Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Smlouvy mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmů a majetku

JINÉ PŘÍJMY

1. 1. Příjmy osoby, jež je rezidentem v jednom smluvním státě, ať vznikají kdekoli, o kterých se nepojednává v předchozích článcích této smlouvy, podléhají zdanění pouze v tomto státě.
2. 2. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije na příjmy, jiné než příjmy z nemovitého majetku, jak je definovaný v odstavci 2 článku 6 (Příjmy z nemovitého majetku), jestliže skutečný vlastník těchto příjmů, který je rezidentem smluvního státu, provádí nebo prováděl průmyslovou a obchodní činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny tam umístěné, nebo vykonává nebo vykonával v tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné, a tyto příjmy lze přičíst takové stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se uplatní ustanovení článku 7 (Zisky podniků) nebo článku 14 (Nezávislá povolání), podle toho, o jaký případ jde.

MAJETEK

1. 1. Majetek představovaný nemovitým majetkem uvedeným v článku 6 (Příjmy z nemovitého majetku), vlastněný rezidentem jednoho smluvního státu a umístěný ve druhém smluvním státě, může být zdaněn v tomto druhém státě.
2. 2. Majetek představovaný movitým majetkem, který tvoří část provozního majetku stálé provozovny, kterou má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebo movitým majetkem vztahujícím se ke stálé základně, kterou má rezident jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě za účelem výkonu nezávislého povolání, může být zdaněn v tomto druhém státě.
3. 3. Majetek představovaný loděmi, letadly a kontejnery, které vlastní rezident některého smluvního státu a které provozuje v mezinárodní dopravě, a movitým majetkem vztahujícím se k provozování takových lodí a letadel, podléhá zdanění pouze v tomto státě.
4. 4. Všechny další části majetku rezidenta některého smluvního státu podléhají zdanění pouze v tomto státě.

VYLOUČENÍ DVOJÍHO ZDANĚNÍ

1. 1. V souladu s ustanoveními a s výhradou omezení právních předpisů Spojených států (které mohou být čas od času pozměněny, aniž by se změnily jejich obecné principy), Spojené státy povolí rezidentu nebo občanu Spojených států jako zápočet na daň z příjmů Spojených států daň z příjmů zaplacenou v České republice tímto rezidentem nebo občanem nebo jeho jménem.
2. 2. V České republice bude dvojímu zdanění zabráněno následujícím způsobem:
   1. Česká republika může při ukládání daní svým rezidentům zahrnout do základu, ze kterého se takové daně ukládají, příjmy, které mohou být podle ustanovení této smlouvy také zdaněny ve Spojených státech, avšak povolí snížit částku daně vypočtenou z takového základu o částku rovnající se dani zaplacené ve Spojených státech (jiné než pouze na základě občanství). Takové snížení však nepřesáhne tu část české daně vypočtené před jejím snížením, která poměrně připadá na příjmy, které mohou být podle ustanovení této smlouvy zdaněny ve Spojených státech (jiné než pouze na základě občanství).

1. 3. V případě fyzické osoby, která je občanem Spojených států a rezidentem České republiky, se má za to, že příjem, který může být zdaněn ve Spojených státech výhradně z důvodu občanství v souladu s odstavcem 3 článku 1 (Osoby, na které se Smlouva vztahuje), má zdroj v České republice do rozsahu nezbytného pro zabránění dvojímu zdanění, za předpokladu, že v žádném případě nebude daň placená Spojeným státům menší než daň, která by byla zaplacena, kdyby fyzická osoba nebyla občanem Spojených států.

ZÁKAZ DISKRIMINACE

1. 1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni v druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeni státní příslušníci tohoto druhého státu, kteří jsou ve stejné situaci. Toto ustanovení se bude uplatňovat i na osoby, které nejsou rezidenty jednoho nebo obou smluvních států. Avšak pro účely zdanění Spojených států, státní příslušníci Spojených států, kteří podléhají zdanění na základě celosvětového zisku, nejsou ve stejné situaci jako čeští státní příslušníci, kteří nejsou rezidenty Spojených států.
2. 2. Výraz „státní příslušníci“ označuje:
   1. a) všechny fyzické osoby, které jsou státními občany některého smluvního státu;
   2. b) všechny právnické osoby, osobní společnosti a sdružení, které byly zřízeny podle práva platného v některém smluvním státě.

1. 3. Zdanění stálé provozovny, kterou podnik jednoho smluvního státu má v druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém státě nepříznivější než zdanění podniků tohoto druhého státu, které vykonávají tutéž činnost. Toto ustanovení nebude vykládáno jako závazek jednoho smluvního státu, aby přiznal rezidentům druhého smluvního státu osobní úlevy, srážky a snížení pro daňové účely z důvodů osobního stavu nebo rodinných závazků, které přiznává svým rezidentům.
2. 4. Nic v tomto článku nebude vykládáno jako zabraňující některému ze smluvních států uložit daň, jak je popsaná v odstavci 6 článku 10 (Dividendy).
3. 5. Vyjma případů, kdy se uplatní ustanovení odstavce 1 článku 9 (Sdružené podniky), odstavce 4 článku 11 (Úroky) nebo odstavce 5 článku 12 (Licenční poplatky), úroky, licenční poplatky a jiné úhrady placené rezidentem jednoho smluvního státu rezidentu druhého smluvního státu budou pro účely stanovení zdanitelných zisků prvně zmíněného rezidenta odečitatelné za stejných podmínek, jako kdyby byly placeny rezidentu prvně zmíněného státu. Obdobně jakékoliv dluhy, které má rezident jednoho smluvního státu vůči rezidentu druhého smluvního státu, budou pro určení zdanitelného majetku prvně zmíněného rezidenta odečitatelné za stejných podmínek, jako kdyby byly smluveny s rezidentem prvně zmíněného státu.
4. 6. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž jmění je zcela nebo zčásti, přímo nebo nepřímo vlastněno nebo kontrolováno osobou nebo osobami, které jsou rezidenty v druhém smluvním státě, nebudou podrobeny v prvně zmíněném státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo budou moci být podrobeny ostatní podobné podniky prvně zmíněného státu.
5. 7. Ustanovení tohoto článku se bez ohledu na ustanovení článku 2 (Daně, na které se Smlouva vztahuje) budou vztahovat na daně jakéhokoliv druhu a charakteru ukládané jedním ze smluvních států, nebo jeho nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu.

ŘEŠENÍ PŘÍPADŮ DOHODOU

1. 1. Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních států vedou nebo povedou u něj ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními této smlouvy, může bez ohledu na opravné prostředky, které poskytuje právo těchto států, předložit svůj případ příslušnému úřadu smluvního státu, jehož je rezidentem nebo státním příslušníkem. Případ musí být předložen do tří let od prvního oznámení o opatření vedoucího ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními této smlouvy.
2. 2. Příslušný úřad se bude snažit, bude-li považovat námitku za oprávněnou a nebude-li sám schopen najít uspokojivé řešení, vyřešit případ dohodou s příslušným úřadem druhého smluvního státu tak, aby se vyloučilo zdanění, které není ve shodě s touto smlouvou. Dosažená dohoda bude provedena bez ohledu na jakákoliv časová či jiná procedurální omezení obsažená ve vnitrostátních právních předpisech smluvního státu.
3. 3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit dohodou jakékoliv obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při výkladu nebo aplikaci této smlouvy. Mohou také spolu konzultovat zamezení dvojímu zdanění u případů, o kterých tato smlouva nepojednává.
4. 4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem dosažení dohody ve smyslu předchozích odstavců.

VÝMĚNA INFORMACÍ A POMOC V OBLASTI SPRÁVY

1. 1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat informace nutné pro aplikaci ustanovení této smlouvy nebo vnitrostátních právních předpisů smluvních států, které se vztahují na daně, jež jsou předmětem této smlouvy, pokud toto zdanění není v rozporu s touto smlouvou. Výměna informací není omezena článkem 1 (Osoby, na které se Smlouva vztahuje). Jakékoliv informace obdržené smluvním státem budou udržovány v tajnosti stejným způsobem jako informace obdržené podle vnitrostátních právních předpisů tohoto státu a budou sděleny jen osobám nebo úřadům (včetně soudů a správních orgánů), které se zabývají vyměřováním, vybíráním nebo spravováním, vymáháním nebo trestním stíháním ve věci daní, nebo rozhodováním o opravných prostředcích ve vztahu k daním, na něž se vztahuje tato smlouva. Tyto osoby nebo úřady použijí tyto informace pouze pro uvedené účely. Tyto informace mohou zveřejnit při veřejných soudních jednáních nebo v soudních rozhodnutích.
2. 2. Ustanovení odstavce 1 nebudou v žádném případě vykládána tak, že ukládají smluvnímu státu povinnost:
   1. a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy nebo správní praxi tohoto nebo druhého smluvního státu;
   2. b) sdělit informace, které by nemohly být získány na základě právních předpisů nebo v normálním správním řízení tohoto nebo druhého smluvního státu;
   3. c) sdělit informace, které by odhalily obchodní, podnikatelské, průmyslové, komerční nebo profesní tajemství nebo obchodní postup, nebo informaci, jejíž sdělení by bylo v rozporu s veřejným pořádkem.

1. 3. Jestliže je v souladu s tímto článkem požadována informace jedním smluvním státem, získá druhý smluvní stát informaci, na kterou se vztahuje požadavek, stejným způsobem a ve stejném rozsahu, jako kdyby daň prvně zmíněného státu byla daní tohoto druhého státu a byla uložena tímto druhým státem. Na zvláštní požádání příslušného úřadu jednoho smluvního státu poskytne příslušný úřad druhého smluvního státu informaci podle tohoto článku ve formě výpovědí svědků a autentických kopií nepublikovaných původních dokumentů (včetně účetních knih, dokladů, prohlášení, záznamů, účtů a rukopisů v témže rozsahu, v jakém mohou být takové výpovědi a dokumenty získány podle právních předpisů a správní praxe tohoto druhého státu, pokud se týče jeho vlastních daní.
2. 4. Nehledě na ustanovení článku 2 (Daně, na které se Smlouva vztahuje) se tato smlouva pro účely tohoto článku uplatní na daně všech druhů, které ukládá smluvní stát.

DIPLOMATÉ A KONZULÁRNÍ ÚŘEDNÍCI

Nic v této smlouvě se nedotkne daňových výsad diplomatů a konzulárních úředníků podle obecných pravidel mezinárodního práva nebo na základě ustanovení zvláštních dohod.

VSTUP V PLATNOST

1. 1. Tato smlouva podléhá ratifikaci v souladu s postupy, které se uplatňují v každém ze smluvních států, a ratifikační listiny budou vyměněny ve Washingtonu, D. C., co nejdříve.
2. 2. Smlouva nabude platnosti výměnou ratifikačních listin a její ustanovení nabudou účinnosti:
   1. a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na částky placené nebo připisované prvního dne nebo po prvním dni druhého měsíce následujícího po datu, kdy Smlouva vstoupí v platnost;
   2. b) pokud jde o ostatní daně, za daňová období počínající prvním dnem nebo po prvním dni ledna roku, v němž Smlouva vstoupí v platnost.

VÝPOVĚĎ

1. 1. Tato smlouva zůstane v platnosti, dokud nebude vypovězena některým smluvním státem. Každý smluvní stát může Smlouvu vypovědět kdykoliv po 5 letech od data, kdy Smlouva vstoupí v platnost, za předpokladu, že nejméně šest měsíců před vypovězením byla předána nóta diplomatickou cestou. V takovém případě se Smlouva přestane uplatňovat:
   1. a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na částky placené nebo připisované prvního dne nebo po prvním dni ledna následujícího po vypršení šestiměsíční lhůty;
   2. b) pokud jde o ostatní daně, za daňová období počínající prvního dne nebo po prvním dni ledna následujícího po vypršení šestiměsíční lhůty.