Úmluva mezi republikou Československou a republikou Řeckou o vzájemné právní ochraně a právní pomoci ve věcech občanských a obchodních, jakož i ve věcech pozůstalostních.

Stejné nakládání.

Příslušníci každé ze Smluvních Stran budou požívati na území druhé Strany týchž práv jako vlastní příslušníci, pokud jde o zákonnou a soudní ochranu jich osob a majetku.

Budou míti svobodný a volný přístup k soudům za týchž podmínek a v téže formě, jako vlastní státní příslušníci.

Všeobecné jazykové předpisy, platné na území každého ze Smluvních Států, nejsou touto úmluvou nijak dotčeny.

Československým nebo řeckým příslušníkům, majícím bydliště v Řecku nebo Československu a kteří budou žalobci nebo intervenienty před soudy jednoho z obou států, nebude moci býti uložena žádná jistota ani záloha, jakkoli pojmenovaná, buď z důvodu, že jsou cizinci, buď z důvodu nedostatku bydliště nebo sídla ve státě. Toto pravidlo platí také při žalobách navzájem a v opravném řízení.

Příslušníci jedné ze Smluvních Stran, mají-li bydliště mimo území, budou účastni téhož práva, jsou však povinni, podávajíce žaloby, označiti osobu, která bydlí na tomto území a bude oprávněna přijímati jejich jménem všechny spisy, týkající se řízení.

Jestliže žalobce nebo intervenient nebo stěžovatel byl osvobozen ať podle článku 2, nebo podle zákona státu, kde žaloba byla podána, od povinnosti složiti jistoty, zaplatiti zálohy nebo složiti k soudu záruku a byl odsouzen soudy jednoho z obou států k náhradě útrat a výloh sporu, bude rozhodnutí o tom na přímou žádost interesované strany vykonatelným i na území druhého státu týmž způsobem, jako rozhodnutí vydaná jeho vlastními soudy.

K žádosti jest připojiti výrokovou část rozhodnutí, jakož i osvědčení o tom, že rozhodnutí nabylo moci práva. Toto osvědčení bude vydáno v Československu soudem, jenž vydal rozhodnutí, nebo v Řecku kanceláří tohoto soudu, a bude potvrzovati, že lhůty ku podání opravných prostředků uplynuly bezvýsledně.

Žadatel musí též předložiti ověřený překlad těchto listin, a to v Československu v jazyku československém, v Řecku v jazyku řeckém.

Táž ustanovení platí o soudních rozhodnutích, jimiž výše nákladů sporu byla stanovena později.

Příslušníkům jednoho z obou států bude přiznáno na území druhého právo chudých za týchž podmínek jako vlastním příslušníkům.

Bylo-li právo chudých přiznáno úřadem k tomu povolaným příslušníku jednoho z obou států, bude ho tento příslušník účasten i před soudy druhého státu ve všech soudních jednáních týkajících se téže věci, zahrnujíc v to i řízení exekuční.

Vysvědčení nemajetnosti bude vydáno úřady stálého pobytu žadatelova nebo, nemá-li ho, úřady místa, kde se právě zdržuje.

Není-li žadatel na území žádného z obou států, postačí vysvědčení, vydané příslušným diplomatickým nebo konsulárním zástupcem.

Příslušný úřad může před vydáním vysvědčení nemajetnosti žadateli opatřiti si u úřadů druhého státu zprávy o jeho hospodářských poměrech.

Úřad, jenž má rozhodovati o žádosti za udělení práva chudých, jest v mezích své pravomoci oprávněn zkoumati vysvědčení a informace, jež mu budou předloženy.

Vzájemná právní pomoc se v mezích následujících článků vztahuje na:

1. a) doručování soudních i mimosoudních spisů ve věcech občanských a obchodních včetně spisů soudnictví nesporného;
2. b) výkon dožádání o právní pomoc ve věcech občanských a obchodních a ve věcech soudnictví nesporného.

Spisy, určené pro doručení, a dožádání o právní pomoc budou zaslány ministerstvem spravedlnosti státu dožadujícího přímo ministerstvu spravedlnosti státu dožádaného. Tato dvě ministerstva se postarají o rychlé vyřízení žádostí příslušnými úřady. Je-li dožádaný úřad nepříslušným, dožádané ministerstvo uvědomí ministerstvo druhého státu o tom, kterému příslušnému úřadu bylo dožádání předáno.

Dožádaná ministerstva vrátí žádosti, ať jim bylo vyhověno čili nic.

1. a) Spisy určené pro doručení jest sepsati v Československu v jazyku československém, nebo pokud to dovolují platné předpisy, v jazyku národnostní menšiny, v Řecku v jazyku řeckém. Průvodní dopisy jest sepsati francouzsky. Jest v nich uvésti jména a postavení stran, povahu spisu, jenž má býti doručen, úřad, od něhož spis vychází, a adresu příjemce. Spisy určené pro doručení, jest opatřiti podpisem a pečetí nebo razítkem dožadujícího úřadu. Ověření netřeba.
2. b) Doručení bude provedeno příslušným úřadem dožádaného státu ve formách předepsaných vlastním zákonodárstvím tohoto státu. Tento úřad může se omeziti, s výjimkou případů uvedených pod lit. c) tohoto článku, na prosté doručení spisu adresátovi, je-li ochoten jej přijmouti.
3. c) Žádá-li dožadující úřad výslovně, aby doručení se stalo ve formě zvláštní, jest užíti žádané formy, neodporuje-li zákonům dožádaného státu. V tomto případě spis, jejž jest doručiti v Československu, jest sepsati v jazyku československém nebo k němu připojiti překlad v tomto jazyku; spis, jejž jest doručiti v Řecku, třeba sepsati v jazyku řeckém nebo k němu připojiti překlad v tomto jazyku. Tyto překlady budou na žádost pořízeny ve státě dožádaném na náklad dožadujícího státu.
4. d) Dožádaný stát může odepříti doručení toliko tehdy, pokládá-li je za způsobilé, aby ohrozilo jeho výsostní právo nebo jeho bezpečnost.
5. e) Důkazem o provedeném doručení jest potvrzení datované a podepsané příjemcem, nebo osvědčení úřadu dožádaného státu o tom, že, jak a kdy bylo doručení provedeno.

   Byl-li spis, určený pro doručení, zaslán ve dvou vyhotoveních, budiž potvrzení o přijetí nebo osvědčení o tom napsáno na jednom z obou vyhotovení nebo k němu připojeno.

1. f) Ve všech případech, kdy doručení nebude provedeno, bude stát dožadující o tom bez průtahu uvědomen s udáním důvodů.

Každý z obou států může doručovati spisy svým vlastním příslušníkům na území druhého státu svými diplomatickými nebo konsulárnými zástupci, avšak bez pohrůžky donucovacími opatřeními a bez jejich použití.

1. a) Československá dožádání o právní pomoc a jejich přílohy jest sepsati v jazyku československém a připojiti k nim překlad v jazyku řeckém; řecká dožádání o právní pomoc a jejich přílohy jest sepsati v jazyku řeckém a připojiti k nim překlad v jazyku československém. Na požádání budou překlady pořízeny ve státě dožádaném na náklad dožadujícího úřadu. V dožádání o právní pomoc jest uvésti účel žádosti, označiti nebo krátce vylíčiti předmět sporu, uvésti co možno přesně jména stran, místo jejich bydliště nebo pobytu, jakož i jména a adresy případných svědků, kteří mají býti vyslechnuti. Dožádání o právní pomoc a překlady jest opatřiti podpisem a pečetí nebo razítkem dožadujícího úřadu. Ověření netřeba.
2. b) Dožádaný úřad provede dožádání o právní pomoc ve formě předepsané vlastním zákonodárstvím dožádaného státu.

   Jest však vyhověti žádosti dožadujícího úřadu, aby bylo použito formy zvláštní, neodporuje-li tato forma zákonům státu dožádaného.

1. c) Dožadující úřad jest na jeho žádost způsobem zmíněným v článku 8. včas uvědomiti o tom, kdy a kde bude provedeno dožádání o právní pomoc, tak aby zúčastněné osoby mohly při tom býti přítomny nebo se dáti zastupovati.
2. d) Úřad, dožádaný o právní pomoc, má při vyřízení použíti donucovacích opatření, jež připouští jeho vlastní zákonodárství pro výkon takové žádosti úřadu jeho vlastního státu nebo žádosti učiněné k tomu účelu zúčastněnou stranou.
3. e) Výkon dožádání o právní pomoc lze odepříti toliko, nenáleží-li žádané opatření k úkolům soudní pravomoci dožádaného státu nebo pokládá-li je dožádaný stát za způsobilé, aby ohrozilo jeho výsostní právo nebo jeho bezpečnost.
4. f) Ve všech případech, kdy dožádání o právní pomoc nebude provedeno, bude stát dožadující o tom bez průtahu uvědomen s udáním důvodů.

Za doručení spisů a za vyřízení dožádání o právní pomoc nebude požadován nijaký poplatek ani náhrada jakýchkoli výloh. Výjimka z tohoto pravidla činí se pro náhrady, placené svědkům nebo znalcům, pro náklady, vzniklé z výslovné žádosti o použití zvláštní formy řízení, jakož i pro výlohy, jež jest platiti podle zákonů dožádaného státu. Dožadující stát nahradí neprodleně tyto náklady bez ohledu, zda obdržel jejich náhradu od zúčastněných stran či nikoliv.

Právní pomoc nesmí býti odepřena z důvodu, že dožadující úřad nesložil předem peněžitou částku na krytí nákladů, jež musí býti nahraženy podle ustanovení předcházejícího odstavce.

Poplatky poštovní hradí úřad odesílající.

Listiny sepsané, vydané nebo ověřené soudy jednoho z obou států, jsou-li opatřeny pečetí nebo razítkem soudu, nepotřebují nijakého ověření, má-li jich býti použito na území druhého státu. Mezi listiny právě uvedené náleží též spisy, podepsané soudní kanceláří, dostačí-li tento podpis podle zákonů státu, k němuž soud náleží.

Listiny sepsané, vydané neb ověřené některým ústředním správním úřadem obou států nebo některým vyšším správním úřadem jemu na roveň postaveným, má-li jich býti použito na území druhého státu, nepotřebují nijakého ověření, jsou-li opatřeny pečetí nebo razítkem zmíněného úřadu a je-li tento úřad uveden v seznamu, připojeném k této úmluvě. Tento seznam může ostatně býti kdykoliv změněn nebo doplněn na základě společné dohody vyhláškou správního úřadu.

Veřejné listiny, sepsané na území jednoho z obou států, jakož i obchodní knihy tam vedené mají před soudy druhého státu tutéž průvodní moc, jakou jim přiznávají zákony státu, z něhož pocházejí. Průvodní moc bude jim však přiznána toliko v mezích, připuštěných zákony státu, jehož soudy věc projednávají.

Ministerstva spravedlnosti Smluvních Stran sdělí si na požádání informace o právu platném v jejich státě.

V žádosti bude přesně vyznačiti zákonodárství, o němž jest žádána informace.

Způsobilost pořizovati a nabývati majetek převodem na případ smrti.

Dědická práva, ať se týkají movitostí nebo nemovitostí, řídí se zákony státu, jehož příslušníkem byl zůstavitel v době úmrtí.

Poslední pořízení jsou platně učiněna, vyhovují-li předpisům buď zákonů místa, kde byla učiněna, nebo zákonům státu, jehož příslušníkem byl zůstavitel v době, kdy učinil poslední pořízení. Totéž pravidlo platí pro odvolání těchto pořízení.

Předchozí ustanovení nedotýkají se v ničem předpisů, platných na území té Smluvní Strany, kde je jmění, a jež z důvodu veřejného pořádku omezují volné pořizování a nabývání na případ smrti, ať jde o jmění v celku nebo jeho část, nebo jednotlivé předměty. Rovněž se nedotýkají zvláštních zákonných předpisů (týkajících se pozemkové reformy, fideikomisů, atd.), jež by byly snad v platnosti na území Smluvních Stran.

Příslušnost ku projednávání pozůstalosti.

1. a) Pozůstalosti nemovité.

   Projednati nemovitou pozůstalost a rozhodnouti o všech sporných otázkách toho se týkajících náleží výlučně soudům nebo úřadům té Smluvní Strany, na jejímž území nemovitost a pozůstalost jest.

   O tom, co dlužno pokládati za nemovitost, rozhodují přepisy státu, kde nemovitost jest.

1. b) Pozůstalosti movité.

   Projednati movitou pozůstalost náleží soudům nebo úřadům toho Smluvního Státu, jehož příslušníkem byl zůstavitel v době úmrtí. Jim přísluší také rozhodnouti o sporných otázkách, jež se vztahují na řízení pozůstalostní o movitém jmění zůstavitelově.

   Smluvní Strany se zavazují, že si vydají navzájem k účelům uvedeným v předešlém odstavci movitosti, náležející do pozůstalosti po příslušníku druhé Strany, pokud jsou na jejich území.

   O tom, co dlužno pokládati za movitost, rozhodují předpisy státu, na jehož území movitosti jsou.

Opatření před vydáním movitých pozůstalostí.

1. a) Ochrana pozůstalosti.

   Příslušným soudům nebo úřadům Smluvní Strany, na jejímž území jest movitá pozůstalost, náleží:

   1. a) zemře-li na jejím území příslušník druhé Smluvní Strany, zříditi úmrtní zápis nebo vydati potvrzení, dosvědčující osobní poměry zemřelého, jakož i případnou vyhlášku poslední vůle. Soud nebo úřad, v jehož obvodu úmrtí nastalo, uvědomí o něm v každém případě konsulární úřad druhé Strany, nebo není-li ho, jejího diplomatického zástupce a zašle mu zároveň ověřený opis shora zmíněných listin a po případě i úmrtní list;
   2. b) v případě nutnosti učiniti opatření nezbytná k zabezpečení pozůstalosti a k zajištění její dobré správy, aby bylo zabráněno jejímu zmenšení nebo jiné újmě.

      Zejména jsou povinny zříditi inventář veškeré pozůstalosti a podle okolností ji zapečetiti nebo dáti jmění uložiti na bezpečném místě nebo jmenovati k jeho správě důvěryhodnou osobu jako správce.

      Shora zmíněná opatření budou soudem nebo úřadem provedena podle předpisů, platných o tom v jejich vlastním státě.

      Je-li v místě, kde je movitá pozůstalost, konsulární úřad druhé Smluvní Strany, lze učiniti opatření, uvedená pod lit. b) toliko tehdy, byl-li zmíněný konsulární úřad o tom uvědomen nejméně 24 hodiny předem, leč by bylo nebezpečí v prodlení. Konsulární úřad zúčastní se nebo spolupůsobí v mezích své pravomoci na opatřeních, jež budou provedena soudem nebo úřadem místa, kde je movitá pozůstalost. Zejména může žádati, aby tato opatření byla provedena ve zvláštní formě, neodporuje-li zákonům státu, kde jest zmíněný soud nebo úřad.

      Ve všech ostatních případech bude konsulární úřad neprodleně uvědomen o všem, co bylo zařízeno k zabezpečení správy pozůstalostního jmění. Tato opatření mohou na jeho žádost býti změněna nebo zrušena, leč by z toho vznikla újma příslušníkům státu, kde je pozůstalostní jmění.

1. b) Ochrana tuzemských dědiců, odkazovníků a věřitelů.

   Jsou-li na projednání pozůstalosti zúčastněni jako dědici nebo odkazovníci příslušníci Smluvního Státu, kde je pozůstalostní jmění, nebo osoby, které se na tomto území zdržují, je soud nebo úřad místa, kde je tento majetek, oprávněn zadržeti k jejich žádosti buď celé pozůstalostní jmění nebo jeho postačitelnou část do té doby, dokud o jejich dědickém nebo odkazovnickém nároku nebude pravoplatně rozhodnuto příslušným soudem nebo úřadem státu, jehož zůstavitel byl příslušníkem.

   Táž opatření lze učiniti na žádost věřitelů, kteří jsou příslušníky Smluvního Státu, na jehož území je movité pozůstalostní jmění, nebo kteří se tam zdržují, pokud uplatní své nároky u příslušného soudu ve lhůtě stanovené v dalším článku.

   O nárocích těchto věřitelů rozhodnou výlučně soudy státu, kde je movitá pozůstalost.

Za účelem opatření uvedených v článku 20 ustanoví soud lhůtu od jednoho do tří měsíců, v níž osoby shora označené musí uplatniti své nároky u příslušného soudu nebo úřadu.

Vyhláška o tom bude uveřejněna v obou státech v listě nebo v listech určených pro úřední vyhlášky a její ověřený opis bude neprodleně zaslán soudu nebo úřadu, jemuž náleží projednati pozůstalost, jakož i konsulárnímu zástupci, nebo, není-li ho, diplomatickému zástupci druhého státu.

Nebyly-li nároky přihlášeny v této lhůtě, nelze odpírati vydání movitého pozůstalostního jmění.

Vydání pozůstalosti.

Movitá pozůstalost bude vydána nejbližšímu konsulárnímu úřadu, nebo, není-li ho, diplomatickému zástupci státu, jehož zůstavitel byl příslušníkem.

Ustanovení této úmluvy nedotýkají se v ničem předpisů o zápovědi vývozu některých předmětů.

Projednávání movitých pozůstalostí soudy nebo úřady druhé Smluvní Strany.

Je-li movitá pozůstalost příslušníka jednoho z obou Smluvních Států na území druhého, mohou dědicové, kteří se tam zdržují, žádati, nehledíc k ustanovení článku 18, aby ji projednal soud nebo úřad tohoto státu. V tomto případě vydá soud veřejnou vyhlášku, v níž ustanoví lhůtu ode dvou do tří měsíců a vyzve všechny dědice a odkazovníky, aby své nároky přihlásili, jinak že bude přikročeno k projednání s těmi účastníky, kteří o to požádali. Tato vyhláška bude uveřejněna v obou státech v listě nebo v listech, určených pro úřední vyhlášky, a její ověřený opis bude neprodleně zaslán soudu nebo úřadu státu, jehož zůstavitel byl příslušníkem, jakož i jeho místně příslušnému konsulárnímu úřadu, nebo, není-li ho, jinému zástupci jeho státu. Nepřihlásí-li se nikdo na tuto vyhlášku, nebo souhlasí-li ti, kdož přihlásili své nároky, aby pozůstalost byla projednána zmíněným soudem, projednání se tam provede podle zákonů domovského státu zůstavitelova ve smyslu čl. 16. Žádá-li však některý z přihlásivších se dědiců nebo odkazovníků, aby pozůstalost byla vydána soudu nebo úřadu státu zůstavitelova nebo jestliže soud nebo úřad státu zůstavitelova, jemuž náleží projednati pozůstalost, na to naléhá, bude vyhověno této žádosti.

Výlohy spojené s opatřeními podle článku 19 a 22 půjdou na účet státu, jemuž pozůstalost je předána.

Výše uvedená ustanovení o vydání movitých pozůstalostí příslušným soudům nebo úřadům domovského státu zůstavitelova nebudou dotčena případnými dohodami, jež by byly snad uzavřeny mezi oběma Smluvními Stranami o zamezení dvojího zdanění movitých pozůstalostí.

Pokud zmíněná dohoda nebude sjednána, vyhražuje si každá ze Smluvních Stran právo, že před odevzdáním movité pozůstalosti úřadům druhé Strany vybere poplatky a jiné veřejné dávky, stanovené zákony platnými v jejím státě.

Ustanovení konečná.

Tato úmluva bude ratifikována a ratifikační listiny budou vyměněny v Athénách.

Nabude účinnosti za měsíc po výměně ratifikačních listin a podrží svoji účinnost ještě tři měsíce po výpovědi, již lze dáti kdykoli.

Tomu na svědomí zmocněnci tuto úmluvu podepsali ve dvou vyhotoveních.