Nařízení, kterým se vydává sazebník všeobecné daně

SAZEBNÍKU VŠEOBECNÉ DANĚODDÍL B

(pro paušální zdanění zboží a výkonů u soukromých a družstevních podniků výrobních a poslužných).

Všeobecné vysvětlivky k oddílu „B“ sazebníku.

1. 1. Podle oddílu B sazebníku platí všeobecnou daň paušální částkou řemesla a živnosti v něm uvedené, které vyrábějí, zpracují nebo používají zboží jmenovaného v oddílu A sazebníku.
2. 2. Pověřené řemeslné a živnostenské podniky platí všeobecnou daň podle oddílu A sazebníku.
3. 3. Za zahradníky se považují podniky, které pěstují zeleninu nebo květiny na ploše větší než 0.1 ha, jestliže prodávají své výrobky též přímo spotřebitelům. Za zahradníky se však nepovažují zemědělci, kteří pěstují pouze pozdní zeleninu ve volné půdě bez umělého zavlažování.
4. 4. Sazba daně se počítá podle počtu osob v podniku činných. Mezi osoby činné v podniku se zahrnují poplatník, jeho zaměstnanci, učňové, příslušníci poplatníkovy rodiny pracující v podniku s výjimkou manželky (manžela) nebo družky (druha) a nezletilých dětí, vnuků, pastorků a schovanců; zaměstnanci se rozumějí osoby činné jak ve výrobě, tak i v administrativě nebo při prodeji zboží. V podnicích, které vyrábějí zboží a které také prodávají zboží cizí výroby, počítají se i osoby zaměstnané při prodeji cizího zboží mezi osoby činné v podniku.
5. 5. Pro výpočet daně je rozhodný nejvyšší počet osob činných v podniku v období, za které se daň odvádí. Daň je splatná sedmého dne kalendářního měsíce bezprostředně následujícího po měsíci, v němž vznikla daňová povinnost, a to jednou dvanáctinou roční částky vypočtené podle sazebníku.
6. Výpočet měsíční daňové částky:
   1. Rukavičkář pracoval od 1. do 10. ledna 1949 se sedmi zaměstnanci, t. zn., že v podniku pracovalo v uvedené době celkem osm osob. Dne 10. ledna 1949 se snížil stav zaměstnanců rukavičkáře na pět osob a s tímto stavem pracoval pak až do konce ledna 1949. Daň se vypočítá takto: nejvyšší počet osob činných v podniku byl dne 10. ledna 1949 celkem osm osob (t. j. podnikatel a sedm zaměstnanců).
   2. 8 x 7.200 = 57.600 Kčs : 12 = 4.800.- Kčs.
   3. Za měsíc leden 1949 zaplatí tudíž rukavičkář do 7. února 1949 za celý podnik 4.800.- Kčs všeobecné daně.

1. Příklady:
   1. A. Sklenář pracuje sám bez pomoci jiných osob, proto platí pouze 1.500 Kčs daně za rok.
   2. B. Rukavičkář pracuje v živnosti sám s jedním dělníkem, to znamená, že jsou v podniku činny dvě osoby; sazba na jednu osobu činí 6.000 Kčs ročně.
      1. Výpočet daně: 2 x 6.000 Kčs = 12.000 Kčs za rok.
   1. C. Rukavičkář zaměstnává sedm dělníků, to znamená, že v podniku je činno celkem osm osob; sazba daně na jednu osobu činí 7.200 Kčs ročně.
      1. Výpočet daně: 8 x 7.200 Kčs = 57.600 Kčs za rok.
   1. D. Cukrář zaměstnává šest dělníků, to znamená, že v podniku je činno sedm osob; sazba daně na jednu osobu činí 4.900 Kčs ročně.
      1. Výpočet daně:7 x 4.900 Kčs = 34.300 Kčs za rok.
   1. E. Družstvo kožišníků zaměstnává dvacettři dělníky, tři prodavače, jednoho úředníka, celkem dvacetsedm zaměstnanců.
      1. Výpočet daně: 27 x 1.500 Kčs = 40.500 Kčs za rok.
   1. F. Brašnář zaměstnává jednadvacet dělníků, jednoho účetního, osm prodavačů, t. j. celkem třicet osob; spolu s poplatníkem je v podniku činno jednatřicet osob. Sazba daně na jednu osobu činí 7.300 Kčs.
      1. Výpočet daně: 31 x 7.300 Kčs = 226.300 Kčs za rok.
   1. G. Družstvo brašnářů zaměstnává jednadvacet dělníků, jednoho účetního a osm prodavačů, t. j. třicet zaměstnanců celkem.
      1. Výpočet daně: 30 x 1.000 Kčs = 30.000 Kčs za rok.

1. Seznam živností I. skupiny:
   1. Autosedláři a autočalouníci
   2. Fotografové
   3. Kožešníci
   4. Krejčí Ia. jakostní třídy
   5. Modisté a modistky (modelové domy)
   6. Obuvníci
   7. Rukavičkáři
   8. Úpravci kožišin
   9. Výrobci kosmetického zboží
   10. Výrobci prádla a šněrovaček (I. jakostní třídy)
   11. Výrobci zrcadel a zrcátek

1. Seznam živností II. skupiny.
   1. Brašnáři a ozdobníci
   2. Cukráři
   3. čalouníci a dekoratéři
   4. Elektroinstalatéři
   5. Holiči a kadeřníci I. cenové skupiny
   6. Instalatéři kanalisací a větrání
   7. Instalatéři plynovodů a vodovodů
   8. Karosáři
   9. Krejčí I. jakostní třídy
   10. Perleťáři
   11. Scelovači látek
   12. Vulkaniséři
   13. Výrobci dárkového zboží ze dřeva
   14. Výrobci chemického zboží (na př. čisticích prášků, prášků proti hmyzu, past na obuv a parkety, barev a laků a pod.)
   15. Výrobci kamenné galanterie
   16. Výrobci skleněné bižuterie a drobného skla
   17. Výrobci umělých květin, ozdob a ozdobných per ze všech látek kromě látek z kůže
   18. Výrobci ústředního topení
   19. Výrobci zdravotního zařízení

1. Seznam živností III. skupiny.
   1. Bromografie
   2. Dýmkaři
   3. Hodináři
   4. Hřebenáři
   5. Isolatéři a asfaltéři
   6. Kameničtí mistři
   7. Kamenosochaři
   8. Kartonážníci a pouzdraři
   9. Knihaři
   10. Krejčí II. jakostní třídy
   11. Kovotlačitelé
   12. Majitelé pil a výrobci parket
   13. Malíři pokojů
   14. Mechanici
   15. Modeláři
   16. Modisté a modistky jinde nejmenovaní
   17. Mydláři, svíčkaři a voskaři
   18. Pasíři
   19. Pekaři
   20. Planografie
   21. Pokrývači
   22. Puškaři
   23. Rytci
   24. Řezbáři
   25. Řezníci a uzenáři
   26. Sedláři a řemenáři
   27. Slévači železa a kovů
   28. Smaltovníci
   29. Stavitelé
   30. Soustružníci
   31. Štukatéři
   32. Tesařští mistři
   33. Truhláři
   34. Výrobci cementového zboží
   35. Výrobci dřevěných kopyt, klenků, podpatků, floků, párátek a pod.
   36. Výrobci dřevěné vlny
   37. Výrobci holí
   38. Výrobci hraček ze všech druhů látek
   39. Výrobci klobouků a čepic
   40. Výrobci korkového zboží
   41. Výrobci prádla a šněrovaček (II. jakostní třídy)
   42. Výrobci technického zboží z kůže
   43. Výrobci terazza (umělého kamene) a xylolitového zboží
   44. Výrobci umělých květin a ozdob
   45. Výrobci zboží z umělých hmot řezbářských
   46. Zahradníci a květináři (pokud nejsou zdaněni podle oddílu A nebo C sazebníku)
   47. Zámečníci stavební
   48. Zámečníci strojní (na př. výrobci hospodářských strojů, vah, nástrojů a měřidel, jízdních kol, armatur, pilníků a rašplí, dětských vozidel a sportovních předmětů, sít, mříží, pletiv a pod.)
   49. Zedničtí mistři

1. Seznam živností IV. skupiny.
   1. Bednáři
   2. Cihláři a vápeníci
   3. Čističi budov
   4. Deštníkáři
   5. Dlaždiči
   6. Galvaniséři
   7. Holiči a kadeřníci kromě těch, kteří jsou uvedeni v II. skupině
   8. Hrnčíři a výrobci lidové keramiky
   9. Kamenolomy, pískovny a těžba jiných nerostů
   10. Kamnáři
   11. Kartáčníci a štětkaři
   12. Kladení podlah (gumových, korkových, dlaždicových, parketových a pod.) a obkládání stěn
   13. Klempíři
   14. Koláři
   15. Košíkáři
   16. Kováři a podkováři
   17. Krejčí jinam nezařazení
   18. Mědikovci
   19. Mlynáři
   20. Natěrači a lakýrníci
   21. Nožíři
   22. Optici
   23. Orthopedisté
   24. Provazníci
   25. Pumpaři
   26. Rozmnožovací ústavy a veřejné písárny
   27. Sítaři
   28. Sklenáři
   29. Soukeníci a papučáři
   30. Stáčeči piva
   31. Stavební a keramická řemesla a živnosti jinde nejmenované
   32. Tiskaři
   33. Tkalci
   34. Truhláři
   35. Výrobci dřevěného zboží jinde nejmenovaní
   36. Výrobci hudebních nástrojů
   37. Výrobci knihařského, papírnického a tiskařského zboží jinde nejmenovaní
   38. Výrobci koženého zboží jinde nejmenovaní
   39. Výrobci palivového a tankového dříví
   40. Výrobci pleteného a stávkového zboží
   41. Výrobci prádla a šněrovaček III. jakostní třídy
   42. Výrobci skleněného zboží jinde nejmenovaní
   43. Výrobci sodové vody
   44. Výrobci textilního a oděvního zboží jinde nejmenovaní
   45. Zámečníci strojní jakožto výrobci orthopedických a lékařských přístrojů
   46. Závody linkařské a rastrýřské

Sazebník.

SAZEBNÍKU VŠEOBECNÉ DANĚODDÍL C

(pro paušální zdanění zemědělců).

Všeobecné vysvětlivky k oddílu „C“ sazebníku.

1. 1. Dani podle tohoto oddílu sazebníku podléhá každý, kdo provozuje na vlastní účet zemědělské hospodářství vyjma stát, státní podniky, komunální podniky svazků lidové správy a národní podniky. Ty podléhají všeobecné dani podle oddílu A sazebníku. Do výměry se nezapočítávají pozemky věnované zahradnictví (zelinářskému i okrasnému), odvádí-li zemědělec daň ze zahradnictví podle oddílu B sazebníku. Zemědělskou půdou se rozumí všechny pozemky s katastrálním výtěžkem.
2. 2. Výrobní družstva zemědělská, která jako taková budou uznána ministrem financí v dohodě s ministrem zemědělství, neplatí všeobecnou daň.
3. 3. Nerozhoduje, zda se zemědělské hospodářství provozuje na půdě vlastní, pachtované či převzaté do obhospodařování na podkladě jiného právního poměru.
4. 4. Daň se platí ročně částkou uvedenou v tomto oddílu sazebníku, a to do 7. dubna běžného roku, pokud není dále stanoveno jinak.
5. 5. Daň je povinen platit zemědělec, který provozoval zemědělské hospodářství 1. ledna běžného roku. Na změny nastalé během běžného kalendářního roku se nebere zřetel.
6. 6. Zemědělec, jehož zemědělské hospodářství přesahuje 20 ha zemědělské půdy, je povinen ohlásit vznik a zánik povinnosti platit daň podle tohoto oddílu sazebníku příslušnému finančnímu úřadu. Může tak učinit v přiznání k dani zemědělské.
7. 7. Zemědělec, jehož zemědělské hospodářství přesahuje 20 ha zemědělské půdy, musí podat do 31. ledna běžného roku finančnímu úřadu hlášení o dani na tiskopise, jehož vzor vydá ministerstvo financí.
8. 8. Pro stanovení výše daně jsou rozhodné:
   1. 1. výrobní oblast (řepařská, obilnářská, bramborářská či pícninářská), ve které leží zemědělské hospodářství nebo jeho největší část, a
   2. 2. celková výměra všech pozemků s katastrálním výtěžkem a jejich průměrný katastrání výtěžek podle stavu dne 1. ledna běžného roku. Pozemky, věnované pěstování chmele, vinné révy, tabáku a papriky, školkařství, ovocnictví a rybnikářství se započítávají jen svou skutečnou výměrou; pozemky věnované zahradnictví u zemědělce, který z nich neodvádí daň podle oddílu B sazebníku, započítávají se do této výměry násobkem stanoveným podle § 31 zákona ze dne 21. března 1948, č. 49 Sb., o zemědělské dani (dále „zákon o zemědělské dani“).
   3. Pro zjištění, ve které výrobní oblasti leží zemědělské hospodářství, platí obecné předpisy jimiž se určují zemědělské výrobní oblasti.
   4. Jednotlivá katastrální území, po případě jednotlivá zemědělská hospodářství, mohou však býti přeřazena do té výrobní oblasti, jejímž výrobním podmínkám půda katastrálního území, po případě zemědělského hospodářství, ve skutečnosti odpovídá.

1. 9. Průměrný katastrální výtěžek se zjistí, dělí-li se celkový katastrální výtěžek všech pozemků započítatelných podle č. 8 jejich skutečnou výměrou v hektarech. Při stanovení celkové výměry všech pozemků s katastrálním výtěžkem a jejich celkového katastrálního výtěžku se přihlíží i k půdě ležící ladem.
2. 10. Přesahuje-li výměra pozemků rozhodných pro stanovení daně podle č. 8 50 ha, zvyšuje se daň uvedená v sazebníku pro hospodářství o výměře 50 ha o ¹/₁₀ této sazby za každý hektar nad 50 ha.
3. 11. Okresní národní výbor za součinnosti místní vyživovací komise a místního sdružení Jednotného svazu českých zemědělců (na Slovensku Jednotného svazu slovenských zemědělců) určí ke zdanění podle tohoto oddílu sazebníku do 1. března ty zemědělce hospodařící na výměře nepřesahující 20 ha zemědělské půdy, kteří v předcházejícím hospodářském ročním období nesplnili výrobní plán a v předcházejícím kalendářním ročním období nesplnili všechny kontingenty (obilí, brambor, masa, mléka a vajec). Výjimku učiní u zemědělců, kteří své kontingenty nemohli splnit pro dlouhotrvající nemoc, pád dobytka nebo živelní pohromu, je-li nesplnění v příčinné souvislosti s uvedenými důvody. Podobně okresní národní výbor neurčí ke zdanění zemědělce, který kontingent jednoho nebo několika druhů překročil v neprospěch jiných druhů, když celková peněžní hodnota všech kontingentů byla tím dosažena. Zemědělec může své neodvedené kontingenty za r. 1948 odvést dodatečně do 1. února 1949, ovšem musí při tom splnit kontingent předepsaný za leden 1949. Zemědělci takto určení budou vyzváni, aby podali do 14 dnů hlášení o všeobecné dani. Daň musí odvésti do 7. dubna běžného roku.
4. 12. Zemědělci mohou u okresního národního výboru žádat, aby mohli zaplatit všeobecnou daň ve 4 čtvrtletních splátkách splatných 7. dne po konci kalendářního čtvrtletí. Nemusí podávat čtvrtletní hlášení o dani. Ustanovení předchozího čísla platí obdobně.
5. 13. Zemědělské daňové komise zřízené podle § 28 zákona o zemědělské dani jsou příslušny ve věcech uvedených v §§ 29–31 uvedeného zákona i pro obor všeobecné daně ze zemědělství podle tohoto oddílu sazebníku.
6. 14. Ministr financí může správním opatřením
   1. 1. dále rozčlenit tento oddíl sazebníku jak co do průměrného katastrálního výtěžku, tak co do celkové výměry.
   2. 2 učinit opatření k zamezení nesrovnalostí a tvrdostí, jež by při zdaňování podle tohoto sazebníku mohly vzniknout.

Tabulka 1.

Oblast řepařská.

Tabulka 2.

Oblast obilnářská.

Tabulka 3.

Oblast bramborářská.

Tabulka 4.

Oblast pícninářská.

SAZEBNÍKU VŠEOBECNÉ DANĚODDÍL D

(pro přepravu a výkony s přepravou souvisící, jakož i pro spediční a skladištní výkony prováděné za úplatu).

Všeobecné vysvětlivky k oddílu „D“ sazebníku.

1. 1. Daň odvede podnik (poplatník), který provozuje přepravu podléhající dani, anebo podnik (poplatník), který provádí za úplatu spediční a skladištní výkony. Nezáleží na tom, jde-li o podnik veřejný či jiný.
2. 2. Daňová povinnost vzniká:
   1. a) u přepravy podle pol. 5 a 6 tohoto oddílu sazebníku tím, že vozidlo bylo dáno do provozu nebo tím, že tažné zvíře bylo určeno pro výkon přepravy podle těchto pol. 5 a 6;
   2. b) v ostatních případech započetím výkonu.

1. 3. Přepravní cenou je vše, co přepravní podnik vybírá za provedení přepravy s vyloučením daně podle tohoto oddílu sazebníku. Do přepravní ceny patří též úplaty, které se vybírají u železniční přepravy po vlečce do stanice nebo naopak. Úplaty, které přepravní podnik vybírá za výkony související s přepravou, nejsou součástí přepravní ceny, i když je přepravní podnik vybírá zároveň s přepravní cenou.
2. 4. V tarifech a vyhláškách přepravního podniku je nutno výslovně uvést, je-li do sazeb jízdného, zavazadelného, dovozného a pod. započítána daň či nikoli.
3. 5. Je-li na přepravě účastněno více přepravních podniků, odvede každý z nich na dani tolik, kolik odpovídá jeho podílu na této přepravě.
4. 6. Při přepravě z ciziny do tuzemska nebo naopak a při průvozu tuzemskem je základem daně část přepravní ceny připadající na přepravu provedenou na tuzemském území.
5. 7. Daň podle pol. 5 a 6 tohoto oddílu sazebníku je splatná jednou dvanáctinou roční částky, a to 7. dne kalendářního měsíce bezprostředně následujícího po měsíci, v němž bylo vozidlo v provozu nebo v němž bylo používáno tažného zvířete pro výkon přepravy.
6. 8. Místní příslušnost se řídí místem, v němž je provozní správa podniku.

Sazebník