Zákon o sociálním zabezpečení (úplné znění zákona o sociálním zabezpečení, jak vyplývá z pozdějších zákonných změn a doplňků)

§ 100

Náklady na dávky a služby sociálního zabezpečení hradí stát.

§ 101

(1) Jednotná zemědělská družstva přispívají za své členy na částečnou úhradu nákladů jejich sociálního zabezpečení (včetně zabezpečení v nemoci a zabezpečení matky a dítěte).

(2) Příspěvek za člena jednotného zemědělského družstva se stanoví v rozpětí od 6 do 28 % jeho ročních příjmů započitatelných do průměrného měsíčního výdělku.

§ 102

Příspěvky občanů na úhradu nákladů sociální péče

(1) Národní výbor může uložit příjemci služby sociální péče plnou nebo částečnou úhradu nákladů na poskytovanou službu, pokud není stanoveno, že jde o službu bezplatnou.

(2) Nemůže-li příjemce služby sociální péče hradit náklady na tuto službu, může národní výbor požadovat úhradu postupně od manžela (manželky), dětí nebo rodičů příjemce služby; nedojde-li k dohodě, rozhodne o povinnosti těchto osob hradit uvedené náklady a o výši úhrady soud na návrh národního výboru. Národní výbor může od vymáhání úhrady upustit.

(3) Ustanovení předchozího odstavce platí obdobně o požadování úhrady peněžitého příspěvku nebo úhrady věcné pomoci poskytnutých občanu, jemuž osoby uvedené v předchozím odstavci neposkytly pomoc, ačkoliv byly k tomu povinny.

(4) Občané, od nichž je národní výbor oprávněn požadovat příspěvek na úhradu nákladů vynaložených na dávky nebo služby sociální péče, jsou povinni osvědčit výši svých příjmů a hlásit změny v jejich výši, jakož i změny v rodinných a majetkových poměrech, které jsou rozhodné pro výši úhrady.

(5) O výši úhrady podle předchozích odstavců se rozhoduje se zřetelem na příjmy a rodinné a majetkové poměry občana, od něhož se úhrada požaduje; při změně těchto poměrů se může výše úhrady upravit znovu ode dne jejich změny. Jde-li o opětující se plnění, lze uložit též povinnost uhrazovat částky, které se stanou splatnými teprve v budoucnu. Částky dlužné za poskytnuté dávky nebo služby sociální péče se neúrokují.

(6) Poskytuje-li službu sociální péče jednotné zemědělské družstvo, může požadovat plnou nebo částečnou úhradu nákladů na tuto službu od jejího příjemce nebo od manžela (manželky), dětí a rodičů, a to podle příjmů a rodinných a majetkových poměrů těchto občanů. Nedojde-li k dohodě, rozhodne o povinnosti těchto osob hradit uvedené náklady a o výši úhrady soud na návrh jednotného zemědělského družstva. Neuhrazený zbytek nákladů uhrazuje jednotné zemědělské družstvo.

§ 103

Orgány sociálního zabezpečení jsou federální ministerstvo práce a sociálních věcí, ministerstva práce a sociálních věcí republik, orgány důchodového zabezpečení republik, národní výbory a jednotná zemědělská družstva (sociální komise), a pokud jde o vojáky z povolání, příslušníky Sboru národní bezpečnosti a příslušníky sborů nápravné výchovy, orgány uvedené v části sedmé.

§ 104

Federální ministerstvo práce a sociálních věcí vykonává ve věcech sociálního zabezpečení působnost v rozsahu stanoveném tímto zákonem a zvláštními předpisy.³⁰)

§ 105

(1) Ministerstva práce a sociálních věcí republik, a pokud jde o vojáky z povolání, příslušníky Sboru národní bezpečnosti a příslušníky sborů nápravné výchovy, orgány uvedené v části sedmé, postupují při plnění úkolů v oblasti sociálního zabezpečení, vyplývajících z jednotného uplatňování sociální politiky, v součinnosti s federálním ministerstvem práce a sociálních věcí.

(2) O dávkách důchodového zabezpečení rozhodují orgány důchodového zabezpečení republik, popřípadě národní výbory, a pokud jde o vojáky z povolání, příslušníky Sboru národní bezpečnosti a příslušníky sborů nápravné výchovy, orgány uvedené v části sedmé (§ 130 odst. 3, § 135); přiznal-li některý z uvedených orgánů dávku důchodového zabezpečení, která vylučuje poskytování jiné dávky důchodového zabezpečení jím vyplácené, avšak přiznané jiným orgánem, rozhodne současně o odnětí této dávky.

§ 106

Národní výbory zajišťují ve svých obvodech úkoly na úseku sociálního zabezpečení v souladu se státním plánem rozvoje národního hospodářství a se zřetelem na jeho potřeby, napomáhají jednotným zemědělským družstvům v plnění úkolů vyplývajících ze sociálního zabezpečení a odpovídají za to, že prostředky určené na sociální zabezpečení budou vynakládány účelně a hospodárně.

§ 107

Zdravotní stav a pracovní schopnost občanů ve věcech sociálního zabezpečení posuzují správní komise národních výborů.

§ 108

Sociální komise jednotných zemědělských družstev

Sociální komise jednotných zemědělských družstev jako orgán sociálního zabezpečení³¹) spolupůsobí v řízení o dávkách důchodového zabezpečení, ve věcech zabezpečení důchodců některými dalšími dávkami a v řízení o službách a dávkách sociální péče. Další působnost vykonávají podle předpisů o zabezpečení v nemoci a zabezpečení matky a dítěte družstevních rolníků; tyto předpisy upravují též složení a způsob jednání sociální komise.

§ 109

Součinnost s orgány pracujících

Orgány sociálního zabezpečení plní své úkoly v úzké součinnosti s orgány Revolučního odborového hnutí, s obdobnými orgány členů výrobních družstev a s orgány svazů družstevních rolníků.

§ 110

Žádost o dávku (službu)

(1) O poskytnutí dávky (služby) se rozhoduje zpravidla na žádost.

(2) Žádost o dávku důchodového zabezpečení podává

1. a) pracovník v pracovním poměru u orgánů základní organizace Revolučního odborového hnutí působící v organizaci (její složce), k níž je v pracovním poměru;
2. b) člen výrobního družstva u tohoto družstva;
3. c) člen jednotného zemědělského družstva u tohoto družstva;

uvedené organizace předkládají žádosti národnímu výboru bydliště žadatele;

1. d) ostatní občané národnímu výboru svého bydliště.

(3) Občané, kteří již nejsou v pracovním nebo členském poměru k organizaci, avšak pobírají z tohoto poměru dávky nemocenského pojištění (zabezpečení v nemoci, zabezpečení matky a dítěte), podávají žádost o dávku důchodového zabezpečení u orgánu, který by byl pro ně příslušný v době trvání pracovního nebo členského poměru.

(4) Pozůstalí po občanech uvedených v odstavcích 2 a 3 podávají žádost o dávku důchodového zabezpečení u orgánů, které by byly příslušné pro přijetí žádosti uvedených občanů o dávku důchodového zabezpečení. Pozůstalí po nepracujících důchodcích podávají žádost o důchod národnímu výboru svého bydliště.

(5) Žádost o dávku nebo službu sociální péče a žádost o zaopatřovací příspěvek se podává národnímu výboru žadatelova bydliště. Řízení o dávku nebo službu sociální péče lze zahájit též z vlastního podnětu příslušného orgánu nebo z podnětu socialistické organizace.

§ 111

Povinnost organizací vést záznamy a podávat hlášení pro účely sociálního zabezpečení

Organizace jsou povinny vést záznamy o okolnostech rozhodných pro nárok na dávku, její výši a její výplatu, zejména o době a druhu zaměstnání, o vzniku a zániku členství v družstvu, o výši výdělku pracujících, o pracovní neschopnosti pro nemoc nebo úraz, o sjednání a skončení pracovního poměru (dohody o pracovní činnosti) s důchodcem, jakož i o okolnostech rozhodných pro provádění péče o občany se změněnou pracovní schopností, a hlásit je orgánům provádějícím sociální zabezpečení pracujícího (důchodce). Na vyzvání těchto orgánů jsou organizace povinny podat taková hlášení kdykoliv. Orgány sociálního zabezpečení mají právo přezkoumat správnost a úplnost hlášení.

§ 112

Odpovědnost organizací

(1) Zavinila-li organizace nesprávným hlášením nebo jeho opomenutím, zejména neoznámením vstupu důchodce do zaměstnání (přijetí za člena výrobního družstva nebo jednotného zemědělského družstva, uzavření dohody o pracovní činnosti), že dávka byla poskytnuta neprávem nebo ve vyšší výměře, než náležela, je povinna nahradit neprávem vyplacené částky. Tuto povinnost má jednotné zemědělské družstvo také tehdy, jestliže sociální komise jednotného zemědělského družstva porušila nebo zanedbala své povinnosti a tím došlo k poskytnutí dávky neprávem nebo ve vyšší výměře, než v jaké náležela. O povinnosti nahradit neprávem vyplacené částky rozhoduje orgán sociálního zabezpečení, který je příslušný rozhodnout o dávce; tento orgán také může od požadování náhrady zcela nebo zčásti upustit.

(2) Ustanovení § 71 odst. 3 platí obdobně.

§ 113

Společná odpovědnost příjemce dávky a organizace

Byla-li dávka poskytnuta neprávem nebo ve vyšší výměře, než náležela, zaviněním příjemce dávky (§ 62 odst. 2) i organizace (§ 112 odst. 1), odpovídají příjemce dávky a organizace za vrácení neprávem vyplacené částky společně a nerozdílně. Příjemce dávky a organizace se vzájemně vypořádají podle míry zavinění. Spory o vzájemné vypořádání mezi organizací a příjemcem dávky rozhodují v prvním stupni krajské soudy.

§ 114

Vstup do zařízení organizace

Pověření funkcionáři a pracovníci orgánů sociálního zabezpečení jsou oprávněni vstupovat do zařízení organizace a na pracoviště, pokud je toho třeba pro účely tohoto zákona nebo ke zjištění skutečností rozhodných pro nárok na náhradu dávek důchodového zabezpečení.

§ 115

Součinnost zdravotnických zařízení

Zdravotnická zařízení jsou povinna na požádání orgánu sociálního zabezpečení provést vyšetření zdravotního stavu v řízení o dávkách (službách), podávat lékařské nálezy, posudky, zprávy o průběhu nemoci, vydávat výpisy z chorobopisů a podávat potřebná hlášení, jichž je třeba k rozhodování o dávce (službě).

§ 116

Rozhodnutí a opravné prostředky ve věcech dávek důchodového zabezpečení

(1) Rozhodnutí ve věcech dávek důchodového zabezpečení se vydává písemně. Při vyhotovení rozhodnutí s použitím automatizované výpočetní techniky může být rozhodnutí vydáno v mezinárodní abecedě s předtištěným razítkem orgánu důchodového zabezpečení a jménem, příjmením a funkcí pracovníka, odpovědného za vydání rozhodnutí.

(2) O doručování písemností platí obdobně ustanovení občanského soudního řádu; do vlastních rukou se doručují rozhodnutí, jimiž se dávka důchodového zabezpečení nepřiznává, sníží, odejme nebo se její výplata zastaví, a rozhodnutí (opatření) vydaná podle § 61 odst. 1 a 3, § 62 odst. 2, § 112 a 113.

(3) O opravném prostředku proti rozhodnutí orgánu důchodového zabezpečení republiky a národního výboru jako odvolacího orgánu o zákonném nároku ve věcech důchodového zabezpečení rozhoduje soud.

(4) Proti rozhodnutí národního výboru, které je toliko podkladem rozhodnutí orgánu důchodového zabezpečení o zákonném nároku na dávku, se nelze odvolat. Soud přezkoumává taková rozhodnutí jen při rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutí orgánu důchodového zabezpečení. Zruší-li soud rozhodnutí orgánu důchodového zabezpečení i rozhodnutí národního výboru, vydá orgán důchodového zabezpečení nové rozhodnutí, i pokud jde o otázky řešené v rozhodnutí národního výboru.

(5) Nemá-li navrhovatel obecný soud v Československé socialistické republice, je příslušný k rozhodnutí o opravném prostředku soud, v jehož obvodu má sídlo orgán, který rozhodnutí vydal.

(6) Požádá-li účastník řízení před uplynutím lhůty k opravnému prostředku o sdělení podkladů pro výpočet důchodu, počíná běžet nová lhůta k opravnému prostředku ode dne, kdy byly účastníku tyto podklady doručeny.

(7) Opravný prostředek je podán včas³²) i tehdy, byl-li podán ve lhůtě u národního výboru příslušného podle místa bydliště.

(8) Opravný prostředek, o němž rozhoduje soud, lze vzít zpět bez jeho souhlasu, jestliže navrhovateli bylo novým rozhodnutím příslušného orgánu plně vyhověno.

(9) O odvolání proti jiným rozhodnutím národního výboru, než jsou uvedena v odstavcích 3 a 4, rozhoduje se jen ve správním řízení.

(10) Opravný prostředek (odvolání) proti rozhodnutí o snížení, odnětí nebo o zastavení výplaty dávek nemá odkladný účinek.

§ 117

Náklady řízení

(1) Náklady řízení o dávkách (službách) hradí stát.

(2) Národní výbor uhrazuje jízdné, stravné a nocležné, popřípadě i jiné nutné výlohy a ušlý výdělek občanům, kteří se na vyzvání dostaví k jednání orgánu uvedeného v § 107 nebo se pro potřeby tohoto orgánu podrobí vyšetření zdravotního stavu, popřípadě jinému odbornému vyšetření.

§ 118

Obecné předpisy o řízení

Pokud tento zákon nestanoví odchylky od obecných předpisů o řízení ve věcech správních, platí tyto předpisy.