Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se mění vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 1/1998 Sb., kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997)

† Daunorubicini hydrochloridum

Daunorubiciniumchlorid

Synonymum. Daunorubicinium chloratum

Je to (8S,10S)-8-acetyl-10-[(3-amonio-2,3,6-trideoxy-α-L-lyxo-hexopyranosyl)oxy]-6,8,11-trihydroxy-1-methoxy-7,8,9,10-tetrahydronaftacen-5,12-dion-chlorid. Tato látka je produkována určitými kmeny Streptomyces coeruleorubidus nebo Streptomyces peucetius nebo se získává jinými způsoby. Počítáno na bezvodou látku prostou rozpouštědel, obsahuje 95,0 % až 103,0 % sloučeniny C₂₇H₃₀CINO₁₀.

Výroba

Připravuje se výrobními postupy vylučujícími nebo omezujícími přítomnost histaminu. Vlastnosti

Oranžově červený krystalický hygroskopický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě a v methanolu, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v acetonu.

Zkoušky totožnosti

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem daunorubiciniumchloridu CRL.
2. B. Asi 10 mg se rozpustí v 0,5 ml kyseliny dusičné R, přidá se 0,5 ml vody R a zahřívá se 2 min nad plamenem. Nechá se zchladnout a přidá se 0,5 ml dusičnanu stříbrného RS1; vzniká bílá sraženina.

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 6,5; měří se roztok připravený rozpuštěním 50 mg ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10 ml.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) způsobem popsaným ve Stanovení obsahu. Nastříkne se po 5 μl zkoušeného roztoku, porovnávacího roztoku (c) a porovnávacího roztoku (d). Chromatogram zkoušeného roztoku se zaznamená po dobu odpovídající 2,5násobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plochy píků odpovídající aglykonu daunorubicinu, daunorubicinolu, doxorubicinu a feudomycinu B nejsou větší než odpovídající píky na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (aglykon daunorubicinu 0,5 %, daunorubicinol 1,5 %, doxorubicin 0,5 % a feudomycin B 0,7%); plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (0,5 %) a součet ploch takových píků není větší než čtyřnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (2 %). Nepřihlíží se k pikům s plochou menší než 0,1 násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d).

Aceton a butanol. Nejvýše 0,5 % acetonu a 1,0 % butanolu. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití dioxanu R jako vnitřního standardu.

Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v roztoku obsahujícím dioxan R (1 g/l) a zředí se jím na 1,0 ml.

Porovnávací roztok. 0,50 g 1-butanolu R, 0,25 mg acetonu R a 1,0 g dioxanu R se smíchá a zředí se vodou R na 100 ml. 10 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - skleněné kolony délky 2 m a vnitřního průměru 3 mm naplněné křemelinou pro plynovou chromatografii R1 impregnovanou 10 % makrogolu 20 000 R_f
2. - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu,
3. - plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 70 °C.

Nastřikuje se po 1 μl z obou roztoků.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %; stanoví se s 0,100 g zkoušené látky.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Pyrogenní látky (2.6.8). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího pyrogenní látky, vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se na kilogram hmotnosti králíka vstřikuje 1 ml roztoku zkoušené látky (2,5 mg/ml) ve vodě na injekci R. Vstříknutí se provádí rychlostí 1 ml za 15 s. Použijí se králíci, kteří nebyli již dříve použiti u anthracyklinových derivátů ke zkoušce na pyrogenní látky.

Stanovení obsahu

Roztoky se připraví bezprostředně před použitím.

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 25,0 mg daunorubiciniumchloridu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 10,0 mg daunorubiciniumchloridu CRL a 10,0 mg daunorubicinolhydrochloridu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 5,0 mg aglykonu daunorubicinu CRL a 5,0 mg doxorubiciniumchloridu CRL, 7,0 mg feudomycinu B CRL a 15,0 mg daunorubicinol-hydrochloridu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází na 200,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů acetonitrilu R a roztoku obsahujícího laurylsíran sodný R (2,88 g/l) a kyselinu fosforečnou R (2,25 g/l) (42 + 58); průtoková rychlost je 0,8 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

Nastříkne se 5 μl porovnávacího roztoku (b). Nastaví se citlivost systému tak, aby výšky dvou hlavních píků byly nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky daunorubicinu a daunorubicinolu je nejméně 8,0. Jestliže je třeba, upraví se koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi. Nastříkne se šestkrát porovnávací roztok (a). Stanovení obsahu lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka plochy píku daunorubicinu je nejvýše 1,0%. Nastříkne se zkoušený roztok a porovnávací roztok (a).

Vypočítá se obsah C₂₇H₃₀CINO₁₀ v procentech.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda je látka:

1. - sterilní,
2. - prostá pyrogenních látek.

Nečistoty

1. A. (8S,10S)-8-acetyl-6,8,10,11-tetrahydroxy-1 -methoxy-7,8,9,10-tetrahydronaftacen-5,12-dion (aglykon daunorubicinu),

1. B. (8S,10S)-10-[(3-amino-2,3,6-trideoxy-α-L-lyxo-hexopyranosyl)oxy]-6,8,11-trihydroxy-8-(1-hydroxyethyl)-1-methoxy-7,8,9,10-tetrahydronaftacen-5,12-dion (daunorubicinol),

1. C. (8S, 10S)-10-[(3-amino-2,3,6-trideoxy-α-L-lyxo-hexopyranosyl)oxy]-6,8,11 -trihydroxy-1-methoxy-8-(2-oxopropyl)-7,8,9,10-tetrahydronaftacen-5,12-dion (feudomycin B),

1. D. (8S,10S)-1O-[(3-amino-2,3,6-trideoxy-α-L-lyxo-hexopyranosyl)oxy]-6,8,11-trihydroxy-8-(hydroxyacetyl)-1-methoxy-7,8,9,10-tetrahydronaftacen-5,12-dion (doxorubicin),

1. E. (8S, 10S)-10-[(3-amino-2,3,6-trideoxy-α-L-lyxo-hexopyranosyl)oxy]-8-ethyl-6,8,11-trihydroxy-1-methoxy-7,8,9,10-tetrahydronaftacen-5,12-dion (feudomycin A),

1. F. (8S, 10S)-10-[(3-amino-2,3,6-trideoxy-α -L-lyxo-hexopyranosyl)oxy]-6,8,11 -trihydroxy-1-methoxy-8-(1-oxopropyl)-7,8,9,1O-tetrahydronafitacen-5,12-dion.

Decylis oleas

Decyloleat

Je to směs obsahující decylestery mastných kyselin, převážně kyseliny olejové. Může být přidána vhodná antioxidační látka.

Výroba

Je-li dodecyloleat získáván z tkání savců nebo jiných materiálů teplokrevných zvířat, musí tato zvířata splňovat požadavky oprávněné autority, které se kladou na zvířata určená pro humánní konzumaci. Navíc tyto tkáně nesmí obsahovat specifický rizikový materiál, který je definován odpovídajícími mezinárodními, nebo kde je to vhodné, národními požadavky.

Vlastnosti

Čirá světle žlutá nebo bezbarvá kapalina. Je prakticky nerozpustný ve vodě, je mísitelný s lihem 96%, s dichlormethanem a s etherem petrolejovým (40 °C až 60 °C).

Zkoušky totožnosti

1. A. Zkouška Relativní hustota, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. Zkouška Číslo zmýdelnění, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
3. C. Zkouška Obsah kyseliny olejové, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Relativní hustota (2.2.5). 0,860 až 0,870.

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 1,0; stanoví se s 10,0 g zkoušené látky.

Číslo jodové (2.5.4). 55 až 70.

Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 10,0.

Číslo zmýdelnění (2.5.6). 130 až 140, stanoví se s 2,0 g zkoušené látky.

Obsah kyseliny olejové. Provede se zkouška Cizí oleje v mastných olejích plynovou chromatografií (2.4.22). Frakce mastných kyselin obsahuje nejméně 60,0 % kyseliny olejové.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,1 %, stanoví se s 2,0 g zkoušené látky.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Označování

V označení na obalu se uvede:

1. - název a koncentrace přidané antioxidační látky, pokud byla přidána.

† Deptropini dihydrogenocitras

Deptropimumdihydrogencitrat

Synonymum. Deptropini citras

Je to (1R,3R,5S)-3-(10,11-dihydro-5H-dibenzo[a,d]cykloheptadien-5-yloxy)tropanium-dihydrogencitrat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C₂₉H₃₅NO₈.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý mikrokrystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě a v ethanolu, prakticky nerozpustný v dichlormethanu a v etheru.

Taje při asi 170 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A.

Alternativní sestava zkoušek: B, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum zkoušené látky (2.2.24) se shoduje se spektrem deptropiniumdihydrogencitratu CRL.
2. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce na Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).
3. C. K asi 1 mg se přidá 0,5 ml kyseliny sírové R; vzniká stálé červenooranžové zbarvení.
4. D. Asi 1 mg se rozpustí v 0,25 ml kyseliny chloristé R a opatrně se zahřívá, dokud vzniká zákal. Přidá se 5 ml kyseliny octové ledové R; vznikne růžové zbarvení s intenzivní zelenou fluorescencí.
5. E. K asi 5 mg se přidá 1 ml acetanhydridu R a 5 ml pyridinu R; vzniká purpurové zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 3,7 až 4,5; měří se roztok připravený suspendováním 0,25 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25 ml, roztok se zfiltruje.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 20 mg deptropiniumdihydrogencitratu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 2 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 5 mg tropinu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. Porovnávací roztok (d). 10 mg deptropiniumdihydrogencitratu CRL a 10 mg tropinu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 25 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 40 pl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R a 1-butanolu R (8 + 92) po dráze 10 cm. Deska se suší při 100 °C až 105 °C, dokud se amoniak úplně neodpaří, a pak se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1 %). Vrstva se postříká jodobismutitanem draselným zředěným RS a pak roztokem dusitanu sodného R (10 g/l), vystaví se působení par jodu a pozoruje se na denním světle a v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) skvrna odpovídající tropinu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,5 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající tropinu, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 2,0; 1,000 g se suší 4 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,400 g se rozpustí v 50 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 52,56 mg C₂₉H₃₅NO₈.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. (1R,3R,5S)-tropan-3-ol (tropin)

1. B. (1R,3S, 5S)-3-(10,11 -dihydro-5H-dibenzo[a,d]cykloheptadien-5-yloxy)tropan (pseudodeptropin),

1. C. 10,11-dihydro-5H-dibenzo[a,d]cykloheptadien-5-ol (dibenzocykloheptadienol),

1. D. (1R,3R,5S)-3-(10,11 -dihydro-5H-dibenzo[a,d]cykloheptadien-5-yloxy)nortropan (demethyldeptropin).

† Dexchlorpheniramini hydrogenomaleas

Dexchlorfeniraminiumhydrogenmaleinat

Synonymum. Dexchlorpheniramini maleas

Je to (3S)-[3-(4-chlorfenyl)-3-(2-pyridyl)propyl]dimethylamoniumhydrogenmaleinat. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 100,5 % sloučeniny C₂₀H₂₃ClN₂O₄.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, v methanolu a v dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A, C a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. Teplota tání (2.2.14). 110 °C až 115 °C.
3. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety dexchlorfeniraminiumhydrogenmaleinatu CRL. Tablety se připraví za použití bromidu draselného R.
4. D. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu F₂₅₄ pro TLC R.

   Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5,0 ml.

   Porovnávací roztok. 56 mg kyseliny maleinové R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, kyseliny mravenčí bezvodé R, methanolu R a diisopropyletheru R (3 + 7 + 20 + 70) po dráze 12 cm. Vrstva se suší po několik minut v proudu vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. Horní skvrna odpovídá polohou a velikostí skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

1. E. K 0,15 g v porcelánovém kelímku se přidá 0,5 g uhličitanu sodného bezvodého R. Zahřívá se nad plamenem po dobu 10 min a poté se nechá vychladnout. Zbytek se převede do 10 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zfiltruje se. K 1 ml filtrátu se přidá 1 ml vody R. Tento roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok HŽ₆ (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 5,5; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,20 g ve 20 ml vody R.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +22° až +23°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok S.

Příbuzné látky. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28).

Zkoušený roztok. 10,0 mg se rozpustí v 1,0 ml dichlormethanu R.

Porovnávací roztok. 5,0 mg bromfeniraminiumhydrogenmaleinatu CRL se rozpustí v 0,5 ml dichlormethanu R a přidá se 0,5 ml zkoušeného roztoku. 0,5 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 50,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - skleněné kolony délky 2,3 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovovou chromatografii R (135 μm až 175 μm) promytou kyselým a alkalickým praním impregnovanou 3 % směsi poly(dimethyl)siloxanu a poly(difenyl)siloxanu (50 % + 50 %),
2. - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 20 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 205 °C, teplota nástřikového prostoru a detektoru na 250 °C. Nastříkne se 1 μl porovnávacího roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku je rozlišení mezi dvěma píky odpovídajícími dexchlorfeniraminu a bromfeniraminu nejméně 1,5. Nastříkne se 1 μl zkoušeného roztoku a chromatogram se zaznamená po dobu odpovídající 2,5násobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než 0,8násobek plochy píku odpovídajícího dexchlorfeniraminu na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,4 %) a součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy píku odpovídajícího dexchlorfeniraminu na chromatogramu porovnávacího roztoku (1 %).

Enantiomerní čistota. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 10,0 mg se rozpustí ve 3 ml vody R. Přidá se několik kapek amoniaku 26% R do alkalické reakce. Protřepe se s 5 ml dichlormethanu R a vrstvy se oddělí. Spodní dichlormethanová vrstva se odpaří na vodní lázni do olejovitého zbytku, který se rozpustí v 2-propanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 10,0 mg dexchlorfeniraminiumhydrogenmaleinatu CRL se rozpustí ve 3 ml vody R. Přidá se několik kapek amoniaku 26% R do alkalické reakce. Protřepe se s 5 ml dichlormethanu R a vrstvy se oddělí. Spodní dichlormethanová vrstva se odpaří na vodní lázni do olejovitého zbytku, který se rozpustí v 2-propanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 10,0 mg chlorfenaminiumhydrogenmaleinatu CRL se rozpustí ve 3 ml vody R. Přidá se několik kapek amoniaku 26% R do alkalické reakce. Protřepe se s 5 ml dichlormethanu R a vrstvy se oddělí. Spodní dichlormethanová vrstva se odpaří na vodní lázni do olejovitého zbytku, který se rozpustí v 2-propanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí 2-propanolem R na 50 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem s navázanou amylosou pro chromatografii R,
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů diethylaminu R, 2-propanolu R a hexanu R (3 + 20 + 980), s průtokovou rychlostí 1 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

Za těchto podmínek se první objeví pík (S)-izomeru.

Nastříkne se po 10 μl všech roztoků. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je rozlišení mezi píky odpovídajícími (R)-enantiomeru a (S)-enantiomeru nejméně 1,5; retenční časy hlavních píků na chromatogramech zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (a) jsou shodné ((S)-enantiomer). Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha píku odpovídajícího (R)-enantiomem větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (2 %) a plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku (R)-enantiomeru, není větší než 0,25násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,5 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μgPb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 4 h v sušárně při 65 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,150 g se rozpustí v 25 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 19,54 mg C₂₀H₂₃CIN₂O₄.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. (3RS)-3-fenyl-3-(2-pyridyl)-N,N-dimethylpropan-1-amin (feniramin),

1. B. (3R)-3-(4-chlorfenyl)-3-(2-pyridyl)-N,N-dimethylpropan-1-amin.

† Dicycloverini hydrochloridum

Dicykloveriniumchlorid

Je to 2-[ 1-bi(cyklohexyl)ylkarbonyloxy]ethyldiethylamoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C₁₉H₃₆CINO₂.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96% a v dichlormethanu.

Vykazuje polymoríismus.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety dicykloveriniumchloridu CRL. Tablety se připraví za použití chloridu draselného R. Pokud se získaná spektra liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka i referenční látka v acetonu R, odpaří se do sucha a se zbytky se zaznamenají nová spektra.
2. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).
3. C. Ke 3 ml roztoku laurylsíranu sodného R (1,0 g/l) se přidá 5 ml dichlormethanu R a 0,05 ml roztoku modři methylenové R (2,5 g/l), opatrně se promíchá a nechá stát; spodní vrstva se zbarví modře. Přidají se 2 ml roztoku zkoušené látky (20 g/l), opatrně se promíchá a nechá stát; horní vrstva se zbarví modře a spodní vrstva je bezbarvá.
4. D. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 5,5. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,5 g ve vodě R a zředěním stejným rozpouštědlem na 50 ml.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

Zkoušený roztok (a). 0,25 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 50 ml.

Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg dicykloveriniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 5 mg tropikamidu CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (b) a zředí se jím na 5 ml.

Na vrstvu se nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, ethylacetatu R, vody R a 1-propanolu R (5+ 10+10 + 75) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a potom se postříká jodobismutitanem draselným zředěným RS. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,2 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,300 g se rozpustí ve směsi 5,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l KS a 50 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) do druhé inflexe.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 34,60 mg C₁₉H₃₆ClNO₂.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Separandum.

Nečistoty

1. A. kyselina 1-bicyklohexylkarboxylová.

Diethylenglycoli monoethylicum etherum

Diethylenglykolmonoethylether

Synonymum. Diethylenglycoli monoethylicum aetherum

Je to 2-(2-ethoxyethoxy)ethanol. Obsahuje 99,0 % až 101,0 % sloučeniny C₆H₁₄O₃. Vyrábí se kondenzací ethylenoxidu s ethanolem a následnou destilací.

Vlastnosti

Čirá bezbarvá hygroskopická kapalina. Je mísitelný s vodou, s acetonem a s liliem 96%, v určitých poměrech s rostlinnými oleji, nemísitelný s minerálními oleji.

Relativní hustota je asi 0,991.

Zkoušky totožnosti

1. A. Index lomu (2.2.6). 1,426 až 1,428.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem diethylenglykolmonoethyletheru CRL. Zkoušená látka i referenční látka se měří mezi dvěma destičkami z bromidu draselného R.
3. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve Stanovení obsahu. Retenční čas a velikost hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku se shodují s hlavním píkem na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Zkoušky na čistotu

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 0,1; 30,0 ml se rozpustí ve 30 ml lihu 96% R předem zneutralizovaného hydroxidem draselným 0,1 mol/l VS za použití fenolftaleinu RS jako indikátoru. Titruje se hydroxidem draselným v lihu 0,01 mol/l VS.

Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 8,0; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.

Ethoxyethanol, ethylenglykol a diethylenglykol. Nejvýše 0,20 % ethoxyethanolu a nejvýše 0,50 % součtu obsahů ethylenglykolu a diethylenglykolu. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28), popsanou ve Stanovení obsahu.

Nastříkne se 0,1 μl porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek jsou retenční časy: ethoxyethanolu asi 1 min, ethylenglykolu asi 7 min a diethylenglykolu asi 14 min.

Nastříkne se 0,1 μl zkoušeného roztoku. Vypočte se obsah ethoxyethanolu, ethylenglykolu a diethylenglykolu v procentech metodou vnitřní normalizace.

Zbytkový ethylenoxid (2.4.25). Nejvýše 1 μg/g.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 10,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Provede se plynová chromatografie (2.2.28).

Zkoušený roztok. Zkoušená látka.

Porovnávací roztok (a). 0,10 g diethylenglykolu R, 0,10 g ethylenglykolu R a 0,10 g ethoxyethanolu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). Diethylenglykolmonoethylether CRL.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - křemenné kapilární kolony délky 15 m a vnitřního průměru 0,53 mm, s vnitřními stěnami pokrytými 0,5 μm vrstvou makrogolu 20 000 2-nitrotereftalatu R,
2. - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 2 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se zvyšuje z 60 °C na 200 °C rychlostí 5 °C/min, teplota nástřikového prostoru se udržuje na 240 °C a teplota detektoru na 250 °C.

Nastříkne se 0,1 μl zkoušeného roztoku a z ploch píků na získaném chromatogramu se vypočte metodou vnitřní normalizace obsah C₆H₁₄O₃.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech v atmosféře inertního plynu a při teplotě nepřevyšující 35 °C.

Označování

V označení na obalu se uvede, že látka je uchovávána v atmosféře inertního plynu.

†† Digitoxinum

Digitoxin

Je to 3β-[(0-2,6-dideoxy-β-D-ribo-hexapyranosyl-(1→4)-O-2,6-dideoxy-β-D-ribo-hexapyrano- syl-(1→4)-2,6-dideoxy-β-D-ribo-hexapyranosyl)oxy]-14-hydroxy-5β,14β-kard-20(22)-enolid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 95,0 % až 103,0 % sloučeniny C₄₁H₆₄O₁₃.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný ve směsi stejných objemových dílů chloroformu a methanolu, těžce rozpustný v lihu 96% a v methanolu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem digitoxinu CRL.
2. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
3. C. Asi 0,5 mg se suspenduje v 0,2 ml lihu 60% (V/V) R. Přidá se 0,1 ml kyseliny dinitrobenzoové RS a 0,1 ml hydroxidu sodného zředěného RS; vzniká fialové zbarvení.
4. D. Asi 0,5 mg se rozpustí opatrným zahřátím v 1 ml kyseliny octové ledové R, nechá se ochladit a přidá se 0,05 ml chloridu železitého RS1. Na tento roztok se opatrně navrství 1 ml kyseliny sírové R tak, aby nedošlo k promíchání obou vrstev, a nechá se stát. Na styku obou tekutin vznikne hnědý prstenec, který stáním přechází na zelené a pak na modré zbarvení, jež prolínají do horní vrstvy.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 50 mg se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů chloroformu R a methanolu R a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda I).

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +16,0° až +18,5°; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,25 g v chloroformu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10,0 ml.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů chloroformu R a methanolu R a zředí se stejnou směsí na 2 ml.

Porovnávací roztok (a). 20 mg digitoxinu CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů chloroformu R a methanolu R a zředí se stejnou směsí na 2 ml.

Porovnávací roztok (b). 0,5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí stejných objemových dílů chloroformu R a methanolu R na 50 ml.

Porovnávací roztok (c). 10 mg gitoxinu CRL se mícháním rozpustí ve směsi stejných objemových dílů chloroformu R a methanolu R a zředí se stejnou směsí na 50 ml.

Porovnávací roztok (d). 1 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí směsí stejných objemových dílů chloroformu R a methanolu R na 2 ml.

Porovnávací roztok (e). 1 ml porovnávacího roztoku (a) a 1 ml porovnávacího roztoku (c) se smíchají.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a ihned se vyvíjí směsí objemových dílů methanolu R, cyklohexanu R a chloroformu R (15 + 40 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 5 min v proudu studeného vzduchu a vyvíjení se opakuje. Vrstva se 5 min suší v proudu studeného vzduchu, postříká se směsí objemových dílů kyseliny sírové R a lihu 96% R (1+9), 15 min se zahřívá při 130 °C a pozoruje se v denním světle.

Gitoxin. Skvrna odpovídající gitoxinu na chromatogramu zkoušeného roztoku není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (2,0 %).

Jiné glykosidy. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající gitoxinu, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1 %).

Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) jsou zřetelně oddělené skvrny odpovídající digitoxinu, gitoxinu a jiným glykosidům a skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) je zřetelně viditelná.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,5 %; 0,500 g se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se se zbytkem získaným ve zkoušce Ztráta sušením.

Stanovení obsahu

40,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml. Současně za stejných podmínek se připraví porovnávací roztok za použití 40,0 mg digitoxinu CRL. K 5,0 ml obou roztoků se přidají 3,0 ml trinitrofenolatu sodného RS a nechá se 30 min stát za chránění před světlem. Měří se absorbance (2.2.25) obou roztoků v maximu při 495 nm proti současně připravenému kontrolnímu roztoku, kterým je směs 5,0 ml lihu 96% R a 3,0 ml trinitrofenolatu sodného RS.

Obsah C₄₁H₅₄O₁₃ se vypočítá ze zjištěných absorbancí a koncentrací roztoků.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Venenum.

† Dihydralazini sulfas dihemihydricus

Dihemihydrát dihydralaziniumsulfatu

Synonymum. Dihydralazini sulfas hydricus

Je to dihemihydrát 2,2̕-(1,4-ftalazmdiyl)di[hydrazinium(1+)]sulfatu. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny C₃H₁₂N₆O₄S.

Vlastnosti

Bílý nebo slabě žlutý krystalický prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v ethanolu. Rozpouští se ve zředěných minerálních kyselinách.

Zkoušky totožnosti

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. pro dihemihydrát dihydralaziniumsulfatu.
2. B. Asi 50 mg se rozpustí v 5 ml kyseliny chlorovodíkově zředěné RS. Roztok vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,20 g se rozpustí v kyselině dusičné zředěné RS a zředí se jí na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ₆ (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Roztoky se připraví bezprostředně před použitím.

Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v roztoku kyseliny octové ledové R (6 g/l) a zředí se jím na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází obsahující edetan disodnýR (0,5 g/l) na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází obsahující edetan disodnýR (0,5 g/l) na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 10,0 mg dihydralazinu nečistoty A CRL se rozpustí v mobilní fázi obsahující edetan disodný R (0,5 g/l) a zředí se jí na 50,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází obsahující edetan disodný R (0,5 g/l) na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 2 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází obsahující edetan disodný R (0,5 g/l) na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí porovnávacím roztokem (b) na 10 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem nitrilovaným pro chromatografii R (5 μm až 10 μm),
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů acetonitrilu R a roztoku obsahujícího laurylsíran sodný R (1,44 g/l) a tetrabutylamoniumbromid R (0,75 g/l) (22 + 78), pH se upraví na hodnotu 3,0 kyselinou sírovou 0,05 mol/l RS; průtoková rychlost je 1,5 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 230 nm.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (c). Citlivost systému se nastaví tak, aby výška dvou píků na chromatogramu byla alespoň 50 % celé stupnice zapisovače. Pokud je chromatogram zaznamenáván za předepsaných podmínek, je relativní retenční čas nečistoty A vzhledem k dihydralazinu přibližně 0,8. Zkoušku lze hodnotit, pokud na chromatogramu je rozlišení mezi píky nečistoty A a dihydralazinu nejméně 2,0. Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času dihydralazinu. Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a) a porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha píku nečistoty A větší než plocha píku nečistoty A na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku nečistoty A, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,1 %); součet ploch těchto píků není větší než pětinásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %). Nepřihlíží se k pikům s plochou menší než 0,1násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Hydrazin. Provede se kapalinovou chromatografií (2.2.29),

Roztoky se připraví bezprostředně před použitím.

Zkoušený roztok 40,0 mg hydraziniumsulfatu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 25,0 ml. K 0,50 ml tohoto roztoku se přidá 0,200 g zkoušené látky a rozpustí se v 6 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a pak se zředí vodou R na 10,0 ml. Do centrifugační zkumavky se zabroušenou zátkou se ihned přenese 0,50 ml tohoto roztoku a 2,0 ml roztoku benzaldehydu R (60 g/l) ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a vody R. Třepe se 90 s. Přidá se 1,0 ml vody R a 5,0 ml heptanu R. Třepe se 1 min a odstředí se. Použije se horní vrstva.

Porovnávací roztok 40,0 mg hydraziniumsulfatu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 25,0 ml. K 0,50 ml tohoto roztoku se přidá 6 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a pak se zředí vodou R na 10,0 ml. Do centrifugační zkumavky se zabroušenou zátkou se přenese 0,50 ml tohoto roztoku a 2,0 ml roztoku benzaldehydu R (60 g/l) ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a vody R. Třepe se 90 s. Přidá se 1,0 ml vody R a 5,0 ml heptanu R. Třepe se 1 min a odstředí se. Použije se horní vrstva.

Kontrolní roztok. Připraví se stejným způsobem jako porovnávací roztok, ale 0,50 ml roztoku hydraziniumsulfatu se nahradí 0,50 ml vody R.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografií R (5 μm),
2. - mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů roztoku edetanu disodného R (0,3 g/l) a acetonitrilu R (30 + 70), s průtokovou rychlostí 1 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 305 nm.

Nastříkne se po 20 μl zkoušeného roztoku, porovnávacího roztoku a kontrolního roztoku. Srovnáním chromatogramů porovnávacího roztoku a kontrolního roztoku se identifikuje pík benzaldehydazinu (benzalazinu) odpovídající hydrazinu s relativním retenčním časem vzhledem k hlavnímu píku (benzaldehydu) asi 1,8. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha píku benzaldehydazinu větší než dvojnásobek plochy odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (10 μg hydrazinu/g).

Železo (2.4.9). Ke zbytku získanému ve zkoušce Síranový popel se přidá 0,2 ml kyseliny sírové R a opatrně se zahřívá, dokud se kyselina téměř úplně neodpaří. Nechá se ochladit a zbytek se za zahřívání rozpustí v 5,5 ml kyseliny chlorovodíkové RS. Horký roztok se zfiltruje přes filtr, který byl předtím třikrát promyt kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS. Kelímek a filtr se propláchnou 5 ml vody R. Filtrát a promývací voda se spojí a neutralizují se přibližně 3,5 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS, pH se upraví na hodnotu 3 až 4 kyselinou octovou R a roztok se zředí vodou R na 20 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 5 ml základního roztoku železa (2 μg Fe/ml) a 5 ml vody R.

Ztráta sušením (2.2.32). 13,0% až 15,0%; 1,000 g se suší 5h v sušárně při 50 °C za tlaku nepřevyšujícího 0,7 kPa.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,0 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

60,0 mg se rozpustí ve 25 ml vody R. Přidá se 35 ml kyseliny chlorovodíkové R a pomalu se titruje jodičnanem draselným 0,05 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) s použitím kalomelové referenční elektrody a platinové indikační elektrody.

1 ml jodičnanu draselného 0,05 mol/l VS odpovídá 7,208 mg C₈H₁₂N₆O₄S.

Uchovávání

Separandum.

Nečistoty

1. A. 4-hydrazinoftalazin-l-amin

1. B. hydrazin,

1. C. (1-ftalazinyl)hydrazin (hydralazin).

Dimeticonum

Dimetikon

Synonyma. Dimethylsiloxanum, silikonový olej

Je to poly(dimethylsiloxan) získaný hydrolýzou a polykondenzací dichlordimethylsilanu a chlortrimethylsilanu. Existují různé druhy rozlišení číslem, které udává deklarovanou viskozitu a je uvedeno za názvem.

Jejich stupeň polymerizace (n = 20 až 400) odpovídá kinematickým viskozitám v rozmezí 20 mm².s^-1 až 1300 mm².s^-1.

Dimetikony s nominální viskozitou 50 mm² .s^-1 nebo nižší jsou určeny jen pro vnější použití.

Vlastnosti

Čirá bezbarvá kapalina o různé viskozitě. Je prakticky nerozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný až prakticky nerozpustný v ethanolu, mísitelný s ethylacetatem, s 2-butanonem a s toluenem.

Zkoušky totožnosti

1. A. Zkouška Viskozita, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti (kinematická viskozita při 25 °C).
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) vykazuje maxima při 2964 cm^-1 až 2905 cm^-1, 1412 cm^-1, 1260 cm^-1, 1020 cm^-1. Získané spektrum se shoduje se spektrem materiálu zvoleného podle typu zkoušeného vzorku.
3. C. 0,5 g se zahřívá ve zkumavce nad malým plamenem, dokud se nezačnou objevovat bílé páry. Zkumavka se převrátí nad druhou zkumavku obsahující 1 ml roztoku kyseliny chromotropové sodně soli R (1 g/l) v kyselině sírové R tak, aby páry dosáhly roztoku. Druhá zkumavka se protřepává asi 10 s a zahřívá se 5 min na vodní lázni; roztok se zbarví fialově.
4. D. V platinovém kelímku se připraví síranový popel (2.4.14) za použití 50 mg. Vzniklý bílý prášek vyhovuje zkoušce na křemičitany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Kysele reagující látky. K 2,0 g se přidá 25 ml směsi stejných objemových dílů ethanolu R a etheru R, předem neutralizované na 0,2 ml modři bromthymolové RS1, a protřepe se. Ke změně zbarvení indikátoru na modré se spotřebuje nejvýše 0,15 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.

Viskozita (2.2.9). Stanoví se kinematická viskozita při 25 °C; hodnota kinematické viskozity je 90 % až 110 % deklarované hodnoty uvedené v označení na obalu.

Minerální oleje. 2 g se pozorují ve zkumavce v ultrafialovém světle při 365 nm. Fluorescence není intenzivnější než fluorescence roztoku, který obsahuje 0,1 μg chininiumsulfatu R v 1 ml kyseliny sírové 0,005 mol/l RS a pozoruje se za stejných podmínek.

Fenylované sloučeniny. 5,0 g se rozpustí za protřepávání v 10 ml cyklohexanu R. Absorbance (2.2.25) tohoto roztoku měřená při 250 nm až 270 nm není větší než 0,2.

Těžké kovy. 1,0 g se smíchá s dichlormethanem R a zředí se jím na 20 ml. Přidá se 1,0 ml roztoku dithizonu R (0,02 g/l) v dichlormethanu R připraveného těsně před přidáním, 0,5 ml vody R a 0,5 ml směsi objemových dílů amoniaku zředěného RS2 a roztoku hydroxylamoniumchloridu R (2 g/l) (1+9). Současně se připraví porovnávací roztok takto: ke 20 ml dichlormethanu R se přidá 1,0 ml roztoku dithizonu R (0,02 g/l) v dichlormethanu R, připraveného těsně před přidáním, 0,5 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml) a 0,5 ml směsi objemových dílů amoniaku zředěného RS2 a roztoku hydroxylamoniumchloridu R (2 g/l) (1+9). Ihned se oba roztoky intenzivně protřepávají po dobu 1 min. Případné červené zbarvení zkoušeného roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku (5 μg/g).

Těkavé látky. Nejvýše 0,3 % těkavých látek pro dimetikony s deklarovanou viskozitou větší než 50mm².s^-1; 1,00 g se zahřívá 2 h na misce o průměru 60 mm a hloubce 10 mm v sušárně při 150 °C.

Označování

V označení na obalu se uvede:

1. - deklarovaná viskozita jako číslo za názvem látky,
2. - kde je to vhodné, uvede se, že produkt je určen jen pro vnější použití.

† Dinoprostonum

Dinoproston

Je to kyselina (Z)-7-{(1R,2R,3R,)-3-hydroxy-2-[(E)-(3S)-3-hydroxyokt-1-enyl]-5-oxocyclopentyl}hept-5-enová (PGE₂). Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 95,0 % až 102,0 % sloučeniny C₂₀H₃₂O₅.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystalky. Je prakticky nerozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný v methanolu, snadno rozpustný v lihu 96%. Při pokojové teplotě se rozkládá.

Zkoušky totožnosti

1. A. Specifická optická otáčivost (2.2.7) čerstvě připraveného roztoku je –82° až –90°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 50,0 mg v lihu 96% R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10,0 ml.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem dinoprostonu CRL.

Zkoušky na čistotu

Roztoky se připravují těsně před použitím.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) způsobem popsaným ve Stanovení obsahu.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b). Citlivost systému se nastaví tak, aby výška píku dinoprostonu byla nejméně 20 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se odděleně 20 μl zkoušeného roztoku (a), 20 μl porovnávacího roztoku (b) a 20 μl porovnávacího roztoku (c). Při zaznamenávání chromatogramů za předepsaných podmínek jsou retenční časy jednotlivých látek: dinoprostonu asi 18 min; 5-trans-PGE₂ (nečistota C) asi 21 min; PGA₂ (nečistota D) asi 33 min a PGB₂ (nečistota E) asi 36 min.

Limity

Korekční faktory:

Nečistota C

Nejvýše trojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,5%).

Nečistota D (korigovaná plocha)

Nejvýše dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0%).

Nečistota E (korigovaná plocha)

Nejvýše velikost plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %).

Ostatní nečistoty

Nejvýše velikost plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Celkový obsah ostatních nečistot

Nejvýše dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0%).

Nepřihlíží se k pikům mobilní fáze nebo rozpouštědla ani k pikům s plochou menší než 0,1 násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,05 %).

Je-li plocha píku s relativním retenčním časem vztaženým k dinoprostonu 0,8 větší než 0,5 % nebo je-li obsah ostatních nečistot větší než 1,0 %, nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku (a) při nastavení detektoru na 230 nm. Je-li plocha píku při 230 nm dvojnásobná než plocha píku při 210 nm, vynásobí se plocha píku při 210 nm korekčním faktorem pro nečistotu F.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Roztoky se připraví těsně před použitím.

Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok (a). 10,0 mg se rozpustí v roztoku methanoluR2 58% (V/V) a zředí se jím na 2,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 20,0 mg se rozpustí v roztoku methanolu R2 58 % (V/V) a zředí se jím na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 1 mg dinoprostonu CRL a 1 mg dinoprostonu nečistoty C CRL se rozpustí v roztoku methanolu R2 58% (V/V) a zředí se jím na 10,0 ml. 4,0 ml tohoto roztoku se zředí roztokem methanolu R2 58 % (V/V) na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 0,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí roztokem methanolu R2 (58% V/V) na 10,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí roztokem methanolu R2 58 % (V/V) na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (c). Rozklad dinoprostonu na nečistotu D a nečistotu E pro zkoušku totožnosti. 1 mg dinoprostonu se rozpustí ve 100 μl hydroxidu sodného 1 mol/l RS (roztok změní barvu na hnědočervenou), počká se 4 min, přidá se 150 μl kyseliny octové 1 mol/l RS (žlutobílý opalizující roztok) a zředí se roztokem methanolu R2 58 % (V/V) na 5,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 20 mg dinoprostonu CRL se rozpustí v roztoku methanolu R2 58 % (V/V) a zředí se jím na 20,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné sililcagelem oktadecylsilanizovaným deaktivovaným s odstíněnými koncovými skupinami pro chromatografií R,
2. - .mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů roztoku kyseliny octové R 0,2 % (V/V) a methanolu R (42 + 48), s průtokovou rychlostí 1,0 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 210 nm.

Teplota kolony se udržuje na 30 °C.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenávání chromatogramů za předepsaných podmínek jsou retenční časy: dinoprostonu asi 18 min a nečistoty C asi 21 min. Zkoušku pro stanovení obsahu a příbuzných látek lze hodnotit, jestliže je rozlišení mezi píky dinoprostonu a nečistoty C nejméně 3,8. V případě potřeby se upraví koncentrace roztoku kyseliny octové a/nebo methanolu (se stoupající koncentrací roztoku kyseliny octové rostou retenční časy dinoprostonu a nečistoty C, se stoupající koncentrací methanolu se retenční časy obou látek zkracují).

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (d). Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.

Zkoušku lze hodnotit, je-li relativní směrodatná odchylka pro dinoproston na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) nejvýše 2,0 %.

Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku (b). Vypočítá se procentuální obsah dinoprostonu.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, při teplotě nepřesahující –15 °C.

Separandum.

Nečistoty

1. A. kyselina (Z)-7-{(R,2R,3R,)-3-hydroxy-2-[(E)-(3R)-3-hydroxyokt-1-enyl]-5-oxocyklopen-tyl} hept-5-enová (15-epiPGE₂; (15R)-PGE₂),

1. B. kyselina (Z)-7-{(1S,2R,3R)-3-hydroxy-2-[(E)-(3S)-3-hydroxyokt-1-enyl]-5-oxocyklopen-tyl} hept-5-enová (8-epiPGE₂; (8S)-PGE₂),

1. C. kyselina (E)-7- {(1R,2R,3R)-3-hydroxy-2-[(E)-(3S)-3-hydroxyokt-1-enyl]-5-oxocyklopentyl} hept-5-enová (5-trans-PGE₂; (5E)-PGE₂),

1. D. kyselina (Z)-7-{(1R,2S)-2-[(E)-(3S)-3-hydroxyokt-1-enyl]-5-oxocyklopent-3-enyl}hept-5-enová(PGA₂),

1. E. kyselina (Z)-7- {2-(E)-(3S)-3-hydroxyokt-1-enyl]-5-oxocyklopent-1-enyl]hept-5-enová (PGB₂),

1. F. kyselina (Z)-7- {(1R,2R,3R,)-3-hydroxy-2-[(E)-3-oxookt-1-enyl]-5-oxocyklopentyl} hept-5-enová (15-oxo-PGE₂, 15-keto-PGE₂).

† Dinoprostum trometamoli

Dinoprosttrometamol

Je to 1,3-dihydroxy-2-hydroxymethylpropan-2-ylamonium-(Z;-7-{(1R,2R,3R,5S)-3,5-dihydroxy-2-[(E)-(3S)-3-hydroxyokt-1-enyl]cyklopentyl} hept-5-enoat (trometamol PGF_2a). Počítáno na bezvodou látku, obsahuje nejméně 96,0 % až 102,0 % sloučeniny C₂₄H₄₅NO₈.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v acetonitrilu.

Zkoušky totožnosti

1. A. Specifická optická otáčivost (2.2.7) je +19° až +26°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,100 g v lihu 96% R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10,0 ml.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem dinoprosttrometamolu CRL.

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 10,0 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů acetonitrilu R a vody R (23 + 77) a zředí se stejnou směsí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). Rozklad dinoprosttrometamolu na nečistotu B. 1 mg se rozpustí v 1 ml mobilní fáze a zahřívá se 5 min na vodní lázni při 85 °C. Potom se ochladí.

Porovnávací roztok (b). 2,0 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů acetonitrilu R a vody R (23 + 77) na 20,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 20,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 3,9 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R1 (5 μm),
2. - mobilní fáze, která se připraví následujícím způsobem: 2,44 g dihydrogenfosforečnanu sodného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000 ml; pH se upraví pomocí kyseliny fosforečné R (asi 0,6 ml) na hodnotu 2,5; 770 ml tlumivého roztoku se smíchá s 230 ml acetonitrilu R1; průtoková rychlost je 1 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 200 nm.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b) a nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku byla 25 % až 50 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se porovnávací roztok (a). Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek jsou retenční časy: (15R)-PGF_2a (nečistota B) asi 55 min; 5,6-trans-PGF_2a (nečistota A) asi 60 min a dinoprostu asi 66 min. Chromatogram se zaznamenává po dobu 2,5násobku retenčního času hlavního píku (k eluování píků rozkladných produktů, vzniklých během nahřívání) Zkoušku lze hodnotit, jestliže je rozlišení mezi píky nečistoty A a nečistoty B nejméně 1,5 a rozlišení mezi píky nečistoty A a dinoprostu nejméně 2,0; faktor symetrie píků nečistoty A a nečistoty B je nejvýše 1,2. V případě potřeby se upraví složení mobilní fáze. Přídavkem acetonitrilu se zkrátí retenční časy.

Nastříkne se odděleně 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (b). Chromatogram zkoušeného roztoku se zaznamenává ještě 10 min po eluci hlavního píku. Na chromatogramů zkoušeného roztoku není plocha píku nečistoty A větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramů porovnávacího roztoku (b) (2 %); plocha žádného dalšího píku, kromě hlavního píku a píku nečistoty A, není větší než 1,5násobek plochy píku na chromatogramů porovnávacího roztoku (b) (1,5 %) a plocha nejvýše jednoho takového píku je větší než plocha hlavního píku na chromatogramů porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Součet ploch všech píků, kromě hlavního píku a píku nečistoty A, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramů porovnávacího roztoku (b) (2 %). Nepřihlíží se k píku mobilní fáze a píku trometamolu (retenční čas asi 1,5 min) ani k pikům s plochou menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramů porovnávacího roztoku (b).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %, stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 10,0 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů acetonitrilu R a vody R (23 + 77) a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok. 10,0 mg dinoprosttrometamolu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů acetonitrilu R a vody R (23 + 77) a zředí se stejnou směsí na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 3,9 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografií R1 (5 μm),
2. - mobilní fáze, která se připraví takto: 2,44 g dihydrogenfosforečnanu sodného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000 ml; pH se upraví pomocí kyseliny fosforečné R (asi 0,6 ml) na hodnotu 2,5; 730 ml tlumivého roztoku se smíchá s 270 ml acetonitrilu R1; průtoková rychlost je 1 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 200 nm.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku a nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku byla 70 % až 90 % celého rozsahu zapisovače. Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek je retenční čas dinoprostu asi 23 min.

Porovnávací roztok se nastříkne šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, jestliže je relativní směrodatná odchylka nejvýše 2,0 %. Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku. Vypočítá se obsah dinoprosttrometamolu v procentech.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Separandum.

Nečistoty

1. A. kyselina (E)-7-{(1R,2R,3R,5S)-3,5-dihydroxy-2-[(E)-(3S)-3-hydroxyokt-1-enyl]cyklopentyl}hept-5-enová; [(5E)-PGF_2α; 5,6-trans-PGF_2α),

1. B. kyselina (Z)-7-{(1R,2R,3R,5S)-3,5-dihydroxy-2-[(E)-(3R)-3-hydroxyokt-1-enyl]cyklopentyl} hept-5-enová; [(15R)-PGF_2α; 15-epiPGF_2α),

1. C. kyselina (Z)-7-{(1S,2R,3R,5S)-3,5-dihydroxy-2-[(E)-(35)-3-liydroxyokt-1-enyl]cyklopentyl} hept-5-enová; [(8S)-PGF_2α; 8-epiPGF_2α),

1. D. kyselina (2)-7-{(1R,2R,3S,5S)-3,5-dihydroxy-2-[(E)-(35)-3-hydroxyokt-1-enyl]cyklopentyl} hept-5-enová; (11β-PGF_2α; 11-epiPGF_2α).

† Dipyridamolum

Dipyridamol

Je to 2,2՛,2՛՛,2՛՛՛-̕{[4,8-bis(1-piperidyl)pyrimido[5,4-d/]pyrirnidm-2,6-diyl]dmitrilo}tetraethanol. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,5 % sloučeniny C₂₄H₄₀N₈O₄.

Vlastnosti

Jasně žlutý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu, dobře rozpustný v ethanolu a prakticky nerozpustný v etheru. Rozpouští se ve zředěných roztocích minerálních kyselin.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: C.

Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 162 °C až 168 °C.
2. B. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a methanolu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí směsí objemových dílů kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a methanolu R (1 + 9) na 100,0 ml. Měří se absorbance roztoku (2.2.25) při 220 nm až 350 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima při 232 nm a 284 nm. Poměr absorbance naměřené v maximu při 284 nm k absorbanci naměřené v maximu při 232 nm je 1,25 až 1,45.
3. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety dipyridamolu CRL. Tablety se připraví za použití bromidu draselného R.
4. D. Asi 5 mg se rozpustí ve směsi 0,1 ml kyseliny dusičné R a 2 ml kyseliny sírové R; vznikne intenzivní fialové zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 10,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 20,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 10,0 mg diltiazemiumchloridu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí porovnávacím roztokem (a) na 20,0 ml.

Chromatograflcký postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1,3 ml/min, která je směsí připravenou následujícím způsobem: 0,504 g dihydrogenfosforečnanu draselného R se rozpustí v 370 ml vody R a upraví se hodnota pH na 3,0 kyselinou fosforečnou R; přidá se 80 ml acetonitrilu R a 550 ml methanolu R,
3. - spektrofotometrického detektoru, 290 nm.

Teplota kolony se udržuje na 30 °C.

Nastříkne se po 20 μl každého roztoku. Chromatogram zkoušeného roztoku se zaznamenává po dobu odpovídající 9násobku retenčního času dipyridamolu. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) rozlišení mezi píky diltiazemu a dipyridamolu je nejméně 2,0. Na chromatogramu zkoušeného roztoku: plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,1 násobek plochy píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Chloridy (2.4.4). K 0,250 g se přidá 10 ml vody R a důkladně se protřepe. Zfiltruje se, filtr se promyje 5 ml vody R a zředí se jí na 15 ml. Spojené filtráty vyhovují limitní zkoušce na chloridy (200 μg/g).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,400 g se rozpustí v 70 ml methanolu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristě 0,1 mol/l VS odpovídá 50,46 mg C₂₄H₄₀N₈O₄.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. R = R՛ = NC₅H₁₀: 2,2՛-{[4,6,8-tri(l-piperidyl)pyrimido[5,4-d]pyriimdin-2-yl]mtrilo}diethanol,
2. B. R = R՛ = N(CH₂–CH₂OH): 2,2՛,2՛՛,2՛՛՛,2՛՛՛՛,2՛՛՛՛՛-{[8-(1-piperidyl)pyrimido[5,4-d]pyrimidin-2,4,6-triyl] trinitrilo} hexaethanol,
3. C. R = NC₅H₁₀, R՛ = Cl: 2,2՛-{[2-chlor-4,8-bis(1-piperidyl)pyrimido[5,4-d]pyrimidin-6-yljnitrilo} diethanol.

† Dirithromycinum

Dirithromycin

Je to (1R,2S,3R,6R,7S,8S,9R,10R,12R,13S,15R,17S-9-{[3-dimethylamino)-3,4,6-trideoxy-β-D-xylo-hexopyranosyl]oxy}-3-ethyl-2,10-dihydroxy-15-[(2-methoxyethoxy)methyl]-2,6,8,10,12,-17-hexamethyl-7-[(3-C-methyl-3-O-methyl-2,6-dideoxy-α-L-ribo-hexopyranosyl)oxy]-4,16-dioxa-14-azabicyklo[11,3,1]heptadekan-5-on (nebo (9S)-9,11-{imino[(1R)-2-(2-methoxyethoxy)ethyliden]oxy}-9-deoxo-11-deoxyerythromycin). Počítáno na bezvodou látku, součet obsahů sloučeniny C₄₂H₇₈N2O_{14 a} 15S-epimeru dirithromycinu je 96,0 % až 102,0 %.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný v methanolu a v dichlormethanu.

Vykazuje polymorfismus.

Zkoušky totožnosti

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety dirithromycinu CRL.
2. B. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Stanovení obsahu. Retenční čas a velikost hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) odpovídá retenčnímu času a velikosti hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) způsobem popsaným ve Stanovení obsahu.

Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (b). Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku byla nejméně 50% celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 10 μl zkoušeného roztoku (b) a chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající trojnásobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b): plocha píku nečistoty A není větší než 0,75násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,5 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku, píku nečistoty A a píku 15S-epimeru, není větší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1 %).

Dirithromycin 15S-epimer. Nejvýše 1,5 %; stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve Stanovení obsahu.

Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (b). Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Porovnávací roztok (b) se nastříkne šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, jestliže je relativní směrodatná odchylka ploch píku dirithromycinu nejvýše 5,0 %. Střídavě se nastřikuje zkoušený roztok (b) a porovnávací roztok (b). Vypočítá se procentuální obsah dirithromycinu 15S-epimeru s použitím chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Acetonitril (2.4.24, systém A). Nejvýše 0,1 %.

Roztoky se připraví s použitím dimethylformamidu R místo vody R.

Roztok vzorku. 0,200 g se rozpustí v dimethylformamidu R a zředí se jím na 20,0 ml.

Postup head-space metodou se obvykle provádí za použití:

1. - teploty pro ustavení rovnováhy: 120 °C,
2. - doby ustavování rovnováhy: 60 min,
3. - teploty přechodové kapiláry: 125 °C.

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g se rozpustí ve 20 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a vody R. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce B na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití roztoku olova (1 μgPb/ml) získaného zředěním základního roztoku olova (100 μgPb/ml) směsí stejných objemových dílů methanolu R a vody R.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Směs rozpouštědel. Připraví se směs objemových dílů methanolu R a acetonitrilu R (30 + 70).

Zkoušený roztok (a). 20,0 mg se rozpustí ve směsi rozpouštědel a zředí se stejnou směsí na 10,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 0,10 g se rozpustí ve směsi rozpouštědel a zředí se stejnou směsí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 20,0 mg dirithromycinu CRL se rozpustí ve směsi rozpouštědel a zředí se stejnou směsí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 5,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí rozpouštědel na 50,0 ml. Porovnávací roztok (c). 20 mg dirithromycinu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se stejnou směsí na 10 ml. Před použitím se nechá stát 24 h.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 pm),
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů vody R, methanolu R, roztoku obsahujícího 1,9 g/1 dihydrogenfosforečnanu draselného R a 9,1 g/l hydrogenfosforečnanu draselného R, jehož pH je v případě potřeby upraveno na hodnotu 7,5 roztokem hydroxidu draselného R (100 g/l), a acetonitrilu R (9 + 19 + 28 + 44), s průtokovou rychlostí 2,0 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 205 nm.

Teplota kolony se udržuje na 40 °C. Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (a). Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na získaném chromatogramu byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (c). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou relativní retenční časy látek vztažené k dirithromycinu: nečistoty A asi 0,7, 15S-epimeru asi 1,1. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) je rozlišení mezi píky dirithromycinu a 15S-epimeru nejméně 2,0 (v případě potřeby se upraví složení mobilní fáze). Nastříkne se šestkrát porovnávací roztok (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže je relativní směrodatná odchylka pro pík odpovídající dirithromycinu nejvýše 1,0 %. Střídavě se nastřikuje zkoušený roztok (a) a porovnávací roztok (a).

Uchovávání

Separandum.

Nečistoty

1. A. (9S)-9-amino-9-deoxoerythromycin,
2. B. R = H: (9S)-9-amino-3-de(2,6-dideoxy-3-C-methyl-3-O-methyl-α-L-ribo-hexopyranosyl)-9- -deoxyerythromycin,

1. C. R = CH₂-O-CH₂-CH₂-O-CH₃, R¹ = H, R²= H, R³ = CH₃: (9S)-9,11 -{imino[(1RS)-2-(2-methoxyethoxy)ethyliden]oxy}-9-deoxo-11,12-dideoxyerythromycin (dirithromycin B),
2. D. R = CH₂-O-CH₂-CH₂-O-CH₃, R¹ = H, R² = OH, R³ = H: (9S)-9,11-{imino[(1RS)-2-(2-methoxyethoxy)ethyliden]oxy}-3՛-O-demethyl-9-deoxo-11-deoxyerythromycin (dirithro-mycin C),
3. E. R = CH₃, R¹ = CH₃, R²= OH, R³ = CH₃: 9,11-[imino(l-methylethyliden)oxy]-9-deoxo-11-deoxyerythromycin).

† Dobutamini hydrochloridum

Dobutaminiumchlorid

Je to (RS)-N-{2-[4-(4-hydroxyfenyl)]butyl}-2-(3,4-dihydroxyfenyl)ethylamoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C₁₈H₂₄CINO₃.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v methanolu a mírně rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: C a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14) je 189 °C až 192 °C.
2. B. 20,0 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml. Měří se absorbance roztoku (2.2.25) při 220 nm až 300 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 223 nm a 281 nm. Poměr absorbance naměřené v maximu při 281 nm k absorbanci naměřené v maximu při 223 nm je 0,34 až 0,36.
3. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety dobutaminiumchloridu CRL.
4. D. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

   Zkoušený roztok. 10,0 mg se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů kyseliny octové ledové R a methanolu R a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

   Porovnávací roztok (a). 10,0 mg dobutaminiumchloridu CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů kyseliny octové ledové R a methanolu R a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

   Porovnávací roztok (b). 5,0 mg dopaminiumchloridu CRL se rozpustí v 5,0 ml zkoušeného roztoku.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 10 jíl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, kyseliny octové ledové R, etheru R a 1-butanolu R (5 + 15 + 30 + 45) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se roztokem manganistanu draselného R (1 g/l). Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

1. E. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1). Použije se směs stejných objemových dílů methanolu R a vody R.

Zkoušky na čistotu

Kysele nebo zásaditě reagující látky. 0,1 g se rozpustí ve vodě R za mírného zahřátí a zředí se jí na 10 ml, přidá se 0,1 ml methylčerveně RS a 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; vznikne žluté zbarvení, které se přidáním 0,4 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS změní na červené.

Optická otáčivost (2.2.7). -0,05° až +0,05°; 0,50 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Absorbance (2.2.25). 0,5 g se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a vody R, je-li třeba, zahřeje se na 30 °C až 35 °C, zředí se stejnou směsí na 25 ml a rychle se zchladí. Absorbance měřená ihned při 480 nm není vyšší než 0,04.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí ve směsi objemových dílů mobilní fáze B a mobilní fáze A (35 + 65) a zředí se stejnou směsí na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 4,0 ml zkoušeného roztoku se zředí roztokem anisaldehydu R (0,05 g/l)

ve směsi objemových dílů mobilní fáze B a mobilní fáze A (35 + 65) na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí mobilních fází na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 5,0 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů mobilní fáze B a mobilní fáze A (35 + 65) na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí mobilních fází na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1 ml/min:
3. - mobilní fáze A - 2,60 g oktansulfonanu sodného R se rozpustí v 1000 ml vody R a přidají se 3 ml triethylaminu R; pH se upraví na hodnotu 2,5 kyselinou fosforečnou R,
4. - mobilní fáze B - směs objemových dílů acetonitrilu R a methanolu R (18 + 82),
5. - spektrofotometrického detektoru, 280 nm.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) rozlišení mezi píky dobutaminiumchloridu a anisaldehydu je nejméně 4,0. Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku: plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1 %). Nepřihlíží se k pikům rozpouštědel a k pikům, jejichž plocha je menší než 0,lnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Aby nedošlo k přehřátí, titrace se ukončí ihned po dosažení bodu ekvivalence.

0,250 g se rozpustí v 10 ml kyseliny mravenčí bezvodé R. Přidá se 50 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 33,79 mg C₁₈H₂₄ClNO₃.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. dopamin,

1. B. 4-(4-hydroxyfenyl)-2-butanon,

1. C. (RS)-N-{2-[4-(4-methoxyfenyl)]butyl}-2-(3,4-dimethoxyfenyl)ethylamin.

† Dosulepini hydrochloridum

Dosulepiniumchlorid

Synonymum. Dosulepinium chloratum

Je to (E)-[3-(6,11-dihydrodibenzo[b,e]thiepin-11-yliden)propyl]dimethylamoniumchlorid. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 101,0 % sloučeniny C₁₉H₂₂CINS.

Vlastnosti

Bílý nebo slabě žlutý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, v lihu 96% a dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. 25,0 mg se rozpustí v roztoku kyseliny chlorovodíkové R (1 g/l) v methanolu R a zředí se stejnou směsí na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí roztokem kyseliny chlorovodíkové R (1 g/l) v methanolu R na 50,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 220 nm až 350 nm. Roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 231 nm a 306 nm, a prodlevu při asi 260 nm. Specifická absorbance v maximu při 231 nm je 660 až 730.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety dosulepiniumchloridu CRL.
3. C. Asi 1 mg se rozpustí v 5 ml kyseliny sírové R; vznikne tmavě červené zbarvení.
4. D. Vyhovuje zkoušce (b) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Z-izomer a příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Roztoky se připravují těsně před použitím.

Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v 5 ml methanolu R a zředí se mobilní fází na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 12,5 mg dosulepinu nečistoty A CRL se rozpustí v 5 ml methanolu R a zředí se mobilní fází na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 20,0 mg dosulepiniumchloridu CRL se rozpustí v 5 ml methanolu R a zředí se mobilní fází na 20,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony 0,25 m dlouhé a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem nitrilovaným pro chromatografii R1 (5 μm),
2. - mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů kyseliny fosforečné R, roztoku butansulfonanu sodného R (10 g/l), methanolu R a vody R (0,2 + 10 + 35 + 55), průtoková rychlost je 1 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 229 nm.

Teplota kolony se udržuje na 35 °C.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek je relativní retenční čas Z-izomeru vzhledem k hlavnímu píku (E-izomer) asi 0,9. Nastaví se citlivost systému tak, aby výška píku odpovídajícího Z-izomeru činila nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky odpovídajícími Z-izomeru a E-izomeru je nejméně 1,0.

Nastříkne se odděleně 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (a). Na chromatogramu zkoušeného roztoku: plocha píku odpovídajícího dosulepinu nečistotě A není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,25 %); plocha píku odpovídajícího Z-izomeru není větší než 5 % součtu ploch píků obou izomeru; plocha žádného píku, kromě hlavního píku, píku odpovídajícího dosulepinu nečistotě A a píku odpovídajícího Z-izomeru, není větší než 0,4násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,1 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 1 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí ve směsi 5 ml kyseliny octové bezvodé R a 35 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 33,19 mg C₁₉H₂₂CINS.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. (E)-11-(3-dimethylaminopropyliden)-6,11l-dihydrodibenzo[b,e]thiepin-5-oxid,

1. B. 6,11-dihydrodibenzo[b,e]thiepin-11-on,

1. C. (RS)-11-(3-dimethylaminopropyl)-6,11-dihydrodibenzo[b,e]thiepin-11-ol,

1. D. (E)-11-(3-dimethylaminopropyliden)-6,11-dihydrodibenzo[b,e]thiepin-5,5-dioxid,

1. E. (Z)-[3-(6,11-dihydrodibenzo[b,e]thiepin-11-yliden)propyl]dimethylamin.

† Doxaprami hydrochloridum monohydricum

Monohydrát doxapramiumchloridu

Synonymum. Doxaprami hydrochloridum

Je to monohydrát (RS)-1-ethyl-3,3-difenyl-4-(2-morfolinoethyl)pyrrolidin-2-on-hydrochloridu. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,0 % až 100,5 % sloučeniny C₂₄H₃₁CIN₂O₂P.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, v lihu 96% a v dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a C.

Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety doxapramiumchloridu CRL. Tablety se připraví za použití chloridu draselného R.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografíe (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

   Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok. 10 mg doxapramiumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů roztoku amoniaku R (17 g/l) a 2-propanolu R (20 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se jodobismutitanem draselným zředěným RS a ihned se pozoruje. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.

1. C. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,500 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50,0 ml.

Vzhled roztoku. 10 ml roztoku S se zředí vodou R na 25 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 5,0; měří se roztok připravený zředěním 5 ml roztoku S vodou prostou oxidu uhličitého R na 25 ml.

Optická otáčivost (2.2.7). –0,10° až +0,10°; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 10,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází na 5,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm, naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů acetonitrilu R, roztoku dihydrogenfosforečnanu amonného R (1,1 g/l), jehož pH je upraveno na hodnotu 4,5 kyselinou fosforečnou zředěnou RS a methanolu R (15 + 20 + 25), s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 214 nm.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b). Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek je retenční čas doxapramiumchloridu asi 10 min. Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času doxapramiumchloridu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku: plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1 %). Nepřihlíží se k pikům rozpouštědel a k pikům, jejichž plocha je menší než 0,025násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (3 + 17) a zředí se stejnou směsí na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce B na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok olova (2 μg Pb/ml) se připraví zředěním základního roztoku olova (100 μg Pb/ml) směsí objemových dílů vody R a methanolu R (3 + 17).

Ztráta sušením (2.2.32). 3,0 % až 4,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,300 g se rozpustí ve směsi 10,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS a 50 ml lihu 96% R. Titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) do druhé inflexe. Odečítá se spotřeba mezi dvěma body inflexe.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 41,50 mg C₂₄H₃₁CIN₂O₂.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Separandum.

Nečistoty

1. A. R = Cl:1-ethyl-3,3-difenyl-4-(2-chlorethyl)-2-pyrrolidon,
2. B. R = NH-CH₂-CH₂OH: 1-ethyl-3,3’difenyl-4-{2-[(2-hydroxyethyl)amino]ethyl}-2-pyrrolidon.

†† Doxazosini mesilas

Doxazosiniummesilat

Je to 1-(4-amino-6,7-dimethoxy-2-chinazolinyl)-4-[(2,3-dihydro-1,4-benzodioxin-2-yl)karbo-nyl]piperaziniummethansulfonat. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 98,5 % až 101,5 % sloučeniny C₂₄H₂₉N₅O₈S.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dimethylsulfoxidu, mírně rozpustný v methanolu.

Vykazuje polymorfismus.

Teplota tání je asi 276 °C.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a C.

Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem doxazosiniummesilatu CRL.
2. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Retenční čas hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá retenčnímu času hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c).
3. C. 0,5 g se důkladně protřepe s 30 ml vody R a směs se zfiltruje. K 10 ml čirého filtrátu se přidá 0,2 ml kyseliny octové RS a 1 ml chloridu barnatého RS2; vznikne bílá sraženina.

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a vody R (7 + 3) a zředí se stejnou směsí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 2,0 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů methanolu R a vody R (7 + 3) na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 5,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů methanolu R a vody R (7 + 3) na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 25,0 mg doxazosiniummesilatu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a vody R (7 + 3) a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (d). Ke 20,0 ml porovnávacího roztoku (c) se přidá 0,25 mg doxazosiniummesilatu nečistoty C (2-chlor-6,7-dimethoxy-4-chinazolinylaminu R), rozpustí se a zředí směsí objemových dílů methanolu R a vody R (7 + 3) na 25,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,0 mm naplněné silikagelem nitrilovaným pro chromatografii R (5 μm), např. Lichrospher 100CN,
2. - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 0,8 ml/min s následujícím gradientovým programem:

   † Daunorubicini hydrochloridum Výroba Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Označování Nečistoty Decylis oleas Výroba Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Uchovávání Označování † Deptropini dihydrogenocitras Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty † Dexchlorpheniramini hydrogenomaleas Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty † Dicycloverini hydrochloridum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty Diethylenglycoli monoethylicum etherum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Označování †† Digitoxinum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání † Dihydralazini sulfas dihemihydricus Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty Dimeticonum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Označování † Dinoprostonum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty † Dinoprostum trometamoli Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty † Dipyridamolum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty † Dirithromycinum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty † Dobutamini hydrochloridum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty † Dosulepini hydrochloridum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty † Doxaprami hydrochloridum monohydricum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty †† Doxazosini mesilas Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu

   Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)	Mobilní fáze C % (V/V)
   0	78	1	15
   10	60	20	20
   20	30	20	50
   24	30	20	50

   1. - mobilní fáze A se připraví takto - k 900 ml vody R se přidá 3,96 g hydrogenfosforečnanu amonného R, po rozpuštění se pH upraví na hodnotu 3,0 kyselinou fosforečnou zředěnou RS a doplní se vodou R na objem 1000 ml,
   2. - mobilní fáze B - acetonitril pro chromatografii R,
   3. - mobilní fáze C - methanol R,

1. - spektrofotometrického detektoru s následujícím detekčním programem:

   † Daunorubicini hydrochloridum Výroba Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Označování Nečistoty Decylis oleas Výroba Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Uchovávání Označování † Deptropini dihydrogenocitras Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty † Dexchlorpheniramini hydrogenomaleas Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty † Dicycloverini hydrochloridum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty Diethylenglycoli monoethylicum etherum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Označování †† Digitoxinum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání † Dihydralazini sulfas dihemihydricus Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty Dimeticonum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Označování † Dinoprostonum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty † Dinoprostum trometamoli Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty † Dipyridamolum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty † Dirithromycinum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty † Dobutamini hydrochloridum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty † Dosulepini hydrochloridum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty † Doxaprami hydrochloridum monohydricum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty †† Doxazosini mesilas Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu

   Čas (min)	Detekce (nm)
   0 - 5	254
   5 - 7,5	220
   7,5 - 30	254

Teplota kolony se udržuje na 30 °C. Před každou analýzou se kolona promývá do ustavení rovnováhy mobilní fází počátečního složení.

Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (d). Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek jsou retenční časy: doxazosiniummesilatu 14 min a doxazosiniummesilatu nečistoty C 9 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi pikem doxazosiniummesilatu a doxazosiniummesilatu nečistoty C je nejméně 15.

Nastříkne se 10 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha píku nečistoty A, plocha píku nečistoty B, plocha píku nečistoty C a plocha píku nečistoty D nejsou větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %), přičemž plocha píku nečistoty B se násobí odezvovým faktorem 3 a plocha píku nečistoty D se násobí odezvovým faktorem 0,7; plocha žádného dalšího píku, kromě hlavního píku, není větší než 0,5násobek plochy píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 2,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5%). Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než 0,1násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,500 g se rozpustí zahřátím ve 170 ml směsi stejných objemových dílů kyseliny octové bezvodé R a acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 54,76 mg C₂₄H₂₉N₅O₈S.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Venenum.

Nečistoty

1. A. 6,7-dimethoxy-2-(1-piperazinyl)-4-chinazolinylamin,

1. B. (2,3-dihydro-1,4-benzodioxin-2-yl)-1-piperazinylketon,

1. C. 2-chlor-6,7-dimethoxy-4-chinazolinylamin,

1. D. 1,4-bis(4-amino-6,7-dimethoxy-2-chinazolinyl)piperazin.

Obr. 1. Vzorový chromatogram ke zkoušce Příbuzné látky

† Enoxaparinum natricum

Sodná sůl enoxaparinu

n = 1 až 21, R = H nebo SO₃Na, R¹ = H nebo SO₃Na nebo COCH₃

R²= H a R³= COONa nebo R² = COONa a R³ = H

Je to sodná sůl nízkomolekulárního heparinu, která se získává alkalickou depolymerizací benzylesterového derivátu heparinu z prasečí střevní sliznice. Většina složek má na neredukujícím konci svého řetězce strukturu uronatu 4-enolpyranosy.

Sodná sůl enoxaparinu vyhovuje požadavkům článku Heparina massae moleculaňs minoris s následujícími změnami a doplňky.

Průměrná molekulová hmotnost je v rozmezí 3500 až 5500 s charakteristickou hodnotou asi 4500.

Stupeň sulfatace je asi 2 % na disacharidovou jednotku.

Počítáno na vysušenou látku, účinnost je 90 m.j. až 125 m.j. účinnosti protifaktoru Xa v miligramu. Poměr účinnosti protifaktoru Xa k účinnosti protifaktoru Ha je 3,3 až 5,3.

Zkoušky totožnosti

Provede se zkouška totožnosti C uvedená v článku Heparina massae molecularis minoris s následujícími požadavky.

Průměrná molekulová hmotnost je v rozmezí 3500 až 5500. Podíl s molekulovou hmotností nižší než 2000 je 12,0% až 20,0 %. Podíl s molekulovou hmotností 2000 až 8000 je 68,0 % až 88,0 %.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v 10 ml vody R. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než stupeň 5 nej podobnějšího porovnávacího barevného roztoku (2.2.2, Metoda II).

Absorbance (2.2.25). 50,0 mg se rozpustí ve 100 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l RS. Specifická absorbance při 231 nm je 14,0 až 20,0, počítáno na vysušenou látku.

Benzylalkohol. Nejvýše 0,1 %. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Roztok vnitřního standardu. Připraví se roztok 3,4-dimethy (fenolu R (1 g/l) v methanolu R.

Zkoušený roztok. 0,500 g se rozpustí v 5,0 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a nechá se 1 h stát. Pak se přidá 1,0 ml kyseliny octové ledové R a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se vodou R na 10,0 ml.

Porovnávací roztok. Připraví se roztok benzylalkoholu R (0,25 g/l) ve vodě R. 0,50 ml tohoto roztoku se smíchá s 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se vodou R na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm) a opatřené předkolonou délky 20 mm a vnitřního průměru 4,6 mm naplněnou stejnou látkou,
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R, acetonitrilu R a vody R (5 + 15 + 80), s průtokovou rychlostí 1 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 256 nm.

Z chromatogramu porovnávacího roztoku se vypočítá poměr (R₁) výšky píku benzylalkoholu k výšce píku vnitřního standardu. Z chromatogramu zkoušeného roztoku se vypočítá poměr (R₂) výšky píku benzylalkoholu k výšce píku vnitřního standardu.

Obsah benzylalkoholu v procentech se vypočítá podle vzorce:

v němž značí:

1. m - navážku zkoušené látky v gramech.

Sodík. 11,3 % až 13,5 %, počítáno na vysušenou látku. Stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).

Uchovávání

Separandum.

† Erythropoietini solutio concentrata

Koncentrovaný roztok erytropoetinu

Je to roztok obsahující skupinu blízce příbuzných glykoproteinů, které nejsou rozlišitelné od přirozeného lidského erythropoetinu (urinární erythropoetin), co se týká pořadí 165 aminokyselin a jejich průměrného profilu glykosylace, v koncentraci 0,5 mg/ml až 10mg/ml. Může také obsahovat tlumivé soli a jiné pomocné látky. Má účinnost nejméně 100 000 m.j. v miligramu; stanoveno za podmínek uvedených v odstavcích Stanovení účinnosti a Bílkoviny.

Vyhovuje požadavkům článku Producta ab ADN recombinante.

Výroba

Erytropoetin se připravuje in vitro v buňkách hlodavců metodou založenou na rekombinaci DNK.

Před propuštěním se na každé šarži provedou následující zkoušky, pokud oprávněná autorita neudělí výjimku.

Bílkoviny hostitelské buňky. Požadavek stanoví oprávněná autorita.

DNK hostitelské buňky a vektoru. Požadavek stanoví oprávněná autorita.

Vlastnosti

Čirý nebo slabě opalizující bezbarvý roztok.

Zkoušky totožnosti

1. A. Při zkoušce za podmínek popsaných v odstavci Stanovení účinnosti dává příslušné odezvy.
2. B. Provede se izoelektrická fokusace.

   Zkoušený roztok. Zkoušený přípravek se odsolí vhodným postupem, např. se zředí vodou R tak, aby se získala koncentrace 1 mg/ml. Vhodný objem zředěného roztoku se přenese do systému membránové filtrace pro odsolení bílkovin a vzorek se odsolí podle návodu výrobce. Odsolený vzorek se zředí na původní objem vodou R.

   Porovnávací roztok (a). Erytropoetin BRP se rozpustí ve vodě R tak, aby získaná koncentrace byla 1 mg/ml. Provede se odsolení způsobem uvedeným pro zkoušený roztok.

   Porovnávací roztok (b). Připraví se roztok pro kalibraci izoelektrického bodu o rozmezí pH 2,5 až 6,5 podle návodu výrobce.

   Izoelektrická fokusace se provede na tenké vrstvě polyakrylamidového gelu o tloušťce vrstvy 0,5 mm obsahujícího amfolyty pokrývající pH v rozmezí 3 až 5, které se připraví následujícím způsobem. V lahvi s postranním tubusem se smíchá 9g močoviny R, 6,0 ml akrylamidu-bisakrylamidu (36,5:1) 30% RS, 1,05 ml amfolytu (o pH3 až 5), 0,45 ml amfolytu (o pH 3 až 10) a 13,5 ml vody R. Po odplynění se přidá 15 μI tetramethylethylendiaminu R a 0,3 ml čerstvě připraveného roztoku peroxodisíranu diamonného R (100 g/l).

   Gel se nalije do vhodného gelového rámečku o velikosti 15 cm x 15 cm x 0,05 cm, vloží se vhodný hřeben na vytváření jamek pro vzorky a nechá se polymerovat.