Vyhláška ministerstva spravedlnosti České republiky o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy

§ 74

Po zahájení řízení pověří soud notáře příslušného podle § 99, aby jako soudní komisař (dále jen „soudní komisař“) provedl úkony v řízení o dědictví, a postoupí mu spis.

§ 75

(1) Zjišťování v Centrální evidenci závětí vedené Notářskou komorou České republiky (dále jen „Komora“) podle § 175c o. s. ř. provádí soudní komisař.

(2) Doklad o výsledku zjišťování opatřený datem vyhotovení a podpisem soudního komisaře nebo jeho pověřeného pracovníka se založí do spisu.

§ 76

(1) Zjistí-li se šetřením podle § 175c o. s. ř., že zůstavitel zanechal závěť, listinu o vydědění, listinu o odvolání těchto úkonů, listinu o ustanovení správce dědictví, listinu o odvolání ustanovení správce dědictví nebo že správce vydal listinu o odvolání souhlasu s ustanovením do funkce správce dědictví zůstavitele [dále jen „závěť (listina o správě dědictví)“], soudní komisař zjistí její stav a obsah, je-li u něho uložena, jinak o provedení tohoto úkonu požádá notáře nebo soud, u nichž je závěť uložena.

(2) O zjištění stavu a obsahu sepíše ten, u něhož je závěť (listina o správě dědictví) uložena, protokol, k němuž připojí ověřený opis nebo ověřenou kopii závěti (listina o správě dědictví), a závěť (listina o správě dědictví) nebo ověřený opis notářského zápisu o závěti (listina o správě dědictví) zašle soudu, který vede řízení o dědictví po zůstaviteli, k uložení do sbírky prohlášených závětí (listina o správě dědictví).

(3) Bylo-li v řízení o dědictví zjištěno, že zůstavitel zanechal několik závětí (listina o správě dědictví), které nejsou totožné, je třeba zjistit stav a obsah všech; jsou-li totožné, sepíše se o stavu a obsahu závěti (listina o správě dědictví) jen jeden protokol, v němž se uvede počet jejich vyhotovení.

§ 77

(1) Vyjde-li v řízení o dědictví najevo závěť (listina o správě dědictví) zůstavitele jinak než způsobem uvedeným v § 75, postupuje soudní komisař podle § 76. V protokolu o zjištění stavu a obsahu závěti (listina o správě dědictví) uvede, kdo závěť (listina o správě dědictví) předal, popřípadě za jakých okolností byla nalezena.

(2) V případě, že se soudní komisař v průběhu řízení o dědictví dozví o tom, že zůstavitel pravděpodobně zanechal závěť (listina o správě dědictví), provede šetření za účelem vypátrání místa jejího uložení nebo osoby, která ji má v držení. Držitele závěti (listina o správě dědictví) vyzve, aby mu závěť (listina o správě dědictví) neprodleně odevzdal.

(3) Soudní komisař zjistí stav a obsah i takové listiny, o jejíž povaze jako závěti (listina o správě dědictví) má pochybnosti, jestliže ten, kdo ji předal, prohlásil, že v listině je obsažena závěť (listina o správě dědictví) zůstavitele.

§ 78

(1) Po zjištění stavu a obsahu závěti (listina o správě dědictví) mohou účastníci nahlížet do originálu závěti (listina o správě dědictví).

(2) Originál závěti (listina o správě dědictví), která nebyla zřízena notářským zápisem u notáře, může soud po zjištění jejího stavu a obsahu zapůjčit soudu, který vede řízení o sporných skutečnostech týkajících se závěti (listina o správě dědictví), soudu nebo státnímu zastupitelství pro účely trestního řízení nebo soudnímu komisaři. V takovém případě se do sbírky prohlášených závětí (listina o správě dědictví) založí ověřený opis nebo ověřená kopie závěti (listina o správě dědictví). V ověřovací doložce se uvede komu, k jaké spisové značce, kdy a pod jakou spisovou značkou soudu byl originál závěti (listina o správě dědictví) zapůjčen.

§ 79

Jestliže závěť (listina o správě dědictví) zůstavitele vyjde najevo až po skončení řízení o dědictví, soud zjistí její stav a obsah a seznámí s ní osoby, které by podle ní mohly uplatnit své právo na vydání dědictví. U listiny o odvolání závěti (listina o správě dědictví), listin o vydědění a listin o odvolání vydědění však soud vyrozumí ty osoby, kterým by dědictví připadlo, kdyby existence těchto listin vyšla najevo v řízení o dědictví.

§ 80

V rámci neodkladného opatření může soudní komisař vyzvat toho, kdo má u sebe věci pravděpodobně náležející zůstaviteli, klíč od bytu zůstavitele, od jiných místností nebo prostor nebo osvědčení o technickém průkazu motorového vozidla či jinou listinu umožňující používání předmětu z dědictví, aby uvedenou věc složil do úschovy u soudního komisaře.

§ 81

Neodkladné opatření zajištěním motorového vozidla a jiných věcí, jichž lze užívat jen na základě úředního osvědčení, se provede uložením příslušných úředních dokladů, popřípadě klíčů do úschovy u soudního komisaře. Tak se postupuje jen v případě, že předmět může být ponechán na místě, kde je to dovoleno a které je vhodné vzhledem k povaze předmětu; jinak soudní komisař předmět umístí u vhodného schovatele.

§ 82

(1) Neodkladné opatření zapečetění bytu či jiných prostor zůstavitele provede soudní komisař tak, aby bylo možno zjistit, zda nedošlo k neoprávněnému vniknutí do těchto prostor.

(2) Zapečetění bytu či jiných prostor nelze provést, nebyl-li zůstavitel jediným uživatelem těchto prostor nebo brání-li tomu jiná závažná okolnost. Překážka, která brání zapečetění, se uvede v protokolu o úkonu.

(3) O provedení neodkladného opatření podle odstavce 1 sepíše soudní komisař protokol a podle okolností uvědomí též vlastníka objektu.

§ 83

(1) Neodkladné opatření soupisem na místě provede soudní komisař v přítomnosti účastníků. Nejsou-li účastníci přítomni nebo nejsou-li účastníci známi, lze tento úkon provést jen tehdy, bude-li soupisu přítomna nezúčastněná osoba jako svědek.

(2) O soupisu se pořídí protokol, ve kterém se sepíší věci, které jsou v bytě zůstavitele nebo na jiném místě. Cennější věci se přesně popíší, aby se vyloučila možnost jejich záměny. Tvrdí-li některý z účastníků, že určitá věc, která je v bytě zůstavitele nebo na jiném místě, do soupisu nepatří, věc se sice v protokolu uvede, ale s poznámkou, kdo a jaké nároky si na věc činí. Do soupisu se nezahrnují věci potřebné k pohřbení zůstavitele a věci bezcenné.

(3) Koná-li se soupis v prostorách, jež byly dříve zapečetěny, uvede se v protokolu, v jakém stavu byly uzávěry shledány a zda nebyly zjištěny stopy neoprávněného vniknutí. Závěrem protokolu se poznamená, zda byly vstupy po skončení úkonu znovu zapečetěny.

(4) Jsou-li patrny stopy násilného či jiného neoprávněného vniknutí do prostor uvedených v odstavci 3, soupis se neprovede a soudní komisař o tom neprodleně učiní oznámení orgánu Policie České republiky.

(5) V případě, že objekt je ve stavu, který by osoby zúčastněné na úkonu ohrožoval na životě, zdraví nebo majetku, soupis se odloží a soudní komisař učiní o tom neprodleně oznámení příslušným orgánům, právnickým nebo fyzickým osobám s požadavkem na opatření, kterými by bylo odstraněno uvedené ohrožení osob vstupujících k provedení úkonu do objektu.

§ 84

Při provádění neodkladných opatření podle § 79 až 83 lze v odůvodněných případech požádat o součinnost orgán místní správy.

§ 85

(1) Má-li být proveden zákaz výplaty z vkladů na vkladní knížce, běžném či jiném účtu, sdělí soudní komisař bance, u které je účet veden, že s účtem nesmí být nakládáno bez souhlasu soudu. V tomto sdělení je třeba uvést údaje potřebné k identifikaci účtu.

(2) Obdobně se postupuje, má-li se provést zákaz úhrady pohledávky zůstavitele u jiných právnických nebo fyzických osob.

§ 86

Neodkladné opatření svěřením věcí osobní potřeby manželovi zůstavitele nebo jinému členu domácnosti provede soudní komisař jen tehdy, jestliže s tím osoba, které mají být věci svěřeny, souhlasí. O tomto úkonu se sepíše protokol, který obsahuje popis svěřených věcí a poučení o odpovědnosti za škodu na svěřených věcech a o povinnosti vydat věci po skončení řízení jejich dědici.

§ 87

Movité věci, které nelze uschovat bez nebezpečí škody nebo nepoměrných nákladů, se soudní komisař pokusí prodat za cenu, kterou lze bez prodlení dosáhnout.

§ 88

Patří-li do dědictví nemovitosti, soudní komisař si zejména vyžádá od příslušného katastrálního úřadu výpis z katastru nemovitostí týkající se věcných práv k těmto nemovitostem. Podle povahy věci si vyžádá od katastrálního úřadu též identifikaci parcel.

§ 89

(1) Při zjišťování zůstatku vkladu na vkladní knížce, běžném nebo jiném účtu je třeba přesně označit organizační složku banky, kde se vede účet, a uvést:

1. a) u vkladních knížek na jméno, běžných nebo jiných účtů jméno, příjmení, datum narození a adresu vkladatele, popřípadě další potřebné údaje;
2. b) u vkladních knížek na doručitele název a číslo vkladového účtu; jestliže je to nezbytné pro zjištění skutečného stavu věci, další potřebné údaje.

(2) Stejně se postupuje při zjišťování zůstatků vkladů u jiných forem spoření.

(3) Nejsou-li u vkladních knížek na doručitele kromě příslušné organizační složky peněžního ústavu známy údaje potřebné k identifikaci vkladu podle odstavce 1 písm. b) nebo některý z nich, uvedou se v dotazu údaje, které by mohly přispět k identifikaci vkladu. Takovými údaji jsou například údaje o datu založení vkladní knížky, údaje o výši vkladu k určitému dni, údaje o výběru vkladu k určitému dni nebo údaje o vinkulaci vkladu.

§ 90

Stav dluhů zatěžujících dědictví se zjistí dotazem u známých věřitelů. To platí zejména o dluzích zajištěných na nemovitosti zástavním právem nebo omezením převodu nemovitosti.

§ 91

V řízení o dědictví, v němž soudní komisař ještě nebyl pověřen prováděním úkonů anebo v němž soudní komisař již tyto úkony neprovádí (dále jen „doba soudního vyřizování“), činí úkony podle § 75 až 77 a 82 až 90 soud. Soud činí v této době i úkony podle § 80 a 81, může však přikázat, aby neodkladná opatření v nich upravená byla provedena uložením do úschovy u soudu.

§ 92

Soudní komisař může požádat dědice, aby složili zálohu na odměnu notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotové výdaje.

§ 93

(1) Soudní komisař předkládá soudu návrhy soudních usnesení s potřebným počtem stejnopisů.

(2) K návrhu usnesení soudu, kterým se řízení končí, soudní komisař připojí návrhy realizačních poukazů a jiných opatření, které je třeba učinit po právní moci tohoto usnesení.

(3) Po předchozí dohodě se soudem může notář návrhy uvedené v odstavcích 1 a 2 předávat v elektronické podobě pouze s jedním písemným vyhotovením.

§ 93a

(1) Usnesení, kterým se upravuje vedení dědického řízení, vydává soudní komisař jménem soudu, který jej pověřil, aby provedl úkony v řízení o dědictví.

(2) V písemném vyhotovení usnesení podle odstavce 1 se uvede, který soud je vydal, jméno a příjmení soudního komisaře, označení účastníků, jejich zástupců a věci, výrok, poučení o tom, zda je přípustné odvolání, a o lhůtě a místu k jeho podání a den a místo vydání usnesení. Odůvodnění nemusí obsahovat.

(3) Písemné vyhotovení usnesení podle odstavce 1 podepisuje soudní komisař a opatří se úředním razítkem notáře.

(4) K vydání usnesení podle odstavce 1 nepotřebuje soudní komisař souhlas soudu.

(5) Stejnopis usnesení je třeba účastníkům, popřípadě jejich zástupcům odeslat ve lhůtě třiceti dnů od jejich vyhlášení nebo vydání a při jeho doručení se postupuje stejně jako při doručování jiných soudních písemností; to neplatí, není-li třeba usnesení doručovat (§ 168 odst. 2 o. s. ř.).

§ 94

(1) Pravomocné usnesení vydané v řízení o dědictví, které se týká věcných práv k nemovitostem, se doručí příslušnému katastrálnímu úřadu k provedení zápisu.¹⁵) Tomuto úřadu se rovněž doručí usnesení soudu, kterým došlo k opravě nebo doplnění původního usnesení týkajícího se věcných práv k nemovitostem.

(2) Dojde-li v důsledku dovolání ke zrušení usnesení soudu týkajícího se věcných práv k nemovitostem, soud zašle pravomocný rozsudek příslušného soudu katastrálnímu úřadu k provedení zápisu,¹⁵) jímž se obnoví stav v katastru na stav před vydáním zrušeného usnesení.

§ 95

(1) Po právní moci usnesení, jímž bylo projednání dědictví skončeno, soud zruší zákaz výplaty pohledávek nebo vydání věcí patřících do dědictví, pokud se tak nestalo již v průběhu řízení. Učiní tak sdělením těm, kterých se to týká. Stejně postupuje, jestliže se v průběhu řízení zjistí, že uvedené pohledávky nebo věci nejsou předmětem dědictví.

(2) Má-li být zrušeno zajištění dědictví, které se dotýká vedle účastníků i třetích osob, soud vydá o tom usnesení, které doručí všem, jichž se týká. V usnesení uvede, kterým dnem se zajištění ruší, a to tak, aby mezi předpokládaným doručením usnesení a dnem skončení neodkladného opatření uplynula lhůta v délce nejméně jednoho měsíce.

§ 96

Jestliže do dědictví patřil vklad na vkladní knížce na jméno nebo na běžném či jiném účtu, soud sdělí bance, komu vklad připadl. Jde-li o vklad na vkladní knížce na doručitele, z níž je výplata vázána heslem, které není účastníkům známo, soud sdělí příslušné pobočce banky, komu má být vklad při předložení nebo v případě umoření vkladní knížky vyplacen.

§ 96a

(1) Zpeněžení zůstavitelova majetku při likvidaci dědictví prodejem mimo dražbu provádí soudní komisař. Potřebné úkony vykonává jako soudní komisař.

(2) Zpeněžení zůstavitelových věcí podle ustanovení občanského soudního řádu o výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí provede při likvidaci dědictví na žádost soudního komisaře vykonavatel působící u soudu, který jej pověřil, aby provedl úkony v řízení o dědictví.

(3) Zpeněžení zůstavitelových věcí podle ustanovení občanského soudního řádu o výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti provede při likvidaci dědictví soud, který soudního komisaře pověřil, aby provedl úkony v tomto řízení o dědictví; § 93 odst. 1 tím není dotčen.

(4) Soudní komisař v souvislosti s likvidací dědictví uloží prostředky získané zpeněžením majetku zůstavitele prodejem mimo dražbu na zvláštní účet soudu.

§ 97

(1) Při vydávání úschov souvisících s řízením o dědictví se postupuje podle ustanovení části dvanácté této vyhlášky.

(2) Má-li soud nebo soudní komisař v úschově věci, vkladní knížky nebo listiny, vydá je soud oprávněnému účastníkovi. Je-li těchto účastníků několik, vydá soud věci tomu, kdo je má podle jejich dohody převzít.

§ 98

Přecházejí-li práva na další osoby v důsledku smrti zůstavitele jinak než děděním,¹⁶) soud na požádání příslušných orgánů, právnických nebo fyzických osob sdělí jména a adresy těch, jichž se to týká, jsou-li tyto údaje obsaženy ve spise o řízení o dědictví.

§ 99

(1) Rozvrh podle § 175za o. s. ř. (dále jen „rozvrh“) se člení na oddíly podle počtu okresních soudů v obvodu krajského soudu.

(2) Každý oddíl rozvrhu zpracovaný pro příslušný okresní soud obsahuje zejména:

1. a) seznam notářských úřadů notářů, kteří v obvodu okresního soudu působí jako soudní komisaři,
2. b) způsob rovnoměrného pověření jednotlivých soudních komisařů úkony v řízení o dědictví,
3. c) označení notářského úřadu notáře, který bude pověřován úkony v řízení o dědictví v případech, kdy soudní komisař bude vyloučen podle § 17a odst. 1 o. s. ř. nebo mu bude věc odňata podle § 175zb odst. 1 o. s. ř.,
4. d) označení notářského úřadu společníka notáře, vykonává-li soudní komisař činnost notáře jako společník.

§ 100

Způsob rovnoměrného pověřování soudních komisařů úkony v řízení o dědictví může být založen

1. a) na obvodovém systému, který dělí obvod okresního soudu na počet obvodů shodující se s počtem notářských úřadů v obvodu okresního soudu v závislosti na místě bydliště zůstavitele či jiném hledisku uvedeném v § 88 odst. 1 písm. k) o. s. ř., nebo
2. b) na časovém systému, podle něhož budou soudní komisaři pověřováni úkony v řízení o dědictví v závislosti na časovém období narození či smrti zůstavitele v rámci kalendářního roku, nebo
3. c) na kombinaci obou systémů.

§ 101

(1) Notářská komora zřízená v obvodu krajského soudu předloží nejpozději do 31. října každého kalendářního roku předsedovi krajského soudu návrh rozvrhu na příští kalendářní rok.

(2) Předseda krajského soudu vydá rozvrh nejpozději do 10. prosince každého kalendářního roku. Rozvrh zašle všem předsedům okresních soudů a příslušné notářské komoře.

§ 102

(1) Jestliže ministr spravedlnosti České republiky v průběhu kalendářního roku zřídí nebo zruší notářský úřad v obvodu některého okresního soudu, příslušná notářská komora předloží nejpozději do 15 dnů od tohoto rozhodnutí předsedovi krajského soudu návrh na změnu rozvrhu v té jeho části, která se týká okresního soudu, v jehož obvodu došlo ke změně v počtu notářských úřadů.

(2) Předseda krajského soudu vydá rozhodnutí o změně rozvrhu nejpozději do 20 dnů od předložení návrhu. Rozhodnutí zašle příslušnému předsedovi okresního soudu a příslušné notářské komoře.

§ 103

(1) Soudní komisař může písemně pověřit notářského koncipienta, který je u něho v pracovním poměru, a dalšího zaměstnance, který je u něho v pracovním poměru a složil kvalifikační zkoušku,¹⁷) aby samostatně prováděl přípravné a dílčí úkony v řízení o dědictví, zejména šetření podle § 175c o. s. ř., předběžné šetření a zjišťování stavu a obsahu závěti.

(2) Soudní komisař může písemně pověřit notářského koncipienta, který je u něho v pracovním poměru a vykonal notářskou praxi¹⁸) delší než jeden rok, dalšího zaměstnance, který je u něho v pracovním poměru, složil kvalifikační zkoušku¹⁷) a byl zaměstnán u notáře nebo u státního notářství alespoň pět let, a notářského kandidáta, který je u něho v pracovním poměru, aby samostatně prováděl úkony v řízení o dědictví, nedochází-li v něm k postupu podle § 175k o. s. ř., k odnětí věci podle § 175zb o. s. ř. nebo k vrácení věci podle § 175zd o. s. ř.

(3) Soudní komisař odpovídá za úkony, které byly provedeny na základě jeho pověření podle odstavce 1 a 2; jde-li o návrhy podle § 93, soudní komisař je podepisuje.

(4) Písemné vyhotovení usnesení podle § 93a může vydat jen soudní komisař.

§ 104

(1) Soudní komisaři, notářští koncipienti, notářští kandidáti a další zaměstnanci notáře jsou povinni zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dozvěděli v souvislosti s prováděním úkonů v řízení o dědictví. Povinnost mlčenlivosti trvá i po odvolání notáře nebo i po skončení pracovního poměru jeho zaměstnanců.

(2) Povinnosti zachovávat mlčenlivost může osoby uvedené v odstavci 1 zprostit předseda soudu.

§ 105

(1) Soud v rámci jiné činnosti soudu¹⁹) přijímá do úschovy

1. a) peníze převzetím dokladu o jejich složení u peněžního ústavu; jde-li o úschovu v souvislosti s řízením o dědictví v době soudního vyřizování, lze peníze přijmout do úschovy i tím, že je soud uloží do kovové skříně,
2. b) vkladní knížky, jiné cenné papíry, cennosti a jiné movité věci tím, že je uloží nejprve do kovové skříně soudu, pokud to velikost věcí dovolí,
3. c) ostatní movité věci, jež se nehodí pro úschovu v kovové skříni, tím, že je uloží u vhodného schovatele.

(2) Do úschovy nelze přijmout listiny, jejichž obsah zjevně odporuje zákonu, věci podléhající zkáze a věci, které pro jejich povahu nebo velikost nelze uložit v kovové skříni soudu ani u peněžního ústavu a nepodaří se pro ně nalézt schovatele.

§ 106

(1) Věci a peníze uložené do kovové skříně soudu musí být nejpozději následující pracovní den předány do úschovy u peněžního ústavu.

(2) Od postupu podle odstavce 1 lze upustit, jde-li o úschovu vkladních knížek se zůstatky, které v jedné věci nepřesahují v součtu 2000 Kčs, jiných cenných papírů znějících v jedné věci na hodnotu nepřesahující v součtu 2000 Kčs, drobných movitých věcí nepatrné ceny a peněžní částky, která v jedné věci nepřesahuje hodnotu 1000 Kčs. Výše peněz na hotovosti uložených v kovové skříni soudu nesmí překročit částku 10 000 Kčs.

§ 107

(1) Movité věci a peníze z kovové skříně soudu se skládají u peněžního ústavu na základě poukazu soudu opatřeného kulatým úředním razítkem a podepsaného soudcem.

(2) Tomu, kdo skládá peníze do úschovy, vystaví soud poukaz ke složení peněz na svůj účet u peněžního ústavu.

§ 108

Poukazy, kterými se nařizuje vydání movitých věcí nebo výplata peněz složených u peněžního ústavu, podepisuje soudce, který věc vyřizuje, a předseda soudu, který otiskne na poukaz osmihranné razítko k doložce „K provedení“. Soud současně peněžní ústav vyzve, aby mu vyúčtoval náklady spojené s úschovou.

§ 109

(1) Věci, které se nehodí k úschově v kovové skříni soudu ani k úschově u peněžního ústavu, se uloží u schovatele. Soud vyhledá vhodného schovatele zejména mezi právnickými a fyzickými osobami zabývajícími se úschovou věcí.

(2) Při skončení úschovy soud nařídí poukazem schovateli, aby předmět úschovy vydal určenému příjemci; současně schovatele vyzve k vyúčtování nákladů spojených s úschovou.

§ 110

(1) Soudní komisař přijímá do úschovy v souvislosti s prováděním úkonů v řízení o dědictví

1. a) peníze v jedné věci přesahující částku 2 000 Kč tím, že je uloží na účet soudu u peněžního ústavu,
2. b) peníze do částky 2 000 Kč, vkladní knížky, cenné papíry a cennosti tím, že je uloží do bezpečnostní schránky ve své kanceláři nebo do své bezpečnostní schránky u peněžního ústavu,
3. c) ostatní movité věci tím, že je uloží do kovové skříně ve své kanceláři, a nehodí-li se pro tuto úschovu, tím, že je uloží u vhodného schovatele.

(2) Do úschovy nelze přijmout věci podléhající rychlé zkáze a věci, které pro jejich povahu, počet nebo velikost nelze uložit v kovové skříni soudního komisaře a nepodaří se pro ně nalézt schovatele. Má-li být úschova uložena u schovatele, vyhledá soudní komisař vhodného schovatele především mezi právnickými a fyzickými osobami zabývajícími se úschovou věcí.

(3) Věci uvedené v odstavci 1 písm. a) a b) lze uložit v kovové skříni v kanceláři soudního komisaře, nemá-li soudní komisař bezpečnostní schránku ve své kanceláři a nebylo je možno uložit v úředních hodinách u peněžního ústavu. Následující pracovní den však musí být uloženy předepsaným způsobem.

(4) Do bezpečnostní schránky notáře v jeho kanceláři nebo do bezpečnostní schránky notáře u peněžního ústavu lze peníze trvale uložit jen do celkové výše 50 000 Kč ve všech věcech řízení o dědictví.

§ 111

(1) Peníze uložené na účtu soudu u peněžního ústavu vydá soud.

(2) Úschovy u soudního komisaře vydá soudní komisař neprodleně poté, co obdrží poukaz k vydání úschovy opatřený kulatým úředním razítkem soudu a podpisem soudce, který věc vyřizuje. Tento poukaz soudní komisař založí do dokladů ke své knize úschov soudního komisaře.

(3) Schovatel úschovu vydá poté, co mu soud nařídí vydání úschovy. Soud schovatele současně vyzve k vyúčtování nákladů spojených s úschovou, nebudou-li mu při vydání úschovy tyto náklady příjemcem při vydání úschovy zaplaceny.

§ 112

(1) Zjistí-li soudní komisař v době, kdy na základě pověření soudu provádí úkony v řízení o dědictví, že věc přijatá do úschovy nepatřila zůstaviteli, vydá úschovu oprávněné osobě sám.

(2) Přijal-li úschovu v řízení o dědictví soud, postupuje podle § 105 až 109.

§ 113

(1) Soud rozhoduje o přijetí do úschovy, jen jestliže byl předmět úschovy již složen do úschovy soudu.

(2) V řízení o úschovách obdobně platí ustanovení § 105 až 109.

§ 114

(1) Jestliže navrhovatel vyvlastňovacího řízení složí u soudu náhradu za vyvlastnění, protože nedošlo mezi dosavadním vlastníkem a těmi, kterým na vyvlastňovaném pozemku nebo stavbě váznou práva zanikající vyvlastněním, k dohodě o rozdělení náhrady,²⁰) uspokojí se nároky těch, jejichž práva zanikají vyvlastněním, přiměřeně podle § 337c a 337d o. s. ř. a zbytek náhrady připadne dosavadnímu vlastníku.

(2) Rozsudek podle odstavce 1 nahrazuje rozsudek soudu podle § 185e o. s. ř.; na jeho základě soud předmět úschovy vydá.²¹)

§ 115

Z povahy listiny jsou z možnosti umoření vyloučeny listiny důkazní, např. dlužní úpisy, listiny, které lze nahradit opisem, a listiny dispozitivní jako smlouva nebo závěť.

§ 116

(1) Jestliže mohou být k řízení o umoření listin místně příslušné dva nebo více soudů, dotáže se soud, u něhož byl návrh na umoření listiny podán, ostatních v úvahu přicházejících soudů, zda v této věci u nich neprobíhá řízení o umoření listin.

(2) Usnesení podle § 185m odst. 2 a 3 o. s. ř. se doručí navrhovateli s upozorněním na možnost postupu podle § 185r odst. 2 o. s. ř. Usnesení se dále doručí osobě podle listiny zavázané a jiným osobám, o nichž se soud dozví, že mají k věci nějaký vztah nebo že by mohly věc objasnit.