Vyhláška o opatřeních pro předcházení a zdolávání nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka

§ 1

Tato vyhláška upravuje v souladu s právem Evropských společenství¹)

1. a) hlášení nákaz a jiných onemocnění zvířat (dále jen „nákaza“), pohotovostní plány pro případ výskytu některých nákaz (dále jen „pohotovostní plán“), programy ozdravování zvířat (dále jen „program ozdravování“) a jejich očkování,
2. b) obecná a zvláštní opatření pro tlumení nákaz a pro jejich zdolávání,
3. c) zvláštní opatření k ozdravování zvířat od některých nákaz.

§ 2

Pro účely této vyhlášky se rozumí pod pojmem

1. a) zvíře – každé hospodářské zvíře a zvíře v zájmovém chovu toho druhu, který může být přímo postižen příslušnou nákazou, a každý volně žijící obratlovec, který by se mohl podílet na vzniku nebo šíření příslušné nákazy jako nositel nebo rezervoár jejího původce,
2. b) primární ohnisko nákazy – hospodářství nebo jiné místo, kde jsou zvířata shromážděna a kde byl úředně potvrzen jeden nebo více případů výskytu nákazy, které nesouvisí z epizootologického hlediska s ohniskem nákazy, dříve zjištěným v téže oblasti, anebo s ohniskem nákazy, které je prvním výskytem uvedené nákazy v jiné oblasti,
3. c) potvrzení nákazy – úřední zjištění výskytu nákazy, které je podloženo laboratorními výsledky, popřípadě jde-li o epizootii výsledkem klinického vyšetření nebo epizootologického šetření, a které je důvodem pro nařízení ochranných a zdolávacích opatření,
4. d) vektor – každé zvíře patřící k obratlovcům nebo bezobratlým, které může mechanicky nebo biologicky přenášet a šířit původce příslušné nákazy,
5. e) inkubační doba – časové období, které plyne od okamžiku, kdy zvíře přišlo do styku s původcem nákazy, do doby, kdy se objevily klinické příznaky této nákazy. Délka tohoto období je pro některé nákazy uvedena v příloze č. 1 k této vyhlášce,
6. f) zvíře vnímavého druhu – jakékoli domácí nebo volně žijící zvíře, které může onemocnět určitou nákazou,
7. i) odběr vzorků – odebírání vzorků ze zvířat a jejich prostředí nebo z produktů živočišného původu, zajišťující statisticky správné zastoupení prováděné za účelem stanovení diagnózy nemoci, příbuzenského vztahu, sledování zdraví, monitoringu výskytu mikrobiologických agens nebo určitých látek v živočišných produktech,
8. j) vzorek – vzorek odebraný buď chovatelem, vlastníkem nebo osobou odpovědnou za hospodářství, podnik nebo zvířata, anebo jejich jménem k laboratornímu vyšetření,
9. k) úřední vzorek – vzorek odebraný úředním veterinárním lékařem k laboratornímu vyšetření,
10. l) kuchyňské odpady – jakékoli odpady potravin určených pro lidskou spotřebu z restaurací, stravovacích zařízení nebo kuchyní, včetně průmyslových kuchyní a domácností chovatelů.

§ 3

(1) Státní veterinární správa v souladu s § 10 odst. 1 a § 48 odst. 1 písm. c) zákona vypracovává a aktualizuje celostátní pohotovostní plány, které obsahují ochranná a zdolávací opatření pro případ výskytu nákaz uvedených v příloze č. 1 k této vyhlášce, popřípadě i některých dalších nákaz uvedených v příloze č. 1 k zákonu. Tyto plány musí umožňovat přístup ke všemu, co je považováno za nezbytné k rychlé a účinné likvidaci ohniska nákazy, zejména k budovám, jejich vybavení, prostředkům a materiálům, nezbytným k řádnému provedení ochranných a zdolávacích opatření.

(2) Kritéria, která musí celostátní pohotovostní plány splňovat, jsou uvedena v příloze č. 3 k této vyhlášce.

(3) Státní veterinární správa předloží v souladu s § 10 odst. 2 a § 48 odst. 1 písm. o) bodem 2 zákona celostátní pohotovostní plány Evropské komisi (dále jen „Komise“), a to nejpozději do 30. dubna 2004.

§ 4

(1) Státní veterinární správa v souladu s § 10 odst. 1 a § 48 odst. 1 písm. c) zákona upravuje a doplňuje celostátní pohotovostní plány zejména se zřetelem na vývoj nákazové situace a na vývoj poznatků a zkušeností, týkajících se jednotlivých nákaz a jejich zdolávání.

(2) Krajské veterinární správy a Městská veterinární správa v Praze (dále jen „krajská veterinární správa“) v souladu s § 10 odst. 1 a § 49 odst. 1 písm. a) zákona vypracovávají, upravují a doplňují krajské pohotovostní plány na základě celostátních pohotovostních plánů s přihlédnutím k místním podmínkám.

§ 5

(1) Se zřetelem na stav a vývoj nákazové situace Státní veterinární správa v souladu s § 10 odst. 1 a § 48 odst. 1 písm. b) zákona vypracovává návrhy programů ozdravování od některých nákaz, a to zejména z hlediska nákaz uvedených v příloze č. 4 k této vyhlášce.

(2) Programy ozdravování jsou vypracovávány buď jako programy eradikace, anebo jako programy sledování určité nákazy. Specifickým druhem těchto programů je program tlumení vztekliny.

(3) Kritéria pro vypracování programů ozdravování jsou uvedena v příloze č. 5 k této vyhlášce.

§ 6

(1) Požaduje-li se finanční příspěvek Evropské unie (dále jen „Unie“) na financování programu ozdravování, Státní veterinární správa v souladu s § 10 odst. 2 a § 48 odst. 1 písm. o) zákona informuje Komisi o Ministerstvem zemědělství schváleném programu ozdravování, a to nejpozději 31. května kalendářního roku, jenž předchází roku, pro který je příspěvek požadován.

(2) Spolu s programem ozdravování poskytne Státní veterinární správa v souladu s § 10 odst. 2 a § 48 odst. 1 písm. o) zákona Komisi veškeré potřebné, s programem související informace finanční povahy, zejména odhad výdajů na realizaci programu, a jde-li o víceletý program, dobu jeho trvání a přibližné odhady výdajů na jeho realizaci v jednotlivých letech. V případě víceletého programu se uvedené informace poskytují nejenom pro první rok, ale také pro každý další rok trvání programu; v případě probíhajícího programu se předkládá vždy před 1. červnem jeho technické a finanční vyhodnocení.

§ 7

(1) Hlášení Státní veterinární správy podávané v souladu s § 10 odst. 2 a § 48 odst. 1 písm. o) bodem 2 zákona přímo Komisi a členským státům Evropské unie (dále jen „členský stát“) obsahuje

1. a) primární ohnisko nákazy uvedené v příloze č. 1 k zákonu, jakož i infekční anémie lososů a virové hemoragické septikémie, zjištěné na území České republiky,
2. b) po zániku posledního ohniska nákazy zrušení ochranných a zdolávacích opatření, nařízených a prováděných v souvislosti s výskytem nákazy uvedené pod písmenem a).

(2) Hlášení podle odstavce 1 se podává do 24 hodin; obsahuje informace uvedené v příloze č. 2 k této vyhlášce.

§ 8

(1) Státní veterinární správa v souladu s § 10 odst. 2 a § 48 odst. 1 písm. o) bodem 2 zákona hlásí přímo Komisi také každé další (sekundární) ohnisko nákazy uvedené v příloze č. 1 k zákonu, jakož i infekční anémie lososů a virové hemoragické septikémie, zjištěné na území České republiky.

(2) Hlášení podle odstavce 1 se podává nejpozději v první pracovní den každého týdne a zahrnuje týden, který končí o půlnoci v neděli, jež předchází hlášení; obsahuje informace uvedené v příloze č. 2 k této vyhlášce.

(3) Není-li podáno Komisi hlášení podle odstavce 1, má se za to, že se v průběhu doby uvedené v odstavci 2 neobjevilo žádné další (sekundární) ohnisko nákazy.

§ 9

Hlášení nákaz uvedených v příloze č. 2 k zákonu v rámci soustavy orgánů veterinární správy a hlášení nákaz Mezinárodnímu úřadu pro nákazy (OIE) se řídí zvláštním právním předpisem.

§ 10

(1) Není-li dále stanoveno jinak, lze provádět očkování zvířat proti nákazám uvedeným v příloze č. 6 k této vyhlášce pouze jako součást nařízených ochranných a zdolávacích opatření v případě výskytu příslušné nákazy, a to za předpokladu, že

1. a) zavedení očkování v rámci uvedených opatření je založeno zejména na těchto kritériích:
   1. 1. koncentrace zvířat příslušných druhů v zamořené oblasti,
   2. 2. typ, vlastnosti a složení použitých očkovacích látek,
   3. 3. způsoby kontroly distribuce, skladování a použití očkovacích látek,
   4. 4. druh, kategorie a stáří zvířat, která mohou nebo musí být podrobena očkování,
   5. 5. oblasti, v nichž může nebo musí být provedeno očkování,
   6. 6. doba trvání očkování,

1. b) se zavedením očkování na základě uvedených kritérií vydala kladné vyjádření Komise v souladu s § 48 odst. 1 písm. o) bodem 2 zákona.

(2) V souvislosti s očkováním podle odstavce 1 však nesmí být

1. a) očkována nebo přeočkována zvířata vnímavých druhů v hospodářstvích uvedených v § 13 odst. 1,
2. b) použito hyperimunní sérum.

§ 11

(1) Dojde-li k očkování zvířat podle § 10 odst. 1, všechna očkovaná zvířata

1. a) se označí zřetelnou a čitelnou značkou, používanou v těchto případech v Unii,
2. b) zůstávají v oblasti očkování s výjimkou těch zvířat, která jsou odeslána na jatky určené krajskou veterinární správou za účelem okamžité porážky. Jejich přemístění může být provedeno jen po vyšetření všech zvířat vnímavých druhů v hospodářství úředním veterinárním lékařem, který potvrdí, že žádné z vyšetřených zvířat není podezřelé z nákazy.

(2) Je-li očkování zvířat podle § 10 odst. 1 ukončeno, může být povoleno přemístění zvířat vnímavých druhů z oblasti očkování jen kladným vyjádřením Komise v souladu s § 48 odst. 1 písm. o) bodem 2 zákona, a to po uplynutí jí stanovené doby.

(3) Státní veterinární správa informuje v souladu s § 10 odst. 2 a § 48 odst. 1 písm. o) bodem 2 zákona Komisi o opatřeních, která se týkají očkování, a o jejich průběhu.

§ 12

Pouze výjimečně lze přistoupit k nouzovému očkování zvířat i v případech neuvedených v § 10 odst. 1, jestliže Státní veterinární správa v souladu s § 10 odst. 2 a § 48 odst. 1 písm. o) bodem 2 zákona uvědomila o tomto opatření Komisi a jestliže tímto očkováním se neohrozí základní zájmy Unie. Musí být přitom brán zřetel zejména na stupeň koncentrace zvířat v určitých oblastech, na nezbytnost chránit určitá plemena zvířat a na zeměpisnou oblast, v níž se nouzové očkování zvířat provádí. Státní veterinární správa určí na základě kladného vyjádření Komise, že je třeba změnit, rozšířit, ukončit nouzové očkování nebo v něm pokračovat.