Platné znění

Vyhláška ministerstva zdravotnictví České republiky o ochraně zdraví před nepříznivými účinky elektromagnetického záření

účinné od 1. 11. 1990

účinné od 1. 11. 1990408

účinné od 1. 11. 1990VYHLÁŠKA

účinné od 1. 11. 1990ministerstva zdravotnictví České republiky

účinné od 1. 11. 1990ze dne 3. října 1990

účinné od 1. 11. 1990o ochraně zdraví před nepříznivými účinky elektromagnetického záření

účinné od 1. 11. 1990Ministerstvo zdravotnictví České republiky stanoví podle § 70 odst. 1 písm. c) zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu:

účinné od 1. 11. 1990

účinné od 1. 11. 1990Obecná ustanovení

§ 1

Odkaz účinné od 1. 11. 1990§ 1

účinné od 1. 11. 1990Touto vyhláškou se stanoví požadavky pro práci a pobyt v elektromagnetických polích a pro vývoj, konstrukci, výrobu, dovoz, montáž, opravu, zkoušení, provoz a užívání generátorů vysokých a velmi vysokých frekvencí a zařízení, která takové generátory obsahují (dále jen „zdroje“).

§ 2

Odkaz účinné od 1. 11. 1990§ 2

účinné od 1. 11. 1990Pro účely této vyhlášky se rozumí:

  1. účinné od 1. 11. 1990a) pásmem vysokých frekvencí (dále jen „vf“) rozsah od 60 kHz do 300 MHz;
  2. účinné od 1. 11. 1990b) pásmem velmi vysokých frekvencí (dále jen „vvf“) rozsah nad 300 MHz.

§ 3

Odkaz účinné od 1. 11. 1990§ 3

účinné od 1. 11. 1990(1) Každý je povinen dbát, aby při činnostech uvedených v § 1 byla činěna technická a organizační opatření stanovená touto vyhláškou, omezující počty i ozařování osob vf a vvf polem na nejmenší možnou míru, nejvýše však na míru stanovenou touto vyhláškou.

účinné od 1. 11. 1990(2) Při měřeních sloužících ke kontrole činnosti je nutno se řídit pokyny pro stanovení úrovně pole a ozáření elektromagnetickými vlnami v pásmu vf a vvf, uvedenými v příloze této vyhlášky.

§ 4

Odkaz účinné od 1. 11. 1990§ 4

účinné od 1. 11. 1990Nejvyšší přípustné hodnoty ozáření a mezní úrovně pole

účinné od 1. 11. 1990(1) Nejvyšší přípustné hodnoty ozáření pracovníků vystavených elektromagnetickému záření WEP, WHP nebo WSP jsou stanoveny pro pracovníky bez použití osobních ochranných pracovních prostředků a jsou to průměrné směnové hodnoty vypočítané ze zjištěného ozáření pracovníka v jednom pracovním cyklu (tj. zpravidla pětidenním pracovním týdnu)1) stanovené takto:

  1. účinné od 1. 11. 1990a) v pásmu vf od 60 kHz do 3 MHz hodnotou 50 000 a 200 (při vyjádření efektivní hodnoty intenzity pole E ve voltech na metr a času t v hodinách vzorcem:

    účinné od 1. 11. 1990

    účinné od 1. 11. 1990popřípadě při vyjádření efektivní hodnoty intenzity pole H v ampérech na metr a času t v hodinách vzorcem:

    účinné od 1. 11. 1990

    účinné od 1. 11. 1990

  1. účinné od 1. 11. 1990b) v pásmu vf nad 3 MHz do 30 MHz hodnotou 7000 (při vyjádření efektivní hodnoty intenzity pole E ve voltech na metr a v času t v hodinách vzorcem:

    účinné od 1. 11. 1990

    účinné od 1. 11. 1990

  1. účinné od 1. 11. 1990c) v pásmu vf nad 30 MHz do 300 MHz hodnotou 800 (při vyjádření efektivní hodnoty intenzity pole E ve voltech na metr a v času t v hodinách vzorcem:

    účinné od 1. 11. 1990

    účinné od 1. 11. 1990

  1. účinné od 1. 11. 1990d) v pásmu vvf hodnotou 0,8 • K12) (při vyjádření střední výkonové hustoty S v miliwattech na centimetr čtvereční a v času t v hodinách vzorcem:

    účinné od 1. 11. 1990

    účinné od 1. 11. 1990

účinné od 1. 11. 1990(2) Při haváriích, nutných měřeních a opravách za provozu a v dalších výjimečných případech mohou být nejvyšší přípustné hodnoty ozáření uvedené v odstavci 1 překročeny, nejvýše však do výše desetinásobku, pokud hodnota S, E2 nebo H2 nepřekročí desetinásobek mezní úrovně S nebo desetinásobek druhé mocniny mezních úrovní E, popřípadě H stanovených v odstavci 1. Každé takové překročení nejvyšších přípustných hodnot ozáření musí však být provozovatelem zdroje vf nebo vvf ohlášeno příslušnému orgánu hygienické služby a musí být vyrovnáno směnami bez expozice tak, aby v denním průměru za dobu (zpravidla pracovní cyklus) stanovenou provozovatelem zdroje vf nebo vvf po projednání s příslušným orgánem hygienické služby nebyla překročena nejvyšší průměrná směnová hodnota ozáření.

účinné od 1. 11. 1990(3) Nejvyšší přípustné hodnoty ozáření obyvatelstva WEO, WHO, popřípadě WSO3) jsou průměrné denní hodnoty vypočítané ze zjištěného ozáření jednotlivce v místech pobytu v jednom kalendářním týdnu, popřípadě ze zjištěného ozáření jednotlivce podle doby provozu zdroje ve stejném období a jsou stanoveny takto:

  1. účinné od 1. 11. 1990a) v pásmu vf od 60 kHz do 3 MHz hodnotou 5000 a 20 (při vyjádření efektivní hodnoty intenzity pole E ve voltech na metr a v času t v hodinách vzorcem:

    účinné od 1. 11. 1990

    účinné od 1. 11. 1990popřípadě při vyjádření efektivní hodnoty intenzity pole H v ampérech na metr a času t v hodinách vzorcem:

    účinné od 1. 11. 1990

    účinné od 1. 11. 1990

  1. účinné od 1. 11. 1990b) v pásmu vf nad 3 MHz do 30 MHz hodnotou 700 (při vyjádření efektivní hodnoty intenzity pole E ve voltech na metr a v času t v hodinách vzorcem:

    účinné od 1. 11. 1990

    účinné od 1. 11. 1990

  1. účinné od 1. 11. 1990c) v pásmu vf nad 30 MHz do 300 MHz hodnotou 100 ( při vyjádření efektivní hodnoty intenzity pole E ve voltech na metr a v času t v hodinách vzorcem:

    účinné od 1. 11. 1990

    účinné od 1. 11. 1990

  1. účinné od 1. 11. 1990d) v pásmu vvf hodnotou 0,12 • K24)

    účinné od 1. 11. 1990(při vyjádření střední výkonové hustoty S v miliwattech na centimetr čtvereční a v času t v hodinách vzorcem:

    účinné od 1. 11. 1990

    účinné od 1. 11. 1990

účinné od 1. 11. 1990(4) Nejvyšší přípustné hodnoty ozáření a mezní úrovně pole stanovené podle odstavců 1 až 3 se nevztahují na ozařování nemocných při poskytování léčebně preventivní péče.

§ 5

Odkaz účinné od 1. 11. 1990§ 5

účinné od 1. 11. 1990Opatření na ochranu zdraví před účinky vf a vvf záření

účinné od 1. 11. 1990(1) Zdroje vf a vvf musí být navrhovány, vyráběny a uváděny do provozu tak, aby při předepsaném používání nedocházelo k překračování hodnot stanovených v § 4. Při projektování a výstavbě výrobních objektů, obytných budov a objektů občanské vybavenosti, nacházejících se v okruhu působení zdrojů vf a vvf (např. vysílačů) je nutno, po projednání s příslušným orgánem hygienické služby, realizovat též opatření, která vyloučí indukovaná elektromagnetická pole, překračující hodnoty stanovené v § 4. Údaje potvrzující splnění této podmínky musí být součástí dokumentace. Sériová výroba a hromadný dovoz zdrojů vf a vvf musí být schváleny hlavním hygienikem České republiky.5)

účinné od 1. 11. 1990(2) Provozovatelé zdrojů vf a vvf jsou povinni:

  1. účinné od 1. 11. 1990a) přezkoušet je, zda vyhovují požadavkům této vyhlášky při uvedení do provozu, změně nebo opravě zdroje nebo při změně v provozu. O výsledcích měření vést protokol, jehož náležitosti jsou uvedeny v příloze této vyhlášky. Pro pracoviště před zahájením trvalého provozu vypracovat provozní řád a projednat jej s příslušným orgánem hygienické služby;6)
  2. účinné od 1. 11. 1990b) okamžitě informovat příslušný orgán hygienické služby o každé závadě zdroje vf nebo vvf vedoucí ke zvýšenému ozařování okolí významnému z hlediska této vyhlášky a závadu neprodleně odstranit. O termínu odstranění závady informovat příslušný orgán hygienické služby. Do doby odstranění závady zdroje vf nebo vvf podle povahy závady provoz zastavit, ztlumit nebo provést náhradní opatření na ochranu osob, projednaná s příslušným orgánem hygienické služby;
  3. účinné od 1. 11. 1990c) zřetelně označit a opatřit výstrahou místa (oblasti nebo pásma), na nichž úroveň ozáření může být vyšší než připouští § 4 odst. 3 a po projednání s příslušným orgánem hygienické služby pro ně stanovit odpovídající režim;
  4. účinné od 1. 11. 1990d) udržovat je v bezvadném stavu a dbát, aby v důsledku oprav nebo jiných zásahů nebyla snižována účinnost stínících krytů a jiných ochranných opatření.

§ 6

Odkaz účinné od 1. 11. 1990§ 6

účinné od 1. 11. 1990Způsobilost pracovníků

účinné od 1. 11. 1990Na pracovištích a na místech, na kterých dochází k překračování hodnot stanovených v § 4 odst. 3 mohou pracovat jen osoby, které jsou pro tyto práce tělesně a duševně způsobilé. Provozovatelé zdrojů vf a vvf jsou povinni vést záznamy o pobytu jednotlivých pracovníků na těchto pracovištích a místech a ukládat je.

účinné od 1. 11. 1990Přechodná a závěrečná ustanovení

§ 7

Odkazúčinné od 1. 11. 1990

účinné od 1. 11. 1990U zdrojů vf a vvf, které byly uvedeny do provozu přede dnem účinnosti této vyhlášky, jsou provozovatelé povinni zajistit jejich přezkoušení podle § 5 odst. 2 nejpozději do dvanácti měsíců ode dne účinnosti této vyhlášky. U malých vyzářených výkonů do 200 W lze toto přezkoušení provést jen výpočtem.

§ 8

Odkazúčinné od 1. 11. 1990

účinné od 1. 11. 1990Na základě žádosti provozovatele zdroje vf nebo vvf může hlavní hygienik České republiky povolit časově omezenou výjimku z ustanovení § 4 odst. 3.

§ 9

Odkazúčinné od 1. 11. 1990

účinné od 1. 11. 1990Zrušuje se příloha č. 9 směrnic č. 40/1976 sb. Hygienické předpisy o hygienických požadavcích na stacionární stroje a technická zařízení, oznámených v částce 20/1976 Sb.

§ 10

Odkazúčinné od 1. 11. 1990
účinné od 1. 11. 1990

účinné od 1. 11. 1990Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. listopadu 1990.

účinné od 1. 11. 1990
účinné od 1. 11. 1990Ministr:
účinné od 1. 11. 1990MUDr. Bojar CSc. v. r.
účinné od 1. 11. 1990
účinné od 1. 11. 1990
účinné od 1. 11. 1990Příloha vyhlášky č. 408/1990 Sb.

účinné od 1. 11. 1990Pokyny

účinné od 1. 11. 1990ke stanovení úrovně pole a ozáření elektromagnetickými vlnami v pásmu vysokých a velmi vysokých frekvencí

účinné od 1. 11. 1990ČÁST I

  1. účinné od 1. 11. 19901. Pásmo vysokých frekvencí (vf)

    účinné od 1. 11. 1990Vysokými frekvencemi se v této vyhlášce rozumí frekvence od 60 kHz do 300 MHz, tj. vlnová délka ve vzduchu 5 km až 1 m. V tomto rozsahu frekvencí se úroveň pole vyjadřuje intenzitou elektrické složky pole [E] ve voltech na metr [V/m], případně v rozsahu od 60 kHz do 3 MHz intenzitou magnetické složky pole [H] v ampérech na metr [A/m]. Ozáření se vyjadřuje součinem E2 ve [V/m]2, resp. H2 v [A/m]2 a času t v hodinách [h] a označuje se WE, resp. WH

    1. účinné od 1. 11. 19901.1. Měřící zařízení

      účinné od 1. 11. 1990Pro měření E i H se používá měřič blízkého pole NFM 1 s příslušnými anténami, popřípadě jiný rovnocenný přístroj schválený hlavním hygienikem ČR. Testování měřiče se provádí jednou za 3 roky. Ozáření WE, i WH se stanoví výpočtem nebo přímým měřením dozimetrem.

    1. účinné od 1. 11. 19901.2. Obecné zásady měření intenzity pole

      účinné od 1. 11. 1990Při měření intenzity pole E nebo H se podle povahy pracoviště (území, objektu) určí místa, na kterých se provede měření, tj. místa, kde se zdržují osoby, jejichž ozáření se stanoví. Měří se především ve výškách 50, 85, 125 a 160 cm nad podlahou, resp. terénem (platí pro střed antény), přičemž pro hodnocení je rozhodující nejvyšší naměřená hodnota v oblasti hlavy nebo trupu s výjimkou případu, kdy v místě končetin je naměřená hodnota vyšší než vyhláškou stanovené Emezní nebo Hmezní. Ve stanovených výškách se anténou pohybuje v horizontální rovině v rozsahu předpokládaných pohybů člověka na daném stanovišti a anténa se natáčí tak, aby byla spolehlivě zjištěna největší výchylka. Toto měření se opakuje v každé poloze nejméně třikrát a největší zjištěná výchylka se zaznamenává. Hodnota zjištěná ve výši hlavy se zaznamenává, i když není větší než hodnoty zjištěné v ostatních výškách. Hodnoty zjištěné v místech končetin se zaznamenávají pouze v případech, kdy jsou větší než mezní. Měří se za obvyklých podmínek (tj. na pracovišti především za přítomnosti obsluhy). Přítomnost jiných osob mimo osoby konající měření, popřípadě obsluhu, je nutno z bezprostředního okolí vyloučit. Osoba konající měření se nesmí nacházet mezi zdrojem záření a měřící anténou. Měří se za nejnepříznivějšího, případně pravděpodobně nejnepříznivějšího režimu, který může při běžném provozu nastat. Určení tohoto režimu je nutno projednat s příslušným orgánem hygienické služby. Pokud ho nelze předem stanovit měřením, měří se při každém pracovním režimu daného zařízení. V případě zjištění hodnoty intenzity pole přesahující možnosti měřiče se měří při definovaně sníženém výkonu příslušného zdroje a změřená hodnota se přepočítá na plný výkon s uvážením, že výkonu je úměrná hodnota E2.

      účinné od 1. 11. 1990Doba expozice či pobytu se změří nebo zjistí podle účelu pobytu z pracovních výkazů, z údajů pracovních norem, technologických postupů, popřípadě popisu pracovní činnosti s přihlédnutím k vyjádření vedoucího pracovníka.

      1. účinné od 1. 11. 1990Protokol musí obsahovat:
        1. účinné od 1. 11. 1990- datum a místo měření;
        2. účinné od 1. 11. 1990- charakteristiku zařízení (název, typ, výkon, kmitočet, režim a dobu provozu, popřípadě druh vyzařujícího prvku a jeho další parametry) s vyznačením případného předchozího projednání výběru režimu s orgánem hygienické služby;
        3. účinné od 1. 11. 1990- jednoduchý náčrtek s označením míst měření, vzdáleností, výšek a zaznamenáním přítomnosti či nepřítomnosti obsluhy během měření;
        4. účinné od 1. 11. 1990- maximální hodnoty E, případně H a hodnoty ve výši hlavy; doba expozice, ozáření směnové, denní, průměrné (s uvážením případného ozáření pracovníka mimo pracovní dobu);
        5. účinné od 1. 11. 1990- použité měřící přístroje (s uvedením výrobního čísla a data posledního testování);
        6. účinné od 1. 11. 1990- závěry (s hodnocením a v případě pracoviště s návrhem na zařazení do příslušné kategorie podle části II přílohy).
    1. účinné od 1. 11. 19901.3. Stanovení ozáření

      účinné od 1. 11. 1990Ozáření člověka v daném místě je charakterizováno součinem čtverce intenzity pole v tomto místě E2 ve [V/m]2 nebo H2 v [A/m]2 a doby t, po kterou na něho toto pole působí (v hodinách). Celkové ozáření člověka za 1 směnu, resp. den je dáno součtem ozáření v jednotlivých místech, kde se zdržoval. V případě pracovníka se bere v úvahu také případné ozáření mimo pracovní dobu. Součet se stanoví samostatně pro E a případně též H a v případě E se ještě odliší součty pro jednotlivá frekvenční pásma. (Pokud toto odlišení není proveditelné, musí se v dalším vycházet z hodnocení v tom pásmu, pro něž jsou stanoveny přísnější hygienické požadavky.) Takto se stanoví směnové, resp. denní ozáření v každém pracovním, resp. kalendářním dnu. Průměrné směnové, resp. denní ozáření se stanoví sečtením směnových, resp. denních hodnot (u pracovníků za celý cyklus, tj. většinou za 5 pracovních dnů, u obyvatelstva za kalendářní týden, tj. za 7 dní) a dělením počtem pracovních dnů, resp. směn (tj. většinou 5) u pracovníků, popřípadě počtem kalendářních dnů (tj. 7) u obyvatelstva. U pracovníků se v případě ozařování i mimo pracovní dobu (směnu) ke směnovému ozáření přičítá též ozáření ve zbývající části dne a až z tohoto součtu v jednotlivých dnech pracovního cyklu se stanoví průměrné směnové ozáření. Pro vlastní hodnocení se však v takovém případě použije teprve součet takto zjištěného průměrného směnového ozáření a průměrného denního ozáření za období nepracovních dnů.

      účinné od 1. 11. 1990Při hodnocení se kontroluje, je-li při uvažování průměrných směnových, resp. denních hodnot ozáření splněna podmínka

      účinné od 1. 11. 1990
      1. účinné od 1. 11. 1990kde hodnoty označené indexem max jsou stanovené nejvýše přípustné hodnoty ozáření pro pracovníky (WEP resp. WHP) nebo obyvatelstvo (WEO, resp. WHO). Současně se porovnává velikost nejvyšších zjištěných hodnot E, resp. H se stanovenými mezními hodnotami Emezní, resp. Hmezní pro pracovníky nebo obyvatelstvo. Závěry s hodnocením se zapíší do protokolu. Nejvyšší přípustné hodnoty a mezní úrovně pole pro pracovníka a obyvatelstvo - viz též tabulka č. 1 a 2.
  1. účinné od 1. 11. 19902. Pásmo velmi vysokých frekvencí (vvf)

    účinné od 1. 11. 1990Velmi vysokými frekvencemi se rozumí frekvence nad 300 MHz do 300 000 MHz, tj. vlnová délka ve vzduchu 1 m až 1 mm. V tomto rozsahu se úroveň pole vyjadřuje výkonovou hustotou [S] v miliwattech na cm2 [mW/cm2], popřípadě mikrowattech na cm2 [µW/cm2], přičemž 1 mW/cm2 = 1000 µW/cm2 = 10 W/m2. Ozáření se vyjadřuje součinem S v mW/cm2 a času t v hodinách [h] a označuje se WS.

    1. účinné od 1. 11. 19902.1. Měřící zařízení

      účinné od 1. 11. 1990Do doby, než bude zavedeno používání jednotného měřiče výkonové hustoty, lze používat libovolný měřič, pokud je zaručena přesnost měření S do 30 procent a pokud je schválen hlavním hygienikem ČR. Testování měřiče se provádí jednou za tři roky. Ozáření WS se stanoví výpočtem nebo přímým měřením dozimetrem.

    1. účinné od 1. 11. 19902.2. Obecné zásady měření výkonové hustoty
      1. účinné od 1. 11. 1990Platí obdobně ustanovení bodu 1.2. s těmito odchylkami:
        1. účinné od 1. 11. 1990- pokud není k dispozici izotropní širokopásmový měřič, provádí se v daném místě měření na všech pro posouzení důležitých kmitočtech (pásmech), vyskytujících se v dané oblasti a výsledky se aritmeticky sčítají, a to pro horizontální i vertikální polohu měřící antény (jde-li o anténu s převážně lineární polarizací). V případě rotujících primárních zářičů se zjišťuje pouze maximální hodnota (vhodným natáčením měřící antény);
        2. účinné od 1. 11. 1990- v případě pulsní modulace je rozhodující střední výkonová hustota, v protokolu je však nutno zaznamenat parametry pulsního režimu (šířka pulsu, opakovací kmitočet);
        3. účinné od 1. 11. 1990- v okolí zdrojů s otáčejícími se nebo sektorujícími anténami (vyzařovacími diagramy) se při hodnocení vychází z výsledků měření v zastaveném stavu s uvážením koeficientů K1 (pro pracovníky), resp. K2 (pro obyvatelstvo), které jsou stanoveny touto vyhláškou. Do protokolu se zaznamenává i typ vysílací antény, její zisk, šířka svazku, polarizace a druh pohybu;
        4. účinné od 1. 11. 1990- pokud obsluha není nucena trvale stát nebo sedět přesně ve stejném místě nebo poloze vzhledem ke zdroji záření a pohybuje se ve výrazně nehomogenním poli (tedy blízko zdroje, např. u generátorů pro mikrovlnný dielektrický ohřev apod.), vychází se při hodnocení daného místa z průměrné hodnoty S získané alespoň z pěti měření (v daném místě, nad i pod ním, vlevo a vpravo od něj, avšak do protokolu se zaznamenává také maximální hodnota;
        5. účinné od 1. 11. 1990- je-li měřič NFM 1 vybaven zvláštní anténou pro měření E v pásmu vvf, lze jej použít s tím, že odpovídající výkonová hustota se stanoví buď z grafu či tabulky, dodaných s anténou, nebo pomocí vztahu
          účinné od 1. 11. 1990
          účinné od 1. 11. 1990
    1. účinné od 1. 11. 19902.3. Stanovení ozáření

      účinné od 1. 11. 1990Pro stanovení ozáření WS platí přiměřeně ustanovení bodu 1.3. s tím rozdílem, že čas t se násobí výkonovou hustotou S. Pro hodnocení je rozhodující vztah WS k nejvýše přípustným hodnotám ozáření pro pracovníky (WSP) nebo obyvatelstvo (WSO) a dodržení stanovených mezních hodnot Smezní. Nejvyšší přípustné hodnoty a mezní úrovně pole pracovníka a obyvatelstva – viz též tabulka č. 1 a 2.

  1. účinné od 1. 11. 19903. Kombinace pásem vf a vvf
    1. účinné od 1. 11. 1990V případě působení pole v místě, kde byly zjištěny úrovně příslušející pásmu vf i vvf, kontroluje se při hodnocení, je-li při uvažování průměrných směnových, popř. denních hodnot ozáření splněna podmínka:

      účinné od 1. 11. 1990

      1. účinné od 1. 11. 1990Hodnoty označené indexem max jsou stanovené nejvýše přípustné hodnoty ozáření pro pracovníky (WEP, WHP, resp. WSP) nebo obyvatelstvo (WEO, WHO, resp. WSO). Současně se porovnává velikost nejvyšších zjištěných hodnot E, H, resp. S se stanovenými mezními hodnotami Emezní, Hmezní, resp. Smezní pro pracovníky nebo obyvatelstvo.

účinné od 1. 11. 1990Kategorizace pracíúčinné od 1. 11. 1990ČÁST II

účinné od 1. 11. 1990Elektromagnetické záření (v pásmu vysokých a velmi vysokých frekvencí)

účinné od 1. 11. 1990
§ 10 Pokyny ke stanovení úrovně pole a ozáření elektromagnetickými vlnami v pásmu vysokých a velmi vysokých frekvencí Kategorizace prací Elektromagnetické záření (v pásmu vysokých a velmi vysokých frekvencí)
KATEGORIE 1 –Nejsou překračovány hygienicky únosné hodnoty platné pro obyvatelstvo.
Musí současně platit7)
KATEGORIE 2 –Nejsou překračovány hygienicky únosné hodnoty platné pro pracovníky.
Musí současně platit buď
a)
nebo
b)
KATEGORIE 3 – Hygienicky únosné hodnoty platné pro pracovníky jsou překračovány – RIZIKOVÁ PRÁCE.
Musí současně platit buď
a)
nebo
b)
nebo
c)

účinné od 1. 11. 1990Tabulka č. 1

účinné od 1. 11. 1990Nejvyšší přípustné hodnoty ozáření a mezní úrovně pole (hygienicky únosné hodnoty) pro pracovníky
účinné od 1. 11. 1990
§ 10 Pokyny ke stanovení úrovně pole a ozáření elektromagnetickými vlnami v pásmu vysokých a velmi vysokých frekvencí Kategorizace prací Elektromagnetické záření (v pásmu vysokých a velmi vysokých frekvencí) Tabulka č. 1 Nejvyšší přípustné hodnoty ozáření a mezní úrovně pole (hygienicky únosné hodnoty) pro pracovníky
f [MHz]0,06 – 3> 3 – 30> 30 – 300> 300
Emezní [V/m]500
(1580)		300
(950)		100
(315)		-
Hmezní [A/m]50
(160)		---
Smezní [mW/cm2]---2,65
(26,5)
WEP [(V/m)2.h]50 000
(500 000)		7000
(70 000)		800
(8000)		-
WHP [(A/m)2.h]200
(2000)		---
WSP [mWh/cm2]---0,8.K1*)
(8,0.K1)
  • účinné od 1. 11. 1990*) Všeobecné základní hodnoty:
    1. účinné od 1. 11. 1990K1 = 1 pro stacionární antény či zářiče
    2. účinné od 1. 11. 1990K1 = 2,5 pro mechanicky sektorující antény
    3. účinné od 1. 11. 1990K1 = 120 pro otáčející se antény
    4. účinné od 1. 11. 1990K1 = A/3 pro elektronicky sektorující antény (A - úhel sektorování ve stupních)
    1. účinné od 1. 11. 1990Pozn.: Číselné hodnoty v závorkách odpovídají ustanovení § 3 odst. 2.

    účinné od 1. 11. 1990Tabulka č. 2

    účinné od 1. 11. 1990Nejvyšší přípustné hodnoty ozáření a mezní úrovně pole
    účinné od 1. 11. 1990(hygienicky únosné hodnoty) pro obyvatelstvo
    účinné od 1. 11. 1990
    § 10 Pokyny ke stanovení úrovně pole a ozáření elektromagnetickými vlnami v pásmu vysokých a velmi vysokých frekvencí Kategorizace prací Elektromagnetické záření (v pásmu vysokých a velmi vysokých frekvencí) Tabulka č. 1 Nejvyšší přípustné hodnoty ozáření a mezní úrovně pole (hygienicky únosné hodnoty) pro pracovníky Tabulka č. 2 Nejvyšší přípustné hodnoty ozáření a mezní úrovně pole (hygienicky únosné hodnoty) pro obyvatelstvo
    f [MHz]0,06 – 3> 3 – 30> 30 – 300> 300
    Emezní [V/m]1808030-
    Hmezní [A/m]15---
    Smezní [mW/cm2]---0,25
    WEO [(V/m)2.h]5000700100-
    WHO [(A/m)2.h]20---
    WSO [mWh/cm2]---0,12.K2*)
  • účinné od 1. 11. 1990*) Všeobecné základní hodnoty:
    1. účinné od 1. 11. 1990K2 = 1 pro stacionární antény či zářiče
    2. účinné od 1. 11. 1990K2 = 5 pro mechanicky sektorující antény
    3. účinné od 1. 11. 1990K2 = 360 pro otáčející se antény
    4. účinné od 1. 11. 1990K2 = A pro elektronicky sektorující antény (A – úhel sektorování ve stupních)
      • účinné od 1. 11. 1990
    1. účinné od 1. 11. 19901) W = nejvyšší přípustná hodnota ozáření;
      index P = nejvyšší přípustná hodnota ozáření pro pracovníky;
      index E = elektrická složka pole;
      index H = magnetická složka pole;
      index S = výkonová hustota.
    2. účinné od 1. 11. 19902) K1 = 1 pro stacionární antény či zářiče
      K1 = 2,5 pro mechanicky sektorující antény
      K1 = 120 pro otáčející se antény
      K1 = A/3 pro elektronicky sektorující antény (A — úhel sektorování ve stupních)

      Poznámka: Číselné hodnoty K1 jsou všeobecné a platné pouze pro základní hygienické hodnocení. V případě potřeby, při situacích na hranici hygienické únosnosti, stanoví přesnější číselné hodnoty pro konkrétní typy radarů referenční laboratoř pro neionizující elektromagnetické záření, zřízená v Institutu hygieny a epidemiologie v Praze.
    3. účinné od 1. 11. 19903) Index O = nejvyšší přípustná hodnota ozáření pro obyvatelstvo.
    4. účinné od 1. 11. 19904) K2 = 1 pro stacionární antény či zářiče
      K2 = 5 pro mechanicky sektorující antény
      K2 = 360 pro otáčející se antény
      K2 = A pro elektronicky sektorující antény (A — úhel sektorování ve stupních)
      Poznámka: Číselné hodnoty K2 jsou platné ve stejném smyslu jako K1.
    5. účinné od 1. 11. 19905) § 4 odst. 3 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu.
      § 41 vyhlášky č. 45/1966 Sb., o vytváření a ochraně zdravých životních podmínek.
    6. účinné od 1. 11. 19906) § 4 odst. 4 zákona č. 20/1966 Sb.
    7. účinné od 1. 11. 19907) , resp. označuje poměr zjištěných průměrných směnových, resp. denních hodnot ozáření k nejvyšším přípustným hodnotám ozáření pracovníků, resp. obyvatelstva stanovený podle bodu 1.3. nebo 3. přílohy a § 4 vyhlášky, Lmax označuje maximální změřenou hodnotu E, H, resp. S; Lmezní označuje v § 4 vyhlášky stanovenou mezní hodnotu Emezní, Hmezní, resp. Smezní (s indexem „P“ pro pracovníky, s indexem „O“ pro obyvatelstvo).