy zvířat a nemoci přenosné na člověka,
    7. g) Ochrana zvířat, welfare a etologie zvířat,
    8. h) Zdraví zvířat, výživa, chov a zoohygiena zvířat,
    9. i) Léčiva a vakciny, návykové látky,
    10. j) Farmakologie,
    11. k) Zdravotní nezávadnost krmiv, hygiena a technologie krmiv,
    12. l) Zdravotní nezávadnost potravin, hygiena a technologie potravin,
    13. m) Bezpečnost, kvalita a produkce potravinových surovin a potravin,
    14. n) Veterinární ochrana veřejného zdraví a nezávadnost potravin a pokrmů,
    15. o) Veterinární ochrana životního prostředí,
    16. p) Odpady živočišného původu a veterinární asanace,
    17. q) Veterinární a potravinová legislativa a legislativa ochrany zvířat, certifikace, kontrola, audity, dozor.
  1. B. Výčet typických studijních programů
    1. a) Veterinární lékařství,
    2. b) Veterinární hygiena a ekologie,
    3. c) Ochrana zvířat a welfare,
    4. d) Bezpečnost a kvalita potravin,
    5. e) Zdravotní nezávadnost a kvalita potravin v gastronomii.
  1. C. Rámcový profil absolventa
    1. a) S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
      1. 1. znalosti morfologie a fyziologie zvířat,
      2. 2. znalosti výživy, chovu a hygieny zvířat, šlechtění, plemenitby a genetiky zvířat,
      3. 3. znalosti léčiv a vakcín, návykových látek, chemických látek, krmiv a odpadů živočišného původu,
      4. 4. znalosti preklinických oborů,
      5. 5. znalosti patologie,
      6. 6. znalosti klinické, patologické a laboratorní diagnostiky a jiné diagnostické činnosti,
      7. 7. znalosti klinických postupů v interním lékařství, chirurgii, porodnictví a gynekologii,
      8. 8. znalosti nemocí všech významných druhů zvířat a znalosti nákaz a infekčních nemocí zvířat,
      9. 9. znalosti veterinární prevence a profylaxe zvířat,
      10. 10. znalosti ochrany, pohody a etologie zvířat, znalosti oblasti ochrany zvířat proti týrání, znalosti odpovídajícího zacházení se zvířaty,
      11. 11. znalosti ochrany živočichů,
      12. 12. znalosti veterinární ochrany veřejného zdraví,
      13. 13. znalosti zdravotní nezávadnosti, hygieny a technologie potravin živočišného původu,
      14. 14. znalosti bezpečnosti a kvality potravin při jejich produkci, zpracování, skladování, distribuci a prodeji,
      15. 15. znalosti zdravotní a hygienické nezávadnosti, bezpečnosti a kvality pokrmů,
      16. 16. znalosti státní, veřejné a společenské kontroly, auditů a dozoru a příslušných právních předpisů se zaměřením na veterinární lékařství, veterinární hygienu a ekologii, ochranu zvířat a welfare, bezpečnost a kvalitu potravin a zdravotní nezávadnost a kvalitu pokrmů.
    1. b) S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
      1. 1. posoudit kondici, výživu, chov a hygienu zvířat a stanovit, zda odpovídá požadavkům zvířat a stanovit opatření k nápravě neodpovídajícího stavu,
      2. 2. provádět chovatelské zákroky a úkony na zvířatech a postupy šlechtění, plemenitby, inseminace a embryotransferu u zvířat,
      3. 3. s využitím diagnostických postupů a diagnostických nástrojů, přístrojů a zařízení, včetně přístrojů zobrazovací techniky, stanovit diagnózu nemoci zvířete,
      4. 4. stanovit léčebný postup pro příslušné onemocnění zvířat, určit léčivou látku, její formu a způsob aplikace s ohledem na všechny související procesy v organismu zvířete, interakce látek a rezistence léčiv,
      5. 5. provádět léčebné úkony, zákroky, operace a terapeutické postupy na zvířatech,
      6. 6. zacházet s léčivy a vakcinami, návykovými látkami, chemickými látkami, krmivy a odpady živočišného původu,
      7. 7. stanovit postupy prevence a profylaxe nemocí zvířat,
      8. 8. posoudit zdraví a pohodu zvířat a uplatňovat postupy v oblasti ochrany zvířat proti týrání a v oblasti ochrany živočichů,
      9. 9. posoudit zdravotní nezávadnost, hygienu a technologii výroby, zpracování, skladování, přepravy a prodeje živočišných produktů a potravin živočišného původu a uplatňovat postupy zajišťování a kontroly zdravotní nezávadnosti, hygieny a technologie potravin,
      10. 10. posoudit bezpečnost a kvalitu potravin a uplatňovat postupy zajišťování a kontroly bezpečnosti a kvality potravin,
      11. 11. posoudit zdravotní nezávadnost, bezpečnost a kvalitu pokrmů a uplatňovat postupy zajišťování a kontroly zdravotní nezávadnosti, bezpečnosti a kvality pokrmů.
    1. c) S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například:
      1. 1. v oblasti klinické veterinární medicíny se zaměřením na diagnostiku, terapii a prevenci chorob zvířat,
      2. 2. ve veterinární patologické činnosti,
      3. 3. v laboratorní a jiné veterinární diagnostické činnosti a asanační činnosti,
      4. 4. v oblasti zdravotní nezávadnosti, hygieny a technologie potravin, v oblasti bezpečnosti a kvality potravin,
      5. 5. v oblasti zdravotní nezávadnosti, bezpečnosti a kvality pokrmů,
      6. 6. ve státní veterinární péči a činnostech kompetentní veterinární autority,
      7. 7. ve státní správě a činnostech v oblasti pohody zvířat a ochrany zvířat proti týrání a ochrany živočichů,
      8. 8. ve státní správě a činnostech v oblasti potravinových surovin, potravin a pokrmů,
      9. 9. ve státní správě a činnostech v oblasti léčiv a vakcin, návykových látek, krmiv a odpadů živočišného původu,
      10. 10. v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi.
  1. D. Relevantní charakteristické profese22)
    1. 1. veterinární lékař,
    2. 2. veterinární inspektor,
    3. 3. veterinární asistent.

VŠEOBECNÉ LÉKAŘSTVÍ A ZUBNÍ LÉKAŘSTVÍČÁST TŘICÁTÁ PÁTÁ

  1. A. Základní tematické okruhy
    1. a) Anatomie,
    2. b) Biologie,
    3. c) Embryologie,
    4. d) Histologie,
    5. e) Lékařská biofyzika,
    6. f) Fyziologie,
    7. g) Patologická fyziologie,
    8. h) Lékařská chemie a biochemie,
    9. i) Patologická anatomie,
    10. j) Farmakologie,
    11. k) Mikrobiologie,
    12. l) Lékařská imunologie,
    13. m) Hygiena,
    14. n) Preventivní lékařství a epidemiologie,
    15. o) Radiologie, zobrazovací metody,
    16. p) Rehabilitační lékařství,
    17. q) Všeobecná chirurgie,
    18. r) Vnitřní lékařství,
    19. s) Dětské lékařství,
    20. t) Otorinolaryngologie,
    21. u) Dermatovenerologie,
    22. v) Oftalmologie,
    23. w) Urologie,
    24. x) Ortopedie,
    25. y) Gynekologie a porodnictví,
    26. z) Klinická onkologie,
    27. aa) Neurologie,
    28. bb) Obecná psychologie, psychopatologie, neuropatologie,
    29. cc) Psychiatrie,
    30. dd) Anesteziologie, urgentní a intenzivní medicína,
    31. ee) Soudní lékařství,
    32. ff) Gnatologie
    33. gg) Záchovná stomatologie,
    34. hh) Parodontologie,
    35. ii) Pedostomatologie,
    36. jj) Stomatologická protetika,
    37. kk) Orální medicína,
    38. ll) Ortodoncie,
    39. mm) Orální chirurgie,
    40. nn) Preventivní stomatologie.
  1. B. Výčet typických studijních programů
    1. a) Všeobecné lékařství,
    2. b) Zubní lékařství.
  1. C. Rámcový profil absolventa
    1. a) S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
      1. 1. znalosti biofyziky, biologie, mikrobiologie, biochemie, farmakologie, morfologie a fyziologie lidského organismu za normálních i patologických stavů,
      2. 2. znalosti principů léčby všech závažnějších poruch zdraví a jejich třídění podle naléhavosti, způsobu a místa léčby,
      3. 3. znalosti lékařské psychologie a etiky,
      4. 4. znalosti statistického hodnocení klinických dat,
      5. 5. znalosti latinské terminologie,
      6. 6. znalosti pravidel primární a sekundární prevence a podpory zdraví,
      7. 7. porozumění společenským a ekonomickým determinantům zdravotního stavu a důsledkům nemoci,
      8. 8. znalosti organizace zdravotnictví v České republice,
      9. 9. znalosti právních aspektů lékařské praxe,
      10. 10. znalosti ekonomických pravidel fungování zdravotnických zařízení.
    1. b) S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
      1. 1. rozpoznávat stavy ohrožující život a poskytnout kvalifikovanou pomoc,
      2. 2. provádět lékařské vyšetření s použitím moderní přístrojové techniky a základních laboratorních metod, včetně diferenciální diagnostiky chorob, které jsou v populaci rozšířeny nebo které jsou významné pro svou závažnost,
      3. 3. v rámci vyšetření pacienta odebrat správnou anamnézu, samostatně indikovat potřebná doplňující vyšetření a správně interpretovat jejich výsledky,
      4. 4. provádět léčebné a ošetřovatelské výkony,
      5. 5. správně komunikovat s pacienty, jejich příbuznými nebo jejich doprovodem a s odborníky dalších medicínských specializací,
      6. 6. aplikovat principy lékařské psychologie a etiky v lékařské praxi.
    1. c) S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například:
      1. 1. v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,
      2. 2. jako lékař ve zdravotnických zařízeních všech typů, s možností dalšího profesního specializačního vzdělávání v kterémkoliv lékařském oboru,
      3. 3. jako lékař se specializovanou způsobilostí, a to po úspěšném dokončení specializačního vzdělávání,
      4. 4. mimo zdravotnická zařízení, zejména v teoretických lékařských oborech a výzkumu,
      5. 5. jako zubní lékař,
      6. 6. v oblasti parodontologie, orální chirurgie, stomatologické chirurgie a dětského zubního lékařství, a to po absolvování specializačního vzdělávání ukončeného atestační zkouškou,
      7. 7. jako specialista v oblasti ortodoncie, orální a maxilofaciální chirurgie a klinické stomatologie, a to po absolvování příslušného specializačního vzdělávání,
      8. 8. ve farmaceutickém průmyslu a dalších příbuzných oborech.
  1. D. Relevantní charakteristické profese23)
    1. 1. lékař,
    2. 2. zubní lékař.

ZDRAVOTNICKÉ OBORYČÁST TŘICÁTÁ ŠESTÁ

  1. A. Základní tematické okruhy
    1. a) Anatomie, fyziologie, patologie, patologická fyziologie,
    2. b) Klinická farmakologie,
    3. c) Hygiena a epidemiologie,
    4. d) Veřejné zdravotnictví a prevence,
    5. e) Zdravotnická technika,
    6. f) Laboratorní techniky,
    7. g) Přednemocniční péče,
    8. h) Porodní asistence,
    9. i) Fyzioterapie,
    10. j) Ergoterapie,
    11. k) Zdravotnická psychologie, etika a komunikace,
    12. l) Ošetřovatelství,
    13. m) Léčebná výživa,
    14. n) Lékařská biologie a biochemie,
    15. o) Lékařská biofyzika a radiační fyzika.
  1. B. Výčet typických studijních programů
    1. a) Ošetřovatelství,
    2. b) Porodní asistence,
    3. c) Specializace ve zdravotnictví,
    4. d) Technické obory ve zdravotnictví.
  1. C. Rámcový profil absolventa
    1. a) S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
      1. 1. znalosti konkrétního zdravotnického oboru podle svého zaměření,
      2. 2. znalosti struktury, funkcí a dysfunkcí lidského těla,
      3. 3. znalosti diagnostických, terapeutických a prevenčních metod a intervencí,
      4. 4. znalosti principu činnosti diagnostické, terapeutické a laboratorní zdravotnické techniky,
      5. 5. znalosti etických principů, hodnot a problémů spojených s výkonem zdravotnické praxe,
      6. 6. znalosti organizace a řízení zdravotnické praxe,
      7. 7. znalosti právních předpisů, profesních a dalších norem a kodexů relevantních pro výkon zdravotnické praxe.
    1. b) S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
      1. 1. poskytovat zdravotní péči v souladu s jinými právními předpisy,
      2. 2. dodržovat hygienicko-epidemiologický režim v souladu se zvláštními právními předpisy oboru,
      3. 3. v rámci svých kompetencí používat zdravotnickou techniku,
      4. 4. vést zdravotnickou dokumentaci a další dokumentaci vyplývající ze zvláštních právních předpisů,
      5. 5. pracovat s informačním systémem zdravotnického zařízení,
      6. 6. poskytnout pacientovi informace v souladu se svou odbornou způsobilostí,
      7. 7. podílet se na praktickém vyučování studentů studijních programů a kvalifikačních vzdělávacích kurzů příslušného odborného zaměření,
      8. 8. adekvátně interpretovat pozici svého oboru ve zdravotnictví a v praxi aplikovat konsekvence spojené s pozicí (profesními kompetencemi) svého oboru vůči jiným oborům.
    1. c) S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například
      1. 1. v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,
      2. 2. jako zaměstnanec poskytovatele zdravotních služeb nebo jako poskytovatel zdravotních služeb.
  1. D. Relevantní charakteristické profese24)
    1. 1. adiktolog,
    2. 2. asistent ochrany a podpory veřejného zdraví,
    3. 3. biomedicínský inženýr,
    4. 4. biomedicínský technik,
    5. 5. biotechnický asistent,
    6. 6. dentální hygienistka,
    7. 7. ergoterapeut,
    8. 8. fyzioterapeut,
    9. 9. nutriční terapeut,
    10. 10. odborný pracovník v ochraně a podpoře veřejného zdraví,
    11. 11. odborný pracovník v laboratorních metodách a v přípravě léčivých přípravků,
    12. 12. optometrista,
    13. 13. ortoptista,
    14. 14. ortotik-protetik,
    15. 15. porodní asistentka,
    16. 16. radiologický asistent,
    17. 17. radiologický fyzik,
    18. 18. radiologický technik,
    19. 19. všeobecná sestra,
    20. 20. zdravotní laborant,
    21. 21. zdravotnický záchranář,
    22. 22. zubní technik.

ZEMĚDĚLSTVÍČÁST TŘICÁTÁ SEDMÁ

  1. A. Základní tematické okruhy
    1. a) Fytotechnika,
    2. b) Zootechnika,
    3. c) Zahradnictví,
    4. d) Krajinářství,
    5. e) Péče o přírodní zdroje,
    6. f) Rozvoj venkova,
    7. g) Zemědělská technika,
    8. h) Zemědělská ekonomika.
  1. B. Výčet typických studijních programů
    1. a) Zemědělské inženýrství,
    2. b) Fytotechnika,
    3. c) Rostinolékařství,
    4. d) Zootechnika,
    5. e) Tropické zemědělství,
    6. f) Ekologické zemědělství,
    7. g) Živočišná produkce,
    8. h) Zájmové chovy zvířat,
    9. i) Zoorehabilitace a asistenční aktivity se zvířaty,
    10. j) Rybářství, biotechnologie a šlechtění,
    11. k) Kvalita a zpracování zemědělských produktů,
    12. l) Agroekologie,
    13. m) Rozvoj venkova,
    14. n) Pozemkové úpravy,
    15. o) Zahradnické inženýrství.
  1. C. Rámcový profil absolventa
    1. a) S ohledem na typ studijního programu absolventi prokazují v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
      1. 1. biologické, chemické a fyzikální znalosti živých organismů a biosféry s ohledem na jejich využívání a péči o ně,
      2. 2. znalosti technických zařízení využívaných pro pěstování rostlin, chov živočichů a související péči o přírodní zdroje,
      3. 3. znalosti technologických postupů pěstování rostlin a chovu živočichů, jejich ošetřování, využívání jejich produkčního i mimoprodukčního potenciálu včetně souvisejícího zpracování odpadů a péče o přírodní zdroje,
      4. 4. znalosti ekonomických aspektů pěstování rostlin a chovu živočichů a základních ekonomických principů podstatných pro úspěšné podnikání,
      5. 5. znalosti využívání pěstitelských, chovatelských a souvisejících aktivit pro trvale udržitelné využívání a dotváření přírodních zdrojů a životního prostředí lidských sídel a hospodářsky využívané krajiny nebo pro rozvoj venkovského prostoru jako celku.
    1. b) S ohledem na typ studijního programu absolventi umí v odpovídající šíři a míře podrobnosti:
      1. 1. zajistit organizačně, materiálně a technicky chod podniků na úrovni své specializace,
      2. 2. posoudit vliv různých opatření na výkon a jakost, ekonomiku provozu, jakož i zdravotní a bezpečnostní rizika provozovaných činností,
      3. 3. zhodnotit a analyzovat údaje o dosahovaných hodnotách produkčních a jakostních ukazatelů,
      4. 4. vyhledat a zvolit vhodné diagnostické a analytické postupy pro optimalizaci využívaných procesů,
      5. 5. navrhnout a uskutečnit ověření modifikací pracovních postupů v provozních podmínkách.
      6. 6. nabyté znalosti využívat k odbornému, odpovědnému, ale i ekonomicky efektivnímu výkonu zemědělské činnosti.
    1. c) S ohledem na typ studijního programu se absolvent uplatní například
      1. 1. v akademické sféře a v dalších institucích zabývajících se vědou, výzkumem, vývojem a inovacemi,
      2. 2. v oblasti prvovýroby,
      3. 3. v oblasti šlechtění rostlin a živočichů,
      4. 4. v oblasti zemědělského poradenství a dalších specializovaných služeb,
      5. 5. v zemědělských profesních a zájmových organizacích,
      6. 6. v kontrolních a inspekčních institucích,
      7. 7. ve výrobě krmiv, krmných směsí, doplňkových látek a premixů.
  1. D. Relevantní charakteristické profese25)
    1. 1. rybářský hospodář a jeho zástupce,
    2. 2. rostlinolékař,
    3. 3. poradce v ochraně rostlin,
    4. 4. osoba odborně způsobilá pro činnost uznaných chovatelských sdružení a chovatelských podniků prasat,
    5. 5. osoba odborně způsobilá provádět kontrolu výrobce biopotravin nebo osoba, která uvádí biopotraviny nebo bioprodukty do oběhu,
    6. 6. osoba odborně způsobilá pro provádění kontroly žadatele, ekologického podnikatele, výrobce nebo dodavatele ekologických krmiv nebo dodavatele ekologického rozmnožovacího materiálu,
    7. 7. projektant pozemkových úprav,
    8. 8. osoba odborně způsobilá pro zkoušení osiva nebo sadby,
    9. 9. osoba odborně způsobilá pro navrhování pokusů a projektů pokusů a provádění pokusů na pokusných zvířatech, péči o pokusná zvířata a usmrcování pokusných zvířat,
    10. 10. odborný poradce oprávněný zpracovávat hodnocení rizika nakládání s geneticky modifikovanými organismy a genetickými produkty,
    11. 11. akreditovaný poradce pro oblast zemědělství.