Platné znění

Vyhláška o přípravcích a dalších prostředcích na ochranu rostlin

Příloha č. 2

k vyhlášce č. 329/2004 Sb.

Dokumentační soubor údajů o účinné látce a související požadavky

  1. V souladu s předpisy Evropských společenství1) se stanoví:

ÚVOD

  1. Dokumentační soubor
    1. 1.1 musí zahrnovat technickou dokumentaci obsahující informace nezbytné pro vyhodnocení předpokládaných rizik, okamžitých nebo zpožděných, která látka může vyvolat u člověka, zvířat a v životním prostředí, a obsahující minimálně informace a výsledky z níže uvedených studií;
    2. 1.2 kde je to relevantní, musí být údaje získány za použití testovacích metod, v nejnovějším aktualizovaném znění, na něž je uveden odkaz nebo jsou popsány v této příloze; v případě studií zahájených před nabytím účinnosti změny této přílohy musí být informace získány pomocí vhodných mezinárodně nebo vnitrostátně validovaných testovacích metod, nebo, v případě že neexistují, pomocí testovacích metod odsouhlasených Státní rostlinolékařskou správou;
    3. 1.3 v případě, že testovací metoda není vhodná nebo není popsána, nebo jestliže byly použity jiné metody, než jsou uvedeny v této příloze, musí dokumentace obsahovat zdůvodnění oprávněnosti použitých testovacích metod, které je přijatelné pro Státní rostlinolékařskou správu. V případě, kdy je v této příloze uveden odkaz na metodu EHS, která je přejatou metodou vyvinutou mezinárodní organizací (např. OECD), může Státní rostlinolékařská správa uznat, že požadované informace jsou získány podle poslední verze výše uvedené metody, jestliže na začátku zahájení studií nebyla metoda EHS ještě aktualizována;
    4. 1.4 musí zahrnovat, jestliže to požaduje Státní rostlinolékařská správa, úplný popis použitých testovacích metod, vyjma případů metod uvedených nebo popsaných v této příloze, a úplný popis všech odchylek, včetně odůvodnění těchto odchylek, které je přijatelné pro Státní rostlinolékařskou správu;
    5. 1.5 musí obsahovat úplnou a nestrannou zprávu o provedených studiích a také jejich úplný popis nebo odůvodnění, které je přijatelné pro Státní rostlinolékařskou správu, jde-li,
      1. – o neposkytnutí údajů a informací, které se nejeví nezbytné vzhledem k povaze přípravku nebo k jeho navrženým použitím, nebo
      2. nebo, jestliže
      3. – není vědecky nutné nebo technicky možné informace a údaje poskytnout;
    1. 1.6 kde je to relevantní, musí být údaje získány ve shodě s požadavky směrnice 86/609/EHS.
    2. 2.1 Testy a analýzy musí být provedeny ve shodě se zásadami stanovenými ve směrnici 87/18/EHS, jestliže bylo provedeno testování za účelem získání údajů o vlastnostech a/nebo nezávadnosti pro zdraví člověka, nebo zvířat, nebo životní prostředí.
    3. 2.2 Odchylně od bodu 2.1 může Státní rostlinolékařská správa stanovit, že testy a analýzy provedené na území České republiky za účelem získání údajů o vlastnostech a/nebo bezpečnosti látek pro včelu medonosnou a jiné užitečné členovce, musí být provedeny úředními nebo úředně uznanými osobami (§ 46 zákona),v souladu s body 2.2 a 2.3 a úvodu přílohy č. 12)
      Tato výjimka se vztahuje na pokusy skutečně zahájené před 31. prosincem 1999.
    4. 2.3 Odchylně od bodu 2.1 může Státní rostlinolékařská správa stanovit, že sledované pokusy týkající se reziduí provedené na území České republiky podle ustanovení oddílu 6 „Rezidua v nebo na ošetřených produktech, potravinách a krmivech“ s přípravky na ochranu rostlin obsahujícími účinné látky, které již byly na trhu v rozmezí dvou let po notifikaci Směrnice 91/414/EHS, musí být provedeny úředními nebo úředně uznanými osobami (§ 46 zákona).
      Tato výjimka se vztahuje na sledované pokusy týkající se reziduí, které byly skutečně zahájeny nejpozději do 31. prosince 1997.
    5. 2.4 Odchylně od bodu 2.1 u účinných látek tvořených mikroorganismy nebo viry mohou provádět zkoušky a analýzy pro účely získání údajů o vlastnostech anebo bezpečnosti, týkající se jiných hledisek než zdraví lidu, úřední nebo úředně uznané osoby, které minimálně splňují požadavky bodů 2.2 a 2.3 úvodu přílohy č. 12).

CHEMICKÉ LÁTKYČÁST A

  1. 1 Identifikace účinné látky

    Uvedené informace musí být dostatečné k tomu, aby bylo možné přesně identifikovat každou účinnou látku, definovat ji ve smyslu její specifikace a charakterizovat její povahu. Pokud není stanoveno jinak, jsou tyto informace a údaje požadovány pro všechny účinné látky.

    1. 1.1 Žadatel (jméno, adresa atd.)

      Musí být uvedeny jméno a adresa žadatele (stálá adresa ve Společenství) a jméno, funkce, číslo telefonu a faxu příslušné kontaktní osoby.

      Jestliže má žadatel kromě toho úřad, agenta nebo zástupce v členském státě, v němž je předložena žádost o zařazení do přílohy I ke směrnici, a jestliže se tito liší od úřadu, agenta nebo zástupce jmenovaných Komisí v daném zpravodajském členském státě, musí být uvedeny také název a adresa místního úřadu, agenta nebo zástupce a jméno, funkce, číslo telefonu a faxu příslušné kontaktní osoby.

    1. 1.2 Výrobce (jméno, adresa, včetně umístění závodu)

      Musí být uvedeny jméno a adresa výrobce nebo výrobců účinné látky a název a adresa každého z výrobních závodů, v němž se účinná látka vyrábí. Dále musí být uvedeno kontaktní místo (upřednostňuje se hlavní kontaktní místo, u něhož se uvede název, číslo telefonu a faxu) pro poskytování aktuálních informací a odpovědí na případné dotazy týkajících se výrobní technologie, zpracování a jakosti výrobku (případně včetně jednotlivých šarží). Jestliže po zařazení účinných látek do přílohy I ke směrnici nastanou změny v umístění nebo v počtu výrobců, musí být požadované informace znovu oznámeny Komisi a členským státům.

    1. 1.3 Obecný název navržený nebo přijatý ISO a synonyma

      Musí být uveden obecný název podle ISO nebo navržený obecný název podle ISO, případně další navržené nebo přijaté obecné názvy (synonyma) včetně jména (názvu) příslušné instituce odpovědné za názvosloví.

    1. 1.4 Chemický název (názvosloví IUPAC a CA)

      Musí být uveden chemický název ve znění uvedeném v příloze I ke směrnici 67/548/EHS nebo, jestliže není v této směrnici uveden, názvy podle názvosloví IUPAC a podle názvosloví CA (oba názvy).

    1. 1.5 Vývojové kódové číslo (vývojová kódová čísla) výrobce

      Musí být uvedena kódová čísla použitá v průběhu vývojových prací pro identifikaci účinné látky a případně formulací obsahujících účinnou látku. U každého kódového čísla musí být uveden materiál, k němuž se vztahuje, doba, po kterou bylo číslo používáno, a členské státy nebo jiné země, ve kterých bylo a je používáno.

    1. 1.6 Čísla CAS, EHS a CIPAC (jsou-li k dispozici)

      Musí být uvedena čísla Chemical Abstracts, EHS (EINECS nebo ELINCS) a CIPAC, pokud existují.

    1. 1.7 Molekulový a strukturní vzorec, molekulová hmotnost

      Musí být uvedeny molekulový vzorec, molekulová hmotnost a strukturní vzorec účinné látky, případně strukturní vzorce všech stereoizomerů a optických izomerů přítomných v účinné látce.

    1. 1.8 Výrobní metoda (postup syntézy) účinné látky

      Pro každý z výrobních závodů musí být uvedeny výrobní metoda, tj. identifikace výchozích materiálů, použité chemické postupy a identifikace vedlejších produktů a nečistot přítomných v konečném výrobku. Obecně se nevyžadují provozní informace.

      Jestliže se uvedené informace týkají poloprovozního výrobního systému, musí být požadované informace poskytnuty znovu po stabilizování výrobních metod a postupů v provozním měřítku.

    1. 1.9 Specifikace čistoty účinné látky v g/kg

      Musí být uveden minimální obsah čisté účinné látky (vyjma neúčinných izomerů) v g/kg ve vyrobeném materiálu použitém pro výrobu formulovaných výrobků.

      Jestliže se uvedené informace týkají poloprovozního výrobního systému, musí být požadované informace poskytnuty znovu Komisi a členským státům po stabilizování výrobních metod a postupů v provozním měřítku, jestliže mají změny výroby za následek změny specifikace čistoty.

    1. 1.10 Identifikace izomerů, nečistot a přísad (např. stabilizátorů) společně se strukturním vzorcem a obsahem vyjádřeným v g/kg

      Musí být uveden maximální obsah neúčinných izomerů v g/kg a zde je relevantní i poměr obsahu izomerů/diastereoizomerů. Navíc musí být uveden maximální obsah každé z dalších složek jiných přísad vyjádřený v g/kg, včetně vedlejších produktů a nečistot. Obsah přísad musí být vyjádřen v g/kg.

      1. Pro každou složku přítomnou v množství 1 g/kg nebo větším musí být v případě potřeby uvedeny následující informace:
        1. – chemický název podle názvosloví IUPAC a CA,
        2. – obecný název podle ISO nebo navržený obecný název, je-li k dispozici,
        3. – číslo CAS, EHS (EINECS nebo ELINCS) a CIPAC, jsou-li k dispozici,
        4. – molekulový a strukturní vzorec,
        5. – molekulová hmotnost, a
        6. – maximální obsah v g/kg.
      1. Jestliže je výrobní postup takového charakteru, že by v účinné látce mohly být přítomny nečistoty a vedlejší produkty, které jsou zvláště nežádoucí pro své toxikologické a ekotoxikologické vlastnosti nebo vlastnosti týkající se životního prostředí, musí být stanoven a uveden obsah každé takové sloučeniny. V těchto případech musí být pro každou z dotyčných sloučenin uvedeny použité analytické metody a meze stanovitelnosti, které musí být dostatečně nízké. Navíc musí být v případě potřeby uvedeny následující informace:
        1. – chemický název podle názvosloví IUPAC a CA,
        2. – obecný název podle ISO nebo navržený obecný název, je-li k dispozici,
        3. – číslo CAS, EHS (EINECS nebo ELINCS) a CIPAC, jsou-li k dispozici,
        4. – molekulový a strukturní vzorec,
        5. – molekulová hmotnost, a
        6. – maximální obsah v g/kg.

      Jestliže se uvedené informace týkají poloprovozního výrobního systému, musí být požadované informace poskytnuty znovu po stabilizování výrobních metod a postupů v provozním měřítku, jestliže mají změny výroby za následek změny specifikace čistoty.

      Jestliže uvedené informace neidentifikují složku úplně, např. kondenzáty, musí být uvedeny podrobné informace o složení každé takové složky.

      1. Musí být uvedeny také obchodní názvy složek přidaných k účinné látce před výrobou formulovaného výrobku za účelem udržení jeho stability a usnadnění zacházení při používání. Navíc musí být o těchto přísadách v případě potřeby uvedeny následující doplňkové informace:
        1. – chemický název podle názvosloví IUPAC a CA,
        2. – obecný název podle ISO nebo navržený obecný název, je-li k dispozici,
        3. – čísla CAS, EHS (EINECS nebo ELINCS) a CIPAC, jsou-li k dispozici,
        4. – molekulový a strukturní vzorec,
        5. – molekulová hmotnost, a
        6. – maximální obsah v g/kg.
      1. U přidaných složek jiných než účinná látka a jiných než nečistoty plynoucí z výrobního postupu musí být uvedena funkce složky (přísady):
        1. – odpěňovač,
        2. – prostředek proti zamrznutí,
        3. – pojivo,
        4. – ostatní (specifikovat),
        5. – pufr,
        6. – dispergátor,
        7. – stabilizátor.
    1. 1.11 Analytický profil šarží

      U reprezentativních vzorků účinné látky musí být podle potřeby provedeny analýzy obsahu čisté účinné látky, neúčinných izomerů, nečistot a přísad. Uvedené výsledky analýz musí obsahovat kvantitativní údaje o obsahu vyjádřeném v g/kg pro všechny složky přítomné v množství větším než 1 g/kg a obvykle by měly postihovat nejméně 98 % analyzovaného materiálu. Musí být stanoven a uveden skutečný obsah složek, které jsou zvláště nežádoucí pro své toxikologické a ekotoxikologické vlastnosti nebo vlastnosti týkajících se životního prostředí. Uvedené údaje musí zahrnovat výsledky analýz jednotlivých vzorků a souhrn těchto údajů a musí podle potřeby udávat nejnižší nebo nejvyšší a typický obsah každé z relevantních složek.

      Jestliže byla účinná látka vyrobena v různých závodech, musí být tato informace uvedena pro každý závod zvlášť.

      Kromě toho musí být, pokud je to možné a relevantní, analyzovány vzorky účinné látky vyrobené laboratorně nebo v poloprovozním výrobním systému, jestliže byl tento materiál použit pro získání toxikologických nebo ekotoxikologických údajů.

  1. 2. Fyzikální a chemické vlastnosti účinné látky
    1. a) Uvedené informace musí popisovat fyzikální a chemické vlastnosti účinných látek a společně s relevantními informacemi musí sloužit k jejich charakterizaci. Uvedené informace musí zejména umožnit
      1. – identifikovat fyzikální, chemická a technická nebezpečí související s účinnými látkami,
      2. – klasifikovat účinnou látku s ohledem na její nebezpečnost,
      3. – zvolit vhodná omezení a podmínky, spojená se zařazením do přílohy I ke Směrnici 91/414/EHS
      4. – specifikovat příslušné věty označující rizikovost a pokyny pro bezpečné nakládání.

      Uvedené informace a údaje jsou požadovány pro všechny účinné látky, pokud není specifikováno jinak.

    1. b) Uvedené informace společně s informacemi uvedenými pro příslušné přípravky musí umožnit identifikaci fyzikálních a chemických nebezpečí spojených s přípravky, musí umožnit Klasifikaci přípravků a musí umožnit konstatovat, že přípravky lze použít bez zvláštních obtíží a že jsou takové, že expozice člověka, zvířat a životního prostředí je při způsobu použití minimalizována.
    2. c) Musí být uvedeno, do jaké míry účinné látky, o jejichž zařazení do přílohy I ke směrnici je usilováno, splňují příslušné specifikace FAO. Odchylky od specifikací FAO musí být podrobně popsány a odůvodněny.
    3. d) V určitých specifikovaných případech musí být zkoušky provedeny za použití přečištěné účinné látky dané specifikace. V těchto případech musí být uvedeny principy metody (metod) přečištění. Musí být uvedena čistota tohoto zkušebního materiálu, která musí být co nejvyšší a které lze dosáhnout použitím nejlepší dostupné technologie. V případech, kdy dosažený stupeň čistoty je menší než 980 g/kg, musí být uvedeno přesvědčivé odůvodnění.
      1. Toto odůvodnění musí prokázat, že byly vyčerpány všechny technicky proveditelné a přijatelné možnosti pro výrobu čisté účinné látky.
    1. 2.1 Bod tání a bod varu
      1. 2.1.1 Bod tání nebo případně bod tuhnutí přečištěné účinné látky musí být stanoven a uveden podle EHS metody A 1. Měření by mělo být prováděno až do 360 °C.
      2. 2.1.2 Bod varu přečištěné účinné látky musí být, kde je to vhodné, stanoven a uveden podle EHS metody A 2. Měření se provádějí až do 360 °C.
      3. 2.1.3 Nelze-li stanovit bod tání a/nebo bod varu kvůli rozkladu nebo sublimaci, musí být uvedena teplota, při níž dochází k rozkladu nebo sublimaci.
    1. 2.2 Relativní hustota

      V případě, že je účinná látka kapalina nebo pevná látka, musí být relativní hustota přečištěné účinné látky stanovena a uvedena podle EHS metody A 3.

    1. 2.3 Tlak par (v Pa), těkavost (např. Henryho konstanta)
      1. 2.3.1 Tlak par přečištěné účinné látky musí být uveden podle EHS metody A 4. Jestliže je tlak par nižší než 10-5 Pa, může být tlak par při 20 nebo 25 °C odhadnut z křivky tlaku par.
      2. 2.3.2 V případě účinných látek, které jsou pevné látky nebo kapaliny, musí být těkavost (Henryho konstanta) přečištěné účinné látky stanovena nebo vypočítána na základě rozpustnosti ve vodě a tlaku par a musí být uvedena v Pa × m3 × mol-1.
    1. 2.4 Vzhled (fyzikální stav, barva, vůně nebo zápach, jsou-li známy)
      1. 2.4.1 Musí být uveden jak popis barvy, pokud má látka barvu, tak fyzikální stav jak technické účinné látky, tak i přečištěné účinné látky.
      2. 2.4.2 Musí být uveden popis jakékoliv vůně nebo zápachu, které jsou spojeny s technickou účinnou látkou a přečištěnou účinnou látkou a jež byly zaznamenány při práci s látkami v laboratoři nebo ve výrobních závodech.
    1. 2.5 Spektra (UV/VIS, IR, NMR, MS), molární absorbance při relevantních vlnových délkách
      1. 2.5.1 Musí být určena a uvedena následující spektra včetně tabulek charakteristik signálu nezbytných pro interpretaci: ultrafialové/viditelné (UV/VIS), infračervené (IR), nukleární magnetická resonance (NMR) a hmotové spektrum (MS) přečištěné účinné látky a molární absorbance při relevantních vlnových délkách.
        Musí být stanoveny a uvedeny vlnové délky, při nichž dochází k molární absorbanci v UV/viditelné oblasti, a případně musí být uvedeno, při kterých vlnových délkách nad 290 nm dochází k největší absorpci.
        V případě účinných látek sestávajících z optických izomerů musí být změřena a uvedena jejich optická čistota.
      2. 2.5.2 Musí být určena a uvedena absorpční spektra v UV/viditelné oblasti, IR, NMR a MS spektra, jsou-li nezbytná pro identifikaci nečistot, považovaných za významné z hledisek toxikologických, ekotoxikologických a z hlediska životního prostředí.
    1. 2.6 Rozpustnost ve vodě včetně vlivu pH (od 4 do 10) na rozpustnost

      Rozpustnost přečištěných účinných látek ve vodě za atmosférického tlaku musí být stanovena a uvedena podle EHS metody A 6. Tato stanovení rozpustnosti ve vodě musí být provedena v neutrálním prostředí (tj. v destilované vodě v rovnovážném stavu s atmosférickým oxidem uhličitým). Je-li účinná látka schopna tvořit ionty, musí být také provedeno a uvedeno stanovení v kyselém prostředí (rozsah pH 4 až 6) a v alkalickém prostředí (rozsah pH 8 až 10). Je-li stabilita účinné látky ve vodných prostředích taková, že rozpustnost ve vodě nelze stanovit, musí být uvedeno odůvodnění založené na údajích ze zkoušek.

    1. 2.7 Rozpustnost v organických rozpouštědlech
      1. Musí být stanovena a uvedena rozpustnost technických účinných látek v níže uvedených organických rozpouštědlech při teplotě 15 až 25 °C, jestliže je nižší než 250 g/kg; musí být uvedena použitá teplota:
        1. – alifatický uhlovodík: přednostně n-heptan,
        2. – aromatický uhlovodík: přednostně xylen,
        3. – halogenovaný uhlovodík: přednostně 1,2-dichloretan,
        4. – alkohol: přednostně metanol nebo isopropylalkohol,
        5. – keton: přednostně aceton,
        6. – ester: přednostně octan etylnatý.
        7. Jestliže není pro danou účinnou látku jedno nebo více z těchto rozpouštědel vhodné (např. reaguje se zkoušeným materiálem), lze místo nich použít náhradní rozpouštědla. V těchto případech musí být volba odůvodněna z hlediska jejich struktury a polarity.
    1. 2.8 Rozdělovací koeficient n-oktanol/voda včetně vlivu pH (4 až 10)

      Rozdělovací koeficient n-oktanol/voda přečištěné účinné látky musí být stanoven a uveden podle EHS metody A 8. Jestliže je látka kyselé nebo zásadité povahy, což je definováno její hodnotou pKa (< 12 pro kyseliny, > 2 pro zásady, musí být stanoven vliv pH (4 až 10).

    1. 2.9 Stabilita ve vodě, rychlost hydrolýzy, fotochemická degradace, kvantový výtěžek a identifikace rozkladného(ých) produktu(ů), disociační konstanta včetně vlivu pH (4 až 9)
      1. 2.9.1 Rychlost hydrolýzy přečištěných účinných látek (obvykle účinné látky značené radioaktivním izotopem, čistota > 95 %) pro každou z hodnot pH 4, 7 a 9 za sterilních podmínek za nepřítomnosti světla musí být stanovena a uvedena podle EHS metody C 7. U látek s nízkou rychlostí hydrolýzy lze rychlost stanovit při 50 °C nebo při jiné vhodné teplotě.
        Jestliže je při 50 °C pozorována degradace, musí být stanovena rychlost degradace při jiné teplotě a musí být sestrojen Arrheniův diagram, aby bylo možno provést odhad hydrolýzy při 20 °C. Musí být uvedena identifikace vytvořených produktů hydrolýzy a rychlostní konstanta. Musí být uvedena také odhadnutá hodnota DT 50.
      2. 2.9.2 U sloučenin s molárním (dekadickým) absorpčním koeficientem ε >10 (l × mol-1 × cm-1) při vlnové délce λ > 290 nm musí být stanovena a uvedena přímá fototransformace přečištěné účinné látky, obvykle značené radioaktivním izotopem, v přečištěné (např. destilované) vodě při 20 až 25 °C za použití umělého světla a za sterilních podmínek, v případě potřeby za použití solubilizátoru. Jako solubilizátor nebo spolurozpouštědlo nesmí být použity senzibilizátory, jako např. aceton. Zdroj světla musí simulovat sluneční světlo a musí být vybaven filtry pro odfiltrování části spektra o vlnové délce λ 290 nm. Musí být uvedena identifikace rozkladných produktů, které se vytvoří v průběhu studie a které jsou v průběhu studie přítomny v množství 10 % přidané účinné látky, hmotnostní bilance dosahující minimálně 90% použité radioaktivity a rovněž fotochemický poločas rozpadu.
      3. 2.9.3 V případě, že je nezbytné zkoumat přímou fototransformaci, musí být stanoven a uveden kvantový výtěžek přímé fotodegradace ve vodě, společně s výpočty k odhadu teoretického poločasu účinné látky v horní vrstvě vodních systémů a skutečný poločas rozpadu. látky.

      Metoda je popsána v Revidovaných pokynech FAO o environmentálních kritériích pro registraci pesticidů.

      1. 2.9.4 Jestliže dochází k disociaci ve vodě, musí být podle OECD metodiky 112 stanovena a uvedena disociační konstanta (stanoveny a uvedeny disociační konstanty) (hodnoty pKa) přečištěné účinné látky. Musí být uvedena identifikace vytvořených disociačních produktů založená na teoretických úvahách. Jestliže je účinnou látkou sůl, musí být uvedena hodnota pKa účinné formy.
    1. 2.10 Stabilita v ovzduší, fotochemická degradace, identifikace rozkladného(rozkladných) produktu(ů)

      Musí být předložen odhad fotochemické oxidační degradace (nepřímé fototransformace) účinné látky.

    1. 2.11 Hořlavost včetně samozápalnosti
      1. 2.11.1 Hořlavost technických účinných látek, které jsou pevné nebo plynné látky nebo látky uvolňující vysoce hořlavé plyny, musí být stanovena a uvedena podle příslušných EHS metod A 10, A 11 nebo A 12.
      2. 2.11.2 Samozápalnost technických účinných látek musí být stanovena a uvedena podle metody EHS A 15, případně A 16 a/nebo v případě potřeby podle zkoušky UN-Bowes-Cameron-Cage-Test (Doporučení OSN pro přepravu nebezpečného zboží, kapitola 14, č. 14.3.4).
    1. 2.12 Bod vzplanutí

      Bod vzplanutí technických účinných látek s teplotou tání nižší než 40 °C musí být stanoven a uveden podle EHS metody A 9; použijí se pouze metody stanovení v uzavřeném kelímku.

    1. 2.13 Výbušné vlastnosti

      Výbušné vlastnosti technických účinných látek musí být v případě potřeby stanoveny a uvedeny podle EHS metody A 14.

    1. 2.14 Povrchové napětí

      Povrchové napětí musí být stanoveno a uvedeno podle metody EHS A 5.

    1. 2.15 Oxidační vlastnosti

      Oxidační vlastnosti technických účinných látek musí být stanoveny a uvedeny podle EHS metody A 17 kromě případů, kdy lze ze zkoumání strukturního vzorce bez důvodné pochybnosti konstatovat, že účinná látka není schopna exotermně reagovat s hořlavým materiálem. V těchto případech je dostačující poskytnout tuto informaci jako odůvodnění, proč nebyly stanoveny oxidační vlastnosti látky.

  1. 3. Další informace o účinné látce
    1. a) Uvedené informace musí popisovat zamýšlené účely, pro něž jsou přípravky obsahující účinnou látku použity nebo mají být použity, a dávkování a způsob jejich použití nebo jejich navrženého použití.
    2. b) Uvedené informace musí specifikovat obvyklé metody a bezpečnostní opatření, které je nutno dodržet při manipulaci, skladování a přepravě účinné látky.
    3. c) Předložené studie, údaje a informace společně s jinými relevantními studiemi, údaji a informacemi musí jak specifikovat, tak i odůvodnit metody a bezpečnostní opatření, které je nutno dodržet v případě požáru. Na základě chemické struktury a chemických a fyzikálních vlastností účinné látky je nutno odhadnout možné spaliny v případě požáru.
    4. d) Předložené studie, údaje a informace společně s jinými relevantními studiemi, údaji a informacemi musí prokázat vhodnost opatření navržených pro nouzové situace.
    5. e) Uvedené informace a údaje jsou požadovány pro všechny účinné látky, pokud není specifikováno jinak.
    6. 3.1 Funkce, např. fungicid, herbicid, insekticid, repelent, růstový regulátor
      1. Funkce musí být specifikována z následujících funkcí:
        1. – akaricid,
        2. – baktericid,
        3. – fungicid,
        4. – herbicid,
        5. – insekticid,
        6. – moluskocid,
        7. – nematocid,
        8. – růstový regulátor,
        9. – repelent,
        10. – rodenticid,
        11. – semiochemikálie,
        12. – talpicid,
        13. – viricid,
        14. – jiný (musí být specifikován).
    1. 3.2 Účinky na škodlivé organismy, např. kontaktní jed, inhalační jed, orální jed, fungitoxický účinek atd., systémový nebo nesystémový v rostlinách
      1. 3.2.1 Musí být uveden charakter účinků na škodlivé organismy:
        1. – dotykový účinek,
        2. – požerový účinek,
        3. – inhalační účinek,
        4. – fungitoxický účinek,
        5. – fungistatický účinek,
        6. – desikant,
        7. – inhibitor reprodukce,
        8. – jiný (musí být specifikován).
      1. 3.2.2 Musí být uvedeno, zda je účinná látka v rostlinách translokována či nikoliv, případně zda je tato translokace apoplastická, symplastická nebo obojí.
    1. 3.3 Předpokládaná oblast použití, např. pole, plodiny v chráněném prostředí, sklad rostlinných produktů, zahrádkářství
      1. U přípravků obsahujících účinnou látku musí být stávající a navrhovaná oblast použití (oblasti použití) specifikována z následujících oblastí:
        1. – polní použití, jako je zemědělství, zahradnictví, lesnictví a vinohradnictví,
        2. – plodiny v chráněném prostředí,
        3. – okrasná zeleň,
        4. – hubení plevele na neobdělávaných plochách,
        5. – zahrádkářství,
        6. – pokojové rostliny,
        7. – skladování rostlinných produktů,
        8. – jiné (specifikovat).
    1. 3.4 Regulované škodlivé organismy a chráněné nebo ošetřované plodiny nebo produkty
      1. 3.4.1 Musí být uvedeny podrobné údaje o stávajícím nebo určeném použití, tj. o plodinách, skupinách plodin, rostlinách nebo rostlinných produktech, které mají být ošetřeny, případně chráněny.
      2. 3.4.2 Kde je to relevantní musí být uvedeny podrobné údaje o škodlivých organismech, proti nimž je ochrana zaměřena.
      3. 3.4.3 Kde je to relevantní musí být uvedeny dosažené účinky, např. potlačení klíčení, zpomalení zrání, zkrácení délky stonku, zvýšení plodnosti atd.
    1. 3.5 Způsob účinku
      1. 3.5.1 V rozsahu, v jakém je znám, musí být uveden způsob působení účinné látky, pokud jde o biochemický a fyziologický mechanismus (mechanismy) a biochemickou cestu (biochemické cesty). Musí být uvedeny výsledky příslušných experimentálních studií, pokud jsou dostupné.
      2. 3.5.2 Jestliže je známo, že má-li dojít k uplatnění určeného účinku, musí po aplikaci nebo použití přípravků obsahujících účinnou látku dojít k přeměně účinné látky na metabolit nebo rozkladný produkt, musí být, kde je to důležité, o účinném metabolitu nebo rozkladném produktu uvedeny následující informace, které jsou opatřeny odkazy na informace poskytnuté v souvislosti s odstavci 5.6, 5.11, 6.1, 6.2, 6.7, 7.1, 7.2 případně 9, musí být pro účinný metabolit nebo rozkladný produkt uvedeno:
        1. – chemický název podle názvosloví IUPAC a CA,
        2. – obecný název podle ISO nebo navržený obecný název,
        3. – čísla CAS, EHS (EINECS nebo ELINCS) a CIPAC, jsou-li k dispozici,
        4. – empirický a strukturní vzorec, a
        5. – molekulová hmotnost.
      1. 3.5.3 Musí být uvedeny dostupné informace o tvorbě aktivních metabolitů a rozkladných produktů zahrnující:
        1. – procesy, mechanismy a reakce,
        2. – údaje o kinetice a další údaje týkající se rychlosti přeměny a, je-li znám, nejpomalejší krok přeměny,
        3. – faktory prostředí a další faktory, které ovlivňují rychlost a rozsah přeměny.
    1. 3.6 Informace o výskytu nebo možnosti výskytu vývoje rezistence a vhodné strategie řízení tohoto vývoje

      Musí být uvedeny dostupné informace o možném výskytu nebo vývoji rezistence nebo křížové rezistence.

    1. 3.7 Doporučené metody a bezpečnostní opatření týkající se manipulace, skladování, dopravy nebo požáru

      Musí být poskytnut bezpečnostní list podle článku 27 směrnice Rady 67/548/EHS(1) pro všechny účinné látky.

    1. 3.8 Postupy rozkladu nebo dekontaminace
      1. 3.8.1 Řízené spalování

        V mnoha případech je přednostním nebo jediným prostředkem pro bezpečnou likvidaci účinných látek, kontaminovaných materiálů nebo kontaminovaných obalů řízené spalování ve spalovnách, které mají oprávnění.

        Jestliže je obsah halogenů v účinné látce vyšší než 60 %, musí být uvedeno pyrolytické chování účinné látky za řízených podmínek (včetně případného přívodu kyslíku definované doby spalování) při 800 °C a obsah polyhalogenovaných dibenzo-p-dioxinů a dibenzofuranů v produktech pyrolýzy. Žádost musí obsahovat podrobný návod pro bezpečnou likvidaci.

      1. 3.8.2 Další postupy

        Jsou-li navrženy další metody pro likvidaci účinné látky, kontaminovaných obalů a kontaminovaných materiálů, musí být přesně popsány. U těchto metod musí být uvedeny údaje pro stanovení jejich účinnosti a bezpečnosti.

    1. 3.9 Mimořádná opatření pro případ nehody

      Musí být uvedeny postupy pro dekontaminaci vody v případě nehody.

  1. 4. ANALYTICKÉ METODY

    Úvod

    Ustanovení tohoto oddílu se vztahují pouze na analytické metody, které jsou požadovány pro účely kontroly a monitoringu po registraci.

    U analytických metod použitých pro získání údajů požadovaných v této směrnici nebo pro jiné účely musí žadatel odůvodnit oprávněnost použité metody; v případě potřeby budou pro tyto metody vytvořeny zvláštní pokyny na základě stejných požadavků, jako jsou definovány u metod pro účely kontroly a monitoringu po registraci.

    Musí být předložen popis metod, který musí obsahovat podrobné údaje o použitém zařízení, použitých materiálech a podmínkách.

    Pokud je to prakticky možné, musí být tyto metody co nejjednodušší, musí vyžadovat co nejmenší náklady a běžně dostupné zařízení.

    1. Pro účely tohoto oddílu platí následující definice:
      Příloha č. 2 Dokumentační soubor údajů o účinné látce a související požadavky ÚVOD CHEMICKÉ LÁTKY Úvod
      NečistotyKaždá složka kromě čisté účinné látky přítomná v technické účinné látce (včetně neaktivních izomerů), vznikající ve výrobním procesu nebo při rozkladu během skladování,
      Relevantní nečistotyNečistoty významné z hlediska toxikologie a/nebo ekotoxikologie nebo životního prostředí,
      Signifikantní nečistotyNečistoty, jejichž obsah v technické účinné látce je ≥ 1 g/kg,
      Metabolity Metabolity zahrnují produkty vznikající při odbourávání nebo reakci účinné látky,
      Relevantní metabolityMetabolity významné z hlediska toxikologie a/nebo ekotoxikologie nebo životního prostředí.
    1. Na vyžádání musí být poskytnuty následující vzorky:
      1. a) analytické standardy čisté účinné látky,
      2. b) vzorky technické účinné látky,
      3. c) analytické standardy relevantních metabolitů a všech dalších složek spadajících do definice reziduí,
      4. d) vzorky referenčních látek pro relevantní nečistoty, jsou-li k dispozici.
    1. 4.1 Metody pro analýzu technické účinné látky
      1. V tomto bodu platí následující definice:
        1. a) Specifičnost
          1. Specifičnost je schopnost metody rozlišit mezi měřeným analytem a ostatními látkami.
        1. b) Linearita
          1. Linearita je definována jako schopnost metody poskytnout v daném rozsahu přijatelnou lineární korelaci mezi naměřenou hodnotu a koncentrací analytu ve vzorku.
        1. c) Správnost
          1. Správnost metody je definována jako stupeň, do jakého stanovená hodnota analytu ve vzorku odpovídá přijaté referenční hodnotě (například norma ISO 5725).
        1. d) Přesnost
          1. Přesnost je definována jako těsnost shody mezi výsledky nezávislých zkoušek získanými za předepsaných podmínek.
          2. Opakovatelnost: přesnost za opakovatelných podmínek, tj. za podmínek, kdy jsou výsledky nezávislých zkoušek získány v krátkých časových intervalech stejnou metodou, se stejným zkušebním materiálem, ve stejné laboratoři, stejnou osobou a za použití stejného zařízení.
          3. Reprodukovatelnost se nevyžaduje u technických účinných látek (definice reprodukovatelnosti viz norma ISO 5725).
      1. 4.1.1 Musí být uvedeny a úplně popsány metody pro stanovení čisté účinné látky v technické účinné látce specifikované v předložené dokumentaci, která slouží jako podklad pro zařazení účinné látky do přílohy I ke směrnici 91/414/EHS. Musí být uvedena použitelnost stávajících metod CIPAC.
      2. 4.1.2 Musí být rovněž uvedeny metody pro stanovení signifikantních a/nebo relevantních nečistot a přísad (např. stabilizátorů) v technické účinné látce.
      3. 4.1.3 Specifičnost, linearita, správnost a opakovatelnost
        1. 4.1.3.1 Musí být doložena a uvedena specifičnost předložených metod. Navíc musí být stanoven rozsah interference jiných látek přítomných v technické účinné látce (např. izomerů, nečistot nebo přísad).
          Při posuzování správnosti metod pro stanovení čisté účinné látky v technické účinné látce lze sice identifikovat interference způsobené jinými složkami jako systematické chyby, přesto však musí být uvedeno vysvětlení u každé vzniklé interference, jejíž podíl na celkovém stanoveném množství je větší než ± 3 %. Rovněž musí být doložena míra interference u metod pro stanovení nečistot.
        2. 4.1.3.2 Musí být stanovena a uvedena linearita navržených metod v příslušném rozsahu. Pro stanovení čisté účinné látky musí rozsah kalibrace přesahovat (alespoň o 20 %) nejvyšší a nejnižší nominální obsah analytu v příslušných analytických roztocích. Pro účely kalibrace musí být provedeno dvojí stanovení se třemi nebo více koncentracemi. Případně lze uznat pět koncentrací, každou jako samostatné měření. Předložené zprávy musí obsahovat rovnici kalibrační křivky, korelační koeficient a reprezentativní a řádně označenou dokumentaci analýz, např.chromatogramy.
        3. 4.1.3.3 U metod pro stanovení čisté účinné látky a signifikantních a/nebo relevantních nečistot v technické účinné látce je požadován údaj o správnosti.
        4. 4.1.3.4 Při stanovení čisté účinné látky musí být opakovatelně stanovena v zásadě z minimálně pěti stanovení. Musí být uvedena relativní směrodatná odchylka (v %). Odlehlé hodnoty identifikované vhodnou metodou (např. Dixonův nebo Grubbův test) mohou být vyřazeny. Jestliže byly odlehlé hodnoty vyřazeny, musí být tato skutečnost zřetelně vyznačena. Musí být učiněn pokus vysvětlit důvod výskytu jednotlivých odlehlých hodnot.
    1. 4.2 Metody pro stanovení reziduí

      Metody musí umožňovat stanovení účinné látky a/nebo relevantních metabolitů. Pro každou metodu a pro každou relevantní reprezentativní matrici musí být experimentálně stanoveny a uvedeny specifičnost, přesnost, výtěžek a mez stanovitelnosti.

      V zásadě mají být navržené metody pro stanovení reziduí multireziduálními metodami (metodami pro několik reziduí); standardní multireziduální metoda pro několik reziduí musí být posouzena a uvedena z hlediska její vhodnosti pro stanovení reziduí. Jestliže navržené metody pro stanovení reziduí nejsou multireziduálními metodami nebo s těmito metodami nejsou slučitelné, musí být navržena alternativní metoda. Jestliže tento požadavek k příliš velkému počtu metod pro jednotlivé sloučeniny, je přijatelná jedna metoda, která umožňuje stanovení „společné části“ jednotlivých sloučenin.

      1. V tomto oddíle platí následující definice:
        1. a) Specifičnost
          1. Specifičnost je schopnost metody rozlišit mezi měřeným analytem a ostatními látkami.
        1. b) Přesnost
          1. Přesnost je definována jako těsnost shody mezi výsledky nezávislých zkoušek získanými za předepsaných podmínek.
          2. Opakovatelnost: přesnost za opakovatelných podmínek, tj. za podmínek, kdy jsou výsledky nezávislých zkoušek získány v krátkých časových intervalech stejnou metodou, se stejným zkušebním materiálem, ve stejné laboratoři, stejnou osobou za použití stejného zařízení.
          3. Reprodukovatelnost: Protože definice reprodukovatelnosti v příslušných publikacích (například v normě ISO 5725) není zpravidla použitelná pro metody analýzy reziduí, je reprodukovatelnost ve smyslu této směrnice definována jako validace opakovatelnosti výtěžku u typických matric a na úrovních typických koncentrací alespoň v jedné laboratoři, která je nezávislá na laboratoři, která původně validovala studii (tato nezávislá laboratoř může být součástí téhož podniku) (ověření nezávislou laboratoří).
        1. c) Výtěžek
          1. Procenta z množství účinné látky nebo relevantního metabolitu původně přidaného ke vzorku vhodné matrice, která neobsahuje detekovatelné množství analytu.
        1. d) Mez stanovitelnosti
          1. Mez stanovitelnosti (často uváděná jako mez kvantifikace) je definována jako nejnižší zkoušená koncentrace, při které je dosaženo přijatelné střední hodnoty výtěžku (obvykle 70 až 110 % s relativní směrodatnou odchylkou, nejlépe 20; v určitých oprávněných případech může být přijatelná nižší nebo vyšší střední hodnota výtěžku a rovněž tak může být přijatelná vyšší relativní směrodatná odchylka).
    1. 4.2.1 Rezidua v rostlinách, rostlinných produktech, potravinách (rostlinného a živočišného původu), krmivech a/nebo na nich

      Předložené metody musí být vhodné pro stanovení všech složek zahrnutých do definice reziduí, jak byla předložena podle ustanovení oddílu 6 bodů 6.1 a 6.2, aby bylo členským státům umožněno zjistit soulad s stanoveními MRL nebo stanovit uvolnitelná rezidua.

      Specifičnost metod musí umožnit stanovení všech složek zahrnutých do definice reziduí, jestliže je zapotřebí, použije se další potvrzující metoda.

      Musí být stanovena a uvedena opakovatelnost. Souběžné analytické vzorky pro zkoušku lze připravit ze společného vzorku ošetřeného na poli, který obsahuje vzniklá rezidua. Alternativně lze souběžné analytické vzorky pro zkoušku připravit z běžného neošetřeného vzorku, jehož poměrné části jsou obohaceny na požadované úrovni (na požadovaných úrovních).

      Musí být uvedeny výsledky z validace nezávislou laboratoří.

      Musí být stanovena a uvedena mez stanovitelnosti včetně jednotlivých výtěžků a průměrného výtěžku. Musí být experimentálně stanovena a uvedena relativní směrodatná odchylka souhrnného výtěžku i relativní směrodatné odchylky pro každou jednotlivou úroveň obohacení.

    1. 4.2.2 Rezidua v půdě

      Musí být předloženy metody pro analýzu mateřské sloučeniny a/nebo relevantních metabolitů v půdě.

      Specifičnost metod musí umožnit stanovení mateřské sloučeniny a/nebo relevantních metabolitů, jestliže je zapotřebí, použije se další potvrzující metoda.

      Musí být stanoveny a uvedeny opakovatelnost, výtěžek a mez stanovitelnosti, včetně jednotlivých výtěžků a průměrného výtěžku. Musí být experimentálně stanovena a uvedena relativní směrodatná odchylka souhrnného výtěžku i relativní směrodatné odchylky pro každou jednotlivou úroveň obohacení.

      Navržená mez stanovitelnosti nesmí překročit koncentraci, která je závažná z hlediska expozice necílových organismů nebo kvůli fytotoxickým účinkům. Obvykle mez stanovitelnosti nesmí přesáhnout 0,05 mg/kg.

    1. 4.2.3 Rezidua ve vodě (včetně pitné vody, podzemních a povrchových vod)

      Musí být předloženy metody pro analýzu mateřské sloučeniny a/nebo relevantních metabolitů ve vodě.

      Specifičnost metod musí umožnit stanovit mateřskou sloučeninu a/nebo relevantní metabolity, jestliže je zapotřebí, použije se další potvrzující metoda.

      Musí být stanoveny a uvedeny opakovatelnost, výtěžek a mez stanovitelnosti, včetně jednotlivých výtěžků a průměrného výtěžku. Musí být experimentálně stanovena a uvedena relativní směrodatná odchylka souhrnného výtěžku i relativní směrodatné odchylky pro každou jednotlivou úroveň obohacení.

      U pitné vody nesmí navržená mez stanovitelnosti překročit 0,1 μg/l. U povrchových vod nesmí navržená mez stanovitelnosti překročit koncentraci, která má dopad na necílové organismy dopad považovaný podle požadavků přílohy VI ke Směrnici 91/414/EHS za nepřijatelný.

    1. 4.2.4 Rezidua v ovzduší

      Musí být předloženy metody pro analýzu účinné látky a/nebo relevantních metabolitů v ovzduší, které se vytvářejí při nebo krátce po aplikaci, pokud nelze prokázat, že expozice obsluhy, pracovníků nebo okolních osob není pravděpodobná.

      Specifičnost metod musí umožnit stanovit mateřskou sloučeninu a/nebo relevantní metabolity, jestliže je zapotřebí, použije se další potvrzující metoda.

      Musí být stanoveny a uvedeny opakovatelnost, výtěžek a mez stanovitelnosti, včetně jednotlivých výtěžků a průměrného výtěžku. Musí být experimentálně stanovena a uvedena relativní směrodatná odchylka souhrnného výtěžku i relativní směrodatné odchylky pro každou jednotlivou úroveň obohacení.

      Navržená mez stanovitelnosti musí zohledňovat relevantní mezní hodnoty založené na ochraně zdraví nebo relevantní úrovně expozice.

    1. 4.2.5 Rezidua v tělních tekutinách a tkáních

      Jestliže je účinná látka klasifikována jako toxická nebo vysoce toxická, musí být předloženy vhodné analytické metody.

      Specifičnost metod musí umožnit stanovit mateřskou sloučeninu a/nebo relevantní metabolity, jestliže je zapotřebí, použije se další potvrzující metoda.

      Musí být stanoveny a uvedeny opakovatelnost, výtěžek a mez stanovitelnosti, včetně jednotlivých výtěžků a průměrného výtěžku. Musí být experimentálně stanovena a uvedena relativní směrodatná odchylka souhrnného výtěžku i relativní směrodatné odchylky pro každou jednotlivou míru obohacení.

  1. 5. TOXIKOLOGICKÉ STUDIE A STUDIE METABOLISMU

    Úvod

    1. a) Poskytnuté informace společně s informacemi poskytnutými pro jeden nebo více přípravků obsahujících účinnou látku musí být dostatečné k tomu, aby umožnily provést vyhodnocení, pokud jde o rizika pro člověka, která souvisejí s manipulací a používáním přípravků na ochranu rostlin obsahujících účinnou látku, a pokud jde o riziko pro člověka vyplývající ze stopového množství reziduí zůstávajících v potravinách a vodě. Poskytnuté informace musí být kromě toho dostatečné:
      1. – k tomu, aby umožnily učinit rozhodnutí, zda účinnou látku lze či nelze zařadit do přílohy I ke Směrnici 91/414/EHS,
      2. – pro specifikaci vhodných podmínek nebo omezení, spojených se zařazením do přílohy I ke Směrnici 91/414/EHS,
      3. – pro klasifikaci účinné látky podle nebezpečí,
      4. – pro stanovení odpovídající úrovně přípustného denního příjmu (ADI) pro člověka,
      5. – pro stanovení přijatelné úrovně expozice obsluhy (AOEL),
      6. – pro specifikaci symbolů nebezpečnosti, označení nebezpečnosti, formulaci příslušných vět označujících specifickou rizikovost, pokynů pro bezpečné nakládání za účelem ochrany osob, zvířat a životního prostředí, které je nutno uvést na obalu (nádobách),
      7. – pro identifikaci vhodných opatření pro první pomoc a rovněž vhodná diagnostická a terapeutická opatření, která je nutno dodržet v případě otravy osob, a
      8. – k tomu, aby umožnily provést hodnocení povahy a rozsahu rizik pro člověka, zvířata (druhy obvykle krmené a chované nebo konzumované člověkem) a rizik pro jiné necílové druhy obratlovců.
    1. b) Je třeba zkoumat a uvést všechny potenciálně nepříznivé účinky zjištěné při rutinních toxikologických zkoumáních (včetně účinků na orgány a speciální systémy, jako jsou imunotoxicita a neurotoxicita) a provést a uvést takové dodatečné studie, které mohou být nezbytné pro zkoumání možných mechanismů, stanovit hodnoty NOAEL (nepozorovatelných úrovní nepříznivých účinků) a posoudit významnost těchto účinků. Musí být uvedeny všechny dostupné údaje a informace týkající se biologie, které jsou významné pro posouzení toxikologického profilu zkoušené látky.
    2. c) V souvislosti s vlivem, který mohou mít nečistoty na toxikologické chování, je podstatné, aby byl v každé předložené studii uveden podrobný popis (specifikace) použitého materiálu, jak je uvedeno v oddíle 1 bodu 11. Testy musí být provedeny za použití účinné látky takové specifikace, jaká bude použita při výrobě přípravků, jež mají být povoleny, s výjimkou případů, kdy je požadován nebo povolen materiál značený radioizotopy.
    3. d) Jestliže jsou studie prováděny za použití laboratorně nebo poloprovozně vyrobené účinné látky, musí být studie opakovány za použití technické účinné látky, pokud nelze prokázat, že je použitý zkušební materiál pro účely toxikologického testování a posouzení v podstatě stejný. V případě nejistoty musí být předloženy další doplňovací studie sloužící jako základ pro rozhodnutí o možné potřebě opakování studií.
    4. e) V případě studií, u nichž je dávkování rozloženo v určitém období, se k podávání použije nejlépe jedna šarže účinné látky, pokud to dovoluje stabilita.
    5. f) U všech studií musí být uvedena skutečná dosažená dávka v mg/kg tělesné hmotnosti a rovněž v jiných vhodných jednotkách. Jestliže je dávkování realizováno prostřednictvím stravy, musí být zkoušená sloučenina rovnoměrně rozptýlena v potravě.
    6. g) Jestliže konečná rezidua (jimž budou vystaveni spotřebitelé nebo pracovníci, ve smyslu definice uvedené v příloze III bodu 7.2.3 ke směrnici) jako důsledek metabolismu nebo jiných procesů v ošetřených rostlinách nebo na nich nebo v důsledku zpracování ošetřených produktů obsahují látku, která sama není účinnou látkou a není identifikována jako metabolit v savcích, bude nezbytné provést studie toxicity těchto složek z konečných reziduí, pokud nelze prokázat, že expozice spotřebitelů nebo pracovníků těmto látkám nepředstavuje významné zdravotní riziko. Toxikokinetické studie a studie metabolismu týkající se metabolitů a produktů odbourávání se provedou pouze tehdy, jestliže zjištění o toxicitě metabolitů nelze zhodnotit pomocí dostupných výsledků týkajících se účinné látky.
    7. h) Způsob podávání testované látky závisí na hlavních cestách expozice. V případech, kdy jde převážně o expozici plynné fázi, může být vhodnější provést inhalační studie namísto orálních studií.
    1. 5.1 Studie absorpce, distribuce, vylučování a metabolismu u savců

      V této oblasti mohou být požadovány zcela omezené údaje, jak je uvedeno níže, omezené na jeden testovaný druh (obvykle potkan). Tyto údaje mohou poskytnout užitečné informace při navrhování a interpretaci následných testů toxicity. Je však nutno mít na paměti, že informace o mezidruhových rozdílech mohou být rozhodující při extrapolaci údajů získaných u zvířat na člověka a informace o pronikání kůží, absorpci, distribuci, vylučování a metabolismu mohou být užitečné při posuzování rizika pro obsluhu. Není možné specifikovat podrobné požadavky na údaje pro všechny oblasti, neboť exaktní požadavky budou záviset na výsledcích získaných pro každou jednotlivou zkoušenou látku.

      Účel testu

      1. Testy musí poskytnout dostatečné údaje, které umožní:
        1. – vyhodnotit rychlost a míru absorpce,
        2. – stanovit distribuci ve tkáních a rychlost a míru vylučování zkoušené látky a relevantních metabolitů,
        3. – identifikaci metabolitů a metabolických cest.

      Rovněž je nutno zkoumat vliv úrovně dávky na tyto parametry a zda se liší výsledky po jedné dávce oproti výsledkům po opakovaných dávkách.

      Okolnosti, za kterých je test požadován

      Musí být provedena a uvedena toxikokinetická studie na potkanech s jednou dávkou (orální podání) alespoň při dvou úrovních dávky a rovněž toxikokinetická studie na potkanech s opakovanou dávkou (orální podání) při jedné úrovni dávky. V určitých případech může být nezbytné provést dodatečné studie na dalším druhu (např. na kozách nebo slepicích).

      Testovací metoda

      Směrnice Komise 87/302/EHS ze dne 18. listopadu 1987, kterou se podeváté přizpůsobuje technickému pokroku směrnice Rady 67/548/EHS o sbližování právních a správních předpisů týkajících se klasifikace, balení a označování nebezpečných látek, část B, Toxikokinetika.

    1. 5.2 Akutní toxicita
      1. Poskytnuté a hodnocené studie, údaje a informace musí být dostatečné k tomu, aby umožnily identifikaci účinků po jedné expozici účinné látce a zejména aby umožnily stanovit:
        1. – toxicitu účinné látky,
        2. – časový průběh a charakteristiky účinků s vyčerpávajícími podrobnostmi o změnách v chování a možné viditelné postmortální patologické nálezy,
        3. – kde je to možné, způsob toxického působení, a
        4. – relativní nebezpečí spojené s různými expozičními cestami.

        Ačkoliv musí být kladen důraz na odhad stupňů toxicity, získané informace musí rovněž umožnit klasifikaci účinné látky podle směrnice Rady 67/548/EHS. Informace získané při testování akutní toxicity jsou cenné zejména při posuzování pravděpodobného nebezpečí při nehodách.

      1. 5.2.1 Orální toxicita

        Okolnosti, za kterých je test požadován

        Akutní orální toxicita účinné látky musí být uvedena vždy.

        Testovací metoda

        Test musí být proveden podle přílohy ke směrnici Komise 92/69/EHS ze dne 31. července 1992, kterou se po sedmnácté přizpůsobuje technickému pokroku směrnice Rady 67/548/EHS o sbližování právních a správních předpisů týkajících se klasifikace, balení a označování nebezpečných látek, metodami B1 nebo B1 bis.

      1. 5.2.2 Perkutánní toxicita

        Okolnosti, za kterých je test požadován

        Akutní perkutánní toxicita účinné látky musí být uvedena vždy.

        Testovací metoda

        Musí být zkoumány lokální i systémové účinky. Test musí být proveden podle směrnice 92/69/EHS, metodou B3.

      1. 5.2.3 Inhalační toxicita

        Okolnosti, za kterých je test požadován

        1. Inhalační toxicita účinné látky musí být uvedena, jestliže účinná látka:
          1. – je plyn nebo zkapalněný plyn,
          2. – má být použita jako fumigant,
          3. – má být obsažena v přípravku vyvíjejícím dým nebo aerosol nebo v přípravku uvolňujícím páry,
          4. – má být používaná pomocí zařízení ke zmlžování,
          5. – má tlak par > 1 × 10-2 Pa a má být obsažena v přípravcích, které mají být použity v uzavřených prostorách, jako jsou sklady nebo skleníky,
          6. – má být obsažena v práškových přípravcích obsahujících významný podíl částic o průměru < 50 μm (> 1 % hmot.), nebo
          7. – má být obsažena v přípravcích, které se aplikují způsobem, při němž se vytváří významný podíl částic nebo kapének o průměru < 50 μm (> 1 % hmot.).

        Testovací metoda

        Testování musí být provedeno podle směrnice 92/69/EHS, metodou B2.

      1. 5.2.4 Kožní dráždivost

        Účel testu

        Test umožní zjistit potenciál účinné látky dráždit kůži, včetně potenciální vratnosti pozorovaných účinků.

        Okolnosti, za kterých je test požadován

        Kožní dráždivost vyvolaná účinnou látkou musí být stanovena vždy kromě případů, kdy je podle metodiky zkoušky pravděpodobné, že může dojít k vážným účinkům na kůži, nebo v případě, že tyto účinky lze vyloučit.

        Testovací metoda

        Test akutní kožní dráždivosti musí být proveden podle směrnice 92/69/EHS, metodou B4.

      1. 5.2.5 Oční dráždivost

        Účel testu

        Test umožní zjistit potenciál účinné látky dráždit oči, včetně potenciální vratnosti pozorovaných účinků.

        Okolnosti, za kterých je test požadován

        Testy oční dráždivosti účinnou látkou musí být provedeny vždy kromě případů, kdy je podle testovací metody pravděpodobné, že může dojít k vážným účinkům na oči.

        Testovací metoda

        Akutní oční dráždivost musí být provedena podle směrnice 92/69/EHS, metodou B5.

      1. 5.2.6 Senzibilizace kůže

        Účel testu

        Test poskytne dostatečné informace pro posouzení potenciálu účinné látky vyvolat reakce senzibilizace kůže.

        Okolnosti, za kterých je test požadován

        Testování musí být provedeno vždy kromě případů, kdy je látka známa jako senzibilátor.

        Testovací metoda

        Testování musí být provedeno podle směrnice 92/69/EHS, metodou B6.

    1. 5.3 Krátkodobá toxicita

      Studie krátkodobé toxicity musí být navrženy tak, aby poskytovaly informace o množství účinné látky, které lze tolerovat bez toxických účinků za podmínek studie. Tyto studie poskytují užitečné údaje o nebezpečí pro osoby, které zacházejí s přípravky na ochranu rostlin obsahujícími danou účinnou látku a tyto přípravky používají. Zejména krátkodobé studie poskytují základní pohled na možné kumulativní účinky účinné látky a na rizika pro pracovníky, kteří jim mohou být intenzivně vystaveni. Kromě toho krátkodobé studie poskytují užitečné informace pro navrhování studií chronické toxicity.

      1. Studie, údaje a informace, které mají být poskytnuty a vyhodnoceny musí být dostatečné k tomu, aby umožnily identifikaci účinků po opakované expozici účinné látce a zejména aby dále umožnily stanovit:
        1. – vztah mezi dávkou a nepříznivými účinky,
        2. – toxicitu účinné látky včetně NOAEL, je-li to možné,
        3. – cílové orgány, jsou-li důležité,
        4. – časový průběh a charakteristiky otrav s vyčerpávajícími podrobnostmi o změnách v chování a možných postmortálních patologických nálezech,
        5. – specifické toxické účinky a vyvolané patologické změny,
        6. – přetrvávání a vratnost určitých pozorovaných toxických účinků po přerušení podávání dávek, jsou-li důležité
        7. – kde je to možné, způsob toxického působení,
        8. – relativní nebezpečí spojené s různými cestami expozice.
      1. 5.3.1 Studie orální toxicity – 28denní

        Okolnosti, za kterých je test požadován

        I když není provedení 28denních krátkodobých studií povinné, tyto studie mohou být užitečné jako orientační testy. Jestliže jsou provedeny, musí být uvedeny, protože by výsledky mohly být zvláště cenné při identifikaci adaptačních odpovědí, které mohou být ve studiích chronické toxicity maskovány.

        Testovací metoda

        Test musí být proveden podle směrnice 92/69/EHS, metodou B7.

      1. 5.3.2 Studie orální toxicity – 90denní

        Okolnosti, za kterých je test požadován

        Vždy musí být uvedena krátkodobá (90denní) studie orální toxicity účinné látky jak pro potkana, tak i pro psa. Jestliže existují důkazy, že pes je významně citlivější, a jestliže je pravděpodobné, že tyto údaje budou významné při extrapolaci získaných výsledků na člověka, musí být provedena a uvedena 12měsíční studie toxicity na psech.

        Testovací metoda

        Směrnice 87/302/EHS, část B, test subchronické orální toxicity.

      1. 5.3.3 Další cesty expozice

        Okolnosti, za kterých je test požadován

        Pro posouzení expozice obsluhy mohou být užitečné další perkutánní studie.

        U těkavých látek (tlak par > 10-2 Pa) se vyžaduje odborný posudek, aby bylo možné rozhodnout, zda musí být provedeny krátkodobé studie orální nebo inhalační expozice.

        Testovací metoda

        1. – 28denní studie dermální toxicity: směrnice 92/69/EHS, metoda B 9,
        2. – 90denní studie dermální toxicity: směrnice 87/302/EHS, část B, studie subchronické dermální toxicity,
        3. – 28denní studie inhalační toxicity: směrnice 92/69/EHS, metoda B 8,
        4. – 90denní studie inhalační toxicity: směrnice 87/302/EHS, část B, studie subchronické inhalační toxicity.
    1. 5.4 Testování genotoxicity

      Účel testu

      1. Tyto studie jsou cenné pro:
        1. – předpověď potenciálu genotoxicity,
        2. – včasnou identifikaci genotoxických karcinogenů,
        3. – objasnění mechanismu působení některých karcinogenů.

        Aby nedošlo k odpovědím, které jsou artefakty testovaného systému, nesmí být při stanovení mutagenity in vitro nebo in vivo použity nadměrně toxické dávky. Tento přístup je nutno považovat za hlavní vodítko. Je důležité, aby byl přijat flexibilní přístup k výběru dalších testů, závislý na interpretaci výsledků v jednotlivých etapách.

      1. 5.4.1 Studie in vitro

        Okolnosti, za kterých je test požadován

        Testy mutagenity in vitro (test genových mutací na bakteriích, test klastogenicity na savčích buňkách a Test genových mutací na savčích buňkách) musí být provedeny vždy.

        Testovací metody

        1. Přijatelnými testovacími metodami jsou:
          1. Směrnice 92/69/EHS, Metoda B 14 – Salmonella typhimurium – test zpětné mutace
          2. Směrnice 92/69/EHS, Metoda B 10 – in vitro cytogenetický test na savčích buňkách
          3. Směrnice 87/302/EHS, Část B – in vitro test genové mutace na savčích buňkách