Úplné znění zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, jak vyplývá z pozdějších změn

§ 45g

Vracení daně ozbrojeným silám cizích států

(1) Nárok na vrácení daně vzniká ozbrojeným silám vysílajícího státu,^48g) případně Organizaci Severoatlantické smlouvy, jestliže mezinárodní smlouva, která byla vyhlášena ve Sbírce zákonů nebo ve Sbírce mezinárodních smluv a kterou je Česká republika vázána, stanoví, že vybrané druhy zboží, služeb a stavby se v tuzemsku osvobodí od daně.

(2) Vybranými druhy zboží, služeb a stavbami podle odstavce 1 se rozumí

1. a) uhlovodíková paliva a maziva^48f) pro služební vozidla, letadla a lodě ozbrojených sil nebo civilní složky,
2. b) stavby uskutečňované v rámci projektu bezpečnostních investic Organizace Severoatlantické smlouvy, včetně vybavení těchto staveb,
3. c) služby související s provozem staveb uvedených v písmenu b).

(3) Vojenské orgány ozbrojených sil vysílajícího státu, případně Organizace Severoatlantické smlouvy uplatní nárok na vrácení daně prostřednictvím Ministerstva obrany u Finančního úřadu pro Prahu 1, a to na tiskopise vydaném Ministerstvem financí.

(4) Vojenské orgány ozbrojených sil vysílajícího státu, případně Organizace Severoatlantické smlouvy mají pro tento účel postavení daňového subjektu bez povinnosti se registrovat.

(5) Žádost o vrácení daně musí být doložena daňovými doklady podle § 2 odst. 2 písm. q) nebo doklady o prodeji zboží nebo poskytnutí služby, které jsou vystaveny plátcem.

(6) Na doklad podle odstavce 5 je plátce poskytující zdanitelné plnění povinen uvést

1. a) obchodní firmu, případně název nebo jméno a příjmení, sídlo nebo místo podnikání, případně trvalý pobyt plátce,
2. b) daňové identifikační číslo plátce,
3. c) název subjektu podle odstavce 1, pro který se uskutečňuje zdanitelné plnění,
4. d) rozsah a předmět zdanitelného plnění,
5. e) datum vystavení dokladu,
6. f) datum uskutečnění zdanitelného plnění,
7. g) sazbu daně,
8. h) výši daně zaokrouhlenou na celé koruny nahoru,
9. i) výši ceny bez daně celkem.

(7) Finanční úřad pro Prahu 1 daň vrátí na účet Ministerstva obrany vedený pro tyto účely do 30 dnů ode dne následujícího po podání žádosti nebo po dni, ve kterém dojde k odstranění vad žádosti. Ministerstvo obrany vrátí daň osobám podle odstavce 1. Nárok na vrácení daně zaniká, není-li uplatněn u Finančního úřadu pro Prahu 1 nejpozději do 6 měsíců od konce kalendářního měsíce, ve kterém se uskutečnilo zdanitelné plnění.

(8) Pokud je zboží, u kterého byla vrácena daň ve lhůtě do 12 kalendářních měsíců ode dne, kdy byla daň vrácena, prodáno, je subjekt, kterému byla daň vrácena, povinen daň ve stejné výši neprodleně vrátit.

§ 46

Poskytování služeb do zahraničí

(1) Poskytování služeb do zahraničí je osvobozeno od povinnosti uplatnit daň na výstupu. Poskytováním služeb do zahraničí se pro účely tohoto zákona rozumí poskytování služeb s místem plnění v tuzemsku, pokud nejsou určeny pro využití, spotřebu nebo použití v tuzemsku s výjimkou telekomunikačních služeb. V případě telekomunikačních služeb se za služby poskytované do zahraničí považují telekomunikační služby poskytované osobám se sídlem nebo bydlištěm v zahraničí, které jsou oprávněny poskytovat telekomunikační služby.

(2) Za poskytování služeb do zahraničí podle odstavce 1 bez ohledu na místo jejich využití, spotřebu nebo použití je vždy považováno poskytování služeb zařazených podle zvláštního právního předpisu¹³) do pododdílů SKP 74.1 (služby právní, účetnické, vedení účtů, kontroly účtů; daňové poradenství; průzkum trhu a veřejného mínění), 74.4 (reklamní služby), 74.5 (zprostředkovací služby v oblasti zaměstnanosti a služby s tím související), skupiny 74.84 (ostatní služby převážně pro podniky, jinde neuvedené), třídy 63.30.11 (služby spojené s organizací turistických zájezdů) a zprostředkovatelské služby osobám, které nemají sídlo nebo trvalý pobyt v tuzemsku. Za služby poskytované do zahraničí podle tohoto odstavce nelze považovat služby poskytované v tuzemsku plátcem zahraničním osobám, které jsou oprávněny podnikat v tuzemsku prostřednictvím organizační složky. Za služby poskytované do zahraničí podle tohoto odstavce se nepovažují služby poskytované v tuzemsku plátcem osobám, které mají sídlo nebo trvalý pobyt ve svobodném celním pásmu nebo svobodném celním skladu.

(3) Poskytování služeb do zahraničí osvobozených v tuzemsku od daně se nepovažuje za zdanitelné plnění osvobozené od daně podle § 25.

(4) Plátce poskytující služby do zahraničí podle odstavce 1 nebo 2 má nárok na odpočet daně na vstupu. Při uplatňování nároku na odpočet postupuje plátce podle § 19 až 22.

(5) Osvobození od povinnosti uplatnit daň na výstupu je plátce, který poskytuje služby do zahraničí, povinen doložit správci daně dokladem o zaplacení nebo písemnou smlouvou o úhradě poskytnutých služeb, potvrzenou zahraniční osobou, v jejíž prospěch se uskutečňuje zdanitelné plnění. Je-li služba do zahraničí poskytována plátci daně, je daňovým dokladem za tyto služby běžný daňový doklad podle § 12 odst. 2.

(6) Plátce je povinen uvést vývoz služeb do daňového přiznání vždy za zdaňovací období, ve kterém byly služby poskytnuty. Jestliže plátce nemá doklad o zaplacení ani písemnou smlouvu podle odstavce 5, je povinen doložit správci daně nárok nejpozději do šesti měsíců od konce zdaňovacího období, ve kterém došlo k poskytnutí služeb. Pokud tak neučiní, může nárok prokázat podle zvláštního právního předpisu.^16d)

§ 47

Mezinárodní přeprava

(1) Mezinárodní přeprava zboží, peněz a mezinárodní pravidelná přeprava osob, kterou se rozumí přeprava dopravním prostředkem

1. a) z místa v zahraničí do místa v zahraničí přes tuzemsko,
2. b) z místa v zahraničí do místa v tuzemsku,
3. c) z místa v tuzemsku do místa v zahraničí,
4. d) mezi dvěma místy v tuzemsku jako součást mezinárodní letecké a vodní dopravy,
5. e) potrubím nebo elektrickým vedením
   1. 1. mezi dvěma pohraničními předacími místy,
   2. 2. od podacího pohraničního místa do místa v tuzemsku,
   3. 3. z místa v tuzemsku do pohraničního předacího místa,

je od povinnosti uplatňovat daň na výstupu osvobozena. Za mezinárodní přepravu se nepovažuje přeprava z místa v tuzemsku do svobodného celního skladu nebo svobodného celního pásma a naopak a mezi dvěma svobodnými celními sklady nebo svobodnými celními pásmy; tato přeprava se považuje za přepravní službu s místem zdanitelného plnění v tuzemsku. Pohraničním předacím místem se pro účely tohoto zákona rozumí místo na elektrickém vedení nebo potrubí, ve kterém dochází k měření množství zboží vstupujícího do tuzemska nebo vystupujícího z tuzemska.

(2) Pravidelnou přepravou osob se rozumí přeprava osob v určeném dopravním spojení podle předem stanovených jízdních řádů a tarifních a přepravních podmínek, kdy cestující vystupují a nastupují na předem určených zastávkách nebo místech.

(3) Služby související s mezinárodní přepravou zboží a peněz jsou osvobozeny od povinnosti uplatnit daň na výstupu. Za tyto služby jsou považovány

1. a) služby, které jsou bezprostředně spjaty s uskutečněnou mezinárodní přepravou a bez kterých by se tato přeprava nemohla uskutečnit, poskytované plátci, kteří mezinárodní přepravu zboží a peněz uskutečňují, nebo plátci, kteří mezinárodní přepravu zboží a peněz zprostředkovávají,
2. b) letecké služby^48h) a služby, poskytované plátcem při celním řízení prováděném pohraničním celním úřadem v souvislosti s mezinárodní přepravou v režimu tranzit.

(4) Služby související s mezinárodní přepravou osob jsou osvobozeny od povinnosti uplatnit daň na výstupu. Za tyto služby jsou považovány

1. a) služby, které jsou bezprostředně spjaty s uskutečněnou mezinárodní přepravou a bez kterých by se tato přeprava nemohla uskutečnit, poskytované plátci, kteří mezinárodní přepravu osob uskutečňují, nebo plátci, kteří mezinárodní přepravu osob zprostředkovávají,
2. b) letecké služby,^48h) stravovací a ubytovací služby v mezinárodní železniční a vodní přepravě osob a stravovací služby v mezinárodní letecké přepravě osob.

(5) Za služby související s mezinárodní přepravou zboží a peněz nelze považovat ubytovací služby, stravovací služby a opravy dopravních prostředků. Za služby související s mezinárodní přepravou osob nelze považovat opravy dopravních prostředků a ubytovací a stravovací služby s výjimkou stravovacích a ubytovacích služeb uvedených v odstavci 4 písm. b).

(6) Plátce daně uskutečňující mezinárodní přepravu podle odstavce 1 a plátce poskytující služby související s mezinárodní přepravou podle odstavců 3 a 4 má nárok na odpočet daně na vstupu. Plátce uplatňuje nárok na odpočet daně podle § 19 až 22 tohoto zákona.

(7) Mezinárodní nepravidelná přeprava osob podléhá dani, a to jak za výkony uskutečněné v tuzemsku, tak za výkony uskutečněné v zahraničí. Plátce mimo základ daně samostatně uvádí úhrady mající charakter poplatků a daní v zahraničí, tj. silniční daň, daň z přidané hodnoty za nepravidelnou přepravu osob v zahraničí, poplatky za použití dálnic, tunelů a také úhradu za parkování a hlídání dopravních prostředků; tyto úhrady v tuzemsku dani nepodléhají.

(8) Daňovým dokladem při uskutečňování mezinárodní přepravy podle odstavce 1 je doklad o zaplacení, případně běžný daňový doklad podle § 12 odst. 2. Osvobození od povinnosti uplatnit daň na výstupu je plátce, který mezinárodní přepravu uskutečňuje, povinen doložit správci daně přepravním dokladem potvrzeným pohraničním celním úřadem a plátce, který mezinárodní přepravu uskutečňuje pomocí další osoby, písemnou smlouvou o přepravě věci s osobou, v jejíž prospěch je mezinárodní přeprava uskutečněna, a písemnou smlouvou o přepravě věci s osobou, která mezinárodní přepravu uskutečnila, přičemž taková osoba může uskutečnit mezinárodní přepravu rovněž pomocí dalších osob. Přepravním dokladem se rozumí doklad, který je používán pro dopravní prostředek, jímž je mezinárodní přeprava uskutečňována. Daňovým dokladem při uskutečněné mezinárodní přepravě zboží potrubím nebo elektrickým vedením je doklad o zaplacení nebo písemná smlouva o úhradě poskytnutých služeb, potvrzená osobou, v jejíž prospěch se mezinárodní přeprava uskutečňuje, případně běžný daňový doklad podle § 12 odst. 2. Mezinárodní přeprava je uskutečněna jejím ukončením. Plátce uvádí uskutečnění mezinárodní přepravy do daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém byla ukončena, v případě, že plátce uskutečňuje tuto přepravu pomocí dalších osob, za zdaňovací období, ve kterém zjistil výši přeúčtované částky.

(9) Daňovým dokladem při poskytování služeb souvisejících s mezinárodní přepravou podle odstavců 3 a 4 je doklad o zaplacení, případně běžný daňový doklad podle § 12 odst. 2. Osvobození od povinnosti uplatnit daň na výstupu je plátce u služeb uvedených v odstavci 3 písm. a) a odstavci 4 písm. a) povinen doložit správci daně písemnou smlouvou s osobou, v jejíž prospěch je mezinárodní přeprava uskutečňována, s výjimkou zprostředkování prodeje letenek a jízdenek na mezinárodní přepravu osob. Osvobození od povinnosti uplatnit daň na výstupu je plátce u služeb uvedených v odstavci 3 písm. b) a odstavci 4 písm. b) a u zprostředkování prodeje letenek a jízdenek na mezinárodní přepravu osob povinen doložit správci daně písemnou smlouvou s osobou, která mezinárodní přepravu uskutečňuje. Plátce, který mezinárodní přepravu uskutečňuje, může osvobození od povinnosti uplatnit daň na výstupu doložit i přepravním dokladem podle odstavce 8. Služby související s mezinárodní přepravou uvádí plátce do daňového přiznání vždy za zdaňovací období, ve kterém byly poskytnuty, v případě, že plátce uskutečňuje tyto služby pomocí dalších osob, za zdaňovací období, ve kterém zjistil výši přeúčtované částky.

§ 48

Příležitostná autobusová přeprava v tuzemsku

(1) Daňové povinnosti podléhá příležitostná autobusová přeprava v tuzemsku.

(2) Daňová povinnost vzniká dnem překročení státní hranice České republiky do tuzemska.

(3) Základem daně je počet přepravovaných osob při vstupu do tuzemska, přičemž se do něj nezapočítává jeden řidič a jeden průvodce nebo vedoucí zájezdu.

(4) Sazba daně je 50 Kč za přepravovanou osobu, bez ohledu na počet ujetých kilometrů v tuzemsku.

(5) Daň je splatná při překročení státní hranice České republiky do tuzemska.