Zákon o zaměstnanosti

§ 125

Kontrolní činnost na úseku zaměstnanosti vykonávají úřady práce, ministerstvo a v rozsahu stanoveném v § 126 odst. 3 i celní úřady (dále jen „orgány kontroly“).

§ 126

(1) Úřady práce kontrolují dodržování pracovněprávních předpisů u

1. a) zaměstnavatelů,
2. b) právnických a fyzických osob, které vykonávají činnosti podle tohoto zákona, zejména při zprostředkování zaměstnání a rekvalifikaci,
3. c) fyzických osob, kterým jsou poskytovány služby podle tohoto zákona,

(dále jen „kontrolovaná osoba“).

(2) Ministerstvo kontroluje

1. a) plnění dohod o poskytnutí hmotné podpory na vytváření nových pracovních míst a hmotné podpory na rekvalifikaci nebo školení (§ 111),
2. b) plnění cílených programů celostátního charakteru (§ 120).

(3) Oprávnění kontrolovat, zda cizinec vykonává práci pro právnickou nebo fyzickou osobu na základě pracovněprávního vztahu nebo jiné smlouvy a zda ji vykonává v souladu s vydaným povolením k zaměstnání, je-li podle tohoto zákona vyžadováno [§ 5 písm. e) bod 2], mají rovněž celní úřady. Celní úřad informuje o provedených kontrolách úřad práce příslušný podle § 7 odst. 3, a v případě zjištění nedostatků předává tomuto úřadu práce podklady pro přijetí opatření k nápravě nebo pro zahájení správního řízení o uložení pokuty.

(4) Kontrolní oprávnění jiných orgánů podle zvláštních právních předpisů tím nejsou dotčena.

§ 127

Pro účely tohoto zákona se za pracovněprávní předpisy považují právní předpisy o zaměstnanosti a právní předpisy o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele⁶²).

§ 128

Pro účely kontrolní činnosti se za zaměstnavatele považuje také právnická osoba nebo fyzická osoba, která podniká podle zvláštních právních předpisů,¹⁶) i když nikoho nezaměstnává.

§ 129

Postup při provádění kontroly podle tohoto zákona se řídí zvláštním právním předpisem,⁶³) pokud tento zákon nestanoví jinak. Pro kontrolu dodržování podmínek čerpání prostředků státního rozpočtu podle tohoto zákona a pro uplatňování sankcí při porušení rozpočtové kázně platí zvláštní právní předpisy.⁶⁴)

§ 130

Zaměstnanci orgánu kontroly, vyjma zaměstnanců celního úřadu, kteří plní úkoly podle tohoto zákona, prokazují své oprávnění k této činnosti služebním průkazem, jehož vzor a náležitosti stanoví ministerstvo prováděcím právním předpisem. Zaměstnanci celního úřadu se prokazují služebním průkazem podle zvláštního právního předpisu.⁶⁵) Služební průkaz vydává a odnímá ministerstvo.

§ 131

Zaměstnanci orgánů kontroly jsou oprávněni vstupovat na pracoviště kontrolovaných osob, požadovat od nich a jejich zaměstnanců předložení potřebných dokladů, podání úplných zpráv, informací a vysvětlení ve lhůtách k tomu určených, dále jsou oprávněni vyžadovat účast kontrolovaných osob při projednávání výsledků kontroly a další součinnost potřebnou k vytvoření podmínek k nerušenému a rychlému provedení kontroly. Kontrolované osoby jsou povinny umožnit provedení kontroly a poskytovat zaměstnancům orgánů kontroly potřebnou součinnost.

§ 132

(1) Zaměstnanci orgánů kontroly jsou oprávněni při kontrolní činnosti vyžadovat od fyzických osob, které se zdržují na pracovišti kontrolované osoby a vykonávají pro ni práci, osvědčení totožnosti, a nejde-li o manžela nebo dítě kontrolované fyzické osoby, i prokázání, že tuto práci vykonávají na základě pracovněprávního vztahu nebo na základě jiné smlouvy. U cizinců jsou dále oprávněni vyžadovat předložení povolení k zaměstnání, pokud zákon jeho vydání vyžaduje, a povolení k pobytu.

(2) Fyzické osoby jsou povinny osvědčit svou totožnost a prokázat další skutečnosti uvedené v odstavci 1.

§ 133

Pracovištěm kontrolované osoby se pro účely tohoto zákona rozumí místa určená a obvyklá pro výkon činnosti kontrolované osoby. Za činnost kontrolované osoby se považuje zajištění výroby nebo poskytování služeb a obdobná činnost podle zvláštních právních předpisů.

§ 134

Zjistí-li orgán kontroly porušení povinností, jejichž dodržování je oprávněn kontrolovat, je zaměstnanec orgánu kontroly, který kontrolu provádí, povinen vyžadovat na kontrolované osobě odstranění zjištěných nedostatků ve lhůtách jím k tomu určených a podání písemné zprávy o přijatých opatřeních.

§ 135

Orgán kontroly může v odůvodněných případech vyzvat kontrolovanou osobu, aby se v určené lhůtě dostavila k orgánu kontroly a předložila doklady potřebné k provedení kontroly; kontrolovaná osoba je povinna této výzvy uposlechnout, pokud neprokáže vážnou překážku, která jí brání ve splnění této povinnosti v určené lhůtě.

§ 136

Zaměstnanci orgánů kontroly jsou povinni zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o kterých se dozvěděli při výkonu kontroly, a nezneužívat znalosti těchto skutečností. Zaměstnance orgánu kontroly může zbavit povinnosti mlčenlivosti ten, v jehož zájmu tuto povinnost mají, nebo ve veřejném zájmu vedoucí orgánu kontroly. Tímto ustanovením není dotčena povinnost oznamovat určité skutečnosti orgánům příslušným podle zvláštních právních předpisů.⁶⁶)

§ 137

Provádí-li orgán kontroly kontrolu na základě písemného podnětu nebo podnětu učiněného ústně do protokolu, informuje písemně o způsobu a výsledcích kontroly toho, kdo podnět podal, je-li znám. Jedná-li se o podnět ke kontrole z důvodu diskriminace, má v podnětu označená diskriminovaná fyzická osoba právo vyjádřit se k obsahu podnětu a ke skutečnostem zjištěným orgánem kontroly.

§ 138

V zařízeních ozbrojených sil a ozbrojených bezpečnostních sborů v působnosti Ministerstva obrany, Ministerstva vnitra, Ministerstva spravedlnosti a Ministerstva financí, v zařízeních Národního bezpečnostního úřadu a Bezpečnostní informační služby, kde by výkonem kontroly mohlo dojít k ohrožení utajovaných informací, může být kontrola prováděna jen se souhlasem příslušného ministerstva a v zařízeních Národního bezpečnostního úřadu a Bezpečnostní informační služby jen se souhlasem jejich ředitele.

§ 139

(1) Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že

1. a) poruší zákaz diskriminace nebo nezajistí rovné zacházení podle tohoto zákona,
2. b) zprostředkuje zaměstnání bez povolení nebo jiným způsobem poruší při zprostředkování zaměstnání tento zákon,
3. c) umožní fyzické osobě nebo cizinci výkon nelegální práce, nebo
4. d) odmítne prokázat svoji totožnost nebo skutečnosti, které je orgán kontroly oprávněn vyžadovat podle § 132.

(2) Fyzická osoba se dále dopustí přestupku tím, že jako zaměstnavatel

1. a) neinformuje úřad práce o volných pracovních místech pro osoby se zdravotním postižením, nevede evidenci těchto osob a pracovních míst, která jsou pro ně zaměstnavatelem vyhrazena, nebo neplní další povinnosti ve vztahu k zaměstnávání osob se zdravotním postižením uvedené v § 80,
2. b) nesplní povinný podíl zaměstnávání osob se zdravotním postižením nebo způsob plnění povinného podílu neohlásí úřadu práce,
3. c) ve stanovené lhůtě písemně nevykáže dlužné mzdové nároky zaměstnanců pro účely zákona č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně dalších zákonů, nebo
4. d) neplní oznamovací povinnosti podle tohoto zákona nebo nevede evidence v tomto zákoně stanovené.

(3) Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že vykonává nelegální práci podle § 5 písm. e) bodu 1.

(4) Cizinec se dopustí přestupku tím, že vykonává nelegální práci podle § 5 písm. e) bodu 2.

(5) Za přestupek

1. a) podle odstavce 1 písm. a) a podle odstavce 2 písm. a) a b) lze uložit pokutu do 1 000 000 Kč,
2. b) podle odstavce 1 písm. b) a c) lze uložit pokutu do 2 000 000 Kč,
3. c) podle odstavce 1 písm. d) lze uložit pokutu do 5 000 Kč,
4. d) podle odstavce 2 písm. c) a d) lze uložit pokutu do 500 000 Kč,
5. e) podle odstavců 3 a 4 lze uložit pokutu do 10 000 Kč.

§ 140

(1) Právnická osoba se správního deliktu dopustí tím, že

1. a) poruší zákaz diskriminace nebo nezajistí rovné zacházení podle tohoto zákona,
2. b) zprostředkuje zaměstnání bez povolení nebo jiným způsobem poruší při zprostředkování zaměstnání tento zákon, nebo
3. c) umožní fyzické osobě nebo cizinci výkon nelegální práce.

(2) Právnická osoba se dále dopustí správního deliktu tím, že jako zaměstnavatel

1. a) neinformuje úřad práce o volných místech pro tyto osoby, nevede evidenci těchto osob a pracovních míst, která jsou pro ně zaměstnavatelem vyhrazena, nebo neplní další povinnosti ve vztahu k zaměstnávání osob se zdravotním postižením uvedené v § 80,
2. b) nesplní povinný podíl zaměstnávání osob se zdravotním postižením nebo způsob plnění povinného podílu neohlásí úřadu práce,
3. c) ve stanovené lhůtě písemně nevykáže dlužné mzdové nároky zaměstnanců pro účely zákona č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně dalších zákonů, nebo
4. d) neplní oznamovací povinnosti podle tohoto zákona nebo nevede evidence v tomto zákoně stanovené.

(3) Zdravotnické zařízení se dopustí správního deliktu tím, že

1. a) neprovede vyšetření zdravotního stavu podle § 9b odst. 1 písm. a) nebo je neprovede ve lhůtě uvedené v § 9b odst. 3,
2. b) nesplní povinnost zpracovat lékařské podklady podle § 9b odst. 1 písm. b) nebo nesplní tuto povinnost ve lhůtě uvedené v § 9b odst. 3, nebo
3. c) nesplní povinnost sdělit informace, umožnit nahlížení do zdravotnické dokumentace nebo zapůjčit zdravotnickou dokumentaci podle § 9b odst. 2 nebo nesplní tuto povinnost ve lhůtě uvedené v § 9b odst. 3.

(4) Za správní delikt lze právnické osobě uložit pokutu do

1. a) 1 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. a) a podle odstavce 2 písm. a) a b),
2. b) 2 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. b) a c),
3. c) 500 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 2 písm. c) a d),
4. d) 50 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 3.

§ 141

(1) Při určení výše pokuty právnické osobě se přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán.

(2) Odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, uplynul-li jeden rok ode dne, kdy se kontrolní orgán o něm dověděl, nejpozději však do 3 roků ode dne, kdy byl spáchán.

(3) Přestupky a správní delikty podle tohoto zákona v prvním stupni projednává příslušný úřad práce (§ 7 odst. 3).

(4) Pokuty vybírá a vymáhá místně příslušný celní úřad.

(5) Příjem z pokut je příjmem státního rozpočtu.

(6) Při vybírání a vymáhání uložených pokut se postupuje podle zvláštního právního předpisu.⁵⁰)

(7) Na odpovědnost za jednání, k němuž došlo při podnikání fyzické osoby⁸) nebo v přímé souvislosti s ním, se vztahují ustanovení zákona o odpovědnosti a postihu právnické osoby.