31.
Zákon
ze dne 9. března 1950
o Státní bance československé.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Aby bylo zabezpečeno plnění všech úkolů, které se týkají měny a peněžnictví a nejsou obstarávány přímo jinými státními orgány, a aby tyto úkoly byly plněny v souladu s hospodářským plánováním, zřizuje se Státní banka československá (dále „banka“).
(1) Banka převezme veškerá práva a závazky
postupně podle pokynů ministerstva financí.
(2) Ústavy uvedené v odstavci 1 ukončí svou činnost převodem práv a závazků na banku a zaniknou dnem, který stanoví ministr financí vyhláškou ve Sbírce zákonů.
(1) Banka je státním ústavem; je právnickou osobou. Neručí za závazky státu, leč by výslovně takovou záruku převzala.
(2) Označení banky je „Státní banka československá“.
(3) Sídlo banky jest v Praze.
(4) Banka požívá právní ochrany, která přísluší národním podnikům.
(1) Banka vykonává svou činnost ústředím v Praze, oblastním ústavem pro Slovensko v Bratislavě a pobočkami; úkoly poboček může pověřit i jiné peněžní ústavy.
(2) Banka upraví své rozčlenění organisačními pravidly, která schvaluje ministr financí.
Banka má výhradní právo vydávati bankovky a řídí oběh platidel.
(1) Banka zejména
(2) Banka provozuje peněžní obchody podle pravidel, která vydá se souhlasem ministra financí.
(3) Banka pečuje o to, aby její zásoba drahých kovů a cizozemských platebních prostředků odpovídala potřebám platební bilance, kontroluje platební styk s cizinou a může podle zmocnění ministra financí zastupovati stát v mezinárodních zařízeních měnových a bankovních a spolupůsobiti při mezinárodních jednáních finančních a obchodně politických.
(1) Banka má právo v oboru své působnosti požadovat od peněžních ústavů a jiných podniků zprávy a doklady o hospodářské činnosti a vydávat pro ně závazné směrnice. Tyto směrnice schvaluje ministerstvo financí v dohodě s příslušnými ústředními úřady.
(2) Banka poskytuje ústředním úřadům data potřebná pro sestavení a kontrolu plnění hospodářského plánu.
(1) Banku řídí generální ředitel, který osobně odpovídá ministru financí a je povinen dbáti jeho pokynů a směrnic. Zastupuje ho náměstek, jehož působnost určí organisační pravidla (§ 4 odst. 2).
(2) Banku navenek zastupuje generální ředitel.
(3) Generálního ředitele a jeho náměstka jmenuje a odvolává vláda na návrh ministra financí.
(4) Generální ředitel a náměstek složí slib ministru financí.
(5) Generální ředitel a náměstek stávají se, pokud jimi již nebyli, zaměstnanci banky; jejich funkce zaniká dnem, kdy byli odvoláni, nebo dnem, kdy bylo vzato na vědomí, že se jí vzdávají.
(6) Na jmenování a odvolání generálního ředitele a náměstka se nevztahují předpisy o spolurozhodování závodního zastupitelstva při přijímání a propouštění zaměstnanců, po případě o spolupůsobení tohoto zastupitelstva při zařazování zaměstnanců na pracovní místa a o předchozím souhlasu okresního národního výboru při sjednání a rozvázání pracovního poměru.
(1) Jednotlivé úseky činnosti banky řídí vrchní ředitelé, oblastní ústav řídí vrchní (oblastní) ředitel; rozsah jejich zodpovědnosti a pravomoci stanoví organisační pravidla (§ 4 odst. 2).
(2) Vrchní ředitele jmenuje a odvolává ministr financí po slyšení generálního ředitele a Ústřední rady odborů. Vrchního ředitele oblastního ústavu Státní banky československé jmenuje předsednictvo Slovenské národní rady na návrh generálního ředitele a po slyšení Slovenské odborové rady.
(3) O vrchních ředitelích platí obdobně ustanovení § 9 odst. 5 a 6.
Za banku podepisují společně generální ředitel a jeho náměstek, anebo jeden z nich a jeden vrchní ředitel. Rozsah oprávnění dalších zaměstnanců podepisovati za banku stanoví organisační pravidla (§ 4 odst. 2).
Na banku přecházejí podle § 2 též všechny závazky a práva zrušených ústavů, pokud jde o pensijní zajištění jejich zaměstnanců a pozůstalých po nich. Pensijní nároky těchto zaměstnanců a pozůstalých po nich ze smluv a předpisů o pensijním zaopatření nebo z členství u příplatkových (náhradních) pensijních ústavů a fondů zůstávají zachovány až do nové úpravy, kterou může vláda provésti nařízením. Neúměrné vysoké odpočivné a zaopatřovací požitky může ministerstvo financí v dohodě s ministerstvem práce a sociální péče a po projednání s Ústřední radou odborů snížiti na přiměřenou výši, nikoli však pod jejich výměru podle předpisů o národním pojištění zaměstnanců.
(1) Banka sestavuje do 3 měsíců po uplynutí kalendářního roku účetní závěrku a výroční zprávu.
(2) Účetní závěrku a výroční zprávu zkoumá ministerstvo financí, které je předkládá vládě ke schválení, a nejvyšší účetní kontrolní úřad, který podává o nich vládě zprávu.
Zprávy o oběhu platidel uveřejňuje banka v příslušném úředním listě.
(1) Podání stran bance, listiny vyhotovené v obchodním styku banky s cizinou, jakož i listiny o úvěrech a zápůjčkách poskytovaných bankou jsou osvobozeny od poplatků.
(2) Úroky z vkladů uložených u banky jakožto celostátního peněžního ústředí jsou osvobozeny od daně rentové.
Účetní knihy banky a výpisy z nich, jakož i listiny vydané bankou mají průvodnost veřejných listin.
(1) Právo Národní banky Československé vydávati bankovky zaniká dnem počátku účinnosti tohoto zákona.
(2) Bankovky Národní banky Československé se považují za bankovky Státní banky československé.
(1) Pokud věc neupravuje tento zákon a nejde o činnost, kterou ústavy uvedené v § 2 ještě vykonávají, rozumí se všude tam, kde se v právních předpisech mluví o těchto ústavech, banka.
(2) Zvláštní oprávnění ústavů uvedených v § 2 příslušejí bance.
(1) Na návrh banky provedou soudy zápis vlastnických a jiných práv na československý stát (Státní banka československá) s odvoláním na § 2 tohoto zákona.
(2) Právní jednání, písemnosti a úřední úkony, které slouží k převodu práv a závazků ústavů uvedených v § 2 na banku, jsou osvobozeny od poplatků.
(1) Právní předpisy, které jsou v rozporu s tímto zákonem, pozbývají platnosti.
(2) Zejména se zrušují:
(3) Předpisy vydané podle ustanovení předpisů, jejichž platnost se podle odstavců 1 a 2 zrušuje, jsou nadále platné, pokud neodporují tomuto zákonu.
Ministr financí se zmocňuje, aby v souladu s tímto zákonem upravil nařízením organisaci a správu ústavů uvedených v § 2, jakož i právní poměry, kde to bude nutné v důsledku zrušení předpisů uvedených v § 24.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1950; provede jej ministr financí v dohodě se zúčastněnými členy vlády.