Vyhláška o způsobu posuzování a vyhodnocení úrovně znečištění, rozsahu informování veřejnosti o úrovni znečištění a při smogových situacích

Příloha č. 3

Požadavky na měřicí lokality a umístění bodů vzorkování pro stacionární měření

Měřicí lokality a body vzorkování pro stacionární měření úrovně znečištění znečišťujícími látkami s výjimkou troposférického ozonuČást A

1. 1. Požadavky na měřicí lokality
2. 1.1. Měřicí lokality zaměřené na ochranu zdraví lidí
3. 1.1.1. Měřicí lokality zaměřené na ochranu zdraví lidí se vybírají tak, aby poskytly údaje o
   1. a) oblastech v rámci zón a aglomerací, v nichž se vyskytují nejvyšší úrovně znečištění, jimž bude obyvatelstvo pravděpodobně přímo nebo nepřímo vystaveno po dobu významnou ve vztahu k průměrované době dotyčného imisního limitu,
   2. b) úrovních znečištění v jiných oblastech v rámci zón a aglomerací, které jsou reprezentativní pro expozici obyvatelstva obecně.

1. 1.1.2. Měřicí lokality se zpravidla vybírají tak, aby se zamezilo měření velmi malých mikroprostředí v jejich bezprostřední blízkosti. To znamená, že měřicí lokalita je vybrána tak, aby vzorky vzduchu byly pokud možno reprezentativní pro úsek komunikace o délce minimálně 100 m u dopravních lokalit, pro 1000 m u předměstských lokalit a pro území o rozměrech alespoň 250 m x 250 m u průmyslových lokalit.
2. 1.1.3. Městské pozaďové lokality se vybírají tak, aby na úroveň znečištění v těchto lokalitách působily veškeré zdroje umístěné proti větru od měřicí lokality. Úroveň znečištění by neměl převážně způsobovat pouze jeden zdroj znečišťování, pokud taková situace není typická pro rozsáhlejší městskou oblast. Měřicí lokalita by měla být reprezentativní pro území o rozloze několika km².
3. 1.1.4. Pokud je cílem zjištění pozaďových úrovní znečištění, nesmí být měřící lokalita ovlivněna aglomeracemi nebo průmyslovými zónami nacházejícími se blíže než v okruhu 5 kilometrů.
4. 1.1.5. Pokud má být posouzen příspěvek z průmyslových zdrojů znečišťování, je alespoň jedna měřicí lokalita vybrána po převládajícím směru větru od zdroje znečišťování v nejbližší rezidenční oblasti. Pokud není známa pozaďová úroveň znečištění, vybere se jedna měřicí lokalita také na návětrné straně stacionárního zdroje (při zohlednění převládajícího směru větru).
5. 1.1.6. Měřicí lokality se zpravidla vybírají tak, aby naměřené úrovně znečištění byly reprezentativní i pro podobné oblasti, které neleží v jejich bezprostřední blízkosti.
6. 1.1.7. Stacionární měření prekurzorů troposférického ozonu se provádí zejména v městských a předměstských lokalitách.
7. 1.2. Měřicí lokality zaměřené na ochranu ekosystémů a vegetace

   Měřicí lokality zaměřené na ochranu vegetace se vybírají ve vzdálenosti více než 20 km od aglomerací nebo více než 5 km od jiných zastavěných oblastí, stacionárních zdrojů nebo dálnic nebo hlavních silnic s dopravním zatížením větším než 50 000 vozidel za den. Měřicí lokalita je vybrána tak, aby naměřené úrovně znečištění ovzduší byly reprezentativní pro území o rozloze nejméně 1 000 km².

1. 2. Požadavky na umístění bodů vzorkování pro stacionární měření
2. 2.1. Proud vzduchu kolem vstupního otvoru odběrové sondy nesmí být omezen (musí být volný v sektoru minimálně 270°) a v blízkosti nesmí být žádné překážky ovlivňující proud vzduchu (odběrové zařízení musí být zpravidla vzdáleno od budov, balkonů, stromů a jiných překážek více než dvojnásobek počtu metrů, než je výška překážky, která odběrové zařízení přesahuje, minimálně 0,5 m od nejbližší budovy v případě míst odběru vzorků reprezentujících úroveň znečištění v linii obytné zástavby),
3. 2.2. Vstupní otvor odběrové sondy se zpravidla umístí ve výšce mezi 1,5 m (dýchací zóna) a 4 m nad zemí, za určitých okolností může být zapotřebí vyšší poloha (až 8 m), vyšší umístění může být rovněž vhodné, je-li stanice reprezentativní pro velkou oblast,
4. 2.3. Vstupní otvor odběrové sondy nesmí být umístěn v bezprostřední blízkosti zdrojů, aby bylo zamezeno přímému vlivu emisí nesmísených s okolním vzduchem,
5. 2.4. Výstupní otvor odběrového zařízení musí být umístěn tak, aby byl znemožněn vstup vytékajícího odebraného vzduchu zpět do vstupního otvoru odběrového zařízení,
6. 2.5. U odběrových zařízení zaměřených na dopravu by
   1. a) body vzorkování měly být alespoň 25 m od okraje velkých křižovatek a nejméně 4 m od středu nejbližšího dopravního pruhu,
   2. b) body vzorkování pro měření oxidu dusičitého a oxidu uhelnatého měly být nejdále 5 m od okraje vozovky,
   3. c) body vzorkování měly být umístěny tak, aby měření byla reprezentativní pro úroveň znečištění ovzduší v blízkosti linie obytné zástavby, ale nejdále 10 m od okraje vozovky.

1. 2.6. Body vzorkování se umisťují tak, aby byly brány v úvahu následující faktory
   1. a) rušivé zdroje,
   2. b) bezpečnost, zejména bezpečnost veřejnosti a provozního personálu,
   3. c) přístupnost,
   4. d) dostupnost elektrické energie a telefonního spojení,
   5. e) viditelnost místa v jeho okolí,
   6. f) vhodnost sloučení míst odběru vzorků pro různé znečišťující látky,
   7. g) požadavky územního plánování.

1. 3. Dokumentace a přezkum výběru míst
2. 3.1. Postupy pro výběr měřicích lokalit a míst bodů vzorkování, které se v těchto lokalitách nacházejí, se zdokumentují ve fázi klasifikace, a to včetně pořízení fotografie okolí měřicí lokality v hlavních světových stranách a podrobné mapy.
3. 3.2. Vhodnost výběru měřicích lokalit a umístění bodů vzorkování se pravidelně přezkoumává a pořizuje se nová dokumentace, aby byla doložena průběžná platnost výběrových kritérií.

Měřicí lokality a body vzorkování pro stacionární měření troposférického ozonuČást B

1. 1. Požadavky na měřicí lokality

   Příloha č. 3 Požadavky na měřicí lokality a umístění bodů vzorkování pro stacionární měření Měřicí lokality a body vzorkování pro stacionární měření úrovně znečištění znečišťujícími látkami s výjimkou troposférického ozonu Měřicí lokality a body vzorkování pro stacionární měření troposférického ozonu

   Typ lokality	Cíle měření	Reprezentativnost	Kritéria pro umístění v makroměřítku
   Městská	Ochrana zdraví lidí: expozice městské populace troposférickému ozonu, tj. v místech, kde je zároveň relativně vysoká hustota obyvatelstva a úroveň znečištění troposférickým ozonem	Několik km2	V místech, kde nepůsobí vliv zdrojů místních emisí, jako je doprava, benzinové stanice apod.; Větraná místa, kde je předpokládáno dobré promíchávání vzduchu; Místa jako jsou obytné a obchodní oblasti měst, parky (daleko od stromů), velké ulice nebo náměstí s velmi malou nebo žádnou dopravou, otevřené oblasti charakterizované vzdělávacími, sportovními nebo rekreačními zařízeními.
   Předměstská	Ochrana zdraví lidí a vegetace: expozice populace a vegetace nacházející se ve vnějších částech aglomerací, kde bývají nejvyšší úrovně znečištění troposférickým ozonem	Několik desítek km2	V určité vzdálenosti od oblasti s maximálními emisemi, po hlavním směru (hlavních směrech) větru v době, kdy jsou dobré podmínky pro tvorbu troposférického ozonu; V místech na vnějším okraji aglomerace, kde obyvatelstvo, citlivé plodiny nebo přírodní ekosystémy jsou vystaveny vysokým úrovním znečištění; Kde je to vhodné, některé předměstské stanice se mohou nacházet také proti směru větru od oblasti s maximálními emisemi, za účelem určení regionálních pozaďových úrovní znečištění.
   Venkovská	Ochrana zdraví lidí a vegetace: expozice populace, plodin a přírodních ekosystémů troposférickému ozonu v subregionálním měřítku	Subregionální úrovně znečištění (několik stovek km2 )	V malých obcích nebo oblastech s přírodními ekosystémy, lesy; Místa reprezentativní pro úrovně znečištění troposférickým ozonem mimo oblasti působnosti lokálních emisí ze stacionárních zdrojů nebo dopravních komunikací; V otevřených oblastech, nikoli však na vrcholech vyšších hor.
   Venkovská pozaďová	Ochrana zdraví lidí a vegetace: expozice užitkových rostlin a přirozených ekosystémů, jakož i obyvatelstva troposférickému ozonu v regionálním měřítku	Regionální/ národní/ kontinentální úrovně znečištění (1000 do 10000 km2)	Měření umístěné v oblastech s nižší hustotou obyvatelstva, např. v oblastech s přirozenými ekosystémy a lesy, značně vzdálených od městských a průmyslových oblastí a stranou od emisí z lokálních zdrojů; Mimo místa, v nichž se tvoří přízemní inverze, jako jsou například konkávní formy reliéfu terénu, a také mimo vyšší horské vrcholy.

1. 2. Požadavky na umístění bodů vzorkování pro stacionární měření

   Postupuje se přiměřeně podle části A bodu 2 této přílohy a zajistí se, aby vstupní sonda byla umístěna v dostatečné vzdálenosti od stacionárních zdrojů, jako jsou vysoké pece a spalovny, tak aby jimi nebylo měření významně ovlivněno, a více než 10 m od nejbližší silnice, přičemž tato vzdálenost roste úměrně intenzitě dopravního provozu.

1. 3. Dokumentace a přezkum výběru míst

   Postupuje se podle části A bodu 3 této přílohy, přičemž se uplatní správné přezkoumání a interpretace monitorovacích údajů v kontextu s meteorologickými a fotochemickými procesy, které ovlivňují úroveň znečištění ovzduší troposférickým ozonem v konkrétních lokalitách.

Příloha č. 4

Horní a dolní meze pro posuzování úrovně znečištění

Příloha č. 5

Prekurzory troposférického ozonu

1. a) Oxidy dusíku:
   1. oxid dusnatý
   2. oxid dusičitý

1. b) Těkavé organické látky:
   1. ethan
   2. ethylen
   3. acetylen
   4. propan
   5. propen
   6. n-butan
   7. i-butan
   8. but-1-en
   9. trans-but-2-en
   10. cis-but-2-en
   11. buta-1,3-dien
   12. n-pentan
   13. i-pentan
   14. pent-1-en
   15. pent-2-en
   16. isopren
   17. n-hexan
   18. i-hexan
   19. n-heptan
   20. n-oktan
   21. i-oktan
   22. benzen
   23. toluen
   24. ethylbenzen
   25. m,p-xylen
   26. o-xylen
   27. 1,2,4-trimethylbenzen
   28. 1,2,3-trimethylbenzen
   29. 1,3,5-trimethylbenzen formaldehyd
   30. nemethanové uhlovodíky celkem

Příloha č. 6

Referenční metody sledování kvality ovzduší

Postupy pro odběr vzorků a provádění analýz při stacionárním měřeníČást A

1. 1.1. Pro stacionární měření oxidu siřičitého se použije referenční metoda podle české technické normy ČSN EN 14212:2005 „Kvalita ovzduší - Normovaná metoda stanovení oxidu siřičitého na principu ultrafialové fluorescence“
2. 1.2. Pro stacionární měření oxidu dusičitého a oxidů dusíku se použije referenční metoda podle české technické normy ČSN EN 14211:2005 „Kvalita ovzduší - Normovaná metoda stanovení oxidu dusičitého a oxidu dusnatého na principu chemiluminiscence“
3. 1.3. Pro odběr vzorků olova, arsenu, kadmia a niklu se použije referenční metoda podle bodu 1.4. této přílohy. Pro stacionární měření olova, arsenu, kadmia a niklu se použije referenční metoda podle české technické normy ČSN EN 14902:2006 „Kvalita ovzduší - Normovaná metoda stanovení Pb, Cd, As a Ni ve frakci PM10 aerosolových částic“
4. 1.4. Pro odběr vzorků a stacionární měření PM₁₀ se použije referenční metoda podle české technické normy ČSN EN 12341:2000 „Kvalita ovzduší - Stanovení frakce PM10 aerosolových částic - Referenční metoda a postup při terénní zkoušce ověření požadované těsnosti shody mezi výsledky hodnocené a referenční metody“
5. 1.5. Pro odběr vzorků a stacionární měření PM_2,5 se použije referenční metoda podle české technické normy ČSN EN 14907:2006 „Kvalita ovzduší - Normovaná gravimetrická metoda stanovení frakce PM2,5 aerosolových částic“
6. 1.6. Pro odběr vzorků a stacionární měření benzenu se použije referenční metoda podle částí 1, 2, a 3 české technické normy ČSN EN 14662:2006 „Kvalita ovzduší - Normovaná metoda stanovení benzenu“
7. 1.7. Pro stacionární měření oxidu uhelnatého se použije referenční metoda podle české technické normy ČSN EN 14626:2005 „Kvalita ovzduší - Normovaná metoda stanovení oxidu uhelnatého na principu nedisperzní infračervené spektroskopie“
8. 1.8. Pro stacionární měření troposférického ozonu se použije referenční metoda podle české technické normy EN ČSN 14625:2005 "„Kvalita ovzduší - Normovaná metoda stanovení ozonu na principu ultrafialové fotometrie“ Pro odběr vzorků a analýzu benzo(a)pyrenu se použije referenční metoda podle české technické normy ČSN EN 15549 „Kvalita ovzduší - Normovaná metoda stanovení benzo(a)pyrenu ve venkovním ovzduší“
9. 1.9. Pro odběr vzorků a analýzu polycyklických aromatických uhlovodíků se použije referenční metoda podle technické normy ISO 12884:2000 „Stanovení sumy (plynná a pevná fáze) polycyklických aromatických uhlovodíků ve vnějším ovzduší - Odběr na filtry a sorbent s analýzou metodou plynové chromatografie/hmotnostní spektrometrie“.
10. 1.10. Referenční metoda pro měření celkové rtuti ve vnějším ovzduší je založena na odběru na filtr a zlacený amalgamátor a následné chemické analýze metodou atomové absorpční spektrometrie.
11. 1.11. Pro odběr vzorků a analýzu depozice polycyklických aromatických uhlovodíků se použije referenční metoda podle technické normy ČSN EN 15980:2011 „Kvalita ovzduší - Stanovení depozice benzo[a]anthracenu, benzo[b]fluoranthenu, benzo[j]fluoranthenu, benzo[k]fluoranthenu, benzo[a]pyrenu, dibenzo[a,h]anthracenu a indeno[1,2,3-cd]pyrenu“.
12. 1.12. Referenční metoda odběru vzorků deponovaného arsenu, kadmia, rtuti, niklu je založena na odběru depozice do válcovitých odběrových zařízení normalizovaných rozměrů a následné chemické analýze metodou atomové absorpční spektrometrie, plynové chromatografie/hmotnostní spektrometrie nebo hmotnostní spektrometrie s indukčně vázaným plazmatem.

Referenční metody pro modelováníČást B

Tyto metody nejsou vhodné pro znečišťující látky s krátkou dobou setrvání v atmosféře, sekundární nebo rychle reagující znečišťující látky (např. troposférický ozon), ani pro zjištění pozaďových úrovní znečištění způsobených vzdálenějšími zdroji znečišťování. Uvedené modely nezahrnují sekundární ani resuspendované částice PM₁₀ a PM_2,5. Modely musí být používány v souladu s manuálem dané verze programu.