Nařízení vlády, kterým se stanoví emisní limity a další podmínky provozování spalovacích stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší

Příloha č. 5

HODNOTY EMISNÍCH FAKTORŮ PRO STANOVENÍ MNOŽSTVÍ EMISÍ VÝPOČTEM PŘI SPALOVÁNÍ PALIV

1. Ap - obsah popela v původním vzorku tuhých paliv (% hm.)
2. Sp - obsah síry v původním vzorku tuhých paliv (% hm.)
3. S - obsah síry v původním vzorku paliva pro:
   1. - kapalná paliva (% hm.)
   2. - propan-butan (g/kg)
   3. - plynná paliva (mg/m³)

Příloha č. 6

Emisní limity při spalování více druhů paliv

1. 1. U zařízení používajícího současně 2 nebo více druhů paliv se stanoví hodnoty emisních limitů takto:
   1. a) za prvé přiřazením hodnoty emisního limitu odpovídající každému jednotlivému palivu a znečišťující látce v závislosti na jmenovitém tepelném příkonu zařízení,
   2. b) za druhé určením vážené hodnoty emisních limitů jednotlivých druhů paliv, a to tak, že jednotlivé hodnoty emisních limitů se vynásobí tepelným příkonem každého paliva a tento součin se vydělí součtem tepelných příkonů dodaných všemi palivy,
   3. c) za třetí se vážené limitní hodnoty pro jednotlivá paliva sečtou.

1. 2. U jednotek spalujících více druhů paliv, ve kterých se používají zbytky z destilace a zpracování ropy samostatně nebo s jinými druhy paliv pro vlastní spotřebu, platí bez ohledu na ustanovení bodu 1 předpisy pro palivo s nejvyšším emisním limitem, pokud během provozu zařízení činí podíl, jímž přispívá toto palivo k souhrnu tepelných příkonů dodaných všemi palivy, alespoň 50 %.
   Je-li podíl směrodatného paliva nižší než 50 %, stanoví se hodnota emisního limitu na základě poměrného podílu tepelného příkonu zabezpečeného jednotlivými palivy na součtu tepelných příkonů všech paliv takto:
   1. a) za prvé přiřazením hodnoty emisního limitu odpovídající každému jednotlivému palivu a odpovídající znečišťující látce v závislosti na jmenovitém tepelném příkonu zařízení,
   2. b) za druhé se vypočte hodnota emisního limitu pro směrodatné palivo (palivo s nejvyšší hodnotou emisního limitu a v případě dvou druhů paliv se stejnou hodnotou emisního limitu, palivo s vyšším tepelným příkonem); tato hodnota se získá vynásobením hodnoty emisního limitu příslušného paliva dvěma a od tohoto součinu se odečte hodnota emisního limitu paliva s nejnižší hodnotou emisního limitu,
   3. c) za třetí se určí vážené hodnoty emisních limitů pro jednotlivá paliva, které se získají vynásobením vypočtené hodnoty emisního limitu paliva tepelným příkonem směrodatného paliva, a další jednotlivé hodnoty emisních limitů se vynásobí tepelným příkonem dodaným každým palivem a výsledek násobení se podělí součtem tepelných příkonů dodaných všemi palivy,
   4. d) za čtvrté se vážené hodnoty emisních limitů pro jednotlivá paliva sečtou.

1. 3. Jako alternativu k bodu 2 lze použít následující průměrné hodnoty emisních limitů pro oxid siřičitý (bez ohledu na použitou kombinaci paliv):
   1. a) pro zařízení uvedená do provozu před 1. lednem 2004 v průměru 1000 mg/m³ pro všechna taková zařízení v rámci rafinerie;
   2. b) u nových zařízení uvedených do provozu po 1. lednu 2004 v průměru 600 mg/m³ pro všechna taková zařízení v rámci rafinerie s výjimkou plynových turbín.

1. 4. Použití jiných druhů paliv při najíždění a stabilizaci zařízení spalujících tuhá paliva se nepovažuje za spoluspalování paliv podle § 2 písm. d).

Příloha č. 7

Zjišťování znečišťujících látek a kontrola účinnosti malých zdrojů

1. 1. Kontrola účinnosti spalování
   1. 1) Každý malý zdroj musí spalovat palivo alespoň s účinností spalování podle § 11 a bodu 2 této přílohy.
   2. 2) Účinnost spalování se vypočte nepřímou metodou. Výpočet vychází ze souboru naměřených a vypočítaných údajů uvedených v tabulce.

      Příloha č. 7 Zjišťování znečišťujících látek a kontrola účinnosti malých zdrojů

      měřené veličiny				vypočtené údaje
      název	značka	jednotka	metoda měření	název	značka	jednotka	metoda výpočtu
      obsah kyslíku	φ(O2)	[%]	elektrochemický článek	obsah oxidu uhličitého	φ(CO2)	[%]	Výpočtem z max. obsahu CO2 v palivu
      obsah CO	φ(CO)	[ml/m3] [ppm]	elektrochemický článek	přebytek vzduchu	λ	-	Poměrem skutečného množství vzduchu k teoretické spotřebě
      teplota spalin	t	[°C]	termočlánek	komínová ztráta	ξ	[%]	Z teploty spalin, nasávaného vzduchu, kyslíku a parametrů paliva
      teplota spalovacího vzduchu	t(sv)	[°C]	termočlánek
      statický tlak ve spalinové cestě	p	[Pa]	membránové čidlo

      Při měření veličin nutných pro výpočet účinnosti spalovacího procesu u malých zdrojů se postupuje podle těchto zásad:

      1. - měření je možno zahájit teprve v okamžiku, kdy je zdroj v ustáleném provozním stavu,
      2. - měřicí sonda se umísťuje do otvoru, který je u nově instalovaných malých zdrojů součástí spalinového hrdla zdroje. Je nutné dodržovat zásadu, aby měřicí místo bylo v blízkosti spalinového hrdla zdroje a nedocházelo tak k ředění spalin a zkreslení naměřených hodnot. U atmosférických hořáků (zdroje s atmosférickými hořáky) může být pro měření využit otvor přerušovače tahu,
      3. - vlastní měření se provádí opakovaně, nejméně třikrát v intervalu nejméně 10 minut při jmenovitém výkonu zdroje nebo zařízení.

      Účinnost spalování se vypočte z následujícího vztahu

      η = 100 - ξ

      Příloha č. 7 Zjišťování znečišťujících látek a kontrola účinnosti malých zdrojů

      η	účinnost spalování
      ξ	komínová ztráta

      Při hodnocení účinnosti spalování se uvažuje pouze komínová ztráta. Další ztráty, jako jsou poměrná ztráta mechanickým a plynným nedopalem a poměrná ztráta sdílením tepla do okolí, se neuvažují.

   1. 3) Každý spalovací zdroj musí spalovat palivo tak, aby koncentrace CO ve spalinách nepřekročila maximální hodnotu 1000 ml/m³ ( ppm ) při referenčním obsahu kyslíku (O₂).

      Hodnota koncentrace CO se vypočítá se z následujícího vztahu

      CO_max = CO x λ

      CO_max < 1000 ( ppm )

      Příloha č. 7 Zjišťování znečišťujících látek a kontrola účinnosti malých zdrojů

      COmax	maximální hodnota CO [ppm]
      CO	CO naměřené [ppm]
      λ	přebytek vzduchu

      Hodnoty referenčního obsahu kyslíku (O₂):

      Příloha č. 7 Zjišťování znečišťujících látek a kontrola účinnosti malých zdrojů

      Pro plynná paliva	3 %
      Pro tuhá paliva	6 %

1. 2. Limity účinnosti spalování

   Každý malý zdroj musí spalovat palivo alespoň s limitní účinností spalování podle § 11 tohoto nařízení uvedenou v tabulce, nebo s účinností vyšší.

   Platné limitní účinnosti spalování pro spotřebiče spalující kapalná a plynná paliva pro uvedený výkonový rozsah

   Příloha č. 7 Zjišťování znečišťujících látek a kontrola účinnosti malých zdrojů

   jmenovitý tepelný výkon	datum uvedení spotřebiče do provozu
   [kW]	do 31. 12. 1982	do 31.12.1985	od 1. 1. 1990
   11 až 25	85 %	86 %	88 %
   25 až 50	86 %	87 %	89 %
   větší 50	8 7%	88 %	90 %

   Platné limitní účinnosti spalování pro spotřebiče spalující tuhá paliva pro uvedený výkonový rozsah

   Příloha č. 7 Zjišťování znečišťujících látek a kontrola účinnosti malých zdrojů

   jmenovitý tepelný výkon	datum uvedení spotřebiče do provozu
   [kW]	do 31. 12.1982	do 31.12. 1985	od 1. 1. 1990
   15 až 20	68 %	69 %	70 %
   20 až 50	70 %	71 %	72 %
   větší 50	72 %	73 %	74 %

   Poznámka: Platné limitní účinnosti spalování pro spotřebiče na tuhá paliva v závislosti na výkonu zdroje jsou převzaty z přílohy D. 1 ČSN 070240 po změně Z8.

1. 3. Kontrola spalinových cest

   Kontrolou spalinových cest prováděnou samostatně nebo při jednorázovém měření účinnosti spalování malých zdrojů znečišťování ovzduší se rozumí ověřování, zda

   1. a) je zajištěn dostatečný a bezpečný odvod a rozptyl spalin ze spotřebiče do volného ovzduší,
   2. b) je ve spalinové cestě dostatečný počet vhodných kontrolních, čisticích a měřicích otvorů,
   3. c) nejsou ohroženy životy a zdraví obyvatel objektu možným únikem spalin netěsnostmi kouřovodů a komínů,
   4. d) je zajištěn bezpečný průchod pro vymetací a čisticí nástroje v celé účinné i neúčinné výšce průduchu komína,
   5. e) je zajištěn přístup k místům kontroly a čištění komínů, kouřovodů, spotřebičů paliv a větracích průduchů umožňující, aby při jejich kontrole a čištění byly dodrženy podmínky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

   Kontrola spalinových cest se provádí podle schválených technologických postupů. Tyto postupy jsou stanoveny pro jednotlivé typy spalinových cest v závislosti na druhu připojeného spalovacího zdroje a použitého paliva. Na základě výsledků kontroly je posouzeno, zda aktuální stav spalinových cest odpovídá požadavkům stavebního zákona a příslušným technickým normám; případně je stanoven postup k odstranění zjištěných nedostatků. Kontrolou spalinových cest se zjišťuje shoda konstrukce příslušné spalinové cesty s platnými zvláštními právními předpisy¹⁾ a technickými předpisy¹⁾.

   Odkazy:

2. ¹⁾ Zákon č. 50/1976 Sb., o územním řízení a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů.
3. Vyhláška č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu.
4. Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, ve znění pozdějších předpisů.
5. Zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků.
6. ČSN EN 1443 - Komínové konstrukce - všeobecné požadavky a ČSN 734201/2002 – Komíny a kouřovody – Navrhování, provádění a připojování spotřebičů paliv
7. Platná Technická pravidla, která jsou v ČSN uvedena jako předpisy související

1. 4. Lhůty provádění kontroly spalinových cest a účinnosti spalování

   Příloha č. 7 Zjišťování znečišťujících látek a kontrola účinnosti malých zdrojů

   Druh paliva	Kontrola spalinových cesta)		Kontrola účinnosti spalování
   	Výkon v kW	Lhůty	Výkon v kW	Lhůty
   Plynná a kapalná paliva	0 až 50	1 x za 6.měsíců	11 až 50	1 × za 2. roky
   	nad 50	1 x za 3.měsíce	nad 50	1 × za 2. roky
   Tuhá paliva	0 až 50	1 x za 6.měsíců	15 až 50	1 × za 2. roky
   	nad 50	1 x za 6.měsíce	nad 50	1 × za 2. roky

2. ^a) Lhůty provádění kontrol spalinových cest jsou stanoveny vyhláškou č. 111/1981 Sb.

Příloha č. 8

Zásady vypracování Národního programu snižování emisí stávajících zvláště velkých spalovacích zdrojů a plánu snížení emisí u stávajícího zvláště velkého spalovacího zdroje

1. 1. Podle ustanovení § 54 odst. 7 zákona musí od 1. ledna 2008 stávající zvláště velké zdroje plnit plán snížení emisí u zdroje (dále jen “plán“) jako součást Národního programu snižování emisí stávajících zvláště velkých spalovacích zdrojů (dále jen “program“). Součástí opatření plánu jsou emisní stropy stanovené orgánem ochrany ovzduší, které vycházejí z limitů uváděných v příloze č. 1 k tomuto nařízení pod písmeny B a jsou stanoveny postupem uvedeným v § 54 odst. 7 zákona.
2. 2. Cílem programu je splnění požadavku dodržovat nejpozději od 1. ledna 2008 v České republice množství emisí na úrovni odpovídající emisním limitům pro nové zvláště velké zdroje stanovené pro NO_x, SO2 a tuhé znečišťující látky v bodu 1 písm. B, bodu 2 písm. B a bodu 3 písm. B přílohy č. 1 k tomuto nařízení. Program stanovuje cíl snížit celkové roční emise oxidů dusíku (NO_x), oxidu siřičitého (SO₂) a tuhých znečišťujících látek ze všech stávajících zvláště velkých zdrojů na území České republiky na úroveň, které by bylo dosaženo uplatněním emisních limitů pro nové zdroje na stávající zdroje v provozu v roce 2000 na základě průměrných hodnot skutečné roční doby provozu, použitého paliva a tepelného příkonu za posledních 5 let provozu do roku 2000 včetně. Takto vypočtené roční emise uvedených znečišťujících látek u zdroje jsou stanoveny provozovateli podle § 5 odst. 6, 7, 9 a 11 zákona při schvalování plánu jako emisní stropy, které představují cíl plánu. V důsledku uzavření zdroje zařazeného do programu nesmí dojít ke zvýšení celkových ročních emisí zbývajících zdrojů, které jsou součástí programu.V rámci programu nesmí za žádných okolností dojít k osvobození zařízení od povinnosti dodržovat ustanovení příslušných právních předpisů upravujících ochranu ovzduší. I po datu 1. ledna 2008 jsou provozovatelé povinni plnit emisní limity platné u zdrojů ke dni 31. 12. 2007 podle příloh č. 1 a č. 2 k tomuto nařízení.
3. 3. Cíl plánu zdroje stanovený postupem uvedeným v bodu 2 slouží pouze ke stanovení cíle programu v České republice. Pokud je vypočtená hodnota cíle plánu u zdroje nižší než emise znečišťující látky, stanoví cíl plánu zdroji orgán ochrany ovzduší.
4. 4. Hodnoty emisních stropů podle bodu 2 jsou základem pro vypracování plánu u konkrétního stávajícího zvláště velkého zdroje.
5. 5. V plánu provozovatel zohlední výchozí a cílovou úroveň znečišťování, koncentraci znečišťujících látek v odpadních plynech ze zdroje nebo jeho zařízení, roční hmotnostní toky emisí, způsob jejich snižování a provozní hodiny v budoucím kalendářním roce.
6. 6. Plán bude veden jako součást národního nebo krajského programu snižování emisí podle § 6 odst. 2 a 5 zákona; emise zdroje musí být zahrnuty do emisních inventur a v rámci citovaných programů vyhodnocovány.
7. 7. Do plánu musí být zařazen projekt a harmonogram rekonstrukcí nebo jiných investičních činností zajišťujících nejpozději od 1. ledna 2008 u zdroje plnění emisních stropů stanovených orgánem ochrany ovzduší.
8. 8. Kontrola plnění plánu u zdroje bude prováděna nejméně jedenkrát za rok.
9. 9. Zpřísnění emisních stropů a emisních limitů u zdrojů plnících plán bude provedeno k datu 1. ledna 2016 a dále k datu 1. ledna 2018.
10. 10. Podrobnou metodiku vypracování plánu uveřejní Ministerstvo životního prostředí ve Věstníku Ministerstva životního prostředí do 1. ledna 2003.