Zákon o sociálním zabezpečení družstevních rolníků

§ 7

Výčet dávek (služeb) sociálního zabezpečení

1. Dávky (služby) sociálního zabezpečení jsou:
   1. A. ze zabezpečení v nemoci:
      1. 1. peněžité dávky:
         1. a) nemocenské,
         2. b) podpora při ošetřování člena rodiny,
         3. c) pohřebné;
      1. 2. věcné dávky:

         lázeňská péče;

   1. B. ze zabezpečení matky a dítěte:
      1. a) peněžitá pomoc v mateřství,
      2. b) podpora při narození dítěte,
      3. c) přídavky na děti;
   1. C. v důchodovém zabezpečení:
      1. 1. důchody:
         1. a) starobní,
         2. b) invalidní a částečný invalidní,
         3. c) vdovský,
         4. d) vdovecký,
         5. e) sirotčí,
         6. f) osobní,
         7. g) sociální;
      1. 2. zvýšení invalidního a částečného invalidního důchodu při pracovním úrazu;
      2. 3. výchovné;
      3. 4. zvýšení důchodů pro bezmocnost;
   1. D. sociální zabezpečení učňů;
   2. E. dávky rodinných příslušníků a důchodců při pracovním úrazu;
   3. F. zabezpečení důchodců v nemoci;
   4. G. dávky a služby sociální péče.

§ 8

Nemocenské a podpora při ošetřování člena rodiny se poskytují jen členům družstev s vyšší úrovní hospodaření; ostatní dávky zabezpečení v nemoci se poskytují členům všech družstev.

§ 9

(1) Nemocenské náleží místo pracovní odměny členu družstva s vyšší úrovní hospodaření, který je pro nemoc nebo úraz uznán dočasně neschopným k výkonu své dosavadní činnosti v družstvu; za neschopného k výkonu činnosti v družstvu se považuje vždy člen družstva s vyšší úrovní hospodaření přijatý do ústavní péče v zařízení preventivní a léčebné péče (dále jen „ústavní ošetřování“).

(2) Při lázeňské péči náleží nemocenské, pokud se tato péče poskytuje v době pracovní neschopnosti.

(3) Nemocenské se poskytuje od prvního dne dočasné neschopnosti k výkonu činnosti v družstvu pro nemoc nebo úraz (dále jen „pracovní neschopnost“) do skončení pracovní neschopnosti nebo do uznání invalidity nebo částečné invalidity. Nemocenské se však poskytuje nejdéle po dobu jednoho roku od počátku pracovní neschopnosti (dále jen „podpůrčí doba“).

(4) Při nové pracovní neschopnosti se započítávají do podpůrčí doby také předchozí období pracovní neschopnosti, pokud spadají do doby jednoho roku před vznikem nové pracovní neschopnosti.

Tato období se však nezapočtou,

1. a) jestliže výkon práce v družstvu nebo v předchozím pracovním poměru trval aspoň 6 měsíců od skončení pracovní neschopnosti pro nemoc, nebo
2. b) jestliže nová pracovní neschopnost byla způsobena pracovním úrazem (nemocí z povolání).

Do podpůrčí doby se rovněž nezapočítává předchozí období pracovní neschopnosti způsobené pracovním úrazem (nemocí z povolání).

(5) Nemocenské může být poskytováno i po uplynutí podpůrčí doby, jestliže je možno na základě vyjádření posudkové komise sociálního zabezpečení očekávat, že člen družstva s vyšší úrovní hospodaření nabude v krátké době pracovní schopnosti; takto je však možno poskytovat nemocenské nejdéle po dobu jednoho roku od uplynutí podpůrčí doby.

(6) Nemocenské náleží členu družstva s vyšší úrovní hospodaření místo pracovní odměny po dobu karantény nařízené podle předpisů o boji proti přenosným nemocem.

(7) Dokud vláda nestanoví jinak, hradí se nemocenské náležející za pracovní dny v prvních sedmi kalendářních dnech dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény z prostředků sociálního fondu družstva, od osmého dne ze státních prostředků.

§ 10

(1) Nemocenské se stanoví z průměrné denní pracovní odměny člena družstva s vyšší úrovní hospodaření, nejvýše však z částky 100 Kčs (dále jen „průměrná denní pracovní odměna“). Základem pro výpočet průměrné denní pracovní odměny je příjem z pracovní činnosti, jehož člen družstva s vyšší úrovní hospodaření dosáhl v posledních 12 kalendářních měsících před vznikem pracovní neschopnosti nebo před nařízením karantény.

(2) Nemocenské náleží za pracovní dny.

(3) Pracovním dnům se kladou na roveň dny pracovního klidu, za něž se poskytuje pracovníkům v pracovním poměru náhrada mzdy.

§ 11

(1) Výše nemocenského činí:

(2) Za první tři pracovní dny pracovní neschopnosti činí však výše nemocenského:

Při pracovní neschopnosti, která vznikla pracovním úrazem (nemocí z povolání) nebo při karanténě, náleží za první tři pracovní dny nemocenské ve výši stanovené v odstavci 1. Vláda může nařízením stanovit, že nemocenské v této výši náleží za první tři pracovní dny i v ostatních případech pracovní neschopnosti.

(3) Jestliže by nemocenské stanovené podle odstavce 1 nebo 2 činilo méně než 16 Kčs denně, poskytuje se v této částce. Přesahuje-li však tato částka 80 % průměrné denní pracovní odměny člena družstva s vyšší úrovní hospodaření, poskytuje se nemocenské ve výši 80 % této odměny.

§ 12

Svobodnému, ovdovělému nebo rozvedenému členu družstva s vyšší úrovní hospodaření, který neplní vůči nikomu vyživovací povinnost, náleží za pracovní dny, v nichž je v ústavním ošetřování nebo v nichž je mu poskytována lázeňská péče, při níž má nárok na nemocenské, jen polovina nemocenského stanoveného podle předchozích ustanovení.

§ 13

(1) Členu družstva s vyšší úrovní hospodaření, jemuž se vyplácí z důchodového zabezpečení družstevníků starobní důchod v plné výši, invalidní důchod nebo osobní důchod, náleží nemocenské při pracovní neschopnosti jen tehdy, jestliže byl v družstvu činný způsobem zakládajícím sociální zabezpečení (§ 5) aspoň po dobu 3 měsíců bezprostředně před vznikem pracovní neschopnosti. Nemocenské se poskytuje při téže pracovní neschopnosti nejdéle po dobu 60 pracovních dnů, při více pracovních neschopnostech nejdéle po dobu 60 pracovních dnů v jednom kalendářním roce. Tato omezení neplatí, jestliže pracovní neschopnost vznikla pracovním úrazem (nemocí z povolání).

(2) Ustanovení odstavce 1 platí také pro poživatele obdobných důchodů podle jiných předpisů o důchodovém zabezpečení (pojištění, zaopatření).

§ 14

Nemocenské nemůže být přiznáno za dobu přede dnem, kdy byla předepsaným způsobem zjištěna pracovní neschopnost. Jestliže však pracovní neschopnost nastala dříve, než byla takto zjištěna, přizná se nemocenské nejdéle za 3 pracovní dny nazpět; podmínkou je, že včasné zjištění pracovní neschopnosti bylo znemožněno z vážných důvodů.

§ 15

(1) Nemocenské může být při pracovní neschopnosti pro aktivní tuberkulózu zvýšeno až do výše průměrné denní pracovní odměny, jestliže pracovní neschopnost z tohoto důvodu trvá déle než měsíc; při rozhodování o zvýšení nemocenského se hledí k celkovým zdravotním a sociálním poměrům nemocného člena družstva a jeho rodiny.

(2) Po dobu ústavního ošetřování může však být vypláceno zvýšené nemocenské, jen má-li člen družstva alespoň jedno nezaopatřené dítě.

(3) O zvýšení se rozhoduje na návrh odborného oddělení zdravotnického zařízení. Zvýšení nemocenského se přiznává zpravidla nejdéle na dobu tří měsíců.

§ 16

(1) Nárok na nemocenské nemá, kdo si přivodil pracovní neschopnost:

1. a) v úmyslu vylákat nemocenské nebo
2. b) zaviněnou účastí ve rvačce nebo
3. c) jako bezprostřední následek své opilosti nebo
4. d) při spáchání úmyslného trestného činu, za nějž zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice přesahuje jeden rok.

(2) Má-li člen družstva s vyšší úrovní hospodaření rodinné příslušníky, může jim být v těchto případech vypláceno nemocenské až do výše tří čtvrtin; členu družstva s vyšší úrovní hospodaření bez rodinných příslušníků může být v případech uvedených v odstavci 1 pod písm. b) až d) vypláceno nemocenské až do výše poloviny.

(3) Poruší-li člen družstva předpisy o hlášení pracovní neschopnosti a o chování a životosprávě nemocných vydané orgány státní zdravotní správy, může být nemocenské dočasně sníženo nebo odňato; má-li však člen družstva rodinné příslušníky, může být nemocenské jen sníženo, a to nejvíce o čtvrtinu.

§ 17

Podpora při ošetřování člena rodiny

(1) Členu družstva s vyšší úrovní hospodaření, který nemůže pracovat, protože musí ošetřovat nemocného člena rodiny, který s ním žije ve společné domácnosti, náleží místo pracovní odměny podpora ve výši nemocenského; podmínkou je, že nemocného není možno umístit v nemocnici a že v rodině není osoby, která by mohla nemocného ošetřovat. Podpora při ošetřování člena rodiny nenáleží, pokud ošetřování člena rodiny spadá do doby, za kterou člen družstva nemá nárok na pracovní odměnu z jiné příčiny.

(2) Podpora při ošetřování člena rodiny náleží členu družstva s vyšší úrovní hospodaření, který nemůže pracovat, protože musí pečovat o dítě z toho důvodu, že jesle, mateřská škola nebo dětský, popřípadě zemědělský útulek, v jejichž péči dítě jinak je, byly uzavřeny z nařízení příslušných orgánů, nebo z toho důvodu, že takovému dítěti byla nařízena karanténa podle předpisů o boji proti přenosným nemocem; podmínkou je, že v rodině není osoby, která by mohla o dítě pečovat.

(3) Podpora náleží nejvýše po dobu tří pracovních dnů; výplatu je možno prodloužit o další tři pracovní dny, nebylo-li možno během prvých tří pracovních dnů opatřit potřebnou péči. Člence družstva s vyšší úrovní hospodaření, která má v trvalé péči aspoň jedno nezaopatřené dítě a je jinak osamělá, může být výplata podpory prodloužena ještě o dalších šest pracovních dnů, je-li pro to u dítěte některý z důvodů uvedených v odstavci 1 nebo 2.

(4) Činí-li si v téže rodině nárok na podporu více osob v témže případě, náleží podpora jen jedné z nich, a to především pracující matce.

(5) Výše podpory se stanoví obdobně jako výše nemocenského.

(6) Dokud vláda nestanoví jinak, hradí se podpora náležející za pracovní dny v prvních sedmi kalendářních dnech ošetřování člena rodiny z prostředků sociálního fondu družstva, od osmého dne ošetřování (odstavec 3) ze státních prostředků.

§ 18

Pohřebné

(1) Zemře-li družstevník, náleží jeho pozůstalým, kteří vypravili pohřeb, pohřebné v částce 1000 Kčs. Pozůstalými jsou manžel (manželka), druh (družka), děti, rodiče, děd a bába, sourozenci, tchán a tchýně, zeť a snacha.

(2) Jestliže vypravil pohřeb někdo jiný než pozůstalý, náleží mu pohřebné až do výše prokázaných výloh, nejvýše však v částce 1000 Kčs. Pohřebné však nenáleží, byl-li pohřeb vypraven na základě závazku vyplývajícího ze smlouvy nebo na základě úřední povinnosti.

(3) Jestliže družstevník vypravil pohřeb svému rodinnému příslušníku, náleží mu při úmrtí rodinného příslušníka ve věku do dvou let pohřebné ve výši 200 Kčs, při úmrtí rodinného příslušníka ve věku do deseti let pohřebné ve výši 500 Kčs a při úmrtí rodinného příslušníka ve věku nad deset let pohřebné ve výši 800 Kčs.

§ 19

Lázeňská péče

(1) Družstevníkům a jejich rodinným příslušníkům může být poskytnuta bezplatná lázeňská péče včetně úhrady jízdného.

(2) Lázeňská péče se poskytuje družstevníkům a jejich rodinným příslušníkům na účet sociálního zabezpečení v zařízeních lázeňské péče státní zdravotní správy.

§ 20

Peněžitá pomoc v mateřství

(1) Družstevnici, která byla v posledních dvou letech před porodem zabezpečena v nemoci podle tohoto zákona, podle zákona o nemocenském pojištění zaměstnanců nebo podle zákona o nemocenské péči v ozbrojených silách aspoň 270 dnů, náleží v těhotenství nebo mateřství místo pracovní odměny, popřípadě místo nemocenského, peněžitá pomoc v mateřství.

(2) Peněžitá pomoc v mateřství se poskytuje po dobu 18 týdnů, z toho 4 týdny před porodem a 14 týdnů po porodu (dále jen „mateřská dovolená“). Vyčerpá-li družstevnice z mateřské dovolené před porodem více než 4 týdny, poskytuje se jí peněžitá pomoc v mateřství bez přerušení až do uplynutí 18 týdnů od počátku mateřské dovolené. Vyčerpá-li družstevnice z mateřské dovolené před porodem méně než 4 týdny proto, že porod nastal dříve, než lékař určil, poskytuje se jí peněžitá pomoc v mateřství rovněž bez přerušení až do uplynutí 18 týdnů od počátku mateřské dovolené. Vyčerpá-li však družstevnice z mateřské dovolené před porodem méně než 4 týdny z jiného důvodu, poskytuje se jí peněžitá pomoc v mateřství ode dne porodu jen po dobu 14 týdnů.

(3) Těhotným a kojícím matkám přiděluje družstvo lehčí práce přiměřené jejich stavu podle doporučení lékaře.

§ 21

Výše peněžité pomoci v mateřství

(1) Peněžitá pomoc v mateřství se stanoví z průměrné denní pracovní odměny družstevnice zjištěné způsobem uvedeným u nemocenského (§ 10) za posledních 12 kalendářních měsíců přede dnem, kdy přestala pracovat pro těhotenství nebo mateřství, nejvýše však z částky 100 Kčs, čítajíc v to i hodnotu naturálních požitků.

(2) Peněžitá pomoc v mateřství náleží za pracovní dny. Pracovním dnům se kladou na roveň dny pracovního klidu, za něž se poskytuje pracovníkům v pracovním poměru náhrada mzdy.

(3) Výše peněžité pomoci v mateřství činí:

(4) Jestliže by peněžitá pomoc v mateřství stanovená podle odstavce 3 činila méně než 16 Kčs denně, poskytuje se v této výši. Přesahuje-li však tato částka 90 % průměrné denní pracovní odměny družstevnice, poskytuje se peněžitá pomoc v mateřství ve výši 90 % této odměny.

§ 22

Podpora při narození dítěte

Porodí-li družstevnice nebo družstevníkova rodinná příslušnice, náleží na každé narozené dítě podpora ve výši 650 Kčs. Podpora náleží manželce nebo družce družstevníkově také tehdy, jestliže porod nastal v době 300 dnů od úmrtí družstevníka.

§ 23

Podmínky nároku

(1) Přídavky na děti náležejí za kalendářní měsíc družstevníku, jestliže

1. a) má nezaopatřené děti (§ 24),
2. b) odpracoval v tomto kalendářním měsíci alespoň 20 pracovních dnů v rozsahu odpovídajícím pracovnímu úvazku stanovenému ve stanovách nebo v pracovním řádě; nemohl-li družstevník tuto pracovní podmínku splnit z příčin, které nezavinil, považuje se za splněnou, jestliže odpracoval v posledních 12 kalendářních měsících alespoň 240 pracovních dnů, a jde-li o družstevníka, který se stal členem družstva během roku, alespoň poměrný díl tohoto počtu pracovních dnů připadající na dobu členství v družstvu, a
3. c) není uživatelem zemědělské půdy ve výměře větší než připouštějí Vzorové stanovy jednotných zemědělských družstev pro výměru záhumenku, ani nežije ve společné domácnosti s uživatelem zemědělské půdy o takové výměře.

(2) Přídavky na děti náležejí, jsou-li splněny ostatní podmínky, též družstevníku, který je osobou se změněnou pracovní schopností, nebo družstevnici, která pečuje alespoň o jedno nezaopatřené dítě a je jinak osamělá, jestliže odpracovali alespoň 10 pracovních dnů v rozsahu odpovídajícím pracovnímu úvazku stanovenému ve stanovách nebo v pracovním řádě; jestliže nemohli tuto podmínku splnit z příčin, které nezavinili, považuje se za splněnou, jestliže odpracovali v posledních 12 kalendářních měsících alespoň 120 pracovních dnů, a jde-li o družstevníka (družstevnici), který se stal členem družstva během roku, alespoň poměrný díl tohoto počtu pracovních dnů připadající na dobu členství v družstvu.

(3) Odpracovaným dnům se kladou na roveň:

1. a) dny, za které náleží podle platných předpisů pracovníkům v pracovním poměru náhrada mzdy,
2. b) dny, za které náleží nemocenské, podpora při ošetřování člena rodiny nebo peněžitá pomoc v mateřství; u družstevníků činných v ostatních družstvech též dny uznané pracovní neschopnosti pro nemoc nebo úraz, pokud si ji družstevník nepřivodil způsobem uvedeným v § 16 odst. 1,
3. c) dny, zameškané pro výkon veřejné funkce nebo povinnosti.

(4) Družstevníku povolanému ke službě v ozbrojených silách náležejí na nezaopatřené dítě, jsou-li splněny ostatní podmínky, přídavky, jestliže v posledních 6 měsících před nástupem služby v ozbrojených silách byl v družstvu činný způsobem zakládajícím sociální zabezpečení alespoň po dobu 90 dnů.

§ 24

Nezaopatřené děti

(1) Za nezaopatřené děti se považují vlastní i osvojené děti družstevníka nebo jeho manžela, pokud se zdržují na území Československé socialistické republiky, a to do skončení povinné školní docházky; za stejných podmínek se považují za nezaopatřené děti oboustranně osiřelí vnuci nebo oboustranně osiřelí sourozenci družstevníka nebo jeho manžela, jestliže jsou v jejich přímém zaopatření; v prováděcích předpisech bude stanoveno, za jakých podmínek se poskytují přídavky na děti i na vnuky, sourozence nebo schovance.

(2) Po skončení povinné školní docházky, nejdéle však do 25. roku věku, se děti uvedené v předchozím odstavci považují za nezaopatřené tehdy, jestliže nemají vlastní příjem vyšší než 200 Kčs měsíčně a jestliže

1. a) se soustavně připravují předepsaným výcvikem nebo studiem na budoucí povolání anebo
2. b) jsou pro nemoc nebo tělesnou či duševní vadu trvale neschopny k práci.

§ 25

Vyloučení nároku

Přídavky se neposkytují na děti,

1. a) na které náleží sirotčí důchod nebo výchovné podle tohoto zákona nebo podle jiných předpisů o důchodovém zabezpečení (pojištění, zaopatření) nebo podle předpisů o materiálním zabezpečení příslušníků ozbrojených sil;
2. b) které mají bezplatné plné internátní zaopatření z prostředků rozpočtových, hospodářských nebo jiných organizací;
3. c) které jsou již déle než 6 měsíců v bezplatném plném zaopatření léčebného nebo podobného ústavu.

§ 26

(1) Přídavky na děti členů družstev s vyšší úrovní hospodaření a družstevníků činných v ostatních družstvech, která plní státní plán nákupu zemědělských výrobků, se poskytují v plném rozsahu ze státních prostředků a činí měsíčně:

při měsíční pracovní odměně družstevníka,

1. Při více dětech se zvyšuje částka přídavků na děti, která náleží družstevníku na 5 dětí, na každé další dítě:

   o 260 Kčs měsíčně při měsíční pracovní odměně družstevníka do 1400 Kčs,

   o 240 Kčs měsíčně při měsíční pracovní odměně družstevníka nad 1400 Kčs do 3000 Kčs,

   o 220 Kčs měsíčně při měsíční pracovní odměně družstevníka nad 3000 Kčs.

(2) Splní-li se během kalendářního měsíce podmínky pro změnu výše přídavků na děti, náležejí za celý měsíc vyšší přídavky na děti.

§ 27

(1) Přídavky na děti družstevníků činných v ostatních družstvech, která vlastním zaviněním neplní státní plán nákupu, poskytují se ze státních prostředků měsíčně v těchto částkách:

Přídavky na 6 dětí činí 378 Kčs měsíčně, na 7 dětí 476 Kčs měsíčně a zvyšují se na každé další dítě o 108 Kčs měsíčně.

(2) Okresní národní výbor stanoví, zda družstvo plní státní plán nákupu, a nebyl-li plán splněn, zda se tak stalo vlastním zaviněním družstva.

(3) Družstvo doplácí ze sociálního fondu podle svých ekonomických možností přídavky uvedené v odstavci 1 na výměru stanovenou v § 26.

§ 28

Výplata přídavků na děti

(1) Přídavky na děti se vyplácejí vždy za celý měsíc, a to měsíčně pozadu.

(2) Přídavky na děti družstevníků činných v družstvu s vyšší úrovní hospodaření se vyplácejí v plné výměře stanovené v § 26. Přídavky na děti družstevníků činných v ostatních družstvech se vyplácejí ze státních prostředků ve výměře stanovené v § 27, splní-li však tato družstva státní plán nákupu zemědělských výrobků, uhradí se dodatečně ze státních prostředků též rozdíl mezi těmito výměrami.

(3) Přídavky na děti se vyplácejí tomu, z jehož zabezpečení byly přiznány. Má-li však dítě v přímém zaopatření někdo jiný, vyplácejí se jemu.

§ 29

Poměr k výživnému

Určuje-li soud výživné na děti, přihlíží i k tomu, do jaké míry jsou potřeby dítěte uhražovány přídavky na děti, které se na ně poskytují. Do určeného výživného se přídavky na děti nezapočítávají.

§ 30

Rodinní příslušníci

(1) Za rodinné příslušníky družstevníka se pro nárok na peněžité a věcné dávky zabezpečení v nemoci a na dávky zabezpečení matky a dítěte považují:

1. a) manželka (manžel),
2. b) děti do skončení povinné školní docházky,
3. c) děti od skončení povinné školní docházky do dosažení věku 25 let, pokud se soustavně připravují předepsaným výcvikem nebo studiem na budoucí povolání nebo jsou pro nemoc nebo tělesnou či duševní vadu trvale neschopny k práci,
4. d) družka (druh), pokud žije s družstevníkem ve společné domácnosti aspoň tři měsíce.

(2) Za rodinné příslušníky se dále považují, pokud jsou výživou převážně odkázáni na družstevníka:

1. a) schovanci, vnuci a sourozenci do skončení povinné školní docházky,
2. b) schovanci, vnuci a sourozenci od skončení povinné školní docházky do dosažení věku 25 let, pokud se soustavně připravují předepsaným výcvikem nebo studiem na budoucí povolání nebo jsou pro nemoc nebo tělesnou či duševní vadu trvale neschopni k práci,
3. c) rodiče, prarodiče, tchán a tchýně,
4. d) sestra nebo dcera, která vede ovdovělému nebo rozvedenému družstevníku jeho domácnost, pokud v ní pečuje o jeho dítě ve věku do skončení povinné školní docházky.

(3) Za rodinného příslušníka se považuje také bývalá manželka (manžel) družstevníka, pokud družstevník má vůči ní vyživovací povinnost.

(4) Pokud osoby uvedené v odstavcích 1 až 3 jsou samy zabezpečeny v nemoci nebo v mateřství podle tohoto zákona nebo jsou pojištěny či zabezpečeny (zaopatřeny) podle jiných předpisů, nepovažují se za rodinné příslušníky družstevníka.

§ 31

Ochranná lhůta

(1) Dávky zabezpečení v nemoci a dávky zabezpečení matky a dítěte náležejí též, jestliže se podmínky rozhodné pro jejich přiznání splnily v době, po kterou se poskytuje nemocenské nebo peněžitá pomoc v mateřství, anebo v ochranné lhůtě.

(2) Ochranná lhůta činí 42 dnů od zániku sociálního zabezpečení, popřípadě od vynětí z něho; jestliže však družstevník byl účasten sociálního zabezpečení po kratší dobu, činí ochranná lhůta jen tuto kratší dobu. U žen, jejichž sociální zabezpečení zaniklo v době těhotenství, činí ochranná lhůta vždy 6 měsíců.

(3) Vznikne-li v ochranné lhůtě sociální zabezpečení podle tohoto zákona znovu, připočítává se ochranná lhůta získaná novým zabezpečením k nevyčerpanému zbytku dřívější ochranné lhůty až do nejvyšší výměry 42 dnů. Vznikem nemocenského pojištění, popřípadě sociálního zabezpečení podle jiných předpisů, ochranná lhůta zaniká.

§ 32

Doba důchodového zabezpečení

Náhradní doby

(1) Pokud tento zákon požaduje pro vznik nebo výši nároků na dávky určitou dobu důchodového zabezpečení, rozumí se jí

1. 1. od 1. dubna 1962 doba důchodového zabezpečení podle tohoto zákona,
2. 2. před tímto dnem doba započitatelná podle dosavadních předpisů o důchodovém pojištění členů jednotných zemědělských družstev.

(2) Byl-li družstevník důchodově zabezpečen (pojištěn) aspoň rok, započítávají se do doby důchodového zabezpečení tyto náhradní doby:

1. 1. v období do 30. září 1948 v rozsahu stanoveném předpisy platnými pro pracovníky v pracovním poměru:
   1. a) doba vojenské služby,
   2. b) doby odbojové činnosti a věznění z politických nebo rasových důvodů v době nesvobody;

1. 2. v období od 1. října 1948 též:
   1. a) doba přípravy na povolání po skončení povinné školní docházky studiem na výběrových a vysokých školách, doba vědecké a umělecké aspirantury, jakož i doba odborného nebo politického školení,
   2. b) doba vojenské služby v československých ozbrojených silách a ve spojeneckých armádách,
   3. c) doba výcviku nebo školení osob se změněnou pracovní schopností pro nové povolání prováděných se souhlasem orgánů sociálního zabezpečení,
   4. d) pro vznik nároku též doba, po kterou žena pečovala o dítě (§ 47) mladší než 8 let nebo o nezletilce, který pro svůj trvale nepříznivý zdravotní stav potřeboval stálé péče;

1. 3. v období od 1. dubna 1962 též doba, po kterou měl družstevník nárok na nemocenské, podporu při ošetřování člena rodiny a peněžitou pomoc v mateřství, poskytované místo pracovní odměny.

(3) Kryje-li se doba důchodového zabezpečení s náhradní dobou, započítá se jen jedna z nich, a to ta, jejíž zápočet je pro družstevníka výhodnější; to platí též, kryje-li se doba důchodového zabezpečení s dobou započitatelnou podle předpisů o důchodovém zabezpečení (pojištění) zaměstnanců nebo kryjí-li se náhradní doby navzájem.

(4) Kalendářní roky, v nichž družstevník neodpracoval bez závažného důvodu aspoň počet pracovních dnů nebo nesplnil aspoň počet výkonových norem, které je člen družstva povinen odpracovat nebo splnit podle usnesení členské schůze družstva, se nezapočítávají pro vznik nároku na dávky důchodového zabezpečení ani pro jeho výši. Za závažný důvod se považuje zejména výkon veřejné funkce, účast na odborném nebo politickém školení a uznaná neschopnost k práci pro nemoc nebo pro úraz.

§ 33

Zhodnocení různých druhů důchodového zabezpečení (pojištění, zaopatření)

(1) Doby, které družstevník získal v důchodovém zabezpečení (zaopatření) jako pracovník v pracovním poměru, člen výrobního družstva nebo jako příslušník ozbrojených sil účastný sociálního zaopatření těchto příslušníků, se hodnotí pro důchodové zabezpečení podle tohoto zákona, jako by byly získány v tomto důchodovém zabezpečení; pokud se doby kryjí, započítávají se jen jednou, a to podle předpisů pro družstevníka výhodnějších.

(2) Prováděcí předpisy stanoví,

1. a) jak se zhodnotí doba důchodového zabezpečení (pojištění, zaopatření) získaná podle jiných předpisů,
2. b) kdy se budou nároky pracovníka v pracovním poměru (člena výrobního družstva, příslušníka ozbrojených sil účastného důchodového zaopatření těchto příslušníků) na důchodové dávky posuzovat podle předpisů o důchodovém zabezpečení zaměstnanců i poté, kdy se stal družstevníkem.

§ 34

Přerušení pracovní činnosti

Zachování nároků

(1) Bylo-li důchodové zabezpečení družstevníka přerušeno na dobu nepřesahující pět let, započítává se též doba před přerušením důchodového zabezpečení; trvalo-li však přerušení důchodového zabezpečení déle než pět let, započítává se doba důchodového zabezpečení před přerušením, jen jestliže družstevník byl znovu důchodově zabezpečen aspoň tři roky.

(2) Bylo-li důchodové zabezpečení družstevníka přerušeno po dobu, po kterou je mu poskytován invalidní nebo částečný invalidní důchod, posuzují se nároky z důchodového zabezpečení tak, jako kdyby družstevník nepřerušil důchodové zabezpečení, doba přerušení se však nezapočítává do doby důchodového zabezpečení. To platí též, bylo-li důchodové zabezpečení přerušeno na dobu delší než dva roky z jiných vážných důvodů. O tom, bylo-li důchodové zabezpečení přerušeno z vážných důvodů, rozhoduje na žádost družstevníka okresní národní výbor.

§ 35

Průměrná měsíční pracovní odměna

(1) Důchodové pásmo (§ 37), podle něhož se stanoví výše důchodu, je určeno výší průměrné měsíční pracovní odměny.

(2) Průměrná měsíční pracovní odměna se vypočítává z úhrnu pracovních odměn dosažených v posledních 10 kalendářních letech před vznikem nároku na důchod, popřípadě v posledních pěti kalendářních letech, jestliže je to pro družstevníka výhodnější.

(3) Průměrná měsíční pracovní odměna družstevníka (družstevnice) staršího 60 let se vypočítává za kalendářní léta před dovršením tohoto věku, je-li tato průměrná pracovní odměna vyšší než průměrná měsíční odměna vypočtená podle odstavce 2; starobní, invalidní nebo částečný invalidní důchod osoby, která již požívá nebo požívala některý z těchto důchodů z důchodového zabezpečení (pojištění, zaopatření), nesmí být určen v nižším důchodovém pásmu, než je pásmo, v němž byl již důchod přiznán, nebo jež by odpovídalo průměrnému výdělku, z něhož byl vyměřen důchod z důchodového zabezpečení zaměstnanců (příslušníků ozbrojených sil).

(4) Naturální požitky poskytované členům ostatních družstev se oceňují pro účely stanovení dávek sociálního zabezpečení částkou, kterou stanoví prováděcí předpisy.

§ 36

Podmínky nároku

(1) Starobní důchod náleží družstevníku (družstevnici), který byl důchodově zabezpečen nejméně 20 roků, jestliže v době trvání důchodového zabezpečení nebo nejpozději do dvou roků po jeho zániku dosáhl věku aspoň 60 let a

1. a) pracuje v družstvu podle svých schopností nebo
2. b) je trvale neschopen jakékoliv práce v družstvu.

Splnění podmínky uvedené pod písm. a) se nevyžaduje, nemůže-li družstevník (družstevnice) pracovat v družstvu z vážných důvodů nebo dosáhl-li věku 65 let.

(2) Starobní důchod náleží též družstevníku, který byl důchodově zabezpečen po dobu kratší než 20 let, avšak nejméně 8 let, a jde-li o družstevnici, nejméně 5 let, jestliže v době trvání důchodového zabezpečení nebo nejpozději do dvou roků po jeho zániku dosáhli věku aspoň 65 let.

§ 37

Výše starobního důchodu

(1) Základní výměra starobního důchodu činí:

(2) K základní výměře starobního důchodu se přičítá 1 % její výše za každý rok práce v družstvu, pokud se započítává do doby potřebné pro vznik nároku na důchod a jeho výši (§ 32 odst. 4).

§ 38

Nárok na starobní důchod po dobu pracovní činnosti v družstvu

Vláda stanoví,

1. a) zda a v jaké výši náleží starobní důchod z důchodového zabezpečení zaměstnanců nebo výsluhový důchod příslušníků ozbrojených sil a v jaké výši náleží starobní důchod z důchodového zabezpečení (pojištění) družstevníků těm, kdo po splnění podmínek pro vznik nároku na důchod trvale pracují v družstvu,
2. b) zda a v jaké výši náleží starobní důchod z důchodového zabezpečení (pojištění) družstevníků poživatelům tohoto důchodu, kteří jsou činni v pracovním poměru.

§ 39

Podmínky nároku

(1) Invalidní nebo částečný invalidní důchod náleží družstevníku, který získal dobu důchodového zabezpečení potřebnou pro nárok na důchod (§ 40), jestliže se v době trvání důchodového zabezpečení nebo do dvou roků po jeho zániku stal pro trvalé zhoršení zdravotního stavu invalidním nebo částečně invalidním; částečný invalidní důchod však nenáleží, odpírá-li družstevník dále konat práce v družstvu, jichž je schopen podle rozhodnutí posudkové komise sociálního zabezpečení vydaného o částečné invaliditě družstevníka.

(2) Zásady, podle nichž se posuzuje invalidita a částečná invalidita, stanoví vláda.

§ 40

Potřebná doba důchodového zabezpečení

(1) Doba důchodového zabezpečení potřebná pro nárok na invalidní nebo částečný invalidní důchod činí u družstevníků ve věku

U družstevníků ve věku nad 28 let se doba důchodového zabezpečení potřebná pro nárok na důchod zjišťuje z posledních 10 let počítaných zpět od vzniku invalidity (částečné invalidity). U družstevníka mladšího než 20 let stačí i doba důchodového zabezpečení kratší než rok.

(2) Získal-li družstevník potřebnou dobu důchodového zabezpečení v některém z věkových pásem (odstavec 1) a byl-li poté nepřetržitě důchodově zabezpečen, považuje se za získanou doba důchodového zabezpečení potřebná v nejblíže vyšším věkovém pásmu.

(3) Stane-li se invalidní (částečně invalidní) vdova, jejíž nárok na vdovský důchod v době vzniku invalidity již netrvá a ani z důvodu invalidity nemůže vzniknout, považuje se doba důchodového zabezpečení potřebná pro nárok na invalidní (částečný invalidní) důchod vždy za získanou, jestliže vdova byla družstevnicí v době smrti svého manžela nebo se jí stala nejpozději do jednoho roku po zániku nároku na vdovský důchod a pokračovala v pracovní činnosti v družstvu (§ 5 odst. 3) až do dne, kdy se stane invalidní (částečně invalidní).

(4) Vznikla-li invalidita nebo částečná invalidita pracovním úrazem (nemocí z povolání), nepožaduje se, aby doba důchodového zabezpečení trvala po dobu stanovenou v předchozích odstavcích.

§ 41

Výše invalidního a částečného invalidního důchodu

(1) Invalidní důchod náleží ve výši starobního důchodu (§ 37).

(2) Částečný invalidní důchod činí 60 % invalidního důchodu.

§ 42

Zvýšení invalidního a částečného invalidního důchodu při pracovním úrazu (nemoci z povolání)

(1) Vznikla-li invalidita nebo částečná invalidita pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, zvyšuje se invalidní důchod o 50 Kčs měsíčně a částečný invalidní důchod o 30 Kčs měsíčně.

(2) Pracovním úrazem je úraz, který družstevník utrpěl

1. a) při provozu družstevního zemědělského závodu nebo v přímé souvislosti s ním anebo při práci na záhumenku,
2. b) při činné účasti na opatřeních proti živelním pohromám a při odstraňování následků živelních pohrom nebo při záslužné činnosti konané bez právního závazku ve prospěch celku,
3. c) při výkonu veřejné funkce.

(3) Nemocemi z povolání se rozumějí nemoci, které jsou uvedeny v seznamu nemocí z povolání platném pro pracovníky v pracovním poměru, jestliže vznikly za podmínek stanovených v tomto seznamu.^*)

§ 43

Všeobecné podmínky nároku

Důchod vdovský, vdovecký a sirotčí náležejí

1. a) po družstevníkovi (družstevnici), který byl důchodově zabezpečen po dobu potřebnou pro nárok na invalidní důchod, jestliže neuplynuly od zániku důchodového zabezpečení do dne smrti více než dva roky, nebo po družstevníkovi (družstevnici), který zemřel následkem pracovního úrazu (nemoci z povolání),
2. b) po poživateli starobního, invalidního a částečného invalidního důchodu poskytovaného z důchodového zabezpečení družstevníků.

§ 44

Vdovský důchod

(1) Vdovský důchod náleží vdově po dobu jednoho roku od smrti družstevníka (důchodce).

(2) Vdovský důchod náleží nadále po uplynutí jednoho roku od smrti družstevníka (důchodce) vdově, jestliže

1. a) je invalidní (§ 39 odst. 2), nebo
2. b) pečuje aspoň o jedno dítě, jež má nárok na sirotčí důchod (§ 47), nebo
3. c) vychovala aspoň tři děti, nebo
4. d) dosáhla věku 45 let a vychovala alespoň dvě děti, nebo
5. e) dosáhla věku 50 let.

(3) Nárok na vdovský důchod nezanikne, odpadne-li některá z podmínek uvedených v odstavci 2 písm. a) nebo b), jestliže vdova v době trvání nároku na důchod dosáhla věku 50 let anebo věku 45 let a vychovala alespoň dvě děti.

(4) Nárok na vdovský důchod vznikne znovu, splní-li se některá z podmínek uvedených v odstavci 2 do dvou roků po zániku dřívějšího nároku na vdovský důchod.

(5) Vdovský důchod náleží za podmínek uvedených v předchozích odstavcích též ženě, jejíž manželství s družstevníkem (důchodcem) bylo rozvedeno, jestliže byla v době jeho smrti odkázána na výživné, které jí byl povinen poskytovat.

(6) Vdovský důchod může být přiznán, jsou-li pro to okolnosti hodné zvláštního zřetele, také družce, která žila s družstevníkem (důchodcem) až do jeho smrti ve společné domácnosti a byla na něj odkázána výživou.

(7) Nárok na vdovský důchod zaniká provdáním; je-li však splněna některá z podmínek uvedených v odstavci 2, vznikne při opětném ovdovění původní nárok znovu, jestliže by po posledním manželu nárok nenáležel nebo by náležel v nižší výměře.

§ 45

Výše vdovského důchodu

(1) Vdovský důchod činí

1. a) jde-li o vdovu po družstevníku nebo po poživateli částečného invalidního důchodu, 70 % invalidního důchodu, na který by měl družstevník nebo pracující poživatel částečného invalidního důchodu nárok v době smrti, čítajíc v to i zvýšení důchodu při pracovním úrazu;
2. b) jde-li o vdovu po poživateli starobního nebo invalidního důchodu, 70 % důchodu, který důchodce požíval v době smrti;
3. c) jde-li o vdovu po pracujícím poživateli starobního nebo invalidního důchodu, 70 % toho důchodu, který důchodce požíval v době smrti, čítajíc v to i zvýšení důchodu při pracovním úrazu.

(2) Ženě, jejíž manželství bylo rozvedeno, náleží vdovský důchod jen do výše výživného (§ 44 odst. 5).

§ 46

Vdovecký důchod

(1) Důchod vdovecký náleží vdovci po družstevnici (důchodkyni), je-li invalidní (§ 39 odst. 2) a byl-li poslední rok před smrtí družstevnice (důchodkyně) odkázán výživou na její pracovní příjem (důchod).

(2) Vdovecký důchod náleží ve výši vdovského důchodu.

§ 47

Sirotčí důchod

(1) Sirotčí důchod náleží vlastnímu i osvojenému dítěti zemřelého družstevníka (důchodce).

(2) Sirotčí důchod náleží také dítěti, jestliže zemřel jeho děd (bába) nebo pěstoun, který byl družstevníkem (důchodcem), a jestliže dítě bylo v době jeho smrti na něj převážně odkázáno výživou.

(3) Sirotčí důchod náleží až do skončení povinné školní docházky dítěte. Poté náleží sirotčí důchod nejdéle do 25. roku věku, jestliže dítě

1. a) se soustavně připravuje předepsaným výcvikem nebo studiem na budoucí povolání nebo
2. b) je pro nemoc nebo pro tělesnou či duševní vadu trvale neschopno k práci.

(4) Po několika družstevnících (důchodcích) náleží dítěti jen jeden sirotčí důchod, a to nejvyšší.

§ 48

Výše sirotčího důchodu

Sirotčí důchod jednostranně osiřelého dítěte činí čtvrtinu, oboustranně osiřelého dítěte polovinu důchodu, z něhož se vyměřuje vdovský (vdovecký) důchod. Sirotčí důchod jednostranně osiřelého dítěte činí nejméně 120 Kčs měsíčně, oboustranně osiřelého dítěte nejméně 200 Kčs měsíčně.

§ 49

Osobní důchod

Pro poskytování osobního důchodu družstevníkům zvlášť zasloužilým v oboru hospodářství, vědy, kultury, správy a v jiných úsecích veřejné činnosti a pozůstalým po nich platí všeobecné předpisy o osobním důchodu.^*)

§ 50

Sociální důchod

Pro poskytování sociálního důchodu potřebným osobám, které byly družstevníky a jsou starší 65 let nebo invalidní, platí všeobecné předpisy o sociálním důchodu.^**)

§ 51

Výchovné

(1) Výchovné náleží na každé dítě (§ 47) poživatele důchodu starobního, invalidního nebo částečného invalidního, osobního a sociálního důchodu. Výchovné nenáleží, je-li poživatel důchodu uvedeného v předchozí větě uživatelem zemědělské půdy ve výměře větší, než připouštějí Vzorové stanovy jednotných zemědělských družstev pro výměru záhumenku, nebo žije ve společné domácnosti s uživatelem zemědělské půdy o takové výměře.

(2) Výchovné činí měsíčně na jedno dítě 70 Kčs, na dvě děti 170 Kčs, na tři děti 430 Kčs, na čtyři děti 690 Kčs, na pět dětí 950 Kčs a zvyšuje se na každé další dítě o 260 Kčs měsíčně. Činí-li důchod spolu s pracovním příjmem důchodce více než 1400 Kčs měsíčně, stanoví se výše výchovného jako u přídavků na děti (§ 26).

(3) Mělo-li by nárok na výchovné na totéž dítě několik osob, náleží výchovné té, která má nárok na vyšší výchovné, a při stejné výši výchovného té, jíž bylo dříve přiznáno.

(4) Výchovné náleží až do skončení povinné školní docházky dítěte a poté za stejných podmínek jako sirotčí důchod.

(5) Je-li dítě v zaopatření jiné osoby než důchodce, vyplácí se výchovné této osobě.

(6) Určuje-li soud výživné na dítě, přihlíží i k tomu, do jaké míry jsou potřeby dítěte uhrazovány výchovným, které se na ně poskytuje; do určeného výživného se výchovné nezapočítává.

§ 52

Zvýšení důchodu (výchovného) pro bezmocnost

Důchody mohou být zvýšeny až o polovinu, je-li důchodce trvale tak bezmocný, že potřebuje ošetření a obsluhy jinou osobou. Sirotčí důchod lze zvýšit pro bezmocnost až od sedmého roku věku dítěte. Také výchovné na dítě starší sedmi let může být zvýšeno až o polovinu, je-li dítě trvale bezmocné.

§ 53

(1) Rozsah, podmínky a výše nároků ze sociálního zabezpečení učňů, kteří jsou v učebním poměru k družstvu, se řídí předpisy platnými pro ostatní učně.

(2) Základem pro výpočet průměrné denní pracovní odměny učně, podle níž se určuje výše peněžitých dávek zabezpečení v nemoci a peněžité pomoci v mateřství, je započitatelná peněžitá odměna náležející podle předpisů o finančním a hmotném zabezpečení učňů, kteří jsou v učebním poměru k družstvu; vznikla-li pracovní neschopnost v době, kdy skončilo přípravné období učně, je základem započitatelný výdělek dosažený v období odborného rozvoje.

(3) Nemocenské a podpora při ošetřování člena rodiny se poskytuje učňům od prvního dne pracovní neschopnosti ze státních prostředků.

(4) Základem pro výpočet průměrné měsíční pracovní odměny, podle níž se určuje výše důchodu učně, je částka 800 Kčs měsíčně, pokud peněžitá odměna nebo výdělek není vyšší.

(5) Při rozvrhu příspěvku na částečnou úhradu nákladů sociálního zabezpečení (§ 74) na družstevníky nebere družstvo v počet učně.

§ 54

Invalidní (částečný invalidní) důchod

(1) Rodinným příslušníkům družstevníka, kteří se stali invalidními nebo částečně invalidními následkem pracovního úrazu (nemoci z povolání) při provozu družstevního zemědělského závodu nebo v souvislosti s ním anebo při práci na záhumenku a nejsou sami družstevníky, může být poskytnut invalidní nebo částečný invalidní důchod.

(2) Výchovné k invalidnímu nebo částečnému invalidnímu důchodu rodinného příslušníka družstevníka ani důchody pozůstalých po rodinných příslušnících družstevníka se neposkytují.

(3) Za rodinné příslušníky se považují osoby uvedené v § 30 za podmínek v něm stanovených.

(4) Vláda stanoví, kdy se považuje rodinný příslušník družstevníka za invalidního nebo částečně invalidního.

§ 55

Výše invalidního a částečného invalidního důchodu

(1) Invalidní důchod rodinného příslušníka družstevníka při pracovním úrazu činí 230 Kčs měsíčně a může být zvýšen v případech hodných zřetele o 50 Kčs měsíčně.

(2) Částečný invalidní důchod rodinného příslušníka družstevníka při pracovním úrazu činí 138 Kčs měsíčně a může být zvýšen v případech hodných zřetele o 30 Kčs měsíčně.

§ 56

Dávky důchodců při pracovním úrazu v družstvu

Utrpí-li poživatel starobního, invalidního nebo částečného invalidního důchodu pracovní úraz (nemoc z povolání), může být jeho důchod zvýšen o částky uvedené v § 42.