§ 25
změněno 1. 1. 2003 zákonem 432/2002 Sb.
§ 25 Řízení o odměnách a náhradách nákladů (1) Státní orgán, který si vyžádal znalecký posudek (tlumočnický úkon), rozhodne o odměně a náhradě nákladů, popřípadě o náhradě mzdy znalce (tlumočníka) v rámci řízení, v němž byl znalecký (tlumočnický) úkon proveden. (2) Při určování výše odměny za znalecký (tlumočnický) úkon se hodnotí především: a) povaha a rozsah úkonu a stupeň odborné kvalifikace potřebné k jeho provedení, a to v každé z položek provedeného úkonu, b) charakter a účelnost pomocných prací1); při znaleckém úkonu je studium spisu zpravidla součástí úkonu, c) přiměřenost doby trvání úkonu, a to též porovnáním s obdobnými odbornými úkony a částkami odměn za ně účtovanými, d) dodržení stanovené lhůty znalcem, zejména bylo-li uloženo spěšné provedení úkonu, e) zda úkon spočíval v přezkoumávání posudku provedeného jiným znalcem. (3) Jsou-li pro znalecké (tlumočnické) úkony stanoveny zvláštní úpravou Pokud za znalecký posudek náleží odměna a náhrada nákladů stanovená paušální odměny částkou, určuje se odměna paušální částkou, pokud znalec (tlumočník) neosvědčí při likvidaci odměny a náhrada nákladů touto částkou. Pokud znalec doloží mimořádné okolnosti svědčící pro to, aby odměna nebyla účtována paušální částkou. Při stanovení určena, může státní orgán při určení odměny paušální částkou nelze současně použít ustanovení o snížení odměny postupovat podle § 21 16 a 20, v takovém případě rozhodne též o výši náhrady nákladů. (4) V rozhodnutí, kterým se určuje odměna a náhrada nákladů, popř. náhrada mzdy, se s odkazem na příslušné ustanovení vyhlášky uvedou důvody, podle kterých bylo rozhodnuto o jednotlivých položkách, z nichž se skládá odměna a náhrada nákladů, popř. náhrada mzdy.