Zákon o evidenci skutečných majitelů

§ 37

(1) Do evidence skutečných majitelů se jako skutečný majitel svěřenského fondu, jehož svěřenský správce má bydliště, sídlo nebo pobočku na území České republiky, automaticky propíše fyzická osoba, která byla zapsána

1. a) v rámci zápisu do evidence svěřenských fondů jako zakladatel, svěřenský správce nebo obmyšlený, nebo
2. b) jako skutečný majitel právnické osoby zapisované do veřejného rejstříku, která je zakladatelem, svěřenským správcem nebo obmyšleným svěřenského fondu.

(2) Do evidence skutečných majitelů se jako skutečný majitel zahraničního svěřenského fondu, jehož svěřenský správce má bydliště, sídlo nebo pobočku na území České republiky, automaticky propíše fyzická osoba, která byla zapsána

1. a) v rámci zápisu do evidence svěřenských fondů jako svěřenský správce, nebo
2. b) jako skutečný majitel právnické osoby zapisované do veřejného rejstříku, která je svěřenským správcem zahraničního svěřenského fondu.

(3) Do evidence skutečných majitelů se jako skutečný majitel fundace automaticky propíše fyzická osoba, která byla zapsána

1. a) v rámci zápisu do nadačního rejstříku jako zakladatel, člen správní nebo dozorčí rady nebo revizor, nebo
2. b) jako skutečný majitel právnické osoby zapisované do veřejného rejstříku, která je zakladatelem, členem správní nebo dozorčí rady nebo revizorem fundace.

(4) Do evidence skutečných majitelů se jako skutečný majitel ústavu automaticky propíše fyzická osoba, která byla zapsána

1. a) v rámci zápisu do rejstříku ústavů jako zakladatel, ředitel nebo člen správní nebo dozorčí rady, nebo
2. b) jako skutečný majitel právnické osoby zapisované do veřejného rejstříku, která je zakladatelem, ředitelem nebo členem správní nebo dozorčí rady ústavu.

(5) Do evidence skutečných majitelů se jako skutečný majitel obecně prospěšné společnosti automaticky propíše fyzická osoba, která byla zapsána

1. a) v rámci zápisu do rejstříku obecně prospěšných společností jako zakladatel, ředitel nebo člen správní nebo dozorčí rady, nebo
2. b) jako skutečný majitel právnické osoby zapisované do veřejného rejstříku, která je zakladatelem, ředitelem nebo členem správní nebo dozorčí rady obecně prospěšné společnosti.

§ 38

(1) Do evidence skutečných majitelů se jako skutečný majitel společnosti s ručením omezeným automaticky propíše fyzická osoba, která byla zapsána

1. a) v rámci zápisu do obchodního rejstříku jako společník s podílem větším než 25 %, nebo
2. b) jako skutečný majitel právnické osoby zapisované do veřejného rejstříku, která je společníkem společnosti s ručením omezeným s podílem větším než 25 %.

(2) Do evidence skutečných majitelů se jako skutečný majitel akciové společnosti automaticky propíše fyzická osoba, která byla zapsána

1. a) v rámci zápisu do obchodního rejstříku jako její jediný akcionář, nebo
2. b) jako skutečný majitel právnické osoby zapisované do veřejného rejstříku, která je jediným akcionářem akciové společnosti.

(3) Do evidence skutečných majitelů se jako skutečný majitel spolku, pobočného spolku, zahraničního spolku, zahraničního pobočného spolku, zájmového sdružení právnických osob, mezinárodní nevládní organizace nebo bytového nebo sociálního družstva automaticky propíše fyzická osoba, která byla zapsána

1. a) v rámci zápisu do veřejného rejstříku jako člen jejich statutárního orgánu, nebo
2. b) jako skutečný majitel právnické osoby zapisované do veřejného rejstříku, která je členem jejich statutárního orgánu.

(4) Pro účely výpočtu výše podílu podle odstavce 1 písm. b) a vyhodnocení, zda jde o podíl na prospěchu nebo na hlasovacích právech, se § 3 odst. 3 a § 4 odst. 4 použijí obdobně.

§ 39

Zanikne-li právnická osoba zapisovaná do veřejného rejstříku nebo právní uspořádání zapisované do evidence svěřenských fondů, automaticky se u nich propíše výmaz platných údajů bez náhrady.

§ 40

Automatickým průpisem podle § 37 nebo 38 není dotčena možnost, aby byly podle hlavy III nebo IV této části platné údaje vymazány s nahrazením novými údaji.

§ 41

(1) Byl-li skutečný majitel zapsán podle hlavy III nebo IV této části, § 38 se nepoužije.

(2) Evidující osoba, která zajistila zápis podle hlavy III nebo IV této části, může navrhnout soudu nebo požádat notáře, aby byl její skutečný majitel napříště automaticky propsán podle § 38; ustanovení upravující řízení o zápisu nebo zápis notářem se použijí přiměřeně.

§ 42

Oznámení nesrovnalosti

(1) Má-li orgán veřejné moci důvodně za to, že při výkonu své činnosti zjistil nesrovnalost, oznámí ji soudu příslušnému k zápisu; to neplatí, pokud by oznámení nesrovnalosti mohlo ohrozit činnost orgánu veřejné moci.

(2) Oznámení nesrovnalosti musí být doloženo skutečnostmi nebo písemnostmi, které nesrovnalost osvědčují.

(3) Povinné osoby oznamují nesrovnalost za podmínek stanovených zákonem upravujícím některá opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu.

§ 43

Výzva k odstranění nesrovnalosti

Soud, který je příslušný k zápisu, evidující osobu usnesením vyzve k odstranění nesrovnalosti nebo k jejímu vyvrácení; určí jí přitom k tomu přiměřenou lhůtu. Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

§ 44

Zahájení řízení o nesrovnalosti

(1) Soud, který je příslušný k zápisu, zahájí řízení o nesrovnalosti, je-li to vhodné k ochraně práv třetích osob, a to na základě oznámení nesrovnalosti podle § 42 nebo i z vlastního podnětu. Soud řízení o nesrovnalosti zahájí zpravidla až po marné výzvě podle § 43.

(2) Řízení o nesrovnalosti se zahajuje usnesením o zahájení řízení o nesrovnalosti, které soud doručí účastníkům řízení do vlastních rukou.

(3) Účastníkem řízení o nesrovnalosti je evidující osoba a popřípadě také ten, o němž má soud za to, že v rozporu s § 10 neposkytl evidující osobě potřebnou součinnost.

(4) Proti usnesení o zahájení řízení o nesrovnalosti není odvolání přípustné.

§ 45

Poznámka o nesrovnalosti

(1) Soud spolu s vydáním usnesení o zahájení řízení o nesrovnalosti zapíše do evidence skutečných majitelů poznámku o nesrovnalosti; soud zápis poznámky provede, aniž by o tom vydával rozhodnutí.

(2) V rámci poznámky o nesrovnalosti se zapíše, v čem je nesrovnalost spatřována, a den zahájení řízení o nesrovnalosti.

§ 46

Přerušení řízení

Soud řízení o nesrovnalosti přeruší, probíhá-li řízení o zápisu nebo vyřizuje-li se žádost o zápis, které mohou mít význam pro rozhodnutí soudu v řízení o nesrovnalosti.

§ 47

Dokazování

K potvrzení nebo vyvrácení nesrovnalosti provede soud i jiné důkazy, než byly účastníkem navrhovány. Důkazy ke zjištění skutečného stavu však provede, jen vyplývají-li z obsahu spisu.

§ 48

Rozhodnutí

(1) Soud rozhodne o nesrovnalosti zpravidla bez jednání. Soud nařídí jednání, považuje-li to za potřebné k potvrzení nebo vyvrácení nesrovnalosti.

(2) Soud v rozhodnutí uvede den vzniku nesrovnalosti a které údaje v evidenci skutečných majitelů neodpovídají nebo neodpovídaly skutečnému stavu, popřípadě uvede údaje odpovídající skutečnému stavu, vyšly-li v řízení najevo. Lze-li skutečný den vzniku nesrovnalosti zjistit jen s velkými obtížemi nebo nelze-li jej zjistit vůbec, uvede soud jako den vzniku nesrovnalosti den, ve kterém nesrovnalost s přihlédnutím ke zjištěným skutečnostem existovala nejdříve.

(3) Vyplyne-li to v řízení o nesrovnalosti najevo, soud rozhodne také o tom, že důvodem nesrovnalosti je neposkytnutí potřebné součinnosti evidující osobě ze strany skutečného majitele, koncového příjemce, osoby s koncovým vlivem nebo osoby, jejímž prostřednictvím může koncový příjemce získávat prospěch nebo osoba s koncovým vlivem uplatňovat svůj vliv.

§ 49

Zápis v rámci poznámky o nesrovnalosti

(1) Je-li nesrovnalost vyvrácena, soud po nabytí právní moci rozhodnutí

1. a) zapíše v rámci poznámky o nesrovnalosti, jak bylo v řízení rozhodnuto, a
2. b) vymaže poznámku o nesrovnalosti z evidence skutečných majitelů.

(2) Je-li nesrovnalost potvrzena, soud po nabytí právní moci rozhodnutí

1. a) zapíše v rámci poznámky o nesrovnalosti, jak bylo v řízení rozhodnuto, den vzniku nesrovnalosti a dobu trvání nesrovnalosti, vyšla-li v řízení najevo,
2. b) vymaže nesprávné platné údaje a
3. c) zapíše údaje odpovídající skutečnému stavu, vyšly-li v řízení najevo.

(3) Soud zápis podle odstavce 1 nebo 2 provede, aniž by o tom vydával rozhodnutí.

§ 50

Výmaz poznámky o nesrovnalosti

Zastaví-li soud řízení o nesrovnalosti, poznámku o nesrovnalosti vymaže. Soud výmaz poznámky provede, aniž by o tom vydával rozhodnutí.

§ 51

Informační povinnost

(1) Pokud do evidence skutečných majitelů nebyl evidující osobou zajištěn zápis žádného údaje, soud o tom po marné výzvě podle § 43 vyrozumí správní orgán příslušný k projednání přestupků podle tohoto zákona.

(2) Soud po nabytí právní moci rozhodnutí, kterým byla nesrovnalost potvrzena, zašle jeho opis správnímu orgánu příslušnému k projednání přestupků podle tohoto zákona, ledaže soud již vyrozuměl správní orgán podle odstavce 1.

§ 52

Práva a povinnosti z právního jednání zastírajícího osobu skutečného majitele, které vznikly v době, kdy není skutečný majitel zapsán v evidenci skutečných majitelů, nelze vymáhat; to platí bez ohledu na to, kterým právním řádem se právní jednání řídí.

§ 53

(1) Není-li skutečný majitel obchodní korporace zapsán v evidenci skutečných majitelů, nesmí tato obchodní korporace vyplatit podíl na prospěchu jemu, ani právnické osobě nebo právnímu uspořádání, jejichž je rovněž skutečným majitelem.

(2) Obchodní korporace nesmí vyplatit podíl na prospěchu také právnické osobě nebo právnímu uspořádání, jež nemá v evidenci skutečných majitelů zapsaného žádného skutečného majitele.

(3) Právo na podíl na zisku nebo jiných vlastních zdrojích, který nebyl podle odstavce 1 nebo 2 vyplacen do konce účetního období, ve kterém bylo rozhodnuto o jeho výplatě, zaniká.

§ 54

(1) Není-li skutečný majitel obchodní korporace zapsán v evidenci skutečných majitelů, nesmí při rozhodování nejvyššího orgánu této obchodní korporace vykonávat hlasovací práva nebo rozhodovat jako její jediný společník on, ani právnická osoba nebo ten, kdo jedná na účet právního uspořádání, jejichž je rovněž skutečným majitelem.

(2) Vzniklo-li postavení skutečného majitele v období 15 dnů přede dnem rozhodování nejvyššího orgánu nebo jediného společníka, odstavec 1 se na toto rozhodování nepoužije.

(3) Hlasovací práva v obchodní korporaci nesmí při rozhodování nejvyššího orgánu vykonávat nebo jako její jediný společník rozhodovat také právnická osoba nebo ten, kdo jedná na účet právního uspořádání, jež nemají v evidenci skutečných majitelů zapsaného žádného skutečného majitele.

(4) Rozhodl-li jediný společník v rozporu s odstavcem 1 nebo 3, lze se dovolávat pouze neplatnosti tohoto rozhodnutí podle pravidel o neplatnosti rozhodnutí jediného společníka rozhodujícího v působnosti nejvyššího orgánu podle zákona upravujícího právní poměry obchodních korporací.