Celní zákon

§ 102

(1) Celnice může na úhradu cla zajistit zboží, na němž vázne celní zástavní právo.

(2) Celnice může k projednání nezákonného dovozu, vývozu nebo průvozu zboží

1. a) zajistit osobě zboží, které bylo předmětem celního přestupku, nebo které bylo celním přestupkem získáno, nebo které bylo ke spáchání celního přestupku použito;
2. b) zajistit právnické osobě zboží, které bylo předmětem porušování celních předpisů, nebo které bylo porušováním celních předpisů získáno, nebo které bylo k porušování celních předpisů použito.

(3) Celnice může zajistit zboží podle odstavců 1 a 2 bez ohledu na práva třetích osob.

(4) V případech, kdy je podezření, že při dovozu, vývozu nebo průvozu zboží byl spáchán trestný čin, odevzdá celnice zajištěné zboží na požádání orgánům činným v trestním řízení.

§ 103

(1) Jestliže nelze zajistit zboží podle § 102 odst. 1 a 2 proto, že není k dosažení nebo že bylo spotřebováno, může celnice na úhradu cla, popřípadě pokuty uložené fyzické osobě, která se celního přestupku dopustila, anebo právnické osobě, která porušila celní předpisy, zajistit i jiné zboží, jimi dovážené, vyvážené nebo provážené.

(2) Celnice může podle odstavce 1 zajistit zboží pouze

1. a) patří-li fyzické osobě nebo právnické osobě, která clo anebo pokutu neuhradila;
2. b) je-li hodnota zboží úměrná výši cla anebo uložené pokuty.

§ 104

(1) Celnice vydá o zajištění zboží rozhodnutí a oznámí je fyzické osobě nebo právnické osobě, které bylo zboží zajištěno.

(2) V rozhodnutí o zajištění zboží se uvedou důvody, pro které se zboží zajišťuje, a poučení o právech a povinnostech fyzické osoby nebo právnické osoby, jíž se rozhodnutí týká. V rozhodnutí se uvede též upozornění, že zboží bude prodáno, nebude-li clo, popřípadě pokuta zaplacena.

(3) Zboží, které lze podle § 102 a 103 zajistit, může celnice ponechat fyzické osobě nebo právnické osobě a uložit jí, že zboží nesmí používat, prodávat nebo s ním jiným způsobem nakládat.

§ 105

(1) Fyzická osoba nebo právnická osoba, které bylo oznámeno rozhodnutí celnice o zajištění zboží, je povinna toto zboží vydat celnici.

(2) Není-li zajištěné zboží na výzvu celnice vydáno, může být tomu, kdo je má u sebe, odňato.

(3) O vydání nebo o odnětí zajištěného zboží se vyhotoví doklad, v němž se uvede též popis zboží, a doručí se fyzické osobě nebo právnické osobě, která zboží vydala, nebo které bylo zboží odňato.

§ 106

(1) Není-li zajištěné zboží k dalšímu řízení již třeba a nepřichází-li v úvahu jeho propadnutí podle § 89, nebo zabrání podle § 90, nebo prodej podle § 107, vrátí se fyzické osobě nebo právnické osobě, které bylo zajištěno.

(2) Uplatní-li právo na zajištěné zboží jiná fyzická osoba nebo právnická osoba než ta, které bylo zboží zajištěno, vydá celnice zboží tomu, o jehož právu na ně není pochyb.

(3) Má-li celnice pochybnosti o tom, zda zboží patří fyzické osobě nebo právnické osobě, které bylo zajištěno, nebo jiné fyzické osobě nebo právnické osobě, která na ně uplatňuje nárok, odkáže celnice tyto fyzické osoby a právnické osoby, aby svůj nárok uplatnily v řízení, jehož předmětem je úprava majetkových vztahů.

§ 107

(1) Celnice může prodat zboží zajištěné podle § 102 odst. 1, jestliže clo není uhrazeno do 30 dnů po vykonatelnosti rozhodnutí, jímž se ukládá povinnost k jeho úhradě.

(2) Celnice může prodat zboží zajištěné podle § 102 odst. 2, u něhož nebyl vysloven trest propadnutí zboží, nebo které nebylo zabráno, na úhradu pokuty, uložené fyzické osobě za celní přestupek nebo právnické osobě za porušení celních předpisů, jestliže pokuta není uhrazena do 30 dnů po nabytí právní moci rozhodnutí, jímž byla uložena.

(3) Celnice může zboží podléhající rychlé zkáze nebo živá zvířata zajištěná podle § 102 odst. 2 nebo § 103 odst. 1 ihned prodat.

(4) Celnice může prodat zboží zajištěné podle § 103, jestliže clo nebo pokuta, uložená fyzické osobě za celní přestupek nebo právnické osobě za porušení celních předpisů, nejsou uhrazeny ve lhůtách stanovených v odstavcích 1 a 2.

(5) Podle odstavce 1 až 4 nelze prodat zboží, které je národním majetkem.

§ 108

(1) Celnice prodá zboží zpravidla v dražbě. Přitom postupuje podle zvláštních předpisů.³)

(2) Zboží, které nemohlo být prodáno v dražbě, prodá celnice fyzickým a právnickým osobám způsobilým podle obecně závazných právních předpisů k nakládání s prodávaným druhem zboží.

(3) Se zbožím, které nelze prodávat nebo používat ze zdravotních, zvěrolékařských, rostlinolékařských, bezpečnostních nebo jiných důvodů, naloží celnice způsobem stanoveným zvláštními předpisy.

§ 109

(1) Z výtěžku prodeje zboží se přednostně uhradí clo, dále dopravné, skladné, poštovní poplatky, pokuta, uložená fyzické osobě za celní přestupek nebo právnické osobě za porušování celních předpisů, a náklady řízení. Zbytek výtěžku vyplatí celnice oprávněnému. Nepřihlásí-li se oprávněný do tří let po prodeji zboží, připadne zbytek výtěžku prodeje státu.

(2) Uplatní-li třetí osoba nebo právnická osoba do tří let po prodeji zboží u celnice nárok na zbytek výtěžku prodeje zboží, odkáže celnice tuto fyzickou osobu nebo právnickou osobu, aby svůj nárok uplatnila v řízení, jehož předmětem je úprava majetkových vztahů.

(3) O prodeji zboží se uvědomí fyzická osoba nebo právnická osoba, které bylo zboží zajištěno nebo uskladněno.

§ 110

(1) Celnice je oprávněna prodat, popřípadě jinak nakládat se zbožím,

1. a) u něhož bylo vysloveno propadnutí, nebo které bylo zabráno v řízení konaném o celních přestupcích;
2. b) u něhož bylo vysloveno propadnutí věci, nebo které bylo zabráno v trestním řízení konaném o trestných činech a přečinech spáchaných při dovozu, vývozu a průvozu zboží;
3. c) jehož se účastník celního řízení vzdal ve prospěch státu.

(2) Federální ministerstvo zahraničního obchodu v dohodě s federálním ministerstvem financí stanoví vyhláškou postup při prodeji, popřípadě jiném nakládání se zbožím uvedeným v odstavci 1.

§ 111

Pokud z ustanovení tohoto zákona nevyplývá jinak, platí o celních přestupcích a o řízení před orgány celní správy obecné předpisy o přestupcích a o správním řízení.⁴)

§ 112

(1) O odvolání proti rozhodnutí celnice rozhoduje celní ředitelství, kterému je celnice podřízena.

(2) O odvolání proti rozhodnutí celního ředitelství rozhoduje Ústřední celní správa.

(3) Proti rozhodnutí celního ředitelství o stanovení celní hodnoty obchodního zboží podle odstavce 1 lze podat opravný prostředek k soudu. O tomto opravném prostředku rozhoduje krajský soud, v jehož obvodu má celní ředitelství sídlo.

§ 113

(1) Odvolání podané proti rozhodnutí orgánů celní správy nemá odkladný účinek. Orgán celní správy, proti jehož rozhodnutí odvolání směřuje, nebo odvolací orgán může odkladný účinek povolit, neztíží-li se tím výkon rozhodnutí nebo nebrání-li tomu obecný zájem.

(2) Včas podané odvolání proti rozhodnutí o celním přestupku a proti rozhodnutí, jímž byla uložena pokuta právnické osobě za porušování celních předpisů, má odkladný účinek, který nelze vyloučit.

§ 114

Výkon rozhodnutí

Nejsou-li clo, dopravné, skladné, poštovní poplatky, pokuta, uložená osobě za celní přestupek nebo organizaci za porušování celních předpisů, a náklady řízení uhrazeny ve stanovených lhůtách a nelze-li je uhradit ani prodejem zboží podle § 107, může celnice provést výkon rozhodnutí podle předpisů o správním řízení.⁵)

§ 115

(1) Ustanovení tohoto zákona o trestu propadnutí zboží, o zabrání zboží, zajištění a prodeji zboží platí i pro věci a jiné hodnoty podle předpisů o devizovém hospodářství, pokud byly celním přestupkem získány.

(2) Ustanovení tohoto zákona o zajištění zboží podle § 103 platí i pro věci a jiné hodnoty podle předpisů o devizovém hospodářství.

§ 116

Pokud se v tomto zákoně nestanoví jinak, platí o dopravě zboží v přepravním styku a v průvozu ustanovení o dovozu a vývozu zboží.

§ 117

Celnice projednávají přestupky proti devizovému hospodářství, zjištěné při provádění devizové kontroly vývozu a dovozu věcí a hodnot podle předpisů o devizovém hospodářství.⁶) Při projednávání přestupků proti devizovému hospodářství postupují celnice podle obecných předpisů upravujících projednávání přestupků.

§ 118

(1) Federální ministerstvo vnitra může v dohodě s federálním ministerstvem zahraničního obchodu pověřit příslušníky Sboru národní bezpečnosti plněním některých úkolů celnic.

(2) Federální ministerstvo zahraničního obchodu může v dohodě s příslušnými orgány státní správy pověřit celnice plněním některých úkolů podle předpisů upravujících zdravotní, zvěrolékařskou a rostlinolékařskou ochranu a podle předpisů upravujících vybírání daní, odvodů a poplatků.

§ 119

(1) Celnice mohou přijímat i cizí měnu na úhradu cla, dopravného, skladného, poštovních poplatků, uložené pokuty a nákladů řízení.

(2) Podmínky provádění úhrad podle předchozího odstavce stanoví federální ministerstvo financí.

§ 119a

Obsahuje-li mezinárodní smlouva, jíž je Česká a Slovenská Federativní Republika vázána, ustanovení odchylná od tohoto zákona, nebo od předpisů podle něho vydaných, platí ustanovení smluvní.

§ 119b

Pokud orgány celní správy vykonávají oprávnění podle zvláštních předpisů, mají, pokud tyto předpisy nestanoví jinak, stejná práva a povinnosti jako při celní kontrole. Totéž platí o právech a povinnostech subjektů, které této kontrole podléhají.

§ 120

(1) Řízení zahájené před účinností tohoto zákona se ukončí podle dosavadních předpisů.

(2) Celní přestupky spáchané před účinností tohoto zákona se projednají podle dosavadních předpisů.

§ 121

Celní sazebník vydaný vládním nařízením č. 32/1947 Sb., se změnami a doplňky, se považuje podle tohoto zákona za celní sazebník obchodního zboží. Paušální sazebník vydaný vyhláškou ministerstva zahraničního obchodu č. 6/1969 Sb. se považuje podle tohoto zákona za celní sazebník neobchodního zboží.