Nařízení vlády, kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci

Příloha č. 4

Příkladmý seznam činností, při kterých může docházet k expozici olovu

1. 1. Manipulace s koncentráty olova.
2. 2. Tavení a zušlechťování olova a zinku (primární a sekundární).
3. 3. Výroba postřiku arsenátu olova a manipulace s ním.
4. 4. Výroba oxidu olovnatého.
5. 5. Výroba dalších sloučenin olova (včetně té části výroby sloučenin alkyl olova, kde tato výroba zahrnuje vystavení zaměstnance metalickému olovu a jeho iontovým sloučeninám).
6. 6. Výroba barev, smaltů, nátěrových hmot a tmelů obsahujících olovo.
7. 7. Výroba baterií a jejich regenerace (do té míry, do jaké se používá nebo je přítomno olovo).
8. 8. Řemeslnické a umělecké práce v cínu a olovu.
9. 9. Výroba olověné pájky.
10. 10. Výroba olověné munice.
11. 11. Výroba předmětů z olova nebo z olověných slitin.
12. 12. Používání nátěrových hmot, smaltů, tmelů a barev obsahujících olovo.
13. 13. Výroba keramiky a hrnčířského zboží (do té míry, do jaké se používá nebo je přítomno olovo).
14. 14. Výroba a práce s křišťálovým sklem.
15. 15. Průmysl umělých hmot používající olověných přísad.
16. 16. Časté používání olověné pájky v uzavřeném prostoru.
17. 17. Tiskařské práce zahrnující používání olova.
18. 18. Odstraňování staveb nebo jejich částí zejména pokud jde o strhávání, pálení a řezání plamenem materiálů, potažených nátěrovou hmotou obsahující olovo a rozbíjení zařízení (například pecí na olovo) v té míře, v jaké se používá nebo je přítomno olovo.
19. 19. Používání olověné munice v uzavřeném prostoru.
20. 20. Výroba a opravy automobilů (v té míře, v jaké se používá nebo je přítomno olovo).
21. 21. Výroba poolověné oceli.
22. 22. Temperování oceli olovem.
23. 23. Natírání olovem.
24. 24. Regenerace olova a kovových zbytků obsahujících olovo.

Příloha č. 5

Fyzická zátěž, její hygienické limity a postup jejich stanovení

Přípustné a průměrné hygienické limity energetického výdeje při práci s celkovou fyzickou zátěžíČÁST A

Tabulka č. 2

Tabulka č. 3

Přípustné hygienické limity pro hodnoty srdeční frekvence při práci s celkovou fyzickou zátěží

Přípustné hygienické limity pro průměrnou směnovou časově váženou hodnotu % Fmax

Tabulka č. 5

Průměrné hygienické limity pro směnové a minutové počty pohybů ruky a předloktí za průměrnou osmihodinovou směnu

Tabulka č. 6

Měření a hodnocení lokální svalové zátěžeČÁST B

Měření lokální svalové zátěže

1. 1. Měření tahů, tlaků pák, rukojetí a jiných ovladačů a hmotnosti břemen, pracovních pomůcek, držených nástrojů pomocí jednoduchých měřidel jako jsou mincíře, momentové klíče, dynamometry, váhy, jednoduché tenzometry bez kontinuálního časového záznamu. Metoda je použitelná pro jednoduché pracovní činnosti.
2. 2. Měření pomocí tenzometrické aparatury s kontinuálním časovým záznamem. Metoda je pro přesnější měření svalových sil.
3. 3. Metody pod body 1 a 2 vycházejí z měření absolutních hodnot vynakládané svalové síly a z následného přepočtu, při kterém jsou porovnávány hodnoty vynakládaných svalových sil s odečtenou (tabulkovou) nebo naměřenou maximální hodnotou svalové síly, korigovanou na věk a pohlaví (%Fmax).
   1. 4. Metoda integrované elektromyografie, nejpřesnější, při které je u zaměstnance monitorována odezva funkce neurosvalového systému, resp. snímány elektrofyziologické potenciály vyšetřených svalových skupin.
   2. 5. Pro posouzení lokální svalové zátěže je nutné posouzení více kritérií ve vzájemné souvislosti, a to zejména nadměrnosti, jednostrannosti a dlouhodobosti. Za dlouhodobost lze považovat dobu poškozování, která vylučuje úrazový mechanismus. Kritéria jednostrannosti a nadměrnosti jsou posuzována vždy ve vzájemné souvislosti a vypovídají o poměru vynakládaných sil k jejich časovému průběhu z hlediska zátěže stejných anatomických struktur.
   3. 6. Nadměrnost a jednostrannost se posuzuje zejména podle
      1. a) velikosti svalové síly,
      2. b) doby, po kterou daná síla působí v průběhu pracovního pohybu, úkonu, operace,
      3. c) pracovní polohy těla, polohy končetin a rozsahu pohybů při vynakládání svalové síly v určitém směru,
      4. d) střídání pracovních pohybů při pracovních úkonech, operací z hlediska zátěže stejných či různých svalových skupin,
      5. e) střídání pracovních operací v průběhu pracovní doby event.v jednotlivých měsících během roku.
      6. f) četnost opakování pracovních pohybů se zapojením stejných svalových skupin v průběhu časové jednotky, pracovní doby.

Hodnocení lokální svalové zátěže

1. 1. Analýza pracovních podmínek zahrnuje zejména:
   1. a) popis práce se sledováním časových faktorů práce,
   2. b) režim práce a odpočinku v průběhu konání práce (zvláště u sezónních prací),
   3. c) rozbor režimu práce uvnitř pracovních operací, délku trvání úkonů, doby odpočinku,
   4. d) plnění výkonových norem, nárazové práce s velkou silovou zátěží,
   5. e) vyhodnocení podílu zátěže svalstva malých svalových skupin na celkové zátěži,
   6. f) vytipování nárazových prací s velkou silovou zátěží,
   7. g) zaujímání nefyziologických pracovních poloh,
   8. h) manipulační rovinu a pohybový prostor,
   9. i) umístění ovládacích prvků stroje nebo technického zařízení,
   10. j) používané pracovní nástroje a nářadí,
   11. k) manipulovaný materiál.

1. 2. Hodnocení lokální svalové zátěže musí vždy zahrnovat údaje, zda
   1. a) v průběhu doby výkonu práce nepřesahují svalové síly krátkodobé limitní hodnoty (v % maximální svalové síly, % Fmax),
   2. b) hodnota celosměnového časově váženého průměru vynakládaných svalových sil nepřesahuje limitní hodnoty,
   3. c) celosměnová četnost pohybů v průměrné osmihodinové směně v závislosti na průměrné směnové časově vážené hodnotě vynakládaných svalových sil nepřekračuje dané limitní hodnoty.

Hodnocení pracovních polohČÁST C

1. 1. Při hodnocení polohy trupu se vychází z polohy páteřního výrůstku sedmého krčního obratle a horní hrany velkého chocholíku, které definují neutrální polohu. Úhly pro hodnocení polohy trupu jsou pak vztaženy k vertikální rovině. Úhel mezi rovinou procházející trupem v neutrální poloze a vertikální rovinou je 4°.
2. 2. Při hodnocení polohy krku a hlavy se vychází buď z úhlu pohledu (při poloze trupu v neutrální poloze), tj. z velikosti úhlu pod horizontální rovinou oka, nebo z velikosti úhlu sklonu hlavy a krku k vertikální rovině.
3. 3. Při hodnocení horních končetin se vychází ze dvou bodů na horní končetině, tj. vnější části klíční kosti a loketního kloubu. Vzpažení horní končetiny je definována jako úhel, který svírá končetina v pracovní poloze vzhledem k neutrální poloze paže. Neutrální poloha je poloha končetiny volně visící podél těla.

Obrázek č. 1

TRUP

Obrázek č. 2

HLAVA - KRK

Obrázek č. 3

HORNÍ KONČETINY

Obrázek č. 4

DOLNÍ KONČETINY

OSTATNÍ ČÁSTI TĚLA

Hodnocení ruční manipulace s břemeny se zohledněním pracovní polohyČÁST D

Hodnocení ruční manipulace s břemeny se zohledněním pracovní polohy vychází z vyhodnocení kompresní síly na ploténku L4/L5 v závislosti na časových a frekvenčních parametrech práce. Limitní hodnoty jsou uvedeny v tabulce č. 7. Limitní hodnotou kompresní síly, které zaměstnanec nesmí být vystaven v žádném časovém úseku pracovní doby, je hodnota 6 400 N.

Tabulka č. 7

Tabulka č. 8