Vyhláška ministra zahraničních věcí o Smlouvě mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Čínské lidové republiky o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu

Zákaz diskriminace

1. 1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni v druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo budou moci být podrobeni státní příslušníci tohoto druhého státu, kteří se nacházejí ve stejné situaci. Ustanovení tohoto odstavce se použijí bez ohledu na ustanovení článku 13 rovněž na osoby, které nejsou rezidenty jednoho nebo žádného smluvního státu.
2. 2. Zdanění stálé provozovny, kterou podnik jednoho smluvního státu má v druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém smluvním státě nepříznivější než zdanění podniků tohoto druhého smluvního státu, které vykonávají tutéž činnost.

Toto ustanovení nebude vykládáno jako závazek jednoho smluvního státu, aby přiznal rezidentům druhého smluvního státu osobní úlevy, srážky a snížení daně z důvodů osobního stavu nebo rodinných závazků, které přiznává svým rezidentům.

1. 3. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž jmění je zcela nebo zčásti, přímo nebo nepřímo vlastněno nebo kontrolováno osobou, která je rezidentem v druhém smluvním státě, nebo větším počtem takových osob, nebudou podrobeny v prvně zmíněném smluvním státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeny ostatní podobné podniky prvně zmíněného státu.
2. 4. Úroky, licenční poplatky a jiné platby placené podnikem jednoho smluvního státu budou, s výjimkou případů, kdy se použijí ustanovení článku 9 odstavce 7 článku 11 nebo odstavce 6 článku 12, odpočitatelné pro účely stanovení zdanitelných zisků tohoto podniku za stejných podmínek, jako kdyby byly placeny rezidentu výše zmíněného smluvního státu.
3. 5. Výraz „zdanění“ uvedený v tomto článku označuje daně jakéhokoli druhu a pojmenování.

Řešení případů dohodou

1. 1. Jestliže se některá osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních států vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními této smlouvy, může nezávisle na opravných prostředcích, které poskytuje vnitrostátní právo těchto států, předložit svůj případ příslušnému úřadu smluvního státu, jehož je rezidentem, nebo jestliže případ spadá pod odstavec 1 článku 24 úřadu smluvního státu, jehož je státním občanem. Případ musí být předložen do 3 let od prvého oznámení opatření, které vede ke zdanění, jenž není v souladu s ustanoveními této smlouvy.
2. 2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou a nebude-li sám s to najít uspokojivé řešení, bude se snažit, aby případ upravil dohodou s příslušným úřadem druhého smluvního státu tak, aby se vyloučilo zdanění, které není ve shodě s touto smlouvou. Dosažená dohoda bude provedena bez ohledu na promlčení podle vnitrostátních zákonů smluvních států.
3. 3. Příslušné úřady smluvních států se vynasnaží vyřešit ve vzájemné dohodě jakékoli obtíže nebo pochybnosti vzniklé při výkladu nebo uplatňování smlouvy. Mohou rovněž konzultovat za účelem zamezení dvojího zdanění v případech neupravených ve smlouvě.
4. 4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem dosažení dohody ve smyslu předchozích odstavců. Jestliže se ústní výměna názorů jeví pro dosažení dohody účelnou, může se taková výměna názorů uskutečnit prostřednictvím zástupců příslušných úřadů smluvních států.

Výměna informací

1. 1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat informace nutné pro aplikaci ustanovení této smlouvy a vnitrostátních právních předpisů smluvních států, které se vztahují na daně, jež jsou předmětem této smlouvy, pokud zdanění, které upravují, je v souladu s touto smlouvou, zejména s cílem předcházet daňovému úniku. Rozsah výměny není omezen článkem 1. Veškeré informace obdržené smluvním státem budou udržovány v tajnosti a budou sděleny pouze osobám nebo úřadům (včetně soudů a správních orgánů), které se zabývají vyměřováním, vybíráním, vymáháním nebo trestním stíháním nebo řešením odvolání ve věci daní, které jsou předmětem této smlouvy. Tyto osoby nebo orgány použijí tyto informace při veřejných soudních jednáních nebo soudních rozhodnutích.
2. 2. Ustanovení odstavce 1 nebudou v žádném případě vykládána tak, že ukládají některému smluvnímu státu povinnost:
   1. a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy nebo správní praxi tohoto nebo druhého smluvního státu;
   2. b) sdělit informace, které by nemohly být získány na základě právních předpisů nebo v normálním správním řízení tohoto nebo druhého smluvního státu;
   3. c) sdělit informace, které by odhalily obchodní, podnikatelské, průmyslové, hospodářské nebo výrobní tajemství nebo obchodní postup nebo jejichž sdělení by bylo v rozporu s obecným zájmem (veřejným pořádkem).

Diplomaté a konzulární úředníci

Žádná ustanovení této smlouvy se nedotýkají daňových výsad, které přísluší diplomatům a konzulárním úředníkům podle obecných pravidel mezinárodního práva nebo na základě zvláštních dohod.

Nabytí platnosti

1. 1. Smluvní státy si vzájemně oznámí, že vnitrostátní postupy nezbytné pro nabytí platnosti smlouvy byly splněny.
2. 2. Smlouva nabude platnosti dnem pozdějšího oznámení zmíněného v odstavci 1 a její ustanovení budou účinná:
   1. a) pokud jde o daně vybírané u zdroje, na příjmy plynoucí od 1. ledna včetně kalendářního roku následujícího po roce, ve kterém smlouva nabude platnosti;
   2. b) pokud jde o jiné daně z příjmu, na daně ukládané za daňový rok počínající 1. ledna kalendářního roku následujícího po roce, ve kterém smlouva nabude platnosti, nebo později.

Výpověď

Tato smlouva zůstane v platnosti, dokud nebude vypovězena některým smluvním státem. Každý smluvní stát může smlouvu písemně vypovědět diplomatickou cestou ve lhůtě nejméně šest měsíců před koncem každého kalendářního roku následujícího po období 5 let ode dne, v němž smlouva nabyla platnosti. V takovém případě smlouva pozbude účinnosti:

1. a) pokud jde o daně vybírané u zdroje, na příjmy plynoucí od 1. ledna včetně kalendářního roku následujícího po roce, ve kterém byla dána výpoveď;
2. b) pokud jde o jiné daně z příjmu, na daně ukládané za všechny daňové roky počínající 1. ledna kalendářního roku následujícího po roce, ve kterém byla dána výpoveď, nebo později.