Platné znění

Vyhláška Ministerstva životního prostředí, kterou se stanoví metody pro zjišťování fyzikálně-chemických a chemických vlastností chemických látek a chemických přípravků a vlastností chemických látek a chemických přípravků nebezpečných pro životní prostředí

vyhlášené znění

Viz bod I. 5. 2.

  1. II. 3. 3 Protokol o zkoušce

    Viz bod I. 8.

  1. II. 4 PŘEHLED DAT
    1. Příklad přehledu výsledků může být následující:

      ZKOUŠKA ÚBYTKU DOC

      1. 1. LABORATOŘ
      2. 2. DATUM POČÁTKU ZKOUŠKY
      3. 3. ZKOUŠENÁ LÁTKA
        1. Název:
          1. Koncentrace zásobního roztoku: mg.l-1 jako chemická látka
          2. Počáteční koncentrace v médiu, to: mg.l-1 jako chemická látka
      1. 4. INOKULUM
        1. Zdroj:
          1. Provedená úprava:
          2. Předběžná kondicionace, pokud byla provedena:
          3. Koncentrace suspendovaných tuhých látek v reakční směsi: mg.l-1
      1. 5. STANOVENÍ UHLÍKU
        ZKOUŠKA ÚBYTKU DOC
        Baňka č.DOC po n dnech (mg.l-1)
        0n1n2n3nx
        Zkoušená láka a inokulum1a1
        a2
        a, průměr Ca(t)
        2b1
        b2
        b, průměr Cb(t)
        Čisté inokulum bez zkoušené látky3c1
        c2
        c, průměr Cc(t)
        4d1
        d2
        d, průměr Cd(t)
      1. 6. VYHODNOCENÍ NAMĚŘENÝCH ÚDAJŮ
        ZKOUŠKA ÚBYTKU DOC
        Baňka č.% rozkladu po n dnech
        0n1n2n3nx
        10
        20
        Průměr*0
      2. * D1 a D2 nesmí být průměrovány,pokud je mezi nimi významný rozdíl.
      1. 7. ABIOTICKÁ KONTROLA (NEPOVINNÁ)
        ZKOUŠKA ÚBYTKU DOC
        Doba (dny)
        0t
        DOC (mg/l) ve sterilní kontroleCS(o)CS(t)
      1. 8. SPECIFICKÁ CHEMICKÁ ANALÝZA (NEPOVINNÁ)
        ZKOUŠKA ÚBYTKU DOC
        Zbývající množství zkoušené chemikálie na konci zkoušky(mg.l-1)% primárního rozkladu
        Sterilní kontrolaSb
        Neočkované zkušební médiumSa
  1. IV. B MODIFIKOVANÁ VYHLEDÁVACÍ ZKOUŠKA OECD
    1. III. 1 PRINCIP METODY

      Změřený objem minerálního média, obsahujícího známou koncentraci zkoušené látky (10 - 40 mg DOC.l-1) jako výhradně jediného zdroje organického uhlíku, se naočkuje 0,5 ml přečištěné odpadní vody na 1 litr média. Směs se provzdušňuje v temnu nebo v difůzním světle při 22 ± 2 °C.

      Rozklad se sleduje analýzou DOC v častých intervalech během 28-denního období. Stupeň biologického rozkladu se vypočítá tak, že se koncentrace odstraněného DOC (korigovaná na koncentraci ve slepém pokusu s inokulem) vyjádří jako procento koncentrace přítomné na začátku. Stupeň primárního biologického rozkladu je rovněž možné vypočítat z doplňkové chemické analýzy, provedené na začátku a na konci inkubace.

    1. III. 2 POPIS METODY
      1. III. 2. 1 Aparatura

        (a) Erlenmeyerovy baňky, např. od 250 ml do 2 l, podle objemu potřebného pro analýzu DOC;

        (b) Třepačka - pro umístění Erlenmeyerových baněk, buď s automatickou regulací teploty nebo používaná v místnosti s konstantní teplotou, a s dostatečným výkonem pro udržení aerobních podmínek ve všech baňkách;

        (c) Filtrační aparatura s vhodnými membránami;

        (d) Analyzátor DOC;

        (e) Přístroj pro stanovení rozpuštěného kyslíku;

        (f) Odstředivka.

      1. III. 2. 2 Příprava minerálního média

        Příprava zásobních roztoků viz I. 6. 2.

        Smísí se 10 ml roztoku (a) s 80 ml zřeďovací vody, přidá se 1 ml roztoků (b) až (d) a doplní na 1 l zřeďovací vodou.

        1. Tato metoda používá jako inokulum pouze 0,5 ml přečištěné odpadní vody a proto je nutné médiu dodat stopové prvky a růstové faktory. Toho se dosáhne přidáním 1 ml každého z dále uvedených roztoků na 1 litr výsledného média:
          1. Roztok stopových prvků:
            ZKOUŠKA ÚBYTKU DOC
            Tetrahydrát síranu manganatého, MnSO4.4H2O 39,9 mg
            Kyselina boritá, H3BO3 57,2 mg
            Heptahydrát síranu zinečnatého, ZnSO4.7H2O 42,8 mg
            Heptamolybdenan amonný, (NH4)6Mo7O2434,7 mg
            Chelát Fe (FeCl3 s ethylendiamintetraoctovou kyselinou) 100,0 mg

          Rozpustí se ve zřeďovací vodě a doplní se na 1000 ml.

          1. Vitaminový roztok:
            1. Kvasničný extrakt 15,7 mg

          Kvasničný extrakt se rozpustí ve 100 ml vody. Sterilizuje se průchodem membránou 0,2 µm, nebo se připraví čerstvě.

      1. III. 2. 3 Příprava a předběžná kondicionace inokula
        Inokulum se získá z výstupu druhého stupně čistírny nebo laboratorní jednotky zpracovávající převážně domovní odpadní vody.

        Viz I. 6. 4. 2 a I. 6. 5.

      1. III. 2. 4 Příprava baněk

        Je například možné naplnit podíly po 800 ml minerálního média do 2 l Erlenmeyerových baněk a do jednotlivých baněk přidat dostatečná množství zásobních roztoků zkoušené a referenční látky tak, aby se získaly koncentrace látky odpovídající 10 - 40 mg DOC.l-1. Zkontrolují se hodnoty pH a případně se upraví na 7,4. Baňky se naočkují výtokem z druhého stupně čištění odpadních vod (viz I. 6. 4. 2). Připraví se rovněž kontrolní pokusy s inokulem v minerálním médiu, avšak bez zkoušené nebo referenční látky.

        V případě potřeby se použije jedna baňka ke kontrole možného inhibičního efektu zkoušené látky naočkováním roztoku, který v minerálním médiu obsahuje srovnatelné koncentrace jak zkoušené, tak referenční látky.

        Je-li třeba, použije se rovněž další, sterilní, baňka ke kontrole, zda je zkoušená chemická látka rozkládána abioticky, pomocí roztoku dané chemické látky bez inokula (viz I. 6. 6).

        Existuje-li důvodné podezření, že se zkoušená látka významně adsorbuje na skle, kalu apod., provede se předběžný odhad pravděpodobného rozsahu adsorpce a tím vhodnosti zkoušky pro danou látku (viz tabulka 1). Použije se baňka obsahující zkoušenou látku, inokulum a sterilizační činidlo.

        Obsah všech baněk se doplní minerálním médiem na 1 l a po promíchání se z každé baňky odebere vzorek pro stanovení počáteční koncentrace DOC (viz příloha 2.4). Ústí baněk se zakryjí např. hliníkovou fólií tak, aby byla možná volná výměna vzduchu mezi baňkami a okolní atmosférou. Pak se nádoby umístí do třepačky čímž se zahájí zkouška.

      1. III. 2. 5 Počet baněk v typické zkoušce

        Baňka 1 a 2: Zkoušená suspenze

        Baňka 3 a 4: Slepý pokus s inokulem

        Baňka 5: Kontrola postupu

        Pokud možno a je-li třeba:

        Baňka 6: Abiotická sterilní kontrola

        Baňka 7: Kontrola adsorpce

        Baňka 8: Kontrola toxicity

        Viz také bod I. 6. 7.

      1. III. 2. 6 Provedení zkoušky

        Během zkoušky se ve známých časových intervalech stanoví dvojmo koncentrace DOC v každé baňce, a to dostatečně často, aby bylo možno určit začátek 10-denního okénka a procentní úbytek na konci 10-denního okénka. Pro každé stanovení je třeba odebírat pouze minimální nutné množství zkoušené suspenze.

        Před odběrem vzorků se případně nahradí ztráty odpařováním z baněk přidáním potřebného množství zřeďovací vody (I. 6. 1). Před odběrem vzorků je třeba kultivační médium dobře promíchat a zajistit, aby látky ulpělé na stěnách nádob přešly do roztoku nebo suspenze. Ihned po odběru je třeba vzorky zfiltrovat přes membránu nebo zcentrifugovat (viz přílohu 2. 4). Zfiltrované resp. zcentrifugované vzorky je třeba analyzovat týž den, jinak je možné je přechovávat nejdéle 48 hodin při 2 - 4 °C nebo po delší dobu při teplotě nižší než - 18 °C.

    1. III. 3 DATA A PROTOKOL
      1. III. 3. 1 Zpracování výsledků

        Procentní rozklad v čase t se vypočte, jak je uvedeno v bodě I. 7. 1. (stanovení DOC) nebo případně v bodě I. 7. 2. (specifická analýza).

        Všechny výsledky se uvedou na přiložených přehledech dat.

      1. III. 3. 2 Platnost výsledků

        Viz bod I. 5. 2.

      1. III. 3. 3 Protokol

        Viz bod I. 8.

    1. III. 4 PŘEHLED ZÍSKANÝCH VÝSLEDKŮ

      Příklad přehledu výsledků:

      MODIFIKOVANÁ VYHLEDÁVACÍ ZKOUŠKA OECD

      1. 1. LABORATOŘ
      2. 2. DATUM POČÁTKU ZKOUŠKY
      3. 3. ZKOUŠENÁ LÁTKA
        1. Název:
          1. Koncentrace zásobního roztoku: mg.l-1 jako chemická látka
          2. Počáteční koncentrace v médiu, to: mg.l-1 jako chemická látka
      1. 4. INOKULUM
        1. Zdroj:
          1. Provedená úprava:
          2. Předběžná kondicionace, pokud byla provedena:
          3. Koncentrace suspendovaných tuhých látek v reakční směsi: mg.l-1
      1. 5. STANOVENÍ UHLÍKU
        ZKOUŠKA ÚBYTKU DOC MODIFIKOVANÁ VYHLEDÁVACÍ ZKOUŠKA OECD
        Baňka č.DOC po n dnech (mg.l-1)
        0n1n2n3nx
        Zkoušená láka a inokulum1a1
        a2
        a, průměr Ca(t)
        2b1
        b2
        b, průměr Cb(t)
        Čisté inokulum bez zkoušené látky3c1
        c2
        c, průměr Cc(t)
        4d1
        d2
        d, průměr Cd(t)
      1. 6. VYHODNOCENÍ NAMĚŘENÝCH ÚDAJŮ
        ZKOUŠKA ÚBYTKU DOC MODIFIKOVANÁ VYHLEDÁVACÍ ZKOUŠKA OECD
        Baňka č.% rozkladu po n dnech
        0n1n2n3nx
        10
        20
        Průměr*0
      2. * D1 a D2 nesmí být průměrovány,pokud je mezi nimi významný rozdíl.
      3. Poznámka: obdobný vzor může být použit i pro referenční látku a pro kontrolu toxicity.
      1. 7. ABIOTICKÁ KONTROLA (nepovinná)
        ZKOUŠKA ÚBYTKU DOC MODIFIKOVANÁ VYHLEDÁVACÍ ZKOUŠKA OECD
        Doba (dny)
        0t
        DOC (mg.l-1)
        ve sterilní kontrole        		Cs(o)Cs(t)
      1. 8. SPECIFICKÁ CHEMICKÁ ANALÝZA (nepovinná)
        ZKOUŠKA ÚBYTKU DOC MODIFIKOVANÁ VYHLEDÁVACÍ ZKOUŠKA OECD
        Zbývající množství zkoušené chemikálie na konci zkoušky (mg.l-1)% primárního rozkladu
        Sterilní kontrolaSb
        Neočkované zkušební mediumSa
  1. IV. C ZKOUŠKA UVOLŇOVÁNÍ OXIDU UHLIČITÉHO
    1. IV. 1 PRINCIP METODY

      Odměřený objem inokulovaného minerálního média se známou koncentrací zkoušené látky (10 - 20 mg.l-1), která je jediným zdrojem uhlíku je provzdušňovan ve tmě nebo v difusním světle řízeným proudem vzduchu prostého CO2. Rozklad je sledován po dobu 28 dnů podle množství prokukovaného CO2 jímaného v roztoku hydroxidu sodného nebo barnatého, kde je titračně stanoven jako anorganický uhlík. Množství uvolněného CO2, po korekci na slepý pokus, je vyjadřováno jako % TCO2. Stupeň biologického rozkladu může být také stanoven podle DOC stanoveného na začátku a na konci pokusu.

    1. IV. 2 POPIS METODY
      1. IV. 2. 1 Aparatura
        1. a) baňky 2 - 5 l vybavené vzduchovací trubicí, která dosahuje až ke dnu nádoby, a výpustí;
        2. b) magnetická míchačka pro zkoušení špatně rozpustných látek;
        3. c) absorpční nádobky;
        4. d) zařízení pro řízení a měření množství vzduchu;
        5. e) zařízení pro praní vzduchu, pro přípravu CO2 prostého vzduchu, případně akternativně směšovací zařízení na směs CO2 prostého kyslíku a CO2 prostého dusíku z lahví. Má se používat správný poměr 20 % kyslíku a 80 % dusíku;
        6. f) zařízení na stanovení CO2 buď titračně nebo pomocí analyzátorů anorganického uhlíku;
        7. g) zařízení pro membránovou filtraci (nepovinně);
        8. h) analyzátor DOC (nepovinně).
      1. IV. 2. 2 Příprava minerálního média

        Příprava zásobních roztoků je popsána v části I. 6. 2..

        Roztok (a) v množství 10 ml se smíchá s 800 ml zřeďovací vody, přidá se 1 ml roztoků (b) až (d) a doplní do 1 l zřeďovací vodou.

      1. IV. 2. 3 Příprava a předúprava inokula

        Inokulum má pocházet z různých zdrojů: aktivovaný kal, odtok z městské čistírny, povrchová voda, půdy či směs z uvedených.

        Viz. část I. 6. 4, I. 6. 4. 1, I. 6. 4. 2 a I. 6. 5.

      1. IV. 2. 4 Příprava baněk

        Jako příklad je uváděno uspořádání pro 5 l baňky s obsahem 3 l suspenze.

        V případě použití jiných objemů se hodnoty úměrně upraví tak, aby se zajistilo přesné měření vytvořeného CO2.

        Do každé 5 l baňky se vnese 2400 ml minerálního média. Přidá se vhodné množství připraveného inokula (viz I. 6. 4. 1 a I. 6. 5) tak, aby koncentrace aktivovaného kalu byla 30 mg.l-1 v konečném objemu 3 l inokulované směsi. Alternativně lze zředit kal tak, aby se získala suspenze 500 - 1000 mg.l-1 v minerálním médiu a to ještě před přídavkem alikvotní části do 5 l baňky k dosažení koncentrace 30 mg.l-1. Tento postup zajišťuje větší přesnost. Mohou být použita i jiná inokula (viz I. 6. 4. 2).

        Inokulovaná směs se přes noc probublává vzduchem prostým CO2 k odstranění absorbovaného CO2.

        Přidá se známý objem zásobního roztoku zkoušené látky a referenční látky, čímž se vytvoří dvojice baněk se živnou koncentrací ze zkoušené a referenční látky v rozmezí 10 až 20 mg.l-1 DOC nebo TOC. Některé lahve se nasazují jako kontrola a to bez chemikálií. Špatně rozpustné látky se přidávají přímo do baněk na hmotnostní nebo objemové bázi nebo se postupuje podle přílohy 3.

        Jestliže je to požadováno, použije se 1 sterilní baňka bez inokula ke zjištění abiotického rozkladu (viz I. 6. 6). Sterilizace se provádí pomocí vhodné koncentrace toxické látky.

        Ve všech baňkách se upraví objem na 3 l přídavkem minerálního média prostého CO2. Mohou se odebrat vzorky pro stanovení DOC (viz příloha 2) a/nebo specifickou analýzu. Pak se připojí absorpční nádobky.

        V případě použití hydroxidu barnatého se spojují 3 nádobky, každá s obsahem 100 ml 0,0125 mol.l-1 Ba(OH)2 v sérii pro každou 5 l baňku. Roztok musí být prostý sraženiny síranu a uhličitanu barnatého a bezprostředně před použitím musí být stanovena jeho koncentrace. V případě použití hydroxidu sodného spojují se 2 jednotky, z nichž druhá slouží jako kontrola, že všechen CO2 byl absorbován v první nádobce. Jako uzávěry absorpčních nádobek jsou vhodné sérové uzávěry. Do každé nádobky se přidá po 200 ml 0,05 mol NaOH, což je dostatečné k absorpci veškerého CO2, který se uvolní při úplném rozkladu látky. Roztok hydroxidu sodného i když je čerstvě připraven, obsahuje stopy uhličitanů, což se koriguje odečtením slepého pokusu.

      1. IV. 2. 5 Počet baněk v typickém pokusu

        Baňka č. 1 a 2: Zkoušená suspenze

        Baňka č. 3 a 4: Slepý pokus inokula

        Baňka č. 5: Kontrola postupu

        a dále s výhodou a když je to potřebné:

        Baňka č. 6: Abiotická sterilní kontrola

        Baňka č. 7: Kontrola toxicity

        Viz. také část I. 6. 7.

      1. IV. 2. 6 Provedení zkoušky

        Zkouška se zahajuje probubláváním suspenze vzduchem prostým CO2 rychlostí 30 - 100 ml.min-1. Pravidelně se odebírají a analyzují vzorky absorbátu CO2. Doporučuje se, aby v průběhu prvních 10 dnů byly analýzy prováděny každý druhý až třetí den a dále každý pátý den až do 28. dne, což umožňuje určení periody.10 denního okna.

        Na konci pokusu, 28. den, může být odebrán vzorek na stanovení DOC a/nebo na specifickou analýzu, změří se pH suspenze a pak se do každé baňky přidá 1 ml koncentrované HCl. Provzdušňuje se přes noc k odstranění v suspenzi přítomného CO2. Poslední analýza CO2 se provede 29. den.

        Ve dnech, kdy se měří CO2 se odpojuje ten absorbér, který je nejblíže baňce a roztok hydroxidu se titruje 0,05 mol HCl na fenolftalein. Zbývající absorbér se posune o jedno místo blíže k lahvi a nový absorbér se 100 ml čerstvě připraveného 0,0125 mol.l-1 hydroxidu barnatého se zapojí na místě posunutého, na konec série. Potřebné titrace se provádí tehdy, je-li pozorována sraženina v prvním absorbéru a před tím než je pozorovatelná ve druhém, nebo nejméně jednou týdně. Alternativně, v případě použití NaOH jako absorbentu, se pomocí injekční stříkačky odebere z absorbéru, který je nejblíže baňce malý vzorek, který se nastříkne přímo do analyzátoru uhlíku.

        Druhý absorbér se analyzuje pouze na konci zkoušky, aby se tak mohl korigovat únik CO2.

    1. IV. 3 VÝSLEDKY A ZPRÁVA
      1. IV. 3. 1 Zpracování výsledků
        1. Množství CO2 zachyceného v absorbéru je při titraci dáno:

          mg CO2 = (100.CB - 0,5.V.CA).44

          1. kde
            1. V = spotřeba HCl pro titraci 100 ml v absorbéru
            2. CB = koncentrace roztoku Ba(OH)2 v mol.l-1
            3. CA = koncentrace HCl v mol.l-1
        1. V případě, že CB je 0,0125 mol a CA 0,05 mol je spotřeba pro titraci 100 ml roztoku Ba(OH)2 50 ml a hmotnost CO2 je dána:

        Tedy, v tomto případě se hmotnost produkovaného CO2 získá násobením spotřeby HCl faktorem 1,1.

        Vypočítá se hmotnost CO2 vyprodukovaného samotným inokulem, inokulem se zkoušenou látkou s použitím příslušných výsledků titrace. Jejich rozdíl je hmotnost CO2, který byl vyprodukován samotnou zkoušenou látkou.

        1. Např. když samotné inokulum poskytuje titrací 48 ml a inokulum se zkoušenou látkou 45 ml,

          CO2 z inokula = 1,1. (50 - 48) = 2,2 mg

          CO2 z inokula a zkoušené látky = 1,1.(50 - 45) = 5,5 mg

          a z toho hmotnost CO2 vyprodukovaná zkoušenou látkou je 3,3 mg.

        1. Procentní biologická rozložitelnost se vypočítá z:

          % rozkladu = (mg CO2. 100)/(TCO2. mg zkoušené látky)

          1. nebo

          % rozkladu = (mg CO2. 100)/(mg TOC.3,67)

          1. kde 3,67 je přepočítací koeficient 44/12 pro uhlík na CO2.

        Takto se postupuje pro každé měření jež se provádělo po celou dobu zkoušky vždy s dosazením TCO2 spočítané pro každý den..

        Při absorpci do NaOH se vypočítá hmotnost produkovaného CO2, vyjádřeného jako anorganický uhlík, vynásobením této koncentrace objemem absorpčního roztoku.

        1. Procento rozkladu se vypočítá ze vztahu:

          % TCO2 = [( mg IC ze zk. b. - mg IC ze sl. p.) / mg TOC ve zk. 1]. 100

          1. kde
            1. IC = anorganický uhlík,
            2. sl.p. = slepý pokus,
            3. zk. b. = zkušební baňka
            4. zk. l. = zkoušená látka.

        Úbytek DOC se může spočítat podle části I. Všechny výsledky se zapisují do sestavy dat.

      1. IV. 3. 2 Platnost výsledků

        Počáteční hmotnost anorganického uhlíku ve zkušební suspenzi v minerálním médiu nesmí být na počátku pokusu větší než 5 % celkového uhlíku. Celkové množství CO2 vyvinutého v inokulovaném slepém pokusu nesmí překročit na konci pokusu 40 mg na litr média. V případě, že se získají hodnoty větší než 70 mg CO2. l-1, měly by se experimentální postup i výsledky kriticky posoudit.

        Viz také I. 5. 2.

      1. IV. 3. 3 Zpráva o výsledcích

        Viz část I. 8.

    1. IV. 4 Přehled získaných výsledků
      1. Příklad přehledu výsledků:.

        ZKOUŠKA VÝVINU OXIDU UHLIČITÉHO

        1. 1. LABORATOŘ
        2. 2. DATUM ZAHÁJENÍ ZKOUŠKY
        3. 3. ZKOUŠENÁ LÁTKA
          1. Název:
            1. Koncentrace zásobního roztoku: mg látky na litr
            2. Počáteční koncentrace v médiu: mg látky v mediu
            3. Množství celkového uhlíku nasazeného do baňky: mg C
            4. TCO2: mg CO2
        1. 4. INOKULUM
          1. Zdroj:
          2. Způsob úpravy:
            1. Předúprava: pokud byla
            2. Koncentrace suspendovaných látek v reakční směsi: mg CO2
        1. 5. TVORBA OXIDU UHLIČITÉHO A ROZLOŽITELNOST
          1. Metoda: Ba(OH)2 / NaOH/ jiná
          ZKOUŠKA ÚBYTKU DOC MODIFIKOVANÁ VYHLEDÁVACÍ ZKOUŠKA OECD ZKOUŠKA VÝVINU OXIDU UHLIČITÉHO
          Čas
          (dny)          		mg CO2 vyvinutého ve zkoušcemg CO2 vyvinutého ve slepém pokusekumulatívní množství vyvinutého CO2 (průměr ve zkoušce mínus průměrTCO2
          kumulatívní CO2.100 TCO2
          12průměr34průměr1212průměr
          ()
          n1
          n2
          n3
          28
        2. Poznámka: podobné uspořádání lze použít i pro referenční látku a pro kontrolu toxicity.
        1. 6. ANALÝZA UHLÍKU (nepovinně)

          Analyzátor uhlíku

          ZKOUŠKA ÚBYTKU DOC MODIFIKOVANÁ VYHLEDÁVACÍ ZKOUŠKA OECD ZKOUŠKA VÝVINU OXIDU UHLIČITÉHO
          Čas (den)Slepý pokus. mg.l-1Zkoušená látka, mg.l-1
          0Cb(o)Co
          20 (*)Cb(t)C(t)
          (*) nebo na konci inkubace

        1. 7. ABIOTICKÝ ROZKLAD (nepovinně)

          % abiot. rozkladu = (produkce mg CO2 ve steril. podm. po 28 dnech / TCO2).100

  1. IV. D MANOMETRICKÁ RESPIROMETRICKÁ ZKOUŠKA
    1. V. 1 PRINCIP METODY

      Změřený objem inokulovaného minerálního média, jež obsahuje známou koncentraci zkoušené látky (100 mg.l-1 látky, jež poskytují nejméně 50-100 mg.l-1 TSK) jako jediný zdroj uhlíku je míchán v uzavřené nádobě při konstantní teplotě (± 1 °C nebo lepší) po dobu 28 dnů. Spotřeba kyslíku se stanovuje jednak měřením množství elektrolyticky produkovaného kyslíku, který je potřebný k udržení konstantního objemu plynu v respirační nádobce nebo ze změn objemu nebo tlaku nebo obou v aparatuře. Vyvinutý CO2 je absorbován v roztoku KOH nebo v jiném vhodném absorbentu. Množství kyslíku, jenž je zkoušenou látkou spotřebován, korigované o spotřebu slepého pokusu jenž běží paralelně se vyjadřuje jako procento TSK nebo CHSK. Případně může být z doprovodné specifické chemické analýzy provedené na začátku a na konci inkubace počítána primární biologická rozložitelnost a z analýzy DOC úplný rozklad.

    1. V. 2 POPIS METODY
      1. V. 2. 1 Zařízení
        1. a) vhodný respirometr,
        2. b) regulátor teploty s přesností ± 1 °C nebo lepší,
        3. c) aparatura pro membránovou filtraci,
        4. d) analyzátor DOC (nepovinně),
      1. V. 2. 2 Příprava minerálního média

        Příprava zásobních roztoků je popsána v části I. 6. 2

        Smíchá se 10 ml roztoku (a) s 800 ml zřeďovací vody a přidá se po 1 ml roztoků (b) až (d) a doplní se do 1 l zřeďovací vodou.

      1. V. 2. 3 Příprava a předúprava inokula

        Inokulum má být získáno z různých zdrojů: aktivovaný kal, vyčištěná městská odpadní voda, povrchová voda a půda nebo jejich směs.

        Viz část I. 6. 4, I. 6. 4. 2 a I. 6. 5.

      1. V. 2. 4 Příprava nádobek

        S použitím zásobních roztoků se připraví roztoky zkoušené a referenční látky v minerálním médiu, koncentračně ekvivalentní 50 - 100 mg.l-1 TSK.

        V případech, kdy lze vyloučit nitrifikaci vypočítá se TSK za předpokladu tvorby amoniových solí, v opačném případě na bázi tvorby dusičnanů (viz příloha 2.2)

        Změří se pH a v případě potřeby se upraví na 7,4 ± 0,2.

        Špatně rozpustné látky se přidávají v pozdějším stádiu (viz dále).

        Má-li se stanovit toxicita zkoušené látky připraví se další roztok v minerálním médiu, jenž obsahuje referenční a zkoušenou látku dohromady a to ve stejných koncentracích jako v individuálních roztocích.

        Je-li požadováno stanovení fyzikálně-chemické spotřeby kyslíku, připraví se roztok zkoušené látky při obvyklé koncentraci 100 mg TSK.l-1 sterilizovaný přídavkem vhodné toxické látky (viz I. 6. 6)

        Připravené roztoky zkoušené a referenční látky se vnesou, nejméně v duplikátech, do nádobek. Do dalších nádobek se vnese pro kontrolu inokula pouze minerální médium a v případě, že je to požadováno, směs zkoušené látky a referenční látky a sterilní roztok.

        V případě, že je zkoušená látka špatně rozpustná, přidává se v této fázi přímo navážením nebo odměřením objemu nebo se postupuje podle přílohy 3. Do absorbéru CO2 se přidá KOH, pelety NaOH nebo jiný absorbent.

      1. V. 2. 5 Počet nádobek v typické zkoušce

        Nádobka č. 1 a 2: zkoušená suspenze

        Nádobka č. 3 a 4: slepý pokus

        Nádobka č. 5: kontrola postupu

        když je to potřebné:

        Nádobka č. 6: sterilní kontrola

        Nádobka č. 7: kontrola toxicity

        Viz část I. 6. 7.

      1. V. 2. 6 Provedení zkoušky

        Po vytemperování nádobek na zvolenou teplotu se do vybraných nádobek přidá inokulum tak, aby se ustavila koncentrace suspendovaných látek ne větší než 30 mg.l-1. Nádobka se zkompletuje, přezkouší na těsnost, pustí se míchání a zahájí se měření spotřeby kyslíku. Obvykle není potřebné věnovat pokusu žádnou jinou pozornost vyjma denních odečtů a kontroly teploty a míchání.

        Vypočítá se spotřeba kyslíku z pravidelných a občasných odečtů postupem, jenž doporučuje výrobce přístroje. Na konci inkubace, obvykle po 28 dnech, se změří pH v nádobkách a to zvláště tehdy, je-li spotřeba kyslíku malá nebo větší než TSK počítaná na vznik amoniaku (platí pro látky s obsahem dusíku).

        Je-li to požadováno, odebírá se vzorek z nádobek ke stanovení DOC nebo specifickou analýzu - viz příloha 2. Při prvním odběru z nádobky je nutné znát zbývající objem v nádobce. V případě zkoušky s dusíkatými látkami stanovuje se přírůstek koncentrací dusičnanů a dusitanů v průběhu 28 dnů a z nich se počítá korekce spotřeby kyslíku podle příohy 5.

    1. V. 3. VÝSLEDKY A ZPRÁVA
      1. V. 3. 1. Zpracování výsledků
        1. Spotřeba kyslíku zkoušenou látkou po zvoleném času a po korekci na slepý pokus se dělí hmotností zkoušené látky v nádobce. To poskytuje BSK vyjádřenou jako mg.mg-1:

          1. kde
            1. SKZL = spotřeba kyslíku zkoušenou látkou (mg),
            2. SK0 = spotřeba kyslíku ve slepém pokusu (mg),
            3. m = hmotnost zkoušené látky v nádobce.
        1. Procentní biologický rozklad se vypočte z rovnice

          1. nebo ze vztahu

        Je nutné poznamenat, že obě metody nemusí poskytovat stejné hodnoty; upřednostňuje se použití první metody.