Vyhláška o veterinárních kontrolách při obchodování se zvířaty

§ 12

(1) Zjistí-li krajská veterinární správa při provádění veterinární kontroly při příchodu na místo určení, popřípadě během přepravy zásilky, přítomnost původců nákazy uvedené v příloze č. 1 k zákonu, nemoc přenosnou ze zvířat na člověka nebo jiné onemocnění či jinou možnou příčinu závažného ohrožení zvířat nebo lidí, anebo že produkty pocházejí z oblasti zamořené nákazou, postupuje v souladu s § 30 odst. 2, § 49 odst. 1 písm. d) a § 54 odst. 1 zákona. Státní veterinární správa v souladu s § 48 odst. 1 písm. o) bodem 2 zákona uvědomí bez prodlení Komisi a členské státy o výsledcích šetření, přijatých rozhodnutích a jejich důvodech.

(2) Zjistí-li krajská veterinární správa při provádění veterinární kontroly při příchodu na místo určení, popřípadě během přepravy zásilky, že zvířata nebo produkty nesplňují veterinární podmínky obchodování s nimi uplatňované v souladu se zvláštními právními předpisy, anebo zvláštní veterinární záruky, získané Českou republikou v souladu se zvláštními právními předpisy, postupuje v souladu s § 30 odst. 2, popřípadě i v souladu s § 49 odst. 1 písm. d) a § 54 odst. 1 zákona.

(3) Dojde-li ke sporu mezi odesilatelem a krajskou veterinární správou, mohou se obě strany dohodnout, že jej předloží nejdéle do 1 měsíce k posouzení odborníkovi uvedenému v seznamu sestaveném Komisí. Tento odborník vydá své stanovisko do 72 hodin po předložení sporu, anebo po obdržení výsledků potřebného vyšetření. Náklady tohoto stanoviska nesou Evropská společenství.

§ 13

(1) Dojde-li k případu uvedenému v § 12 odst. 1 nebo 2, uvědomí o něm Státní veterinární správa neprodleně příslušný úřad členského státu odeslání s tím, aby ji informoval o výsledcích svého šetření, přijatých opatřeních a jejich důvodech. Nepovažuje-li Státní veterinární správa tato opatření za dostatečná, učiní je předmětem společného jednání o možnostech a prostředcích nápravy; k nim může patřit i veterinární kontrola na místě.

(2) O opakovaném pochybení uvědomí Státní veterinární správa v souladu s § 48 odst. 1 písm. o) bodem 2 zákona Komisi a členské státy.

(3) Státní veterinární správa může požádat členský stát odeslání, aby po dobu šetření Komise posílil veterinární kontroly zvířat a produktů pocházejících z příslušného hospodářství, shromažďovacího střediska, schváleného trhu nebo podniku, popřípadě oblasti, a vyžadují-li to vážné veterinární nebo hygienické důvody, aby pozastavil vydávání veterinárních osvědčení a jiných dokladů uvedených v § 4 odst. 1 písm. d). Zároveň může být posílena veterinární kontrola zvířat a produktů, které pocházejí z uvedeného hospodářství, shromažďovacího střediska, schváleného trhu nebo podniku, popřípadě oblasti, při příchodu na místo určení.

(4) Je-li Česká republika členským státem odeslání, platí odstavce 1 až 3 obdobně.

§ 14

(1) V oznámení případu uvedeného v § 12 odst. 1 nebo 2 příslušnému úřadu členského státu odeslání uvede Státní veterinární správa datum příchodu zásilky zvířat na místo určení, datum odběru vzorků, datum jejich laboratorního vyšetření, popis vyšetřených zvířat, povahu (způsob) vyšetření vzorků a jeho výsledky, popřípadě – pokud nebyly žádné vzorky odebrány – datum provedení kontroly a její výsledky. K oznámení připojí opis veterinárního osvědčení a podle potřeby i počet a popis zvířat v zásilce.

(2) Je-li Česká republika členským státem odeslání, může Státní veterinární správa co nejrychleji, nejdéle však do 7 dnů po obdržení oznámení příslušného úřadu členského státu určení, že v tomto státě byl zjištěn případ uvedený v § 12 odst. 1 nebo 2, požadovat

1. a) jedno nebo více vyšetření druhého vzorku nebo druhé, popřípadě i další alikvótní části vzorku podle § 9 odst. 3, a to v referenční laboratoři Evropské unie nebo ve schválené laboratoři vybrané po vzájemné dohodě Státní veterinární správy s příslušným úřadem členského státu určení,
2. b) klinické vyšetření zásilky zvířat za přítomnosti svého zástupce, jestliže byla tato zvířata umístěna v izolaci.

§ 15

(1) Vyskytne-li se na území České republiky nákaza, která nepodléhá povinnému hlášení podle zákona a prováděcího právního předpisu k zákonu,⁴) jakákoli nemoc přenosná ze zvířat na člověka nebo jiné onemocnění či jiná možná příčina závažného ohrožení zdraví zvířat nebo lidí,

1. a) Státní veterinární správa oznámí tuto skutečnost bez prodlení Komisi a členským státům,
2. b) příslušný orgán veterinární správy vyhlásí nebo nařídí v souladu se zákonem a prováděcím právním předpisem k zákonu⁴) vhodná mimořádná veterinární opatření a Státní veterinární správa sdělí Komisi a členským státům, jaká opatření byla přijata.

(2) Je-li v průběhu veterinární kontroly při příchodu na místo určení nebo během přepravy na území České republiky zjištěna přítomnost nákazy, jiného onemocnění nebo jiné příčiny uvedené v odstavci 1,

1. a) příslušný orgán veterinární správy může v souladu se zákonem a prováděcím právním předpisem k zákonu,⁴) považuje-li to za nutné, vyhlásit nebo nařídit vhodná mimořádná veterinární opatření, včetně umístění zvířat v karanténě,
2. b) Státní veterinární správa oznámí bez prodlení Komisi a členským státům, jaká opatření byla přijata a které důvody vedly k jejich přijetí.

(3) V případě uvedeném v odstavci 1 může Státní veterinární správa požádat Komisi o vyslání jednoho nebo více zástupců, aby se přesvědčili na místě, jaká opatření byla přijata, a aby k nim vydali své stanovisko.

§ 16

Státní veterinární správa v souladu s § 48 odst. 1 písm. o) bodem 2 zákona

1. a) sdělí Komisi a členským státům podmínky a postupy, které uplatňuje při obchodování se zvířaty a produkty, na něž se nevztahují zvláštní právní předpisy uvedené v části A přílohy č. 3 k této vyhlášce a obchodování s nimiž podléhá veterinárním kontrolám podle této vyhlášky,
2. b) předkládá každoročně Komisi požadované informace o veterinárních kontrolách prováděných podle této vyhlášky, a to v elektronické podobě v souladu se vzorem vydaným Komisí,
3. c) sdělí Komisi a příslušným úřadům členských států na základě jejich odůvodněné žádosti o poskytnutí spolupráce a pomoci, zda jsou dodržovány právní předpisy v oblasti její působnosti, zda a jaká byla přijata opatření k zajištění dodržování povinností a požadavků stanovených těmito právními předpisy, a to v rozsahu a způsobem stanoveným předpisem Evropských společenství^8a).

§ 17

O vydání veterinárního osvědčení uvedeného v § 4 odst. 1 písm. d) je třeba požádat ve lhůtě nejméně

1. a) 2 pracovních dnů přede dnem předpokládaného odeslání zvířat, jde-li o zvířata, u kterých byly v posledním měsíci přede dnem jejich předpokládaného odeslání provedeny zdravotní zkoušky nezbytné pro vydání veterinárního osvědčení, anebo jde-li o zárodečné produkty nebo patogeny,
2. b) 14 dnů přede dnem předpokládaného odeslání zvířat v ostatních případech.

§ 18

(1) Veterinární osvědčení uvedené v § 4 odst. 1 písm. d) vystavuje úřední veterinární lékař na základě prohlídky (vyšetření) zvířat nebo produktů podle vzoru vydaného Státní veterinární správou v souladu se vzorem veterinárního osvědčení pro zvířata nebo produkty příslušného druhu, stanoveným předpisy Evropských společenství. Toto osvědčení musí být vyhotoveno nejméně v jednom z úředních jazyků členského státu odeslání (původu) a nejméně v jednom z úředních jazyků členského státu určení, a to na jediném listu; není-li to však možné a je-li osvědčení vyhotoveno na více listech, musí být tyto listy vhodně spojeny a označeny tak, aby tvořily nedílný celek. Veterinární osvědčení musí být určeno pro jednoho příjemce.

(2) Veterinární osvědčení podle odstavce 1 se opatřuje razítkem a podpisem úředního veterinárního lékaře v barvě odlišné od barvy ostatního textu, jakož i jednacím číslem.

(3) Nestanoví-li zvláštní právní předpisy⁹) nebo krajská veterinární správa zejména se zřetelem na druh zvířat nebo produktů, způsob a dobu jejich přepravy něco jiného, činí doba platnosti veterinárního osvědčení 10 dnů ode dne jeho vystavení. Určí-li krajská veterinární správa v souladu s § 49 odst. 1 písm. l) zákona jinou dobu platnosti veterinárního osvědčení, musí ji v tomto osvědčení vyznačit.

§ 19

(1) Jde-li o zvířata a produkty uvedené v § 5 odst. 2, musí veterinární osvědčení odpovídat požadavkům třetí země určení, a pokud nejsou tyto požadavky k dispozici, zejména neexistuje-li dvoustranná dohoda mezi Českou republikou jako členským státem původu zvířat a třetí zemí určení, uvádí se v tomto osvědčení „Zvířata nebo produkty vyvážené do (název třetí země)“. Jako příjemce se ve veterinárním osvědčení uvádí fyzická nebo právnická osoba, která vyřizuje výstupní formality v místě výstupu, jímž se v tomto případě rozumí jakékoli místo v těsné blízkosti vnější hranice některého z členských států, které je vybaveno k provádění celní kontroly; toto výstupní místo se uvádí jako místo určení.

(2) Veterinární osvědčení uvedené v odstavci 1 může obsahovat i zvláštní veterinární záruky uplatňované v souladu s požadavky předpisů Evropských společenství a vztahující se na zvířata určená k poražení.

§ 20

Účinnost