Platné znění

Nařízení vlády, kterým se stanoví imisní limity a podmínky a způsob sledování, posuzování, hodnocení a řízení kvality ovzduší

Příloha č. 4

k nařízení vlády č. 350/2002 Sb.

Kritéria pro určování minimálního počtu bodů vzorkování kontinuálního měření koncentrací znečišťujících látek ve vnějším ovzduší

Kritéria pro určování minimálního počtu bodů vzorkování kontinuálního měření koncentrací oxidu siřičitého (SO2), suspendovaných částic, oxidu dusičitého (NO2) a oxidů dusíku, olova, oxidu uhelnatého, benzenu, kadmia a amoniaku ve vnějším ovzdušíČást A

  1. 1. Minimální počet bodů vzorkování kontinuálního měření pro účely posouzení dodržování imisních limitů na ochranu lidského zdraví a zvláštních imisních limitů v oblastech se zhoršenou kvalitou ovzduší a sídelních seskupeních, kde jediným zdrojem informací je kontinuální měření
    1. a) při znečištění z rozptýlených zdrojů znečišťování ovzduší
      Příloha č. 4 Kritéria pro určování minimálního počtu bodů vzorkování kontinuálního měření koncentrací znečišťujících látek ve vnějším ovzduší Kritéria pro určování minimálního počtu bodů vzorkování kontinuálního měření koncentrací oxidu siřičitého (SO2), suspendovaných částic, oxidu dusičitého (NO2) a oxidů dusíku, olova, oxidu uhelnatého, benzenu, kadmia a amoniaku ve vnějším ovzduší
      Velikost populace v sídelním seskupení nebo v oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší (v tisících) Jestliže koncentrace překračují horní mez posouzení Jestliže maximální koncentrace leží mezi horní a dolní mezí posouzení Pro SO2 a NO2, v sídelních seskupeních, kde maximální koncentrace leží pod dolní mezí posouzení
      0-250 1 1 -
      250-499 2 1 1
      500-749 2 1 1
      750-999 3 1 1
      1 000-1 499 4 2 1
      1 500-1 999 5 2 1
      2 000-2 749 6 3 2
      2 750-3 749 7 3 2
      3 750-4 749 8 4 2
      4 750-5 999 9 4 2
      > 6 000 10 5 3
      0 Pro NO2 a suspendované částice se zahrnuje
      nejméně 1 stanice pro měření pozadí a 1 stanice orientovaná na měření vlivu dopravy
    1. b) při znečištění z bodového zdroje znečišťování ovzduší

      Počet bodů vzorkování kontinuálního měření pro účely posuzování znečištění v blízkosti bodových zdrojů znečišťování ovzduší se vypočítá s přihlédnutím k úrovni emisí, pravděpodobnému prostorovému rozložení koncentrací znečišťujících látek a jejich distribuci ve vnějším ovzduší a potenciální expozici populace.

  1. 2. Minimální počet bodů vzorkování kontinuálního měření pro posouzení dodržování imisních limitů pro ochranu ekosystémů a vegetace v oblastech se zhoršenou kvalitou ovzduší kromě sídelních seskupení
    Příloha č. 4 Kritéria pro určování minimálního počtu bodů vzorkování kontinuálního měření koncentrací znečišťujících látek ve vnějším ovzduší Kritéria pro určování minimálního počtu bodů vzorkování kontinuálního měření koncentrací oxidu siřičitého (SO2), suspendovaných částic, oxidu dusičitého (NO2) a oxidů dusíku, olova, oxidu uhelnatého, benzenu, kadmia a amoniaku ve vnějším ovzduší
    Jestliže maximální koncentrace překračují horní mez posouzení Jestliže maximální koncentrace leží mezi horní a dolní mezí posouzení
    jedna stanice na každých 20 000 km2jedna stanice na každých 40 000 km2

Kritéria pro určování minimálního počtu bodů vzorkování kontinuálního měření koncentrací ozonu a relevantních prekurzorů ozonuČást B

  1. 1. Minimální počet bodů vzorkování kontinuálního měření pro účely posouzení dodržování cílových imisních limitů, dlouhodobých imisních cílů, zvláštních imisních limitů pro informování a varování veřejnosti v místech, kde je kontinuální měření jediným zdrojem informací
    Příloha č. 4 Kritéria pro určování minimálního počtu bodů vzorkování kontinuálního měření koncentrací znečišťujících látek ve vnějším ovzduší Kritéria pro určování minimálního počtu bodů vzorkování kontinuálního měření koncentrací oxidu siřičitého (SO2), suspendovaných částic, oxidu dusičitého (NO2) a oxidů dusíku, olova, oxidu uhelnatého, benzenu, kadmia a amoniaku ve vnějším ovzduší Kritéria pro určování minimálního počtu bodů vzorkování kontinuálního měření koncentrací ozonu a relevantních prekurzorů ozonu
    Velikost populace (v tisících) Sídelní seskupení (městské a předměstské)* Jiné oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší* (předměstské a venkovské) Venkovské pozadí
    < 250 1 1 stanice/ 25 000 km2
    jako průměrná hustota
    pro všechny oblasti
    na území státu
    < 500 1 2
    < 1000 2 2
    < 1500 3 3
    < 2000 3 4
    < 2750 4 5
    < 3750 5 6
    > 3750 1 další stanice na každé 2 milióny obyvatel 1 další stanice na každé 2 milióny obyvatel
  2. Poznámka:
  3. * Alespoň 1 stanici umístit do předměstských oblastí, pokud je zde vyšší expozice populace. V sídelních seskupeních nejméně 50 % stanic umístit do předměstských oblastí.
  1. 2. Minimální počet bodů vzorkování kontinuálního měření pro oblasti (oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší a sídelní seskupení) dosahující dlouhodobých imisních cílů

    Počet bodů vzorkování ozonu musí být, ve spojení s jinými způsoby doplňkového posuzování, jako je zejména modelování kvality ovzduší a společné měření pro ozon a oxid dusičitý, dostatečný pro zkoumání trendu znečištění ovzduší ozonem a kontrolu plnění dlouhodobých cílů. Počet stanic umístěných v předměstských oblastech sídelních seskupení a ve venkovských oblastech kolem sídelních seskupení může být snížen na jednu třetinu počtu uvedeného v bodu 1. Pokud by v důsledku tohoto postupu nepřipadala na oblast se zhoršenou kvalitou ovzduší žádná stanice, je nutné zajistit v souladu s počtem stanic v sousedních oblastech dostatečné posouzení koncentrací ozonu vzhledem k dlouhodobým cílům.

    V oblastech se zhoršenou kvalitou ovzduší a v sídelních seskupeních, ve kterých je měření ozonu povinné, se též umisťují body vzorkování pro kontinuální měření oxidu dusičitého, a to na minimálně 50 % měřicích míst ozonu, která jsou lokalizována v každé oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší nebo v sídelním seskupení v souladu s výše uvedenými kritérii (část B, bod 1).

    V oblastech se zhoršenou kvalitou ovzduší a v sídelních seskupeních, ve kterých je informace z povinných stanic nahrazena informací z ostatních zdrojů, jako je objektivní odhad, modelování, náhodné měření nebo indikativní měření, se celkový počet měřicích míst stanovený ve větě páté snižuje na jednu třetinu. V každé oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší a sídelním seskupení musí být umístěna nejméně 1 stanice. V tomto případě se oxid dusičitý měří na všech stanicích s výjimkou venkovských pozaďových stanic, je stanice reprezentující úroveň znečišťujících látek v daném území v místech, která nejsou zatížena emisemi zdroje znečišťování ovzduší.

Příloha č. 5

k nařízení vlády č. 350/2002 Sb.

Cíle kvality údajů a kompilace výsledků posouzení kvality vnějšího ovzduší

  1. 1. Cíle kvality údajů
    1. a) jako vodítko pro programy zlepšení kvality ovzduší jsou stanoveny následující cíle kvality údajů pro požadovanou přesnost a správnost metod posuzování, a minimální pokrytí času a sběru dat měření
      Příloha č. 5 Cíle kvality údajů a kompilace výsledků posouzení kvality vnějšího ovzduší
      Oxid siřičitý Hmotné částice a olovo Benzen Oxid uhelnatý Ozon, oxid dusnatý a oxid dusičitý
      Kontinuální měření
      Nejistota jednotlivých měření 15% 25% 25% 15% 15%
      Minimální sběr verifikovaných dat 90% 90% 90% 90% 90% během léta 75% během zimy
      Minimální pokrytí času 35 % městské pozaďové stanice a dopravní stanice
      (rozložena během roku tak, aby postihla různé meteorologické a dopravní situace) 90% průmyslové stanice
      Indikativní měření
      Nejistota jednotlivých měření 25% 50% 30% 25% 30%
      Minimální sběr verifikovaných dat 90% 90% 90% 90% 90%
      Minimální pokrytí času 14 % * 14 % * 14 % * 14 % * > 10% během letního období
      Modelování
      Nejistota:
      Hodinové průměry ** 50 % - 60 % - - - 50%
      Osmihodinové denní maximum - - - - 50%
      Osmihodinové průměry - - - 50% -
      Denní průměry 50% - - - -
      Roční průměry 30% 50% 50% - -
      Objektivní odhad
      Nejistota 75% 100% 100% 75% 75%
    2. Poznámka:
    3. * 1 měření týdně, rovnoměrně po celý rok, nebo 8 týdnů, rovnoměrně rozložených po celý rok.
    4. ** Přes den (nikoli v noci).
    1. b) přesnost měření je definována v “Příručce pro vyjádření nejistoty měření“ (ISO 1993) nebo v ISO 5725-1 “přesnost (a správnost) metod měření a výsledků“ (1994). Procenta uvedená v tabulce se týkají jednotlivých měření zprůměrovaných za dobu pro výpočet imisních limitů, resp. cílových imisních limitů a dlouhodobých imisních cílů, pro 95% interval důvěryhodnosti. Přesnost pro kontinuální měření je třeba interpretovat tak, že se použije v případě koncentrace použité pro daný limit.
    2. c) přesnost modelování a objektivní odhadování je definováno jako maximální odchylka od naměřených a vypočítaných úrovní koncentrace za dobu pro výpočet daného limitu, aniž by byl brán v potaz čas události.
    3. d) pokrytí času je definováno jako procento času uvažovaného pro stanovení imisního limitu, během kterého je měřena koncentrace znečišťující látky. Sběr dat je definován jako procento času měření, během kterého přístroj poskytuje platné údaje. Požadavky na minimální sběr dat a pokrytí času nezahrnují ztráty dat v důsledku pravidelné kalibrace nebo obvyklé údržby přístrojů.
  1. 2. Výsledky posouzení kvality vnějšího ovzduší

    (1) V oblastech se zhoršenou kvalitou ovzduší a sídelních seskupeních, ve kterých jsou k doplnění informací získaných měřením nebo jako jediný způsob posouzení kvality vnějšího ovzduší používány jiné zdroje informací než měření, je třeba provést kompilaci následujících informací:

    1. a) popis provedeného posuzování,
    2. b) použité specifické metody s odkazy na popis těchto metod,
    3. c) zdroje dat a informací,
    4. d) popis výsledků, včetně posouzení správnosti údajů, a zejména rozsah jakékoli oblasti nebo délka silnice v oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší nebo sídelním seskupení, v nichž koncentrace překračují hodnotu (hodnoty) imisních limitů, resp. cílových imisních limitů nebo dlouhodobé imisní cíle nebo případně hodnoty imisních limitů zvětšené o meze tolerance, a jakékoli oblasti, v níž koncentrace překračují horní mez posuzování nebo dolní mez pro posuzování,
    5. e) pro imisní limity, cílové imisní limity nebo dlouhodobé imisní cíle, jejichž cílem je ochrana zdraví lidí, skupiny populace, jež jsou potenciálně exponovány koncentracím přesahujícím limitní hodnoty.

    (2) V oblastech se zhoršenou kvalitou ovzduší a v sídelních seskupeních se vytvářejí mapy ukazující distribuci koncentrací znečišťujících látek.

  1. 3. Standardizace

    Pro oxid siřičitý, oxidy dusíku, benzen, oxid uhelnatý a ozon musí být objem přepočten na teplotu 293,15 K a tlak 101,325 kPa.

Příloha č. 6

k nařízení vlády č. 350/2002 Sb.

Referenční metody měření a analýzy znečišťujících látek, kalibrace přístrojů a stanovení hmotnosti prašného spadu

Referenční metody měření a analýzy znečišťujících látekČást A

  1. 1. Referenční metoda pro analýzu oxidu siřičitého
    1. a) Norma ISO 6767 Stanovení hmotnostní koncentrace oxidu siřičitého s tetrachlortuťnatanem a pararosanilinem
    2. b) Norma ISO/FDIS 10498 Vnější ovzduší - stanovení oxidu siřičitého - UV-fluorescenční metoda
  1. 2. Referenční metoda pro vzorkování a měření suspendovaných částic frakce PM10
    1. a) ČSN ISO 7708 (definice frakcí) Velkoobjemové zařízení k odběru vzorků nebo nízkoobjemové zařízení s průtokem alespoň 2 m3.h-1 s impaktorem, gravimetrické stanovení
    2. b) Norma EN 12341 “Kvalita ovzduší - Zkušební postup prokazování ekvivalence k referenční metodě vzorkování pro frakci PM10 suspendovaných částic“. Princip měření je založen na zachycování frakce PM10 suspendovaných částic na filtru a jejich gravimetrickém stanovení.
  1. 3. Referenční metody analýzy oxidu dusičitého a oxidů dusíku

    Norma ISO 7996: 1985 Vnější ovzduší - stanovení hmotnostních koncentrací oxidů dusíku - chemiluminiscenční metoda.

  1. 4. Referenční metoda pro vzorkování olova a pro analýzu olova
    1. a) Referenční metodou pro vzorkování olova je metoda atomové absorpční spektrometrie.
    2. b) Norma ISO 9855: 1993 Vnější ovzduší - stanovení obsahu olova v částicích aerosolu zachycených ve filtrech. Metoda atomové absorpční spektroskopie.
  1. 5. Referenční metoda pro analýzu oxidu uhelnatého

    Bezrozptylová infračervená spektrometrická metoda

  1. 6. Referenční metoda pro vzorkování benzenu a pro analýzu benzenu
    1. a) US EPA TO 14 Odběr pomocí kanystrů s aktivním odběrem, plynová chromatografie s plamenoionizačním detektorem
    2. b) US EPA TO 17 Aktivní odběr volatilních látek na sorbenty
  1. 7. Referenční metoda pro stanovení koncentrace kadmia

    Odběr thorakálních částic a stanovení metodou atomové absorpční spektroskopie

  1. 8. Referenční metoda pro stanovení koncentrace amoniaku

    Norma ČSN 834728 fotometrická metoda - Nessler

  1. 9. Referenční metoda pro stanovení koncentrace arsenu

    Norma CEN/TC 264 WG 14

  1. 10. Referenční metoda pro stanovení koncentrace niklu

    Norma CEN/TC 264 WG 14

  1. 11. Referenční metoda pro stanovení koncentrace rtuti
    1. a) Nízkoteplotní plynová atomová fluorescenční spektrometrie
    2. b) Manuální metoda - křemenný filtr + amalgamátor
  1. 12. Referenční metoda pro stanovení koncentrace polycyklických aromatických uhlovodíků vyjádřených jako benzo(a)pyren

    HPLC a GC-MS metoda – US EPA TO 13

  1. 13. Referenční metoda pro analýzu ozonu

    Norma ISO FDIS 13964 UV fotometrická metoda

  1. 14. Referenční metoda pro stanovení množství prašného spadu

    Spad se zachycuje do otevřených nádob vystavených volně na sledovaném místě. Zachycený spad se váží. Podrobné stanovení postupu odběru vzorků a analýzy je uvedeno v části C této přílohy.

Kalibrování přístrojů pro měření ozonuČást B

Kalibrační metoda pro kalibrování přístrojů pro měření ozonu je stanovena normou ISO FDIS 13964, VDI 2468, Bl. 6 - Referenční UV-fotometr.

Stanovení hmotnosti prašného spaduČást C

Zařízení potřebná pro realizaci metody:

  1. 1. Sedimentační nádoby – zavařovací láhve „masovky“ obsahu 1 litr, vnitřní průměr 90 ± 2 mm, výška 145 mm, s víčky, gumovým těsněním a plechovými uzávěry.
  2. 2. Držáky sedimentačních lahví s vhodnou objímkou pro upevnění na sloupech, stožárech apod. (podle místních podmínek) a s plechovým krytem na sedimentační láhev, jejíž okraj má být aspoň 40 cm od okraje sloupu. Kryt je opatřen drátěným kruhem o poloměru o 15 cm větším, než je poloměr krytu umístěný 15 cm nad jeho okrajem. Kruh slouží k ochraně sedimentu před znečištěním ptačím trusem.
  3. 3. Odpařovací skleněné, porcelánové nebo platinové misky.

    Odběr vzorků:

    Držáky sedimentačních lahví se umísťují ve výšce okolo 3 m vždy po 2 na stanovených místech ve sledovaném území. Dvojice sedimentačních lahví se umísťují tak, aby byl co nejvíce vyloučen vliv větrného stínu nosného sloupu. Láhve se plní 250 ml destilované vody obsahující 25 ml propanolu nebo izopropanolu, v zimě lze užít roztok až 1 + 1. Odkryté láhve se exponují vždy 1 měsíc.

    Provedení analýzy:

    Obsah lahví se kvantitativně přenese na zvážené odpařovací misky a při 105 °C odpaří do konstantní hmotnosti a váží. Z rozdílu hmotnosti se zjistí hmotnost sedimentu. V odpařeném sedimentu se podle potřeby stanoví pH 1 % výluhu (odparek se rozpustí v takovém množství destilované vody, aby na 100 ml suspenze připadl 1 g prachu), látky v žáru netěkající (vyžíháním při 700 °C do konstantní hmotnosti) nebo obsah jiných škodlivin. Hmotnost sedimentu v každé láhvi se stanoví zvlášť.

    Výpočet analýzy:

    Je-li a – hmotnost zachyceného sedimentu v g,

    e – expozice ve dnech,

    d – průměr sedimentační nádoby v cm

    je prašný spad roven

    3,82*105 * a / d2 * e (g/m2) za 30 dní.