vyhlášené znění

330

VYHLÁŠKA

ze dne 8. října 2012

o způsobu posuzování a vyhodnocení úrovně znečištění, rozsahu informování veřejnosti o úrovni znečištění a při smogových situacích

Ministerstvo životního prostředí stanoví podle § 5 odst. 6 a § 30 odst. 4 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší (dále jen „zákon“):

§ 1

Odkaz § 1

Předmět úpravy

Tato vyhláška zapracovává příslušné předpisy Evropské unie1) a upravuje

  1. a) způsob a podmínky posuzování a vyhodnocení úrovně znečištění,
  2. b) rozsah informování veřejnosti o úrovni znečištění a
  3. c) rozsah informací podávaných veřejnosti při vzniku smogové situace.

§ 2

Odkaz § 2

Způsob posuzování úrovně znečištění

(1) Posuzování úrovně znečištění se provádí

  1. a) měřením prováděným v souladu s cíli kvality údajů podle části I přílohy č. 1 k této vyhlášce na místech určených v souladu s požadavky přílohy č. 2 a 3 k této vyhlášce (dále jen „stacionární měření“) ve všech aglomeracích a v těch zónách, kde úroveň znečištění dosahuje nebo přesahuje horní mez pro posuzování úrovně znečištění a kde, v případě troposférického ozonu, úroveň znečištění překračuje během posledních 5 let imisní limit stanovený v bodu 5 přílohy č. 1 zákona,
  2. b) výpočtem prostřednictvím modelu (dále jen „modelování“) v zónách, kde úroveň znečištění nepřesahuje dolní mez pro posuzování úrovně znečištění, nebo
  3. c) kombinací stacionárního měření a měření prováděného v souladu s cíli kvality údajů podle části II přílohy č. 1 k této vyhlášce (dále jen „orientační měření“) nebo kombinací stacionárního měření a modelování v zónách, kde je úroveň znečištění ovzduší nižší než horní mez pro posuzování.

(2) Horní a dolní meze pro posuzování úrovně znečištění a povolený počet překročení jsou stanoveny v příloze č. 4 k této vyhlášce.

(3) Mez pro posuzování úrovně znečištění se považuje za překročenou, pokud byla překročena nejméně ve 3 z předcházejících 5 kalendářních let. U znečišťujících látek s dobou průměrování kratší než 1 kalendářní rok se mez považuje za překročenou, pokud je překročena v průběhu jednoho kalendářního roku vícekrát, než je maximální počet překročení stanovený v příloze č. 4 k této vyhlášce.

(4) Pokud jsou pro některou znečišťující látku k dispozici údaje pouze za dobu kratší než 5 kalendářních let, určí se překročení horních a dolních mezí pro posuzování úrovně znečištění na základě spojení výsledků krátkodobých měřicích kampaní během roku a v místech, která budou pravděpodobně reprezentativní pro nejvyšší úrovně znečištění a výsledků získaných z údajů z emisních inventur a modelování.

§ 3

Odkaz § 3

Podmínky posuzování a vyhodnocení úrovně znečištění

(1) Posuzování úrovně znečištění se provádí pro znečišťující látky, které mají zákonem stanovený imisní limit, a látky uvedené v odstavci 2. Společně se stacionárním měřením benzo(a)pyrenu se alespoň na jedné měřicí lokalitě v každé zóně nebo aglomeraci provádí stacionární měření benzo(a)anthracenu, benzo(b)fluoranthenu, benzo(j)fluoranthenu, benzo(k)fluoranthenu, indeno(1,2,3-cd)pyrenu a dibenz(a,h)anthracenu.

(2) Aniž je dotčen § 2 odst. 1, provádí se alespoň v jedné lokalitě na území České republiky, kde je patrná úroveň znečištění reprezentativní pro danou oblast bez jednoznačného vlivu některého zdroje (dále jen „pozaďová měřicí lokalita“), posuzování úrovně znečištění

  1. a) orientačním a stacionárním měřením celkové depozice u arsenu, kadmia, výparů elementární rtuti a reaktivní plynné rtuti, niklu, benzo(a)pyrenu, benzo(a)anthracenu, benzo(b)fluoranthenu, benzo(j)fluoranthenu, benzo(k)fluoranthenu, indeno(1,2,3-cd)pyrenu a dibenz(a,h)anthracenu,
  2. b) stacionárním měřením u prekurzorů troposférického ozonu uvedených v příloze č. 5 k této vyhlášce a měřením celkové depozice znečišťujících látek vyjmenovaných v písmenu a) a
  3. c) stacionárním měřením hmotnostní koncentrace částic PM2,5 a koncentrací chemických složek částic PM2,5, tedy alespoň koncentrace celkového organického uhlíku, elementárního uhlíku, hořečnatých, vápenatých, sodných, draselných a amonných kationtů a síranových, chloridových a dusičnanových aniontů; toto měření se provádí ve venkovské pozaďové měřicí lokalitě.

(3) V případě, že se pro posuzování úrovně znečištění využívá stacionární měření, dodržují se postupy pro odběr vzorků a provádění analýz stanovené v části A přílohy č. 6 k této vyhlášce. Metody pro posuzování úrovně znečištění modelováním jsou stanoveny v části B přílohy č. 6 k této vyhlášce. Ke stacionárnímu měření a modelování lze použít i jiný postup nebo metodu, jestliže lze prokázat testem ekvivalence jejich těsnou statistickou vazbu ke stanovené referenční metodě.

(4) Údaje získané při posuzování úrovně znečištění musí splňovat cíle kvality uvedené v příloze č. 1 k této vyhlášce.

(5) Úroveň znečištění ovzduší z rozptýlených zdrojů znečišťování ovzduší se posuzuje v minimálním počtu měřicích lokalit stanoveném v části A přílohy č. 2 k této vyhlášce. Úroveň znečištění ovzduší v blízkosti jednoho konkrétního stacionárního zdroje znečišťování ovzduší se posuzuje v počtu měřicích lokalit zvoleném s přihlédnutím k úrovni znečišťování, pravděpodobnému prostorovému rozložení koncentrací znečišťujících látek a jejich distribuci v ovzduší a potenciální expozici populace. Minimální počet měřicích lokalit pro stacionární měření úrovně znečištění troposférickým ozonem a jeho prekurzory je stanoven v části B přílohy č. 2 k této vyhlášce.

(6) Požadavky na měřicí lokality a požadavky na umístění bodů vzorkování pro stacionární měření stanovuje příloha č. 3 k této vyhlášce.

(7) Vyhodnocení úrovní znečištění pro plynné znečišťující látky se vztahuje na standardní podmínky, tedy objem odběru vzorků přepočtený na teplotu 293,15 K a normální tlak 101,325 kPa. U částic PM10, PM2,5 a znečišťujících látek, které se analyzují v částicích PM10, se objem odběru vzorků vztahuje k vnějším podmínkám v den měření. Při vyhodnocení úrovní znečištění se používá aritmetický průměr zjištěných hodnot.

§ 4

Odkaz § 4

Rozsah informování veřejnosti o úrovni znečištění

(1) Veřejnost musí být příslušnými orgány ochrany ovzduší informována o překročení zákonem stanovených imisních limitů a jeho účincích na zdraví lidí nebo na ekosystémy a vegetaci. Informace o úrovni znečištění poskytované veřejnosti se uvádějí jako průměrná hodnota za příslušnou dobu průměrování uvedenou v příloze č. 1 zákona.

(2) Informace o úrovních znečištění oxidem siřičitým, oxidem dusičitým, částicemi PM10, PM2,5, troposférickým ozonem a oxidem uhelnatým se aktualizují každou hodinu. Informace o úrovních znečištění olovem a benzenem, uváděné jako průměrné hodnoty za posledních 12 měsíců, se aktualizují jednou za 3 měsíce.

§ 5

Odkaz § 5

Rozsah informací poskytovaných veřejnosti při vzniku smogových situací

(1) Při vzniku smogové situace poskytuje ministerstvo veřejnosti podle § 30 odst. 2 zákona informace o

  1. a) zjištěném překročení prahových hodnot dle přílohy č. 6 zákona, oblasti výskytu smogové situace, druhu překročené prahové hodnoty, začátku a době trvání daného překročení, nejvyšší hodinové a denní koncentraci a v případě troposférického ozonu navíc i o nejvyšším osmihodinovém průměru,
  2. b) předpovědi pro následující období, zejména očekávané změny úrovně znečištění a důvody těchto změn,
  3. c) ohrožených skupinách obyvatelstva, jako jsou děti, starší lidé nebo nemocní, možných účincích na zdraví, doporučených preventivních opatřeních, která mají dotyční obyvatelé učinit, a odkaz na zdroje dalších podrobných informací.

(2) Při vzniku smogové situace poskytují krajské úřady veřejnosti podle § 30 odst. 2 zákona informace o

  1. a) skutečnostech uvedených v odstavci 1, a to na základě podkladů poskytnutých ministerstvem nebo jím zřízenou právnickou osobou,
  2. b) výčtu zdrojů, kterým byly stanoveny zvláštní podmínky provozu pro případ překročení regulačních prahových hodnot podle § 12 odst. 4 písm. g) zákona,
  3. c) doporučených opatřeních v oblasti dopravy a stacionárních zdrojů neuvedených v písmenu b).

§ 6

Odkaz

Účinnost

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 15. října 2012.

Ministr:
Mgr. Chalupa v. r.

Příloha č. 1

k vyhlášce č. 330/2012 Sb.

Cíle pro kvalitu údajů získaných posuzováním úrovně znečištění

Příloha č. 1 Cíle pro kvalitu údajů získaných posuzováním úrovně znečištění
SO2, NO2,
NOx, CO
BenzenČástice
PM10,
PM2,5,
olovo
Ozon,
související
NO a NO2
Benzo
(a)pyren
As,
Cd,
Ni
PAH1),
plynná
rtuť
Celková
depozice
I. Stacionární měření
Nejistota15%25%25%15%50%40%50%70%
Minimální sběr
údajů2)
90%90%90%90 % během
letního období
75 % během zimního období
90%90%90%90%
Minimální časové
pokrytí
- městské prostředí
a doprava
-35%3)--33%50%--
- průmyslové
lokality
-90%--33%50%--
II. Orientační měření
Nejistota25%30%50%30%50%40%50%70%
Minimální sběr údajů90%90%90%90%90%90%90%90%
Minimální časové pokrytí14%4)14%4)14%4)> 10% během
letního období
14%14%14%33%
III. Modelování
Nejistota5) pro
-hodinové průměry50%--50%----
- osmihodinové průměry50%--50%----
- denní průměry50%-------
- noční průměry30%50%50%-60%60%60%60%
  • Poznámky a vysvětlivky:
    1. 1) Polycyklické aromatické uhlovodíky kromě benzo(a)pyrenu.
    2. 2) Požadavek minimálního sběru údajů a časového pokrytí nezahrnuje ztráty údajů v důsledku pravidelných kalibrací nebo normální údržby přístrojové techniky.
    3. 3) Rozloženo během celého roku tak, aby byly hodnoty reprezentativní pro různé klimatické a dopravní podmínky.
    4. 4) Jedno namátkové měření v týdnu rovnoměrně rozložené během celého roku nebo v 8 týdnech rovnoměrně rozložených během roku.
    5. 5) U modelování se nejistota definuje jako maximální odchylka naměřených a vypočítaných úrovní koncentrace na 90 % jednotlivých monitorovacích míst za příslušné období ve vztahu k imisnímu limitu, přičemž se nebere v úvahu časové rozvržení událostí. Nejistota u modelování se považuje za platnou v oblasti příslušného imisního limitu. Stacionární měření, jež je třeba zvolit pro porovnání s výsledky modelování, musí být reprezentativní pro rozsah modelované situace.
  • Příloha č. 2

    k vyhlášce č. 330/2012 Sb.

    Minimální počty měřicích lokalit pro stacionární měření

    Minimální počet měřicích lokalit pro stacionární měření úrovně znečištění znečišťujícími látkami s výjimkou troposférického ozonuČást A

    1. 1. Minimální počet měřicích lokalit pro účely posouzení dodržování imisních limitů uvedených v bodu 1 přílohy č. 1 zákona a prahových hodnot uvedených v příloze č. 6 zákona
      Příloha č. 2 Minimální počty měřicích lokalit pro stacionární měření Minimální počet měřicích lokalit pro stacionární měření úrovně znečištění znečišťujícími látkami s výjimkou troposférického ozonu
      Počet obyvatel
      aglomerace nebo zóny
      Minimální počet měřicích lokalit pokud
      je překročena horní mez pro
      posuzování úrovně znečištění1)
      není překročena horní mez pro
      posuzování úrovně znečištění, ale je
      překročena dolní mez
      Znečišťující látky
      kromě částic
      PM10 a PM2,5
      Součet2),3)
      pro částice
      PM10 a PM2,5
      Znečišťující látky
      kromě částic PM10 a
      PM2,5
      Součet2),3) pro
      částice PM10 a
      PM2,5
      0-249 9991211
      250 000-749 9992312
      750 000-999 9993412
      1 000 000-1 499 9994623
      1 500 000-1 999 9995723
      2 000 000-2 749 9996834
      2 750 000-3 749 99971034
    2. Vysvětlivky:
      1. 1) Pro oxid dusičitý, oxid uhelnatý, částice PM10 a PM2,5 se zahrnuje nejméně jedna lokalita pro měření pozaďové úrovně znečištění a jedna lokalita orientovaná na měření vlivu dopravy, pokud se tím nezvýší počet lokalit. Měřicí lokality, kde byl v posledních 3 letech překročen imisní limit pro částice PM10, jsou zachovány, pokud není nutné tyto lokality ze zvláštních důvodů změnit.
      2. 2) Počet stacionárních měření částic PM2,5 a stacionárních měření částic PM10 se nesmí lišit o více než dvojnásobek.
      3. 3) V aglomeracích a dalších městských oblastech s počtem obyvatel vyšším než 100 000 se zřídí alespoň jedna měřicí lokalita na milion obyvatel pro stacionární měření částic PM2,5. Tato místa odběru vzorků mohou být totožná s místy odběru vzorků podle oddílu A.
    1. 2. Minimální počet měřicích lokalit pro posouzení dodržování imisních limitů uvedených v bodu 2 přílohy č. 1 zákona v zónách jiných než aglomeracích
      Příloha č. 2 Minimální počty měřicích lokalit pro stacionární měření Minimální počet měřicích lokalit pro stacionární měření úrovně znečištění znečišťujícími látkami s výjimkou troposférického ozonu
      Minimální počet měřicích lokalit pokud
      je překročena horní mez pro posuzování
      úrovně znečištění
      není překročena horní mez pro posuzování
      úrovně znečištění, ale je překročena dolní me
      z
      1 lokalita na každých 20 000 km21 lokalita na každých 40 000 km2
    1. 3. Minimální počet měřicích lokalit pro účely posouzení dodržování imisních limitů uvedených v bodu 3 přílohy č. 1 zákona
      Příloha č. 2 Minimální počty měřicích lokalit pro stacionární měření Minimální počet měřicích lokalit pro stacionární měření úrovně znečištění znečišťujícími látkami s výjimkou troposférického ozonu
      Počet obyvatel
      aglomerace nebo zóny
      Minimální počet měřicích lokalit pokud
      je překročena horní mez pro
      posuzování úrovně znečištění1)
      není překročena horní mez pro
      posuzování úrovně znečištění, ale je
      překročena dolní mez
      As, Cd, NiBenzo(a)pyrenAs, Cd, NiBenzo(a)pyren
      0-749 9991111
      750 000-1 999 9992211
      2 000 000-3 749 9992311
    2. Vysvětlivky:
      1. 1) Zahrnuje nejméně jednu lokalitu v městském prostředí a pro benzo(a)pyren také jednu lokalitu zaměřenou na vliv dopravy, pokud to nezvýší počet bodů vzorkování.

    Minimální počet měřicích lokalit pro stacionární měření troposférického ozonu a jeho prekurzorůČást B

    1. 1. Minimální počet měřicích lokalit pro stacionární měření pro účely posouzení dodržování imisních limitů a informativních a varovných prahových hodnot
      Příloha č. 2 Minimální počty měřicích lokalit pro stacionární měření Minimální počet měřicích lokalit pro stacionární měření úrovně znečištění znečišťujícími látkami s výjimkou troposférického ozonu Minimální počet měřicích lokalit pro stacionární měření troposférického ozonu a jeho prekurzorů
      Počet obyvatel aglomerace
      nebo zóny
      Minimální počet měřicích lokalit
      AglomeraceZónaVenkovská pozaďová lokalita
      0-249 999-11 stanice/25 000 km2 jako
      průměrná hustota pro zóny
      250 000-499 99912
      500 000-999 99922
      1 000 000-1 499 99933
      1 500 000-1 999 99934
      2 000 000-2 749 99945
      2 750 000-3 749 99956

      Alespoň jedno stacionární měření se umístí do předměstských lokalit v zónách, pokud je zde vyšší expozice populace. V aglomeracích se nejméně 50 % stacionárních měření umístí do předměstských lokalit.

    1. 2. Stacionární měření oxidů dusíku se provádí minimálně u 50 % stacionárního měření pro troposférický ozon. Stacionární měření oxidů dusíku je kontinuální, vyjma venkovských pozaďových lokalit, na kterých mohou být použity jiné měřicí metody.
    2. 3. Minimální počet měřicích lokalit v zónách a aglomeracích, kde jsou dosahovány imisní limity pro troposférický ozon stanovené v bodu 5 přílohy č. 1 zákona, musí být, v kombinaci s dalšími prostředky posuzování úrovně znečištění, jako je modelování a souběžná měření koncentrace oxidu dusičitého, dostatečný pro hodnocení trendu úrovně znečištění troposférickým ozonem a pro kontrolu dodržování imisních limitů stanovených v bodu 5 přílohy č. 1 zákona. Venkovská pozaďová lokalita musí být alespoň jedna pro území České republiky.