Zákon o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů

§ 124

Zajištění cizince za účelem správního vyhoštění

(1) Policie je oprávněna zajistit cizince, jemuž bylo doručeno sdělení o zahájení řízení o správním vyhoštění, je-li nebezpečí, že by mohl ohrozit bezpečnost státu, závažným způsobem narušit veřejný pořádek nebo mařit anebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění.

(2) Cizince lze z důvodů uvedených v odstavci 1 zajistit poté, co mu bylo doručeno písemné rozhodnutí o zajištění opatřené odůvodněním, nebo poté, co takové rozhodnutí odmítne převzít; o odmítnutí převzít rozhodnutí pořídí policie záznam. Rozhodnutí nabývá právní moci doručením nebo odmítnutím cizince rozhodnutí převzít.

(3) Zajištěný cizinec je oprávněn podat návrh na řízení podle zvláštního právního předpisu,¹⁷) v němž soud rozhodne o zákonnosti zajištění a nařídí propuštění, je-li zajištění cizince nezákonné.

§ 125

(1) Doba zajištění nesmí překročit 180 dnů a počítá se od okamžiku omezení osobní svobody.

(2) O zajištění cizince za účelem správního vyhoštění policie neprodleně vyrozumí některého rodinného příslušníka s povoleným pobytem na území. Policie vyrozumí o zajištění cizince za účelem správního vyhoštění též příslušnou diplomatickou misi nebo konzulární úřad cizího státu, pokud má sídlo na území a pokud o to cizinec požádá, nestanoví-li jinak mezinárodní smlouva.

§ 126

Policie je povinna

1. a) po celou dobu zajištění cizince zkoumat, zda důvody zajištění trvají,
2. b) neprodleně po zajištění poučit zajištěného cizince v jazyce, ve kterém je cizinec schopen se dorozumět, o možnosti soudního přezkumu zákonnosti zajištění. Nelze-li tento jazyk zjistit a nelze-li toto seznámení provést jiným způsobem, policie seznámení neprovede a o tomto sepíše záznam. Tento záznam zničí nejdříve po uplynutí 1 roku ode dne sepsání.

§ 127

Zajištění musí být bez zbytečného odkladu ukončeno

1. a) po zániku důvodu pro zajištění,
2. b) rozhodne-li tak soud na základě žádosti cizince o přezkum zákonnosti zajištění.

§ 128

(1) Zajištěného cizince, kterému má být na základě pravomocného rozhodnutí o správním vyhoštění ukončen pobyt na území, dopraví policie na hraniční přechod za účelem vycestování z území; to neplatí v případě, že zajištěný cizinec předloží potvrzení o podání žaloby. Policie rovněž dopraví na hraniční přechod zajištěného cizince po zamítnutí žaloby proti rozhodnutí o správním vyhoštění.

(2) Policie je oprávněna ponechat cizince podle odstavce 1 v zařízení po dobu nezbytně nutnou, než zajistí podmínky pro vycestování cizince z území.

§ 129

Zajištění cizince za účelem jeho předání podle mezinárodní smlouvy

(1) Policie zajistí na dobu nezbytně nutnou cizince, který neoprávněně vstoupil na území, za účelem jeho předání podle mezinárodní smlouvy.

(2) Policie je povinna jednat tak, aby byl cizinec předán v nejbližším možném termínu ode dne zajištění.

§ 130

(1) Zařízení je místo, v němž je cizinec povinen zdržovat se na základě rozhodnutí o zajištění podle tohoto zákona.

(2) Policie umístí cizince do zařízení do 48 hodin od omezení osobní svobody, pokud trvají důvody pro zajištění.

(3) Zařízení provozuje policie.

(4) Zařízení se dělí na část se zmírněným režimem zajištění a část s přísným režimem zajištění.

(5) Zařízení musí odpovídat účelu, pro který bylo zřízeno, musí být hygienicky nezávadné a vybaveno tak, aby zabraňovalo poškození života nebo zdraví cizince a poškození majetku zařízení.

§ 131

Část se zmírněným režimem zajištění

(1) Policie umístí cizince do části zařízení se zmírněným režimem zajištění, pokud neshledá důvod pro jeho umístění v části s přísným režimem.

(2) Část se zmírněným režimem zajištění tvoří ubytovací prostor a společné sociální a kulturní zařízení a další prostor, ve kterém se cizinci mohou volně pohybovat v určeném čase a stýkat se s jinými cizinci umístěnými do této části.

(3) V místnosti určené pro ubytování má cizinec lůžko a skříňku na uložení osobních věcí. Tato místnost určená pro ubytování cizince je dále vybavena podle možností zařízení stolkem a židlemi v počtu odpovídajícím počtu ubytovaných cizinců.

§ 132

Část s přísným režimem zajištění

(1) Část s přísným režimem zajištění tvoří ubytovací místnost pouze z vnější strany uzamykatelná, vybavená lůžkem, stolkem a židlemi v počtu odpovídajícím počtu ubytovaných cizinců, sanitárním zařízením odděleným od zbývajícího prostoru neprůhlednou zástěnou a signalizačním (přivolávacím) zařízením a další prostor určený pro vycházky.

(2) Do části s přísným režimem policie umístí cizince

1. a) pokud je to odůvodněno obavou, že by mohl ohrozit účel zajištění,
2. b) který je agresivní nebo vyžaduje zvýšený dohled z jiného důvodu anebo v zájmu ochrany zdraví nebo práv a svobod jiných cizinců,
3. c) po dobu trvání karantény z důvodu infekční nemoci nebo jiného zdravotního důvodu,
4. d) který neplní povinnosti nebo porušuje vnitřní řád zařízení, nebo
5. e) jehož totožnost nelze ověřit.

§ 133

Rozdělení rodiny

Při případném rozdělení rodiny umístěné do zařízení, například z důvodů umístění člena rodiny v části s přísným režimem, musí být vždy zajištěno, aby důsledky tohoto rozdělení byly přiměřené důvodům, které k tomuto rozdělení vedou.

§ 134

Osobní prohlídka a odebrání věcí

(1) Policie je oprávněna po umístění cizince do zařízení provést jeho osobní prohlídku a prohlídku jeho věcí za účelem zjištění, zda u sebe nemá věc podle § 147 odst. 2. Osobní prohlídku a prohlídku věcí je policie oprávněna provést kdykoliv v průběhu pobytu cizince v zařízení, má-li podezření, že cizinec může věc podle věty první vlastnit. Osobní prohlídku provádí osoba stejného pohlaví. O provedení prohlídky v průběhu pobytu v zařízení zpracuje policie záznam. Tento záznam zničí nejdříve po uplynutí 6 měsíců.

(2) Policie je oprávněna odebrat do úschovy cestovní doklad a věci podle § 147 odst. 2 nalezené při osobní prohlídce, prohlídce věcí nebo jiným způsobem.

§ 135

Seznámení cizince s jeho právy a povinnostmi

Cizinec musí být neprodleně po umístění do zařízení seznámen se svými právy a povinnostmi souvisejícími se zajištěním a vnitřním řádem zařízení. Seznámení se provede v mateřském jazyce nebo v jazyce, ve kterém je cizinec schopen se dorozumět.

§ 136

Vnitřní řád

(1) Ve vnitřním řádu zařízení se stanoví

1. a) časový rozvrh vycházek,
2. b) časový rozvrh provádění osobní hygieny,
3. c) časový rozvrh a rozsah poskytované zdravotní péče,
4. d) časový rozvrh poskytování stravy,
5. e) časový rozvrh pro uspokojování kulturních potřeb,
6. f) režim návštěv,
7. g) prostor vymezený pro vycházky

a další podrobnosti o organizačně technickém zabezpečení průběhu pobytu cizince v zařízení.

(2) Vnitřní řád zařízení je vydán v jazyce českém, anglickém, německém, francouzském a ruském.

§ 137

Umísťování cizinců

(1) Při umísťování cizinců do ubytovacích prostor policie přihlíží k náboženským, etnickým či národnostním zvláštnostem, příbuzenským a manželským vztahům, věku nebo zdravotnímu stavu.

(2) Odděleně musí být umístěni

1. a) muži od žen, výjimku lze učinit v případě osob blízkých,
2. b) cizinci mladší 15 let od cizinců starších, výjimku lze učinit u osob blízkých a osob sobě navzájem blízkých.

§ 138

Místnost pro ubytování

Do každé místnosti určené pro ubytování cizince musí být zavedeno elektrické osvětlení. Ubytovací plocha na jednoho cizince musí činit nejméně 3,5 m².

§ 139

Strava

Cizinci se poskytuje třikrát denně strava podle věku, energetické a biologické potřeby.¹⁸) Podle možností se při výběru stravy přihlíží ke zvyklostem vyplývajícím z náboženského přesvědčení cizince.

§ 140

Oděv

Nesplňuje-li oděv, prádlo a obuv cizince podmínky hygienické a estetické nezávadnosti, je cizinec povinen používat oděv, prádlo a obuv přidělenou policií. Policie současně zajistí úschovu původního oděvu, prádla a obuvi.

§ 141

Písemná sdělení

Cizinec může přijímat a na svůj náklad odesílat písemná sdělení bez omezení.

§ 142

Návštěvy cizinců

(1) Cizinec umístěný v zařízení má právo na přijetí návštěvy v počtu nejvýše 2 osob jednou za 3 týdny v trvání 30 minut. V odůvodněných případech může vedoucí zařízení povolit přijetí návštěvy i za dobu kratší než 3 týdny, případně na dobu delší než 30 minut nebo zvýšení počtu osob.

(2) Návštěvy probíhají v místnostech k tomu určených za přítomnosti policie.

(3) Cizinec má právo přijímat v zařízení návštěvy osoby, která mu poskytuje právní pomoc, bez omezení.

§ 143

Přijímání balíčků a peněz

(1) Cizinec může jednou za 2 týdny přijmout balíček s potravinami, knihami a věcmi osobní potřeby do hmotnosti 5 kg. Omezení se nevztahuje na balíčky s oblečením zasílaným za účelem výměny tohoto oblečení.

(2) Policie je oprávněna balíčky kontrolovat. Cizinci nepředá věci, které není dovoleno v zařízení přechovávat (§ 147 odst. 2). Nepředané věci odešle policie zpět odesílateli na jeho náklady, s výjimkou věcí, jejichž držení by bylo v rozporu s právním řádem České republiky.

(3) Cizinec může přijímat bez omezení peníze, které mu byly do zařízení poslány. Zařízení je povinno zajistit jejich bezpečné uložení.

§ 144

Uspokojování kulturních potřeb

Cizinec má právo objednat si na svůj náklad knihy, denní tisk a časopisy včetně zahraničních, pokud jsou distribuované v tuzemsku.

§ 145

Péče o zdraví

(1) Cizinec má právo na nepřetržitý osmihodinový čas ke spánku.

(2) Cizinec, který je umístěn v části s přísným režimem, má právo účastnit se denně vycházky ve vymezeném prostoru zařízení v trvání nejméně 1 hodiny. Vycházka může být z důležitého důvodu na základě rozhodnutí vedoucího zařízení omezena nebo zrušena. O omezení nebo zrušení vycházky zpracuje vedoucí zařízení záznam. Tento záznam zničí nejdříve po uplynutí 1 roku ode dne sepsání. U nemocných cizinců a těhotných cizinek se vycházky konají se souhlasem ošetřujícího lékaře a podle jeho doporučení.

(3) Cizinec je povinen podrobit se preventivní vstupní, periodické a výstupní, a je-li to potřeba, i mimořádné lékařské prohlídce v rozsahu určeném lékařem včetně nezbytných diagnostických a laboratorních vyšetření a očkování a preventivním opatřením stanoveným orgánem ochrany veřejného zdraví.

(4) Jestliže zdravotní stav cizince vyžaduje zdravotní péči, kterou není možno zajistit v zařízení, zajistí mu policie tuto péči ve zdravotnickém zařízení mimo zařízení.

(5) Způsobil-li si cizinec svévolně újmu na zdraví, má povinnost uhradit náklady léčení a skutečně vynaložené náklady ostrahy a dopravy do zdravotnického zařízení.

§ 146

Ochrana práv cizinců

(1) K uplatnění svých práv může cizinec podávat státním orgánům České republiky žádosti a stížnosti, které je zařízení povinno neprodleně odeslat.

(2) Pokud o to cizinec požádá, musí mu být bez zbytečného odkladu umožněna rozmluva s vedoucím zařízení nebo s jeho zástupcem.

§ 147

Povinnosti cizinců

(1) Cizinec je povinen dodržovat vnitřní řád zařízení, plnit příkazy a pokyny policie, šetřit majetek zařízení a ostatních cizinců a chovat se slušně ke všem osobám, se kterými přijde do styku.

(2) Cizinec nesmí opustit bez souhlasu policie zařízení, vyrábět, přechovávat a konzumovat alkoholické nápoje a jiné návykové látky,¹⁹) vyrábět a přechovávat předměty, které by mohly být použity k ohrožení bezpečnosti osob a majetku nebo k útěku nebo které by svým množstvím nebo povahou mohly narušovat pořádek nebo škodit zdraví.

§ 148

Použití donucovacích prostředků

Pokud je to nezbytné k zajištění vnitřního pořádku a bezpečnosti v zařízení, je policie oprávněna použít proti cizinci, odmítajícímu plnit své povinnosti, donucovací prostředky stanovené zvláštním právním předpisem.²⁰)

§ 149

Ukončení zajištění

Policie před ukončením pobytu v zařízení vydá cizinci peníze a jiné věci, které byly převzaty do úschovy, s výjimkou věcí, jejichž držení by bylo v rozporu s právním řádem České republiky.

§ 150

Kontrola

O kontrole výkonu zajištění prováděné podle zvláštních právních předpisů je třeba vyrozumět Policejní prezidium České republiky.

§ 151

Policie je oprávněna umístit do zařízení cizince, vůči kterému má zajištěný cizinec vyživovací povinnost nebo jej má v péči, nelze-li zajistit péči o cizince jiným způsobem. Je-li taková osoba schopna uvědomit si důsledky umístění do zařízení, přihlíží se k projevu její vůle.

§ 152

Průvozem cizince přes území se pro účely tohoto zákona rozumí vstup a pobyt na území a vycestování cizince z území prováděné policií nezávisle na vůli cizince, stanoví-li tak mezinárodní smlouva.

§ 153

(1) Cizinci prováženému na základě mezinárodní smlouvy policie po celou dobu průvozu omezí osobní svobodu a svobodu pohybu. Cizinec je povinen strpět osobní prohlídku provedenou policií, jejímž cílem je zjistit, zda u sebe nemá zbraň nebo jinou věc, která je způsobilá ohrozit život nebo zdraví cizince nebo jiných osob; osobní prohlídku cizince provádí osoba stejného pohlaví.

(2) Prováženému cizinci poskytuje policie stravu zpravidla každých 6 hodin od omezení jeho svobody.

(3) Jestliže provážený cizinec onemocní, ublíží si na zdraví nebo se pokusí o sebevraždu, policie učiní potřebná opatření směřující k ochraně jeho života a zdraví, zejména poskytne první pomoc, zajistí poskytnutí zdravotní péče včetně vyjádření lékaře, zda zdravotní stav cizince umožňuje dokončení průvozu prováženého cizince.

(4) Úhradu poskytnuté zdravotní péče zajišťuje ministerstvo.

§ 154

(1) Nežádoucí osobou se rozumí cizinec, jemuž nelze umožnit vstup na území z důvodu, že by tento cizinec při pobytu na území mohl ohrozit bezpečnost státu, veřejný pořádek, ochranu veřejného zdraví nebo ochranu práv a svobod druhých nebo obdobný zájem chráněný na základě závazku vyplývajícího z mezinárodní smlouvy.

(2) Policie rozhodne o označení cizince za nežádoucí osobu na základě vlastních poznatků, požadavku ústředního správního úřadu České republiky, požadavku zpravodajské služby České republiky anebo závazku vyplývajícího z mezinárodní smlouvy.

(3) Policie označí cizince za nežádoucí osobu na základě

1. a) pravomocného rozhodnutí soudu o trestu vyhoštění z území,¹⁰) nebo
2. b) pravomocného rozhodnutí o správním vyhoštění.

(4) Ten, kdo žádá o zařazení cizince do evidence nežádoucích osob podle odstavce 1, musí dbát na zachování přiměřenosti mezi důvodem pro toto zařazení a důsledky tohoto zařazení. Policie je oprávněna požadovat po tom, kdo uplatňuje požadavek podle odstavce 1, prokázání přiměřenosti podle předchozí věty, pokud tato přiměřenost není prokázána v požadavku. Při prokazování přiměřenosti je třeba zejména posuzovat dopady tohoto rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince.

(5) Cizinec označený za nežádoucí osobu je evidován v evidenci nežádoucích osob.

(6) Policie cizinci jeho zařazení do evidence nežádoucích osob nesděluje.

§ 155

(1) Policie přezkoumá důvody, které vedly k zařazení cizince do evidence nežádoucích osob podle § 154 odst. 2, jedenkrát ročně nebo vždy, má-li poznatky tyto důvody zpochybňující, a na základě tohoto přezkumu cizince v evidenci ponechá nebo jej z této evidence neprodleně vyřadí. Nemůže-li sama tyto důvody objektivně přezkoumat, požádá o jejich přezkum toho, kdo uplatnil požadavek na označení cizince za nežádoucí osobu.

(2) Policie cizince z evidence nežádoucích osob vyřadí po uplynutí doby platnosti rozhodnutí o správním vyhoštění, po uplynutí doby, na niž byl trest vyhoštění vysloven, nebo po prominutí trestu vyhoštění¹⁰) milostí prezidenta nebo amnestování tohoto trestu amnestií udělenou prezidentem republiky.

§ 156

(1) Správního deliktu se podle tohoto zákona dopustí

1. a) dopravce, který dopraví na území cizince bez dokladů opravňujících jej ke vstupu na území, nebo
2. b) ubytovatel, který nesplní povinnost vyplývající z tohoto zákona.

(2) Za správní delikt uvedený v odstavci 1 písm. a) policie uloží pokutu ve výši 25násobku částky životního minima na osobní potřeby; za opakované porušení této povinnosti policie uloží pokutu ve výši 50násobku částky životního minima na osobní potřeby.

(3) Za správní delikt uvedený v odstavci 1 písm. b) policie uloží pokutu do výše 12násobku životního minima na osobní potřeby; za opakované porušení této povinnosti uloží pokutu ve výši 25násobku částky životního minima na osobní potřeby.

(4) Pokutu lze uložit do 1 roku ode dne, kdy se policie dozvěděla skutečnosti podle odstavce 1, nejpozději však do 3 let ode dne, kdy tato skutečnost nastala.

(5) Pokuta je splatná do 30 dnů ode dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí, jímž byla pokuta uložena.

(6) Pokutu vybírá policie a vymáhá příslušný finanční úřad. Výnos z pokuty je příjmem státního rozpočtu. Při vybírání a vymáhání pokut se postupuje podle zvláštního právního předpisu.²¹)

(7) Na řízení o správním deliktu podle tohoto zákona se nevztahují ustanovení části čtvrté oddílu 2 a části páté správního řádu.

§ 157

(1) Přestupku se podle tohoto zákona dopustí ten, kdo

1. a) zneužije cizí cestovní doklad s úmyslem překročit státní hranice,
2. b) se úmyslně vyhne provedení pobytové kontroly nebo hraniční kontroly,
3. c) provede nebo si nechá provést neoprávněně změny v dokladech opravňujících ke vstupu na území nebo v průkazu o povolení k pobytu,
4. d) úmyslně předloží padělané nebo pozměněné doklady anebo doklady vystavené jiné osobě nebo uvede nepravdivé údaje v zájmu prodloužení doby platnosti povolení k pobytu, nebo
5. e) úmyslně poruší povinnost stanovenou tímto zákonem.

(2) Za přestupek uvedený v odstavci 1 písm. a), b) nebo c) policie uloží pokutu do výše 5násobku částky životního minima na osobní potřeby; za přestupek uvedený v odstavci 1 písm. d) uloží pokutu do výše 3násobku částky životního minima na osobní potřeby; za přestupek uvedený v odstavci 1 písm. e) uloží pokutu do výše 1,5násobku částky životního minima na osobní potřeby.

(3) Na řízení o přestupcích podle tohoto zákona se vztahuje zvláštní právní předpis,²²) pokud není dále stanoveno jinak.

(4) Přestupky podle tohoto zákona projednává policie.

(5) Pokuty v blokovém řízení za přestupky podle tohoto zákona ukládá a vybírá policie.

(6) Pokuty vymáhají finanční úřady podle zvláštního právního předpisu.²¹)

(7) V blokovém řízení lze uložit pokutu do výše 1,5násobku částky životního minima na osobní potřeby.

§ 158

(1) Policie při výkonu státní správy podle tohoto zákona provozuje informační systémy obsahující

1. a) údaje o vstupu cizince na území, pobytu na něm a vycestování z území,
2. b) údaje o žadatelích o víza, o udělených či neudělených vízech a prodloužení doby platnosti těchto víz,
3. c) údaje o cizincích s povoleným pobytem na území, vydaných průkazech o povolení k pobytu a prodloužení doby jejich platnosti,
4. d) údaje o žadatelích o vydání cizineckého pasu, cestovního průkazu totožnosti, cestovního dokladu podle § 108 odst. 1 písm. e), údaje o prodloužení doby platnosti těchto dokladů a údaje o cizincích, kterým byl cestovní průkaz totožnosti vydán z moci úřední,
5. e) údaje o cizincích, kterým bylo vydáno rozhodnutí o správním vyhoštění podle tohoto zákona nebo kterým byl uložen trest vyhoštění,¹⁰)
6. f) údaje o cizincích, pro které bylo policií ověřeno pozvání podle tohoto zákona, a osobách, které cizince zvou k pobytu na území,
7. g) údaje o cizincích zařazených do evidence nežádoucích osob v rozsahu jméno, příjmení, den, měsíc a rok narození, státní občanství a místo narození,
8. h) údaje o cizincích, kteří se dopustili přestupku podle tohoto zákona,
9. i) údaje o ztracených a odcizených cestovních dokladech podle § 108 odst. 1 písm. a) nebo b), údaje o ztracených, zničených, poškozených nebo odcizených cestovních dokladech podle § 108 odst. 1 písm. c), d) nebo e) a údaje o cestovních dokladech, které byly orgánem vydávajícího státu prohlášeny za neplatné.

(2) Policie je oprávněna provozovat další informační systémy, pokud je jejich provozování nezbytnou podmínkou plnění úkolů podle tohoto zákona. V těchto informačních systémech mohou být obsaženy toliko údaje získané při plnění úkolu, v důsledku jehož plnění byl informační systém zřízen.

(3) Informační systémy vedené policií podle tohoto zákona obsahují údaje o cizincích a dalších osobách v rozsahu údajů uváděných v žádosti o vízum nebo v rozsahu údajů uváděných v ostatních tiskopisech vyplňovaných podle tohoto zákona anebo údajů získaných v řízení podle tohoto zákona. Jméno a příjmení a ostatní jména cizince se v informačním systému mohou uchovávat v podobě vzniklé přepisem, přechýlením nebo doslovným přepisem po písmenech jména a příjmení uvedeného v cestovním dokladu tohoto cizince.

(4) Údaje z informačních systémů vedených policií podle tohoto zákona lze sdružovat s údaji jiných informačních systémů vedených podle zvláštních právních předpisů, pokud je to nezbytné pro plnění úkolů uložených tímto zákonem.

(5) Ministerstvo zahraničních věcí vede informační systém

1. a) údajů v rozsahu žádosti o udělení víza,
2. b) vydaných cestovních dokladů a udělených víz.

§ 159

(1) Žadateli lze, pokud není dále stanoveno jinak, z informačního systému poskytnout pouze údaje, které potřebuje k plnění úkolů stanovených zákonem v rozsahu příjmení, jméno, rodné příjmení, datum a místo narození, státní občanství, rodné číslo, místo a druh pobytu na území. Tento rozsah lze rozšířit, pokud je to podmínkou splnění úkolů podle zákona a požadované údaje nelze získat jiným způsobem. Takto získané údaje neopravňují k jejich shromažďování, předávání a využívání nad rámec stanovených oprávnění ve smyslu zvláštních právních předpisů.

(2) Cizinci lze na žádost podle zvláštního právního předpisu²³) sdělit údaje v rozsahu uvedeném v odstavci 1.

(3) Policie předá údaje z informačního systému vztahující se k cizincům s povolením k pobytu a cizincům, kteří na území pobývají na dlouhodobá víza, do 10 dnů ode dne jejich získání ministerstvu.

(4) Údaje z informačních systémů vedených podle § 158 se poskytují státním orgánům, pokud je potřebují k plnění svých úkolů.

§ 160

(1) Údaje v informačních systémech podle § 158 mohou být uchovávány v písemné formě, na technických nosičích dat nebo způsobem kombinujícím uvedené formy a ve stejné formě i přenášeny.

(2) Údaje evidované technickými nosiči dat se uchovávají po dobu

1. a) 20 let od doby ukončení pobytu cizince na území, jde-li o trvalý pobyt nebo pobyt na vízum, nebo ode dne nabytí státního občanství České republiky,
2. b) 10 let od uplynutí lhůty, po kterou byl cizinec zařazen do evidence nežádoucích osob,
3. c) 10 let od vzniku evidenční skutečnosti, jedná-li se o informaci týkající se ztráty nebo odcizení cestovních dokladů uvedených v § 108 a o cestovních dokladech uvedených v § 108 odst. 1 písm. a) a b), které byly orgány vydávajícího státu prohlášeny za neplatné,
4. d) 5 let od uplynutí doby platnosti cizineckého pasu, cestovního průkazu totožnosti nebo cestovního dokladu podle § 108 odst. 1 písm. e), nebo
5. e) 5 let od vzniku skutečnosti podléhající evidování v ostatních případech.

(3) Údaje evidované v písemné formě se uchovávají po dobu

1. a) 10 let od doby ukončení pobytu cizince na území, jde-li o trvalý pobyt nebo pobyt na vízum, nebo ode dne nabytí státního občanství České republiky,
2. b) 5 let od uplynutí lhůty, po kterou byl cizinec zařazen do evidence nežádoucích osob,
3. c) 5 let od uplynutí doby platnosti cizineckého pasu, cestovního průkazu totožnosti nebo cestovního dokladu podle § 108 odst. 1 písm. e), nebo
4. d) 5 let od vzniku skutečnosti podléhající evidování v ostatních případech.

(4) Tvoří-li evidenční informaci k cizinci údaje sdružené ve smyslu § 158 odst. 4, je doba uchování kompletní informace totožná s nejdelší dobou stanovenou pro jednu z částí sdružené informace.

(5) Doba uchování informací evidovaných v informačních systémech podle § 158 odst. 2 nesmí přesáhnout dobu 30 let.

(6) Uplyne-li doba stanovená v odstavcích 2, 3, 4 nebo 5, policie údaj zničí, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak.²⁴)