zákon o azylu

§ 32

(1) Žalobu proti rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany^1a) lze podat ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí.

(2) Ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení rozhodnutí lze podat žalobu proti rozhodnutí o žádosti o udělení mezinárodní ochrany

1. a) jímž se tato žádost zamítá jako zjevně nedůvodná,
2. b) které bylo doručeno v době, kdy žadatel o udělení mezinárodní ochrany byl umístěn v přijímacím středisku v tranzitním prostoru mezinárodního letiště,
3. c) podané v zařízení pro zajištění cizinců,³) nebo
4. d) jímž bylo řízení o udělení mezinárodní ochrany zastaveno z důvodu nepřípustnosti žádosti o udělení mezinárodní ochrany.

(3) Podání žaloby podle odstavců 1 a 2 má odkladný účinek s výjimkou žaloby proti rozhodnutí o zastavení řízení podle § 25 a žaloby proti rozhodnutí podle § 16 odst. 1 písm. e) a f).

(4) K řízení o žalobě je místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu je žadatel o udělení mezinárodní ochrany (žalobce) v den podání žaloby hlášen k pobytu.

(5) Podání kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany podle odstavců 1 a 2 má odkladný účinek.

§ 33

Soud řízení zastaví, jestliže

1. a) žadatel o udělení mezinárodní ochrany (žalobce) v průběhu řízení zemřel,
2. b) nelze zjistit místo pobytu žadatele o udělení mezinárodní ochrany (žalobce),
3. c) žadatel o udělení mezinárodní ochrany (žalobce) v průběhu řízení neoprávněně vstoupil na území jiného státu,
4. d) žadateli o udělení mezinárodní ochrany (žalobci) bylo v průběhu řízení uděleno státní občanství České republiky, nebo
5. e) žadatel o udělení mezinárodní ochrany (žalobce) se nezdržuje v místě hlášeného pobytu a jeho změnu soudu neoznámil.

§ 34

(1) Ministerstvo nese náklady správního řízení ve věci mezinárodní ochrany.

(2) Ministerstvo nese náklady vzniklé poskytováním služeb a kapesného (§ 42) žadatelům o udělení mezinárodní ochrany.

§ 35

Odměna za výkon tlumočnické činnosti a úhrada nákladů spojených s výkonem této činnosti se stanoví dohodou mezi ministerstvem a tlumočníkem. Výše odměny a úhrada nákladů nesmí překročit výši stanovenou podle zvláštních právních předpisů.⁸)

§ 36

Ministerstvo informuje na požádání Úřad Vysokého komisaře o počtu zahájených řízení podle tohoto zákona.

§ 37

(1) Ministerstvo, popřípadě další orgány státu nebo orgány veřejné správy umožní pověřenému zástupci Úřadu Vysokého komisaře na jeho žádost bez průtahů

1. a) kdykoliv navázat s účastníkem řízení kontakt,
2. b) nahlížet do spisu účastníka řízení,
3. c) být přítomen při pohovoru a ústním jednání.

(2) Nahlížení do spisu je podmíněno předchozím souhlasem účastníka řízení; to neplatí, jestliže se lze důvodně domnívat, že se tento účastník již nenachází na území. Obdobný souhlas se vyžaduje i v případě přítomnosti pověřeného zástupce Úřadu Vysokého komisaře při ústním jednání.

(3) Údaje, se kterými se Úřad Vysokého komisaře seznámil při nahlížení do spisu nebo při ústním jednání, smí užívat pouze pro potřeby plnění svých úkolů v oblasti mezinárodní ochrany.

§ 38

Účastník řízení podle tohoto zákona má právo po celou dobu řízení být ve styku s Úřadem Vysokého komisaře a jinými organizacemi, které se zabývají ochranou práv uprchlíků.

§ 39

Ministerstvo předává Úřadu Vysokého komisaře

1. a) kopii rozhodnutí vydaného v řízení podle tohoto zákona,
2. b) statistické informace o řízení podle tohoto zákona.

§ 40

Při získávání informací o osobách, které učinily prohlášení o mezinárodní ochraně (§ 3), postupuje Úřad Vysokého komisaře přiměřeně podle ustanovení této hlavy.

§ 41

(1) Cizinec je povinen při podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany odevzdat ministerstvu svůj cestovní doklad; to neplatí, pokud pobývá na území na základě povolení k pobytu. Cestovní doklad se odevzdává na dobu řízení. Cizinec, na kterého se nevztahuje povinnost odevzdat cestovní doklad, je povinen při podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany předložit svůj cestovní doklad.

(2) Ministerstvo předá bez zbytečného odkladu cestovní doklad cizince, který pobývá v přijímacím středisku v tranzitním prostoru mezinárodního letiště, policii za účelem ukončení pobytu cizince, pokud

1. a) nepodal žalobu^1a) proti rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany nebo nemá-li žaloba odkladný účinek,
2. b) nepodal kasační stížnost^8a).

(3) Pokud bylo rozhodnuto o udělení mezinárodní ochrany, ministerstvo cestovní doklad předá policii za účelem úschovy po dobu jeho platnosti.

§ 42

(1) Žadateli o udělení mezinárodní ochrany hlášenému k pobytu v azylovém zařízení se poskytne

1. a) ubytování, strava, základní hygienické prostředky a
2. b) kapesné za podmínek stanovených v § 42a.

(2) Ministerstvo může mimo služeb uvedených v odstavci 1 písm. a) zajistit psychologické, zdravotní, sociální a jiné nezbytné služby a věci s ohledem na individuální potřeby žadatele o udělení mezinárodní ochrany a podporu bezkonfliktního soužití v azylových zařízeních.

(3) Služby uvedené v odstavci 1 písm. a) a odstavci 2 se poskytují v přijímacím středisku bezplatně.

(4) Žadatel o udělení mezinárodní ochrany hlášený k pobytu v pobytovém středisku nebo v integračním azylovém středisku se podílí na úhradě nákladů na stravu a ubytování. K úhradě nákladů za ubytování a stravu mohou být použity pouze finanční prostředky žadatele o udělení mezinárodní ochrany, které převyšují částku životního minima stanoveného zvláštním právním předpisem⁹).

(5) S ohledem na možnosti azylového zařízení poskytovat stravu lze žadateli o udělení mezinárodní ochrany namísto stravy poskytnout finanční příspěvek ve výši odpovídající částce životního minima podle zvláštního právního předpisu⁹). Po dobu poskytování finančního příspěvku kapesné nenáleží.

(6) V případě hodném zvláštního zřetele lze služby podle odstavce 1 nebo 2 poskytovat i mimo azylové zařízení na základě smlouvy uzavřené ministerstvem s poskytovatelem služeb.

(7) Ministerstvo vyhláškou stanoví finanční úhradu za poskytnutou stravu a ubytování ve výši průměrných nezbytných nákladů.

§ 42a

(1) Kapesné se poskytuje pouze za dobu přítomnosti žadatele o udělení mezinárodní ochrany v azylovém zařízení.

(2) Kapesné se vyplácí ve výplatním termínu stanoveném prováděcím právním předpisem. Pokud se žadatel o udělení mezinárodní ochrany bez závažného důvodu ve výplatním termínu k výplatě kapesného nedostaví, nárok na kapesné za dané výplatní období zaniká.

(3) Vykonává-li žadatel o udělení mezinárodní ochrany starší 18 let ubytovaný v přijímacím nebo pobytovém středisku činnosti ve prospěch ostatních žadatelů o udělení mezinárodní ochrany, které slouží ke snadnějšímu přizpůsobení na prostředí azylového zařízení a zároveň přispívají k řádnému chodu azylového zařízení a zlepšení vzájemného soužití, může obdržet zvýšené kapesné. Tyto činnosti lze vykonávat na základě zadání učiněného vedoucím azylového zařízení v rozsahu nejvýše 12 hodin měsíčně. Celková výše kapesného po zvýšení může činit až dvojnásobek kapesného stanoveného prováděcím právním předpisem.

(4) Ministerstvo vyhláškou stanoví výši kapesného za kalendářní den podle věku žadatele o udělení mezinárodní ochrany a termíny výplaty kapesného pro přijímací a pobytová střediska.

§ 43

(1) Žadatel o udělení mezinárodní ochrany hlášený k pobytu mimo pobytové středisko si hradí náklady spojené s pobytem na území z vlastních prostředků, s výjimkou zdravotní péče (§ 88).

(2) Žadateli o udělení mezinárodní ochrany hlášenému k pobytu mimo pobytové středisko lze s ohledem na prokázané majetkové a finanční poměry jeho nebo jeho rodiny poskytnout na jeho žádost finanční příspěvek až do výše životního minima;⁹) to neplatí, pokud cizinec pobývá na území na základě povolení k pobytu uděleného podle zvláštního právního předpisu.⁴) Celková doba, po kterou je v průběhu řízení o udělení mezinárodní ochrany poskytnut finanční příspěvek, může činit nejvýše 3 měsíce.

(3) K řízení o poskytnutí finančního příspěvku podle odstavce 2 je příslušné ministerstvo.

(4) Žadatel o finanční příspěvek podle odstavce 2 je povinen uvést své finanční a majetkové poměry, popřípadě finanční a majetkové poměry své rodiny formou čestného prohlášení a doložit je všemi dostupnými doklady.

(5) Finanční příspěvek nelze poskytnout, pokud

1. a) odpovědnost za úhradu pobytových nákladů nese právnická nebo fyzická osoba,^9a)
2. b) žadatel o finanční příspěvek uvedl nepravdivé údaje o svých finančních anebo majetkových poměrech nebo o finančních nebo majetkových poměrech své rodiny,
3. c) žadatel o finanční příspěvek neoznámil skutečnosti rozhodné pro poskytnutí finančního příspěvku nebo změnu těchto skutečností, anebo
4. d) žadatel o finanční příspěvek podal žádost o udělení mezinárodní ochrany opakovaně.

(6) Finanční příspěvek zahrnuje:

1. a) příspěvek na zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb,
2. b) příspěvek na dietní stravování,
3. c) příspěvek na zajištění nezbytných nákladů na domácnost.

(7) Finanční příspěvek je vyplácen ministerstvem v určeném azylovém zařízení.

§ 44

Žadatel o udělení mezinárodní ochrany má v azylovém zařízení, v němž je hlášen k pobytu, právo na ubytování společně s manželem, s příbuzným v pokolení přímém nebo s jinou osobou blízkou, pokud jsou žadateli o udělení mezinárodní ochrany a pokud s tím souhlasí. Za osoby blízké se považují osoby prohlašující, že k sobě mají osobní vztah.

§ 45

(1) Žadatel o udělení mezinárodní ochrany je povinen přiznat finanční prostředky, které má k dispozici, a odevzdat věc ohrožující život či zdraví osob nebo alkohol a jinou návykovou látku.

(2) Je-li důvodné podezření, že žadatel o udělení mezinárodní ochrany nepřiznal finanční prostředky, které má k dispozici, neodevzdal věc ohrožující život či zdraví osob nebo alkohol a jinou návykovou látku nebo skrývá něco, co lze užít jako podklad pro vydání rozhodnutí, zejména cestovní či jiný doklad, je povinen strpět osobní prohlídku a prohlídku svých věcí.

(3) Prohlídku provede policie na žádost ministerstva při příchodu cizince do přijímacího střediska nebo kdykoliv v průběhu pobytu v azylovém zařízení při zjištění důvodů podle odstavce 2. O provedení osobní prohlídky sepíše policie záznam.

(4) Osobní prohlídku vykonává osoba stejného pohlaví.

(5) Policie odebere na dobu řízení o udělení mezinárodní ochrany věc nalezenou při osobní prohlídce nebo prohlídce věcí podle odstavce 1, která může sloužit jako důkaz v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebo při určování členského státu Evropské unie příslušného k posuzování žádosti o udělení mezinárodní ochrany^1d), a předá ji ministerstvu.

§ 46

(1) Žadatel o udělení mezinárodní ochrany nesmí opustit přijímací středisko do

1. a) provedení identifikačních úkonů podle § 47,
2. b) provedení lékařského vyšetření zaměřeného na zjištění, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany netrpí chorobou ohrožující jeho život či zdraví nebo život či zdraví jiných osob,
3. c) doby udělení víza k pobytu do 90 dnů za účelem řízení o udělení mezinárodní ochrany (dále jen „vízum za účelem řízení o udělení mezinárodní ochrany“) a vydání průkazu žadatele o udělení mezinárodní ochrany (§ 57),
4. d) ukončení karantény nebo jiného opatření v souvislosti s ochranou veřejného zdraví, lze-li je uskutečnit v přijímacím středisku.

(2) Žadatel o udělení mezinárodní ochrany nesmí opustit přijímací středisko v tranzitním prostoru mezinárodního letiště ani po ukončení úkonů uvedených v odstavci 1.

(3) Cizinec, jemuž bylo řízení o udělení mezinárodní ochrany zastaveno z důvodu nepřípustnosti jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany podle § 10a písm. b), nesmí opustit přijímací nebo pobytové středisko až do doby, než bude dopraven do členského státu Evropské unie příslušného k posuzování žádosti o udělení mezinárodní ochrany, s výjimkou opuštění za účelem vycestování z území.

(4) Za opuštění přijímacího střediska podle odstavce 1 se nepovažuje opuštění za účelem poskytnutí neodkladné zdravotní péče nebo provedení lékařského vyšetření, jež nelze v přijímacím středisku provést, zaměřeného na zjištění, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany netrpí chorobou ohrožující jeho život či zdraví nebo život či zdraví jiných osob.

(5) Za opuštění azylového zařízení podle odstavce 2 nebo 3 se nepovažuje opuštění za účelem účasti žadatele o udělení mezinárodní ochrany nebo cizince na nařízeném jednání před orgánem veřejné moci, poskytnutí neodkladné zdravotní péče nebo provedení lékařského vyšetření zaměřeného na zjištění, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany nebo cizinec netrpí chorobou ohrožující jeho život či zdraví nebo život či zdraví jiných osob v případě, že je nelze v přijímacím středisku provést. V případech opuštění azylového zařízení podle věty první zabezpečí doprovod žadateli o udělení mezinárodní ochrany nebo cizinci na žádost ministerstva policie.

(6) Ministerstvo provede úkony podle odstavce 1 písm. a), b) a c) bez zbytečného odkladu.

(7) Ustanovení odstavců 1 a 2 neplatí pro cizince, který pobývá na území na základě povolení k trvalému pobytu uděleného podle zvláštního právního předpisu.⁴)

§ 47

(1) Žadatel o udělení mezinárodní ochrany je povinen strpět sejmutí daktyloskopických otisků a pořízení obrazového záznamu s cílem zjistit nebo ověřit jeho totožnost. Sejmutí otisků zajišťuje policie, pořízení obrazového záznamu zajišťuje ministerstvo.

(2) Žadatel o udělení mezinárodní ochrany je povinen strpět zdravotní prohlídku, je-li to třeba pro ochranu veřejného zdraví^9b).

§ 48

Žadatel o udělení mezinárodní ochrany je povinen

1. a) dodržovat ubytovací řád pro azylová zařízení,
2. b) dodržovat hygienické předpisy v ubytovacích prostorách azylového zařízení a podílet se v prostorách azylového zařízení na udržování hygienického standardu stanoveného ubytovacím řádem,
3. c) plnit v azylovém zařízení příkazy a pokyny policie nebo ministerstva vydané při zajišťování úkolů podle tohoto zákona a
4. d) šetřit majetek azylového zařízení a ostatních ubytovaných.

§ 49

Žadatel o udělení mezinárodní ochrany je povinen

1. a) prokazovat průkazem žadatele o udělení mezinárodní ochrany (§ 57) příslušným orgánům svou totožnost či jiné skutečnosti zapsané v tomto průkazu,
2. b) chránit průkaz žadatele o udělení mezinárodní ochrany před poškozením, zničením, ztrátou, odcizením či zneužitím; v případě, že tyto okolnosti nastaly, hlásit je neprodleně policii,
3. c) odevzdat průkaz žadatele o udělení mezinárodní ochrany, který je neplatný (§ 58),
4. d) po skončení řízení odevzdat průkaz žadatele o udělení mezinárodní ochrany ministerstvu.

§ 49a

Žadatel o udělení mezinárodní ochrany je povinen

v průběhu řízení poskytovat ministerstvu nezbytnou součinnost a uvádět pravdivé a úplné informace nezbytné pro zjištění podkladů pro vydání rozhodnutí.

§ 50

Práva související s trvalým pobytem azylanta na území nejsou tímto zákonem dotčena.

§ 50a

(1) Ministerstvo poskytne azylantovi, kterému bylo jako žadateli o udělení mezinárodní ochrany poskytováno kapesné, na jeho písemnou žádost podanou nejpozději do 3 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí o udělení mezinárodní ochrany jednorázový finanční příspěvek ve výši životního minima⁹).

(2) Ministerstvo azylanta písemně poučí v mateřském jazyce nebo v jazyce, ve kterém je schopen se dorozumět, o jeho právech a povinnostech nejpozději do 3 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o udělení azylu.

§ 51

Azylant je povinen oznamovat ministerstvu skutečnosti významné pro zachování azylu, například udělení státního občanství České republiky.

§ 52

Azylant je povinen

1. a) chránit průkaz povolení k pobytu azylanta a cestovní doklad před poškozením, zničením, ztrátou, odcizením či zneužitím; v případě, že tyto okolnosti nastaly, je povinen neprodleně je hlásit policii,
2. b) průkazem povolení k pobytu azylanta prokazovat příslušným orgánům svou totožnost či jiné skutečnosti zapsané v průkazu na základě zákona,
3. c) požádat policii neprodleně o vydání nového průkazu povolení k pobytu azylanta, ztratil-li dosavadní průkaz svou platnost,
4. d) požádat před uplynutím platnosti průkazu povolení k pobytu azylanta policii o prodloužení doby platnosti tohoto průkazu,
5. e) odevzdat průkaz povolení k pobytu azylanta a cestovní doklad policii v případě odnětí nebo zániku azylu. V případě zániku azylu z důvodu podle § 18 písm. a) má tuto povinnost ten, komu azylant průkaz předal, nebo ten, kdo tento průkaz nalezl,
6. f) odevzdat neplatný doklad vydaný podle tohoto zákona policii,
7. g) oznámit policii pobyt mimo území delší než 365 dnů.

§ 53

Azylant je povinen strpět identifikační úkony podle § 47, jsou-li dány zákonné důvody pro odnětí azylu.

§ 53a

(1) Ministerstvo udělí osobě požívající doplňkové ochrany oprávnění k pobytu na území na dobu, po kterou jí hrozí vážná újma podle § 14a, nejméně však na 1 rok, a na tuto dobu jí vydá průkaz oprávnění k pobytu, jehož náležitosti stanoví § 60a. Trvají-li důvody, pro něž byla doplňková ochrana udělena, nebo nenastanou-li důvody uvedené v § 17a, tuto dobu ministerstvo na žádost osoby požívající doplňkové ochrany podanou nejpozději 30 dnů před uplynutím doby, na niž jí je doplňková ochrana udělena, i opakovaně prodlouží, vždy nejméně o 1 rok; současně se prodlouží doba platnosti průkazu oprávnění k pobytu osoby požívající doplňkové ochrany. Nerozhodne-li ministerstvo o žádosti v době platnosti oprávnění k pobytu na území, prodlužuje se udělené oprávnění k pobytu na území do dne nabytí právní moci rozhodnutí ministerstva o žádosti. Pokud podání žádosti ve stanovené lhůtě zabrání důvody na vůli cizince nezávislé, je oprávněn tuto žádost podat do 3 pracovních dnů po odpadnutí těchto důvodů.

(2) Ministerstvo osobu požívající doplňkové ochrany písemně poučí v mateřském jazyce nebo v jazyce, ve kterém je schopna se dorozumět, o jejích právech a povinnostech nejpozději do 3 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o udělení doplňkové ochrany.

§ 53b

Osoba požívající doplňkové ochrany je povinna

1. a) oznamovat ministerstvu skutečnosti významné pro zachování doplňkové ochrany,
2. b) chránit průkaz oprávnění k pobytu osoby požívající doplňkové ochrany a cestovní doklad před poškozením, zničením, ztrátou, odcizením či zneužitím; v případě, že tyto okolnosti nastaly, je povinna neprodleně je hlásit policii,
3. c) průkazem oprávnění k pobytu osoby požívající doplňkové ochrany prokazovat příslušným orgánům svou totožnost či jiné skutečnosti zapsané v průkazu na základě zákona,
4. d) odevzdat oprávnění k pobytu osoby požívající doplňkové ochrany a cestovní doklad policii v případě odnětí nebo zániku doplňkové ochrany. V případě zániku doplňkové ochrany z důvodu uvedeného v § 18 písm. a) má tuto povinnost ten, komu osoba požívající doplňkové ochrany průkaz předala, nebo ten, kdo tento průkaz nalezl,
5. e) odevzdat neplatný doklad vydaný podle tohoto zákona policii,
6. f) oznámit policii pobyt mimo území delší než 365 dnů,
7. g) strpět identifikační úkony podle § 47, jsou-li dány zákonné důvody pro odnětí doplňkové ochrany.

§ 53c

Osoba požívající doplňkové ochrany se pro účely poskytování zdravotní péče považuje za osobu s trvalým pobytem na území.

§ 54

(1) Cizinec je povinen vycestovat z území

1. a) bez zbytečného odkladu, jestliže nepodal žádost o udělení mezinárodní ochrany podle § 10, ačkoli byl k tomu ministerstvem vyzván,
2. b) ve lhůtě uvedené ve výjezdním příkazu podle zvláštního právního předpisu^9c).

(2) Cizinec nemusí splnit povinnost vycestovat, pokud je oprávněn k pobytu na území podle zvláštního právního předpisu.⁴)

§ 54a

Dobrovolná repatriace

(1) Ministerstvo může nést, je-li to ve veřejném zájmu, náklady spojené s dobrovolným návratem

1. a) žadatele o udělení mezinárodní ochrany na základě jeho písemné žádosti, nebo
2. b) cizince na základě jeho písemné žádosti podané po dobu běhu lhůty k podání žaloby proti rozhodnutí ministerstva podle § 32 odst. 1 nebo 2, do 7 dnů po nabytí právní moci rozhodnutí o žalobě proti rozhodnutí ministerstva podle zvláštního právního předpisu^1a), po dobu běhu lhůty k podání kasační stížnosti, v průběhu řízení o kasační stížnosti^8a) nebo do 24 hodin po nabytí právní moci rozhodnutí o kasační stížnosti

do země původu nebo do jiného státu.

(2) Na cizince, který podal žádost o dobrovolný návrat, se pro účely poskytování zdravotní péče (§ 88), ubytování, stravy a jiných nezbytných služeb hledí jako na žadatele o udělení mezinárodní ochrany, a to do doby vycestování nebo do doby oznámení ministerstva o tom, že ministerstvo náklady spojené s dobrovolným návratem neuhradí.

§ 55

Právnické nebo fyzické osoby, které žadatele o udělení mezinárodní ochrany pozvaly postupem stanoveným zvláštním právním předpisem⁴) na území, jsou povinny hradit náklady spojené s pobytem tohoto žadatele, pokud je hlášen k pobytu mimo pobytové středisko, s výjimkou nákladů uvedených v § 88.

§ 56

Každý, kdo nalezne průkaz žadatele o udělení mezinárodní ochrany, průkaz povolení k pobytu azylanta, průkaz oprávnění k pobytu osoby požívající doplňkové ochrany nebo cestovní doklad, je povinen jej neprodleně odevzdat ministerstvu nebo kterékoli služebně policie.

§ 56a

(1) Letecká společnost nesmí na území České republiky přepravit cizince, který nemá cestovní doklad.

(2) Letecká společnost, která na území České republiky přepravila cizince podle odstavce 1, je povinna tohoto cizince dopravit z území České republiky v případě, že cizinec je v době nabytí právní moci rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany, zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné nebo zastavení řízení o udělení mezinárodní ochrany umístěn v přijímacím středisku v tranzitním prostoru mezinárodního letiště.

§ 56b

Zdravotnické zařízení, ve kterém je hospitalizován cizinec, je povinno umožnit ministerstvu činit nezbytné úkony v souvislosti s řízením o udělení mezinárodní ochrany, pokud splnění této povinnosti nebrání jiný právní předpis. Ministerstvo nahradí zdravotnickému zařízení majetkovou újmu vzniklou v důsledku plnění povinnosti podle předchozí věty. Právo na náhradu majetkové újmy musí být uplatněno nejpozději do 30 dnů ode dne jejího vzniku, jinak zaniká. Nedojde-li k dohodě, o náhradě a její výši rozhoduje soud.