(1) O návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí rozhoduje a další řízení koná samosoudce, popřípadě v rozsahu pověření jiný pracovník soudu.
(2) Úkony, jež vyžaduje výkon rozhodnutí, provádějí pracovníci určení k tomu rozvrhem práce (vykonavatelé). Jednotlivými úkony mohou být pověřeni předsedou soudu i jiní pracovníci.
(3) Vykonavatelé jsou vázáni příkazy soudce; v případě potřeby si vyžádají od soudce pokyny.
(1) Vykonavatelé jsou oprávněni přijmout od povinného plnění, zprostředkovat vzájemné plnění oprávněného, které souvisí s výkonem rozhodnutí a v případech stanovených zákonem provádějí všechny úkony, jichž je k výkonu rozhodnutí třeba.
(2) Vykonavatelé provádějí zejména tyto úkony:
(1) Požádá-li o to oprávněný, vyrozumí jej vykonavatel, kdy a kde bude úkon vykonán.
(2) Vykonavatel nesmí povinného vyrozumět o nastávajícím úkonu dříve, než přijde na místo úkonu, ani způsobit, aby se o tom povinný předem dozvěděl, ledaže je vyrozumění povinného před úkonem výslovně předepsáno.
(3) Nedostaví-li se oprávněný ve stanovenou dobu na místo, kde má být úkon výkonu rozhodnutí vykonán, provede se úkon v jeho nepřítomnosti, pokud zákon nestanoví, že výkon rozhodnutí lze provést jen za přítomnosti oprávněného nebo jeho zástupce.
Vykonavatel je oprávněn učinit opatření, jichž je třeba, aby byl při provádění výkonu rozhodnutí zachován pořádek. Osoby, které hrubě ruší výkon, může vykázat z místa jeho provádění. Jsou-li pro to důvody stanovené zvláštním předpisem,10) může požádat nejbližší policejní orgán o poskytnutí ochrany.
(1) O každém úkonu sepíše vykonavatel stručný protokol.
(2) Protokol má zejména obsahovat:
(3) Protokol musí být sepsán při skončení úkonu a pokud možno ještě na místě úkonu. Kromě vykonavatele podepíší protokol účastníci, jejich zástupci, dále ti, kteří potvrzují příjem peněz nebo věcí, a občané přibraní k úkonu; dále podepíší protokol ti, jejichž prohlášení je nutno uvést v protokolu.
(4) Výjimečně může vykonavatel sepsat protokol dodatečně podle poznámek učiněných při úkonu; protokol pak podepíše sám. Takto nelze postupovat, má-li být protokolem osvědčen příjem peněz nebo věcí nebo má-li protokol podepsat občan přibraný k úkonu nebo ten, jehož prohlášení je třeba uvést v protokolu.
(5) Jestliže se účastník nebo jeho zástupce vzdálí před podpisem, poznamená se to v protokolu; odepře-li podpis, poznamená se to v protokolu a vyznačí se důvody, které uvedl.
(1) Výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí lze provést pouze u věcí, kterými povinný může volně nakládat, nebo u věcí povinného, které má oprávněný, popřípadě někdo jiný, kdo je ochoten je vydat; předpokladem je, že vykonavatel věci prohlédl tak, aby je mohl řádně popsat.
(2) Věci, kterými může povinný volně nakládat, jsou především věci v jeho bytě a jiných jeho místnostech, popřípadě budovách, ledaže tam byly uloženy v obecném zájmu nebo tam byly uloženy, popřípadě přineseny těmi, kdo tam jsou pouze na návštěvě.
(1) Tvrdí-li někdo, že má k věcem povinného právo, které nepřipouští výkon rozhodnutí, nebo tvrdí-li povinný, že věci náležejí někomu jinému nebo jsou vyňaty z výkonu rozhodnutí, provede vykonavatel přesto jejich soupis, pokud nejsou jiné postižitelné věci postačující k úhradě nároku s příslušenstvím.
(2) Tvrzení povinného nebo někoho jiného podle odstavce 1 je třeba poznamenat v protokolu. Přitom uvede vykonavatel jméno, příjmení, zaměstnání a bydliště této osoby a právní důvod, ze kterého je uplatňováno právo na vyloučení věci z výkonu rozhodnutí. Vykonavatel je kromě toho povinen dát poučení, jakým způsobem lze tvrzená práva uplatnit (§ 267 odst. 1 o. s. ř.).
(3) Prohlásí-li však oprávněný, že se výkon rozhodnutí nemá vztahovat na určité předměty, je tím vykonavatel vázán. Prohlášení oprávněného, byl-li při úkonu přítomen, je třeba v protokolu poznamenat.
(1) Není-li v nařízení výkonu rozhodnutí dán příkaz k soupisu jen určitých věcí, pojme vykonavatel do soupisu věci, kterými bude pohledávka oprávněného nejdříve uspokojena. Přitom se přihlédne i k potřebám povinného a jeho rodiny.
(2) Především je třeba pojmout do soupisu hotové peníze, a není-li jich, věci, které může povinný nejspíše postrádat. Dále se sepíší věci, které lze snadno přenést a prodat (zlaté, stříbrné a podobné předměty).
(1) Vyžaduje-li to účel výkonu rozhodnutí, je vykonavatel oprávněn prohledat byt povinného a jiné místnosti, které užívá a v nichž má své věci, jeho skříně a jiné schránky a jestliže je to třeba, i šaty, které má povinný na sobě. Za účelem provedení prohlídky je ten, kdo provádí výkon, oprávněn otevřít uzavřené dveře domu povinného, dveře do jeho bytu nebo dveře jiné místnosti nebo prostory jím užívané, dveře jeho skříně a schránky, jestliže je možno zámek domu, bytu, jiné místnosti nebo skříně a schránky po otevření opět uzavřít. K otevření zámku je třeba přibrat zámečníka.
(2) Při provádění prohlídky je třeba postupovat šetrně, zejména jde-li o prohlídku šatů, které má povinný na sobě; není-li vykonavatel stejného pohlaví jako povinný, přibere si k prohlídce šatů osobu stejného pohlaví jako povinný, která prohlídku provede.
Vykonavatel přibere k provádění prohlídky a soupisu věcí nezúčastněného občana a v protokolu uvede jeho jméno, příjmení a adresu; občan protokol spolupodepíše. Přibraného občana je třeba zavázat slibem, že zachová mlčenlivost o tom, s čím se seznámil při úkonu, pokud nebude této povinnosti zproštěn; v protokole o úkonu se vyznačí, že se tak stalo [§ 49 odst. 2 písm. c)].
(1) Jsou-li věci povinného u někoho jiného a ten není ochoten je vydat, nesmí vykonavatel takové věci pojmout do soupisu.
(2) Odepře-li někdo věc vydat nebo popře-li vůbec, že věc má, omezí se úkon na to, že se takové prohlášení pojme do protokolu. Kdo učinil takové prohlášení, podepíše protokol o úkonu.
(1) Věci, kterými může povinný volně nakládat, nebo věci povinného, které má oprávněný nebo ten, kdo je ochoten je vydat, uvedou se v soupisu jednotlivě pod pořadovými čísly a stručně se popíší.
(2) V soupisu se kromě obecných náležitostí uvede zejména:
(3) Při soupisu se věci popíší takovým způsobem, aby bylo možno zjistit jejich totožnost a aby byla vyloučena jejich záměna.
(4) Provádí-li se soupis věcí pro další věřitele, poznamená se v soupisu především, zda a které položky se do nového soupisu pojímají ze soupisu dřívějšího a které se tam zapisují nově.
(1) Sepsané valuty11) a zlato ve slitcích světově obchodovatelných12) vykonavatel převezme a odevzdá neprodleně soudu, který je urychleně nabídne devizovému peněžnímu ústavu ke koupi.
(2) Zlato v jiné formě než ve slitcích světově obchodovatelných a zlaté mince se sepíší a prodají v dražbě.
(1) Sepsané movité věci kromě peněz nalezených u povinného se ponechají na místě, kde byly sepsány. Jsou-li pro to důležité důvody, převezmou se na návrh oprávněného a uloží se u uschovatele. Pokud si zajištění sepsaných movitých věcí vyžádá náklady, soud provede jejich zajištění jen tehdy, složí-li oprávněný na tyto náklady zálohu.
(2) Pokud se sepsané věci k tomu hodí, uloží se, jestliže je to nutné, u soudu.
(3) Se souhlasem oprávněného a povinného lze sepsané věci též uložit do místnosti povinného, která se uzamkne a klíč se uloží u soudu.
(1) Při dražbě movité věci mohou dražitelé zvyšovat podání nejméně o 50 Kčs. To neplatí, jde-li o věc, jejíž vyvolaná cena je nižší.
(2) Dražba movité věci pokračuje, dokud dražitelé na vyzvání slovy „poprvé, podruhé“ činí vyšší podání. Není-li další podání, vykonavatel upozorní dražitele, že nebude-li učiněno vyšší podání, udělí po vyzvání slovy „potřetí“ příklep.
(3) Jestliže bezprostředně po skončení postupu podle odstavce 2 neučiní žádný z dražitelů vyšší podání, vykonavatel udělí příklep tomu dražiteli, který učinil nejvyšší podání.
Usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovité věci musí obsahovat, je-li jeho předmětem pozemek a stavby na něm, označení nemovitostí a výčet jejich součástí a příslušenství.
Před výzvou, aby se dražilo (§ 336f odst. 1 o. s. ř.), oznámí soudce řídící dražbu:
(1) Při dražbě nemovité věci (§ 336f až 336h o. s. ř.) mohou dražitelé zvyšovat podání nejméně o 1000 Kčs. Dražba nemovité věci pokračuje, dokud dražitelé na vyzvání slovy „poprvé, podruhé“ činí vyšší podání. Není-li další podání, vykonavatel upozorní dražitele, že nebude-li učiněno vyšší podání, udělí po vyzvání slovy „potřetí“ příklep.
(2) Jestliže bezprostředně po skončení postupu podle odstavce 1 neučiní žádný z dražitelů vyšší podání, soudce udělí příklep tomu dražiteli, který učinil nejvyšší podání.
Dražitelům, kterým nebyl udělen příklep, se složená jistota po právní moci usnesení o příklepu vrátí.
O provedení výkonu vyrozumí vykonavatel vlastníka domu, v němž je náhradní byt (náhradní ubytování).
Zjistí-li vykonavatel při vyklizení bytu, že ten, kdo má být vyklizen, je pro nemoc upoután na lůžko, nebo že jde o ženu v šestinedělí nebo ve vyšším stupni těhotenství a že by výkon vyklizení mohl vážně ohrozit zdravotní stav takové osoby, není provedení výkonu přípustné; není-li předloženo potvrzení lékaře anebo je-li pochybnost o správnosti takového potvrzení, vykonavatel vyžádá vyjádření odborného lékaře.
(1) Jde-li o vyklizení bytu, u kterého povinný nemá právo na zajištění náhradního bytu nebo náhradního ubytování anebo na poskytnutí přístřeší, postupuje soud podle § 343 o. s. ř.
(2) V rozhodnutí, kterým se nařizuje vyklizení bytu, za který je třeba zajistit náhradní byt nebo náhradní ubytování anebo poskytnout přístřeší, nařídí soud výkon jen tehdy, prokáže-li oprávněný současně, že uvedené náležitosti jsou zajištěny. Neprokáže-li navrhovatel uvedené náležitosti, soud výkon sice nařídí, avšak s dodatkem, že o provedení výkonu rozhodne dodatečně, jakmile uvedené náležitosti budou prokázány.
(1) Výkon rozhodnutí, kterým se ukládá, aby povinný vydal nebo dodal oprávněnému věc, provede se tím, že vykonavatel ji odejme spolu s příslušnými doklady povinnému nebo tomu, kdo ji má u sebe a je ochoten ji vydat a odevzdá ji oprávněnému (§ 345 o. s. ř.). Nenajde-li vykonavatel věc u povinného, zjistí dotazem, kde věc je, popřípadě co se s ní stalo.
(2) Je-li předmětem výkonu rozhodnutí motorové vozidlo, vyrozumí vykonavatel příslušný dopravní inspektorát, u něhož je toto motorové vozidlo zapsáno v evidenci.
(3) Vyžaduje-li účel výkonu rozhodnutí, aby byla provedena osobní prohlídka povinného nebo prohlídka jeho bytu nebo jiných místností jím užívaných, postupuje se obdobně podle § 53.
(1) U pohledávek ze směnek, šeků, vkladních knížek, životních pojistek znějících na jméno nebo na doručitele, u listin, které lze převést rubopisem nebo které znějí na majitele nebo doručitele, jakož i jiných listin, se provede výkon rozhodnutí tím, že vykonavatel sepíše tyto listiny podle ustanovení o soupisu movitých věcí, odejme je povinnému a odevzdá je soudu.
(2) O soupisu vkladních knížek znějících na jméno vyrozumí soud právnické osoby, které knížky vystavily.
(3) Výplata z vkladní knížky sepsané při výkonu rozhodnutí se provede, i když je knížka vázána (vinkulována) na heslo, na průkazní lístek, na přivolení třetí osoby nebo na skutečnost, o které je jisto, že nastane.
(4) Sepsané valuty odevzdá vykonavatel soudu, který je urychleně nabídne devizovému peněžnímu ústavu ke koupi.
(1) Přijaté peníze složí vykonavatel ihned u soudu a přijaté směnky nebo jiné listiny odevzdá neprodleně předsedovi senátu (samosoudci), aby posoudil, je-li třeba nějakého úkonu k zachování nebo výkonu práva z listiny, a vyžádá si jeho pokyn pro další postup.
(2) Je-li nutno pohledávku uplatnit návrhem u soudu, ustanoví soud k podání návrhu opatrovníka, jestliže povinný pohledávku návrhem u soudu sám neuplatní, a určí lhůtu, v níž má být návrh podán (§ 29 občanského zákoníku).
(3) Realizaci pohledávky z listiny provede vykonavatel způsobem, který určí soud.
(4) Vykonavatel nesmí odmítnout částečné placení splatné směnky nebo šeku. Při částečném placení splatné směnky nebo šeku vyznačí se to na listině a tomu, kdo platil, vydá se potvrzení. Byla-li zaplacena celá pohledávka, vydá se tomu, kdo platil, listina opatřená potvrzením o zaplacení.
(1) Je-li k vymáhání výživného nařizován výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy nebo u osob ve výkonu trestu odnětí svobody anebo ve vazbě srážkami z pracovní odměny, uvede se v usnesení též jméno a příjmení, rodné číslo a data narození všech oprávněných a kolik připadá z vymáhané částky na jednotlivé z nich. Přitom je nutno uvést přesnou adresu osoby, k jejímž rukám má být výživné poukazováno.
(2) Je-li povinná osoba ve výkonu trestu odnětí svobody nebo ve vazbě, je nutno v usnesení uvést též její data narození.
(1) U nezletilých, nad nimiž soud nařídil dohled, vyžaduje soud prvního stupně v pravidelných obdobích, nejméně jednou za šest měsíců, zprávy o výchově nezletilého a jeho chování od příslušného orgánu péče o děti, školy nebo internátu, popřípadě požádá při nařízení dohledu o pravidelné podávání takových zpráv v určených obdobích.
(2) Byla-li nařízena ústavní výchova, nutná k převýchově nezletilého, vyžádá si soud prvního stupně od výchovného zařízení podle potřeby, nejméně však jednou ročně, zprávu o postupu převýchovy nezletilého, popřípadě se přesvědčuje o postupu převýchovy nezletilých občasnými návštěvami soudce ve výchovných zařízeních, anebo požádá o pravidelné podávání takových zpráv v určených obdobích. Přitom soud též požádá, aby mu bylo oznámeno každé přemístění nezletilého do jiného výchovného zařízení. Může též požádat soud, v jehož obvodu se vykonává ústavní výchova, aby se soudce návštěvou ve výchovném zařízení přesvědčil o postupu převýchovy a podal dožadujícímu soudu zprávu o výsledku návštěvy.
(1) Bylo-li dítě svěřeno do pěstounské péče, uloží soud pěstounovi, aby v určených obdobích, nejméně jednou ročně, podal soudu zprávu o svěřeném dítěti, zejména o jeho zdravotním stavu a postupu výchovy.
(2) Vyžaduje-li to stav dítěte, vyžádá si soud od orgánu péče o děti, v jehož obvodu je dítě v pěstounské péči, zprávu, jak je pěstounská péče vykonávána.
Byl-li osobě zbavené způsobilosti k právním úkonům nebo omezené ve způsobilosti k právním úkonům ustanoven soudem opatrovník, uloží soud opatrovníkovi, aby podával podle potřeby, nejméně však jedenkrát ročně, zprávu o majetku opatrovance a o tom, jak je o něj pečováno. Údaje obsažené ve zprávě opatrovníka věrohodně přezkoumá.