Zákon o zlidovění soudnictví

§ 64.

Soudy.

Soudní moc ve věcech trestních vykonávají okresní soudy, krajské soudy, státní soud a nejvyšší soud.

§ 65.

Okresní soud koná řízení a rozhoduje o všech soudně trestných činech, pokud o nich nenáleží soudit státnímu soudu.

§ 66.

Krajský soud koná řízení a rozhoduje o opravných prostředcích do rozhodnutí a opatření okresního soudu, není-li jinak stanoveno. Do takových rozhodnutí krajského soudu není opravného prostředku.

§ 67.

Úřady veřejné žaloby.

Úkony veřejné žaloby vykonává u okresního soudu okresní prokuratura, u krajského soudu krajská prokuratura.

§ 68.

Obecná zásada o řízení.

(1) Pokud tento zákon nestanoví jinak, platí o řízení před okresním soudem přiměřeně ustanovení trestních řádů a předpisů je měnících a doplňujících o řízení před krajským soudem jako soudem první stolice.

(2) Neustanovuje-li tento zákon jinak, činí opatření a rozhodnutí příslušející podle trestních řádů sborovému soudu druhé stolice krajský soud, rozhodnutí a opatření příslušející krajskému soudu okresní soud; rozhodnutí a opatření příslušející radní komoře (obžalobnému senátu) nebo jejímu předsedovi činí senát okresního soudu nebo předseda senátu.

(3) Strana, která se cítí zkrácena rozhodnutím nebo opatřením předsedy senátu, může žádati, aby rozhodl senát.

§ 69.

Hlasování.

Soudci z lidu hlasují před soudci z povolání, a to starší před mladšími. Předseda senátu hlasuje naposled.

§ 70.

Obhajoba.

Koná-li se řízení o trestném činu, na který zákon stanoví trest smrti nebo trest na svobodě delší pěti let, musí obžalovaný míti pro hlavní přelíčení a pro opravné řízení obhájce; nevezme-li si obhájce sám, nebo nevezme-li mu ho ten, kdo má právo vzíti mu obhájce, zřídí mu obhájce soud.

§ 71.

Prodloužení vazby.

Povolit prodloužení vazby přes dva měsíce podle § 190 tr. ř. přísluší senátu okresního soudu.

§ 72.

Delegace.

Právo k delegaci přísluší krajskému soudu, který rozhoduje s konečnou platností; má-li však odňatá věc být přikázána soudu v obvodu jiného krajského soudu, přísluší toto právo nejvyššímu soudu.

§ 73.

Spory o příslušnost.

Spory o příslušnost mezi okresními soudy podřízenými témuž krajskému soudu rozhoduje s konečnou platností krajský soud oběma nadřízený; spory o příslušnost mezi jinými soudy rozhoduje nejvyšší soud.

§ 74.

Odmítnutí.

(1) O odmítnutí předsedy okresního soudu rozhoduje předseda krajského soudu, o odmítnutí předsedy krajského soudu první předseda nejvyššího soudu. O odmítnutí jiného soudce a o odmítnutí zapisovatele rozhoduje předseda soudu, u něhož je soudce nebo zapisovatel činný. O odmítnutí prvního předsedy nejvyššího soudu rozhoduje nejvyšší soud v plenárním zasedání.

(2) Do rozhodnutí o odmítnutí není opravného prostředku.

§ 75.

(1) Přípravné vyšetřování (vyšetřování) se musí konat, jen jde-li o zločin, na který zákon stanoví trest smrti nebo trest na svobodě delší pěti let, a v řízení proti nepřítomnému.

(2) Vyšetřující soudce je povinen vyhovět návrhu veřejného žalobce na zahájení přípravného vyšetřování (vyšetřování).

§ 76.

Do rozhodnutí vyšetřujícího soudce o uvalení nebo zrušení vazby lze si stěžovat do tří dnů k senátu okresního soudu; do rozhodnutí senátu není opravného prostředku.

§ 77.

1. Obžalovací spis musí obsahovati:
   1. 1. jméno obviněného, a pokud možno, také den a místo jeho narození, jeho zaměstnání a bydliště;
   2. 2. označení trestného činu stručným vylíčením skutkového stavu podle obsahu udání nebo podle výsledků přípravného řízení, uvedením zákonných znaků a pojmenováním činu podle ustanovení trestního zákona;
   3. 3. označení důkazů, které mají být provedeny při hlavním přelíčení.

§ 78.

(1) Obžalovací spis se podává u předsedy senátu v potřebném počtu vyhotovení.

(2) Má-li senát za to, že soud, u něhož se podává obžalovací spis, není k projednání věci příslušný, postoupí věc příslušnému soudu.

(3) Předseda senátu dá doručit obžalovací spis obviněnému, a to, je-li obviněný ve vazbě, do čtyřiadvaceti hodin od dojití obžalovacího spisu soudu nebo od uvalení vazby.

§ 79.

Rozhodnout o vazbě po podání obžalovacího spisu přísluší senátu.

§ 80.

Byla-li uvalena vazba teprve po podání obžaloby, budiž zatčený vyslechnut do osmačtyřiceti hodin předsedou senátu.

§ 81.

(1) Den hlavního přelíčení ustanoví předseda senátu tak, aby obžalovanému zbývala k přípravě obhajoby od doručení obsílky lhůta alespoň třídenní. Tato lhůta smí být zkrácena jen se souhlasem obžalovaného.

(2) O odročení hlavního přelíčení rozhoduje předseda senátu.

§ 82.

Ustoupí-li žalobce od obžaloby před počátkem hlavního přelíčení, zastaví řízení předseda senátu.

§ 83.

O trestném činu spáchaném za hlavního přelíčení v zasedací síni nelze ihned rozhodnout, zakládá-li jednání to skutkovou podstatu činu trestného podle zákona ze dne 6. října 1948, č. 231 Sb., na ochranu lidově demokratické republiky.

§ 84.

Stížnost.

Lhůta k podání jakékoli stížnosti přípustné v trestním řízení činí tři dny, stanoví-li jiné zákony lhůtu delší. Zvláštní lhůty stanovené k provedení stížnosti se zrušují.

§ 85.

1. Rozsudku okresního soudu lze odporovat odvoláním:
   1. 1. pro výrok o vině,
   2. 2. pro výroky o trestu a o zabezpečovacím opatření a pro výroky s nimi souvisící,
   3. 3. pro porušení ustanovení o řízení, které mohlo mít vliv na výroky uvedené pod č. 1 nebo 2.

§ 86.

(1) Ve prospěch obžalovaného může podat odvolání vedle něho jeho obhájce, manžel (druh, družka), jeho zákonný zástupce, příbuzní v řadě přímé a veřejný žalobce; proti vůli obžalovaného však jen jeho obhájce, otec, matka a zákonný zástupce, a to jen je-li obžalovaný nezletilý. Tyto osoby mohou podat odvolání toliko ve lhůtě a vůbec podle ustanovení platných pro obžalovaného; není však třeba jim k tomu účelu doručovat rozsudek, leč by o to žádaly.

(2) Osoba oprávněná podati odvolání se ho může bez újmy práva jiných osob vzdát. Obhájce se smí vzdát odvolání jen s výslovným svolením obžalovaného nebo jeho zákonného zástupce.

§ 87.

V neprospěch obžalovaného může podat odvolání jen žalobce.

§ 88.

(1) Žalobce může podat odvolání jak do osvobozujícího, tak do odsuzujícího rozsudku.

(2) Obžalovaný může podat odvolání do odsuzujícího rozsudku; do osvobozujícího rozsudku je může podat, jen dotýká-li se ho některý výrok pojatý do rozsudku.

(3) Jiná osoba, které byla rozsudkem uložena povinnost nebo ručení za povinnost obžalovaného (osoba zúčastněná), může podat odvolání jen do výroku pojatého do rozsudku, který se jí dotýká, a to i když nebyla zpravena o hlavním přelíčení.

§ 89.

(1) Odvolání se podává u soudu, proti jehož rozsudku směřuje. Byl-li rozsudek doručen mimo obvod okresního soudu, který jej vynesl, může se odvolání podat ústně do protokolu také u okresního soudu, v jehož obvodě se stalo doručení. Obžalovaný může podat odvolání ústně do protokolu také u soudu, u něhož je uvězněn, nebo u představeného samostatného trestního nebo zabezpečovacího ústavu, v kterém se na něm vykonává trest nebo zabezpečovací opatření.

(2) Odvolání budiž podáno do tří dnů od prohlášení rozsudku; požádá-li však obžalovaný v této lhůtě o doručení rozsudku, nebo nebyl-li přítomen při prohlášení rozsudku, může podat odvolání do tří dnů od jeho doručení. Bylo-li odvolání podáno ústně, je lhůta k jeho podání zachována, byl-li protokol o odvolání sepsán dříve, než uplynula.

§ 90.

(1) Podání odvolání má odkladný účinek. Propuštění zproštěného obžalovaného z vazby se však odloží, podá-li veřejný žalobce odvolání ihned po prohlášení rozsudku a jsou-li tu skutečnosti odůvodňující další trvání vazby; to platí též, vysloví-li soud v odsuzujícím rozsudku, že započtením vazby nebo jiného trestu je trest odpykán nebo že se výkon trestu podmíněně odkládá. Do tohoto rozhodnutí o vazbě lze si stěžovat ke krajskému soudu.

(2) Doba, kterou odsouzený od prohlášení rozsudku první stolice trávil ve vazbě, se započítává do trestů na svobodě a trestů peněžitých.

§ 91.

(1) Okresní soud odmítne odvolání, bylo-li podáno opožděně. Jako opožděné nemůže však být odmítnuto odvolání, které odvolatel podal opožděně jen proto, že se řídil nesprávným právním poučením. O odmítnutí odvolání rozhodne senát, proti jehož rozsudku odvolání směřuje.

(2) Na odmítnutí odvolání podle odstavce 1 si lze stěžovat do tří dnů od oznámení usnesení odvolateli. O odkladném účinku takové stížnosti platí totéž, co je ustanoveno o odkladném účinku odvolání (§ 90, odst. 1). Vyhoví-li krajský soud stížnosti, rozhodne o odvolání samém.

§ 92.

(1) Neodmítne-li okresní soud odvolání, doručí je nebo opis protokolu o něm sepsaný odpůrci a připomene mu, že má právo do tří dnů podat odpověď na odvolání. Opisy podání, v nichž odvolatel odůvodnil odvolání po jeho podání, buďte odpůrci odvolatele dodatečně zaslány.

(2) Když odpůrce odvolatelův podá včas odpověď, nebo když uplyne lhůta k tomu určená, předloží okresní soud spisy krajskému soudu. Zároveň doručí podanou odpověď odvolateli.

(3) Jestliže však do rozsudku, do něhož podal odvolání veřejný žalobce, nepodala také jiná osoba odvolání, zašle okresní soud spisy krajské prokuratuře; to učiní také, bylo-li odvolání podané jinou osobou vzato zpět nebo bylo-li takové odvolání okresním soudem odmítnuto a do odmítnutí nebyla podána stížnost. Setrvá-li krajská prokuratura na odvolání, zašle spisy krajskému soudu, jinak je vrátí okresnímu soudu s podotknutím, že od odvolání upouští.

§ 93.

Předseda odvolacího senátu nebo senát sám mohou před rozhodnutím nařídit potřebná šetření.

§ 94.

(1) Krajský soud odmítne odvolání v neveřejném sedění, mělo-li být jako opožděné odmítnuto již okresním soudem, nebo bylo-li podáno osobou, jež k podání odvolání není oprávněna, anebo vzdala-li se odvolání osoba k tomu oprávněná.

(2) Opominul-li okresní soud neprávem vyslovit svou věcnou nepříslušnost, zruší krajský soud v neveřejném sedění rozsudek a nařídí, aby se věc postoupila příslušnému soudu.

§ 95.

(1) Při rozhodování o odvolání přezkoumá krajský soud rozsudek okresního soudu ve všech výrocích, proti nimž může odvolatel podat odvolání, i řízení jemu předcházející, a to s hlediska všech důvodů, pro které by odvolatel mohl rozsudku odporovat (§ 85).

(2) Je-li podáno odvolání do odsuzujícího rozsudku ve prospěch obžalovaného, nesmí být výrok okresního soudu o trestu a o zabezpečovacím opatření změněn v neprospěch obžalovaného; je-li však podáno také odvolání, které může způsobit změnu rozsudku v těchto výrocích v neprospěch obžalovaného, platí toto ustanovení, jen bylo-li odvolání odpůrcovo zamítnuto.

(3) Prospívá-li důvod, o který se opírá opatření krajského soudu ve prospěch jednoho obžalovaného také spoluobžalovanému, má krajský soud rozšířit opatření i na tohoto spoluobžalovaného.

§ 96.

Jsou-li skutková zjištění, která jsou základem rozsudku okresního soudu, tak nedostatečná, že je nutné hlavní přelíčení opakovat, může krajský soud v neveřejném sedění zrušit rozsudek a přikázat věc okresnímu soudu, který rozhodl v prvé stolici, aby ji znovu projednal a rozhodl.

§ 97.

Nebylo-li odvolání vyřízeno v neveřejném sedění, rozhodne o něm krajský soud po ústním líčení. Přitom užije přiměřeně ustanovení o hlavním přelíčení, pokud se v dalším nestanoví nic jiného.

§ 98.

(1) Navrhne-li některá strana, aby byl proveden nový důkaz nebo aby byl opakován důkaz provedený okresním soudem, a nehodlá-li předseda odvolacího senátu návrhu vyhovět, nebo odporuje-li návrhu druhá strana, rozhodne senát.

(2) Předseda odvolacího senátu nebo senát sám mohou i bez návrhu stran nařídit, aby některý důkaz byl proveden nebo aby některá skutečnost byla zjištěna nebo objasněna.

(3) V případech uvedených v odstavcích 1 a 2 rozhodne zároveň předseda odvolacího senátu nebo senát, má-li se připuštěný důkaz provést v ústním líčení před krajským soudem nebo má-li jej provést soudce dožádaný. Při provádění takového důkazu se dožádaný soudce řídí ustanoveními trestního řádu o přípravném řízení, s tou odchylkou, že vezme svědky do přísahy, pokud není zákonných překážek.

(4) Rozhodnutí a opatření uvedená v odstavcích 1 až 3 se mají učinit pokud možno již před ústním líčením o odvolání v neveřejném sedění.

§ 99.

K neveřejnému sedění a k ústnímu líčení před krajským soudem buď vždy pozvána krajská prokuratura, i když jde o věc soukromožalobní.

§ 100.

(1) Sdělení o ustanovení ústního líčení se učiní soukromému žalobci, obžalovanému a zúčastněné osobě tak, aby jim zůstala od doručení obsílky lhůta alespoň tří dnů. Pokud předseda senátu nebo senát nepokládají jejich účast na přelíčení za nutnou, připomene se jim přitom, že mají právo účastnit se ústního líčení, že však nejsou povinni se dostavit, a že kdyby se nedostavili, ani se nedali zastupovat, přečte se jejich odvolání a podání odůvodňující odvolání anebo odpověď na odvolání.

(2) O ustanovení ústního líčení budou vyrozuměni také zástupce soukromého žalobce, obhájce a zástupci zúčastněných osob.

§ 101.

(1) Při ústním líčení vyloží nejprve zpravodaj stav věci. Odvolání, podání odůvodňující odvolání a odpověď těch, kdo se nedostavili, buďte přečteny. Poté se provádějí podle okolností nové důkazy nebo se opakují důkazy provedené již okresním soudem. Nedostaví-li se některá strana, má se za to, že souhlasí s přečtením písemností. Krajský soud může při svém rozhodování přihlížet k novému nebo k opakovanému důkazu jen tehdy, byl-li proveden při tomto líčení samém, nebo byl-li při něm přečten protokol o něm.

(2) Po provedení důkazů jsou slyšeny strany a zúčastněné osoby v pořadí, které určí předseda. Obžalovanému a jeho obhájci přísluší v každém případě poslední slovo.

§ 102.

(1) Krajský soud odmítne odvolání po ústním líčení, je-li tu důvod, pro který mělo býti odmítnuto v sedění neveřejném.

(2) Krajský soud zamítne odvolání, uzná-li je neodůvodněným.

(3) Shledá-li krajský soud odvolání odůvodněným, zruší rozsudek okresního soudu a rozhodne zpravidla ve věci samé. Nelze-li se však obejít bez konání nového hlavního přelíčení, vrátí věc okresnímu soudu, aby ji znovu projednal a o ní rozhodl. Je-li vadnou jen část rozsudku, a je-li tato část oddělitelná od ostatních, může se krajský soud omezit na zrušení této části.

§ 103.

Rozsudkem rozhodne krajský soud o odvolání, rozhoduje-li ve věci samé.

§ 104.

Při novém rozhodování je okresní soud vázán právním názorem, který vyslovil krajský soud.

§ 105.

Stížnost pro zachování zákona.

(1) Generální prokurátor může do každého pravomocného rozhodnutí trestního soudu, kterým byl porušen zákon, podati stížnost pro zachování zákona. Takovou stížnost nelze podat do rozhodnutí nejvyššího soudu.

(2) O stížnosti rozhoduje nejvyšší soud ve veřejném sedění.

(3) Shledá-li nejvyšší soud, že stížnost je odůvodněna, vysloví rozsudkem, že byl rozhodnutím, proti němuž stížnost směřuje, porušen zákon. Jinak stížnost zamítne.

(4) Výrok nejvyššího soudu, že byl porušen zákon, se zpravidla nedotýká platnosti rozhodnutí, o které jde. Byl-li však zákon porušen v neprospěch obviněného, zruší nejvyšší soud nezákonné rozhodnutí, a došlo-li porušením zákona k rozsudku, rozhodne ve věci samé, po případě nařídí soudu, o jehož rozhodnutí jde, nebo jinému soudu téhož druhu, aby znovu rozhodl nebo o věci jednal a o ní rozhodl; byl-li zákon porušen ve prospěch obviněného, může takové opatření učinit, jen podal-li generální prokurátor stížnost do šesti měsíců od právní moci rozhodnutí, o které jde.

§ 106.

Odměny a náhrady.

(1) Nárok znalců na odměnu upravuje vládní nařízení.

(2) Do výměry svědečného, znalečného a poplatků tlumočnických upravených vyšetřujícím soudcem může svědek, znalec, nebo tlumočník podat do tří dnů od vyrozumění rozklad, o němž s konečnou platností rozhodne senát. Do vyměření poplatků senátem není opravného prostředku.

§ 107.

Obnova.

(1) O návrhu na povolení obnovy trestního řízení rozhoduje senát ve veřejném sedění.

(2) Do rozhodnutí o návrhu na obnovu si lze stěžovat do tří dnů od jeho doručení. Krajský soud rozhoduje o stížnosti v neveřejném sedění.

§ 108.

Výkon trestu.

(1) Rozhodnutí a opatření stran výkonu trestu, která podle trestních řádů a předpisů je měnících a doplňujících náležejí soudu, činí senát okresního soudu, který rozhodl ve věci v prvé stolici.

(2) Výkon trestu na Slovensku patří do působnosti okresní prokuratury. Působnost, která stran výkonu trestu přísluší podle trestního řádu hlavnímu prokurátoru, vykonává krajský prokurátor.

§ 109.

Stanné právo.

(1) Nutnost řízení podle stanného práva prohlašuje ministr vnitra v dohodě s ministrem spravedlnosti.

(2) Jako stanný soud koná řízení a rozhoduje okresní soud v pětičlenném senátě složeném ze dvou soudců z povolání a tří soudců z lidu.

§ 110.

Řízení o přestupcích a přečinech.

(1) V řízení pro přestupky platí tyto odchylky:

1. a) přípravné vyšetřování (vyšetřování) se nekoná;
2. b) přípravné vyhledávání (stopování) může vyšetřující soudce konat jen na návrh veřejného žalobce;
3. c) vazbu lze uvaliti jen pro nebezpečí útěku nebo působení na svědky, znalce nebo osoby ve věci zúčastněné;
4. d) není přípustno vydat na obviněného zatykač, ani prohledávati papíry třetích osob, ani zabavovat nebo otvírat dopisy;
5. e) kde je potřebí znaleckého posudku, stačí přibrat toliko jednoho znalce;
6. f) obžalovací spis nahrazuje návrh na potrestání, v němž se uvede jméno obviněného a označí trestný čin, buď zákonným pojmenováním nebo stručným uvedením skutečností; návrh na potrestání se obviněnému sdělí současně s obsílkou k hlavnímu přelíčení, v níž se obviněnému připomene, aby důkazní prostředky oznámil soudu tak, aby mohly býti opatřeny ještě k hlavnímu přelíčení;
7. g) obviněný se může dáti zastupovat osobou, zapsanou do seznamu obhájců, nebo jiným zmocněncem, který se musí vykázat písemnou plnou mocí. Zmocněncem může býti každá způsobilá osoba, která je svéprávná, státně spolehlivá a občansky bezúhonná a místopřísežně prohlásí, že obviněného zastupuje bezplatně. Advokát se může při hlavním přelíčení dát zastupovat kandidátem, zapsaným do seznamu kandidátů advokacie;
8. h) navrhnou-li to obě strany v řízení konaném o žalobě soukromé, může být konáno hlavní přelíčení s vyloučením veřejnosti.

(2) Ustanovení odstavce 1, písm. f) lze užít i v řízení o přečinech, jde-li o případ jednoduchý.

§ 111.

Rejstřík trestů a zahlazení odsouzení.

(1) Rejstřík trestů ( nařízení vlády republiky Československé ze dne 14. července 1922, č. 198 Sb., o evidenci soudních provinilců a sbírání dat pro účely kriminální statistiky), se vede u krajských prokuratur.

(2) O zahlazení odsouzení (§ 8 zákona ze dne 14. června 1928, č. 111 Sb., o zahlazení odsouzení) rozhoduje v prvé stolici okresní soud, v jehož obvodě je úřad rejstříku trestů.

§ 112.

(1) Ustanovení tohoto zákona se vztahují na osoby mladistvé, s těmito odchylkami:

1. a) konati trestní řízení přísluší okresnímu soudu, v jehož obvodě měl obviněný mladistvý v době činu pobyt, anebo v jehož obvodě se v době podání trestního oznámení zdržuje; mezi těmito soudy rozhoduje předstižení;
2. b) obviněný musí mít obhájce z osob zapsaných v seznamu obhájců, vždy při hlavním přelíčení, k podání odvolání, při ústním líčení o odvolání, a pokud je ve vazbě, již v řízení přípravném;
3. c) hlavní přelíčení nelze konat v nepřítomnosti obviněného mladistvého a jeho obhájce;
4. d) zákonný zástupce mladistvého a zástupce pomocného zařízení pro soudní péči o mládež mají právo se ujmout v hlavním přelíčení slova; zákonnému zástupci, nebyl-li při prohlášení přítomen, buď doručen rozsudek;
5. e) soud může mladistvému rozkázati, aby při některých částech hlavního přelíčení opustil soudní síň, lze-li se obávati, že by na něho mohly působit nepříznivě; nové okolnosti přitom najevo vyšlé buďtež obviněnému před ukončením důkazního řízení oznámeny, aby se o nich mohl vyjádřiti;
6. f) odvolání ve prospěch obžalovaného může kromě osob uvedených v § 86, odst. 1, podat též pomocné zařízení pro péči o mládež; lhůta k odvolání se u veřejného žalobce, zákonného zástupce a obhájce posuzuje samostatně;
7. g) o stížnosti do rozhodnutí dozorčí rady rozhoduje s konečnou platností krajský soud, v jehož obvodě je ústav;
8. h) sbíhá-li se s trestným činem, spáchaným před dokonaným osmnáctým rokem trestný čin spáchaný později, platí tyto odchylky toliko, je-li později spáchaný trestný čin přestupek.

(2) Nedošlo-li k zahájení trestního řízení před dokonaným devatenáctým rokem, odchylky uvedené v odstavci 1 neplatí.

§ 113.

Řízení o ukládání trestu smrti.

(1) Na místo trestu smrti uvedeného v zákoně, uloží soud trest těžkého žaláře (káznice) doživotního nebo dočasného od patnácti do třiceti let, jsou-li polehčující okolnosti tak závažné, že by trest smrti byl nepřiměřeně přísný.

(2) Trest smrti nesmí býti vykonán, dokud president republiky nerozhodne, že se odsouzenému milost neudílí.

(3) Byl-li obžalovaný odsouzen k trestu smrti, usnese se soud, prohlásiv rozsudek, po slyšení veřejného žalobce v neveřejném sedění, zda doporučuje odsouzeného milosti a jaký trest by byl přiměřený, kdyby se mu jí dostalo; rozhodoval-li ve věci i krajský soud, učiní také on usnesení o tom. Toto usnesení (tato usnesení) se předloží po právní moci rozsudku se spisy nejvyššímu soudu, který je po slyšení generálního prokurátora předloží se svým posudkem ministru spravedlnosti.

(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 nelze užít v řízení před soudy stannými.

§ 114.

Poměr k dosavadním předpisům.

Kde se v dosavadních předpisech odkazuje na řízení před krajskými soudy nebo na opravné řízení do rozsudků krajských soudů, je tím rozumět řízení před okresními soudy, po případě opravné řízení do rozsudků okresních soudů podle tohoto zákona.

§ 115.

Změny některých předpisů o řízení.

(1) Ustanovení § 126, odst. 2 trestního řádu č. 119/1873 ř. z. a ustanovení § 238, odst. 2 trestního řádu zák. čl. XXXIII/1896, ve znění zákona ze dne 1. července 1927, č. 107 Sb., se mění a zní:

(2) Ustanovení § 421, odst. 1 trestního řádu č. 119/1873 ř. z. se mění a zní:

(3) Ustanovení § 518, odst. 9 trestního řádu zák. čl. XXXIII/1896 se mění a zní:

(4) Zákon ze dne 17. října 1919, č. 562 Sb., o podmíněném odsouzení a podmíněném propuštění se mění a doplňuje takto:

1. V § 11 se připojuje další odstavec jako odstavec 3, který zní:

   „K podmíněnému propuštění z trestu doživotního a k přeložení do přechodného trestního ústavu (§ 16) z trestu doživotního se vyžaduje uplynutí stejné doby, jako u dočasného trestu třicetiletého.“

1. § 12 zní:

   „(1) O podmíněném propuštění rozhoduje komise (komise pro podmíněné propuštění z trestu) zřízená u krajského soudu, v jehož obvodě si trestanec odpykává trest. Skládá se ze dvou soudců z povolání a tří soudců z lidu.

   (2) Komise se usnáší za předsednictví soudce z povolání, který je služebním pořadím starší. Rozhoduje většinou hlasů, když vyšetřila věc a vyslechla krajského prokurátora. Trestanci oznámí před tím vše, co svědčí proti jeho propuštění, aby se mohl obhájit.

   (3) Členy komise určí předseda krajského soudu na dobu jednoho roku.“

1. § 13 zní:

   „(1) Do usnesení komise mohou si stěžovati krajský prokurátor a trestanec k ministerstvu spravedlnosti, které rozhoduje s konečnou platností. Stížnost krajského prokurátora má odkladný účinek.

   (2) Byla-li žádost pravomocně zamítnuta, může být opět podána nejdříve po uplynutí jednoho roku.“

   (5) Ustanovení § 16, odst. 2, zák. ze dne 11. března 1931, č. 48 Sb., o trestním soudnictví nad mládeží se mění a zní:

   „(2) Dozorčí rada se skládá z komisaře jako předsedy, dvou přísedících a člena krajské prokuratury, v jejímž obvodě je příslušná polepšovna.“

§ 116.

Výkon soudní vazby.

(1) Soudní tresty na svobodě se vykonávají v trestních ústavech, v krajských soudních věznicích a v okresních soudních věznicích. Krajské soudní věznice jsou v sídle nebo v obvodu krajského soudu, okresní soudní věznice zpravidla v sídle okresního soudu s trestní pravomocí.

(2) Tresty na svobodě převyšující jeden rok se zpravidla vykonávají v trestních ústavech, tresty kratší jednoho roku zpravidla v soudních věznicích. Ministr spravedlnosti vydá podrobnější předpisy o tom, v kterých vězeňských ústavech a jaké tresty na svobodě se vykonávají.

(3) Soudní zajišťovací a vyšetřovací vazba se zpravidla vykonává v okresních soudních věznicích. Podrobnější předpisy vydá ministr spravedlnosti.

§ 117.

Výkon správní a strážní služby v trestních ústavech, v krajských soudních věznicích, v okresních soudních věznicích, v justičních výchovných ústavech a na Slovensku též v donucovacích pracovnách (dále jen vězeňské ústavy), obstarává Sbor uniformované vězeňské stráže (dále jen SVS).

§ 118.

(1) Pro každý vězeňský ústav, kromě okresních soudních věznic, se zřizuje zvláštní oddíl SVS.

(2) V okresních soudních věznicích se zřizují stanice SVS. Příslušníci SVS konající službu v těchto stanicích v obvodu téhož kraje jsou včetně velitelů stanic příslušníky oddílu SVS, zřízeného při krajské soudní věznici. Jejich služebním úřadem je velitelství krajské soudní věznice.

(3) Velitelem oddílu SVS je přednosta vězeňského ústavu, v němž je oddíl SVS zřízen. Veliteli oddílu SVS přísluší též právo ukládat kázeňské tresty příslušníkům oddílu SVS.

§ 119.

(1) Řízení a správa vězeňských ústavů, jakož i dozor na ně, náleží k věcem justiční správy.

(2) Trestní ústavy řídí jejich přednostové a spravují je za pomoci příslušníků SVS a ostatních zaměstnanců ústavu.

(3) Krajské soudní věznice a okresní soudní věznice v obvodu téhož kraje řídí přednostové krajských soudních věznic a spravují je za pomoci příslušníků SVS a ostatních zaměstnanců věznic.

§ 120.

Dozor na vězeňské ústavy.

(1) Dozor na vězeňské ústavy vykonávají ústavní komisaři (jejich náměstci). Komisařem (náměstkem) může být jen ten, kdo má způsobilost pro úřad soudcovský.

(2) Neustanoví-li ministr spravedlnosti jinak, je ústavním komisařem trestního ústavu předseda okresního soudu s trestní pravomocí, v jehož sídle nebo obvodu je trestní ústav (na Slovensku okresní prokurátor), ústavním komisařem krajské soudní věznice předseda krajského soudu, v jehož sídle nebo obvodu je věznice (na Slovensku krajský prokurátor), a ústavním komisařem okresní soudní věznice předseda okresního soudu s trestní pravomocí, v jehož sídle nebo obvodu je věznice (na Slovensku okresní prokurátor). Náměstkem ústavního komisaře je v těchto případech náměstek předsedy krajského nebo okresního soudu (na Slovensku náměstek krajského nebo okresního prokurátora).

§ 121.

Občanská kontrola vězeňských ústavů.

(1) Občanskou kontrolu vězeňských ústavů vykonávají členové Národního shromáždění, které tím pověří ministr spravedlnosti; toto pověření se dává zpravidla na období dvou let. Funkce zaniká uplynutím doby stanovené k jejímu výkonu, zproštěním nebo vzdáním se funkce a skončením výkonu poslaneckého mandátu. Občanští kontroloři jsou při výkonu funkce oprávněni rozmlouvat s trestanci i vyšetřovanci.

(2) Občanští kontroloři sdělí ministru spravedlnosti po vykonaných kontrolách vězeňských ústavů, jaké závady shledali a jaká opatření navrhují.

§ 122.

Ministru spravedlnosti přísluší vrchní dozor na vězeňské ústavy; může je kdykoliv dát prohlédnouti osobami k provádění prohlídek zvláště určenými.

§ 123.

Ministr spravedlnosti vydává domácí řády pro vězeňské ústavy, instrukce pro orgány pověřené jejich řízením a správou a dozorem na ně, jakož i služební předpisy pro zaměstnance vězeňských ústavů.

§ 124.

Ministerstvo spravedlnosti vykonává svou dosavadní správní působnost ve věcech vězeňských ústavů a v osobních věcech příslušníků SVS a ostatních zaměstnanců vězeňských ústavů.

§ 125.

1. Ustanovení § 13, odst. 2 zákona č. 48/1931 Sb. se mění a zní takto:

   „(2) Ministr spravedlnosti určí soudní věznice, ve kterých mají být v samostatných odděleních soustředěni mladiství, jimž byl uložen trest na svobodě převyšující šest týdnů, i když byli odsouzeni jinými soudy.“

§ 126.

(1) Kde se v dekretu presidenta republiky ze dne 27. října 1945, č. 126 Sb., o zvláštních nucených pracovních oddílech, mluví o věznicích krajských soudů, rozumí se tím krajské soudní věznice.

(2) Ustanovení § 1, odst. 2 a §§ 2, 3 a 4 dekretu č. 126/1945 Sb. platí obdobně o zvláštních pracovních útvarech podle § 8, odst. 1 nařízení Slovenské národní rady ze dne 15. května 1945, č. 33 Sb. SNR., o potrestání nacistických zločinců, okupantů, zrádců a kolaborantů a o zřízení lidového soudnictví, ve znění předpisů je měnících a doplňujících.

§ 127.

Působnost ve věcech justiční správy náležející podle dosavadních právních předpisů zemským (hlavním) soudům a jejich předsedům a zemským (hlavním) státním zastupitelstvím a jejich přednostům a působnost uvedená v čl. XIII zákona ze dne 16. června 1942, č. 113 Sl. z., kterým se uvádí do účinnosti zákon o organisaci soudů, úřadů veřejné obžaloby a soudní správy, přechází s výjimkou věcí uvedených v dalších ustanoveních na předsedy krajských soudů, po případě na krajské prokurátory.

§ 128.

(1) Výjimkou z ustanovení § 127 přecházejí na ministerstvo spravedlnosti tyto věci:

1. 1. osobní, platové a pensijní věci všech zaměstnanců justiční správy a věci zaopatřovacích platů jejich pozůstalých;
2. 2. přijímání do přípravné služby soudcovské a do právní praxe;
3. 3. konání ustanovovacích zkoušek aktuárských a druhých kancelářských;
4. 4. obstarávání účetních prací konaných účtárnami zemských soudů;
5. 5. působnost ve věcech sirotčích pokladen.

(2) Vláda může nařízením přenést působnost přikázanou ministerstvu spravedlnosti ve věcech uvedených v odstavci 1 na podřízené soudy nebo úřady, po případě jejich předsedy nebo přednosty.

§ 129.

Ze správních úkolů náležejících ministerstvu spravedlnosti přenáší se na předsedy krajských soudů právo nařizovat konání pravidelných soudních dnů mimo sídlo soudu, zastavovat je a měnit ustanovení vydaná o jednotlivých soudních dnech (§ 29, odst. 1 zákona ze dne 27. listopadu 1896, č. 217 ř. z., jímž se vydávají předpisy o obsazování, vnitřním zařízení a jednacím řádě soudů, a § 54, odst. 1 a 3 nařízení ministra spravedlnosti ze dne 5. května 1897, č. 112 ř. z., kterým se vydává nový jednací řád pro soudy první a druhé stolice).

§ 130.

Změny v příslušnosti ve věcech disciplinárních.

Disciplinární řízení a ukládání disciplinárních trestů kancelářským pomocným silám (část prvá vládního nařízení ze dne 7. července 1926, č. 113 Sb., o úpravě služebních a platových poměrů státních zaměstnanců v pomocné kancelářské službě) a ukládání disciplinárních trestů pomocným zřízencům (část prvá vládního nařízení ze dne 7. července 1926, č. 114 Sb., o úpravě služebních a platových poměrů pomocných zřízenců, ve znění nařízení všech členů vlády ze dne 13. července 1944, č. 156 Sb., o nové úpravě disciplinárního práva pomocných zřízenců a podobných zaměstnanců) náleží v první stolici předsedovi krajského soudu.

§ 131.

Změny v příslušnosti v kárných věcech soudců.

(1) Kárným soudem příslušným pro soudcovské úředníky ustanovené u okresních a krajských soudů, u těchto s výjimkou předsedy krajského soudu a jeho náměstka, pro soudcovské úředníky ustanovené pro obvod osobního úřadu a pro notáře je krajský soud, v jehož obvodě měl obviněný v době stihaného porušení povinností své služební působiště.

(2) Ustanovení zákona ze dne 21. května 1868, č. 46 ř. z., o kárném řízení se soudcovskými úředníky a jejich nedobrovolném přeložení na jiné místo nebo na odpočinek, pokud upravují složení a příslušnost zemských soudů jako soudů kárných, platí obdobně pro krajské soudy jako soudy kárné.

§ 132.

Opravné prostředky proti rozhodnutí notářských komor.

(1) Do usnesení nebo opatření notářské komory nebo jejího presidenta je přípustna stížnost do 15 dnů ode dne doručení k nejvyššímu soudu.

(2) Ustanovení § 3, odst. 2 zákona ze dne 16. května 1946, č. 138 Sb., o úpravě některých otázek týkajících se notářství, zůstávají nedotčena.