Vyhláška o zdraví zvířat a jeho ochraně, o přemísťování a přepravě zvířat a o oprávnění a odborné způsobilosti k výkonu některých odborných veterinárních činností

§ 11

Veterinární požadavky na osoby obchodující se skotem nebo prasaty

(1) Osoba, která obchoduje se skotem nebo prasaty (dále jen „obchodník“), musí v souladu s § 9b zákona používat pro tato zvířata stáje, jiné prostory a zařízení, jež

1. a) se nacházejí v oblasti, která nepodléhá omezujícím či zakazujícím veterinárním opatřením,
2. b) mají
   1. 1. stanovenou maximální kapacitu pro jednotlivé druhy zvířat, pro něž budou budovy užívány,
   2. 2. vhodná zařízení pro nakládání a vykládání zvířat, a je-li to třeba, pro ustájení, napájení, krmení a nezbytné ošetření zvířat. Tato zařízení musí být dobře čistitelná a dezinfikovatelná,
   3. 3. vhodný prostor pro skladování krmiva a steliva,
   4. 4. odpovídající prostředky pro čištění a dezinfekci,
   5. 5. zařízení pro izolaci zvířat dostatečné kapacity, aby v případě výskytu nákazy, nemoci přenosné ze zvířat na člověka nebo jiného onemocnění mohla být všechna zvířata izolována,
   6. 6. přiměřený systém pro odvádění odpadních vod a prostor na ukládání hnoje a
   7. 7. vhodně vybavené prostory pro vyšetřování zvířat,

1. c) jsou před použitím vyčištěny a dezinfikovány podle pokynů úředního veterinárního lékaře a
2. d) jsou pravidelně kontrolovány krajskou veterinární správou z hlediska dodržování stanovených veterinárních požadavků [§ 49 odst. 1 písm. g) zákona].

(2) Žádost o schválení obchodníka obsahuje

1. a) údaje o obchodníkovi (jméno, popřípadě jména, příjmení a místo trvalého pobytu, pobytu⁷) nebo bydliště, jde-li o fyzickou osobu, nebo obchodní firmu nebo název a sídlo, popřípadě adresu organizační složky na území České republiky, jde-li o právnickou osobu), identifikační číslo, bylo-li přiděleno, a oprávnění, na jehož základě vykonává svou činnost, a
2. b) výčet, popis a umístění stájí, jiných prostorů a zařízení, jakož i prostředků používaných k činnosti a doklad o jejich způsobilosti k této činnosti.

(3) Obchodník zaznamenává následující údaje:

1. a) údaje o chovateli (jméno, popřípadě jména, příjmení a místo trvalého pobytu, pobytu⁷) nebo bydliště, jde-li o fyzickou osobu, nebo obchodní firmu nebo název a sídlo, popřípadě adresu organizační složky na území České republiky, jde-li o právnickou osobu), datum nákupu zvířat, jejich počet a kategorii, označení zvířat, jde-li o skot, anebo registrační číslo hospodářství původu, jde-li o prasata, registrační číslo dopravce nebo registrační značku vozidla přivážejícího zvířata,
2. b) údaje o kupujícím (jméno, popřípadě jména, příjmení a místo trvalého pobytu, pobytu⁷) nebo bydliště, jde-li o fyzickou osobu, nebo obchodní firmu nebo název a sídlo, popřípadě adresu organizační složky na území České republiky, jde-li o právnickou osobu), datum prodeje zvířat, jejich počet a kategorii, označení zvířat, jde-li o skot, anebo registrační číslo hospodářství původu, jde-li o prasata, místo určení zvířat, registrační číslo dopravce nebo registrační značku vozidla odvážejícího zvířata,
3. c) průběh obchodního případu (vyšetření, ošetření, úhyn, úraz),
4. d) opisy plánů cesty, veterinárních osvědčení a záznamů o kontrolách a
5. e) datum provedení dezinfekce budov, datum provedení dezinfekce vozidla po poslední přepravě zvířat, provedené kontroly orgánů vykonávajících státní veterinární dozor.

(4) Krajská veterinární správa ověřuje základní znalosti osob zaměstnávaných obchodníkem o péči o zvířata [§ 9b odst. 1 písm. d) zákona] z dokladů o jejich odbornosti a dosavadní praxi.

(5) Pro žádost podle odstavce 2 a její schvalování platí obdobně § 10 odst. 5.

§ 12

Veterinární požadavky na osoby obchodující s ovcemi nebo kozami

(1) Žádost o schválení osoby obchodující s ovcemi nebo kozami, které splňují požadavky stanovené jiným právním předpisem⁸), obsahuje

1. a) údaje o osobě obchodující s ovcemi nebo kozami (jméno, popřípadě jména, příjmení a místo trvalého pobytu nebo pobytu⁷), jde-li o fyzickou osobu, nebo obchodní firmu nebo název a sídlo, popřípadě adresu organizační složky na území České republiky, jde-li o právnickou osobu), identifikační číslo, bylo-li přiděleno, a oprávnění, na jehož základě vykonává svou činnost, a
2. b) výčet, popis a umístění stájí, jiných prostorů a zařízení, jakož i prostředků používaných k činnosti a doklad o jejich způsobilosti k této činnosti.

(2) Krajská veterinární správa ověřuje základní znalosti osob zaměstnávaných osobou obchodující s ovcemi nebo kozami o péči o zvířata [§ 9b odst. 1 písm. d) zákona] z dokladů o jejich odbornosti a dosavadní praxi.

§ 13

Síť epizootologického sledování

(1) Je-li zavedena síť epizootologického sledování skotu nebo prasat (dále jen „síť sledování“) na celém území České republiky, zařazují se do ní všechna hospodářství se zvířaty příslušného druhu. Je-li zavedena síť sledování jen na části území České republiky, představované jedním nebo více sousedními regiony (§ 3 odst. 4 zákona), zařazují se do ní všechna hospodářství se zvířaty příslušného druhu v tomto regionu, popřípadě v těchto regionech; přichází-li zvíře do regionu, v němž je zavedena síť sledování, z regionu, v němž tato síť zavedena není, musí splňovat požadavky kladené na zvířata v hospodářstvích zařazených do sítě sledování.

(2) Účastníci sítě sledování musí důsledným dodržováním stanovených podmínek a požadavků napomáhat správnému fungování této sítě. Zjistí-li krajská veterinární správa, že některým z účastníků sítě nejsou tyto podmínky a požadavky dodržovány, učiní odpovídající opatření jak z hlediska účelu a dalšího fungování sítě sledování, tak i se zřetelem na zajištění zdraví zvířat a zdravotní nezávadnosti jejich produktů.

§ 14

Žádost o poskytnutí náhrady nákladů a ztrát

(1) Žádost o poskytnutí náhrady nákladů a ztrát, vzniklých v souvislosti s nebezpečnou nákazou, se podává u Ministerstva zemědělství.

(2) Žádost podle odstavce 1 obsahuje údaje o žadateli (jméno, popřípadě jména, příjmení, trvalý pobyt, pobyt⁷) nebo bydliště, datum narození a číslo účtu, jde-li o fyzickou osobu, nebo obchodní firmu nebo název, sídlo, popřípadě adresu organizační složky na území České republiky, identifikační číslo, bylo-li přiděleno, daňové číslo a číslo účtu, jde-li o právnickou osobu), registrační číslo hospodářství, nebo jde-li o chovatele včel, registrační číslo chovatele včel.

(3) Žadatel přiloží k žádosti zejména

1. a) potvrzení krajské veterinární správy o tom, že náklady a ztráty vznikly, popřípadě že zvířata byla utracena nebo nutně poražena za okolností, které zakládají nárok na náhradu nákladů a ztrát, a že náklady byly účelně vynaloženy, a
2. b) doklady o výši účelně vynaložených nákladů a o výši způsobených ztrát, jakož i o tom, co mu bylo poskytnuto za zužitkovatelné části těla zvířete utraceného, nutně poraženého nebo nutně poraženého k diagnostickým účelům.

(4) Jde-li o žádost o náhradu ušlého výdělku nebo ušlého zisku, anebo o náhradu zvýšených nákladů na přechodné ubytování a stravování, přiloží žadatel doklady o výši ztráty na výdělku nebo zisku, anebo o výši vynaložených nákladů na ubytování a stravování.

§ 15

(1) Žádost o vydání povolení k provádění laboratorní, popřípadě jiné veterinární diagnostické činnosti anebo k provozování podniku, jehož předmětem činnosti je sběr, svoz, neškodné odstraňování a další zpracovávání vedlejších živočišných produktů (dále jen „asanační podnik“), obsahuje

1. a) jméno, popřípadě jména, příjmení, místo trvalého pobytu, pobytu⁷) nebo bydliště a datum narození žadatele, jde-li o fyzickou osobu, nebo obchodní firmu, sídlo, popřípadě adresu organizační složky na území České republiky a identifikační číslo žadatele, bylo-li přiděleno, jde-li o právnickou osobu, jakož i jména, příjmení, trvalý pobyt, pobyt⁷) nebo bydliště a data narození osob, které jsou jejím statutárním orgánem a odborným zástupcem,
2. b) požadovaný druh a rozsah činnosti,
3. c) místo výkonu činnosti včetně jeho prostorového uspořádání, technického a hygienického vybavení a
4. d) jde-li o provozování asanačního podniku, také územní obvod (svozovou oblast) a místo, kde budou vedlejší živočišné produkty neškodně odstraňovány nebo dále zpracovávány.

(2) Pro žádost o vydání povolení k výkonu veterinární asanační činnosti, nejde-li o povolení k provozování asanačního podniku, platí obdobně ustanovení odstavce 1.

§ 16

(1) Fyzická osoba přiloží k žádosti podle § 15 odst. 1 výpis z evidence Rejstříku trestů⁹), který nesmí být starší 6 měsíců, nebo odpovídající doklady vydané státem, jehož je občanem, a státy, ve kterých se více než 3 měsíce nepřetržitě zdržoval v posledních 3 letech, které nesmí být starší 6 měsíců, a doklady o své odborné způsobilosti.

(2) Právnická osoba přiloží k žádosti podle § 15 odst. 1 výpisy z evidence Rejstříku trestů⁹) osob, které jsou jejím statutárním orgánem a odborným zástupcem, nebo odpovídající doklady vydané státem, jehož je statutární orgán nebo odborný zástupce občanem, a státy, ve kterých se více než 3 měsíce nepřetržitě zdržoval v posledních 3 letech, které nesmí být starší 3 měsíců, doklady o odborné způsobilosti odborného zástupce a vyjádření příslušné krajské veterinární správy. Výpisy z evidence Rejstříku trestů⁹) nesmí být starší 6 měsíců.

(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 platí pro žádost podle § 15 odst. 2 přiměřeně.

§ 17

(1) Žádost o registraci soukromého veterinárního technika obsahuje

1. a) jméno, popřípadě jména, příjmení, místo trvalého pobytu, pobytu⁷) nebo bydliště a datum narození žadatele a
2. b) druh, rozsah a předpokládané místo výkonu činnosti.

(2) Žadatel přiloží k žádosti

1. a) doklady o své odborné způsobilosti,
2. b) výpis z evidence Rejstříku trestů⁹), který nesmí být starší 6 měsíců, nebo odpovídající doklady vydané státem, jehož je občanem, a státy, ve kterých se více než 3 měsíce nepřetržitě zdržoval v posledních 3 letech, které nesmí být starší 6 měsíců, a
3. c) základní údaje o tom, kde a v jakých podmínkách bude svou činnost vykonávat.

§ 18

Odborné veterinární úkony vykonávané soukromými veterinárními techniky

Soukromý veterinární technik je oprávněn provádět

1. a) kastraci samců mladších 7 dnů u prasat a mladších 8 týdnů u skotu, ovcí, koz nebo králíků, kteří netrpí anatomickou vadou pohlavních orgánů,
2. b) krácení ocasů u selat mladších 7 dnů, jehňat a štěňat mladších 8 dnů,
3. c) odrohování nebo tlumení růstu rohů u telat a kůzlat ve věku do 4 týdnů provedenou chemickou kauterizací, tepelnou kauterizací přístrojem, který vyvíjí potřebné teplo po dobu nejméně 10 sekund,
4. d) ošetření a úpravu zdravých kopyt a paznehtů zvířat,
5. e) odstraňování ostruh, hřebenů, posledních článků křídel, krácení zobáků, drápů, nastřihování meziprstních blan během prvního dne života drůbeže, odstraňování drápů a zkrácení horní části zobáku u pižmových kachen do 21 dní věku,
6. f) úpravu zubů savých selat,
7. g) kauterizaci zobáků hrabavé drůbeže mladší 10 dnů, která je určena k produkci konzumních vajec,
8. h) jednoduché chirurgické zákroky nevyžadující celkové znecitlivění zvířete,
9. i) označování zvířat,
10. j) přípravu, vedení a pomoc při porodech zvířat s normálním průběhem,
11. k) aplikaci koupelí a postřiků, které nejsou vázány na předpis veterinárního lékaře anebo byly pro takto ošetřovaná zvířata veterinárním lékařem předepsány,
12. l) podávání veterinárních léčivých přípravků zvířatům, pokud tyto přípravky nejsou vázány na předpis veterinárního lékaře anebo byly pro tato zvířata veterinárním lékařem předepsány,
13. m) seřizování a obsluhu veterinárních přístrojů a
14. n) fyzioterapii zvířat.

§ 19

(1) Státní veterinární správa organizuje atestační studium úředních veterinárních lékařů (dále jen „atestační studium“) ve spolupráci s Veterinární a farmaceutickou univerzitou v Brně.

(2) Na základě žádosti lze zařadit

1. a) do základní části atestačního studia (atestace I. stupně) veterinárního lékaře, který pracuje nebo hodlá pracovat jako úřední veterinární lékař a má nejméně 1 rok praxe v oboru, a
2. b) do specializační části atestačního studia (atestace II. stupně) veterinárního lékaře, který získal atestaci I. stupně a má nejméně 3 roky praxe v oboru.

§ 20

(1) Základní část atestačního studia je společná pro všechny účastníky tohoto studia a je organizována formou týdenních soustředění ke 3 odborným blokům: veřejné veterinářství a ekologie, veterinární hygiena a laboratorní diagnostika ve veterinární hygieně, epizootologie a laboratorní diagnostika v epizootologii.

(2) Specializační část atestačního studia se uskutečňuje ve 4 specializovaných oborech: veterinární hygiena, epizootologie, pohoda zvířat a laboratorní diagnostika. Zahrnuje výuku v rozsahu týdenního soustředění a vypracování atestační práce. Atestační práce má charakter odborné kvalifikační práce, kterou účastník specializační části atestačního studia prokazuje svou odbornou úroveň ve zvoleném oboru.

(3) Na závěr každé části atestačního studia se jeho účastníci podrobí závěrečné atestační zkoušce (dále jen „atestační zkouška“) před zkušební komisí. Předseda a další členové zkušební komise jsou jmenováni ústředním ředitelem Státní veterinární správy (dále jen „ústřední ředitel“) z odborníků Státní veterinární správy a Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně. Předseda zkušební komise organizuje její práci a průběh atestační zkoušky a dbá na její úroveň. Součástí atestační zkoušky k získání atestace II. stupně je obhajoba atestační práce.

(4) Ústřední ředitel může vypracování atestační práce a její obhajobu prominout účastníkovi specializační části atestačního studia, který prokáže, že absolvoval studium v doktorském studijním programu nebo obdobné studium a že mu byl udělen akademický titul „doktor“ (ve zkratce „Ph.D.“ uváděné za jménem) anebo titul obdobný.

§ 21

(1) Ústřední ředitel určuje termín a místo konání atestační zkoušky.

(2) Výsledek atestační zkoušky, o němž rozhoduje zkušební komise hlasováním, se hodnotí: zkouška složena nebo zkouška nesložena.

(3) Předseda zkušební komise vyhotoví o průběhu atestační zkoušky protokol, který podepisují všichni členové komise a ve kterém uvede:

1. a) datum a místo konání atestační zkoušky,
2. b) jména a příjmení předsedy a ostatních členů komise a
3. c) výsledek atestační zkoušky.

(4) Na základě úspěšně složené atestační zkoušky k získání atestace I. stupně je základní část atestačního studia ukončena a Státní veterinární správa vydá účastníkovi tohoto studia osvědčení o získání atestace I. stupně, na základě úspěšně složené atestační zkoušky k získání atestace II. stupně je specializační část atestačního studia ukončena a Státní veterinární správa vydá účastníkovi tohoto studia osvědčení o získání atestace II. stupně.

(5) Účastník atestačního studia, který atestační zkoušku nesložil, může požádat o její opakování, a to nejdříve po 3 měsících ode dne, kdy mu bylo oznámeno, že tuto zkoušku nesložil. Opakování atestační zkoušky lze povolit pouze jednou.

(6) Účastník atestačního studia, který atestační zkoušku nesložil a nepožádal o její opakování nejpozději do 6 měsíců ode dne, kdy mu bylo oznámeno, že tuto zkoušku nesložil, a účastník atestačního studia, který nesložil ani opakovanou atestační zkoušku, absolvuje před další atestační zkouškou znovu atestační studium.

§ 22

(1) Státní veterinární správa organizuje specializovanou odbornou průpravu veterinárních asistentů (dále jen „specializovaná průprava“) ve spolupráci s Veterinární a farmaceutickou univerzitou v Brně.

(2) Na základě žádosti se zařadí do specializované odborné průpravy osoba s úplným středním vzděláním, která hodlá vykonávat činnost veterinárního asistenta.

§ 23

(1) Specializovaná průprava se uskutečňuje v následujících oborech:

1. a) veterinární kontrola hygieny chovu hospodářských zvířat, zacházení s nimi a veterinární prevence,
2. b) veterinární kontrola dodržování hygienických podmínek výroby a zpracovávání živočišných produktů a jejich uvádění do oběhu a
3. c) pohraniční veterinární kontrola.

(2) Specializovaná průprava se organizuje v rozsahu nejméně 400 hodin teoretické výuky a nejméně 200 hodin praktické výuky pod dohledem úředního veterinárního lékaře. Teoretická výuka včetně výuky v laboratořích probíhá v zařízeních určených Státní veterinární správou, praktická výuka zejména v hospodářstvích, na jatkách a bourárnách (porcovnách), v podnicích vyrábějících a zpracovávajících živočišné produkty, chladírnách, mrazírnách a na dalších místech výkonu státního veterinárního dozoru a zahrnuje i předávání praktických zkušeností z oblasti veterinárního dozoru.

(3) Ústřední ředitel může účastníkovi specializované průpravy, který získal úplné střední vzdělání studiem na střední odborné škole veterinárního oboru nebo je absolventem pomaturitního studia veterinárního oboru, prominout odpovídající počet hodin výuky, kterou tento účastník absolvoval v předchozím studiu.

§ 24

(1) Ve specializované průpravě v oboru

1. a) veterinární kontrola hygieny chovu hospodářských zvířat, zacházení s nimi a veterinární prevence získá účastník specializované průpravy zejména základní znalosti anatomie, fyziologie, patologie a patologické anatomie hospodářských zvířat, základní znalosti požadavků na ošetřování, výživu, označování a evidenci, ochranu zdraví a pohody hospodářských zvířat, včetně příznaků nákaz a jiných onemocnění těchto zvířat, zásady podávání veterinárních léčivých přípravků a zjišťování jejich reziduí, znalosti metod a postupů hygienické kontroly chovů hospodářských zvířat, jmenovitě jejich ošetřování, výživy, prostředí, v němž tato zvířata žijí a produkují, a jejich přepravy, provádění některých veterinárních preventivních úkonů a odběru vzorků k laboratornímu vyšetření a základy laboratorní diagnostiky,
2. b) veterinární kontrola dodržování hygienických podmínek výroby a zpracovávání živočišných produktů a jejich uvádění do oběhu získá účastník specializované průpravy zejména základní znalosti anatomie, fyziologie, patologie a patologické anatomie hospodářských zvířat, základní znalosti požadavků na ošetřování, výživu, označování a evidenci, ochranu zdraví a pohody hospodářských zvířat, včetně příznaků nákaz a jiných onemocnění těchto zvířat, zásady podávání veterinárních léčivých přípravků a zjišťování jejich reziduí, znalosti metod a postupů zacházení s jatečnými zvířaty, jejich porážení, prohlídky před poražením, prohlídky po poražení, posuzování poražených jatečných zvířat a jejich částí včetně určování a popisu těch, které jsou změněné, určení druhu zvířete prostřednictvím vyšetření typické části jeho těla, hygienické kontroly dodržování podmínek schválení podniků a jiných zařízení a podmínek jejich provozu, jakož i požadavků na balení živočišných produktů, označování jejich zdravotní nezávadnosti a jejich skladování, hygienické kontroly stavu dopravních prostředků a jejich nákladů a odběru vzorků k laboratornímu vyšetření,
3. c) pohraniční veterinární kontrola získá účastník specializované průpravy zejména základní znalosti anatomie, fyziologie, patologie a patologické anatomie hospodářských zvířat, základní znalosti požadavků na ošetřování, výživu, označování a evidenci, ochranu zdraví a pohody hospodářských zvířat, včetně příznaků nákaz a jiných onemocnění těchto zvířat, zásady podávání veterinárních léčivých přípravků a zjišťování jejich reziduí, hygieny a technologie výroby a zpracovávání živočišných produktů, jakož i požadavků na balení živočišných produktů, označování jejich zdravotní nezávadnosti a jejich skladování, znalosti dovozních a tranzitních podmínek, provádění kontroly dokladů a totožnosti dovážených, popřípadě provážených zvířat a živočišných produktů, provádění fyzické kontroly dovážených, popřípadě provážených zvířat a živočišných produktů, hygienické kontroly dopravních prostředků a jejich nákladů, opatření v případech nesplnění dovozních nebo tranzitních podmínek a odběru vzorků k laboratornímu vyšetření.

(2) Účastníci specializované průpravy ve všech oborech získají také potřebné znalosti hygieny práce, právních předpisů a administrativních úkonů, které se vztahují k činnosti veterinárních asistentů.

§ 25

(1) Na závěr specializované průpravy se její účastníci podrobí závěrečné zkoušce, která má teoretickou a praktickou část. Zkouška probíhá před zkušební komisí; předseda a další členové zkušební komise jsou jmenováni ústředním ředitelem z odborníků Státní veterinární správy a Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně. Předseda zkušební komise organizuje její práci a průběh zkoušky a dbá na její odbornou úroveň.

(2) Ústřední ředitel určuje termín a místo konání zkoušky.

(3) Výsledek zkoušky, o němž rozhoduje zkušební komise hlasováním, se hodnotí: zkouška složena nebo zkouška nesložena.

(4) Předseda zkušební komise vyhotoví o průběhu zkoušky protokol, který podepisují všichni členové komise a ve kterém uvede:

1. a) datum a místo konání zkoušky,
2. b) jména a příjmení předsedy a ostatních členů komise,
3. c) výsledek zkoušky a
4. d) důležité okolnosti, které nastaly v průběhu zkoušky.

(5) Na základě úspěšně složené zkoušky vydá Státní veterinární správa účastníkovi specializované průpravy osvědčení o získání odborné způsobilosti veterinárního asistenta.

(6) Účastník specializované průpravy, který zkoušku nesložil, může požádat o její opakování, a to nejdříve po 3 měsících, kdy mu bylo oznámeno, že tuto zkoušku nesložil. Opakování zkoušky lze povolit pouze jednou.

(7) Účastník specializované průpravy, který zkoušku nesložil a nepožádal o její opakování nejpozději do 6 měsíců ode dne, kdy mu bylo oznámeno, že tuto zkoušku nesložil, a účastník specializované průpravy, který nesložil ani opakovanou zkoušku, absolvuje před další zkouškou znovu specializovanou průpravu.

§ 26

(1) Výčet diplomů, vysvědčení (osvědčení) a jiných dokladů o požadovaném vzdělání občanů členských států, kteří se podle zákona považují za veterinární lékaře, jsou uvedeny v příloze č. 3 k této vyhlášce¹³).

(2) Studijní předměty, které musí být zahrnuty v magisterském studijním programu v oblasti veterinárního lékařství a hygieny, znalosti a dovednosti, které jsou předpokladem k získání diplomu, vysvědčení nebo jiného dokladu o požadovaném vzdělání ve veterinárním lékařství a hygieně, jsou uvedeny v příloze č. 4 k této vyhlášce¹⁴).

§ 27

Odborný kurz pro odchyt toulavých a opuštěných zvířat a zacházení s nimi včetně péče o ně v útulcích pro zvířata se organizuje v rozsahu 30 hodin teoretické výuky a 5 hodin praktického cvičení. Účastník odborného kurzu získá základní znalosti anatomie a fyziologie psů a koček, etologie zvířat, onemocnění psů a koček, zejména se zřetelem na onemocnění přenosná ze zvířat na člověka, znalosti techniky odchytu psů a koček, používaných metod a pomůcek, zdravotních rizik a bezpečnosti práce při odchytu psů a koček, regulace populace psů a koček, zásad zřizování, provozu a kontrol útulků pro odchycená a opuštěná zvířata, jakož i právních předpisů, které se vztahují k odchytu toulavých zvířat a zacházení s nimi.

§ 28

Odborný kurz pro sběr a neškodné odstraňování kadáverů zvířat v zájmovém chovu se organizuje v rozsahu 30 hodin teoretické výuky. Účastník odborného kurzu získá základní znalosti používaných metod a pomůcek nezbytných pro sběr a neškodné odstraňování kadáverů zvířat v zájmovém chovu, dále znalosti zdravotních rizik a bezpečnosti práce při sběru a neškodném odstraňování kadáverů zvířat, jakož i právních předpisů, které se vztahují ke sběru a neškodnému odstraňování kadáverů zvířat.

§ 29

(1) Na závěr odborného kurzu podle § 27 se jeho účastníci podrobí teoretické a praktické zkoušce před zkušební komisí krajské veterinární správy, která je tříčlenná. Předsedu a další členy zkušební komise jmenuje ředitel krajské veterinární správy z odborníků krajské veterinární správy a Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně.

(2) Zkouška podle odstavce 1 zahrnuje zkušební test, ústní pohovor a praktickou část.

(3) Na závěr odborného kurzu podle § 28 se jeho účastníci podrobí teoretické zkoušce před zkušební komisí krajské veterinární správy, která je tříčlenná. Předsedu a další členy zkušební komise jmenuje ředitel krajské veterinární správy v dohodě s ústředním ředitelem z odborníků krajské veterinární správy a Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně.

(4) Zkouška podle odstavce 3 probíhá formou písemného zkušebního testu. V případě nesplnění písemného zkušebního testu se uchazeč podrobí ústnímu pohovoru před zkušební komisí.

(5) Výsledek zkoušky podle odstavců 1 a 3, o němž rozhoduje zkušební komise hlasováním, se hodnotí stupni: zkouška složena, zkouška nesložena.

(6) O výsledku zkoušky podle odstavců 1 a 3 vyhotoví předseda zkušební komise protokol. Na základě úspěšně složené zkoušky podle odstavců 1 a 3 získá účastník odborného kurzu osvědčení.

(7) Účastník odborného kurzu podle § 27 nebo 28, který zkoušku nesložil, může požádat o její opakování, a to nejdříve po 3 měsících.

(8) Účastník odborného kurzu podle § 27 nebo 28, který zkoušku nesložil a nepožádal o její opakování nejpozději do 6 měsíců ode dne, kdy mu bylo oznámeno, že tuto zkoušku nesložil, absolvuje před další zkouškou znovu odborný kurz.

§ 30

(1) Specializované školení se zaměřením na vyšetřování těl ulovené volně žijící zvěře v souladu s přímo použitelným předpisem Evropské unie v oblasti zvláštních hygienických pravidel pro potraviny živočišného původu¹⁰) vztahující se k vyšetřování těl ulovené volně žijící zvěře proškolenou osobou organizuje vysoká škola s veterinárním studijním programem (dále jen „organizátor“) v rozsahu 17 hodin teoretické výuky.

(2) Pro absolventy vysoké školy, kteří dosáhli vzdělání během nejméně pětiletého denního teoretického a praktického studia v magisterském studijním programu v oblasti veterinárního lékařství¹¹), organizuje organizátor specializované školení se zaměřením na vyšetřování těl ulovené volně žijící zvěře v souladu s přímo použitelným předpisem Evropské unie v oblasti zvláštních hygienických pravidel pro potraviny živočišného původu¹²) vztahující se k vyšetřování těl ulovené volně žijící zvěře proškolenou osobou v rozsahu 5 hodin teoretické výuky.

§ 31

(1) Na závěr specializovaného školení podle § 30, nejpozději však do 3 týdnů od skončení specializovaného školení, se jeho účastníci podrobí zkoušce před zkušební komisí, která je tříčlenná. Předsedu a další členy zkušební komise jmenuje a odvolává organizátor ze zástupců Státní veterinární správy, organizátora a mysliveckých sdružení. Organizátor určuje termín a místo konání zkoušky.

(2) Zkouška podle odstavce 1 probíhá formou písemného testu. Test je sestavován náhodným výběrem jednotlivých zkušebních otázek vypracovaných organizátorem z oblasti specializovaného školení podle § 30. Ke každé otázce jsou přiřazeny 3 možné odpovědi, z nichž více odpovědí může být správných. Každá správná odpověď je hodnocena 1 bodem. Výsledek zkoušky, o němž rozhoduje zkušební komise na základě dosažených bodů z písemného testu, se hodnotí stupni: zkouška složena, zkouška nesložena. K hodnocení stupněm zkouška složena je třeba nejméně 75 % správných odpovědí. O výsledku zkoušky vyhotoví předseda zkušební komise protokol. Test ze specializovaného školení podle

1. a) § 30 odst. 1 obsahuje celkem 60 otázek a na vykonání zkoušky se stanoví doba 60 minut,
2. b) § 30 odst. 2 obsahuje celkem 40 otázek a na vykonání zkoušky se stanoví doba 40 minut.

(3) Účastníku specializovaného školení je po vyhodnocení zkoušky zkušební komisí předáno písemné sdělení o výsledku zkoušky.

(4) Na základě složené zkoušky získá účastník specializovaného školení osvědčení o způsobilosti k vyšetřování těl ulovené volně žijící zvěře a je oprávněn provádět vyšetření těl ulovené volně žijící zvěře jako proškolená osoba. Vzor osvědčení je uveden v příloze č. 5 k této vyhlášce.

(5) Účastník specializovaného školení, který zkoušku nesložil, může písemně požádat organizátora o její opakování, a to nejdříve po 3 měsících následujících po dni, kdy mu bylo oznámeno, že zkoušku nesložil. Zkoušku lze opakovat pouze jednou.

(6) Účastník specializovaného školení, který zkoušku nesložil a nepožádal o její opakování nejpozději do 6 měsíců ode dne, kdy mu bylo oznámeno, že tuto zkoušku nesložil, absolvuje před další zkouškou znovu specializované školení.