Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se mění vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 1/1998 Sb., kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997)

Porovnávací roztok. K 30,0 mg tokoferolhydrogensukcinatu alfa RRR CRL ve 20ml lahvičce (zváženo s přesností na 0,01 mg) se pipetou převedou 2,0 ml methanolu R, 1,0 ml dimethoxypropanu R a 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové R. Lahvička se těsně uzavře, obsah se promíchá v ultrazvukové lázni a ponechá se stát ve tmě 1 h (±5 min). Porovnávací roztok se na 10 min přemístí ze tmy na parní lázeň pod ochrannou dusíkovou atmosférou, pak se přidá pipetou 10,0 ml roztoku vnitřního standardu a promíchá se vířivým míchadlem.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - křemenné kapilární kolony délky 15 m a vnitřního průměru 0,32 mm s vnitřními stěnami pokrytými 0,25 μm vrstvou polydimethylsiloxanu R,
2. - helia pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 3 ml/min až 6 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru.

Teplota nástřikového prostoru se udržuje na 300 °C a teplota detektoru na 330 °C. Dělicí poměr se nastaví mezi 1 : 10 až 1 : 20. Teplota kolony je 200 °C a zvyšuje se rychlostí 5 °C/min do 250 °C, při nichž se udržuje 10 min.

Nastřikuje se přímo na kolonu nebo prostřednictvím skleněné vstřikovací trubice za použití automatického nástřikového zařízení nebo jiné reprodukovatelné nastřikovací metody. Plochy píků se měří elektronickým integrátorem. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku je rozlišení mezi píky dotriakontanu a tokoferolhydrogensukcinatu alfa nejméně 12,0.

Zkouška na rušící látky. 0,100 g zkoušené látky se rozpustí v hexanu R a zředí se jím na 50,0 ml. Nastříkne se 1 μl tohoto roztoku a zaznamená se chromatogram. Jestliže je na něm zaznamenán pík se stejnou hodnotou t_R jako dotriakontan, vypočítá se relativní plocha tohoto píku vzhledem k ploše píku tokoferolsukcinatu alfa. Jestliže je relativní plocha píku větší než 0,5 %, použije se pro konečný výpočet korigovaná plocha píku S´D_(kor) vypočítaná podle vzorce:

v němž značí:

Po vhodném nastavení systému se nastříkne 1 μl porovnávacího roztoku a zaznamená se chromatogram. Změří se plochy píků tokoferolhydrogensukcinatu alfa (S_T) a dotriakontanu (S_D) a vypočítá se odezvový faktor (RF) podle vzorce:

Stejným způsobem se nastříkne 1 μl zkoušeného roztoku. Změří se plochy píků tokoferolhydrogensukcinatu alfa (S՛_t) a dotriakontanu (S՛_D).

Obsah tokoferolhydrogensukcinatu alfa v procentech se vypočítá podle vzorce:

v němž značí:

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Tocoferoli alfa RRR acetas

Tokoferolacetat alfa RRR

Synonymum. RRR-a-Tocopheroli acetas

Je to (2R)-2,5,7,8-tetramethyl-2-[(4R,8R)-4,8,12-trimethyltridecyl]-6-chromanylacetat. Obsahuje 96,0 % až 102,0 % sloučeniny C₃₁H₅₂O₃.

Vlastnosti

Čirá světle zelenožlutá viskózní olejovitá kapalina. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%, snadno rozpustný v acetonu, v ethanolu, v etheru a v mastných olejích.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1. 2).

1. A. Zkouška Absorbance, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem tokoferolacetatu alfa RRR CRL.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HF₂₅₄ R.

   Zkoušený roztok (a). 10 mg se rozpustí ve 2 ml cyklohexanu R.

   Zkoušený roztok (b). 10 mg se rozpustí v zábrusové zkumavce ve 2 ml kyseliny sírové v lihu 2,5 mol/l RS. Zahřívá se na vodní lázni 5 min, ochladí se a přidají se 2 ml vody R a 2 ml cyklohexanu R. Třepe se 1 min. Použije se horní vrstva.

   Porovnávací roztok (a). 10 mg tokoferolacetatu alfa RRR CRL se rozpustí ve 2 ml cyklohexanu R.

   Porovnávací roztok (b). Připraví se stejným způsobem jako zkoušený roztok (b) za použití tokoferolacetatu alfa RRR CRL místo zkoušené látky.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů etheru R a cyklohexanu R (20 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se suší v proudu vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Na chromatogramech zkoušeného roztoku (b) a porovnávacího roztoku (b) jsou dvě skvrny: skvrna s vyšší hodnotou R_F je skvrna tokoferolacetatu alfa a odpovídá skvrnĕ na chromatogramu porovnávacího roztoku (a); skvrna s nižší hodnotou R_F je skvrna tokoferolu alfa. Vrstva se postříká směsí objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R, roztoku chloridu železitého R (2,5 g/l) v lihu 96% R a roztoku fenanthroliniumchloridu R (10 g/l) v lihu 96% R (10 + 40 + 40). Na chromatogramech zkoušeného roztoku (b) a porovnávacího roztoku (b) je skvrna tokoferolu alfa zbarvena oranžově.

1. D. Po zmýdelnění je vzniklý tokoferol alfa RRR pravotočivý (2.2.7). Specifická optická otáčivost po oxidaci na chinonovou formu je nejméně +24°.

   Zkouška se provádí za ochrany před aktinickým světlem. 1,0 g se ve 250ml zábrusové baňce s kulatým dnem rozpustí ve 30 ml ethanolu R a 3 min se zahřívá pod zpětným chladičem. Do vroucího roztoku se přidá chladičem 20 ml hydroxidu draselného v lihu 2 mol/l RS, zahřívá se pod zpětným chladičem dalších 20 min a bez ochlazení se přidají chladičem po kapkách 4,0 ml kyseliny chlorovodíkové R. Ochladí se, chladič se opláchne 10 ml ethanolu R, obsah baňky se převede do 500ml dělicí nálevky a baňka se vypláchne čtyřikrát 25 ml vody R a čtyřikrát 25 ml etheru R. Všechny promývací roztoky se převedou do dělicí nálevky a 2 min se intenzivně protřepávají. Po oddělení vrstev se každá vrstva převede do samostatné dělicí nálevky. Vodná vrstva se dvakrát protřepe 50 ml etheru R a spojené extrakty se přidají k hlavnímu etherovému extraktu. Spojené etherové podíly se promyjí čtyřikrát 100 ml vody R a promývací vodné vrstvy se odstraní.

   K etherovému roztoku se přidá 40 ml roztoku hexakyanoželezitanu draselného (100 g/l) v roztoku hydroxidu sodného R (8 g/l) a třepe se 3 min. Etherový roztok se promyje čtyřikrát 50 ml vody R, promývací vodné vrstvy se odstraní, etherová vrstva se vysuší nad síranem sodným bezvodým R. Ether se odpaří na vodní lázni za sníženého tlaku nebo v atmosféře dusíku na zbytek několika mililitrů, potom se bez zahřátí zcela odstraní poslední stopy etheru. Zbytek se ihned rozpustí v 25,0 ml trimethylpentanu R a změří se optická otáčivost.

   Vypočítá se specifická optická otáčivost látky ve zkoušeném roztoku, přičemž c je počet gramů odpovídajících tokoferolu alfa (faktor 0,911) v 1000 ml.

Zkoušky na čistotu

Absorbance (2.2.25). 0,150 g se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 100 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí ethanolem R na 100,0 ml (roztoka). 20,0 ml původního roztoku se zředí ethanolem R na 50,0 ml (roztok b). Změří se absorbance roztoku (a) v maximu při 284 nm a absorbance roztoku (b) v minimu při 254 nm. Specifická absorbance v maximu je 42,0 až 45,0 a v minimu 7,0 až 9,0.

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 2,0; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.

Volný tokoferol. Nejvýše 1,0%; 0,500 g se rozpustí ve 100 ml kyseliny sírové v lihu 0,25 mol/l RS. Přidá se 20 ml vody R a 0,1 ml roztoku difenylaminu R (2,5 g/l) v kyselině sírové R a titruje se tetrasulfatoceričitanem amonným 0,01 mol/l VS do vzniku modrého zbarvení, které vydrží nejméně 5 s. Provede se slepá zkouška.

1 ml tetrasulfatoceričitanu amonného 0,01 mol/l VS odpovídá 2,154 mg volného tokoferolu.

Těžké kovy (2.4.8). 0,50 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 1 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Použije se kyselina sírová R místo kyseliny sírové zředěné RS.

Stanovení obsahu

Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za použití dotriakontanu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 1,0 g dotriakontanu R se rozpustí v hexanu R a zředí se jím na 100,0 ml.

Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v 10,0 ml roztoku vnitřního standardu, zředí se hexanem R na 50,0 ml a promíchá se.

Porovnávací roztok. 0,100 g tokoferolacetatu alfa CRL se rozpustí v 10,0 ml roztoku vnitřního standardu, zředí se hexanem R na 50,0 ml a promíchá se.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - křemenné kapilární kolony délky 15 m a vnitřního průměru 0,32 mm s vnitřními stěnami pokrytými 0,25 μm vrstvou polydimethylsiloxanu R,
2. - helia pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 3 ml/min až 6 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru.

Teplota nástřikového prostoru se udržuje na 300 °C a teplota detektoru na 330 °C. Dělicí poměr se nastaví mezi 1 : 10 až 1 : 20. Teplota kolony je 200 °C a zvyšuje se rychlostí 5 °C/min do 250 °C, při nichž se udržuje 10 min.

Nastřikuje se přímo na kolonu nebo prostřednictvím skleněné vstřikovací trubice za použití automatického nástřikového zařízení nebo jiné reprodukovatelné nastřikovací metody. Plochy píků se měří elektronickým integrátorem. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku je rozlišení mezi píky dotriakontanu a tokoferolacetatu alfa nejméně 4,0.

Zkouška na rušící látky. 0,100 g zkoušené látky se rozpustí v hexanu R a zředí se jím na 50,0 ml. Nastříkne se 1 μl tohoto roztoku a zaznamená se chromatogram. Jestliže je na něm zaznamenán pík se stejnou hodnotou t_R jako dotriakontan, vypočítá se plocha tohoto píku vzhledem k ploše píku tokoferolacetatu alfa. Jestliže je relativní plocha píku větší než 0,5 %, použije se pro konečný výpočet korigovaná plocha píku S՛_D(kor) vypočítaná podle vzorce:

v němž značí:

Po vhodném nastavení systému se nastříkne 1 μl porovnávacího roztoku a zaznamená se chromatogram. Změří se plochy píků tokoferolacetatu alfa (S_T) a dotriakontanu (S_D) a vypočítá se odezvový faktor (RF) podle vzorce:

Stejným způsobem se nastříkne 1 μl zkoušeného roztoku. Změří se plochy píků tokoferolace- tatu alfa (S՛_T) a dotriakontanu (S՛_D).

Obsah tokoferolacetatu alfa v procentech se vypočítá podle vzorce:

V nich značí:

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Tocoferoli alfa RRR hydrogenosuccinas

Tokoferolhydrogensukcinat alfa RRR

Synonymum. RRR-a-Tocopheroli hydrogenosuccinas

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v acetonu, v ethanolu a v etheru, velmi snadno rozpustný v dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Zkouška Absorbance, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem tokoferolhydrogensukcinatu alfa RRR CRL.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HF₂₅₄R.

Zkoušený roztok (a). 10 mg se rozpustí ve 2 ml cyklohexanu R.

Zkoušený roztok (b). 10 mg se rozpustí v zábrusové zkumavce ve 2 ml kyseliny sírové v lihu 2,5 mol/l RS. Zahřívá se na vodní lázni 5 min, ochladí se a přidají se 2 ml vody R a 2 ml cyklohexanu R. Třepe se 1 min. Použije se horní vrstva.

Porovnávací roztok (a). 10 mg tokoferolhydrogensukcinatu alfa RRR CRL se rozpustí ve 2 ml cyklohexanu R.

Porovnávací roztok (b). Připraví se stejným způsobem jako zkoušený roztok (b) za použití tokoferolhydrogensukcinatu alfa RRR CRL místo zkoušené látky.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí obsahující 0,2 ml kyseliny octové ledové R ve směsi objemových dílů etheru R a cyklohexanu R (20 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se suší v proudu vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) odpovídá svou polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Na chromatogramech zkoušeného roztoku (b) a porovnávacího roztoku (b) jsou dvě skvrny: skvrna s vyšší hodnotou R_F je skvrna tokoferolu alfa; skvrna s nižší hodnotou R_F je skvrna tokoferolhydrogensukcinatu alfa a odpovídá skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). V závislosti na stupni hydrolýzy může být skvrna s nižší hodnotou R_F slabá nebo může dokonce chybět. Vrstva se postříká směsí objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R, roztoku chloridu železitého R (2,5 g/l) v lihu 96% R a roztoku fenanthroliniumchloridu R (10 g/l) v lihu 96% R (10 + 40 + 40). Na chromatogramech zkoušeného roztoku (b) a porovnávacího roztoku (b) je skvrna tokoferolu alfa zbarvena oranžově.

1. D. Po zmýdelnění je vzniklý tokoferol alfa RRR pravotočivý (2.2.7). Specifická optická otáčivost po oxidaci na chinonovou formuje nejméně +24°.

Zkouška se provádí za ochrany před aktinickým světlem. 1,0 g se v 250ml zábrusové baňce s kulatým dnem rozpustí ve 30 ml ethanolu R a 3 min se zahřívá pod zpětným chladičem. Do vroucího roztoku se přidá chladičem 20 ml hydroxidu draselného v lihu 2 mol/l RS, zahřívá se pod zpětným chladičem dalších 20 min a bez ochlazení se přidají chladičem po kapkách 4,0 ml kyseliny chlorovodíkové R. Ochladí se, chladič se opláchne 10 ml ethanolu R, obsah baňky se převede do 500ml dělicí nálevky a baňka se vypláchne čtyřikrát 25 ml vody R a čtyřikrát 25 ml etheru R. Všechny promývací roztoky se převedou do dělicí nálevky a 2 min se intenzivně protřepávají. Po oddělení vrstev se každá vrstva převede do samostatné dělicí nálevky. Vodná vrstva se dvakrát protřepe 50 ml etheru R a spojené extrakty se přidají k hlavnímu etherovému extraktu. Spojené etherové podíly se promyjí čtyřikrát 100 ml vody R a promývací vodné vrstvy se odstraní.

K etherovému roztoku se přidá 40 ml roztoku hexakyanoželezitanu draselného R (100 g/l) v roztoku hydroxidu sodného R (8 g/l) a třepe se 3 min. Etherový roztok se promyje čtyřikrát 50 ml vody R, promývací vodné vrstvy se odstraní, etherová vrstva se vysuší nad síranem sodným bezvodým R. Ether se odpaří na vodní lázni za sníženého tlaku nebo v atmosféře dusíku na zbytek několika mililitrů, potom se bez zahřátí zcela odstraní poslední stopy etheru. Zbytek se ihned rozpustí v 25,0 ml trimethylpentanu R a změří se optická otáčivost.

Vypočítá se specifická optická otáčivost látky ve zkoušeném roztoku, přičemž c je počet gramů odpovídajících tokoferolu alfa (faktor 0,811) v 1000 ml.

Zkoušky na čistotu

Absorbance (2.2.25). 0,150 g se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 100 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí ethanolem R na 100,0 ml (roztoka). 20,0 ml původního roztoku se zředí ethanolem R na 50,0 ml (roztok b). Změří se absorbance roztoku (a) v maximu při 284 nm a absorbance roztoku (b) v minimu při 254 nm. Specifická absorbance v maximu je 35,0 až 38,0 a v minimu 6,0 až 8,0.

Číslo kyselosti (2.5.1). 101 až 108; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Volný tokoferol. Nejvýše 1,0%; 0,500 g se rozpustí ve 100 ml kyseliny sírové v lihu 0,25 mol/l RS. Přidá se 20 ml vody R a 0,1 ml roztoku difenylaminu R (2,5 g/l) v kyselině sírové R atitruje se tetrasulfatoceričitanem amonným 0,01 mol/l VS do vzniku modrého zbarvení, které vydrží nejméně 5 s. Provede se slepá zkouška.

1 ml tetrasulfatoceričitanu amonného 0,01 mol/l VS odpovídá 2,154 mg volného tokoferolu.

Těžké kovy (2.4.8). 0,50 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 1 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Použije se kyselina sírová R místo kyseliny sírové zředěné RS.

Stanovení obsahu

Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za použití dotriakontanu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 0,300 g dotriakontanu R se rozpustí v hexanu R a zředí se jím na 100,0 ml.

Zkoušený roztok. K 30,0 mg ve 20ml lahvičce se pipetou převedou 2,0 ml methanolu R, 1,0 ml dimethoxypropanu R a 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové R. Lahvička se těsně uzavře, obsah se promíchá v ultrazvukové lázni a ponechá se stát ve tmě 1 h (±5 min). Vzorek se na 10 min přemístí ze tmy na parní lázeň pod ochrannou dusíkovou atmosférou, pak se přidá pipetou 10,0 ml roztoku vnitřního standardu a pomocí vířivého míchadla se rozpustí.

Porovnávací roztok. K 30,0 mg tokoferolhydrogensukcinatu alfa RRR CRL ve 20ml lahvičce se pipetou převedou 2,0 ml methanolu R, 1,0 ml dimethoxypropanu R a 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové R. Lahvička se těsně uzavře, obsah se promíchá v ultrazvukové lázni a ponechá se stát ve tmě 1 h (±5 min). Porovnávací roztok se na 10 min přemístí ze tmy na parní lázeň pod ochrannou dusíkovou atmosférou, pak se přidá pipetou 10,0 ml roztoku vnitřního standardu a pomocí vířivého míchadla se rozpustí.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - křemenné kapilární kolony délky 15 m a vnitřního průměru 0,32 mm s vnitřními stěnami pokrytými 0,25 μm vrstvou polydimethylsiloxanu R,
2. - helia pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 3 ml/min až 6 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru.

Teplota nástřikového prostoru se udržuje na 300 °C a teplota detektoru na 330 °C. Dělicí poměr se nastaví mezi 1 : 10 až 1 : 20. Teplota kolony je 200 °C a zvyšuje se rychlostí 5 °C/min do 250 °C, při nichž se udržuje 10 min.

Nastřikuje se přímo na kolonu nebo prostřednictvím skleněné vstřikovací trubice za použití automatického nástřikového zařízení nebo jiné reprodukovatelné nastřikovací metody. Plochy píků se měří elektronickým integrátorem. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku je rozlišení mezi píky dotriakontanu a tokoferolhydrogensukcinatu alfa nejméně 12,0.

Zkouška na rušící látky. 0,100 g zkoušené látky se rozpustí v hexanu R a zředí se jím na 50,0 ml. Nastříkne se 1 μl tohoto roztoku a zaznamená se chromatogram. Jestliže je na něm zaznamenán pík se stejnou hodnotou t_R jako pík dotriakontanu, vypočítá se relativní plocha tohoto píku vzhledem k ploše píku tokoferolsukcinatu alfa. Jestliže je relativní plocha píku větší než 0,5 %, použije se pro konečný výpočet korigovaná plocha píku S՛_D(_kor) vypočítaná podle vzorce:

v němž značí:

Po vhodném nastavení systému se nastříkne 1 μl porovnávacího roztoku a zaznamená se chromatogram. Změří se plochy píků tokoferolhydrogensukcinatu alfa (S_T) a dotriakontanu (S_D) a vypočítá se odezvový faktor (RF) podle vzorce:

Stejným způsobem se nastříkne 1 μl zkoušeného roztoku. Změří se plochy píků tokoferolhydrogensukcinatu alfa (S՛_T) a dotriakontanu (S՛_D).

Obsah tokoferolhydrogensukcinatu alfa v procentech se vypočítá podle vzorce:

v němž značí:

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Tocoferolum alfa

Tokoferol alfa

Synonyma. α-Tocopherolum, Tocoferolum

Vlastnosti

Čirá bezbarvá nebo žlutohnědá viskózní olejovitá kapalina. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu, v ethanolu, v etheru, v dichlormethanu a v mastných olejích.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B, D.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Zkouška Absorbance, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky je shodné se spektrem tokoferolu alfa CRL.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HF₂₅₄ R.

   Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve 2 ml cyklohexanu R.

   Porovnávací roztok. 10 mg tokoferolu alfa CRL se rozpustí ve 2 ml cyklohexanu R.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů etheru R a cyklohexanu R (20 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. Vrstva se postříká směsí objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R, roztoku chloridu železitého R (2,5 g/l) v lihu 96% R a roztoku fenantroliniumchloridu R (10 g/l) v lihu 96% R (10 + 40 + 40). Po 1 h až 2 h se hlavní skvrny zbarví oranžově.

1. D. Zkouška Optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Optická otáčivost (2.2.7). –0,01° až +0,01°; měří se roztok připravený rozpuštěním 2,50 g v ethanoluRa zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Absorbance (2.2.25). 0,100 g se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 100,0 ml (roztok a). 10,0 ml roztoku (a) se zředí ethanolem R na 100,0 ml (roztok b). Měří se absorbance roztoku (b) v maximu při 292 nm a roztoku (a) v minimu při 255 nm. Specifická absorbance v maximu je 72,0 až 76,0 a v minimu je 6,0 až 8,0.

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 2; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.

Těžké kovy (2.4.8). 0,50 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije 1 ml základního roztoku olova (10 μgPb/ml).

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Použije se kyselina sírová R namísto kyseliny sírové zředěné RS.

Stanovení obsahu

Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití dotriakontanu R jako vnitřního standardu. Roztok vnitřního standardu. 0,20 g dotriakontanu R se rozpustí v hexanu R a zředí se jím na 100,0 ml.

Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v roztoku vnitřního standardu a zředí se jím na 50,0 ml. Porovnávací roztok. 0,100 g tokoferolu alfa CRL se rozpustí v roztoku vnitřního standardu a zředí se jím na 50,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - silanizované skleněné kolony délky 2,0 m až 3,0 m a vnitřního průměru 2,2 mm až 4,0 mm naplněné křemelinou pro plynovou chromatografii R (125 μm až 150 μm nebo 150 μm až 180 μm) silanizovanou a impregnovanou 1 % až 5 % polydimethylsiloxanu R; na obou koncích kolony je zátka silanizované skleněné vaty,
2. - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 25 ml/min až 90 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje konstantní v rozmezí 245 °C až 280 °C, teplota nástřikového prostoru a detektoru je v rozmezí 270 °C až 320 °C. Teplota kolony a průtoková rychlost nosného plynu se nastaví tak, aby se dosáhlo požadovaného rozlišení.

Nastřikuje se přímo do kolony nebo prostřednictvím nástřikového prostoru (přednostně vyloženého sklem) za použití automatického nastřikovancího zařízení nebo nějaké jiné reprodukovatelné nastřikovací metody. Plochy píků se měří elektronickým integrátorem.

Rozlišení. Nastříkne se 1 μl porovnávacího roztoku. Postup se opakuje, až odezvový faktor (RF) stanovený, jak je popsáno dále, je konstantní s odchylkou ±2 %. Rozlišení (R_s) mezi pikem dotriakontanu a tokoferolu alfa je nejméně 2,6.

Zkouška na rušící látky. 0,100 g zkoušené látky se rozpustí v hexanu R a zředí se jím na 50,0 ml. Nastříkne se 1 μl a zaznamená se chromatogram. Nastaví se citlivost tak, aby výška píku tokoferolu alfa byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Během zaznamenávání se změní citlivost tak, aby pík se stejnou hodnotou t_r jako dotriakontan se zaznamenal s citlivostí nejméně osmkrát větší než pík tokoferolu alfa. Jestliže se na registračním papíru šířky 250 mm zaznamená nějaký pík výšky alespoň 5 mm stejné hodnoty t_R jako pík dotriakontanu, použije se pro konečný výpočet korigovaná plocha píku S՛_D(kor) vypočtená podle vzorce:

v němž značí:

Nastříkne se 1 μl porovnávacího roztoku a zaznamená se chromatogram, přičemž se nastaví taková citlivost, aby pík tokoferolu alfa byl nejméně 50 % rozsahu stupnice zapisovače. Změří se plochy píků tokoferolu alfa (S_T) a dotriakontanu (S_D) a stanoví se odezvový faktor (RF), jak je popsáno níže. Stejným způsobem se nastříkne 1 μl zkoušeného roztoku. Změří se plochy píků tokoferolu alfa (S՛_TA) a dotriakontanu (S՛_DB).

Stanoví se odezvový faktor (RF) pro tokoferol alfa na chromatogramu porovnávacího roztoku z plochy píku tokoferolu alfa a píku dotriakontanu podle vzorce:

Obsah tokoferolu alfa v procentech se vypočítá podle vzorce:

V nich značí:

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech pod inertním plynem, chráněn před světlem.

Separandum.

Tocoferolum alfa RRR

Tokoferol alfa RRR

Synonymum. RRR-a-Tocopherolum

Vlastnosti

Čirá bezbarvá nebo žlutohnědá viskózní olejovitá kapalina. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu, v ethanolu, v etheru, v dichlormethanu a v mastných olejích.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Zkouška Absorbance, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem tokoferolu alfa CRL.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HF₂₅₄R.

   Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve 2 ml cyklohexanu R.

   Porovnávací roztok. 10 mg tokoferolu alfa CRL se rozpustí ve 2 ml cyklohexanu R.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů etheru R a cyklohexanu R (20 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se suší v proudu vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku. Vrstva se postříká směsí objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R, roztoku chloridu železitého R (2,5 g/l) v lihu 96% R a roztoku fenanthroliniumchloridu R (10 g/l) v lihu 96% R (10 + 40 + 40). Po 1 h až 2 h se hlavní skvrny zbarví oranžově.

1. D. Tokoferol alfa RRR je pravotočivý (2.2.7). Specifická optická otáčivost po oxidaci na chinonovou formuje nejméně +24°.

   1,0 g se rozpustí v 50 ml etheru R. K roztoku se přidá 20 ml roztoku hexakyanoželezitanu draselného R (100 g/l) v roztoku hydroxidu sodného R (8 g/l) a třepe se 3 min. Etherový roztok se promyje čtyřikrát 50 ml vody R. Promývací vodné vrstvy se odstraní, etherová vrstva se vysuší nad síranem sodným bezvodým R. Ether se odpaří na vodní lázni za sníženého tlaku nebo v atmosféře dusíku na zbytek několika mililitrů, potom se bez zahřátí zcela odstraní poslední stopy etheru. Zbytek se ihned rozpustí v 5,0 ml trimethylpentanu R a změří se optická otáčivost.

   Vypočítá se specifická optická otáčivost látky ve zkoušeném roztoku, přičemž c je počet gramů odpovídajících tokoferolu alfa v 1000 ml.

Zkoušky na čistotu

Absorbance (2.2.25). 0,100 g se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 100 ml (roztok a). 10,0 ml roztoku (a) se zředí ethanolem R na 100,0 ml (roztok b). Měří se absorbance roztoku (b) v maximu při 292 nm a absorbance roztoku (a) v minimu při 255 nm. Specifická absorbance v maximu je 72,0 až 76,0 a v minimu 5,5 až 8,0.

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 2,0; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.

Těžké kovy (2.4.8). 0,50 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 1 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky. Použije se kyselina sírová R místo kyseliny sírové zředěné RS.

Stanovení obsahu

Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za použití dotriakontanu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 1,0 g dotriakontanu R se rozpustí v hexanu R a zředí se jím na 100,0 ml.

Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v 10,0 ml roztoku vnitřního standardu, zředí se hexanem R na 50,0 ml a promíchá se.

Porovnávací roztok. 0,100 g tokoferolu alfa CRL se rozpustí v 10,0 ml roztoku vnitřního standardu, zředí se hexanem R na 50,0 ml a promíchá se.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - křemenné kapilární kolony délky 15 m a vnitřního průměru 0,32 mm s vnitřními stěnami pokrytými 0,25 μm vrstvou polydimethylsiloxanu R,
2. - helia pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 3 ml/min až 6 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru.

Teplota nástřikového prostoru se udržuje na 300 °C a teplota detektoru na 330 °C. Dělicí poměr se nastaví mezi 1 : 10 až 1 : 20. Teplota kolony je 200 °C a zvyšuje se rychlostí 5 °C/min do 250 °C, při nichž se udržuje 10 min.

Nastřikuje se přímo na kolonu nebo prostřednictvím skleněné vstřikovací trubice za použití automatického nástřikového zařízení nebo jiné reprodukovatelné nastřikovací metody. Plochy píků se měří elektronickým integrátorem. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku je rozlišení mezi píky dotriakontanu a tokoferolu alfa nejméně 9,0.

Zkouška na rušící látky. 0,100 g zkoušené látky se rozpustí v hexanu R a zředí se jím na 50,0 ml. Nastříkne se 1 μl tohoto roztoku a zaznamená se chromatogram. Jestliže je na něm zaznamenán pík se stejnou hodnotou t_R jako dotriakontan, vypočítá se relativní plocha tohoto píku vzhledem k ploše píku tokoferolu alfa. Jestliže je relativní plocha píku větší než 0,5 %, použije se pro konečný výpočet korigovaná plocha píku S՛_D(kor) vypočítaná podle vzorce:

v němž značí:

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech pod inertním plynem, chráněn před světlem.

Separandum.

† Triamcinolonum

Triamcinolon

Uchovávání Tocoferoli alfa RRR acetas Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Tocoferoli alfa RRR hydrogenosuccinas Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Tocoferolum alfa Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Tocoferolum alfa RRR Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání † Triamcinolonum

C21H27FO6

Mr 394,45

CAS 124-94-7

Je to 9-fluor-11 β,16 α ,17,21-tetrahydroxy-1 4-pregnadien-3,20-dion. Počítáno na bezvodou látku, obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny C₂₁H₂₇FO₆.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, těžce rozpustný v methanolu, prakticky nerozpustný v dichlormethanu.

Vykazuje polymorfismus.

Zkoušky totožnosti

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem triamcinolonu CRL. Pokud se spektra získaná v pevném stavu liší, rozpustí se odděleně zkoušená i referenční látka v methanolu R, odpaří se do sucha, vysuší při 60 °C a tlaku nejvýše 0,7 kPa a se zbytky se zaznamenají nová spektra.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vhodné vrstvy silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm. Roztoky se připraví těsně před použitím a chrání se před světlem. Vrstva se pozoruje v ultrafialovém světle ihned po vyvíjení.

   Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok (a). 20 mg triamcinolonu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 20 ml.

   Porovnávací roztok (b). 10 mg dexamethasonu CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 10 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku. Vyvíjí se mobilní fází připravenou přidáním směsi objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) ke směsi objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Zkoušky na čistotu

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +65° až +72°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,10 g v dimethylformamidu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10,0 ml.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Roztoky se připraví těsně před použitím a chrání se před světlem.

Zkoušený roztok. 20,0 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 20,0 ml.

Porovnávací roztok. 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 2 ml/min, která je směsí stejných objemových dílů vody R a methanolu R,
3. - spektrofotometrického detektoru, 238 nm.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku a nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku byla nejméně 50 % stupnice zapisovače. Jestliže se chromatogramy zaznamenávají za předepsaných podmínek, je retenční čas triamcinolonu asi 5 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku je počet teoretických pater vypočítaných pro pík triamcinolonu nejméně 5000.

Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku. Chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající čtyřnásobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (2 %) a nejvýše jeden takový pík má plochu větší, než je plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (1 %). Součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než čtyřnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (4 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Roztoky se připraví těsně před použitím a chrání se před světlem.

20,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml, měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 238 nm a vypočítá se obsah C₂₁H₂₇FO₆ za použití specifické absorbance, která má hodnotu 389.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. triamcinolon-16,21-diacetat,

1. B. triamcinolon-21 -acetat.

Triflusalum

Triflusal

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný v ethanolu, snadno rozpustný v dichlormethanu.

Taje při asi 118 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B, D.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. 50,0 mg se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí ethanolem R na 20,0 ml. Měří se absorbance tohoto roztoku těsně po přípravě při 220 nm až 300 nm (2.2.25). Roztok vykazuje dvě maxima, při 223 nm a 278 nm. Specifické absorbance v maximech jsou 63 až 73 a 350 až 370.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety triflusalu CRL.
3. C. K 0,2 g se přidají 2,0 ml hydroxidu sodného zředěného RS. Zahřeje se k varu a vaří se 15 min. Potom se ochladí a přidá se 25,0 ml kyseliny sírové zředěné RS. Vznikne krystalická sraženina. Zfiltruje se, sraženina se promyje vodou R a suší se při 100 °C až 105 °C. Krystaly tají (2.2.14) při 176 °C až 178 °C .
4. D. Asi 5 mg se smíchá s 45 mg oxidu hořečnatého těžkého R a žíhá se v kelímku do získání bílého zbytku (obvykle méně než 5 min). Potom se ochladí, přidá se 1 ml vody R, 0,05 ml fenolftaleinu RS1 a asi 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, aby roztok byl bezbarvý. Zfiltruje se a 1,0 ml filtrátu se přidá k čerstvě připravené směsi 0,1 ml alizarinu S RS a 0,1 ml dusičnanoxidu zirkoničitého RS. Promíchá se, nechá se stát 5 min a porovná se barva roztoku s kontrolním roztokem získaným při slepé zkoušce připravené stejným způsobem; roztok je žlutý a kontrolní roztok je červený.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 20 ml. Tento roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H₇ (2.2.2, Metoda II).

Kyselina 2-acetoxytereftalová. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok. 40,0 mg triflusalu nečistoty A CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem aminopropylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 4,5 (0,05 mol/l) a acetonitrilu R (25 + 75), s průtokovou rychlostí 1,2 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 250 nm.

Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku. Na chromatogramu zaznamenaném za předepsaných podmínek je retenční čas triflusalu asi 2,4 min a retenční čas kyseliny 2-acetoxytereftalové (triflusalu nečistoty A) vzhledem k triflusalu je asi 5. Chromatogram se zaznamenává 20 min. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha píku kyseliny 2-acetoxytereftalové není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,1 %).

Kyselina 4-(trifluormethyI)salicylová. 0,10 g se rozpustí v 15 ml lihu 96% R, přidá se 15 ml studené vody R a 0,5 ml roztoku síranu železito-amonného R (5 g/l). Nechá se stát 1 min. Roztok není zbarven intenzivněji (2.2.2, Metoda II) než porovnávací roztok připravený takto: 10,0 mg triflusal nečistoty B CRL se rozpustí ve 100 ml lihu 96% R. Ke 3 ml tohoto roztoku se přidá 0,1 ml kyseliny octové ledové R, 0,5 ml roztoku síranu železito-amonného R (5 g/l), 12 ml lihu 96% R a 15 ml vody R (0,3 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,50 g se rozpustí v 9 ml lihu 96% R a zředí se vodou R na 15 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce B na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije roztok olova (1 μgPb/ml) získaný zředěním základního roztoku olova (100 μg Pb/ml) směsí objemových dílů vody R a lihu 96% R(6 + 9).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %, 1,00 g se suší v exsikátoru nad oxidem fosforečným R ve vakuu.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky v platinovém kelímku.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí v 50,0 ml ethanolu R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence) (2.2.20).

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 24,82 mg C₁₀H₇F₃O₄.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, při teplotě nepřevyšující 25 °C.

Separandum.

Nečistoty

1. A. kyselina 2-acetoxy-1,4-benzendikarboxylová (kyselina 2-acetoxytereftalová),

1. B. kyselina 2-hydroxy-4-(trifluormethyl)benzoová (kyselina 4-(trifluormethyl)salicylová).

Trimethoprimum¹)

Trimethoprim

Vlastnosti

Bílý nebo nažloutlý prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%.

Vykazuje polymorfismus.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a C.

Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 199 °C až 203 °C.
2. B. Asi 20 mg se rozpustí v hydroxidu sodném 0,1 mol/l RS a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí hydroxidem sodným 0,1 mol/l RS na 10,0 ml. Měří se absorbance roztoku (2.2.25) při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 287 nm. Specifická absorbance v maximu je 240 až 250.
3. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem trimethoprimu CRL.
4. D. Asi 25 mg se zahřátím rozpustí v 5 ml kyseliny sírové 0,005 mol/l RS, přidají se 2 ml roztoku manganistanu draselného R (16 g/l) v hydroxidu sodném 0,1 mol/l RS a zahřeje se k varu. K horkému roztoku se přidá 0,4 ml formaldehydu R, zamíchá se a přidá se 1 ml kyseliny sírové 0,5 mol/l RS, znovu se zamíchá a zahřeje k varu, pak se ochladí a zfiltruje. K filtrátu se přidají 2 ml dichlormethanu R a intenzivně se protřepe. Organická vrstva při pozorování v ultrafialovém světle při 365 nm vykazuje zelenou fluorescenci.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,5 g se rozpustí v 10 ml směsi objemových dílů vody R, methanolu R a dichlormethanu R (1+4,5+ 5). Roztok není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ₇ (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky.

1. A. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 200,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 5,0 mg trimethoprimu CRL a 2,5 mg trimethoprimu nečistoty E CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,250 m a vnitřního průměru 4,0 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným deaktivovaným pro chromatografii bazických látek R (5 jam),
2. - mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů methanolu R a roztoku chloristanu sodného R (1,4 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou fosforečnou R na hodnotu 3,6 (30 + 70); průtoková rychlost je 1,3 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 280 nm.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na získaném chromatogramu byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se odděleně 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (b). Chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající 11násobku retenčního času trimethoprimu. Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek relativní retenční časy látek jsou:

Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je rozlišení mezi dvěma píky nejméně 2,5. Na chromatogramu zkoušeného roztoku: plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než 0,2násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,1 %) s použitím korekčních faktorů uvedených v tabulce pro nečistoty B, E a J; součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než 0,4násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,2 %) s použitím korekčních faktorů uvedených v tabulce pro nečistoty B, E a J. Nepřihlíží se k pikům s plochou menší než 0,04násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) a k píku odpovídajícímu nečistotě H (relativní retenční čas asi 10,3).

1. B. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 200,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 5,0 mg trimethoprimu CRL a 5,0 mg trimethoprimu nečistoty B CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem kyanopropylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm) se specifickým povrchem 350m²/g a velikostí pórů 10 nm,
2. - mobilní fáze, kterou je směs připravená takto: 1,14 g hexansulfonanu sodného R se rozpustí v 600 ml roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného R (13,6 g/l), upraví se pH kyselinou fosforečnou R na hodnotu 3,1 a tento roztok se smíchá se 400 objemovými díly methanolu R; průtoková rychlost je 0,8 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 280 nm.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na získaném chromatogramu byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se odděleně 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (b). Chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající 6násobku retenčního času trimethoprimu. Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek relativní retenční časy látek jsou:

Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je rozlišení mezi dvěma píky nejméně 2,0. Na chromatogramu zkoušeného roztoku: plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než 0,2násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,1 %), za použití korekčních faktorů uvedených v tabulce pro nečistoty Hal; součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 0,4násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,2 %), za použití odezvových faktorů uvedených v tabulce pro nečistoty Hal. Nepřihlíží se k pikům s plochou menší než 0,04násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí v 50 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 29,03 mg C₁₄H₁₈N₄O₃.

Uchovávání

Separandum.

Nečistoty

U kapalinové chromatografie A:

1. A. N²-methyl-5-(3,4,5-trimethoxybenzyl)pyrimidin-2,4-diamin,

1. B. (2,4-diaminopyrimidin-5-yl)-3,4,5-trimethoxyfenylketon,

1. C. (RS)-(2,4-diaminopyrimidin-5-yl)(3,4,5-trimethoxyfenyl)methanol,

1. D. 2-amino-5-(3,4,5-trimethoxybenzyl)pyrimidin-4-ol,

1. E. 4-amino-5-(3,4,5-trimetoxybenzyl)pyrimidin-2-ol,

1. F. 5-(3-brom-4,5-dimethoxybenzyl)pyridin-2,4-diamin,

1. G. 5-(4-ethoxy-3,5-dimethoxybenzyl)pyrimidin-2,4-diamin,

1. J. kyselina 3,4,5-trimethoxybenzoová.

   U kapalinové chromatografíe B:

1. H. methyl-3,4,5-trimethoxybenzoat (detekce také u kapalinové chromatografie A),

1. I. 3-fenylamino-2-(3,4,5-trimethoxybenzyl)prop-2-ennitril.

Tritici oleum raffinatum

Čištěný pšeničný olej

Synonymum. Tritici aestivi oleum raffinatum

Je to mastný olej získaný z klíčků semen druhu Triticum aestivum L. lisováním za studená nebo jinými vhodnými mechanickými způsoby. Potom je přečištěn a může být přidána vhodná antioxidační přísada.

Vlastnosti

Čirá nažloutlá kapalina. Je prakticky nerozpustný ve vodě a v lihu 96%, mísitelný s etherem petrolejovým (40 °C až 60 °C).

Relativní hustota je asi 0,925 a index lomu je asi 1,475.

Zkoušky totožnosti

1. A. Provede se zkouška Totožnost mastných olejů tenko vrstvou chromatografií (2.3.2). Chromatogram zkoušené látky odpovídá charakteristickému chromatogramu pšeničného oleje.
2. B. Zkouška Podíl mastných kyselin, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 0,5; stanoví se s 10,0 g zkoušené látky. Pokud je látka určena k výrobě parenterálních lékových forem, je číslo kyselosti nejvýše 0,3.

Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 10,0. Pokud je látka určena k výrobě parenterálních lékových forem, je číslo peroxidové nejvýše 5,0.

Nezmýdelnitelné látky (2.5.7). Nejvýše 5,0 %; stanoví se s 5,0 g zkoušené látky.

Zásaditě reagující látky (2.4.19). Vyhovuje zkoušce Zásaditě reagující látky v mastných olejích.

Podíl mastných kyselin. Provede se zkouška Cizí oleje v mastných olejích plynovou chromatografií (2.4.22). Podíl mastných kyselin oleje má následující složení:

Brassikasterol (2.4.23). Nejvýše 0,3 % brassikasterolu ve sterolovém podílu zkoušené látky.

Voda, mikrostanovení (2.5.32). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních lékových forem, obsahuje nejvýše 0,1% vody; stanoví se s 5,00 g zkoušené látky. Použije se směs stejných objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R jako rozpouštědlo.

Uchovávání

Ve zcela naplněných vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Označování

V označení na obalu se uvede:

1. - zda je látka vhodná k výrobě parenterálních lékových forem,
2. - název a množství případně přidaného antioxidantu.

Tryptophanum¹)

Tryptofan

Synonymum. L-Tryptophanum

Uchovávání Tocoferoli alfa RRR acetas Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Tocoferoli alfa RRR hydrogenosuccinas Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Tocoferolum alfa Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Tocoferolum alfa RRR Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání † Triamcinolonum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty Triflusalum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty Trimethoprimum1) Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Příbuzné látky. Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty Tritici oleum raffinatum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Uchovávání Označování Tryptophanum1)

C11H12N2O2

Mr 204,23

CAS 73-22-3

Je to kyselina (S)-2-amino-3-(1H-indol-3-yl)propanová. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 98,5 % až 101,0 % sloučeniny C₁₁H₁₂N₂O₂.

Výroba

Je-li vyráběn fermentací, vyhovuje požadavkům článku Producta fermentationis.

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický nebo amorfní prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů a minerálních kyselin.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety tryptofanu CRL.
3. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Látky reagující s ninhydrinem, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
4. D. Asi 20 mg se rozpustí v 10 ml vody R, přidá se 5 ml dimethylaminobenzaldehydu RS6 a 2 ml kyseliny chlorovodíkové RS a zahřeje se na vodní lázni; vzniká nachově modré zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,1 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se jí na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ₆ (2.2.2, Metoda II).

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -30,0° až -33,0°, počítáno na vysušenou látku. Měří se následující roztok: 0,25 g se rozpustí, je-li třeba zahřátím na vodní lázni, ve vodě R a zředí se jí na 25,0 ml.

Látky reagující s ninhydrinem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů kyseliny octové ledově R a vody R a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí stejných objemových dílů kyseliny octové ledové R a vody R na 50 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg tryptofanu CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů kyseliny octové ledové R a vody R a zředí se stejnou směsí na 50 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí směsí stejných objemových dílů kyseliny octové ledové R a vody R na 20 ml.

Porovnávací roztok (c). 10 mg tryptofanu CRL a 10 mg tyrosinu CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů kyseliny octové ledové R a vody R a zředí se stejnou směsí na 25 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a 1-butanolu R (20 + 20 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se ninhydrinem RS a zahřívá se 15 min při 100 °C až 105 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

1,1ʹ-Ethylidenbistryptofan a jiné příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Tlumivý roztok o pH 2,3. 3,90 g dihydrogenfosforečnanu sodného R se rozpustí v 1000 ml vody R, přidá se asi 700 ml roztoku kyseliny fosforečné R (2,9 g/l) a stejnou kyselinou se upraví pH na hodnotu 2,3.

Roztoky se připraví těsně před použitím.

Standardní roztok. 10,0 mg N-acetyltryptofanu R se rozpustí ve směsi objemových dílů acetonitrilu R a vody R (10 + 90) a zředí se stejnou směsí na 100,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 100,0 ml.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve směsi objemových dílů acetonitrilu R a vody R (10 + 90) a zředí se stejnou směsí na 10,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 0,10 g se rozpustí ve standardním roztoku a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 1,0 mg 1,1'-ethylidenbistryptofanu R se rozpustí ve směsi objemových dílů acetonitrilu R a vody R (10 + 90) a zředí se stejnou směsí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 10,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí standardním roztokem na 50,0 ml. Porovnávací roztok (c). 10,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů acetonitrilu R a vody R (10 + 90) na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 0,10 g zkoušené látky se rozpustí v porovnávacím roztoku (c) a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (e). 1,0 ml porovnávacího roztoku (c) se zředí směsí objemových dílů acetonitrilu Rdi vody R (10 + 90) na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografli R (5 μm),
2. - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 0,7 ml/min:
3. - mobilní fáze A - směs objemových dílů acetonitrilu R a tlumivého roztoku o pH 2,3 (115 + 885),
4. - mobilní fáze B - směs objemových dílů acetonitrilu R a tlumivého roztoku o pH 2,3 (350 + 650),
5. - gradientového programu za použití následujících podmínek:

Uchovávání Tocoferoli alfa RRR acetas Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Tocoferoli alfa RRR hydrogenosuccinas Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Tocoferolum alfa Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Tocoferolum alfa RRR Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání † Triamcinolonum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty Triflusalum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty Trimethoprimum1) Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Příbuzné látky. Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty Tritici oleum raffinatum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Uchovávání Označování Tryptophanum1) Výroba Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu

Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)	Poznámky
0 - 10	100	0	izokraticky
10 - 45	100 → 0	0 → 100	lineární gradient
45 - 65	0	100	izokraticky
65 - 66	0 → 100	100 → 0	lineární gradient
66 - 80	100	0	ustalování

1. - spektrofotometrického detektoru, 220 nm.

Teplota kolony se udržuje na 40 °C.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b), 20 μl porovnávacího roztoku (d) a 20 μl porovnávacího roztoku (e). Jsou-li chromatogramy zaznamenány za předepsaných podmínek, retenční časy látek jsou: tryptofan asi 8 min, N-acetyltryptofan asi 29 min a 1,1ˈ-ethylidenbistryptofan asi 34 min. Nastaví se citlivost systému tak, aby výška píku N-acetyltryptofanu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.

Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) rozlišení mezi píky N-acetyltryptofanu a 1,1ˈ-ethylidenbistryptofanu je nejméně 8,0. Je-li třeba, upraví se gradientevý program. Zvýšením mobilní fáze A v průběhu eluce se prodlouží retenční časy a zlepší se rozlišení; na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) je signál píku k šumu nejméně 15.

Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku (a) a 20 μl zkoušeného roztoku (b). Zjistí se, není-li na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) pík se stejným retenčním časem, jako má pík N-acetyltryptofanu (v takovém případě se provede korekce píku N-acetyltryptofanu). Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) plocha píku odpovídajícího 1,1ˈ-ethylidenbistryptofanu není větší než 0,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) (10 μg/g). Součet ploch všech píků s retenčním časem menším, než má tryptofan, není větší než 0,5násobek plochy píku odpovídajícího N-acetyltryptofanu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (100 μg/g).

Součet ploch všech píků s retenčním časem větším, než má tryptofan, kromě píku N-acetyltryptofanu a píku do 1,8násobku retenčního času N-acetyltryptofanu, není větší než 1,5násobek plochy píku odpovídajícího N-acetyltryptofanu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (300 μg/g). Nepřihlíží se k pikům s plochou menší než 0,02násobek plochy píku odpovídajícího N-acetyltryptofanu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Chloridy (2.4.4). 0,25 g se rozpustí ve 3 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zředí se vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 μg/g), bez dalšího přidání kyseliny dusičné.

Sírany (2.4.13). 0,5 g se rozpustí ve směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vody destilované R (5 + 25) a zředí se stejnou směsí na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 μg/g).

Amonium (2.4.1). 0,10 g vyhovuje limitní zkoušce B na amonium (200 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 0,2 ml základního roztoku amonia (100 μg NH/ml).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce D na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Železo (2.4.9). 0,50 g se rozpustí v dělicí nálevce v 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vytřepává se třikrát 3 min vždy s 10 ml isobutylmethylketonu R1. Ke spojeným organickým vrstvám se přidá 10 ml vody R a třepe se 3 min. Vodná vrstva vyhovuje limitní zkoušce na železo (20 μg/g).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,150 g se rozpustí ve 3 ml kyseliny mravenčí bezvodé R, přidá se 30 ml kyseliny octové bezvodé R a 0,1 ml naftolbenzeinu RS a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 20,42 mg C₁₁H₁₂N₂O₂.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Nečistoty

1. A. kyselina 3,3՛-[ethylidenbis(1H-indol-1,3-diyl)]bis[(2S)-2-aminopropanová] (1,1՛-ethylidenbistryptofan),

1. B. kyselina (S)-2-amino-3-[(3RS-3-hydroxy-2-oxo-2,3-dihydro-1H-indol-3-yl]propanová (dioxyindolylalanin),

1. C. kyselina (S)-2-amino-4-(2-aminofenyl)-4-oxobutanová (kynurenin),

1. D. kyselina (S)-2-amino-3-(5-hydroxy-1H-indol-3-yl)propanová (5-hydroxytryptofan),

1. E. kyselina (S)-2-amino-4-[2-(formylamino)fenyl]-4-oxobutanová (N-formylkynurenin),

1. F. kyselina (S)-2-amino-3-(fenylamino)propanová (3-fenylaminoalanin),

1. G. kyselina (S)-2-amino-3-(2-hydroxy-1H-indol-3-yl)propanová (2-hydroxytryptofan),

1. H. kyselina (3RS)-1,2,3,4-tetrahydro-9H-β-karbolin-3-karboxylová,

1. I. kyselina 1-methyl-1,2,3,4-tetrahydro-9H-β-karbolin-3-karboxylová,

1. J. kyselina (S)-2-amino-3-{2-[2,3-dihydroxy-1-(1H-indol-3-yl)propyl]-1H-indol-3-yl}propanová,

1. K. kyselina (S)-2-amino-3-[2-(1H-indol-3-ylmethyl)-1H-indol-3-yl]propanová,

1. L. kyselina 1-(1H-indol-3-ylmethyl)-1,2,3,4-tetrahydro-9H-β-karbolin-3-karboxylová.

†Tylosini tartras ad usum veterinarium

Tylosiniumtartarat pro veterinární použití

CAS 1401-69-0

Je to směs vínanů makrolidových antibiotik produkovaných organismem Streptomyces fradiae nebo získaná jiným způsobem. Hlavní složkou směsi je tylosinium A tartarat (M_r 1982,29), tj. bis {(11E, 13E)-(4R,5S,6S,7R,9R, 15R, 16R)-15-[[(6-deoxy-2,3-di-O-methyl-β-D-allopyranosyl)oxy]-methyl]-6-[[3,6-dideoxy-4-O-(2,6-dideoxy-3-C-methyl-a-L-ribo-hexapyranosyl)-3-(dimethylamonio)-β-D-glukopyranosyl]oxy]-16-ethyl-4-hydroxy-5,9,13-trimethyl-7-(2-oxoethyl)-11,13-oxacyklohexadekadien-2,10-dion}tartarat. TylosinB (demykosini-umtartarat, M_r 1693,97), tylosin C (makrociniumtartarat, M_r 1954,25) a tylosin D (relomycini-umtartarat, M_r 1986,33) mohou být také přítomny a přispívají k účinnosti zkoušené látky. Účinnost je nejméně 800 m.j. v miligramu, počítáno na vysušenou látku.

Vlastnosti

Téměř bílý nebo slabě žlutý hygroskopický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě a v dich- lormethanu, těžce rozpustný v ethanolu. Rozpouští se ve zředěných roztocích minerálních kyselin.

Zkoušky totožnosti

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. tylosiniumtartaratu.
2. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Složení, viz Zkoušky na čistotu. Retenční čas a velikost hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku se shodují s retenčním časem a velikostí hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
3. C. 30 mg se rozpustí ve směsi 0,15 ml vody R, 2,5 ml acetanhydridu R a 7,5 ml pyridinu R a nechá se stát asi 10 min; vznikne zelené zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 7,2; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,25 g v 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R.

Složení. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Roztoky se připraví těsně před použitím. Obsah tylosinu A je nejméně 80,0% a součet obsahů tylosinu A, tylosinu B, tylosinu C a tylosinu D je nejméně 95,0 %.

Zkoušený roztok. 20,0 mg se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a vody R a zředí se touto směsí rozpouštědel na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 20,0 mg tylosinu CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a vody R a zředí se touto směsí rozpouštědel na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 2 mg tylosinu CRL a 2 mg tylosinu D CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a vody R a zředí se touto směsí rozpouštědel na 10 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony 0,20 m dlouhé a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů acetonitrilu R a roztoku chloristanu sodného R (200 g/l), jehož pH bylo předem upraveno kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS na hodnotu 2,5 (40 + 60); průtoková rychlost je 1,0 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 290 nm.

Teplota kolony se udržuje na 35 °C.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b). Jestliže se chromatogramy zaznamenávají za předepsaných podmínek, je retenční čas tylosinu A asi 12 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na získaném chromatogramu je rozlišení mezi píky tylosinu A a tylosinu D nejméně 2,0. Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (a). Obsah složek v procentech se vypočítá z ploch píků na chromatogramu zkoušeného roztoku obvyklým postupem (metoda normalizace).

Tyramin. Nejvýše 0,35 %. 50,0 mg se rozpustí ve 25,0ml odměrné baňce v 5,0 ml roztoku kyseliny fosforečné R (3,4 g/l). Přidá se 1,0 ml pyridinu R a 2,0 ml nasyceného roztoku ninhydrinu R (asi 40 g/l). Baňka se uzavře kouskem hliníkové fólie a zahřívá se 30 min na vodní lázni při 85 °C. Roztok se rychle ochladí a zředí vodou R na 25,0 ml. Promíchá se a ihned se měří absorbance (2.2.25) roztoku při 570 nm proti kontrolnímu roztoku. Absorbance není větší než absorbance porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití 5,0 ml roztoku tyr aminu R (35 mg/l) v roztoku kyseliny fosforečné R (3,4 g/l).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 4,5 %; 1,000 g se 3 h suší při 60 °C při tlaku nepřevyšujícím 0,7 kPa.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 2,5 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení účinnosti

Provede se mikrobiologické stanovení účinnosti antibiotik (2.7.2) za použití tylosinu CRL.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. demycinosyltylosin,

1. B. aldol tylosinu A.

†Tylosinum ad usum veterinarium

Tylosin pro veterinární použití

Vlastnosti

Téměř bílý nebo slabě žlutý prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v ethanolu a v dichlormethanu. Rozpouští se ve zředěných roztocích minerálních kyselin.

Zkoušky totožnosti

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) se shoduje se spektrem tylosinu CRL.
2. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Složení, viz Zkoušky na čistotu. Retenční čas a velikost hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku se shodují s retenčním časem a velikostí hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
3. C. 30 mg se rozpustí ve směsi 0,15 ml vody R, 2,5 ml acetanhydridu R a 7,5 ml pyridinu R a nechá se stát asi 10 min; nevznikne zelené zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 8,5 až 10,5; měří se suspenze 0,25 g v 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R.

Složení. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Roztoky se připraví těsně před použitím. Obsah tylosinu A je nejméně 80,0% a součet obsahů tylosinu A, tylosinuB, tylosinu C a tylosinu D je nejméně 95,0 %.

Zkoušený roztok. 20,0 mg se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a vody R a zředí se touto směsí rozpouštědel na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 20,0 mg tylosinu CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a vody R a zředí se touto směsí rozpouštědel na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 2 mg tylosinu CRL a 2 mg tylosinu D CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a vody R a zředí se touto směsí rozpouštědel na 10 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony 0,20 m dlouhé a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem okta- decylsilanizovaným pro chromatografíi R (5 μm),
2. - mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů acetonitrilu R a roztoku chloristanu sodného R (200 g/l), jehož pH bylo předem upraveno kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS na hodnotu 2,5 (40 + 60); průtoková rychlost je 1,0 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 290 nm.

Teplota kolony se udržuje na 35 °C.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b). Jestliže se chromatogramy zaznamenávají za předepsaných podmínek, je retenční čas tylosinu A asi 12 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na získaném chromatogramu je rozlišení mezi píky tylosinu A a tylosinu D nejméně 2,0. Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (a). Obsah složek v procentech se vypočítá z ploch píků na chromatogramu zkoušeného roztoku obvyklým postupem (metoda normalizace).

Tyramin. Nejvýše 0,35 %. 50,0 mg se rozpustí ve 25,0ml odměrné baňce v 5,0 ml roztoku kyseliny fosforečné R (3,4 g/l). Přidá se 1,0 ml pyridinu R a 2,0 ml nasyceného roztoku ninhydrinu R (asi 40 g/l). Baňka se uzavře kouskem hliníkové fólie a zahřívá se 30 min na vodní lázni při 85 °C. Roztok se rychle ochladí a zředí vodou R na 25,0 ml. Promíchá se a ihned se měří absorbance (2.2.25) roztoku při 570 nm proti kontrolnímu roztoku. Absorbance není větší než absorbance porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití 5,0 ml roztoku tyraminu R (35 mg/l) v roztoku kyseliny fosforečné R (3,4 g/l).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %; 1,000 g se 3 h suší při 60 °C při tlaku nepřevyšujícím 0,7 kPa.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 3,0 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení účinnosti

Provede se mikrobiologické stanovení účinnosti antibiotik (2.7.2) za použití tylosinu CRL.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. demycinosyltylosin,

1. B. aldol tylosinu A.

Tyrosinum¹)

Tyrosin

Valinum¹)

Valin

† Verapamili hydrochloridum

Verapamiliumchlorid

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96%, snadno rozpustný v methanolu.

Taje při asi 144 °C.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. 20,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou kyselinou na 50,0 ml. Měří se absorbance roztoku (2.2.25) při 210 nm až 340 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 229 nm a 278 nm, a prodlevu při 282 nm. Poměr absorbance naměřené v maximu při 278 nm k absorbanci naměřené v maximu při 229 nm je 0,35 až 0,39.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety verapamiliumchloridu CRL.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenční přísadou pro detekci při 254 nm.

Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 5 ml.

Porovnávací roztok (a). 20 mg verapamiliumchloridu CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 mg papaveriniumchloridu CRL se rozpustí v porovnávacím roztoku (a) a zředí se jím na 5 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů diethylaminu R a cyklohexanu R (15 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené hlavní skvrny.

1. D. Vyhovuje zkoušce (b) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,0 g se rozpustí za mírného zahřívání ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 6,0; měří se roztok S.

Optická otáčivost (2.2.7). –0,10° až +0,10°; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v mobilní fázi počátečního složení a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 5 mg verapamiliumchloridu CRL, 5 mg verapamilu nečistoty I CRL a 5 mg verapamilu nečistoty M CRL se rozpustí v mobilní fázi počátečního složení a zředí se jí na 20 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí stejnou mobilní fází na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází základního složení na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí na 10,0 ml stejnou mobilní fází.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadekanoylaminopropylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze při průtokové rychlosti 1,5 ml/min a tomto elučním programu:
3. - mobilní fáze A - roztok hydrogenfosforečnanu draselného R (6,97 g/l), jehož pH se upraví na hodnotu 7,20 kyselinou fosforečnou R,
4. - mobilní fáze B - acetonitril R,

1. - spektrofotometrického detektoru, 278 nm.

Kolona se ustaluje asi 60 min mobilní fází počátečního složení.

Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (a) a při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy: verapamilu asi 16 min, verapamilu nečistoty I asi 21 min a verapamilu nečistoty M, která se eluuje jako dublet, asi 32 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky verapamilu a verapamilu nečistoty I je nejméně 5,0 a dochází k eluci verapamilu nečistoty M.

Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (b) a nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu byla nejméně 15 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se odděleně 10 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku: plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než trojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,3 %). Nepřihlíží se k pikům s plochou menší než 0,1 násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 1 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,400 g se rozpustí v 50 ml ethanolu R a přidá se 5,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS. Titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 49,11 mg C₂₇H₃₉CIN₂O_4.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. N,Nʹ-bis[2-(3,4-dimethoxyfenyl)ethyl]-N,Nʹdimethyltrimethylen-1,3-diamin,

1. B. N-methyl-2-(3,4-dimethoxyfenyl)ethylamin,

1. C. N,N-dimethyl-2-(3,4-dimethoxyfenyl)ethylamin,

1. D. N-(3-chlorpropyl)-N-methyl-2-(3,4-dimethoxyfenyl)ethylamin,
2. E. Ar-CH₂OH: (3,4-dimethoxyfenyl)methanol,

1. F. (2RS)-2-isopropyl-2-(3,4-dimethoxyfenyl)-5-(methylamino)pentannitril,
2. G. Ar-CHO: 3,4-dimethoxybenzaldehyd,

1. H. (2RS)-2-ethyl-2-(3,4-dimethoxyfenyl)-5-{[2-(3,4-dimethoxyfenyl)ethyl](methyl)amino}pentannitril,

1. I. (2RS)-2-isopropyl-2-(3,4-dimethoxyfenyl)-4-{[2-(3,4-dimethoxyfenyl)ethyl](methyl)amino}butannitril,

1. J. (2/RS)-2-isopropyl-2-(3,4-dimethoxyfenyl)-5-{[2-(3,4-dimethoxyfenyl)ethyl]amino}pentannitril (N-norverapamil),

1. K. (2RS-2-(3,4-dimethoxyfenyl)-3-methylbutannitril,

1. L. isopropyl (3,4-dimethoxyfenyl)keton,

1. M. 5,5ʹ-{[2-(3,4-dimethoxyfenyl)ethyl]imino}bis[2-isopropyl-2-(3,4-dimethoxyfenyl)pentannitril,

1. N. 5,5ʹ-(methylimino)bis[2-isopropyl-2-(3,4-dimethoxyfenyl)pentannitril],

1. O. (2RS)-2-(3,4-dimethoxyfenyl)-5-{[2-(3,4-dimethoxyfenyl)ethyl](methyl)amino}-2-propylpentannitril,

1. P. 2,6-diisopropyl-2,6-bis(3,4-dimethosyfenyl)-1,7-heptanndinitril.

† Vindesini sulfas

Vindesiniumslfat

Vlastnosti

Bílá nebo téměř bílá amorfní látka, hygroskopická. Je snadno rozpustný ve vodě a v methanolu, prakticky nerozpustný v cyklohexanu.

Zkouška totožnosti

Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. vindesiniumsulfatu.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 50 mg se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 10 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₇ (2.2.2, Metoda I).

Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 5,5; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Připravené roztoky je nutno před použitím uchovávat ve vodě s ledem.

Zkoušený roztok. 10,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí vodou R na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 mg deacetylvinblastinu CRL se rozpustí ve vodě R, přidá se 1,0 ml zkoušeného roztoku a zředí se vodou R na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí vodou R na 200,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 2 ml/min:
3. - mobilní fáze A - roztok diethylaminu R 1,5% (V/V), jehož pH bylo upraveno na hodnotu 7,4 kyselinou fosforečnou R,
4. - mobilní fáze B - methanol R,
5. - gradientového programu za použití následujících podmínek:

   Uchovávání Tocoferoli alfa RRR acetas Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Tocoferoli alfa RRR hydrogenosuccinas Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Tocoferolum alfa Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Tocoferolum alfa RRR Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání † Triamcinolonum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty Triflusalum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty Trimethoprimum1) Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Příbuzné látky. Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty Tritici oleum raffinatum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Uchovávání Označování Tryptophanum1) Výroba Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty †Tylosini tartras ad usum veterinarium Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení účinnosti Uchovávání Nečistoty †Tylosinum ad usum veterinarium Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení účinnosti Uchovávání Nečistoty Tyrosinum1) Výroba Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Valinum1) Výroba Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání † Verapamili hydrochloridum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty † Vindesini sulfas Vlastnosti Zkouška totožnosti Zkoušky na čistotu

   Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)	Poznámky
   	49	51	ustalování
   0 - 40	49	51	izokraticky
   40 - 49	49 → 30	51 → 70	lineární gradient
   49 - konec	30	70	izokraticky

1. - spektrofotometrického detektoru, 270 nm.

Nastříkne se odděleně po 200 μl každého roztoku. Udržuje se konečná koncentrace mobilní fáze, dokud celkový čas záznamu chromatogramů není dvojnásobkem retenčního času hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je retenční čas vindesinu menší než 40 min; faktor symetrie píku vindesinu je nejvýše 2,0; rozlišení mezi píky vindesinu a deacetylvinblastinu je nejméně 2,0. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1 %) a součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (2 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c).

Acetonitril. Nejvýše 1,5 %; provede se plynová chromatografie (2.2.28).

Roztok vnitřního standardu (a). 0,500 g 1-propanolu R se zředí vodou R na 100,0 ml.

Roztok vnitřního standardu (b). 10,0 ml roztoku vnitřního standardu (a) se zředí vodou R na 50,0 ml.

Porovnávací roztok. 10,0 g acetonitrilu R se zředí vodou R na 1000 ml. Ke 3,0 ml tohoto roztoku se přidá 10,0 ml roztoku vnitřního standardu (a) a zředí se vodou R na 50,0 ml.

Zkoušený roztok. 40 mg se rozpustí v 1,0 ml roztoku vnitřního standardu (b).

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - skleněné kolony délky 1,25 m a vnitřního průměru 3 mm naplněné ethylvinylbenzen-divinylbenzen kopolymerem R,
2. - helia pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 60 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 170 °C, teplota nástřikového prostoru a detektoru na 250 °C. Nastříknou se 3 μl porovnávacího roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky acetonitrilu a 1-propanolu je větší než 1,5 a faktor symetrie píku acetonitrilu je nejvýše 1,6.

Nastříknou se 3 μl porovnávacího roztoku a 3 μl zkoušeného roztoku.

Ztráta sušením. Nejvýše 10,0%; stanoví se termogravimetricky (2.2.34) s 9,00 mg zkoušené látky. Zahřívá se rychlostí 5 °C/min na teplotu 200 °C v proudu dusíku pro chromatografii R s průtokovou rychlostí 40 ml/min.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Připravené roztoky je nutno před použitím uchovávat v ledové vodě.

Zkoušený roztok. 5,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). Úplný obsah lahvičky vindesiniumsulfatu CRL se rozpustí ve vodě R tak, aby koncentrace roztoku byla přibližně 0,50 mg/ml.

Porovnávací roztok (b). K 1,0 mg deacetylvinblastinu CRL se přidají 2,0 ml porovnávacího roztoku (a).

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 pm),
2. - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1 ml/min, která je směsí objemových dílů roztoku diethylaminu R 1,5% (V/V), jehož pH je upraveno na hodnotu 7,4 kyselinou fosforečnou R, a methanolu R (38 + 62),
3. - spektrofotometrického detektoru, 270 nm.

Nastříkne se pětkrát po 20 μl porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky vindesiniumsulfatu a deacetylvinblastiniumsulfatu je nejméně 1,5; faktor symetrie píku vindesinu je nejvýše 2,0; relativní směrodatná odchylka plochy píku vindesinu, vypočtená z pěti nástřiků, je nejvýše 1,5 %.

Nastříkne se odděleně 20 pl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (a).

Vypočítá se obsah vindesiniumsulfatu (C₄₃H₅₇N₅O₁₁S) za použití deklarovaného obsahu vindesiniumsulfatu CRL.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných polypropylenových obalech s polypropylenovým uzávěrem, při teplotě nepřevyšující -50 °C. Jestliže je látka sterilní, uchovává se ve sterilních, vzduchotěsných, zabezpečených obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda je látka sterilní.

Nečistoty