Zákon o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů

§ 1

Předmět úpravy

(1) Tento zákon upravuje v návaznosti na přímo použitelný právní předpis Evropských společenství¹) podmínky vstupu cizince na území České republiky (dále jen „území“) a vycestování cizince z území, stanoví podmínky pobytu cizince na území a vymezuje působnost Policie České republiky (dále jen „policie“), Ministerstva vnitra (dále jen „ministerstvo“) a Ministerstva zahraničních věcí v této oblasti státní správy.

(2) Cizincem se rozumí fyzická osoba, která není státním občanem České republiky,^1a) včetně občana Evropské unie^1b).

(3) Úprava vstupu, pobytu a vycestování občana Evropské unie^1b) se vztahuje i na občana státu, který je vázán mezinárodní smlouvou sjednanou s Evropským společenstvím^1c) a na občana státu, který je vázán Smlouvou o Evropském hospodářském prostoru,^1d) pokud tato smlouva nestanoví jinak.

§ 2

Působnost zákona

Tento zákon se nevztahuje na cizince, který

1. a) požádal Českou republiku o mezinárodní ochranu formou azylu nebo doplňkové ochrany, a azylanta nebo osobu požívající doplňkové ochrany, pokud tento zákon nebo zvláštní právní předpis²) nestanoví jinak,
2. b) pobývá na území na základě zvláštního právního předpisu upravujícího přechodný pobyt cizích ozbrojených sil na území,³)
3. c) požádal Českou republiku o udělení oprávnění k pobytu za účelem poskytnutí dočasné ochrany na území, a cizince, který pobývá na území na základě uděleného oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany, pokud tento zákon nebo zvláštní právní předpis^3a) nestanoví jinak.

§ 3

(1) Cizinec je oprávněn vstoupit na území přes hraniční přechod v místě a čase určeném k provádění hraniční kontroly.

(2) Hraničním přechodem se rozumí

1. a) místo vymezené mezinárodní smlouvou, jíž je Česká republika vázána, (dále jen „mezinárodní smlouva“) určené pro překračování státních hranic České republiky za podmínek stanovených mezinárodní smlouvou nebo tímto zákonem,
2. b) mezinárodní letiště, které je vnější hranicí podle zvláštního právního předpisu,^3a) pokud splňuje tyto podmínky:
   1. 1. bylo jako mezinárodní letiště určeno podle zvláštního právního předpisu⁴) a
   2. 2. provozovatel letiště splnil bezpečnostní podmínky stanovené ve zvláštním právním předpisu,^3a)

1. c) vnitřní hranice^3a) nebo
2. d) prostor mezistátního vlaku a paluba lodě mezistátní osobní nebo nákladní lodní přepravy v době, kdy je v tomto prostoru prováděna hraniční kontrola.

§ 4

(1) Cizinec je povinen podrobit se hraniční kontrole bez odkladu po překročení státních hranic, pokud je hraniční kontrola prováděna na území, nebo překročit státní hranice bez odkladu po ukončení hraniční kontroly, pokud je prováděna mimo území. Na vnitřní hranici se hraniční kontrola provádí v případě přijetí rozhodnutí vlády o zajišťování ochrany vnitřních hranic podle zvláštního právního předpisu.^3a)

(2) Policie potvrdí v souladu s přímo použitelným právním předpisem Evropských společenství¹) cizinci vstup na území vyznačením otisku vstupního razítka do jeho cestovního dokladu.

(3) Provádí-li policie hraniční kontrolu na základě mezinárodní smlouvy mimo území, má tato kontrola a na jejím základě provedené úkony stejné právní účinky jako hraniční kontrola provedená na území.

§ 5

(1) Podmínky vstupu na území a provádění hraniční kontroly stanoví přímo použitelný právní předpis Evropských společenství¹).

(2) Při vstupu na území je cizinec při hraniční kontrole povinen prokázat splnění podmínek stanovených přímo použitelným předpisem Evropských společenství¹) a dále je na požádání povinen

1. a) vyplnit a podepsat hraniční průvodku,
2. b) strpět ověření pravosti cestovního dokladu a ověření své totožnosti pomocí osobních údajů zapsaných v cestovním dokladu, popřípadě porovnání biometrických údajů zpracovaných v nosiči dat prostřednictvím technického zařízení umožňujícího srovnání aktuálně zobrazených biometrických údajů cizince s biometrickými údaji zpracovanými v nosiči dat cestovního dokladu, jde-li o cestovní doklad, který obsahuje nosič dat s biometrickými údaji.

(3) Povinnost předložit cestovní doklad se nevztahuje na cizince, který je mladší 15 let a je zapsán do cestovního dokladu jiného cizince.

(4) Splnění podmínek podle odstavce 1 a odstavce 2 písm. a) se nevztahuje na cizince, který je

1. a) přebírán od orgánu cizího státu podle zvláštního zákona⁵),
2. b) přes území provážen (§ 152), nebo
3. c) na území předáván podle mezinárodní smlouvy nebo přímo použitelného právního předpisu Evropských společenství.

(5) Občan Evropské unie a rodinný příslušník občana Evropské unie je povinen při hraniční kontrole předložit policii cestovní doklad. Nemá-li občan Evropské unie cestovní doklad nebo nemůže-li si jej obstarat, policie mu při hraniční kontrole umožní, aby svou totožnost a skutečnost, že je občanem členského státu Evropské unie, prokázal jiným dokladem. Nemá-li rodinný příslušník občana Evropské unie cestovní doklad nebo nemůže-li si jej obstarat, policie mu při hraniční kontrole umožní, aby svou totožnost a skutečnost, že je rodinným příslušníkem občana Evropské unie, prokázal jiným dokladem.

(6) Rodinný příslušník občana Evropské unie, který sám není občanem Evropské unie, je dále povinen při hraniční kontrole policii předložit vízum opravňující k pobytu na území, vztahuje-li se na něho vízová povinnost.

§ 9

Odepření vstupu na území

(1) Policie odepře cizinci vstup na území, jestliže

1. a) nemá platný cestovní doklad,
2. b) předloží padělaný nebo pozměněný cestovní doklad, vízum nebo povolení k pobytu,
3. c) nepředloží vízum, podléhá-li cizinec vízové povinnosti nebo povolení k pobytu,
4. d) nepředloží doklady prokazující účel a zabezpečení podmínek pobytu na území,
5. e) nemá dostatečné množství prostředků k pobytu na území a k vycestování z území,
6. f) je nežádoucí osobou (§ 154),
7. g) je zařazen do informačního systému vytvořeného státy, které jsou vázány mezinárodními smlouvami o odstraňování kontrol na společných hranicích^5a) (dále jen „smluvní stát“), za účelem získání přehledu o cizincích, jimž nelze umožnit vstup na území smluvních států (dále jen „informační systém smluvních států“); to neplatí, je-li cizinci uděleno vízum opravňující pouze k pobytu na území,
8. h) je důvodné nebezpečí, že by cizinec mohl při svém pobytu na území ohrozit bezpečnost státu, závažným způsobem narušit veřejný pořádek nebo ohrozit mezinárodní vztahy České republiky,
9. i) je důvodné nebezpečí, že by cizinec mohl při svém pobytu na území jiného smluvního státu ohrozit jeho bezpečnost nebo v něm narušit veřejný pořádek anebo ohrozit mezinárodní vztahy smluvních států, nebo
10. j) je důvodné podezření, že cizinec trpí nemocí, která je uvedena v seznamu stanoveném vyhláškou Ministerstva zdravotnictví (§ 182a odst. 1) (dále jen „závažná nemoc“).

(2) Cizinci, kterému bylo uděleno vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem převzetí povolení k dlouhodobému pobytu nebo povolení k trvalému pobytu, může policie odepřít vstup na území z důvodu uvedeného v odstavci 1 písm. a), b), f) až j).

(3) Policie odepře vstup na území

1. a) občanu Evropské unie,
   1. 1. nemá-li platný cestovní doklad a nesplňuje-li podmínky podle § 5 odst. 5,
   2. 2. předloží-li padělaný nebo pozměněný cestovní doklad nebo povolení k pobytu,
   3. 3. je-li důvodné podezření, že trpí závažnou nemocí,
   4. 4. je-li důvodné nebezpečí, že by při svém pobytu na území mohl ohrozit bezpečnost státu nebo závažným způsobem narušit veřejný pořádek, nebo
   5. 5. je-li zařazen do evidence nežádoucích osob a příslušný orgán, který uplatnil podnět na zařazení občana Evropské unie do této evidence (§ 154 odst. 2), potvrdí, že trvá důvodné nebezpečí, že by mohl při svém pobytu na území ohrozit bezpečnost státu nebo narušit veřejný pořádek,

1. b) rodinnému příslušníkovi občana Evropské unie, který sám není občanem Evropské unie,
   1. 1. z důvodů uvedených v písmenu a),
   2. 2. nepředloží-li vízum, podléhá-li vízové povinnosti, nebo povolení k pobytu,
   3. 3. je-li důvodné nebezpečí, že by mohl ohrozit bezpečnost jiného smluvního státu nebo v něm narušit veřejný pořádek,
   4. 4. je-li zařazen do informačního systému smluvních států a příslušný orgán, který rodinného příslušníka do tohoto systému zařadil, potvrdí, že trvá důvodné nebezpečí, že by mohl při svém pobytu na území jiného smluvního státu ohrozit jeho bezpečnost nebo narušit veřejný pořádek.

(4) Policie vydá rozhodnutí o odepření vstupu, jestliže odepře vstup na území občanu Evropské unie^1b) z důvodů uvedených v odstavci 3 písm. a). Obdobně policie postupuje i v případě rodinného příslušníka občana Evropské unie^1b), pokud rodinný příslušník tohoto občana Evropské unie doprovází nebo pokud rodinný příslušník prokáže, že tento občan Evropské unie pobývá na území. Rozhodnutí o odepření vstupu se nevydá, je-li důvodem odepření vstupu pravomocné rozhodnutí soudu o trestu vyhoštění z území nebo pravomocné rozhodnutí o správním vyhoštění.

(5) Cizinec, kterému byl odepřen vstup na území, je povinen bez zbytečného odkladu vycestovat zpět do zahraničí.

§ 12

Zajištění nákladů spojených s vycestováním z území

(1) Zajištění nákladů spojených s vycestováním z území se prokazuje

1. a) dokladem o zajištění dopravy při vycestování cizince z území do jiného státu, nebo
2. b) předložením peněžních prostředků ke krytí nákladů k vycestování do státu, na jehož území může vstoupit.

(2) Zajištění nákladů spojených s vycestováním lze místo peněžních prostředků uvedených v odstavci 1 prokázat

1. a) výpisem z účtu vedeného v bance znějícím na jméno cizince, ze kterého vyplývá, že cizinec může během pobytu v České republice disponovat s peněžními prostředky ve výši uvedené v odstavci 1, nebo
2. b) jiným dokladem o finančním zajištění, například platnou mezinárodně uznávanou kreditní kartou.

(3) Peněžní prostředky mohou být cizincem předloženy v české měně nebo v cizí volně směnitelné měně.

§ 13

Prostředky k pobytu na území

(1) Zajištění prostředků k pobytu na území se prokazuje, není-li dále stanoveno jinak, předložením

1. a) peněžních prostředků alespoň ve výši
   1. 1. 0,5násobku částky existenčního minima stanovené zvláštním právním předpisem⁶) (dále jen „částka existenčního minima“) na 1 den pobytu, jestliže tento pobyt nemá vcelku přesáhnout dobu 30 dnů,
   2. 2. 15násobku částky existenčního minima, jestliže má pobyt na území přesáhnout dobu 30 dnů, s tím, že tato částka se za každý celý měsíc předpokládaného pobytu na území zvyšuje o 2násobek částky existenčního minima,
   3. 3. 50násobku částky existenčního minima, jestliže se jedná o pobyt za účelem podnikání, který má vcelku přesáhnout 90 dnů, nebo

1. b) dokladu potvrzujícího zaplacení služeb spojených s pobytem cizince na území nebo dokladu potvrzujícího, že služby budou poskytnuty bezplatně.

(2) Zajištění prostředků k pobytu na území lze místo peněžních prostředků uvedených v odstavci 1 prokázat

1. a) výpisem z účtu vedeného v bance znějícím na jméno cizince, ze kterého vyplývá, že cizinec může během pobytu v České republice disponovat s peněžními prostředky ve výši uvedené v odstavci 1, nebo
2. b) jiným dokladem o finančním zajištění, například platnou mezinárodně uznávanou kreditní kartou.

(3) Cizinec, který bude na území studovat, může předložit jako doklad o zajištění prostředků k pobytu závazek vydaný státním orgánem nebo právnickou osobou, že zajistí pobyt cizince na území poskytnutím peněžních prostředků ve výši částky existenčního minima na 1 měsíc předpokládaného pobytu, nebo doklad o tom, že veškeré náklady spojené s jeho studiem a pobytem budou uhrazeny přijímací organizací (školou). Pokud částka v závazku této výše nedosahuje, je cizinec povinen předložit doklad o vlastnictví peněžních prostředků ve výši rozdílu mezi částkou existenčního minima a závazkem na dobu předpokládaného pobytu, nejvýše však 6násobek částky existenčního minima. Doklad o zajištění prostředků k pobytu lze nahradit rozhodnutím či smlouvou o přidělení grantu získaného na základě mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána.

(4) Cizinec, který nedosáhl věku 18 let, je povinen prokázat zajištění prostředků k pobytu podle odstavce 1 v poloviční výši.

§ 14

Hraniční průvodka

Hraniční průvodkou se rozumí evidenční doklad obsahující údaje o jménu a příjmení, dnu, měsíci a roku narození cizince a spolucestujících cizinců mladších 15 let, o sérii a číslu cestovního dokladu cizince, jeho státním občanství a pohlaví. Hraniční průvodka dále obsahuje číslo víza, tovární značku vozidla, s nímž vstupuje na území, mezinárodní poznávací značku a státní poznávací značku tohoto vozidla a jeho barvu, datum a místo vstupu na území a datum vycestování z území, účel a místo pobytu na území.

§ 15

Pozvání

V pozvání se zvoucí osoba zavazuje, že uhradí náklady

1. a) spojené s obživou cizince po dobu pobytu na území až do vycestování z území,
2. b) spojené s ubytováním cizince po dobu pobytu na území až do vycestování z území,
3. c) spojené s poskytnutím zdravotní péče po dobu pobytu na území až do vycestování z území, případně též s převozem nemocného nebo ostatků zemřelého,
4. d) spojené s pobytem zajištěného cizince na území a jeho vycestováním z území.

§ 15a

(1) Rodinným příslušníkem občana Evropské unie^1b) se pro účely tohoto zákona rozumí jeho

1. a) manžel,
2. b) rodič, jde-li o občana Evropské unie^1b) mladšího 21 let, kterého vyživuje a se kterým žije ve společné domácnosti,
3. c) dítě mladší 21 let nebo takové dítě manžela občana Evropské unie a
4. d) nezaopatřený přímý příbuzný ve vzestupné nebo sestupné linii nebo takový příbuzný manžela občana Evropské unie.

(2) Je-li účelem pobytu občana Evropské unie^1a) studium, rozumí se rodinným příslušníkem pouze manžel a nezaopatřené dítě.

(3) Za nezaopatřenou osobu podle odstavce 1 písm. d) se považuje občanem Evropské unie nebo jeho manželem vyživovaný cizinec, který

1. a) se soustavně připravuje na budoucí povolání,
2. b) se nemůže soustavně připravovat na budoucí povolání nebo vykonávat výdělečnou činnost pro nemoc nebo úraz, anebo
3. c) z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopen vykonávat soustavnou výdělečnou činnost.

(4) Ustanovení tohoto zákona, týkající se rodinného příslušníka občana Evropské unie, se obdobně použijí i na cizince, který hodnověrným způsobem doloží, že

1. a) je příbuzným občana Evropské unie neuvedeným v odstavci 1, pokud
   1. 1. ve státě, jehož je občanem, nebo ve státě, ve kterém měl povolen trvalý či dlouhodobý pobyt, žil s občanem Evropské unie ve společné domácnosti,
   2. 2. je občanem Evropské unie vyživovaný, nebo
   3. 3. se o sebe z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nedokáže sám postarat bez osobní péče občana Evropské unie, anebo

1. b) má s občanem Evropské unie trvalý vztah obdobný vztahu rodinnému a žije s ním ve společné domácnosti.

(5) Ustanovení tohoto zákona týkající se rodinného příslušníka občana Evropské unie se použijí i na cizince, který je rodinným příslušníkem státního občana České republiky^1a).