Zákon o zlidovění soudnictví

§ 64.

účinné od 1. 2. 1949Soudy.

účinné od 1. 2. 1949Soudní moc ve věcech trestních vykonávají okresní soudy, krajské soudy, státní soud a nejvyšší soud.

§ 65.

účinné od 1. 2. 1949Okresní soud koná řízení a rozhoduje o všech soudně trestných činech, pokud o nich nenáleží soudit státnímu soudu.

§ 66.

účinné od 1. 2. 1949Krajský soud koná řízení a rozhoduje o opravných prostředcích do rozhodnutí a opatření okresního soudu, není-li jinak stanoveno. Do takových rozhodnutí krajského soudu není opravného prostředku.

§ 67.

účinné od 1. 2. 1949Úřady veřejné žaloby.

účinné od 1. 2. 1949Úkony veřejné žaloby vykonává u okresního soudu okresní prokuratura, u krajského soudu krajská prokuratura.

§ 68.

účinné od 1. 2. 1949Obecná zásada o řízení.

účinné od 1. 2. 1949(1) Pokud tento zákon nestanoví jinak, platí o řízení před okresním soudem přiměřeně ustanovení trestních řádů a předpisů je měnících a doplňujících o řízení před krajským soudem jako soudem první stolice.

účinné od 1. 2. 1949(2) Neustanovuje-li tento zákon jinak, činí opatření a rozhodnutí příslušející podle trestních řádů sborovému soudu druhé stolice krajský soud, rozhodnutí a opatření příslušející krajskému soudu okresní soud; rozhodnutí a opatření příslušející radní komoře (obžalobnému senátu) nebo jejímu předsedovi činí senát okresního soudu nebo předseda senátu.

účinné od 1. 2. 1949(3) Strana, která se cítí zkrácena rozhodnutím nebo opatřením předsedy senátu, může žádati, aby rozhodl senát.

§ 69.

účinné od 1. 2. 1949Hlasování.

účinné od 1. 2. 1949Soudci z lidu hlasují před soudci z povolání, a to starší před mladšími. Předseda senátu hlasuje naposled.

§ 70.

účinné od 1. 2. 1949Obhajoba.

účinné od 1. 2. 1949Koná-li se řízení o trestném činu, na který zákon stanoví trest smrti nebo trest na svobodě delší pěti let, musí obžalovaný míti pro hlavní přelíčení a pro opravné řízení obhájce; nevezme-li si obhájce sám, nebo nevezme-li mu ho ten, kdo má právo vzíti mu obhájce, zřídí mu obhájce soud.

§ 71.

účinné od 1. 2. 1949Prodloužení vazby.

účinné od 1. 2. 1949Povolit prodloužení vazby přes dva měsíce podle § 190 tr. ř. přísluší senátu okresního soudu.

§ 72.

účinné od 1. 2. 1949Delegace.

účinné od 1. 2. 1949Právo k delegaci přísluší krajskému soudu, který rozhoduje s konečnou platností; má-li však odňatá věc být přikázána soudu v obvodu jiného krajského soudu, přísluší toto právo nejvyššímu soudu.

§ 73.

účinné od 1. 2. 1949Spory o příslušnost.

účinné od 1. 2. 1949Spory o příslušnost mezi okresními soudy podřízenými témuž krajskému soudu rozhoduje s konečnou platností krajský soud oběma nadřízený; spory o příslušnost mezi jinými soudy rozhoduje nejvyšší soud.

§ 74.

účinné od 1. 2. 1949Odmítnutí.

účinné od 1. 2. 1949(1) O odmítnutí předsedy okresního soudu rozhoduje předseda krajského soudu, o odmítnutí předsedy krajského soudu první předseda nejvyššího soudu. O odmítnutí jiného soudce a o odmítnutí zapisovatele rozhoduje předseda soudu, u něhož je soudce nebo zapisovatel činný. O odmítnutí prvního předsedy nejvyššího soudu rozhoduje nejvyšší soud v plenárním zasedání.

účinné od 1. 2. 1949(2) Do rozhodnutí o odmítnutí není opravného prostředku.

§ 75.

účinné od 1. 2. 1949(1) Přípravné vyšetřování (vyšetřování) se musí konat, jen jde-li o zločin, na který zákon stanoví trest smrti nebo trest na svobodě delší pěti let, a v řízení proti nepřítomnému.

účinné od 1. 2. 1949(2) Vyšetřující soudce je povinen vyhovět návrhu veřejného žalobce na zahájení přípravného vyšetřování (vyšetřování).

§ 76.

účinné od 1. 2. 1949Do rozhodnutí vyšetřujícího soudce o uvalení nebo zrušení vazby lze si stěžovat do tří dnů k senátu okresního soudu; do rozhodnutí senátu není opravného prostředku.

§ 77.

1. účinné od 1. 2. 1949Obžalovací spis musí obsahovati:
   1. účinné od 1. 2. 19491. jméno obviněného, a pokud možno, také den a místo jeho narození, jeho zaměstnání a bydliště;
   2. účinné od 1. 2. 19492. označení trestného činu stručným vylíčením skutkového stavu podle obsahu udání nebo podle výsledků přípravného řízení, uvedením zákonných znaků a pojmenováním činu podle ustanovení trestního zákona;
   3. účinné od 1. 2. 19493. označení důkazů, které mají být provedeny při hlavním přelíčení.

§ 78.

účinné od 1. 2. 1949(1) Obžalovací spis se podává u předsedy senátu v potřebném počtu vyhotovení.

účinné od 1. 2. 1949(2) Má-li senát za to, že soud, u něhož se podává obžalovací spis, není k projednání věci příslušný, postoupí věc příslušnému soudu.

účinné od 1. 2. 1949(3) Předseda senátu dá doručit obžalovací spis obviněnému, a to, je-li obviněný ve vazbě, do čtyřiadvaceti hodin od dojití obžalovacího spisu soudu nebo od uvalení vazby.

§ 79.

účinné od 1. 2. 1949Rozhodnout o vazbě po podání obžalovacího spisu přísluší senátu.

§ 80.

účinné od 1. 2. 1949Byla-li uvalena vazba teprve po podání obžaloby, budiž zatčený vyslechnut do osmačtyřiceti hodin předsedou senátu.

§ 81.

účinné od 1. 2. 1949(1) Den hlavního přelíčení ustanoví předseda senátu tak, aby obžalovanému zbývala k přípravě obhajoby od doručení obsílky lhůta alespoň třídenní. Tato lhůta smí být zkrácena jen se souhlasem obžalovaného.

účinné od 1. 2. 1949(2) O odročení hlavního přelíčení rozhoduje předseda senátu.

§ 82.

účinné od 1. 2. 1949Ustoupí-li žalobce od obžaloby před počátkem hlavního přelíčení, zastaví řízení předseda senátu.

§ 83.

účinné od 1. 2. 1949O trestném činu spáchaném za hlavního přelíčení v zasedací síni nelze ihned rozhodnout, zakládá-li jednání to skutkovou podstatu činu trestného podle zákona ze dne 6. října 1948, č. 231 Sb., na ochranu lidově demokratické republiky.

§ 84.

účinné od 1. 2. 1949Stížnost.

účinné od 1. 2. 1949Lhůta k podání jakékoli stížnosti přípustné v trestním řízení činí tři dny, stanoví-li jiné zákony lhůtu delší. Zvláštní lhůty stanovené k provedení stížnosti se zrušují.

§ 85.

1. účinné od 1. 2. 1949Rozsudku okresního soudu lze odporovat odvoláním:
   1. účinné od 1. 2. 19491. pro výrok o vině,
   2. účinné od 1. 2. 19492. pro výroky o trestu a o zabezpečovacím opatření a pro výroky s nimi souvisící,
   3. účinné od 1. 2. 19493. pro porušení ustanovení o řízení, které mohlo mít vliv na výroky uvedené pod č. 1 nebo 2.

§ 86.

účinné od 1. 2. 1949(1) Ve prospěch obžalovaného může podat odvolání vedle něho jeho obhájce, manžel (druh, družka), jeho zákonný zástupce, příbuzní v řadě přímé a veřejný žalobce; proti vůli obžalovaného však jen jeho obhájce, otec, matka a zákonný zástupce, a to jen je-li obžalovaný nezletilý. Tyto osoby mohou podat odvolání toliko ve lhůtě a vůbec podle ustanovení platných pro obžalovaného; není však třeba jim k tomu účelu doručovat rozsudek, leč by o to žádaly.

účinné od 1. 2. 1949(2) Osoba oprávněná podati odvolání se ho může bez újmy práva jiných osob vzdát. Obhájce se smí vzdát odvolání jen s výslovným svolením obžalovaného nebo jeho zákonného zástupce.

§ 87.

účinné od 1. 2. 1949V neprospěch obžalovaného může podat odvolání jen žalobce.

§ 88.

účinné od 1. 2. 1949(1) Žalobce může podat odvolání jak do osvobozujícího, tak do odsuzujícího rozsudku.

účinné od 1. 2. 1949(2) Obžalovaný může podat odvolání do odsuzujícího rozsudku; do osvobozujícího rozsudku je může podat, jen dotýká-li se ho některý výrok pojatý do rozsudku.

účinné od 1. 2. 1949(3) Jiná osoba, které byla rozsudkem uložena povinnost nebo ručení za povinnost obžalovaného (osoba zúčastněná), může podat odvolání jen do výroku pojatého do rozsudku, který se jí dotýká, a to i když nebyla zpravena o hlavním přelíčení.

§ 89.

účinné od 1. 2. 1949(1) Odvolání se podává u soudu, proti jehož rozsudku směřuje. Byl-li rozsudek doručen mimo obvod okresního soudu, který jej vynesl, může se odvolání podat ústně do protokolu také u okresního soudu, v jehož obvodě se stalo doručení. Obžalovaný může podat odvolání ústně do protokolu také u soudu, u něhož je uvězněn, nebo u představeného samostatného trestního nebo zabezpečovacího ústavu, v kterém se na něm vykonává trest nebo zabezpečovací opatření.

účinné od 1. 2. 1949(2) Odvolání budiž podáno do tří dnů od prohlášení rozsudku; požádá-li však obžalovaný v této lhůtě o doručení rozsudku, nebo nebyl-li přítomen při prohlášení rozsudku, může podat odvolání do tří dnů od jeho doručení. Bylo-li odvolání podáno ústně, je lhůta k jeho podání zachována, byl-li protokol o odvolání sepsán dříve, než uplynula.

§ 90.

účinné od 1. 2. 1949(1) Podání odvolání má odkladný účinek. Propuštění zproštěného obžalovaného z vazby se však odloží, podá-li veřejný žalobce odvolání ihned po prohlášení rozsudku a jsou-li tu skutečnosti odůvodňující další trvání vazby; to platí též, vysloví-li soud v odsuzujícím rozsudku, že započtením vazby nebo jiného trestu je trest odpykán nebo že se výkon trestu podmíněně odkládá. Do tohoto rozhodnutí o vazbě lze si stěžovat ke krajskému soudu.

účinné od 1. 2. 1949(2) Doba, kterou odsouzený od prohlášení rozsudku první stolice trávil ve vazbě, se započítává do trestů na svobodě a trestů peněžitých.

§ 91.

účinné od 1. 2. 1949(1) Okresní soud odmítne odvolání, bylo-li podáno opožděně. Jako opožděné nemůže však být odmítnuto odvolání, které odvolatel podal opožděně jen proto, že se řídil nesprávným právním poučením. O odmítnutí odvolání rozhodne senát, proti jehož rozsudku odvolání směřuje.

účinné od 1. 2. 1949(2) Na odmítnutí odvolání podle odstavce 1 si lze stěžovat do tří dnů od oznámení usnesení odvolateli. O odkladném účinku takové stížnosti platí totéž, co je ustanoveno o odkladném účinku odvolání (§ 90, odst. 1). Vyhoví-li krajský soud stížnosti, rozhodne o odvolání samém.

§ 92.

účinné od 1. 2. 1949(1) Neodmítne-li okresní soud odvolání, doručí je nebo opis protokolu o něm sepsaný odpůrci a připomene mu, že má právo do tří dnů podat odpověď na odvolání. Opisy podání, v nichž odvolatel odůvodnil odvolání po jeho podání, buďte odpůrci odvolatele dodatečně zaslány.

účinné od 1. 2. 1949(2) Když odpůrce odvolatelův podá včas odpověď, nebo když uplyne lhůta k tomu určená, předloží okresní soud spisy krajskému soudu. Zároveň doručí podanou odpověď odvolateli.

účinné od 1. 2. 1949(3) Jestliže však do rozsudku, do něhož podal odvolání veřejný žalobce, nepodala také jiná osoba odvolání, zašle okresní soud spisy krajské prokuratuře; to učiní také, bylo-li odvolání podané jinou osobou vzato zpět nebo bylo-li takové odvolání okresním soudem odmítnuto a do odmítnutí nebyla podána stížnost. Setrvá-li krajská prokuratura na odvolání, zašle spisy krajskému soudu, jinak je vrátí okresnímu soudu s podotknutím, že od odvolání upouští.

§ 93.

účinné od 1. 2. 1949Předseda odvolacího senátu nebo senát sám mohou před rozhodnutím nařídit potřebná šetření.

§ 94.

účinné od 1. 2. 1949(1) Krajský soud odmítne odvolání v neveřejném sedění, mělo-li být jako opožděné odmítnuto již okresním soudem, nebo bylo-li podáno osobou, jež k podání odvolání není oprávněna, anebo vzdala-li se odvolání osoba k tomu oprávněná.

účinné od 1. 2. 1949(2) Opominul-li okresní soud neprávem vyslovit svou věcnou nepříslušnost, zruší krajský soud v neveřejném sedění rozsudek a nařídí, aby se věc postoupila příslušnému soudu.

§ 95.

účinné od 1. 2. 1949(1) Při rozhodování o odvolání přezkoumá krajský soud rozsudek okresního soudu ve všech výrocích, proti nimž může odvolatel podat odvolání, i řízení jemu předcházející, a to s hlediska všech důvodů, pro které by odvolatel mohl rozsudku odporovat (§ 85).

účinné od 1. 2. 1949(2) Je-li podáno odvolání do odsuzujícího rozsudku ve prospěch obžalovaného, nesmí být výrok okresního soudu o trestu a o zabezpečovacím opatření změněn v neprospěch obžalovaného; je-li však podáno také odvolání, které může způsobit změnu rozsudku v těchto výrocích v neprospěch obžalovaného, platí toto ustanovení, jen bylo-li odvolání odpůrcovo zamítnuto.

účinné od 1. 2. 1949(3) Prospívá-li důvod, o který se opírá opatření krajského soudu ve prospěch jednoho obžalovaného také spoluobžalovanému, má krajský soud rozšířit opatření i na tohoto spoluobžalovaného.

§ 96.

účinné od 1. 2. 1949Jsou-li skutková zjištění, která jsou základem rozsudku okresního soudu, tak nedostatečná, že je nutné hlavní přelíčení opakovat, může krajský soud v neveřejném sedění zrušit rozsudek a přikázat věc okresnímu soudu, který rozhodl v prvé stolici, aby ji znovu projednal a rozhodl.

§ 97.

účinné od 1. 2. 1949Nebylo-li odvolání vyřízeno v neveřejném sedění, rozhodne o něm krajský soud po ústním líčení. Přitom užije přiměřeně ustanovení o hlavním přelíčení, pokud se v dalším nestanoví nic jiného.

§ 98.

účinné od 1. 2. 1949(1) Navrhne-li některá strana, aby byl proveden nový důkaz nebo aby byl opakován důkaz provedený okresním soudem, a nehodlá-li předseda odvolacího senátu návrhu vyhovět, nebo odporuje-li návrhu druhá strana, rozhodne senát.

účinné od 1. 2. 1949(2) Předseda odvolacího senátu nebo senát sám mohou i bez návrhu stran nařídit, aby některý důkaz byl proveden nebo aby některá skutečnost byla zjištěna nebo objasněna.

účinné od 1. 2. 1949(3) V případech uvedených v odstavcích 1 a 2 rozhodne zároveň předseda odvolacího senátu nebo senát, má-li se připuštěný důkaz provést v ústním líčení před krajským soudem nebo má-li jej provést soudce dožádaný. Při provádění takového důkazu se dožádaný soudce řídí ustanoveními trestního řádu o přípravném řízení, s tou odchylkou, že vezme svědky do přísahy, pokud není zákonných překážek.

účinné od 1. 2. 1949(4) Rozhodnutí a opatření uvedená v odstavcích 1 až 3 se mají učinit pokud možno již před ústním líčením o odvolání v neveřejném sedění.

§ 99.

účinné od 1. 2. 1949K neveřejnému sedění a k ústnímu líčení před krajským soudem buď vždy pozvána krajská prokuratura, i když jde o věc soukromožalobní.

§ 100.

účinné od 1. 2. 1949(1) Sdělení o ustanovení ústního líčení se učiní soukromému žalobci, obžalovanému a zúčastněné osobě tak, aby jim zůstala od doručení obsílky lhůta alespoň tří dnů. Pokud předseda senátu nebo senát nepokládají jejich účast na přelíčení za nutnou, připomene se jim přitom, že mají právo účastnit se ústního líčení, že však nejsou povinni se dostavit, a že kdyby se nedostavili, ani se nedali zastupovat, přečte se jejich odvolání a podání odůvodňující odvolání anebo odpověď na odvolání.

účinné od 1. 2. 1949(2) O ustanovení ústního líčení budou vyrozuměni také zástupce soukromého žalobce, obhájce a zástupci zúčastněných osob.

§ 101.

účinné od 1. 2. 1949(1) Při ústním líčení vyloží nejprve zpravodaj stav věci. Odvolání, podání odůvodňující odvolání a odpověď těch, kdo se nedostavili, buďte přečteny. Poté se provádějí podle okolností nové důkazy nebo se opakují důkazy provedené již okresním soudem. Nedostaví-li se některá strana, má se za to, že souhlasí s přečtením písemností. Krajský soud může při svém rozhodování přihlížet k novému nebo k opakovanému důkazu jen tehdy, byl-li proveden při tomto líčení samém, nebo byl-li při něm přečten protokol o něm.

účinné od 1. 2. 1949(2) Po provedení důkazů jsou slyšeny strany a zúčastněné osoby v pořadí, které určí předseda. Obžalovanému a jeho obhájci přísluší v každém případě poslední slovo.

§ 102.

účinné od 1. 2. 1949(1) Krajský soud odmítne odvolání po ústním líčení, je-li tu důvod, pro který mělo býti odmítnuto v sedění neveřejném.

účinné od 1. 2. 1949(2) Krajský soud zamítne odvolání, uzná-li je neodůvodněným.

účinné od 1. 2. 1949(3) Shledá-li krajský soud odvolání odůvodněným, zruší rozsudek okresního soudu a rozhodne zpravidla ve věci samé. Nelze-li se však obejít bez konání nového hlavního přelíčení, vrátí věc okresnímu soudu, aby ji znovu projednal a o ní rozhodl. Je-li vadnou jen část rozsudku, a je-li tato část oddělitelná od ostatních, může se krajský soud omezit na zrušení této části.

§ 103.

účinné od 1. 2. 1949Rozsudkem rozhodne krajský soud o odvolání, rozhoduje-li ve věci samé.

§ 104.

účinné od 1. 2. 1949Při novém rozhodování je okresní soud vázán právním názorem, který vyslovil krajský soud.

§ 105.

účinné od 1. 2. 1949Stížnost pro zachování zákona.

účinné od 1. 2. 1949(1) Generální prokurátor může do každého pravomocného rozhodnutí trestního soudu, kterým byl porušen zákon, podati stížnost pro zachování zákona. Takovou stížnost nelze podat do rozhodnutí nejvyššího soudu.

účinné od 1. 2. 1949(2) O stížnosti rozhoduje nejvyšší soud ve veřejném sedění.

účinné od 1. 2. 1949(3) Shledá-li nejvyšší soud, že stížnost je odůvodněna, vysloví rozsudkem, že byl rozhodnutím, proti němuž stížnost směřuje, porušen zákon. Jinak stížnost zamítne.

účinné od 1. 2. 1949(4) Výrok nejvyššího soudu, že byl porušen zákon, se zpravidla nedotýká platnosti rozhodnutí, o které jde. Byl-li však zákon porušen v neprospěch obviněného, zruší nejvyšší soud nezákonné rozhodnutí, a došlo-li porušením zákona k rozsudku, rozhodne ve věci samé, po případě nařídí soudu, o jehož rozhodnutí jde, nebo jinému soudu téhož druhu, aby znovu rozhodl nebo o věci jednal a o ní rozhodl; byl-li zákon porušen ve prospěch obviněného, může takové opatření učinit, jen podal-li generální prokurátor stížnost do šesti měsíců od právní moci rozhodnutí, o které jde.

§ 106.

účinné od 1. 2. 1949Odměny a náhrady.

účinné od 1. 2. 1949(1) Nárok znalců na odměnu upravuje vládní nařízení.

účinné od 1. 2. 1949(2) Do výměry svědečného, znalečného a poplatků tlumočnických upravených vyšetřujícím soudcem může svědek, znalec, nebo tlumočník podat do tří dnů od vyrozumění rozklad, o němž s konečnou platností rozhodne senát. Do vyměření poplatků senátem není opravného prostředku.

§ 107.

účinné od 1. 2. 1949Obnova.

účinné od 1. 2. 1949(1) O návrhu na povolení obnovy trestního řízení rozhoduje senát ve veřejném sedění.

účinné od 1. 2. 1949(2) Do rozhodnutí o návrhu na obnovu si lze stěžovat do tří dnů od jeho doručení. Krajský soud rozhoduje o stížnosti v neveřejném sedění.

§ 108.

účinné od 1. 2. 1949Výkon trestu.

účinné od 1. 2. 1949(1) Rozhodnutí a opatření stran výkonu trestu, která podle trestních řádů a předpisů je měnících a doplňujících náležejí soudu, činí senát okresního soudu, který rozhodl ve věci v prvé stolici.

účinné od 1. 2. 1949(2) Výkon trestu na Slovensku patří do působnosti okresní prokuratury. Působnost, která stran výkonu trestu přísluší podle trestního řádu hlavnímu prokurátoru, vykonává krajský prokurátor.

§ 109.

účinné od 1. 2. 1949Stanné právo.

účinné od 1. 2. 1949(1) Nutnost řízení podle stanného práva prohlašuje ministr vnitra v dohodě s ministrem spravedlnosti.

účinné od 1. 2. 1949(2) Jako stanný soud koná řízení a rozhoduje okresní soud v pětičlenném senátě složeném ze dvou soudců z povolání a tří soudců z lidu.

§ 110.

účinné od 1. 2. 1949Řízení o přestupcích a přečinech.

účinné od 1. 2. 1949(1) V řízení pro přestupky platí tyto odchylky:

1. účinné od 1. 2. 1949a) přípravné vyšetřování (vyšetřování) se nekoná;
2. účinné od 1. 2. 1949b) přípravné vyhledávání (stopování) může vyšetřující soudce konat jen na návrh veřejného žalobce;
3. účinné od 1. 2. 1949c) vazbu lze uvaliti jen pro nebezpečí útěku nebo působení na svědky, znalce nebo osoby ve věci zúčastněné;
4. účinné od 1. 2. 1949d) není přípustno vydat na obviněného zatykač, ani prohledávati papíry třetích osob, ani zabavovat nebo otvírat dopisy;
5. účinné od 1. 2. 1949e) kde je potřebí znaleckého posudku, stačí přibrat toliko jednoho znalce;
6. účinné od 1. 2. 1949f) obžalovací spis nahrazuje návrh na potrestání, v němž se uvede jméno obviněného a označí trestný čin, buď zákonným pojmenováním nebo stručným uvedením skutečností; návrh na potrestání se obviněnému sdělí současně s obsílkou k hlavnímu přelíčení, v níž se obviněnému připomene, aby důkazní prostředky oznámil soudu tak, aby mohly býti opatřeny ještě k hlavnímu přelíčení;
7. účinné od 1. 2. 1949g) obviněný se může dáti zastupovat osobou, zapsanou do seznamu obhájců, nebo jiným zmocněncem, který se musí vykázat písemnou plnou mocí. Zmocněncem může býti každá způsobilá osoba, která je svéprávná, státně spolehlivá a občansky bezúhonná a místopřísežně prohlásí, že obviněného zastupuje bezplatně. Advokát se může při hlavním přelíčení dát zastupovat kandidátem, zapsaným do seznamu kandidátů advokacie;
8. účinné od 1. 2. 1949h) navrhnou-li to obě strany v řízení konaném o žalobě soukromé, může být konáno hlavní přelíčení s vyloučením veřejnosti.

účinné od 1. 2. 1949(2) Ustanovení odstavce 1, písm. f) lze užít i v řízení o přečinech, jde-li o případ jednoduchý.

§ 111.

účinné od 1. 2. 1949Rejstřík trestů a zahlazení odsouzení.

účinné od 1. 2. 1949(1) Rejstřík trestů ( nařízení vlády republiky Československé ze dne 14. července 1922, č. 198 Sb., o evidenci soudních provinilců a sbírání dat pro účely kriminální statistiky), se vede u krajských prokuratur.

účinné od 1. 2. 1949(2) O zahlazení odsouzení (§ 8 zákona ze dne 14. června 1928, č. 111 Sb., o zahlazení odsouzení) rozhoduje v prvé stolici okresní soud, v jehož obvodě je úřad rejstříku trestů.

§ 112.

účinné od 1. 2. 1949(1) Ustanovení tohoto zákona se vztahují na osoby mladistvé, s těmito odchylkami:

1. účinné od 1. 2. 1949a) konati trestní řízení přísluší okresnímu soudu, v jehož obvodě měl obviněný mladistvý v době činu pobyt, anebo v jehož obvodě se v době podání trestního oznámení zdržuje; mezi těmito soudy rozhoduje předstižení;
2. účinné od 1. 2. 1949b) obviněný musí mít obhájce z osob zapsaných v seznamu obhájců, vždy při hlavním přelíčení, k podání odvolání, při ústním líčení o odvolání, a pokud je ve vazbě, již v řízení přípravném;
3. účinné od 1. 2. 1949c) hlavní přelíčení nelze konat v nepřítomnosti obviněného mladistvého a jeho obhájce;
4. účinné od 1. 2. 1949d) zákonný zástupce mladistvého a zástupce pomocného zařízení pro soudní péči o mládež mají právo se ujmout v hlavním přelíčení slova; zákonnému zástupci, nebyl-li při prohlášení přítomen, buď doručen rozsudek;
5. účinné od 1. 2. 1949e) soud může mladistvému rozkázati, aby při některých částech hlavního přelíčení opustil soudní síň, lze-li se obávati, že by na něho mohly působit nepříznivě; nové okolnosti přitom najevo vyšlé buďtež obviněnému před ukončením důkazního řízení oznámeny, aby se o nich mohl vyjádřiti;
6. účinné od 1. 2. 1949f) odvolání ve prospěch obžalovaného může kromě osob uvedených v § 86, odst. 1, podat též pomocné zařízení pro péči o mládež; lhůta k odvolání se u veřejného žalobce, zákonného zástupce a obhájce posuzuje samostatně;
7. účinné od 1. 2. 1949g) o stížnosti do rozhodnutí dozorčí rady rozhoduje s konečnou platností krajský soud, v jehož obvodě je ústav;
8. účinné od 1. 2. 1949h) sbíhá-li se s trestným činem, spáchaným před dokonaným osmnáctým rokem trestný čin spáchaný později, platí tyto odchylky toliko, je-li později spáchaný trestný čin přestupek.

účinné od 1. 2. 1949(2) Nedošlo-li k zahájení trestního řízení před dokonaným devatenáctým rokem, odchylky uvedené v odstavci 1 neplatí.

§ 113.

účinné od 1. 2. 1949Řízení o ukládání trestu smrti.

účinné od 1. 2. 1949(1) Na místo trestu smrti uvedeného v zákoně, uloží soud trest těžkého žaláře (káznice) doživotního nebo dočasného od patnácti do třiceti let, jsou-li polehčující okolnosti tak závažné, že by trest smrti byl nepřiměřeně přísný.

účinné od 1. 2. 1949(2) Trest smrti nesmí býti vykonán, dokud president republiky nerozhodne, že se odsouzenému milost neudílí.

účinné od 1. 2. 1949(3) Byl-li obžalovaný odsouzen k trestu smrti, usnese se soud, prohlásiv rozsudek, po slyšení veřejného žalobce v neveřejném sedění, zda doporučuje odsouzeného milosti a jaký trest by byl přiměřený, kdyby se mu jí dostalo; rozhodoval-li ve věci i krajský soud, učiní také on usnesení o tom. Toto usnesení (tato usnesení) se předloží po právní moci rozsudku se spisy nejvyššímu soudu, který je po slyšení generálního prokurátora předloží se svým posudkem ministru spravedlnosti.

účinné od 1. 2. 1949(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 nelze užít v řízení před soudy stannými.

§ 114.

účinné od 1. 2. 1949Poměr k dosavadním předpisům.

účinné od 1. 2. 1949Kde se v dosavadních předpisech odkazuje na řízení před krajskými soudy nebo na opravné řízení do rozsudků krajských soudů, je tím rozumět řízení před okresními soudy, po případě opravné řízení do rozsudků okresních soudů podle tohoto zákona.

§ 115.

účinné od 1. 2. 1949Změny některých předpisů o řízení.

účinné od 1. 2. 1949(1) Ustanovení § 126, odst. 2 trestního řádu č. 119/1873 ř. z. a ustanovení § 238, odst. 2 trestního řádu zák. čl. XXXIII/1896, ve znění zákona ze dne 1. července 1927, č. 107 Sb., se mění a zní:

účinné od 1. 2. 1949(2) Ustanovení § 421, odst. 1 trestního řádu č. 119/1873 ř. z. se mění a zní:

účinné od 1. 2. 1949(3) Ustanovení § 518, odst. 9 trestního řádu zák. čl. XXXIII/1896 se mění a zní:

účinné od 1. 2. 1949(4) Zákon ze dne 17. října 1919, č. 562 Sb., o podmíněném odsouzení a podmíněném propuštění se mění a doplňuje takto:

1. účinné od 1. 2. 1949V § 11 se připojuje další odstavec jako odstavec 3, který zní:
   účinné od 1. 2. 1949

   účinné od 1. 2. 1949„K podmíněnému propuštění z trestu doživotního a k přeložení do přechodného trestního ústavu (§ 16) z trestu doživotního se vyžaduje uplynutí stejné doby, jako u dočasného trestu třicetiletého.“

1. účinné od 1. 2. 1949§ 12 zní:
   účinné od 1. 2. 1949

   účinné od 1. 2. 1949„(1) O podmíněném propuštění rozhoduje komise (komise pro podmíněné propuštění z trestu) zřízená u krajského soudu, v jehož obvodě si trestanec odpykává trest. Skládá se ze dvou soudců z povolání a tří soudců z lidu.

   účinné od 1. 2. 1949(2) Komise se usnáší za předsednictví soudce z povolání, který je služebním pořadím starší. Rozhoduje většinou hlasů, když vyšetřila věc a vyslechla krajského prokurátora. Trestanci oznámí před tím vše, co svědčí proti jeho propuštění, aby se mohl obhájit.

   účinné od 1. 2. 1949(3) Členy komise určí předseda krajského soudu na dobu jednoho roku.“

1. účinné od 1. 2. 1949§ 13 zní:
   účinné od 1. 2. 1949

   účinné od 1. 2. 1949„(1) Do usnesení komise mohou si stěžovati krajský prokurátor a trestanec k ministerstvu spravedlnosti, které rozhoduje s konečnou platností. Stížnost krajského prokurátora má odkladný účinek.

   účinné od 1. 2. 1949(2) Byla-li žádost pravomocně zamítnuta, může být opět podána nejdříve po uplynutí jednoho roku.“

   účinné od 1. 2. 1949(5) Ustanovení § 16, odst. 2, zák. ze dne 11. března 1931, č. 48 Sb., o trestním soudnictví nad mládeží se mění a zní:

   účinné od 1. 2. 1949

   účinné od 1. 2. 1949„(2) Dozorčí rada se skládá z komisaře jako předsedy, dvou přísedících a člena krajské prokuratury, v jejímž obvodě je příslušná polepšovna.“

§ 116.

účinné od 1. 2. 1949Výkon soudní vazby.

účinné od 1. 2. 1949(1) Soudní tresty na svobodě se vykonávají v trestních ústavech, v krajských soudních věznicích a v okresních soudních věznicích. Krajské soudní věznice jsou v sídle nebo v obvodu krajského soudu, okresní soudní věznice zpravidla v sídle okresního soudu s trestní pravomocí.

účinné od 1. 2. 1949(2) Tresty na svobodě převyšující jeden rok se zpravidla vykonávají v trestních ústavech, tresty kratší jednoho roku zpravidla v soudních věznicích. Ministr spravedlnosti vydá podrobnější předpisy o tom, v kterých vězeňských ústavech a jaké tresty na svobodě se vykonávají.

účinné od 1. 2. 1949(3) Soudní zajišťovací a vyšetřovací vazba se zpravidla vykonává v okresních soudních věznicích. Podrobnější předpisy vydá ministr spravedlnosti.

§ 117.

účinné od 1. 2. 1949Výkon správní a strážní služby v trestních ústavech, v krajských soudních věznicích, v okresních soudních věznicích, v justičních výchovných ústavech a na Slovensku též v donucovacích pracovnách (dále jen vězeňské ústavy), obstarává Sbor uniformované vězeňské stráže (dále jen SVS).

§ 118.

účinné od 1. 2. 1949(1) Pro každý vězeňský ústav, kromě okresních soudních věznic, se zřizuje zvláštní oddíl SVS.

účinné od 1. 2. 1949(2) V okresních soudních věznicích se zřizují stanice SVS. Příslušníci SVS konající službu v těchto stanicích v obvodu téhož kraje jsou včetně velitelů stanic příslušníky oddílu SVS, zřízeného při krajské soudní věznici. Jejich služebním úřadem je velitelství krajské soudní věznice.

účinné od 1. 2. 1949(3) Velitelem oddílu SVS je přednosta vězeňského ústavu, v němž je oddíl SVS zřízen. Veliteli oddílu SVS přísluší též právo ukládat kázeňské tresty příslušníkům oddílu SVS.

§ 119.

účinné od 1. 2. 1949(1) Řízení a správa vězeňských ústavů, jakož i dozor na ně, náleží k věcem justiční správy.

účinné od 1. 2. 1949(2) Trestní ústavy řídí jejich přednostové a spravují je za pomoci příslušníků SVS a ostatních zaměstnanců ústavu.

účinné od 1. 2. 1949(3) Krajské soudní věznice a okresní soudní věznice v obvodu téhož kraje řídí přednostové krajských soudních věznic a spravují je za pomoci příslušníků SVS a ostatních zaměstnanců věznic.

§ 120.

účinné od 1. 2. 1949Dozor na vězeňské ústavy.

účinné od 1. 2. 1949(1) Dozor na vězeňské ústavy vykonávají ústavní komisaři (jejich náměstci). Komisařem (náměstkem) může být jen ten, kdo má způsobilost pro úřad soudcovský.

účinné od 1. 2. 1949(2) Neustanoví-li ministr spravedlnosti jinak, je ústavním komisařem trestního ústavu předseda okresního soudu s trestní pravomocí, v jehož sídle nebo obvodu je trestní ústav (na Slovensku okresní prokurátor), ústavním komisařem krajské soudní věznice předseda krajského soudu, v jehož sídle nebo obvodu je věznice (na Slovensku krajský prokurátor), a ústavním komisařem okresní soudní věznice předseda okresního soudu s trestní pravomocí, v jehož sídle nebo obvodu je věznice (na Slovensku okresní prokurátor). Náměstkem ústavního komisaře je v těchto případech náměstek předsedy krajského nebo okresního soudu (na Slovensku náměstek krajského nebo okresního prokurátora).

§ 121.

účinné od 1. 2. 1949Občanská kontrola vězeňských ústavů.

účinné od 1. 2. 1949(1) Občanskou kontrolu vězeňských ústavů vykonávají členové Národního shromáždění, které tím pověří ministr spravedlnosti; toto pověření se dává zpravidla na období dvou let. Funkce zaniká uplynutím doby stanovené k jejímu výkonu, zproštěním nebo vzdáním se funkce a skončením výkonu poslaneckého mandátu. Občanští kontroloři jsou při výkonu funkce oprávněni rozmlouvat s trestanci i vyšetřovanci.

účinné od 1. 2. 1949(2) Občanští kontroloři sdělí ministru spravedlnosti po vykonaných kontrolách vězeňských ústavů, jaké závady shledali a jaká opatření navrhují.

§ 122.

účinné od 1. 2. 1949Ministru spravedlnosti přísluší vrchní dozor na vězeňské ústavy; může je kdykoliv dát prohlédnouti osobami k provádění prohlídek zvláště určenými.

§ 123.

účinné od 1. 2. 1949Ministr spravedlnosti vydává domácí řády pro vězeňské ústavy, instrukce pro orgány pověřené jejich řízením a správou a dozorem na ně, jakož i služební předpisy pro zaměstnance vězeňských ústavů.

§ 124.

účinné od 1. 2. 1949Ministerstvo spravedlnosti vykonává svou dosavadní správní působnost ve věcech vězeňských ústavů a v osobních věcech příslušníků SVS a ostatních zaměstnanců vězeňských ústavů.

§ 125.

1. účinné od 1. 2. 1949Ustanovení § 13, odst. 2 zákona č. 48/1931 Sb. se mění a zní takto:
   účinné od 1. 2. 1949

   účinné od 1. 2. 1949„(2) Ministr spravedlnosti určí soudní věznice, ve kterých mají být v samostatných odděleních soustředěni mladiství, jimž byl uložen trest na svobodě převyšující šest týdnů, i když byli odsouzeni jinými soudy.“

§ 126.

účinné od 1. 2. 1949(1) Kde se v dekretu presidenta republiky ze dne 27. října 1945, č. 126 Sb., o zvláštních nucených pracovních oddílech, mluví o věznicích krajských soudů, rozumí se tím krajské soudní věznice.

účinné od 1. 2. 1949(2) Ustanovení § 1, odst. 2 a §§ 2, 3 a 4 dekretu č. 126/1945 Sb. platí obdobně o zvláštních pracovních útvarech podle § 8, odst. 1 nařízení Slovenské národní rady ze dne 15. května 1945, č. 33 Sb. SNR., o potrestání nacistických zločinců, okupantů, zrádců a kolaborantů a o zřízení lidového soudnictví, ve znění předpisů je měnících a doplňujících.

§ 127.

účinné od 1. 2. 1949Působnost ve věcech justiční správy náležející podle dosavadních právních předpisů zemským (hlavním) soudům a jejich předsedům a zemským (hlavním) státním zastupitelstvím a jejich přednostům a působnost uvedená v čl. XIII zákona ze dne 16. června 1942, č. 113 Sl. z., kterým se uvádí do účinnosti zákon o organisaci soudů, úřadů veřejné obžaloby a soudní správy, přechází s výjimkou věcí uvedených v dalších ustanoveních na předsedy krajských soudů, po případě na krajské prokurátory.

§ 128.

účinné od 1. 1. 1949(1) Výjimkou z ustanovení § 127 přecházejí na ministerstvo spravedlnosti tyto věci:

1. účinné od 1. 1. 19491. osobní, platové a pensijní věci všech zaměstnanců justiční správy a věci zaopatřovacích platů jejich pozůstalých;
2. účinné od 1. 1. 19492. přijímání do přípravné služby soudcovské a do právní praxe;
3. účinné od 1. 1. 19493. konání ustanovovacích zkoušek aktuárských a druhých kancelářských;
4. účinné od 1. 1. 19494. obstarávání účetních prací konaných účtárnami zemských soudů;
5. účinné od 1. 1. 19495. působnost ve věcech sirotčích pokladen.

účinné od 1. 2. 1949(2) Vláda může nařízením přenést působnost přikázanou ministerstvu spravedlnosti ve věcech uvedených v odstavci 1 na podřízené soudy nebo úřady, po případě jejich předsedy nebo přednosty.

§ 129.

účinné od 1. 2. 1949Ze správních úkolů náležejících ministerstvu spravedlnosti přenáší se na předsedy krajských soudů právo nařizovat konání pravidelných soudních dnů mimo sídlo soudu, zastavovat je a měnit ustanovení vydaná o jednotlivých soudních dnech (§ 29, odst. 1 zákona ze dne 27. listopadu 1896, č. 217 ř. z., jímž se vydávají předpisy o obsazování, vnitřním zařízení a jednacím řádě soudů, a § 54, odst. 1 a 3 nařízení ministra spravedlnosti ze dne 5. května 1897, č. 112 ř. z., kterým se vydává nový jednací řád pro soudy první a druhé stolice).

§ 130.

účinné od 1. 2. 1949Změny v příslušnosti ve věcech disciplinárních.

účinné od 1. 2. 1949Disciplinární řízení a ukládání disciplinárních trestů kancelářským pomocným silám (část prvá vládního nařízení ze dne 7. července 1926, č. 113 Sb., o úpravě služebních a platových poměrů státních zaměstnanců v pomocné kancelářské službě) a ukládání disciplinárních trestů pomocným zřízencům (část prvá vládního nařízení ze dne 7. července 1926, č. 114 Sb., o úpravě služebních a platových poměrů pomocných zřízenců, ve znění nařízení všech členů vlády ze dne 13. července 1944, č. 156 Sb., o nové úpravě disciplinárního práva pomocných zřízenců a podobných zaměstnanců) náleží v první stolici předsedovi krajského soudu.

§ 131.

účinné od 1. 2. 1949Změny v příslušnosti v kárných věcech soudců.

účinné od 1. 2. 1949(1) Kárným soudem příslušným pro soudcovské úředníky ustanovené u okresních a krajských soudů, u těchto s výjimkou předsedy krajského soudu a jeho náměstka, pro soudcovské úředníky ustanovené pro obvod osobního úřadu a pro notáře je krajský soud, v jehož obvodě měl obviněný v době stihaného porušení povinností své služební působiště.

účinné od 1. 2. 1949(2) Ustanovení zákona ze dne 21. května 1868, č. 46 ř. z., o kárném řízení se soudcovskými úředníky a jejich nedobrovolném přeložení na jiné místo nebo na odpočinek, pokud upravují složení a příslušnost zemských soudů jako soudů kárných, platí obdobně pro krajské soudy jako soudy kárné.

§ 132.

účinné od 1. 2. 1949Opravné prostředky proti rozhodnutí notářských komor.

účinné od 1. 2. 1949(1) Do usnesení nebo opatření notářské komory nebo jejího presidenta je přípustna stížnost do 15 dnů ode dne doručení k nejvyššímu soudu.

účinné od 1. 2. 1949(2) Ustanovení § 3, odst. 2 zákona ze dne 16. května 1946, č. 138 Sb., o úpravě některých otázek týkajících se notářství, zůstávají nedotčena.