Vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí o cestovních náhradách

§ 26

Náhrady v době dovolené a při překážkách v práci

(1) Jestliže pracovník tráví dovolenou nebo dny pracovního klidu v obci přechodného pracoviště bezprostředně před vysláním na pracovní cestu, začíná pracovní cesta v obci přechodného pracoviště; náhrada jízdních výdajů, stravné a náhrada za ztrátu času za cestu do obce přechodného pracoviště mu nenáležejí. Nevrací-li se pracovník z obce přechodného pracoviště do obce pravidelného pracoviště nebo obce pobytu, protože nastupuje dovolenou, skončí pracovní cesta v obci přechodného pracoviště ukončením pracovního výkonu; náhrada jízdních výdajů, stravné a náhrada za ztrátu času na cestě z obce přechodného pracoviště do jiné obce mu nepříslušejí; obdobně se postupuje, jestliže pracovník zůstává v obci přechodného pracoviště trávit dny pracovního klidu a po jejich uplynutí nepokračuje v plnění pracovních úkolů na tomto pracovišti.

(2) Nastoupí-li pracovník v době, kdy pobírá náhrady podle této vyhlášky, dovolenou na zotavenou, náleží mu v době dovolené jen náhrada výdajů za ubytování, jestliže si je z vážných důvodů i po tuto dobu zachoval. Vrací-li se do obce pravidelného pracoviště nebo pobytu, poskytne mu organizace náhrady jako při návštěvě rodiny.

(3) Pracovníku pobírajícímu náhrady podle této vyhlášky náležejí tyto náhrady i v době, kdy nepracuje pro překážky v práci, má-li v této době nárok na náhradu mzdy, popř. pro přerušení práce v důsledku nepříznivých povětrnostních vlivů, nebo i v době, kdy je hmotně zabezpečen podle předpisů o nemocenském pojištění, pokud je hospodárné nebo nezbytné, aby pracovník setrval mimo obec pobytu. Je-li pracovník v této době v obci pobytu nebo v místě (zařízení), v němž mu nevznikají zvýšené výdaje za stravování, a pracovník, který byl vyslán na pracovní cestu, též v obci pravidelného pracoviště, náleží mu jen náhrada výdajů za ubytování, jestliže si je z vážných důvodů i po tuto dobu zachoval. Náhradou výdajů za ubytování se rozumí nocležné, část odlučného určená k úhradě ubytovacích výdajů, popř. rozdíl mezi touto částkou a prokázaným výdajem za ubytování. Při překážkách v práci poskytne náhrady podle této vyhlášky organizace, která je pracovníku poskytovala před vznikem překážky.

(4) Náhrady podle této vyhlášky nenáležejí pracovníku za dny pracovního volna, za které mu nepřísluší náhrada mzdy, s výjimkou dnů, jejichž pracovní dobu pracovník napracoval, ani za dny, ve kterých neomluveně zameškal směnu nebo její podstatnou část. Jestliže zameškání směny navazuje bezprostředně na den pracovního volna nebo na den pracovního klidu anebo mu předchází, nenáležejí pracovníku náhrady ani za tyto dny.

§ 27

(1) Pracovníku, který je v době, kdy pobírá odlučné, vyslán k plnění pracovních úkolů do obce pobytu, poskytne organizace za celé dny pobytu v této obci jen náhradu výdajů za ubytování, jestliže si je pracovník z vážných důvodů i v těchto dnech zachoval. Za dny nastoupení a ukončení pracovní cesty však obdrží pracovník příslušné odlučné, náhradu jízdních výdajů, náhradu za čas strávený na cestě, popř. náhradu nutných vedlejších výdajů.

(2) Je-li pracovník při pracovní cestě povolán z obce přechodného pracoviště k pracovnímu výkonu do obce pravidelného pracoviště nebo obce pobytu, výše stravného se nemění, jestliže pracovník týž kalendářní den nastoupí cestu do obce přechodného pracoviště; jinak se mu poskytne stravné podle § 7 odst. 2 a 3; ostatní náhrady se mu poskytnou obdobně podle odstavce 1.

§ 28

Náhrada jízdného za cesty k návštěvě rodiny

(1) Ženatému pracovníku, který pobírá náhrady podle této vyhlášky, poskytne organizace v každých 14 dnech jeho odloučení od rodiny náhradu prokázaného jízdného (popřípadě zlevněného jízdného) za dopravu veřejným hromadným dopravním prostředkem k návštěvě jeho rodiny (bydliště) a zpět s výjimkou letadla a lůžkového a lehátkového vozu. Svobodnému pracovníku poskytne organizace tuto náhradu jednou za tři měsíce. Při jízdě vlakem hradí se jízdné za druhou vozovou třídu osobního vlaku a při vzdálenosti přes 100 km jedním směrem i příplatek na rychlík.

(2) Pokud náhrada jízdného podle odstavce 1 nepřekračuje součet náhrad, které by pracovník obdržel (po snížení o náhradu za ubytování), kdyby zůstal v obci pracoviště (ubytování), nemusí výši jízdného prokazovat. Náhrada do výše tohoto jízdného náleží pracovníku, i když použije k návštěvě rodiny (bydliště) jiného dopravního prostředku.

(3) Organizace výjimečně poskytne pracovníku náhrady podle odstavce 1 nebo 2 za další cesty k návštěvě jeho rodiny (bydliště), je-li cesta vyvolána zvlášť závažnými prokázanými důvody (např. úmrtí, vážné onemocnění rodinného příslušníka).

(4) Brání-li pracovníku pracovní nebo vážné osobní důvody, aby sám vykonal cestu k návštěvě rodiny, a navštíví-li ho proto jeho rodinný příslušník, poskytne organizace pracovníku za tuto cestu rodinného příslušníka náhradu podle odstavce 1 nebo 2. V odůvodněných případech může organizace poskytnout náhrady prokázaného jízdného podle odstavce 1 i za cestu druhého rodinného příslušníka.

(5) Při návštěvě rodiny (bydliště) poskytne organizace stravné podle § 7 nebo odlučné podle § 13 a 22 za den odjezdu a den návratu pouze za podmínky, že pracovník v tyto dny odpracuje stanovenou pracovní dobu. Odjíždí-li nebo vrací-li se pracovník v den pracovního klidu, stravné nebo odlučné mu nepřísluší. Za celé dny návštěvy u rodiny (bydliště) se pracovníku poskytne jen náhrada za ubytování v obci přechodného pracoviště.

(6) Organizace může poskytnout pracovníku, který se vrací po skončení pracovního týdne do obce pobytu, náhrady podle odstavců 1, 2 a 5; tyto náhrady nesmí být vyšší než náhrady, které by pracovník obdržel (po snížení o náhradu za ubytování), kdyby zůstal v obci pracoviště (ubytování).

§ 29

Pracovníci postavení na roveň pracovníkům ženatým

Ženatému pracovníku (vdané pracovnici) je postaven na roveň osamělý pracovník (pracovnice), který žije a hospodaří ve společné domácnosti alespoň s jedním rodinným příslušníkem, jemuž poskytuje zaopatření a který je uznán za osobu pracovníkem vyživovanou pro účely daně ze mzdy. Za společnou domácnost se nepovažuje pouhé poskytování výživného.

§ 30

Rodinní příslušníci

Rodinnými příslušníky pracovníka se pro účely této vyhlášky rozumějí manželka (manžel), druh (družka), vlastní nebo nevlastní děti, děti svěřené do pěstounské péče, vlastní i nevlastní rodiče, pěstouni, osvojenci a osvojitelé.

§ 31

Pracovník je povinen neprodleně oznámit organizaci každou změnu ve svých osobních poměrech, která má vliv na poskytování náhrad podle této vyhlášky; ke změně v osobních poměrech se přihlédne ode dne, kdy tato změna nastala.

§ 32

Paušalování náhrad

(1) V zájmu zjednodušení účtování a zhospodárnění náhrad zejména u pracovníků, kteří pravidelně konají časté pracovní cesty do stejných míst nebo v určitém okruhu různých míst, mohou být náhrady stanovené touto vyhláškou určeny paušálními měsíčními nebo denními částkami odpovídajícími očekávanému průměrnému zvýšení výdajů pracovníka (§ 2 odst. 1).

(2) Okruh pracovníků, druhy paušálních náhrad a jejich výši stanoví organizace v dohodě se závodním (podnikovým) výborem Revolučního odborového hnutí, pokud tak neučiní příslušný nadřízený orgán v dohodě s příslušným orgánem odborového svazu.

(3) Při stanovení výše paušálních náhrad se vychází z předpokládaného počtu nutných cest, pro které se paušální náhrada stanoví, z předpokládané doby trvání cest, ze způsobu ubytování a výše nocležného, z předpokládaného způsobu překonání vzdálenosti, počtu ujetých kilometrů a výše jízdného a ze sazeb náhrad stanovených touto vyhláškou; při cestě pěšky a jízdě na kole mimo obec pravidelného pracoviště a obec pobytu se použije jako náhrada za tyto úkony sazba ve výši 0,40 Kčs za 1 km.

(4) Při stanovení výše paušální náhrady výdajů za používání místních hromadných dopravních prostředků vychází organizace z průměrných skutečných výdajů v uplynulých 6 měsících nebo z předpokládaného počtu pracovních cest nezbytně nutných ke splnění pracovních úkolů, z výše těchto jízdních výdajů a z výše ceny předplatní jízdenky; vzhledem k běžným výdajům pracovníka za cesty do práce a zpět může paušální náhrada činit nejvýše 50 % ceny předplatní jízdenky. Vyšší paušální náhradu, nejvýše však v ceně předplatní jízdenky, je možné stanovit jen v případech, kdy pracovník prokazatelně nepoužívá místních hromadných dopravních prostředků k cestám do práce a zpět.

(5) Při stanovení paušálních náhrad měsíčními nebo denními částkami je organizace povinna určit též způsob krácení paušálních částek za dny omluvené a neomluvené nepřítomnosti pracovníka v práci; přitom se použije též ustanovení § 26 odst. 4.

§ 33

Zálohy

(1) Na náhrady podle této vyhlášky poskytne organizace pracovníku na jeho žádost přiměřenou zúčtovatelnou zálohu.⁸)

(2) Ve vyúčtování musí být uvedeny a podle potřeby doloženy všechny okolnosti rozhodné pro poskytování náhrad. Pracovník, který vyúčtování předkládá, odpovídá za úplnost a správnost údajů ve vyúčtování.

§ 34

Cesty do práce

Organizace nesmí hradit pracovníkům výdaje za cesty do práce na pravidelném pracovišti (§ 2 odst. 2) a zpět s výjimkou případů upravených touto vyhláškou, popř. jiným zvláštním předpisem. Pokud tyto cesty organizace výjimečně zabezpečuje dopravním prostředkem vlastním nebo jiných organizací na své náklady, je povinna vyžadovat od pracovníků náhradu skutečných dopravních nákladů, a pokud jsou vyšší než jízdné veřejným hromadným dopravním prostředkem, ve výši tohoto jízdného; toto ustanovení se nevztahuje na pracovníky uvedené v § 21 odst. 1 a na výjimky povolené příslušným ústředním orgánem v dohodě s příslušným ministerstvem práce a sociálních věcí a ministerstvem financí.

§ 35

Náhrady za dobu přede dnem 1. června 1984 se řídí dosavadními předpisy. Ke skutečnostem rozhodným podle této vyhlášky pro další poskytování náhrad nebo jejich výši se přihlíží, i když nastaly před tímto dnem, s výjimkou § 17 odst. 1 věty za středníkem.

§ 36

(1) Příslušný ústřední orgán v dohodě s příslušným orgánem odborového svazu může v jednotlivých odůvodněných případech k odstranění tvrdostí, k nimž by vůči pracovníku došlo při uplatnění této vyhlášky, výjimečně povolit:

1. a) poskytování odlučného a náhrad při denním návratu do obce pobytu na dobu delší než dva roky,
2. b) poskytnutí náhrady za použití lůžkového a lehátkového vozu a letadla při cestách k návštěvě rodiny a zpět,
3. c) prodloužení lhůty pro zastavení odlučného a náhrad při denním návratu do obce pobytu.

Přitom nelze měnit stanovené sazby náhrad a ostatní podmínky.

(2) V jiných případech může povolit výjimku k odstranění tvrdostí na návrh příslušného ústředního orgánu federální ministerstvo práce a sociálních věcí v dohodě s Ústřední radou odborů, a jde-li o ústřední orgán republiky, na jeho návrh příslušné ministerstvo práce a sociálních věcí republiky v dohodě s příslušnou odborovou radou.

§ 37

(1) Zrušují se:

1. a) vyhláška Státní komise pro finance, ceny a mzdy č. 96/1967 Sb., o náhradách cestovních, stěhovacích a jiných výdajů,
2. b) vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 91/1982 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška Státní komise pro finance, ceny a mzdy č. 96/1967 Sb., o náhradách cestovních, stěhovacích a jiných výdajů,
3. c) směrnice federálního ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 14. ledna 1972 čj. II/1-126/72-7501 k provedení některých ustanovení vyhlášky č. 96/1967 Sb., o náhradách cestovních, stěhovacích a jiných výdajů (uveř. pod č. 2/1972 Ú. v. ČSR, č. 1/1972 Ú. v. SSR),
4. d) výnos ministerstva stavebnictví č. 8 ze dne 26. října 1967 o náhradách cestovních výdajů pracovníků stavební výroby (reg. v částce 10/1968 Sb.),
5. e) výnos ministerstva stavebnictví České socialistické republiky č. 3 ze dne 9. června 1978, kterým se mění a doplňuje výnos ministerstva stavebnictví č. 8 ze dne 26. října 1967 o náhradách cestovních výdajů pracovníků stavební výroby (reg. v částce 24/1978 Sb.),
6. f) výnos ministerstva stavebnictví České socialistické republiky č. 2 ze dne 5. června 1980, kterým se doplňuje výnos ministerstva stavebnictví č. 8 ze dne 26. října 1967, o náhradách cestovních výdajů pracovníků stavební výroby, ve znění výnosu č. 3 ze dne 9. června 1978 (reg. v částce 30/1980 Sb.),
7. g) výnos ministerstva stavebnictví České socialistické republiky č. 9 ze dne 28. prosince 1981, kterým se mění a doplňuje výnos ministerstva stavebnictví č. 8 ze dne 26. října 1967, o náhradách cestovních výdajů pracovníků stavební výroby, ve znění výnosu č. 3 ze dne 9. června 1978 a výnosu č. 2 ze dne 5. června 1980 (reg. v částce 11/1982 Sb.),
8. h) výnos ministerstva stavebnictví České socialistické republiky a ministerstva stavebnictví Slovenské socialistické republiky ze dne 30. srpna 1982 čj. 822/OLP-82, kterým se mění výnos ministerstva stavebnictví č. 8 ze dne 26. října 1967 o náhradách cestovních výdajů pracovníků stavební výroby (reg. v částce 3/1983 Sb.),
9. i) výnos ministerstva stavebnictví Slovenské socialistické republiky č. 29 ze dne 20. září 1978, kterým se mění a doplňuje výnos ministerstva stavebnictví č. 8 z 26. října 1967 o náhradách cestovních výdajů pracovníků stavební výroby,
10. j) výnos ministerstva stavebnictví Slovenské socialistické republiky č. 17 ze dne 15. května 1980, kterým se doplňuje výnos ministerstva stavebnictví č. 8 ze dne 26. října 1967 o náhradách cestovních výdajů pracovníků stavební výroby.

(2) Nedotčeny však zůstávají předpisy vydané k provedení § 20 vyhlášky č. 96/1967 Sb., ostatní zvláštní předpisy o cestovních náhradách a opatření učiněná k odstranění tvrdostí podle § 30 vyhlášky č. 96/1967 Sb., pokud nejsou v rozporu s § 36 odst. 1 této vyhlášky.

§ 38