Vyhláška federálního ministerstva dopravy o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích

§ 22

Výhled z místa řidiče a zpětná zrcátka

(1) Každé motorové vozidlo musí být konstruováno a vybaveno tak, aby byla zajištěna za všech provozních a povětrnostních podmínek největší možná viditelnost z místa řidiče všemi směry. Vozidla kategorie M musí z hlediska výhledu z místa řidiče splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy⁴¹) a musí být podle nich schválena. Podmínky stanovené zvláštním předpisem pro výhled z místa řidiče autobusu platí přiměřeně i pro vozidla kategorie N, trolejbusy a tramvaje. Není-li u vozidel bezkapotového provedení splněna podmínka výhledu dolů těsně před vozidlo, musí být vozidlo vybaveno nejméně jedním zrcátkem, které zajistí viditelnost průsečnice dolní roviny vozidla s rovinou vozovky v celé šířce vozidla. Pokud konstrukce samojízdného pracovního stroje s pracovním zařízením umístěným v přední části stroje v přepravní poloze neumožňuje výhled z místa řidiče, musí být výhled umožněn pomocí zrcátek tak, aby byl zajištěn bezpečný provoz vozidla.

(2) Na zasklené plochy vozidel lze připevňovat pouze průhledné barevné folie, které nemění ani nepohlcují barvu předmětů, návěstních světel a světelných signálů a jsou schváleny podle § 4. V zorném poli řidiče nesmí být umístěny žádné předměty (např. okrasné a upomínkové), které by omezovaly výhled řidiče, s výjimkou schválených označení určených k umístění na sklo vozidla.

(3) Každé motorové vozidlo musí být vybaveno zpětnými zrcátky pro sledování vozovky za vozidlem a vedle vozidla, a to

1. a) jednostopá motorová vozidla nejméně jedním zpětným zrcátkem na levé straně vozidla,
2. b) vozidla kategorie L₂, L₅ a M₁ jedním vnitřním zpětným zrcátkem a nejméně jedním vnějším zpětným zrcátkem na levé straně vozidla; vozidla kategorie L₂ a L₅ v provedení s karosérií a vozidla kategorie M₁ vyrobená nebo dovezená po 1. 1. 1986 musí mít další vnější zpětné zrcátko na pravé straně vozidla,
3. c) vozidla kategorie M₂, M₃ a N vyrobená nebo dovezená po 1. 7. 1984 nejméně jedním vnějším zpětným zrcátkem na každé straně vozidla,
4. d) zvláštní motorová vozidla uvedená v části třetí nejméně jedním vnějším zpětným zrcátkem na levé straně vozidla.

(4) Zpětná zrcátka musí

1. a) být plochá, opticky klidná, nezkreslující a se sníženou odrazivostí,
2. b) mít barevnou reprodukci obrazu takovou, aby byly jasně rozlišitelné dopravní světelné signály,
3. c) mít povrch účinné plochy odolný proti odírání a narušování vlivem čistění.

Jestliže by ploché zrcátko svou velikostí bylo neúměrné vnitřnímu prostoru vozidla nebo by přesahovalo nadměrně vnější celkový obrys vozidla, může být použito sféricky vypouklých zpětných zrcátek.

(5) Konstrukce a provedení zrcátek u souprav musí zajistit řidiči tažného vozidla stejnou viditelnost jako u jednotlivého vozidla, bez ohledu na šířku přípojných vozidel; pro stanovení viditelnosti se vychází z nejzazších vnějších okrajů nejširšího vozidla soupravy.

(6) Zpětná zrcátka musí být na vozidle, popřípadě ve vozidle umístěna tak, aby

1. – co nejméně bránila ve výhledu z místa řidiče,
2. – řidič viděl do vnějších zpětných zrcátek buď bočními okny nebo plochou čelního skla očisťovanou stírači,
3. – při provozu byla co nejméně znečisťována.

(7) Zpětná zrcátka určená pro vozidla kategorie M a N musí z hlediska vlastností a provedení a z hlediska umístění na vozidle splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy⁴²) a musí být podle nich schválena. Podmínky stanovené těmito předpisy platí přiměřeně i pro vozidla kategorie L. Při použití zrcátek sféricky vypouklých nesmí u vozidel kategorie L být poloměr zakřivení menší než 1000 mm a větší než 1200 mm.

(8) Hodnota koeficientu odrazivosti nesmí být

1. a) u jednopolohového zpětného zrcátka menší než 40 %,
2. b) u dvoupolohového zpětného zrcátka (denní a noční poloha) menší než 40 % v denní poloze a menší než 4 % v noční poloze.

(9) Vozidla kategorie M₂ a M₃ a vozidla kategorie N určená pro dálkovou a mezinárodní dopravu musí být vybavena zpětnými zrcátky s vyhřívacím zařízením.

(10) Ustanovení odstavce 1 s výjimkou první věty a ustanovení odstavce 7 neplatí pro zpětná zrcátka a vozidla, jejichž technická způsobilost je schválena před 1. 10. 1984. Ustanovení odstavce 9 neplatí pro vozidla vyrobená nebo dovezená před 1. 10. 1986.

§ 23

Zařízení pro zpětnou jízdu a zajištění vozidel proti samovolnému pohybu

(1) Každé motorové vozidlo – s výjimkou tříkolových motorových vozidel s koly souměrně umístěnými k podélné střední rovině vozidla, jejichž celková hmotnost nepřevyšuje 400 kg a jednostopých motorových vozidel – musí být opatřeno zařízením pro zpětnou jízdu (couvání), které je ovladatelné z místa řidiče.

(2) Motorová vozidla o celkové hmotnosti větší než 3,5 t a přípojná vozidla o celkové hmotnosti větší než 750 kg musí být vybavena nejméně jedním zakládacím klínem. Motorová a přípojná vozidla se třemi a více nápravami, jednonápravové přívěsy o celkové hmotnosti větší než 750 kg a návěsy musí být vybaveny nejméně dvěma zakládacími klíny. Tyto klíny musí být schopny účinně zajistit vozidlo proti samovolnému pohybu, musí být lehce přístupné obsluze a bezpečně uchopitelné.

(3) Ustanovení odstavce 1 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972. Ustanovení odstavce 2 se nevztahuje na zemědělské a lesnické traktory, pásová vozidla a pojízdné pracovní stroje, které je možno zajistit proti samovolnému pohybu vlastní součástí stroje.

§ 24

Kryty kol a protiskluzové řetězy

(1) Vozidla s nejvyšší konstrukční rychlostí vyšší než 20 km.h^-1 musí mít všechna kola opatřena účinnými kryty (blatníky, podběhy) a alespoň u kol poslední nápravy i účinnými lapači nečistot, které v dostatečné míře zabrání rozstřiku nečistot dozadu za jedoucím vozidlem.

(2) Blatníky, podběhy a lapače nečistot vozidel uvedených v odstavci 1 musí překrývat šířku běhounu pneumatiky a vnější boční okraje blatníků musí být zaobleny; u předních řízených kol přívěsu může být za tyto kryty považována nástavba (karosérie přívěsu); u dvou a více náprav jdoucích bezprostředně za sebou, postačí společný kryt kol. U vozidel se sklápěcí karosérií postačí, jsou-li zadními kryty opatřena kola poslední nápravy na jejich zadní straně.

(3) Kryty kol a lapače nečistot musí splňovat tyto další podmínky:

1. a) při pohotovostní hmotnosti automobilů, přívěsů a návěsů musí kryty kol – s výjimkou zadních blatníků vozidel se sklápěcí karosérií – zakrývat kola tak, aby přední i zadní hrana krytu kola byla nejvýše 150 mm nad vodorovnou rovinou procházející středem kola,
2. b) zadní kryt na zadní straně u vozidel se sklápěcí karosérií musí být svou horní hranou nejméně tak vysoko, jako je nejvyšší bod pneumatiky při celkové hmotnosti vozidla, a spodní hranou tak nízko, aby byla vždy níže, než je střed kola vozidla při jeho pohotovostní hmotnosti,
3. c) při pohotovostní hmotnosti jednostopého a jeho přípojného vozidla musí být kryty kol provedeny tak, aby přední hrana byla před svislou rovinou procházející středem kola a zadní hrana nejvýše 150 mm nad vodorovnou rovinou procházející středem kola,
4. d) při pohotovostní hmotnosti zemědělského a lesnického traktoru, který je určen i k provozu na pozemních komunikacích, musí kryty kol zakrývat kola tak, aby přední hrana u přední nápravy byla před svislou rovinou procházející středem kola a aby zadní hrana u přední nápravy a přední a zadní hrana u zadní nápravy byla nejvýše jednu čtvrtinu výšky kol nad vodorovnou rovinou procházející středem kol,
5. e) lapače nečistot musí být spodní hranou tak nízko, aby rovina proložená teoretickým bodem styku pneumatiky při celkové hmotnosti vozidla a spodní hranou lapače svírala s rovinou vozovky úhel nejvýše 15°, u jednostopých motorových vozidel a u zemědělských a lesnických traktorů nejvýše 25°.

(4) U vozidel kategorie M₁ musí být možné namontovat protiskluzové řetězy na kola hnací nápravy. U vozidel kategorie M₂, M₃ a N musí být možné namontovat protiskluzový řetěz na kola zadní hnací nápravy (náprav); v případě použití protiskluzového řetězu ve dvojmontáži musí být zaručena taková konstrukce vozidla a řetězu, aby nedocházelo při jeho použití k přetěžování vnějších pneumatik ve dvojmontáži. Prostor mezi koly a podběhy, karosérií, rámem vozidla apod. musí být tak velký, aby při celkové hmotnosti vozidla byla dostatečná vůle mezi pevnými částmi vozidla a koly s protiskluzovými řetězy.

(5) Protiskluzové řetězy musí být dodávány s osvědčením o schválení, návodem k montáži a s uvedením rozměrů pneumatik, na které mohou být namontovány.

(6) Ustanovení odstavce 2, odstavce 3 písm. a) až d) a odstavce 4 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972.

§ 25

Kola, pneumatiky a plné pryžové obruče

(1) Kola vozidel musí být opatřena pneumatikami⁴³) – pokud při schválení technické způsobilosti typu není stanoveno jinak – a jim odpovídajícími ráfky. Pneumatiky musí být pro každý typ vozidla voleny tak, aby jejich konstrukce, provedení, rozměry a huštění odpovídaly podmínkám provozu, zejména celkové hmotnosti vozidla (hmotnostem připadajícím na nápravy) a jeho nejvyšší konstrukční rychlosti, a přitom dosahovaly co největší životnosti a hospodárnosti provozu vozidla. Na celém obvodu a v celé šířce běhounu musí být pneumatiky opatřeny profilovými drážkami nebo zářezy. Pneumatiky pro vozidla kategorie M₁ a jejich přípojná vozidla vyrobená nebo dovezená po 1. 1. 1976 a pneumatiky pro vozidla kategorie M₂, M₃ a N a jejich přípojná vozidla vyrobená nebo dovezená po 1. 1. 1985 musí splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy⁴⁴) a musí být podle nich schváleny.

(2) Na vozidle – pokud při schválení technické způsobilosti typu není stanoveno jinak – smí být používáno pouze pneumatik určených pro daný typ vozidla výrobcem vozidla a výrobcem pneumatik. Nosnost pneumatik nesmí být nižší, než je hmotnost vozidla připadající na kolo (nápravu) vozidla při celkové hmotnosti vozidla. Jako náhradního kola s pneumatikou smí být použito pro nouzové dojetí kolo s pneumatikou jiné nebo zvláštní konstrukce určené pro tento účel výrobcem vozidla a výrobcem pneumatiky.

(3) Na vozidle nesmějí být – s výjimkou nouzového dojetí⁴⁵) – na téže nápravě současně pneumatiky různých konstrukcí;⁴⁶) v případě použití různých konstrukcí pneumatik na vozidle musí být

1. – pneumatiky radiální na zadní a pneumatiky diagonální nebo smíšené konstrukce (BIAS.BELTED) na přední nápravě,
2. – pneumatiky smíšené konstrukce (BIAS.BELTED) na zadní a pneumatiky diagonální na přední nápravě,
3. – pneumatiky s označením ALL STEEL na zadní a pneumatiky s označením STEEL na přední nápravě,
4. – pneumatiky s označením ALL STEEL a STEEL nesmějí být kombinovány s pneumatikami jiných konstrukcí.

   Pneumatiky různých konstrukcí nesmějí – s výjimkou nouzového dojetí – být na nápravách dvounápravy. Na téže nápravě (nápravách dvounápravy) smějí být, s výjimkou nouzového dojetí, jen pneumatiky stejného typu desénu.⁴⁷) Od 1. 1. 1986 smějí být na téže nápravě vozidla používány pouze shodné pneumatiky.⁴⁸)

(4) Pneumatiky musí být vždy řádně nahuštěny na tlak předepsaný výrobcem pneumatik ve spolupráci s výrobcem vozidla. U dvojité montáže kol musí být pro huštění vnitřní pneumatiky ventily uspořádány a kola provedena tak, aby tlak vzduchu v pneumatice se dal kdykoli snadno upravit nebo měřit, a to ze strany vnějšího kola, bez demontáže kol nebo jiné obtížné manipulace. Náhradní pneumatiky musí být nahuštěny nejméně na tlak odpovídající nejvyššímu huštění pneumatik na vozidle.

(5) Pláště pneumatik nesmějí mít na svém vnějším obvodu (oblast koruny, ramene, boku a patky pláště) trhliny nebo poškození, které obnažují kordovou kostru nebo ji narušují. Činná plocha pláště pneumatiky v provozu musí mít po celém obvodu a celé šíři vrchního běhounu jasně viditelný desén s hloubkou desénových drážek nebo zářezů nejméně 1 mm.

(6) Vzájemný rozdíl vnějších průměrů jednotlivých nezatížených pneumatik ve dvojité montáži nesmí být větší než 2 % vnějšího průměru.

(7) Pneumatiky mohou být protektorovány jen se souhlasem výrobce pneumatik a protektorovaná pneumatika smí být zařazena pouze do své původní nebo nižší rychlostní kategorie. Podmínky protektorování pneumatik stanoví zvláštní předpisy.⁴⁹)

(8) Drážky desénu plášťů pneumatik určených pro vozidla kategorie M₂, M₃, N a jejich přípojná vozidla, označených výrobcem⁵⁰) smějí být dodatečně prohloubeny jen způsobem předepsaným výrobcem pneumatik. Prohlubování drážek desénu plášťů pneumatik osobních automobilů je zakázáno.

(9) Používání pneumatik s protiskluzovými hroty je pro všechna vozidla, s výjimkou vozidel záchranné služby, zakázáno; tento zákaz platí i pro vozidla v mezinárodním provozu.

(10) Speciální vozidla s nejvyšší konstrukční rychlostí do 20 km.h^-1 mohou být výjimečně opatřena plnými pryžovými obručemi; hmotnost vozidla připadající na 10 mm šířky základní plochy obruče nesmí překročit 100 kg a u vozidel s nejvyšší konstrukční rychlostí do 8 km.h^-1 125 kg.

(11) Každá pneumatika musí být dodána s návodem k obsluze, který musí obsahovat alespoň údaje o maximální rychlosti, huštění, způsobu montáže a typu vozidla, pro který je určena.

§ 26

Pérování vozidel

(1) Každé motorové vozidlo – s výjimkou zvláštních motorových vozidel uvedených v části třetí s nejvyšší konstrukční rychlostí nepřevyšující 40 km.h^–1 – musí být dostatečně odpruženo, s případným použitím tlumičů pérování a stabilizátorů. Pérování a jeho tlumení musí být voleno tak, aby vozidlo vykazovalo co nejmenší dynamické síly do vozovky a karosérie; zároveň musí být zajištěn co nejmenší úhel klopení (kolébání) vozidla.

(2) Sanitní automobily musí být odpruženy tak, aby vykazovaly co nejnižší dosažitelné zrychlení karosérie ve všech směrech.

(3) Ustanovení tohoto paragrafu neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972.

§ 27

(1) Karosérie vozidel a kabina řidiče musí být konstruovány tak, aby zajišťovaly co největší míru bezpečnosti jak při nárazech, tak i při převrácení vozidla. Vozidla kategorie M₁ a ode dne, který stanoví federální ministerstvo dopravy, kategorie N musí z tohoto hlediska splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy.⁵¹) Podmínky stanovené v těchto předpisech platí přiměřeně i pro vozidla kategorie M₂ a M₃.

(2) Karosérie vozidel kategorie M a kabina řidiče musí být těsněny proti vnikání prachu, vody (jak proudem vody o tlaku nejméně 150 kPa, tak i mírným oplachováním při stání vozidla), výfukových plynů a jiných nečistot. Spojení s hnacími i hnanými orgány vozidla, popřípadě s podvozkem, musí být provedeno tak, aby se hluk a vibrace od jejich zdrojů přenášely do karosérie, kabiny řidiče a na ovládací orgány vozidla v co nejmenší míře. Hodnoty vibrací nesmějí přesáhnout hodnoty uvedené ve zvláštních předpisech.⁵²)

(3) Motorový prostor a prostor s jakýmkoli jiným zdrojem tepla (např. nezávislé topení, výfukové potrubí) musí být oddělen od prostoru pro cestující a pro náklad buď pevnou stěnou, která tvoří nedílnou součást konstrukce karosérie, nebo víkem, které je s konstrukcí karosérie spolehlivě spojeno. Stěny a víka, která oddělují prostor motoru od prostoru pro cestující a pro náklad, musí být konstruovány a provedeny tak, aby nemohlo dojít k jejich nasáknutí palivem, mazivem ani mycími prostředky a aby její hořlavost nepřekročila 125 mm.min^-153) Na stěnách ani v prostoru motoru se nesmí zdržovat olej, palivo ani jiné hořlavé materiály. Ustanovení tohoto odstavce se nevztahuje na jednostopá motorová vozidla a na ložné prostory automobilů, u nichž je dostatečná vzdálenost mezi dřevěnou podlahou ložného prostoru a motorem.

(4) Jsou-li v podlaze vozidel otvory pro přístup k obsluze a údržbě podvozkových a hnacích orgánů, musí být jejich kryty upraveny tak, aby jimi byl vyloučen jakýkoli nežádoucí zásah zvenčí do vnitřku karosérie.

(5) Ustanovení odstavců 2 a 3 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972.

§ 28

(1) Vnitřek vozidla určený pro řidiče a cestující musí být uspořádán tak, aby nemohlo dojít k poranění osob při obvyklé manipulaci s vozidlem a aby případná poranění při neočekávaném prudkém zastavení nebo nárazu byla vhodným vybavením a provedením omezena na nejmenší míru. Vozidla kategorie M₁ musí z tohoto hlediska splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy⁵⁴) a musí být podle nich schválena. Podmínky stanovené v těchto předpisech platí přiměřeně i pro ostatní motorová vozidla. Hořlavost materiálů použitých v interiéru vozidla nesmí být větší než 101,5 mm.min^-1. Splnění tohoto limitu se ověřuje podle zvláštních předpisů.⁵³)

(2) Vnější povrch vozidel kategorie M, N a O nesmí mít špičaté nebo ostré výčnělky směřující ven (mimo spojovací zařízení na zadní části vozidla a spřáhla tramvají), které by svým tvarem, rozměry nebo tvrdostí zvětšovaly nebezpečí poranění osob, na které by karosérie narazila nebo které by se po karosérii v případě kolize sunuly. Části směřující ven, které by mohly zachytit ostatní účastníky silničního provozu, musí být opatřeny ochrannými lištami nebo podobným zařízením tvořícím dostatečný náběh nebo vedení přibližně rovnoběžné s podélnou střední rovinou vozidla. Používání křídlových matic nábojů kol a jejich okrasných napodobenin není dovoleno.

(3) Vozidla kategorie M₁, N a O musí z hlediska vnějších výčnělků splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy⁵⁵) a musí být podle nich schválena. Podmínky stanovené v předpisech pro kabinu vozidel kategorie N platí přiměřeně i pro vozidla kategorie M₂ a M₃.

(4) Ustanovení odstavce 1 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972. Ustanovení odstavce 3 neplatí pro vozidla kategorie M₁, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972 a pro vozidla kategorie N, O, M₂ a M₃, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 1. 1985.

§ 29

(1) Kabina řidiče musí mít vnitřní světlou šířku⁵⁶),⁵⁷) nejméně

(2) U vozidel kategorie N a O s valníkovou, skříňovou nebo sklápěcí karosérií musí být odjištění a zajištění, otvírání a zavírání bočnic, zadních čel nebo dveří a jejich sklápění umožněno takovým konstrukčním provedením kování, závěsů a závěrů, aby jakákoli ruční (svalová) manipulace byla snadná, bez nadměrné fyzické námahy a pokud možno bez jiných pomůcek. U vozidel se sklápěcí karosérií může být otvírání a zavírání zadního čela nebo bočnic, popřípadě zadního čela a bočnic automatické nebo ovládané z místa řidiče. Sklápěcí karosérie musí být konstrukčně provedena tak, aby byla zajištěna proti samovolnému pohybu. Bočnice musí být konstrukčně provedeny tak, aby byly zajištěny proti samovolnému otvírání a odolné proti bočním deformacím způsobujícím změnu vnějšího obrysu vozidla. Při ruční manipulaci se zadním čelem a s bočnicemi nesmí ovládací síla (svalová) přesahovat 245 N.

(3) Ložné plochy vozidel kategorie N a O s pevnou (nesklápěcí) karosérií musí být konstruovány tak, aby splňovaly požadavky pro ložení normovaných krabic, beden, palet a kontejnerů, přičemž výška ložné plochy karosérie nad vozovkou musí být co nejmenší.

(4) Každé vozidlo určené nebo použité k přepravě sloupů nebo tyčového materiálu (roury, klády, tyče apod.) s výjimkou deskového nebo hraněného řeziva, který posunem při náhlém prudkém zabrzdění nebo nárazu může ohrozit bezpečnost osob v kabině řidiče, musí být konstruováno nebo vybaveno tak, aby samo nebo jeho ochranné zařízení odpovídalo těmto podmínkám:

1. a) musí udržet rovnoměrně rozloženou sílu 7850 N z každé započaté tuny nákladu vozidla,
2. b) zabránit alespoň v rozsahu celé šířky a celé výšky kabiny řidiče posunu nákladu vozidla.

Při přepravě tyčového nebo trubkového železného materiálu je dovoleno použít pro vnitřní stěnu čela vozidla nebo ochranného zařízení žlábkované železné desky 5 mm tlusté.

(5) U vozidel se sklápěcí karosérií o celkové hmotnosti nejméně 8,5 t musí být ochranným zařízením chráněn prostor mezi kabinou řidiče a korbou; u vozidel určených pro práci pod bagrem a k nakládání balvanů, kamení apod. musí být chráněna také kabina řidiče.

(6) Ustanovení odstavců 2, 3 a 5 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972.

§ 30

(1) Minibusy musí z hlediska konstrukce, provedení a vybavení, s výjimkou samoobslužného otvírání dveří, splňovat podmínky stanovené zvláštním předpisem⁵⁸) a musí být podle něj schváleny. Obdobně se postupuje u autobusů.⁵⁹) Tyto předpisy se vztahují přiměřeně na osobní autobusové přívěsy.

(2) V autobusech (vozidla kategorie M₂ a M₃) a v osobních autobusových přívěsech se stanoví minimální plocha rovné podlahy na jedno místo

Předepsaná plocha pro jednu osobu má tvar pravoúhlého čtyřúhelníku, u něhož poměr kratší k delší straně není větší než 1 : 1,2; místa k sezení mohou být nad podběhy kol. Na dobře viditelném místě uvnitř vozidla musí být vyznačen počet míst k sezení a k stání.

(3) V městských a meziměstských autobusech vyrobených po 1. 1. 1985 musí být možnost snadno vytvořit prostor pro bezpečnou přepravu dětského kočárku nebo invalidního vozíku (v neskládacím provedení) včetně vhodného zařízení zabraňujícího jejich samovolnému pohybu.

(4) Každý minibus, autobus a osobní autobusový přívěs musí být podle obsaditelnosti opatřen nouzovými východy, a to nejméně

1. – třemi při obsaditelnosti od 9 do 16 osob (mimo řidiče) minibus,
2. – čtyřmi při obsaditelnosti od 17 do 22 osob (mimo řidiče),
3. – pěti při obsaditelnosti od 23 do 35 osob (mimo řidiče),
4. – šesti při obsaditelnosti nad 35 osob (mimo řidiče).

   Nouzové východy musí být rozmístěny tak, aby – kromě případných dveří v zadní stěně vozidla – na každém boku vozidla byl v podstatě stejný počet nouzových východů. Na pravém boku vozidla může být o jeden nouzový východ méně, je-li již nouzový východ v zadní stěně vozidla. Každý nouzový východ musí být opatřen zřetelným nápisem „Nouzový východ“, umístěným na dobře viditelném místě uvnitř i vně karosérie; u každého ovladače nouzového východu musí být stručný a jasný návod k jeho otevření. U kloubového autobusu se jeho části posuzují jako samostatné vozidlo.

(5) Meziměstský autobus může být vybaven střešním nosičem nákladů, který musí být opatřen na všech stranách bezpečným zábradlím, vysokým nejméně 0,25 m. Na střešní nosič nákladů musí být bezpečný přístup ze zádi nebo z pravé strany vozidla.

(6) Ustanovení odstavců 2 a 4 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972, a odstavce 1 pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 1. 1985.

§ 31

Sedadla a lůžka vozidel

(1) Sedadlo řidiče motorových vozidel musí být konstruováno tak, aby řidič při jízdě byl co nejméně psychicky a fyzicky unavován;⁶⁰) to platí obdobně i pro sedadla cestujících. Každé sedadlo vozidel kategorie M₁ – včetně zařízení pro jeho uchycení k vozidlu – musí splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy⁶¹) a musí být podle nich schváleno. Podmínky stanovené těmito předpisy se vztahují přiměřeně i na sedadla ostatních motorových vozidel.

(2) Sedadlo řidiče musí mít šířku činných ploch nejméně 450 mm a jeho sedák musí mít hloubku nejméně 400 mm. Sedadla cestujících musí mít šířku a hloubku činných ploch sedáku pro 1 osobu nejméně 400 mm. Ustanovení tohoto odstavce neplatí pro sportovní modifikace osobních automobilů, jednostopá motorová vozidla a jejich modifikace.

(3) Sedadlo řidiče u vozidel o celkové hmotnosti větší než 3,5 t musí být samostatné a podle míry odpružení vozidla jako celku, též samostatně odpruženo se seřiditelnou tuhostí podle hmotnosti řidiče. Sedadlo musí být seřiditelné v podélném směru v rozmezí nejméně 100 mm, ve svislé rovině musí být seřiditelné v rozmezí nejméně 80 mm, s výjimkou sedadel, jejichž posuv v podélném směru je větší než 100 mm, a musí být zajištěno dosažení nejpříznivějších úhlů tělesných částí řidiče. U vozidel o užitečné hmotnosti nepřevyšující 3,4 t – s výjimkou jednostopých vozidel a jejich modifikací – pokud není zajištěna seřiditelnost sedadla řidiče ve svislém směru, musí být sedadlo řidiče samostatné a seřiditelné v podélném směru alespoň v rozmezí 150 mm.

(4) Sklon opěradla sedadla řidiče a sedadla vedle sedících spolujezdců musí být – s ohledem na nejpříznivější fyziologickou polohu sedící osoby – konstruován a proveden nebo seřiditelný – od 1. 1. 1986 konstruován, proveden a seřiditelný směrem dozadu od vertikály

1. a) u vozidel kategorie M₁ v rozmezí 19° až 25°,
2. b) u vozidel kategorie M₂, M₃ a N v rozmezí 14° až 25°.

Při nastavování uvedeného rozmezí úhlu sklonu opěradla nesmí být úhel mezi sedákem a opěradlem sedadla menší než 95°. Sedák sedadla musí být pro dosažení potřebné stability sezení skloněn dozadu pod úhlem nejméně 2° od horizontály.⁶²)

(5) Sklopná sedadla a sklopná opěradla sedadel musí být vybavena automaticky blokovaným přídržným mechanismem konstruovaným tak, aby zamezil uvolnění opěradla nebo sedadla při zpoždění 20 gn ve směru podélné osy vozidla. Stejně musí být konstruováno ovládací zařízení tohoto mechanismu a musí být snadno přístupné osobě sedící na sedadle nebo osobě sedící za sedadlem. Při zatížení vodorovnou silou působící ve směru podélné osy vozidla v těžišti opěradla nebo celého sedadla směrem vpřed a rovnou 20 násobku celkové hmotnosti opěradla nesmí se zajišťovací zařízení uvolnit nebo selhat.

(6) Vozidla kategorie M₁ musí z hlediska vztahu mezi sedadlem, volantem a nožními pedály splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy⁶³) a musí být podle nich schválena. Pedály pro provozní brzdění a spojky vozidel kategorie M₂, M₃ a N musí být umístěny tak, aby

1. – mezi nimi procházela podélná střední svislá rovina sedadla, vzdálenosti středů nášlapných ploch těchto pedálů od uvedené roviny nepřekročily 180 mm a součet vzdáleností zmíněných středů od uvedené roviny 320 mm,
2. – mezi vnitřní částí karosérie nebo kabiny řidiče přiléhající ke spojkovému pedálu a odvrácenou hranou nášlapné plochy tohoto pedálu byl alespoň v rozsahu plného zdvihu pedálu a nejméně 100 mm nad ním volný prostor široký nejméně 130 mm,
3. – mezi vnitřní částí karosérie nebo kabiny řidiče přiléhající k brzdovému a akceleračnímu pedálu (např. kryt motoru, převodovky) a k ní přivrácenou hranou nášlapné plochy brzdového pedálu byl alespoň v rozsahu plného zdvihu pedálu a nejméně 100 mm nad ním volný prostor široký nejméně 140 mm,
4. – mezi sousedními hranami nášlapných ploch pedálů spojky a brzdy nebyla vzdálenost menší než 50 mm, pedálů brzdy a akcelerace menší než 60 mm a pedálů spojky a akcelerace menší než 150 mm.

   U vozidel kategorií M a N musí být dostatečný prostor pro odpočinek volné levé nohy řidiče sedícího na sedadle v uvolněné poloze.

(7) Vnitřek kabiny řidiče nebo karosérie vozidla musí být konstruován takto:

1. a) vzdálenost mezi bodem H⁵⁷) a stropem měřená v podélné střední svislé rovině sedadla na přímce jdoucí tímto bodem a skloněné o 8° od vertikály směrem dozadu musí být nejméně 1000 mm u řidičských kabin při nejnižší poloze výškově seřiditelného sedadla a současně v zadní krajní poloze určené výrobcem k sezení a nejméně 820 mm u vozidel kategorie M₁ s výjimkou jejich sportovních modifikací,
2. b) kolem volantu musí být volný prostor široký nejméně 100 mm, měřeno v rovině věnce volantu,
3. c) ve výši loktů řidiče⁶⁴) musí být volný ovládací prostor řidiče široký nejméně 640 mm, symetricky k sedadlu řidiče, a to v celém rozsahu poloh sedadla určených výrobcem k sezení,
4. d) minimální vzdálenost povrchu zatíženého opěradla sedadla od věnce volantu musí být u vozidel kategorie M₁ nejméně 380 mm a u vozidel ostatních kategorií 350 mm,⁶⁵)
5. e) spodní okraj volantu musí být vzdálen od povrchu nezatíženého sedáku sedadla při všech polohách nastavení sedadla u vozidel kategorie M₁ nejméně 120 mm a u vozidel ostatních kategorií – s výjimkou sedáků sedadel, jejichž konstrukce a odpružení umožňuje snadné posazení na sedadlo a odchod z něj – nejméně 180 mm,
6. f) rukojeť řadicí páky převodovky nesmí být svým horním okrajem v jednotlivých pracovních polohách níže než povrch řidičova sedadla zatíženého figurínou o hmotnosti 75 kg a seřízeného do nejvyšší a krajní zadní polohy určené výrobcem k sezení,
7. g) kolem rukojetí ovládacích pák (páky převodových ústrojí, závěru diferenciálu, parkovací, nouzové a odlehčovací brzdy) ve všech pracovních polohách musí být volný prostor nejméně 70 mm; toto ustanovení se nevztahuje na ovladače vzduchových a hydraulických rozvaděčů a u vozidel kategorie M₁ na rukojeti ovládacích pák za podmínky, že je umožněno jejich rychlé a bezpečné uchopení.

(8) Sedadla řidiče a cestujících mohou být vybavena hlavovými opěrkami, jež mohou být buď pevnou, popřípadě výsuvnou součástí sedadel nebo součástí doplňkového vybavení sedadla. Sedadla cestujících v dálkových autobusech musí mít buď opěradla v integrovaném provedení s opěrkou hlavy nebo musí být vybavena opěrkami hlavy. Od 1. 1. 1986 musí být opěradlo sedadla řidiče a spolujezdce u vozidel určených pro mezinárodní kamionovou dopravu a dálkových autobusů buď v provedení integrovaného opěradla s opěrkou hlavy nebo vybaveno opěrkou hlavy. Ode dne, který stanoví federální ministerstvo dopravy, musí být ve vozidlech kategorie M₁ opěrky hlav (integrovaná opěradla s opěrkami hlav) alespoň na předních místech k sezení. Opěrky musí být konstruovány a provedeny tak, aby bylo účinně sníženo nebezpečí poranění hlavy a krčních obratlů při působení setrvačných sil ve směru podélné roviny vozidla. Opěrky musí splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy⁶⁶) a musí být podle nich schváleny.

(9) Sedadla vozidel, za nimiž se nacházejí další místa k sezení, musí být provedena, zejména v horní části opěradla tak, aby nemohla zvýšit nebezpečí nebo vážnost zranění cestujících; tato sedadla vozidel kategorie M₁ musí splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy⁶⁷) a musí být podle nich schválena.

(10) V autobusech a osobních autobusových přívěsech vyrobených (dovezených) po 1. 1. 1985 musí sedadla vyhrazená pro osoby tělesně postižené splňovat tyto podmínky:

1. – před každým z těchto sedadel musí být volný prostor nejméně 600 mm ve směru sezení,
2. – v případě umístění sedadel proti sobě musí být tento prostor nejméně 1200 mm.

(11) Čalounění a potahové materiály použité v interiéru vozidla v ploše styku s tělem člověka musí být hygienicky nezávadné a prodyšné. Prodyšnost těchto materiálů vodní parou musí být

1. – na sedadlech vozidel kategorie M₁ nejméně 140 g.m^-2.h^-1,
2. – na sedadlech řidičů a ostatních členů osádky vozidel kategorie M₂, M₃ a N nejméně 150 g.m^-2.h^-1,
3. – na sedadlech pro cestující ve vozidlech kategorie M₂ a M₃ s výjimkou městských a meziměstských autobusů nejméně 120 g.m^-2.h^-1; splnění těchto limitů se ověřuje podle zvláštních předpisů.⁶⁸)

   Čalounění a potahové materiály musí odolávat běžným desinfekčním prostředkům, krátkodobě i palivům a mazivům. Potahy sedadel a jejich opěradel přímo vystavených povětrnostním vlivům musí být provedeny z materiálů, které nesají vodu.

(12) Pevná lůžka v kabině řidiče vozidel kategorie N a ve vozidlech kategorie M₂ a M₃ nesmí mít menší rozměry než 550 x 1900 mm a světlá výška nad nezatíženým lůžkem nesmí být menší než 550 mm. Lůžko musí být vybaveno zábranou proti možnému vypadnutí ležící osoby.

(13) Ustanovení tohoto paragrafu neplatí pro zvláštní motorová vozidla uvedená v části třetí a pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972. Ustanovení odstavců 6, 7 a 11 neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 1. 1985.

§ 32

Podlaha a bočnice karosérií vozidel

(1) Bočnice, podlahy a podlahové krytiny, pokud jsou ze dřeva nebo jiného hořlavého materiálu, musí být v místech, která mohou být vystavena vysokým teplotám při poruše funkčních částí vozidla (nezávislé topení, pneumatiky apod.) chráněny ohnivzdorným materiálem. Materiál bočnic, podlah a podlahových krytin musí též krátkodobě vzdorovat palivům, mazivům, vodě a běžným dezinfekčním prostředkům.

(2) Víka v podlaze i bočnicích musí dobře přiléhat a pohyblivé orgány⁶⁹) procházející podlahou musí být řádně utěsněny proti vnikání prachu, nečistot a hluku; musí být upraveny podle § 27 odst. 4.

(3) Podlahy a bočnice karosérií vozidel a jejich případné krytiny, potahy a rohože musí být řešeny tak, aby se daly snadno čistit. Podlahy karosérií vozidel kategorie M₂ a M₃ musí být potaženy vhodnou krytinou nebo rohoží zabraňující uklouznutí. Přechody u kloubových autobusů musí být provedeny tak, aby je mohli cestující za jízdy bezpečně přecházet a na nich stát.

(4) Dřevěné podlahy a bočnice karosérií vozidel musí být zhotoveny beze spár. Podlahy vozidel se sklápěcí karosérií, není-li karosérie celokovová, musí být oplechovány.