Vyhláška o provedení některých ustanovení zákona o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů v oblasti letectví

Příloha č. 1

účinné od 1. 11. 2010Zásady zjišťování a vykazování

účinné od 1. 11. 2010K zajištění přesného a ověřitelného zjišťování a vykazování emisí skleníkových plynů a údajů o tunokilometrech podle zákona vychází zjišťování a vykazování z následujících zásad:

1. účinné od 1. 11. 2010a) úplnosti,
2. účinné od 1. 11. 2010b) konzistence,
3. účinné od 1. 11. 2010c) transparentnosti,
4. účinné od 1. 11. 2010d) pravdivosti,
5. účinné od 1. 11. 2010e) rentability nákladů a
6. účinné od 1. 11. 2010f) spolehlivosti.

účinné od 1. 11. 2010Základní charakteristika zásad:

účinné od 1. 11. 2010Úplnost: Zjišťování a vykazování za určité provozovatele letadel zahrnuje všechny emise CO₂ ze všech zdrojů emisí a zdrojových toků náležejících k činnostem uvedeným v příloze č. 1 zákona.

účinné od 1. 11. 2010Konzistence: Zjišťované a vykazované emise a tunokilometry musí být vždy srovnatelné v čase, musí se používat stejné metodiky zjišťování a stejné soubory údajů. Metodiky zjišťování lze měnit v souladu s touto vyhláškou, pokud se tím zvýší přesnost vykazovaných údajů. Změny metodik zjišťování podléhají schválení ministerstvem a musí být náležitě zdokumentovány v souladu s touto vyhláškou.

účinné od 1. 11. 2010Transparentnost: Údaje, které jsou předmětem zjišťování, včetně předpokladů, odkazů, údajů o činnosti, emisních faktorů, se získávají, zaznamenávají, shromažďují, analyzují a dokumentují způsobem umožňujícím ověřovateli a ministerstvu emise znovu zjistit.

účinné od 1. 11. 2010Pravdivost: Je třeba zajistit, aby při zjišťování emisí a tunokilometrů nedocházelo k systematickému nadhodnocování ani podhodnocování skutečných údajů. Je-li to možné, zjistí a omezí se zdroje nejistoty. Dále je nutné dbát na to, aby byla u výpočtů emisí a tunokilometrů zajištěna co nejvyšší možná přesnost. Provozovatel poskytne přiměřené záruky toho, že výkazy zjišťovaných emisí a tunokilometrů jsou úplné. Emise se zjišťují pomocí vhodných metodik zjišťování stanovených v této vyhlášce. Veškerá měřicí nebo jiná zkušební zařízení k vykazování sledovaných údajů se vhodným způsobem používají, udržují, kalibrují a kontrolují. Elektronické tabulky a ostatní nástroje používané k uchovávání a zpracovávání zjišťovaných údajů musí být bezchybné. Výkazy emisí a tunokilometrů včetně souvisejících údajů nesmějí obsahovat závažné nepřesnosti, musí se vyhnout zkreslení při výběru a předkládání informací a musí poskytovat důvěryhodný a vyvážený přehled o emisích a tunokilometrech za daného provozovatele letadel.

účinné od 1. 11. 2010Rentabilita nákladů: Při výběru metodiky zjišťování se porovnávají přínosy plynoucí z vyšší přesnosti a dodatečné náklady. Proto je cílem zjišťování a vykazování emisí a tunokilometrů nejvyšší dosažitelná přesnost, pokud není technicky neproveditelná nebo nepovede k neúměrně vysokým nákladům. Vlastní metodika zjišťování logicky a jednoduše popisuje pokyny pro provozovatele, čímž se zabraňuje duplicitním činnostem a zohledňují stávající systémy používané provozovatelem letadel.

účinné od 1. 11. 2010Spolehlivost: Ověřený výkaz emisí a tunokilometrů musí být takový, aby se jeho uživatelé mohli spolehnout na to, že věrně popisuje to, co popisovat má, nebo to, co lze rozumně očekávat, že popisuje.

Příloha č. 2

účinné od 1. 11. 2010Postupy zjišťování emisí z činností v oblasti letectví

1. účinné od 1. 11. 20101. OMEZENÍ A ÚPLNOST

   účinné od 1. 11. 2010Pokyny specifické pro jednotlivé činnosti obsažené v této příloze se použijí pro zjišťování a vykazování emisí z činností v oblasti letectví, jak je uvedeno v příloze č. 1 zákona.

   účinné od 1. 11. 2010Zahrnou se všechny lety uvedené v příloze č. 1 zákona uskutečněné provozovatelem letadla ve vykazovaném období. K identifikaci jednoznačného provozovatele letadla odpovědného za let se použije volací znak používaný pro účely řízení letového provozu. Volacím znakem je kód ICAO v kolonce 7 letového plánu, nebo v případě, že není k dispozici, registrační značka letadla.

1. účinné od 1. 11. 20102. POSTUPY PRO VÝPOČET EMISÍ CO₂

   účinné od 1. 11. 2010Emise CO₂ z činností v oblasti letectví se vypočítají pomocí tohoto vzorce:

   účinné od 1. 11. 2010Emise CO₂ = spotřeba paliva × emisní faktor

   1. účinné od 1. 11. 20102.1 VOLBA METODIKY

      účinné od 1. 11. 2010Provozovatel letadla v plánu zjišťování pro každý typ letadla stanoví

      1. účinné od 1. 11. 2010a) jaký výpočetní vzorec bude použit (metoda A nebo metoda B),
      2. účinné od 1. 11. 2010b) zdroj dat, který se používá ke stanovení údajů o doplněném palivu a palivu obsaženém v nádrži, a způsoby předávání, uchovávání a získávání těchto údajů,
      3. účinné od 1. 11. 2010c) popřípadě jaká metoda se používá ke stanovení hustoty; pokud se používají srovnávací tabulky hustoty a teploty, provozovatel upřesní zdroj těchto dat.

      účinné od 1. 11. 2010Pokud provozovatel letadla hodlá používat najatá letadla či jiné typy letadel, jež nebyly v plánu zjišťování zahrnuty v době jeho předložení ministerstvu, uvede v plánu zjišťování popis postupu, který se bude používat pro stanovení metodiky zjišťování pro tyto dodatečné typy letadel. Provozovatel letadla zajistí, aby po zvolení byla metodika zjišťování důsledně uplatňována. U písmen b) a c) může v případě, je-li to nezbytné ve zvláštních situacích, kdy například dodavatelé paliva nemohou poskytnout veškeré údaje potřebné pro určitou metodiku, vytvořit a použít seznam používaných metodik pro určitá letiště s obsahem odchylek od obecné metodiky - viz bod 5 písm. g) formuláře plánu pro zjišťování emisí uvedeného v příloze č. 4 této vyhlášky.

      účinné od 1. 11. 2010Provozovatel zvolí metodu, která zajišťuje nejúplnější a nejvčasnější údaje ve spojení s nejnižší nejistotou, aniž by vznikly nepřiměřené náklady.

   1. účinné od 1. 11. 20102.2 SPOTŘEBA PALIVA

      účinné od 1. 11. 2010Spotřeba paliva je vyjádřena jako spotřebované palivo v jednotkách hmotnosti (t) během vykazovaného období.

      účinné od 1. 11. 2010Spotřebované palivo je zjišťováno pro každý let a pro každé palivo a zahrnuje palivo spotřebované pomocným palubním zdrojem podle níže uvedených výpočetních vzorců.

      účinné od 1. 11. 2010Doplněné palivo může být stanoveno

      1. účinné od 1. 11. 2010a) na základě měření dodavatelem paliva, jak je pro každý let zdokumentováno v dodacích listech paliva nebo fakturách nebo
      2. účinné od 1. 11. 2010b) pomocí palubních diagnostických systémů letadla.

      účinné od 1. 11. 2010Údaje jsou převzaty od dodavatele paliva nebo zaznamenány v dokumentaci o hmotnosti a vyvážení, technickém deníku letadla nebo jsou provozovateli letadel přenášeny elektronicky z letadla. Palivo obsažené v nádrži lze určit pomocí palubních diagnostických systémů letadla a zaznamenat v dokumentaci o hmotnosti a vyvážení, v technickém deníku letadla nebo tyto údaje mohou být provozovateli letadel předávány elektronicky z letadla.

      1. účinné od 1. 11. 20102.2.1 VÝPOČETNÍ VZORCE

         účinné od 1. 11. 2010Skutečná spotřeba paliva se vypočítá pomocí jedné z těchto dvou metod:

         účinné od 1. 11. 2010METODA A:

         účinné od 1. 11. 2010Použije se tento vzorec:

         účinné od 1. 11. 2010Skutečná spotřeba paliva pro každý let (v t) = množství paliva obsaženého v nádržích letadla, jakmile je dokončeno doplnění paliva pro let (v t) - množství paliva obsaženého v nádržích letadla, jakmile je dokončeno doplnění paliva pro následující let (v t) + palivo doplněné pro tento následující let (v t)

         účinné od 1. 11. 2010Pokud nedojde k doplnění paliva pro daný let nebo následující let, stanoví se množství paliva obsaženého v nádržích letadla při zahájení pojíždění pro daný let nebo následný let. Ve výjimečném případě, kdy letadlo vykonává jiné činnosti než let, například prochází větší údržbou zahrnující vyprázdnění nádrží, po letu, při němž je monitorována spotřeba paliva, může provozovatel letadel nahradit údaje „množství paliva obsaženého v nádržích letadla, jakmile je dokončeno doplnění paliva pro následující let + palivo doplněné pro tento následující let“ údajem „množství paliva zbývajícího v nádržích na počátku následující činnosti letadla“, jak je zaznamenáno v technických denících.

         účinné od 1. 11. 2010METODA B:

         účinné od 1. 11. 2010Použije se tento vzorec:

         účinné od 1. 11. 2010Skutečná spotřeba paliva pro každý let (v t) = množství paliva zbývajícího v nádržích letadla při ukončení pojíždění na konci předchozího letu (v t) + palivo doplněné pro let (v t) - množství paliva obsaženého v nádržích při ukončení pojíždění na konci letu (v t)

         účinné od 1. 11. 2010Okamžik ukončení pojíždění lze považovat za rovnocenný okamžiku zastavení motorů. Pokud letadlo neuskutečnilo žádný let před letem, jehož spotřeba paliva je monitorována, mohou provozovatelé letadel místo údaje „množství paliva zbývajícího v nádržích letadla při ukončení pojíždění na konci předchozího letu“ uvést množství paliva zbývajícího v nádržích letadla na konci předchozí činnosti letadla, jak je zaznamenáno v technických denících.

      1. účinné od 1. 11. 20102.2.2 POŽADAVKY NA VYČÍSLENÍ

         účinné od 1. 11. 2010Úroveň přesnosti 1

         účinné od 1. 11. 2010Spotřeba paliva za vykazované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ± 5,0 %.

         účinné od 1. 11. 2010Úroveň přesnosti 2

         účinné od 1. 11. 2010Spotřeba paliva za vykazované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ± 2,5 %.

         účinné od 1. 11. 2010Provozovatelé letadel s průměrnými vykazovanými ročními emisemi za předchozí obchodovací období (nebo konzervativní odhad nebo předpoklad, jestliže vykazované emise nejsou k dispozici nebo je již nelze použít), které jsou rovny nejvýše 50 kilotunám fosilního CO₂, použijí pro zdrojové toky jako minimum úroveň přesnosti 1. Všichni ostatní provozovatelé letadel použijí pro zdrojové toky úroveň přesnosti 2.

      1. účinné od 1. 11. 20102.2.3 HUSTOTA PALIVA

         účinné od 1. 11. 2010Je-li množství doplněného paliva nebo množství paliva zbývajícího v nádržích stanoveno v jednotkách objemu (v l nebo m³), provozovatel letadla převede toto množství z objemového vyjádření na hmotnostní vyjádření pomocí hodnot skutečné hustoty. Skutečnou hustotou se rozumí hustota vyjádřená jako kg/l a stanovená pro použitelnou teplotu pro konkrétní měření. Nelze-li použít palubní diagnostické systémy, je skutečnou hustotou hustota naměřená dodavatelem paliva při doplňování paliva a zaznamenaná na faktuře za palivo nebo dodacím listu paliva. Nejsou-li tyto informace k dispozici, určí se skutečná hustota z teploty paliva během doplňování uvedené dodavatelem paliva nebo stanovené pro letiště, na němž je palivo doplňováno, pomocí standardních srovnávacích tabulek hustoty a teploty. Standardní faktor hustoty 0,8 kg/l se použije pouze v případech, pokud provozovatel letadla ministerstvu uspokojivě prokáže, že skutečné hodnoty nejsou k dispozici.

   1. účinné od 1. 11. 20102.3 EMISNÍ FAKTOR

      účinné od 1. 11. 2010Pro každé letecké palivo se použijí tyto referenční faktory vyjádřené jako t CO₂/t paliva na základě referenčních hodnot výhřevnosti a emisních faktorů.

      účinné od 1. 11. 2010Emisní faktory pro letecká paliva

      účinné od 1. 11. 2010

      Příloha č. 2 Postupy zjišťování emisí z činností v oblasti letectví Emisní faktory pro letecká paliva

      Palivo	Emisní faktor (t CO2/t paliva)
      Letecký benzín (AvGas)	3,10
      Tryskový benzín (Jet B)	3,10
      Letecký petrolej (Jet A1 nebo Jet A)	3,15

      účinné od 1. 11. 2010Pro účely vykazování se tento přístup považuje za úroveň přesnosti 1.

      účinné od 1. 11. 2010U alternativních paliv, pro něž nebyly stanoveny referenční hodnoty, se určí emisní faktory specifické pro jednotlivé činnosti podle § 6. V těchto případech se výhřevnost stanoví a vykáže jako informativní položka. Pokud alternativní palivo obsahuje biomasu, platí požadavky na zjišťování a vykazování obsahu biomasy. U komerčních paliv je možno emisní faktor nebo obsah uhlíku, na němž je založen, obsah biomasy a výhřevnost odvodit ze záznamů o nákupech příslušného paliva předložených dodavatelem paliva, pokud byly odvozeny na základě schválených mezinárodních norem.

1. účinné od 1. 11. 20103. POSTUPY V PŘÍPADĚ CHYBĚJÍCÍCH ÚDAJŮ

   účinné od 1. 11. 2010Provozovatel letadla přijme veškerá nezbytná opatření s cílem zamezit výskytu chybějících údajů zavedením vhodných kontrolních činností, jak je stanoveno v § 14. Pokud pro let část údajů potřebných pro stanovení emisí chybí kvůli okolnostem, které jsou mimo kontrolu provozovatele letadel, a jestliže tyto údaje nelze určit pomocí alternativní metody stanovené v plánu zjišťování, může provozovatel odhadnout emise pomocí nástrojů pro provozovatele letadla s nízkými emisemi dle § 7. Množství emisí, u nichž se použije tento přístup, je uvedeno ve výkazu ročních emisí CO₂.

Příloha č. 3

účinné od 1. 11. 2010Postupy zjišťování tunokilometrů z činností v oblasti letectví

1. účinné od 1. 11. 20101. OMEZENÍ A ÚPLNOST

   účinné od 1. 11. 2010Pokyny specifické pro jednotlivé činnosti obsažené v této příloze se použijí pro zjišťování a vykazování údajů o tunokilometrech z činností v oblasti letectví uvedených v příloze č. 1 zákona. Zahrnou se veškeré lety, na něž se vztahuje příloha č. 1 zákona, které provozovatel letadla uskuteční v průběhu vykazovaného období.

   účinné od 1. 11. 2010K identifikaci jednoznačného provozovatele letadel odpovědného za let se použije volací znak používaný pro účely řízení letového provozu. Volacím znakem je kód ICAO v kolonce 7 letového plánu, nebo v případě, že není k dispozici, registrační značka letadla.

1. účinné od 1. 11. 20102. METODIKY VÝPOČTU ÚDAJŮ O TUNOKILOMETRECH
   1. účinné od 1. 11. 20102.1 VÝPOČETNÍ VZOREC

      účinné od 1. 11. 2010Provozovatelé letadel zjišťují a vykazují údaje o tunokilometrech pomocí metodiky založené na výpočtu. Výpočet údajů o tunokilometrech je založen na tomto vzorci:

      účinné od 1. 11. 2010Tunokilometry (t km) = vzdálenost (km) * užitečné zatížení (t)

   1. účinné od 1. 11. 20102.2 VZDÁLENOST

      účinné od 1. 11. 2010Vzdálenost se vypočítá pomocí vzorce:

      účinné od 1. 11. 2010Vzdálenost [km] = vzdušná vzdálenost [km] + 95 km

      účinné od 1. 11. 2010Vzdušná vzdálenost je vymezena jako nejkratší vzdálenost mezi dvěma místy na povrchu Země, která se určí pomocí systému uvedeného v mezinárodních předpisech²).

      účinné od 1. 11. 2010Zeměpisná šířka a zeměpisná délka letišť se převezme z údajů o poloze letiště zveřejněných v leteckých informačních příručkách v souladu s mezinárodními předpisy²) nebo ze zdroje využívajícího takovéto údaje leteckých informačních příruček.

      účinné od 1. 11. 2010Lze použít rovněž vzdálenosti vypočítané pomocí programového vybavení nebo třetí stranou, je-li metodika výpočtu založena na výše uvedeném vzorci a údajích leteckých informačních příruček.

   1. účinné od 1. 11. 20102.3 UŽITEČNÉ ZATÍŽENÍ

      účinné od 1. 11. 2010Užitečné zatížení se vypočítá pomocí vzorce:

      účinné od 1. 11. 2010Užitečné zatížení (t) = hmotnost nákladu a poštovních zásilek (t) + hmotnost cestujících a odbavených zavazadel (t)

      1. účinné od 1. 11. 20102.3.1 HMOTNOST NÁKLADU A POŠTOVNÍCH ZÁSILEK

         účinné od 1. 11. 2010Pro výpočet užitečného zatížení se použije skutečná nebo standardní hmotnost obsažená v dokumentaci o hmotnosti a vyvážení pro příslušné lety. Provozovatelé letadel, od nichž se nevyžaduje dokumentace o hmotnosti a vyvážení, navrhnou vhodnou metodiku pro určení hmotnosti nákladu a poštovních zásilek v plánu zjišťování ke schválení příslušným orgánem.

         účinné od 1. 11. 2010Skutečná hmotnost nákladu a poštovních zásilek nezahrnuje vlastní hmotnost palet a kontejnerů, které netvoří užitečné zatížení, a provozní hmotnost.

      1. účinné od 1. 11. 20102.3.2 HMOTNOST CESTUJÍCÍCH A ODBAVENÝCH ZAVAZADEL

         účinné od 1. 11. 2010Úroveň přesnosti 1

         účinné od 1. 11. 2010Použije se standardní hodnota 100 kg pro každého cestujícího a jeho odbavená zavazadla.

         účinné od 1. 11. 2010Úroveň přesnosti 2

         účinné od 1. 11. 2010Pro každý let se použije hmotnost cestujících a odbavených zavazadel obsažená v dokumentaci o hmotnosti a vyvážení.

Příloha č. 4

účinné od 1. 11. 2010Formulář plánu zjišťování emisí CO₂

účinné od 1. 11. 2010

Příloha č. 5

účinné od 1. 11. 2010Formulář plánu zjišťování údajů o tunokilometrech

účinné od 1. 11. 2010

Příloha č. 6

účinné od 1. 11. 2010Formulář výkazu ročních emisí CO₂

účinné od 1. 11. 2010

Příloha č. 7

účinné od 1. 11. 2010Formulář výkazu údajů o tunokilometrech

účinné od 1. 11. 2010

Příloha č. 8

účinné od 1. 11. 2010Formulář žádosti o přidělení emisních povolenek zdarma podle § 9 odst. 3 zákona

účinné od 1. 11. 2010

Příloha č. 9

účinné od 1. 11. 2010Formulář žádosti o přidělení emisních povolenek ze zvláštní rezervy podle § 9 odst. 6 zákona, v případě nového provozovatele letadla podle § 9 odst. 5 písm. a) zákona

účinné od 1. 11. 2010

Příloha č. 10

účinné od 1. 11. 2010Formulář žádosti o přidělení emisních povolenek ze zvláštní rezervy podle § 9 odst. 6 zákona, v případě provozovatele letadla podle § 9 odst. 5 písm. b) zákona

účinné od 1. 11. 2010