DODATKOVÝ PROTOKOL
k Evropské úmluvě o vydávání
Členské státy Rady Evropy, signatáři tohoto Protokolu,
majíce na zřeteli ustanovení Evropské úmluvy o vydávání, sjednané 13. prosince 1957 v Paříži, (dále jen „Úmluva“) především její články 3 a 9,
považujíce za vhodné doplnit tyto články za účelem posílení ochrany lidského společenství a občanů,
se dohodly na následujícím:
HLAVA I
Při uplatňování článku 3 Úmluvy nebudou považovány za politické trestné činy:
- a) zločiny proti lidskosti uvedené v Úmluvě o zabránění a trestání zločinu genocidia, přijaté 9. prosince 1948 Valným shromážděním OSN;
- b) trestné činy uvedené v článku 50 Ženevské úmluvy z roku 1949 o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli, v článku 51 Ženevské úmluvy z roku 1949 o zlepšení osudu raněných, nemocných a trosečníků ozbrojených sil na moři, v článku 130 Ženevské úmluvy z roku 1949 o zacházení s válečnými zajatci a v článku 147 Ženevské úmluvy z roku 1949 o ochraně osob za války;
- c) jakákoliv obdobná porušení válečných zákonů platných za účinnosti tohoto Protokolu a v té době existujících válečných zvyklostí, která již nejsou stanovena ve shora uvedených ustanoveních Ženevských úmluv.
HLAVA II
Článek 9 Úmluvy se doplňuje o následující text, přičemž původní článek 9 Úmluvy se označuje jako odstavec 1 a níže uvedená ustanovení tvoří odstavce 2, 3 a 4:
- „2. Vydání osoby nebude povoleno, bylo-li ve třetím státě, který je smluvní stranou Úmluvy, již vyneseno konečné rozhodnutí v řízení o trestném činu nebo činech, pro něž se vydání žádá, a:
- a) osoba byla uvedeným rozhodnutím zproštěna viny;
- b) uložený trest odnětí svobody nebo jiné uložené opatření:
(i) bylo zcela vykonáno;
(ii) podléhá zcela nebo z nevykonané části milosti nebo amnestii;
- c) soud uznal obžalovaného vinným a upustil od potrestání.
- 3. V případech uvedených v odstavci 2 však může být vydání povoleno, pokud
- a) čin, pro který byl vynesen rozsudek, byl namířen proti veřejnému činiteli nebo veřejné instituci nebo čemukoliv, co má veřejný charakter v dožadujícím státě;
- b) osoba, proti které byl rozsudek vynesen, má sama postavení veřejného činitele v dožadujícím státě;
- c) čin, jehož se vydaný rozsudek týká, byl zcela nebo zčásti spáchán na území dožadujícího státu nebo je považován za spáchaný na jeho území.
- 4. Ustanovení odstavců 2 a 3 nebrání použití širších vnitrostátních ustanovení týkajících se účinku ne bis in idem ve spojení s cizími trestními rozsudky.“.
HLAVA III
- 1. Tento Protokol je otevřen k podpisu všem členským státům Rady Evropy, které podepsaly Úmluvu. Podléhá ratifikaci, přijetí nebo schválení. Ratifikační listiny nebo listiny o přijetí či schválení budou uloženy u generálního tajemníka Rady Evropy.
- 2. Protokol vstoupí v platnost 90 dnů ode dne uložení třetí ratifikační listiny nebo listiny o přijetí či schválení.
- 3. Ve vztahu ke smluvnímu státu, který Protokol ratifikuje, přijme či schválí později, vstoupí Protokol v platnost 90 dnů ode dne uložení jeho ratifikační listiny nebo listiny o přijetí či schválení.
- 4. Členský stát Rady Evropy nemůže ratifikovat, přijmout nebo schválit tento Protokol bez toho, že by současně nebo již dříve ratifikoval Úmluvu.
- 1. Každý stát, který přistoupil k Úmluvě, může přistoupit i k tomuto Protokolu poté, co Protokol vstoupí v platnost.
- 2. Přístup se provádí uložením listiny o přístupu u generálního tajemníka Rady Evropy a nabude účinnosti 90 dnů ode dne jejího uložení.
- 1. Každý stát může při podpisu nebo při uložení své ratifikační listiny nebo listiny o přijetí, schválení či přístupu určit jedno nebo více území, na kterých se bude tento Protokol používat.
- 2. Každý stát může při uložení své ratifikační listiny nebo listiny o přijetí, schválení či přístupu anebo kdykoliv později prohlášením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy rozšířit platnost tohoto Protokolu na kterákoliv další území určená v tomto prohlášení, za jejichž zahraniční vztahy odpovídá nebo jejichž jménem je oprávněn přijímat závazky.
- 3. Každé prohlášení učiněné podle předchozího odstavce může být ohledně jakéhokoliv území uvedeného v takovém prohlášení odvoláno způsobem uvedeným v článku 8 tohoto Protokolu.
- 1. Každý stát může při podpisu nebo při uložení své ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení či přístupu prohlásit, že nepřijímá buď Hlavu I, nebo Hlavu II.
- 2. Každá smluvní strana může odvolat prohlášení, které učinila podle předchozího odstavce, pomocí prohlášení zaslaného generálnímu tajemníkovi Rady Evropy; prohlášení nabude účinnosti dnem jeho doručení.
- 3. Žádná výhrada k ustanovením tohoto Protokolu se nepřipouští.
Evropský výbor pro problémy kriminality Rady Evropy bude informován o provádění tohoto Protokolu a učiní vše potřebné pro usnadnění smírného urovnání všech těžkostí, které mohou při jeho provádění nastat.
- 1. Každá smluvní strana může v rozsahu, v jakém se jí týká, tento Protokol vypovědět sdělením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy.
- 2. Tato výpověď nabude účinnosti po uplynutí šesti měsíců od data přijetí takového sdělení generálním tajemníkem.
- 3. Vypovězením Úmluvy se automaticky vypovídá i tento Protokol.
Generální tajemník Rady Evropy písemně oznámí členským státům Rady Evropy a státům, které přistoupily k Úmluvě:
- a) každé podepsání;
- b) uložení ratifikační listiny nebo listiny o přijetí, schválení či přístupu;
- c) datum vstupu tohoto Protokolu v platnost podle jeho článku 3;
- d) prohlášení obdržená na základě ustanovení článku 5 a odvolání takových prohlášení;
- e) prohlášení učiněná na základě článku 6 odst. 1;
- f) odvolání prohlášení uskutečněné podle ustanovení článku 6 odst. 2;
- g) sdělení obdržená podle ustanovení článku 8, jakož i datum, ke kterému výpověď nabývá účinnosti.