Vládní vyhláška, kterou se uvádí v prozatímní platnost obchodní a plavební úmluva mezi republikou Československou a republikou Polskou, podepsaná v Praze dne 10. února 1934.

Příslušníci každé z vysokých smluvních stran budou požívati, pokud jde o nastupování a provozování obchodu a živností na území druhé vysoké smluvní strany všech výsad, svobod a výhod přiznaných příslušníkům státu požívajícího nejvyšších výhod.

S příslušníky jedné z vysokých smluvních stran, kteří se ubírají na veletrhy a trhy na území druhé vysoké smluvní strany, aby tam obchodovali, bude se vzájemně zacházeti jako s vlastními příslušníky, mohou-li předložiti legitimaci podle vzoru přiloženého k této úmluvě, vydanou úřady státu, jehož jsou příslušníky.

S příslušníky každé vysoké smluvní strany bude se na území druhé vysoké smluvní strany zacházeti, pokud jde o jejich právní postavení, jejich majetek movitý i nemovitý, jejich práva a zájmová účastenství, stejně příznivě jako s příslušníky kteréhokoli třetího státu. Budou míti volnost spravovati své záležitosti na území druhé vysoké smluvní strany buď osobně, nebo prostředníkem jimi zvoleným, aniž by byli v tomto ohledu podrobeni jiným omezením než těm, která jsou stanovena zákony a nařízeními, platnými na příslušném území.

Budou míti právo vystupovati osobně, nebo plnomocníkem před soudy a správními úřady druhé vysoké smluvní strany, a nebudou podléhati jiným omezením než těm, která jsou stanovena zákony a nařízeními, platnými na příslušném území, a bude se s nimi v každém ohledu stejně zacházeti jako s příslušníky kteréhokoli jiného státu.

Příslušníci jedné z vysokých smluvních stran nebudou přidrženi na území druhé strany k žádné povinné službě, ať ve vojsku pozemním nebo námořním, či v národní gardě nebo milici.

Budou osvobozeni od jakýchkoli dávek, ukládaných náhradou za osobní službu vojenskou, ode všech vojenských plnění a rekvisicí osobních, avšak budou podrobeni, pokud jde o jejich movitý nebo nemovitý majetek v zemi, vojenským rekvisicím a břemenům vojenského ubytování za těchže podmínek jako vlastní příslušníci.

Příslušníci žádné vysoké smluvní strany nebudou platiti na území druhé strany za svou osobu a svůj majetek, ani za výkon jakéhokoli obchodu, živnosti, řemesla nebo zaměstnání jakýchkoli daní, dávek a břemen jiných nebo vyšších, než jaké se vybírají od vlastních příslušníků.

Tato ustanovení nejsou na překážku, aby se vybíraly dávky z pobytu nebo dávky, související se splněním policejních formalit. Příslušníci obou vysokých smluvních stran budou v tomto ohledu požívati nakládání přiznaného příslušníkům státu požívajícího nejvyšších výhod.

Společnosti akciové a jiné společnosti obchodní, průmyslové, finanční, pojišťovací a dopravní, které mají své sídlo na území jedné z vysokých smluvních stran a podle zákonů tohoto státu jsou tam po právu ustaveny, budou právně uznány na území druhé strany. Budou míti volný přístup k soudům a budou moci vystupovati před soudy jako žalobci nebo žalovaní.

Připuštění uvedených společností k provozování jejich obchodu nebo živnosti na území druhé vysoké smluvní strany bude se říditi zákony a nařízeními, které platí nebo budou platiti na tomto území.

Činnost společností ustavených podle zákonodárství jedné z vysokých smluvních stran, pokud se vykonává na území druhé smluvní strany, bude podrobena zákonům a nařízením této strany. V každém ohledu výše jmenované společnosti budou požívati, jsouce připuštěny, těchže práv, která jsou nebo budou přiznána v tomto oboru společnostem stejného druhu státu požívajícího nejvyšších výhod, což se však nedotýká rozhodnutí činěných na základě koncesního systému nebo podle volného uvážení ve věcech správních.

Jmenované společnosti nebudou platiti na území druhé strany z provozování svého obchodu nebo živnosti žádných daní, dávek nebo poplatků jiných nebo vyšších, než které se vybírají od vlastních společností.

Pokud jde o právní postavení těchto společností, jejich majetek movitý i nemovitý, jejich práva a zájmová účastenství na území druhé strany, platí přiměřeně ustanovení článku III.

Obchodníci, továrníci a jiní živnostníci, kteří prokáží předložením legitimace podle připojeného vzoru, vydané příslušnými úřady svého státu, že jsou tam oprávněni provozovati svůj obchod nebo svoji živnost a že tam platí poplatky a daně zákonem předepsané, budou míti právo osobně nebo svými cestujícími uzavírati koupě na území druhé vysoké smluvní strany u obchodníků nebo průmyslníků a živnostníků nebo ve veřejných prodejnách. Budou rovněž moci přijímati zakázky, i podle vzorků, od obchodníků neb jiných osob, které pro svůj obchod nebo svou živnost používají zboží, odpovídajícího těmto vzorkům. Nebudou povinni platiti z tohoto důvodu žádných zvláštních poplatků.

Hořejší ustanovení nevztahují se na osoby provozující kočovná zaměstnání, na podomní obchod, jakož i na vyhledávání zakázek u osob neprovozujících ani živnosti ani obchodu, při čemž si každá z vysokých smluvních stran vyhrazuje v tomto oboru úplnou volnost svého zákonodárství.

Obchodníci, továrníci a obchodní cestující v jejich službě, opatření legitimací, budou míti právo míti s sebou vzorky nebo modely, nikoli však zboží.

Vysoké smluvní strany si vzájemně sdělí, které úřady jsou pověřeny vydávati legitimace, jakož i kterými předpisy shora uvedené osoby se mají říditi při provozování svého obchodu.

Legitimace budou osvobozeny od visa konsulárního nebo jiného.

Při dovozu a zpětném vývozu vzorků a modelů bude používáno ustanovení mezinárodní konvence o zjednodušení celních formalit, podepsané v Ženevě dne 3. listopadu 1923.

V tomto, jakož i v každém jiném ohledu, spadajícím pod tento článek, přiznávají si vysoké smluvní strany vzájemně nakládání podle doložky nejvyšších výhod.

Vnitřní dávky, vybírané na účet kohokoli, jež jsou nebo budou uvaleny na těžbu, výrobu, oběh nebo spotřebu některého druhu zboží na území jedné z vysokých smluvních stran, nepostihnou ze žádného titulu výrobků druhé strany více nebo tíživěji, než domácí výrobky téhož druhu nebo, není-li jich, výrobky státu požívajícího nejvyšších výhod.

Zemské plodiny i průmyslové výrobky, pocházející a přicházející z celního území jedné z vysokých smluvních stran, nebudou podléhati při dovozu do celního území druhé strany jinému nebo méně příznivému nakládání v ohledu celním, než stejné výrobky, pocházející a přicházející ze státu požívajícího nejvyšších výhod, zejména nebudou podléhati jiným a vyšším clům nebo dávkám, včetně všech vedlejších poplatků a přirážek, než jaké se vybírají nebo budou vybírati ze stejných výrobků kteréhokoli třetího státu.

Nakládání podle doložky nejvyšších výhod, stanovené v prvém odstavci, bude rovněž platiti při vývozu zemských plodin a průmyslových výrobků jedné z vysokých smluvních stran z jejího celního území do celního území druhé strany.

Shora uvedená ustanovení se vztahují rovněž na provádění celních předpisů, celní projednávání zboží, postup při zkoumání a rozboru dovážených výrobků, podmínky placení cla a poplatků, jakož i na zařaďování zboží a výklad celního sazebníku.

Výrobky získané na celním území jedné z vysokých smluvních stran zpracováním cizozemských hmot, a to i v záznamním styku, budou považovány rovněž za průmyslové výrobky této strany pod podmínkou, že tyto výrobky doznaly zpracováním značné změny. Hranice změny, jež má za následek uznání výrobku, vyrobeného z cizozemských hmot, za výrobek smluvní strany, řídí se autonomními předpisy všeobecně platnými na celním území dovozního státu, při čemž se zajišťuje nakládání podle doložky nejvyšších výhod.

Zemské plodiny i průmyslové výrobky, pocházející a přicházející z polského celního území, jež jsou uvedeny v připojené listině A, nebudou při dovozu do celního území československého podléhati vyšším celním sazbám než oněm, jež jsou stanoveny v této listině.

Zemské plodiny i průmyslové výrobky, pocházející a přicházející z československého celního území, jež jsou uvedeny v připojené listině B, nebudou při dovozu do polského celního území podléhati vyšším celním sazbám než oněm, jež jsou stanoveny v této listině.

Ustanovení hořejších odstavců není nikterak na újmu příznivějšímu nakládání, jež by mohlo plynouti z ustanovení článku IX.

Nakládání podle doložky nejvyšších výhod, upravené v článku IX., se nevztahuje na:

1. 1. výhody, jež jsou nebo budou přiznány jednou z vysokých smluvních stran k usnadnění pohraničního styku se sousedními státy v pásmu nepřesahujícím 15 km s té i oné strany hranice,
2. 2. zvláštní výhody, vyplývající z celní unie,
3. 3. prozatímní celní režim mezi polským a německým Horním Slezskem, zavedený polsko-německou úmluvou o Horním Slezsku, podepsanou v Ženevě dne 15. května 1922,
4. 4. výhody neb výsady, které Polsko poskytlo nebo poskytne státům baltickým, a to Lotyšsku, Estonsku, Litvě a Finsku, pokud jich rovněž neposkytne jakémukoli jinému státu.

Nakládání podle doložky nejvyšších výhod se nevztahuje na zvláštní ustanovení smluv uzavřených mezi jednou z vysokých smluvních stran a třetím státem k dosažení rovnováhy při zdanění v tuzemsku a v cizině, k vymezení daňové výsosti obou států a zejména k zamezení dvojího zdanění.

Po dobu, než nastane úplná volnost obchodu mezi oběma vysokými smluvními stranami, nebude se používati na obchod druhé strany omezení nebo zákazů při dovozu a vývozu, které platí nebo budou platiti na celním území jedné z vysokých smluvních stran, leč že by se tato omezení a zákazy vztahovaly též na všechny jiné státy.

Závazky stanovené v článku předchozím nevztahují se na níže uvedené zákazy neb omezení, avšak s podmínkou, že jich nebude používáno jako prostředku k libovolné diskriminaci vůči cizím státům, kde jsou dány stejné předpoklady, ani jako prostředku k zastřenému omezení vzájemné výměny zboží:

1. 1. zákazy nebo omezení, týkající se veřejné bezpečnosti,
2. 2. zákazy neb omezení, vydané z důvodu mravnosti nebo lidskosti,
3. 3. zákazy neb omezení obchodu se zbraněmi, střelivem a válečným materiálem nebo, za mimořádných okolností, s veškerými válečnými potřebami,
4. 4. zákazy neb omezení, vydané v zájmu veřejného zdravotnictví nebo zajištění ochrany zvířat nebo rostlin před chorobami, hmyzem a škodlivými příživníky, pokud by tyto otázky nebyly upraveny zvláštními úmluvami,
5. 5. zákazy neb omezení vývozu na ochranu národního majetku uměleckého, historického neb archeologického,
6. 6. zákazy neb omezení, týkající se zlata, stříbra, mincí, papírových peněz a cenných papírů,
7. 7. zákazy neb omezení, jimiž se má rozšířiti na cizozemské výrobky režim, který platí nebo bude platiti ve vlastní zemi pro výrobu, obchod, dopravu a spotřebu domácích výrobků téhož druhu,
8. 8. zákazy neb omezení platné pro výrobky, jež jsou nebo budou, pokud jde o výrobu neb obchod, předmětem státního monopolu nebo monopolů provozovaných pod státním dozorem.

Rozumí se, že předchozí články XIII. a XIV. nedotýkají se nikterak práv obou vysokých smluvních stran učiniti potřebná opatření na ochranu životních zájmů státu za okolností mimořádných a neobvyklých.

S podmínkou zpětného vývozu či zpětného dovozu a s výhradou, že budou učiněna nezbytná kontrolní opatření, zachovány platné předpisy a že bude vybrána jistota sloužící k zajištění dávek, jež by podle okolností měly býti zaplaceny, bude poskytnuto osvobození ode všech dávek dovozních a vývozních v rámci platných zákonů pro:

1. 1. předměty určené ke správce,
2. 2. nářadí, přístroje a strojní pomůcky, které podnikatel nebo firma jedné z vysokých smluvních stran vyváží na území druhé strany, aby tam dala provésti pracovním personálem montáže, vyzkoušení nebo opravy, ať jsou tyto předměty zasílány dopravním podnikem či dováženy samotným pracovním personálem,
3. 3. předměty zasílané z jednoho státu do druhého k vyzkoušení,
4. 4. zboží (mimo věci spotřebitelné), zasílané na veletrhy, výstavy a soutěže,
5. 5. stěhovací vozy, jež přestupují hranice proto, aby dopravovaly předměty z území jedné z vysokých smluvních stran do území druhé strany, i když se vracejí s novým nákladem, bez ohledu na to, kde byl do nich naložen, avšak s podmínkou, že jich nebylo v mezidobí použito k dopravě výhradně vnitrozemské, při čemž jest shoda v tom, že tyto dopravní prostředky se rozumějí s příslušenstvím, nezbytným k obvyklému používání za dopravy, a že lhůta ke zpětnému vývozu se stanoví šesti měsíci,
6. 6. vzorky a modely, podle mezinárodní úmluvy o zjednodušení celních formalit, podepsané v Ženevě dne 3. listopadu 1923; lhůta ke zpětnému vývozu se stanoví šesti měsíci, při čemž je shoda v tom, že bude na žádost dovozcovu prodloužena až do dvanácti měsíců.

Jestliže zboží, vyvážené ze země jedné, se vrací do země druhé na žádost původního vývozce proto, že ho ten, jemuž bylo určeno, nepřijal, neb z jiných důvodů, upustí se při zpětném vývozu od vybrání vývozního cla a všech vedlejších dávek a vrátí se dovozní clo i všechny vedlejší dávky již zaplacené, nebo se upustí od vymáhání těchto povinovaných cel a dávek pod podmínkou, že zboží zůstalo až do zpětného vývozu pod dozorem celního úřadu a že zpětný vývoz se uskuteční ve lhůtě tří měsíců od dovozu touže dopravní listinou, aniž zboží doznalo jakékoli změny.

V jiných případech zpětného vývozu zboží, tímto článkem neupravených, bude každá z obou smluvních stran postupovati vůči zásilkám druhé smluvní strany v rámci platných předpisů s největší blahovůlí.

Aby vzájemnému obchodu byly zajištěny výhody zacházení podle této úmluvy, a aby bylo současně vyloučeno jakékoli možné zneužití, bude moci každá vysoká smluvní strana požadovati, aby plodiny zemské nebo výrobky druhé strany byly při dovozu doprovázeny osvědčením původu podle přiložených vzorů.

Osvědčení původu budou vydávána celními úřady, obchodní komorou, k níž přísluší odesilatel, nebo každým jiným státním orgánem, hospodářským sdružením nebo jiným ústavem, jejž uzná země určení.

Vláda země určení bude míti právo požadovati ověření osvědčení původu svým diplomatickým nebo konsulárním zástupcem, s výjimkou případů, kdy osvědčení bude vydáno státními orgány.

Obě vysoké smluvní strany se shodují v tom, že ve vzájemných stycích budou používati ustanovení mezinárodní úmluvy o zjednodušení celních formalit, podepsané v Ženevě dne 3. listopadu 1923.

Každá vysoká smluvní strana zabezpečí na svém území podnikatelům druhé vysoké smluvní strany, v rámci platných zákonů a nařízení, účinnou ochranu proti nekalé soutěži a bude s těmito podnikateli nakládati v tomto směru jako s vlastními.

Každá vysoká smluvní strana se zejména zavazuje, že učiní veškerá nutná opatření, aby potlačila na svém území nesprávné používání okrskového označování původu, zvláště pokud jde o chmel, výrobky z vinné révy, pivo, minerální vody a výrobky z minerálních vod, pokud druhá smluvní strana tato označení řádně chrání a je první straně oznámila.

Výše uvedené oznámení musí zvláště určiti ustanovení příslušných zákonů a předpisů tohoto státu, stanovící oprávnění označení původu.

Za nesprávně používaná se pokládají okrsková označení původu jednoho z obou států, je-li jich použito pro výrobky, jimž zákonná ustanovení tohoto státu tuto výhodu upírají.

Pod názvem československý chmel, zvláště pod pojmenováním „Český chmel“ („Žatecký chmel“, „Roudnický chmel“, „Úštěcký chmel“, „Dubský chmel“), „Moravský chmel“ („Tršický chmel“) smí se uváděti v Polsku do oběhu jen chmel známkovaný a provázený ověřovací listinou některé veřejné československé známkovny podle zákonných předpisů o označování původu chmele, platných v republice Československé. Mimo to musí býti takový chmel v původním plnění, to jest v obalu, opatřeném označením původu, pečetí a plombou podle zmíněných československých předpisů.

Ustanovení tohoto článku nevztahují se na zboží průvozní.

Ve všech otázkách, týkajících se železniční přepravy, budou se vysoké smluvní strany říditi ve vzájemných stycích ustanoveními Mezinárodní úmluvy o přepravě cestujících a zavazadel po železnicích (M. Ú. C.), a Mezinárodní úmluvy o přepravě zboží po železnicích (M. Ú. Z.), podepsaných v Bernu dne 23. října 1924.

Ve všech otázkách, týkajících se mezinárodního průvozu, budou se vysoké smluvní strany říditi ve vzájemných stycích ustanoveními barcelonské úmluvy a statutu o svobodě transitu ze dne 20. dubna 1921.

Ve snaze uskutečniti v míře možnosti úmysly článku 23, odst. e) úmluvy o Společnosti národů, týkající se zachování svobody přepravy a průvozu, zavazují se vzájemně obě vysoké smluvní strany, mimo to, že se zřetelem na svou zeměpisnou polohu zajistí, pokud jde o přepravy určené do jejich zemí, svobodu přepravy a průvozu, stanovenou barcelonským statutem, tím způsobem, že vysoké smluvní strany nebudou se dovolávati článku 7. uvedeného statutu v případě politického napětí, a že řečená svoboda přepravy a průvozu potrvá i v případě války, za předpokladu však, že tato opatření nebudou směti se příčiti jejich právům a povinnostem jako členů Společnosti národů.

Čekoslovensko bere na vědomí odstavec 4. článku XXII. mírové smlouvy, podepsané v Rize dne 18. března 1921.

Vysoké smluvní strany se zavazují, že budou prováděti vzájemně tarifní politiku prodchnutou duchem co největší blahovůle.

Se zbožím, podaným ku přepravě na celním území jedné z vysokých smluvních stran a přepravovaným do celního území druhé smluvní strany nebo tímto územím do území třetího státu, nebude, budou-li splněny stejné podmínky, se zacházeti na železnicích druhé smluvní strany, pokud jde o jeho vypravení, přepravu, výpočet přepravného podle vnitřních (místních anebo svazových) tarifů a veřejné dávky, související s přepravou, nepříznivěji než se zbožím stejného druhu, podaným na celním území druhé smluvní strany a přepravovaným v témže směru a na téže trati.

Obě vysoké smluvní strany shodují se však v tom, že pro přepravu zboží stejného druhu z celního území jedné smluvní strany do celního území druhé smluvní strany nebo tímto územím do třetího státu jsou účinny tyto podmínky pro použití železničních tarifů, slev nebo jinakých výhod:

1. a) podmínka, že v určité lhůtě bude přepraveno určité nejmenší množství zboží,
2. b) podmínka, že zboží bude zároveň podáno ku přepravě v množství, dostačujícím pro celý vlak nebo jeho část,
3. c) podmínka vnitřní spotřeby,
4. d) podmínka předchozí nebo následující přepravy po vodě nebo vzduchem.

Každou jinou podmínku, vylučující použití vnitřního sníženého tarifu, jest považovati, pokud jde o shora uvedené přepravy, za neplatnou.

Na železnicích nebude se v přepravě cestujících, zavazadel a spěšnin, pokud jde o vypravení, přepravu, použití sazeb a poplatků a veřejné dávky s touto přepravou související, činiti žádného rozdílu mezi příslušníky vysokých smluvních stran. Příslušné úřady obou vysokých smluvních stran budou povinny zajistiti zřízení vhodných přípojů osobních vlaků a oběh přímých vozů. Budou též usilovati o to, aby provádění celních a pasových formalit bylo zjednodušeno a urychleno a budou pečovati o zajištění rychlé a pravidelné přepravy zboží.

Ustanovení článků XXIII. a XXIV. nevztahují se na slevy, přiznané z důvodů dobročinnosti, ani na slevy poskytnuté v případě veřejné pohromy, ani na slevy přiznané veřejným zaměstnancům, zaměstnancům dopravních podniků aneb obchodním cestujícím, ani na slevy dané pro přepravu vzorkových kufrů, ani na přepravu pro správy železniční nebo veřejnou správu civilní nebo pro správu vojenskou.

Vysoké smluvní strany souhlasí se sjednáním dohod, o nichž jest řeč v § 2 článku 4. Mezinárodní úmluvy o přepravě zboží po železnicích (M. Ú. Z.), aby byly stanoveny příznivější podmínky pro přepravu jistých předmětů, vyloučených z přepravy nebo podmínečně ku přepravě připuštěných.

Obě smluvní strany se zavazují, že připustí lodi a lodní náklady druhé smluvní strany v námořní plavbě za týchž podmínek, za tytéž poplatky a ve všech ostatních právních vztazích jako lodi a lodní náklady vlastní. Státní příslušnost lodí obou vysokých smluvních stran budiž posuzována podle zákonodárství domova.

Obě vysoké smluvní strany budou vzájemně uznávati výměrné listy námořních lodí, vydané příslušnými úřady každé vysoké smluvní strany.

Pokud jde o plavbu na mezinárodních řekách, jsou pro vzájemnou plavbu obou vysokých smluvních stran směrodatny příslušné mezinárodní plavební úmluvy, které obě vysoké smluvní strany přijaly.

K této úmluvě připojená veterinární úmluva s příslušným závěrečným protokolem tvoří nedílnou součást této úmluvy a zůstanou stejně dlouho jako ona v účinnosti, při čemž se rozumí, že mohou býti případně pozměněny i za trvání obchodní a plavební úmluvy, avšak pouze po společné dohodě.

Vysoké smluvní strany se zavazují, že co nejdříve sjednají zvláštní úmluvu, upravující vzájemnou podporu při celním projednávání, při zamezování, stíhání a trestání přestupků celních předpisů, jakož i vzájemnou právní pomoc v celních trestních věcech.

Vláda polská, jíž ve smyslu článku 104 smlouvy Versailleské a článků 2 a 6 Pařížské úmluvy mezi Polskem a Svobodným městem Gdanskem ze dne 9. listopadu 1920 náleží péče o vedení zahraničních věcí Svobodného města Gdanska, vyhrazuje si právo prohlásiti, že Svobodné město jest smluvní stranou v této úmluvě a že přejímá závazky a nabývá práv z ní plynoucích.

Tato výhrada nevztahuje se na ta ustanovení této úmluvy, která republika Polská sjednává, pokud jde o Svobodné město Gdansko, v souhlasu se svými právy, vyplývajícími z příslušných smluv.

Tato úmluva bude ratifikována a ratifikační listiny budou vyměněny ve Varšavě, jakmile to bude možné.

Nabude účinnosti patnáctého dne po výměně ratifikací.

Avšak obě vlády mohou se dohodnouti o jejím dřívějším uvedení v účinnost, jestliže jejich příslušná zákonodárství je k tomu opravňují.

Pozbude účinnosti tři měsíce po dni výpovědi, dané jednou z vysokých smluvních stran. Uvedená lhůta může býti zkrácena za souhlasu vlád obou vysokých smluvních stran.

Úmluva byla vyhotovena ve dvou originálech, každý v jazyku československém i polském; oba texty jsou autentické.

Tomu na svědomí shora jmenovaní plnomocníci tuto úmluvu podepsali a opatřili ji svými pečetěmi.