Nařízení vlády o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě

§ 1

Úvodní ustanovení

Toto nařízení stanoví pro zaměstnance, kterým zaměstnavatel poskytuje podle § 109 odst. 3 zákoníku práce za práci plat,

1. a) kvalifikační předpoklady vzdělání pro výkon prací zařazených do jednotlivých platových tříd,
2. b) způsob zařazování do platových tříd,
3. c) podmínky pro určení započitatelné praxe,
4. d) okruh uvedených zaměstnanců, u kterých může zaměstnavatel určit platový tarif zvláštním způsobem,
5. e) stupnice platových tarifů,
6. f) rozdělení prací do skupin odstupňovaných podle kvalifikační náročnosti vykonávaných prací pro určení nejnižší úrovně zaručeného platu,
7. g) rozdělení prací podle pracovních podmínek do skupin v závislosti na míře neuropsychické zátěže a pravděpodobnosti rizika ohrožení života a zdraví a podle obtížnosti práce a výši zvláštního příplatku pro jednotlivé skupiny.

§ 2

Kvalifikační předpoklady

(1) Kvalifikační předpoklady vzdělání pro výkon prací v jednotlivých platových třídách (dále jen „potřebné vzdělání“) jsou

1. a) v první platové třídě: základní vzdělání nebo základy vzdělání,
2. b) ve druhé platové třídě: základní vzdělání nebo základy vzdělání,
3. c) ve třetí platové třídě: střední vzdělání,
4. d) ve čtvrté platové třídě: střední vzdělání s výučním listem nebo střední vzdělání,
5. e) v páté platové třídě: střední vzdělání s výučním listem,
6. f) v šesté platové třídě: střední vzdělání s maturitní zkouškou nebo střední vzdělání s výučním listem,
7. g) v sedmé platové třídě: střední vzdělání s maturitní zkouškou,
8. h) v osmé platové třídě: střední vzdělání s maturitní zkouškou,
9. i) v deváté platové třídě: vyšší odborné vzdělání nebo střední vzdělání s maturitní zkouškou,
10. j) v desáté platové třídě: vysokoškolské vzdělání v bakalářském studijním programu nebo vyšší odborné vzdělání,
11. k) v jedenácté platové třídě: vysokoškolské vzdělání v magisterském studijním programu nebo vysokoškolské vzdělání v bakalářském studijním programu,
12. l) ve dvanácté platové třídě: vysokoškolské vzdělání v magisterském studijním programu nebo vysokoškolské vzdělání v bakalářském studijním programu,
13. m) ve třinácté platové třídě: vysokoškolské vzdělání v magisterském studijním programu,
14. n) ve čtrnácté platové třídě: vysokoškolské vzdělání v magisterském studijním programu,
15. o) v patnácté platové třídě: vysokoškolské vzdělání v magisterském studijním programu,
16. p) v šestnácté platové třídě: vysokoškolské vzdělání v magisterském studijním programu.

(2) Potřebné vzdělání nenahrazuje kvalifikační předpoklady, které pro výkon stejných prací stanoví jiný právní předpis¹).

§ 3

Zařazení zaměstnance do platové třídy

(1) Zaměstnavatel zařadí zaměstnance podle § 123 odst. 2 zákoníku práce do platové třídy, ve které je podle nařízení vlády o katalogu prací ve veřejných službách a správě (dále jen „katalog prací“) zařazena nejnáročnější práce, jejíž výkon zaměstnavatel na zaměstnanci požaduje. Pokud není tato práce v katalogu prací uvedena, zařadí zaměstnavatel zaměstnance do platové třídy, ve které jsou v katalogu prací zahrnuty příklady prací porovnatelné s ní z hlediska složitosti, odpovědnosti a namáhavosti.

(2) Zaměstnavatel zařadí zaměstnance do platové třídy podle odstavce 1, pokud pro výkon práce zařazené v této platové třídě splňuje potřebné vzdělání.

(3) Zaměstnavatel může zaměstnance výjimečně zařadit do platové třídy, pro kterou nesplňuje potřebné vzdělání, jestliže jiný právní předpis¹) nestanoví jinak, a jestliže

1. a) důvodem je zvláštní povaha vykonávané práce podle § 123 odst. 6 písm. e) zákoníku práce, která spočívá v umělecké činnosti, uměleckopedagogické činnosti, v činnosti sportovce nebo trenéra, nebo
2. b) jiný právní předpis²) stanoví pro výkon některých prací nižší vzdělání než potřebné vzdělání podle § 2 odst. 1 nebo pro jejich výkon stanoví jiný kvalifikační předpoklad.

(4) Nemůže-li zaměstnavatel obsadit pracovní místo zaměstnancem, který dosáhl potřebného vzdělání, nebo zaměstnancem, kterého může výjimečně zařadit do platové třídy podle odstavce 3, a nestanoví-li jiný právní předpis¹) jinak, může zaměstnance výjimečně zařadit do platové třídy, pro kterou nesplňuje potřebné vzdělání,

1. a) až na dobu 4 roků,
2. b) na dobu delší, jestliže předchozí praxí nebo po dobu výjimečného zařazení podle písmene a) prokázal schopnost k výkonu požadované práce.

§ 4

Zařazení zaměstnance do platového stupně

(1) Zaměstnavatel zařadí zaměstnance do platového stupně příslušné platové třídy podle započitatelné praxe podle § 123 odst. 4 zákoníku práce a míry jejího zápočtu určené podle odstavců 2 až 9.

(2) V plném rozsahu započte zaměstnavatel zaměstnanci dobu praxe v oboru požadované práce. Praxí v oboru požadované práce se pro účely tohoto nařízení rozumí výkon práce, pro kterou jsou potřebné znalosti stejného nebo obdobného zaměření jako pro výkon požadované práce.

(3) V rozsahu nejvýše dvou třetin započte zaměstnavatel zaměstnanci dobu jiné praxe, a to v závislosti na míře její využitelnosti pro výkon požadované práce.

(4) V plném rozsahu, nejvýše však v rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem pro výkon vojenské základní (náhradní) služby³) platným v době jejího výkonu, započte zaměstnavatel zaměstnanci dobu výkonu vojenské základní (náhradní) služby nebo civilní služby⁴).

(5) V plném rozsahu započte zaměstnavatel zaměstnanci dobu

1. a) skutečného čerpání mateřské dovolené, další mateřské dovolené nebo rodičovské dovolené nebo trvalé péče o dítě nebo děti nejvýše v rozsahu odpovídajícím délce mateřské dovolené a další mateřské dovolené nebo rodičovské dovolené platné v době této péče podle jiného právního předpisu⁵),
2. b) osobní péče o osobu závislou na péči jiné osoby, je-li závislou osobou nezletilé dítě podle § 120 odst. 3 zákona o sociálních službách.

(6) Doby uvedené v odstavcích 4 a 5 započte zaměstnavatel, pokud se zaměstnankyně nebo zaměstnanec současně nepřipravovali na povolání v denním nebo v prezenčním studiu.

(7) Z doby, kterou zaměstnanci započetl podle odstavců 2 až 6, odečte zaměstnavatel zaměstnanci zařazenému do

1. a) šesté až osmé platové třídy, který dosáhl jen středního vzdělání s výučním listem, dobu 1 roku, nebo dobu 2 roků, pokud dosáhl jen středního vzdělání, anebo dobu 4 roků, pokud dosáhl jen základního vzdělání nebo základů vzdělání,
2. b) deváté platové třídy, který dosáhl jen středního vzdělání s maturitní zkouškou, dobu 2 roků, nebo jen středního vzdělání s výučním listem, dobu 3 roků, nebo středního vzdělání, dobu 4 roků, anebo dobu 6 roků, pokud dosáhl jen základního vzdělání nebo základů vzdělání,
3. c) desáté platové třídy, který dosáhl jen středního vzdělání s maturitní zkouškou, dobu 3 roků, nebo jen středního vzdělání s výučním listem, dobu 4 roků, nebo jen středního vzdělání, dobu 5 roků, anebo dobu 7 roků, pokud dosáhl jen základního vzdělání nebo základů vzdělání,
4. d) jedenácté až šestnácté platové třídy, který dosáhl jen vysokoškolského vzdělání v bakalářském studijním programu nebo jen vyššího odborného vzdělání, dobu 2 roků, nebo jen středního vzdělání s maturitní zkouškou, dobu 5 roků, nebo jen středního vzdělání s výučním listem, dobu 6 roků, nebo jen středního vzdělání, dobu 7 roků, anebo dobu 9 roků, pokud dosáhl jen základního vzdělání nebo základů vzdělání.

(8) Zaměstnanci, který nezískal započitatelnou praxi podle § 123 odst. 4 zákoníku práce, nebo získal započitatelnou praxi kratší, než je doba, kterou mu měl zaměstnavatel podle odstavce 7 odečíst, se o dobu, která mu nemohla být odečtena, prodlužuje doba stanovená v přílohách č. 1 až 4 k tomuto nařízení pro postup do nejbližšího vyššího platového stupně.

(9) Jestliže zaměstnanec dosáhne v průběhu pracovního poměru vyššího vzdělání, než podle kterého mu byla naposledy určena započitatelná praxe, přičte mu zaměstnavatel dobu odpovídající dosaženému vzdělání, kterou mu podle odstavce 7 odečetl.

(10) Platový tarif ve vyšším platovém stupni náleží zaměstnanci od prvého dne kalendářního měsíce, ve kterém dosáhl započitatelné praxe stanovené pro jednotlivé platové stupně v přílohách č. 1 až 4 k tomuto nařízení.

§ 5

Platový tarif

(1) Zaměstnanci přísluší platový tarif stanovený podle stupnice platových tarifů uvedené v příloze č. 1 k tomuto nařízení stanovený pro platovou třídu a platový stupeň, do kterých je zařazen, nestanoví-li se dále jinak.

(2) Zaměstnanci přísluší platový tarif stanovený podle stupnice platových tarifů uvedené v příloze č. 2 k tomuto nařízení,

1. a) je-li zdravotnickým pracovníkem poskytujícím zdravotní služby uvedené v § 2 odst. 2 a 3 zákona o zdravotních službách a není uveden v odstavci 3, nebo
2. b) není-li zaměstnancem uvedeným v § 303 odst. 1 zákoníku práce nebo úředníkem územního samosprávného celku podle § 2 odst. 4 zákona o úřednících územních samosprávných celků a je
   1. 1. pracovníkem v sociálních službách nebo sociálním pracovníkem v zařízení sociálních služeb, u poskytovatele sociálních služeb, který vykonává činnost v sociálních službách nebo podle jiných právních předpisů při pomoci v hmotné nouzi, v sociálně-právní ochraně dětí, ve škole a školském zařízení, ve věznici, ve vazební věznici, v ústavu pro výkon zabezpečovací detence, v zařízení pro zajištění cizinců nebo v azylovém zařízení,
   2. 2. sociálním pracovníkem u poskytovatele zdravotních služeb, nebo
   3. 3. manželským nebo rodinným poradcem.

(3) Zaměstnanci přísluší platový tarif stanovený podle stupnice platových tarifů uvedené v příloze č. 3 k tomuto nařízení, je-li

1. a) lékařem, zubním lékařem nebo farmaceutem poskytujícím zdravotní služby uvedené v § 2 odst. 2 a 3 zákona o zdravotních službách u poskytovatele zdravotních služeb, nebo
2. b) lékařem orgánu sociálního zabezpečení podle § 3 odst. 3 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení.

(4) Zaměstnanci přísluší platový tarif stanovený podle stupnice platových tarifů uvedené v příloze č. 4 k tomuto nařízení, je-li

1. a) pedagogickým pracovníkem podle § 2 zákona o pedagogických pracovnících, nebo
2. b) akademickým pracovníkem státní vysoké školy podle zákona o vysokých školách.

§ 6

Zvláštní způsob určení platového tarifu

(1) Zaměstnavatel může určit platový tarif v rámci rozpětí platových tarifů stanovených pro nejnižší až nejvyšší platový stupeň příslušné platové třídy zaměstnanci zařazenému do

1. a) první až páté platové třídy, nebo
2. b) šesté a vyšší platové třídy, který vykonává umělecké, uměleckotechnické, uměleckopedagogické práce, činnost sportovce nebo trenéra, nebo práci výkonného letce,

pokud okruh zaměstnanců, jichž se tento způsob určení platového tarifu týká, a pravidla pro určení platového tarifu v rámci rozpětí nejnižšího až nejvyššího platového stupně příslušné platové třídy sjedná v kolektivní smlouvě nebo stanoví vnitřním předpisem.

(2) Zaměstnavatel, který je poskytovatelem zdravotních služeb podle § 2 odst. 1 zákona o zdravotních službách, příspěvkovou organizací poskytující veřejné kulturní služby nebo veřejnou kulturní institucí podle zákona o veřejných kulturních institucích, může s předchozím souhlasem zřizovatele sjednat v kolektivní smlouvě nebo stanovit vnitřním předpisem způsob určení platového tarifu zaměstnancům v rámci rozpětí platových tarifů stanovených pro nejnižší až nejvyšší platový stupeň v příslušné platové třídě. Výše takto určeného platového tarifu musí být určena nejméně ve výši odpovídající platovému tarifu, který by zaměstnanci příslušel při zařazení do platového stupně podle § 4.

§ 7

Rozdělení prací do skupin pro určení nejnižší úrovně zaručeného platu

Skupiny prací podle § 112 odst. 2 zákoníku práce zahrnují práce zařazené do jednotlivých platových tříd jiným právním předpisem⁶), a to:

1. a) 1. skupina prací zahrnuje práce v 1. a 2. platové třídě,
2. b) 2. skupina prací zahrnuje práce ve 3. až 5. platové třídě,
3. c) 3. skupina prací zahrnuje práce v 6. až 9. platové třídě a
4. d) 4. skupina prací zahrnuje práce v 10. až 16. platové třídě.

§ 8

Zvláštní příplatek

(1) Zvláštní příplatek určí zaměstnanci zaměstnavatel v rámci rozpětí příplatku stanoveného pro příslušnou skupinu prací. Rozdělení prací podle míry ztěžujících vlivů pracovních podmínek do skupin stanoví příloha č. 5 k tomuto nařízení.

(2) Výše zvláštního příplatku činí měsíčně ve skupině

1. a) I. 500 až 1 300 Kč,
2. b) II. 750 až 2 500 Kč,
3. c) III. 1 250 až 5 000 Kč,
4. d) IV. 1 880 až 7 500 Kč,
5. e) V. 2 500 až 10 000 Kč.

(3) Výše zvláštního příplatku pedagogického pracovníka ve skupině prací třídního učitele činí měsíčně 1 500 až 3 000 Kč.

(4) Zaměstnanci přísluší pouze jeden zvláštní příplatek podle odstavce 2 ve skupinách I. až V. a podle odstavce 3, s výjimkou zvláštního příplatku podle odstavce 2 za práce uvedené ve skupině I. bodu 1 nebo ve skupině II. bodu 1 v příloze č. 5 k tomuto nařízení. Výši zvláštního příplatku určí zaměstnanci zaměstnavatel v rámci rozpětí, které je při splnění stanovených podmínek pro zaměstnance nejvýhodnější. Právo na zvláštní příplatek podle odstavce 2 za práce uvedené ve skupině I. bodu 1 nebo ve skupině II. bodu 1 v příloze č. 5 k tomuto nařízení a jeho výše se posoudí samostatně.

§ 9

Zmírnění následků křivd

(1) Ke zmírnění následků křivd vzniklých pracovněprávními úkony učiněnými v období od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 může zaměstnavatel do započitatelné praxe zahrnout odchylně od § 4 odst. 3 v plném rozsahu i dobu jiné praxe, pokud zaměstnanec nemohl vykonávat praxi v oboru požadované práce z důvodu neplatného pracovněprávního úkonu podle § 21 zákona o mimosoudních rehabilitacích.

(2) Ke zmírnění následků rozhodnutí, jimiž byli žáci a studenti v důsledku politické perzekuce v období od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 vyloučeni ze studia na školách poskytujících střední nebo vyšší vzdělání a na vysokých školách, může zaměstnavatel do započitatelné praxe zahrnout odchylně od § 4 odst. 3 v plném rozsahu i dobu jiné praxe, pokud zaměstnanec na základě studijní rehabilitace podle § 18 odst. 3 zákona o mimosoudních rehabilitacích příslušné studium řádně ukončil.

§ 10

Přechodná ustanovení