Vyhláška Ministerstva zemědělství, kterou se provádí zákon č. 91/1996 Sb., o krmivech, ve znění zákona č. 244/2000 Sb.

Příloha č. 19

BIOLOGICKÉ ZKOUŠENÍ

1. 1.Výklad pojmů
   1. 1.1. základní biologické zkoušení je zkoušení krmiv a doplňkových látek formou biologické testace, bilanční zkoušky nebo krmné zkoušky,
   2. 1.2. zkoušením účinnosti doplňkových látek určených ke konzervaci krmiv je zkoušení konzervačních účinků doplňkové látky na průběh konzervace a kvalitu krmiva (dále jen "zkoušení konzervační účinnosti"),
   3. 1.3. zkoušení jakosti živočišných produktů je stanovení jejich rozhodujících jakostních znaků a vlastností pro další zpracování a prodej,
   4. 1.4. zkoušení bezpečnosti užití krmiva nebo doplňkové látky je soubor zkoušek a testů, jejichž výsledky rozhodují o vlivu krmiva, premixu nebo doplňkové látky na zdraví zvířat a lidí a na životní prostředí (dále jen "zkoušení bezpečnosti"),
   5. 1.5. monografie je souhrn výsledků biologického zkoušení doplňkových látek zpracovaný podle stanovených kriterií a doplňující souhrnnou dokumentaci,
   6. 1.6. kontrolní skupina zvířat je soubor zvířat vybraných na základě stanovených kriterií pro provádění základního biologického zkoušení,
   7. 1.7. pokusná skupina zvířat je soubor zvířat vybraných na základě stanovených kriterií, jimž je podáváno zkoušené krmivo nebo doplňková látka,
   8. 1.8. cílová zvířata jsou hospodářská zvířata, jejichž produkty jsou určeny k přímé konzumaci nebo k zpracování na potravinářské výrobky (dále jen "živočišné produkty"),
   9. 1.9. laboratorní zvířata jsou zvířata, která jsou používána při zkoušení bezpečnosti a v bilanční zkoušce; při manipulaci s nimi jsou vytvářeny podmínky a navozovány procesy, které v přirozených podmínkách neexistují,
   10. 1.10. konzervační látky jsou látky přidávané ke krmivu za účelem ovlivnění fermentačního procesu u statkových objemných krmiv nebo průběhu skladování krmiv,
   11. 1.11. fermentační proces je proces vyvolaný za účelem uchování statkových objemných krmiv,
   12. 1.12. produkční účinnost krmiva je komplexní účinek krmiva u zvířat chovaných za standardních podmínek; vyjadřuje se množstvím krmiva spotřebovaného na jednotku produkce.

1. 2. Základní biologické zkoušení
   1. 2.1. Základním biologickým zkoušením se zjišťuje vliv krmiva, doplňkové látky nebo premixu na růst zvířat, na produkci a kvalitu živočišného výrobku, na produkční účinnost krmiva, na stravitelnost živin a vliv dalšího případného specifického účinku na zhodnocení krmiva apod. Provádí se u krmiv a doplňkových látek kromě konzervačních látek, antioxydantů, emulgátorů a dalších látek neovlivňujících přímo produkční účinnost krmiv formou biologické testace, bilanční zkoušky nebo krmné zkoušky.
   2. 2.2. Biologická testace a krmná zkouška se provádí formou srovnávacích pokusů pokusné skupiny příslušného druhu a kategorie zvířat ve srovnání s kontrolní skupinou zvířat stejného druhu a kategorie a na stanoveném minimálním počtu zvířat v pokusných a kontrolních skupinách, jejichž vyrovnanost byla statisticky ověřena.
   3. 2.3. Bilanční zkouška se provádí na cílových nebo laboratorních zvířatech za podmínek stanovených zvláštními předpisy¹).
   4. 2.4. Metody a technické parametry na provádění základního biologického zkoušení pro jednotlivé druhy a kategorie zvířat jsou uvedeny v příloze č. 20.

1. 3. Zkoušení konzervační účinnosti
   1. 3.1. Zkoušení konzervační účinnosti se provádí na druhu krmiva, pro které je konzervační látka určena, v kontrolní a pokusné zkoušce, založené na stejném druhu krmiva bez použití konzervační látky nebo s použitím konzervační látky se známým účinkem ve stejném období a za stejných podmínek.
   2. 3.2. Účinnost zkoušené konzervační látky se vyjadřuje porovnáním kvality konzervovaného a kontrolního krmiva ověřené příslušnými analytickými metodami a dále, je-li to nezbytné, provedením základního biologického zkoušení konzervovaného a kontrolního krmiva na zvířatech a dalšími zkouškami podle druhu a charakteru konzervační látky.
   3. 3.3. Metody a technické parametry na provádění zkoušení konzervační účinnosti jsou uvedeny v příloze č. 14.

1. 4. Zkoušení jakosti živočišných produktů
   1. 4.1. Zkoušením jakosti živočišných produktů se zjišťují vlastnosti produktů, zejména masa, vajec nebo mléka pokusných skupin zvířat, která byla krmena zkoušeným krmivem, doplňkovou látkou nebo premixem.
   2. 4.2. Zkoušení jakosti živočišných produktů je součástí základního biologického zkoušení a zkoušení konzervační účinnosti.
   3. 4.3..Živočišné produkty získané od zvířat pokusných skupin se srovnávají s vlastnostmi živočišných produktů kontrolních skupin zvířat, která nebyla krmena zkoušeným krmivem, doplňkovou látkou nebo premixem.
   4. 4.4. Metody zkoušení jakosti živočišných produktů jsou uvedeny v příloze č. 22.

1. 5. Zkoušení bezpečnosti
   1. 5.1. Zkoušením bezpečnosti je vyloučení možných rizik pro člověka, která mohou vzniknout spotřebou potravin živočišného původu obsahujících případná rezidua z krmiva, doplňkové látky nebo premixu a vyloučení možných rizik kontaminace životního prostředí případným vylučováním těchto reziduí zvířaty.
   2. 5.2. Zkoušení bezpečnosti zahrnuje soubor zkoušek uvedených v příloze č. 23. Použití jednotlivých zkoušek musí odpovídat druhu a vlastnostem zkoušeného krmiva, doplňkové látky a premixu, druhu zvířete a živočišného produktu určeného k lidské výživě a možnosti tvorby reziduí, která mohou ohrozit zdraví lidí, zvířat a životní prostředí.
   3. 5.3. Zkoušení bezpečnosti se provádí na cílových a laboratorních zvířatech za podmínek stanovených zvláštními předpisy¹).

Příloha č. 20

ZÁKLADNÍ BIOLOGICKÉ ZKOUŠENÍ KRMIV

1. 1. Biologická testace
   1. 1.1. Způsob provedení
      1. 1.1.1.Biologická testace je soubor minimálně pěti souběžně opakovaných skupinových srovnávacích nebo tří periodicko - skupinových srovnávacích pokusů.

         Pokusy se uspořádají tak, aby se vyloučil vliv všech faktorů na sledovanou odezvu s výjimkou faktoru samého.

      1. 1.1.2.Skupinový srovnávací pokus se provádí se dvěma nebo více skupinami zvířat.
      2. 1.1.3.Periodicko-skupinový srovnávací pokus se provádí se dvěma skupinami zvířat, přičemž se zkoušené krmivo střídá ve skupinách tak, aby každá skupina zvířat byla vždy minimálně jednou jako kontrolní a jednou jako pokusná.
      3. 1.1.4.Opakování skupinových a periodicko-skupinových srovnávacích pokusů, s výjimkou biologické testace na rybách a nosnicích, se umísťují na více pracovištích, minimálně však na třech.
   1. 1.2 Zajištění krmiv

      Krmné směsi a krmné dávky se u kontrolní a pokusné skupiny zvířat liší pouze ve zkoušeném krmivu, doplňkové látce nebo premixu.

      Veškerá krmiva,včetně všech použitých krmných surovin, doplňkových látek a premixů, se předem ověřují analyticky.

   1. 1.3.Výběr zvířat
      1. 1.3.1. Minimální počet zvířat v každé skupině skupinového srovnávacího pokusu je:
         1. - u selat - 20 ks,
         2. - u skotu, prasat, ovcí - 10 ks,
         3. - u drůbeže - odchov, výkrm - 100 ks,
         4. - u nosnic chovných, hus, kachen, krůt - 25 ks,
         5. - u nosnic užitkových - 60 ks,
         6. - u králíků - 40 ks,
         7. - u ryb: plůdek - 1000 ks, výkrm - 200 ks,
         8. generační ryby - 50 ks.
      1. 1.3.2. Požadovaný poměr pohlaví v kontrolních a pokusných skupinách, pokud není stanoveno jinak, je vždy totožný.
      2. 1.3.3. Zvířata v kontrolních a pokusných skupinách jsou stejné plemenné příslušnosti nebo typu křížení, vyrovnaného stáří a živé hmotnosti, v dobrém zdravotním stavu a kondici. Selata a prasata se odčervují. Zařazování zvířat do skupinového srovnávacího pokusu probíhá jednorázově s výjimkou prasnic, kde je možnost etapového výběru.
      3. 1.3.4. Zvířata vybraná do kontrolních a pokusných skupin se označují individuálně.
      4. 1.3.5. Provádí se statistické ověření vyrovnanosti živých hmotností při výběru. Maximální hodnoty variačního koeficientu živých hmotností, který se vypočte jako podíl směrodatné odchylky k průměru vyjádřený v procentech, jsou následující:
         1. - odchov a výkrm telat a výkrm králíků - 15,
         2. - odchov a výkrm skotu - 8,
         3. - jehňata, selata, prasata - 10,
         4. - u ostatních zvířat se neověřují.

         Dále se statisticky ověřuje nevýznamnost rozdílu průměrných živých hmotností nebo množství mléka (v kg FCM) mezi skupinami.

      1. 1.3.6. Do pokusů na dojnicích se vybírají dojnice na 2. a další laktaci, s vyrovnanou užitkovostí v předchozí laktaci, s vyrovnanou živou hmotností a plemennou příslušností. V případě skupinových srovnávacích pokusů se rozdělení dojnic do skupin provádí metodou analogických dvojic tak, aby zařazení do dvojic splňovalo hlavní kriteria vyrovnanosti, t.j. dojivost a dobu po otelení.
      2. 1.3.7. Skupinové srovnávací pokusy na prasnicích se provádějí v analogických dvojicích a vyhodnocují se skupinově. Ve dvojicích jsou zastoupeny prasnice na 2. až 4. vrhu, s vyrovnanou užitkovostí v předchozím vrhu, zapuštěné plemeníky stejné plemenné příslušnosti.
   1. 1.4. Pracoviště a ustájovací prostory
      1. 1.4.1. Zvířata kontrolních a pokusných skupin se umísťují v jednom ustájovacím prostoru, ve shodných mikroklimatických a technologických podmínkách.
      2. 1.4.2. Pracoviště a ustájovací prostory, rovněž podmínky ustájení, zejména prostor, vlhkost, koncentrace nežádoucích činitelů (amoniak, sirovodík apod.), plocha na 1 kus, odpovídají platnému standardu a zoohygienickým požadavkům pro určitý druh a kategorii zvířat.
      3. 1.4.3. Průběžně se sleduje a zaznamenává teplota, vlhkost, obsah amoniaku a obsah sirovodíku v ustájovacím prostoru.
   1. 1.5.Technika krmení
      1. 1.5.1. Zkoušené krmivo, doplňková látka nebo premix se zkrmuje podle navrženého krmného návodu.
      2. 1.5.2. Pokud není krmný návod předložen, krmí se podle krmných návodů pro krmiva, doplňkové látky nebo premixy podobného složení, účinku a charakteristiky.
   1. 1.6. Sledované ukazatele

      Hlavní sledované ukazatele biologické testace jsou užitkové vlastnosti zvířat, zejména přírůstky živé hmotnosti, dojivost, snáška, spotřeba krmiv a živin a jiné. Dále se sleduje reakce zvířat na podávaná krmiva, příjem krmiva, zdravotní stav zvířat. Vyžaduje-li to charakter zkoušeného krmiva,doplňuje se sledování metabolického profilu zvířat, kontroluje se obsah cizorodých látek v živočišných produktech, biologických tekutinách, tkáních a výkalech.

      1. 1.6.1. Živá hmotnost se zjišťuje vážením na vahách, na kterých lze zvážit daný druh a kategorii zvířat s požadovanou minimální přesností:
         1. - pro rybí plůdek 1 g,
         2. - pro ryby a drůbež 10 g,
         3. - pro selata 0,1 kg,
         4. - pro ostatní kategorie 1 kg.

         Vážení se provádí vždy ve stejném časovém období, a to před podáním krmiva, navážené hodnoty se bezprostředně uvedou do prvotní evidence o pokusu.

         Průměrný denní přírůstek živé hmotnosti jednoho kusu se vypočte z rozdílů hmotností za dané období dělením počtem dní v období.

      1. 1.6.2. Z biologické testace se vyřazují pouze zvířata nemocná a zakrslá. Dojde-li k hromadnému závažnému onemocnění zvířat, nebo klesne-li ve skupinovém srovnávacím pokusu z jakéhokoliv důvodu počet zvířat pod 7O % původního stavu, pokus se nehodnotí. Pokud by došlo k vyloučení více než 20 % skupinových srovnávacích pokusů, biologickou testaci nelze hodnotit.
      2. 1.6.3. Hmotnost nadojeného mléka se zjišťuje individuálním vážením večerního a ranního nádoje vždy v příslušných sledovaných obdobích.

         Při každém vážení mléka se provádí individuální odběr vzorků podle přílohy č. 22 bod 2.1. této vyhlášky.

      1. 1.6.4. Snáška vajec se sleduje vždy jednou denně ve stejnou dobu ručním sběrem individuálně pro každou klec.

         V každé skupině se eviduje:

         1. - individuální snáška podle klecí,
         2. - počet vajec snesených za skupinu,
         3. - hmotnost vajec zjištěná za skupinu,
         4. - počet vyřazených vajec včetně specifikace důvodu vyřazení,
         5. - průměrná snáška na nosnici,
         6. - intenzita snášky v %.
      1. 1.6.5. Spotřeba krmiva se eviduje odděleně pro každou skupinu. Z celkové spotřeby směsí za skupinu po odečtu spotřeby na uhynulá nebo vyřazená zvířata se vypočte:
         1. - průměrná celková spotřeba krmiva na 1 kus ve skupině za období,
         2. - průměrná spotřeba krmiva na jednotku produkce, tj. na 1 kg přírůstku živé hmotnosti, na 1 kg FCM, na 100 vajec apod..
   1. 1.7. Kontrola zdravotního stavu zvířat

      Veškeré klinické projevy zdravotního stavu zvířat, zejména malátnost, zhoršený příjem krmiva, průjmy, odlišné chování sledované adspekcí, se uvedou do prvotní evidence skupinového srovnávacího pokusu a v dílčí zprávě z tohoto pokusu.

      U uhynulých nebo nutně odporažených zvířat se vyžádá provedení pitvy. V odůvodněných případech, kde příčina úhynu zjevně nesouvisí se zkoušeným krmivem, doplňkovou látkou nebo premixem, není nutné odborné veterinární vyšetření.

   1. 1.8. Evidence
      1. 1.8.1. Prvotní evidence všech sledovaných ukazatelů je podkladem pro zpracování dílčí zprávy z každého skupinového srovnávacího pokusu.
      2. 1.8.2. Výsledky dílčích zpráv se zpracují do souhrnné dokumentace biologické testace. Průkaznost rozdílů zjištěných souhrnných výsledků se ověřuje statisticky s uvedením použité metody.

1. 2. Bilanční zkouška
   1. 2.1. Bilanční zkouškou se zjišťuje stravitelnost živin a energie krmiva nebo vliv krmiva,doplňkové látky a premixu na stravitelnost živin krmné směsi a na bilanci živin.
   2. 2.2. Stravitelnost živin se stanovuje jako bilance živin a energie trávícího traktu, měřená ve standardních podmínkách. Stravitelnost se vyjadřuje v procentech.
   3. 2.3. Minimální počty zvířat v bilanční zkoušce při podílu zkoušeného krmiva v dávce:
      1. - nad 50% - 3 kusy analogických zvířat nebo skupin zvířat s výjimkou kuřat,
      2. - 25 - 50%, u kuřat 25 - 100% - 6 ks analogických zvířat nebo skupin zvířat,
      3. - pod 25% - 8 kusů analogických zvířat nebo skupin zvířat.
   1. 2.4. Výběr zvířat se řídí požadavky uvedenými v bodě 1.3 této přílohy.
   2. 2.5. Zvířata se ustájují v jednom ustájovacím prostoru. Umísťují se buď v bilančních klecích nebo v bilančních stáních tak, aby bylo umožněno přesné dávkování krmiv, zjišťování jejich zbytků a bezeztrátový sběr výkalů a moče. Mikroklimatické podmínky odpovídají fyziologickým nárokům zvířat.
   3. 2.6. Zkouší-li se krmivo určené jako krmná surovina do krmných směsí a stanovuje-li se jeho vliv na stravitelnost živin krmné směsi, použije se jako kontrolní krmivo rovněž krmná směs. Krmné dávky pro bilanční zkoušku zajišťují záchovnou potřebu živin, minerálních látek a vitamínů, hladina jejich obsahu nesmí překročit 1,5 násobek záchovné potřeby.
   4. 2.7. Krmná dávka se pro bilanční zkoušku stanoví tak, aby při zkrmování byly zbytky krmiva minimální. Krmí se 2 x denně, minimální interval mezi krmením je 7 hodin.
   5. 2.8. Veškerá krmiva včetně všech použitých krmných surovin, doplňkových látek a premixů, se předem ověřují analyticky.
   6. 2.9. Minimální doba trvání bilanční zkoušky je 5 dní u monogastrických zvířat a minimálně 7 dní u přežvýkavců. Bezprostředně po umístění zvířat do bilančních klecí nebo na bilanční stání musí proběhnout návykové období v délce podle druhu zvířat 7 - 14 dní a poté přípravné období minimálně 6 dní. Tato období se nezapočítávají do vyhodnocení bilanční zkoušky.
   7. 2.10. V průběhu bilanční zkoušky se u jednotlivých zvířat přesně podchycuje příjem a zbytky krmiv, množství výkalů a moče, u skopců pouze výkalů. Odebraná moč se konzervuje vhodnou konzervační přísadou nebo se zchlazuje,výkaly se buď konzervují nebo zmrazují. Sušení výkalů se provádí lyofilizací. Pokud není k dispozici lyofilizátor, výkaly se před stanovením dusíku nesuší.
   8. 2.11. Kontrola živé hmotnosti zvířat se provádí na počátku a na konci bilanční zkoušky,vždy ve stejnou dobu, a to před podáním krmiva.
   9. 2.12. Evidence se vede u každé bilanční zkoušky samostatně.
   10. 2.13. Výsledky bilančních zkoušek se zpracovávají do souhrnné dokumentace biologického zkoušení. Rozdíly stanovených koeficientů stravitelnosti, mezi kontrolním a zkoušeným krmivem, se ověřují statisticky. Metody statistického ověření se uvedou do dokumentace.
   11. 2.14. Z bilančních zkoušek se vyřazují zvířata, u kterých byly zjištěny klinicky zjevné poruchy zdraví a zvířata, u nichž činily zbytky krmiva více než 5% sušiny, nebo u nichž koeficient stravitelnosti jednotlivých živin přesahuje hodnotu dvojnásobku směrodatné odchylky od průměru ostatních zjištěných hodnot koeficientů stravitelnosti krmiva.

1. 3. Krmná zkouška
   1. 3.1. Krmné zkoušky se provádějí na druhu a kategorii zvířat, pro které je zkoušené krmivo určeno, minimálně ve třech dílčích skupinových srovnávacích pokusech.
   2. 3.2. Krmné zkoušky se provádějí vždy ve dvou skupinách zvířat, kontrolní a pokusné. Zajištění krmiv je shodné s bodem 1.2. této přílohy.
   3. 3.3. Minimální počet zvířat ve skupině jednoho skupinového srovnávacího pokusu je u krmné zkoušky:
      1. - u kuřat, housat, kachňat, krůťat - 25 ks,
      2. - u dospělé drůbeže, králíků, selat, prasat, ovcí, koz - 10 ks,
      3. - u telat, ostatního skotu, koní - 3 ks.

      Počty zvířat jiných druhů se stanovují analogicky.

   1. 3.4. Do skupinového srovnávacího pokusu pro krmnou zkoušku se vybírají zvířata podle kritérií uvedených v bodech 1.3.2. až 1.3.7., ustájují se a krmí podle zásad uvedených v bodě 1.4. a 1.5. této přílohy.
   2. 3.5. Doba trvání skupinového srovnávacího pokusu krmné zkoušky je minimálně:
      1. - při zkoušce chutnosti 2 týdny, včetně přípravného období,
      2. - při zkoušce příjmu 3 týdny,
      3. - při zkoušce dietetických vlastností krmiva 4 týdny,
      4. - při jiných krmných zkouškách (např. při reklamaci,prošlé době použitelnosti apod.) se postupuje podle krmného návodu krmiva nebo podle krmného návodu pro krmiva podobného složení, účinku a charakteristiky.
   1. 3.6. Při zkoušce chutnosti krmiva se hodnotí především rychlost příjmu krmiv za určitý časový úsek. Dále se sleduje živá hmotnost zvířat na počátku a na konci zkoušky a reakce zvířat na podávaná krmiva.

      Při zkoušce příjmu krmiva se hodnotí dynamika příjmu kontrolního a zkoušeného krmiva ve vztahu k přijaté sušině.

   1. 3.7.Při zkouškách dietetických vlastností krmiva se hodnotí:
      1. - hmotnost zvířat na počátku a na konci sledovaného období,
      2. - přírůstek živé hmotnosti za sledované období,
      3. - příjem a celková spotřeba krmiv, reakce zvířat na zkoušené krmivo,
      4. - zdravotní stav zvířat sledovaný adspekcí,
      5. - veterinární vyšetření nutně odporažených a uhynulých zvířat,
      6. - chemické případně mikrobiologické vyšetření výkalů zvířat.
   1. 3.8. Pro hodnocení ostatních krmných zkoušek platí pravidla stanovená pro hodnocení biologické testace v bodě 1.6. této přílohy.
   2. 3.9.Evidence se vede u každého skupinového srovnávacího pokusu krmné zkoušky samostatně.Výsledky se zpracovávají do souhrnné dokumentace biologického zkoušení.

Příloha č. 21

ZKOUŠENÍ KONZERVAČNÍ ÚČINNOSTI

1. 1. Zkoušení konzervační účinnosti
   1. 1.1. Kontrolní a pokusná zkouška konzervační účinnosti se zakládají současně.
   2. 1.2. Při zahájení konzervačních zkoušek se krmiva, na kterých se zkouška provádí a konzervační látky, ověřují analyticky.
   3. 1.3. Pro kontrolní a pokusnou zkoušku konzervační účinnosti u statkových objemných krmiv se používá stejné krmivo, tj. shodný druh, shodné vegetační stádium, shodná mechanická úprava (délka řezanky, uložení, dusání, zatížení, uzavření atd.).
   4. 1.4. Aplikace zkoušené konzervační látky se provádí podle návodu, uvedeného žadatelem o registraci. Dávkuje se rovnoměrně.
   5. 1.5. Krmivo, použité ke konzervační zkoušce, se váží.
   6. 1.6. Doba zakládání kontrolní a pokusné konzervační zkoušky u statkových objemných krmiv trvá nejvýše 24 hodin.
   7. 1.7. Konzervační zkoušky, s výjimkou konzervačních zkoušek u statkových objemných krmiv, se zakládají na dobu, která je stanovena jako maximální doba účinnosti zkoušené konzervační látky.
   8. 1.8. V průběhu kontrolní a pokusné konzervační zkoušky a v poslední den zkoušky se krmiva ověřují analyticky.
   9. 1.9. V průběhu konzervační zkoušky se sleduje a zaznamenává teplota, podle povahy zkoušené konzervační látky i vlhkost vnějšího prostředí. V průběhu konzervační zkoušky objemných krmiv se sleduje a zaznamenává pH.
   10. 1.10. V průběhu konzervační zkoušky u objemných statkových krmiv se zjišťují ztráty vzniklé odtokem silážních šťáv.
   11. 1.11. Po skončení konzervační zkoušky u objemných statkových krmiv se stanoví analyticky obsah živin, pH a obsah kyselin, vzniklých fermentačním procesem. Krmivo se hodnotí senzoricky.
   12. 1.12. O průběhu konzervačních zkoušek se vede evidence. Veškeré dílčí výsledky se zpracovávají do souhrnné dokumentace o zkoušení konzervační účinnosti.

Příloha č. 22

ZKOUŠENÍ JAKOSTI ŽIVOČIŠNÝCH PRODUKTŮ

1. 1. Zkoušení jakosti masa
   1. 1.1. Senzorické hodnocení jakosti masa

      Podstata senzorického hodnocení spočívá v subjektivním posouzení vzhledu, vůně, chuti, šťavnatosti, křehkosti, jemnosti eventuálně dalších vlastností zkoušených vzorků masa, získaných od zvířat kontrolních a pokusných skupin.

      1. 1.1.1. Odborné znalecké posouzení provádí nejméně 5 posuzovatelů, z toho 3 stálí, otestovaní jako způsobilí, a dva další. Za optimální se považuje hodnocení 5 vzorků. Vzorky jsou anonymní.
      2. 1.1.2. Vzorky se doporučuje odebírat z míst, odkud se odebírá i vzorek k fyzikálně-chemickému zkoušení, a to v čisté svalovině a v množství:
         1. - u skotu mezi 9. a 12.žebrem - roštěnka (500-700 g)
         2. - u prasat od posledního žebra kaudálním směrem - pečeně (400-600 g)
         3. - u ovcí hřbetní partie (400-600 g)
         4. - u telat mezi 9. a 12.žebrem - pečeně (400-600 g)
         5. - u drůbeže prsní a stehenní svalovina (celý kus)
         6. - u ryb celé kusy (nejméně 500 g).

         Při senzorickém hodnocení lze dle potřeby použít i jiné svaly,tukovou tkáň, další části jatečného zvířete nebo jeho orgány, např. játra a jiné.

      1. 1.1.3. K balení vzorků se používají obaly, které zajistí původní vlastnosti vzorků.
      2. 1.1.4. Vzorky se skladují při teplotě masa v rozmezí 1 - 3°C; pokud není dodržena doporučená doba pro senzorické hodnocení od poražení zvířete, uvedená v bodě 1.1.5., vzorky se zamrazují a uchovávají při teplotě nižší než -18°C nejdéle do 2 měsíců.
      3. 1.1.5. Doporučená doba pro senzorické hodnocení od poražení zvířete:
         1. - u hovězího masa 6. - 8.den,
         2. - u vepřového masa 3. - 6.den,
         3. - u telecího 4. - 6.den,
         4. - u skopového 3. - 7.den,
         5. - u drůbežího 3. - 7.den.
      1. 1.1.6.Senzorické hodnocení syrového masa

         Provádí se posuzování:

         1. - barvy a vzhledu,
         2. - zastoupení mezisvalového tuku - mramorování,
         3. - vláknitosti,
         4. - textury - konzistence,
         5. - schopnosti masa vázat vlastní šťávu,
         6. - pachu.

         Výsledek se vyjadřuje buď slovně nebo bodovým hodnocením. Obvykle se boduje celková jakost. Doporučuje se užití 5 bodového systému.

      1. 1.1.7. Senzorické hodnocení masa tepelně upraveného

         Hodnotí se základní kriteria:

         1. - vůně,
         2. - chuť,
         3. - šťavnatost,
         4. - křehkost a jemnost.

         Posuzuje se bodovým systémem a slovně.

         1. 1.1.7.1. Tepelná úprava masa dušením v uzavřeném obalu

            Zkoušené vzorky masa se dusí v uzavřených masových sklenicích v prostředí páry po stanovenou dobu. Bodové hodnocení pak slouží ke vzájemnému porovnání vzorků a ke statistickému zpracování. Celkové vyhodnocení stanoví, zda se jedná o maso bez závad nebo o maso s odchylkami. Nedílnou součástí hodnocení je protokol, který se přikládá k celkovému hodnocení posuzovaných vzorků.

         1. 1.1.7.2. Hodnocení uvolněné šťávy (vývaru)

            U vývaru se posuzuje barva a čirost, vůně, chuť, eventuálně podíl tuku ve vývaru.

         1. 1.1.7.3. Tepelná úprava masa vařením

            Zkoušené vzorky se vaří ve vodě bez přísad po stanovenou dobu.

         1. 1.1.7.4. Tepelná úprava masa pečením

            Vzorky zkoušené svaloviny se pečou ve skleněných nádobách z varného skla v elektrické troubě při stanovené teplotě a době.

         1. 1.1.7.5. Úprava masa grilováním

            Vzorky masa se grilují na grilovacím automatu při stanovené teplotě a době.

         1. 1.1.7.6. Zkouška škvařením

            Vzorek tukové tkáně se rozkrájí na kousky o hraně 2 cm a škvaří se při stanovené teplotě až do uvolnění tuku.

         1. 1.1.7.7. Stanovení ztrát masa vařením

            Rozdíl mezi hmotností syrového a vařeného masa slouží k výpočtu ztrát vařením. Vyjadřuje se v procentech.

         1. 1.1.7.8.Stanovení ztrát masa grilováním

            Rozdíl mezi hmotností syrového a grilovaného masa slouží k výpočtu ztrát grilováním. Vyjadřuje se v procentech.

   1. 1.2.Chemické hodnocení jakosti masa

      Odběr vzorků je stejný jako v bodě 1.1.2. této přílohy.

      1. 1.2.1. Stanovení obsahu vody

         Vzorek se suší s pískem při 100 - 105°C do konstantní hmotnosti, obsah vody se vyjadřuje v procentech. Rozdíl mezi souběžnými stanoveními nepřesahuje 0,3%.

      1. 1.2.2. Stanovení celkového dusíku metodou podle Kjeldahla

         Dusík bílkovin se převede mineralizací na amoniak, který se stanoví destilací titračně. Obsah dusíkatých látek se vypočte násobením koeficientem 6,25.

      1. 1.2.3. Stanovení tuku přímou extrakcí

         Tuk po odstranění obsahu vody sušením se extrahuje rozpouštědlem, které se odpaří a tuk se zváží.

      1. 1.2.4. Stanovení obsahu popela - minerálií

         Spalováním zhomogenizovaného vzorku při teplotě max. 600°C do bílé až bílo-šedé barvy popele.

      1. 1.2.5. Stanovení hydroxyprolinu

         Stanoví se po hydrolýze bílkovin na základě barevné reakce jeho oxidačního produktu p-dimethylaminobenzaldehydem.

      1. 1.2.6. Stanovení tryptofanu

         Spočívá v alkalické hydrolýze vzorku hydroxidem barnatým a v kolorimetrickém stanovení.

      1. 1.2.7. Stanovení obsahu vazivových bílkovin výpočtem (x)

         x = a.f [g/100 g]

         1. a = obsah hydroxyprolinu v g/100 g
         2. f = 8,877 - přepočítávací faktor

         svalové bílkoviny = bílkoviny celkem - vazivové bílkoviny.

      1. 1.2.8. Stanovení nutriční hodnoty masa - výpočtem

         NP (%) = nutriční hodnota masa je procentuální podíl energie čistých, plně hodnotných bílkovin z hodnoty celkové energie masa.

         1. x = log hodnoty obsahu hydroxyprolinu/g ve 100g celkových bílkovin masa (g na 16 g N)
         2. B = obsah bílkovin v mase (%)
         3. T = obsahu tuku v mase (%).
      1. 1.2.9. Stanovení obsahu cholesterolu

         Stanoví se spektrofotometricky po reakci s kyselinou sulfosalicylovou a anhydridem kyseliny octové v prostředí kyseliny sírové.

   1. 1.3. Technologické hodnocení masa
      1. 1.3.1. Stanovení schopnosti masa vázat přidanou vodou. Zjišťuje se schopnost zhomogenizovaného masa udržet si v přítomnosti soli přidanou vodu i po tepelném zpracování.
      2. 1.3.2.Stanovení pH masa

         Obvykle se stanovuje u hovězího a vepřového masa jeho pH_1hod 1 hodinu po porážce a pH_24hod 24 hodin po porážce.

         Na základě posouzení těchto dvou hodnot se definuje výskyt specifických vad masa.

   1. 1.4. Stanovení inbibičních látek v mase

      Provádí se mikrobiologické stanovení reziduí inhibičních látek.

   1. 1.5. Jatečné hodnocení cílových zvířat

      Provádí se minimálně u 6 ks z kontrolní i pokusné skupiny (poměr pohlaví 1 : 1), u kterých se živá hmotnost nejvíce přibližuje průměru skupiny (± 5 %).

      U ryb se hodnotí 10 ks ryb z každé skupiny.

      Posuzuje se stupeň zmasilosti a protučnění, popř. stupeň nežádoucího přetučnění. Posuzuje se zrakem (hmatem).

      Dále se zjišťuje:

      1. - hmotnost při odběru, tj. celková hmotnost zvířete zjištěná vážením,
      2. - čistá hmotnost, tj. hmotnost při odběru snížená o srážku na nakrmenost nebo zvýšená o přirážku na lačnost,
      3. - hmotnost jatečně opracovaného těla, tj. hmotnost zjištěná vážením v tepelném stavu po ukončení porážky nejpozději do 30 min.,
      4. - výtěžnost, tj. % podíl hmotnosti jatečně opracovaného těla k čisté hmotnosti.
      1. 1.5.1. Jatečné hodnocení skotu a ovcí

         Do jatečně opracovaného těla se počítá hmotnost 2 půlek nebo 4 čtvrtí bez kůže, bez hlavy oddělené od trupu před 1. krčním obratlem, bez noh oddělených v dolním kloubu zápěstním nebo zánártním, bez orgánů dutiny hrudní, břišní a pánevní, vyňatých s přirostlým tukem, bez pohlavních orgánů, bez ledvin, ledvinového a pánevního loje.

      1. 1.5.2. Jatečné hodnocení prasat

         Do jatečně opracovaného těla se počítá hmotnost 2 půlek s hlavou bez mozku a míchy, včetně kruponu a kruponového sádla, s ledvinovým sádlem (plstním), bez ledvin a ostatních orgánů dutiny hrudní, břišní a pánevní, vyňatých s přirostlým tukem.

      1. 1.5.3. Jatečné hodnocení drůbeže

         Při jatečném rozboru se sleduje a vyhodnocuje:

         1. - živá hmotnost zvířat po 12 hodinovém lačnění,
         2. - hmotnost vykuchané drůbeže (čistý trup bez drůbků, ale s kůží krku),
         3. - hmotnost prsní svaloviny,
         4. - hmotnost stehenní svaloviny,
         5. - hmotnost jater,
         6. - hmotnost hodnotných částí,
         7. - hmotnost prázdného žaludku, jater a srdce.

         Výtěžnost je % podíl hmotnosti vykuchané drůbeže včetně hmotnosti hodnotných částí z hmotnosti před zabitím.

      1. 1.5.4.Jatečné hodnocení králíků

         Při bourání se oddělí hlava a za posledním žebrem přední část, která obsahuje krk, žebra s břišními svaly a přední nohy.

         Hmotnost zadní části je součet hmotností hřbetu a stehen.

         Jatečná výtěžnost se vypočte jako podíl součtu hmotností jatečného trupu s hlavou, srdce, jater, ledvin s ledvinovým tukem k živé hmotnosti.

      1. 1.5.5. Stanovení stolní hodnoty ryb

         Stolní hodnota je soubor smyslově posuzovaných vlastností a výtěžnosti.

         Hmotnost ryby je hmotnost mokré ryby po okapání přebytečné vody.

         Hmotnost masa je hmotnost ryby bez částí těla, které se nezapočítávají do výtěžnosti a představuje u kapra celé tělo bez hlavy, vnitřních orgánů, ploutví a šupin, včetně jiker nebo mlíčí,u pstruhů celé tělo bez vnitřních orgánů.

         Výtěžnost se stanoví jako % podíl hmotnosti masa z hmotnosti ryby.

1. 2. Zkoušení mléka
   1. 2.1. Odběr vzorků mléka pro potřeby zkoušení

      Dojnice zařazené do srovnávacího biologického zkoušení se dojí individuálně. Vzorky se odebírají ihned po provedeném nádoji od každé dojnice samostatně.

      Po promíchání se zajistí odběr určitého reprezentativního množství mléka, které má veškeré vlastnosti celku.

      Vzorky určené k chemickému rozboru se uloží tak, aby byla uchována jejich nezměněná jakost až do doby potřebné k provedení rozboru.

   1. 2.2. Smyslové vlastnosti mléka

      Stanovují se senzorickým hodnocením, a to:

      1. - barva,
      2. - konzistence a vzhled,
      3. - chuť a vůně.
   1. 2.3. Fyzikální a chemické jakostní znaky mléka
      1. - stanovení obsahu tuku acidobutyrometrickou metodou,
      2. - stanovení sušiny mléka jako podíl po vysušení při teplotě 105°C ± 2°C,
      3. - stanovení tukuprosté sušiny výpočtem z obsahu sušiny mléka a obsahu tuku v mléce,
      4. - stanovení specifické hmotnosti mléka mléčným hustoměrem,
      5. - stanovení titrační kyselosti dle Soxhlet-Henckela,
      6. - stanovení obsahu celkového dusíku dle Kjeldahla,
      7. - stanovení bílkovin na základě celkového dusíku dle Kjeldahla vynásobením konvenčním faktorem pro mléčné bílkoviny 6,38,
      8. - stanovení mléčného cukru (laktózy) polarimetricky,
      9. - stanovení čísla kyselosti mléčného tuku neutralizací KOH volných mastných kyselin,
      10. - stanovení jodového čísla jako procentového množství jódu, vázaného zkoušenou látkou. Slouží pro zjištění nenasycených mastných kyselin a jakosti mléčného tuku,
      11. - stanovení kysací schopnosti mléka s použitím jogurtové kultury,
      12. - stanovení počtu somatických buněk v 1 ml mléka,
      13. - stanovení celkového počtu mikroorganismů (CPH) v 1 ml mléka v tisících,
      14. - stanovení inhibičních látek.
   1. 2.4. Doplňkové jakostní znaky mléka
      1. - mikrobiologické jakostní znaky,
      2. - obsah volných mastných kyselin u mléčného tuku,
      3. - obsah nutričně významných složek,
      4. - mechanické nečistoty.

1. 3. Zkoušení vajec

   Odběr vzorků se provádí namátkovým výběrem reprezentativního počtu kusů vajec z každé skupiny.

   Jakost konzumních vajec se zjišťuje smyslově, fyzikálně, chemicky a mikrobiologicky. Veškeré kvantitativní vlastnosti se statisticky vyhodnocují.

   1. 3.1. Zjišťování smyslových vlastností vajec

      Zjišťuje se čistota, neporušenost a tvar skořápky, povrchový pach a vůně, velikost a nepohyblivost vzduchové bubliny, průhlednost a tuhost bílku, viditelnost a nepohyblivost žloutku, vývoj zárodku, vzhled bílku, vzhled žloutku, vůně a chuť obsahu po rozbití, zjištění chuti vaječného obsahu po uvaření.

   1. 3.2. Zjišťování fyzikálních vlastností vajec
      1. 3.2.1. Hmotnost vajec se zjišťuje vážením jednotlivých kusů
      2. 3.2.2. Index tvaru vajec je dán rozměry ve směru os
      3. 3.2.3. Pevnost skořápky se zjišťuje působením zesilujícího tlaku na celé vejce nebo upravenou skořápku.
      4. 3.2.4. Tloušťka skořápky se měří za konstantních podmínek na přesně zvolených místech, ostrém a tupém konci vejce.
      5. 3.2.5. Barva žloutku je intenzita zbarvení žloutku a posuzuje se podle 15 stupňového barevného vějíře.
      6. 3.2.6. Index tuhého bílku je dán poměrem plochy, kterou zaujímá bílek po vytlučení na podložku k jeho výšce. Plocha je charakterizována průměrem délky a šířky.
      7. 3.2.7. Haughovy jednotky vyjadřují jakost vejce na základě vztahu mezi výškou tuhého bílku a hmotností vejce. Vypočtou se dle vzorce:
         1. kde V je výška bílku v mm a H hmotnost vejce v g.
      1. 3.2.8. Index žloutku a zploštění je dán poměrem plochy, kterou zaujímá žloutek po vytlučení na podložku k jeho výšce. Plocha je charakterizovaná průměrem délky a šířky.

Příloha č. 23

BIOLOGICKÉ ZKOUŠENÍ DOPLŇKOVÝCH LÁTEK A URČITÝCH PROTEINOVÝCH KRMIV

BIOLOGICKÉ ZKOUŠENÍ DOPLŇKOVÝCH LÁTEK

Biologické zkoušení doplňkových látek se řídí postupy uvedenými v části I.. Mohou být požadovány všechny dále uváděné zkoušky a testy a je-li nutno, i další informace.

Základním požadavkem je provedení zkoušek identity, podmínek pro použití, fyzikálně-chemických vlastností, účinnosti doplňkové látky a její stanovitelnosti. Dále je nutno ověřit metabolismus a biologické a toxikologické vlivy doplňkové látky na cílová zvířata¹). Je-li doplňková látka určena pro kategorii zvířat, patřících do definované skupiny zvířat, zkoušky musí být provedeny na tomto cílovém druhu zvířat. Testy požadované pro zhodnocení rizika pro lidské zdraví nebo životní prostředí závisí na povaze doplňkové látky a způsobech jejího užití. V tomto směru nejsou stanoveny striktní postupy.

U doplňkových látek, pro které je uvažováno použití výhradně do krmiv pro domácí zvířata, není vždy nutné provádět úplné vyčerpávající zkoušení chronické toxicity, mutagenity a karcinogenity, které je naopak nezbytné u doplňkových látek určených do krmiv pro hospodářská zvířata. Od zkoušek mutagenity a karcinogenity může být upuštěno, jestliže chemické složení, získané výsledky nebo jiné podklady neindikující možnost změn.

Důležitá je znalost metabolizmu doplňkových látek a jejich reziduí u hospodářských zvířat, kterou umožní rozsah toxikologických zkoušek provedených na laboratorních zvířatech tak, aby bylo riziko, pokud se vyskytne, stanoveno až ke spotřebiteli. Toto hodnocení nelze omezit jen na údaje získané určením přímých účinků doplňkové látky na pokusná zvířata. Tato neposkytují specifické informace o skutečných účincích reziduí přecházejících z metabolizmu druhu zvířat, pro které je doplňková látky určena.

Žádost o povolení nové doplňkové látky nebo jejího nového užití se doloží dokumentací a monografií. Vypuštění některých zkoušek a testů uvedených v této části přílohy nebo v příloze č. 25 se zdůvodní. Výsledky analyticky zjištěných údajů se dokládají přiložením protokolů laboratoří, které je provedly. Je požadováno dodržování správné laboratorní praxe.

Pojem „doplňková látka“ se v této části přílohy vztahuje na aktivní substanci nebo přípravek obsahující aktivní substanci ve stavu, v jakém bude zapracována do premixů a krmiv. Aktivní substancí může být látka chemicky stanovitelná nebo mikroorganizmus nebo enzymatický preparát. Látkou chemicky stanovitelnou se rozumí chemická látka, jejíž chemický název je shodný s názvoslovím podle Mezinárodní unie pro čistou a užitou chemii (IUPAC.)

1. A. OVĚŘENÍ IDENTITY, VLASTNOSTÍ A PODMÍNEK UŽITÍ DOPLŇKOVÉ LÁTKY A ZPŮSOBY KONTROLY
   1. 1. Ověření identity doplňkové látky
      1. 1.1. Navržený název doplňkové látky
      2. 1.2. Typ doplňkové látky podle její hlavní funkce
      3. 1.3. Kvalitativní a kvantitativní složení (aktivní substance, jiné složky, nečistoty)
      4. 1.4. Fyzikální vlastnosti, velikost částic
      5. 1.5. Výrobní proces včetně zvláštních výrobních postupů
   2. Poznámka: Pokud je aktivní substance směsí aktivních komponent, z nichž každá je spolehlivě stanovitelná, musí být hlavní složky zvlášť popsány a musí být uveden jejich skutečný podíl ve směsi.
   1. 2. Specifikace týkající se aktivní substance
      1. 2.1. U chemicky stanovitelných látek se uvede:
         1. generické označení, chemické označení podle nomenklatury IUPAC, jiná generická mezinárodní označení a zkratky. Číslo podle Chemical Abstracts Service Number (CAS).

         U mikroorganismů se uvede:

         1. název a taxonomický popis podle mezinárodního nomenklatorického kodexu. K determinaci mohou být použity jiné mezinárodně uznávané klasifikační příručky, např. Bergey's Manual of Systematic Bacteriology, The Yeasts, a taxonomic study (Lodder a Kreger van Rijn, Ainsworth and Bisby's Dictionary of the Fungi (Hawksworth, Sutton a Ainsworth), the Genus Aspergillus (Raper a Fennel).

         U enzymových přípravků se uvede:

         1. označení podle hlavních enzymových aktivit ve smyslu požadavků IUB/IUPAC, European Inventory of Existing Commercial Substances (EINECS) a CAS Number.
      1. 2.2. Empirické a strukturní vzorce a molekulová hmotnost, kvalitativní a kvantitativní složení hlavních komponent, pokud je aktivní substance fermentačním produktem.

         U mikroorganismů:

         1. název a místo sbírek kultur schválených mezinárodním deposičním orgánem v tomto oboru. U deponovaného kmene se uvede sbírkové číslo, genové úpravy a všechny důležité identifikační znaky. Dále se uvede: původ, příslušné morfologické a fyziologické vlastnosti, vývojová stadia, závažné faktory týkající se biologické aktivity jako doplňkové látky a jiné genetické identifikační údaje. Počet jednotek tvořících kolonie (CFU) na 1 gram.

         U enzymových přípravků:

         1. biologický původ (u mikrobiálního původu: název a místo sbírky kultur schválené mezinárodním deposičním orgánem, ve které je kmen pod příslušným číslem přechováván, dále se uvedou genové úpravy a všechny důležité identifikační vlastnosti, a to včetně genetických údajů), aktivity týkající se chemicky čistých modelových substrátů a další fyzikální a chemické vlastnosti.

         Ve všech případech musí být připojena kopie o příjmu deponovaného mikroorganismu označeného názvem a taxonomickým popisem podle mezinárodních nomenklaturních pravidel.

      1. 2.3. Stupeň čistoty

         Kvalitativní a kvantitativní složení nečistot.

         U mikroorganismů:

         1. genetická stabilita a čistota kultivovaných kmenů.

         U enzymových přípravků:

         1. a) čistota (počet kontaminujících mikroorganismů, koncentrace těžkých kovů, výskyt toxinů, např. mykotoxinů - k detekci se použijí vhodné metody),
         2. b) absence antimikrobiální aktivity při hodnotách koncentrace v krmivu - ke stanovení se použijí vhodné metody,
         3. c) složení neenzymových komponent, zvláště veškeré organické hmoty (TOS).
      1. 2.4. Důležité vlastnosti u chemicky stanovitelných látek:
         1. elektrostatické vlastnosti, bod tání, bod varu, teplota rozkladu, hustota, tlak páry, rozpustnost ve vodě a v organických rozpouštědlech, hmotová a absorpční spektra a jiné fyzikální vlastnosti.

         U mikroorganismů:

         1. závazné identifikační vlastnosti a předpokládané využití, například vegetativní nebo sporulující forma, CFU na 1 gram.

         U enzymových přípravků:

         1. optimální hodnoty pH, optimální teplota (-y) a další vhodné vlastnosti.
      1. 2.5. Výroba, procesy čištění a použitá media.

         Změny ve složení kultivačního prostředí během výroby.

   1. 3. Fyzikálně-chemické, technologické a biologické vlastnosti doplňkové látky
      1. 3.1. Stabilita (u mikroorganismů pokles biologické aktivity, např. životnost) při působení podmínek prostředí, tzn. světla, teploty, pH, vlhkosti a kyslíku. Životnost in vitro.
      2. 3.2. Stabilita (u mikroorganismů pokles biologické aktivity, např. životnost) během výroby premixů a krmiv, zvláště termostabilita, stabilita vůči tlaku a vlhkosti. Možné rozkladné produkty.
      3. 3.3. Stabilita (u mikroorganismů pokles biologické aktivity, např. životnost) během skladování premixů a krmiv za definovaných podmínek. Životnost in vitro.

         U enzymových přípravků:

         1. podrobnosti o přítomnosti neočekávaných reakčních produktů vznikajících při enzymových či chemických reakcích enzymového přípravku se složkami krmiva nebo během poklesu účinnosti enzymového přípravku při skladování krmných směsí.
      1. 3.4. Ostatní důležité fyzikálně chemické, technologické nebo biologické vlastnosti, např. možnost vytvářet homogenní směsi v premixech a v krmných směsích, prašnost. U mikroorganismů a enzymů vyhodnocení odolnosti k poklesu nebo ztrátě biologické účinnosti v trávicí soustavě (in vivo) nebo za modelových podmínek in vitro.
      2. 3.5. Fyzikálně chemické nebo biologické nesnášenlivosti a interakce, např.s krmivy, jinými povolenými doplňkovými látkami nebo léčivy.
   1. 4. Podmínky pro použití doplňkové látky
      1. 4.1. Navržený způsob užití ve výživě zvířat (např. druh a kategorie zvířat, typ krmné směsi, fáze podávání a doba vyřazení - ochranná lhůta).
      2. 4.2. Kontraindikace.
      3. 4.3. Navržené dávkování v premixech a krmných směsích. Vyjadřuje se v:
         1. a) v procentech aktivní substance u premixů a v mg/kg u krmných směsí (krmiv), jedná-li se o chemicky stanovitelné látky,
         2. b) v příslušných jednotkách biologické aktivity, např. v CFU na gram produktu u mikroorganismů nebo v jednotkách účinnosti u enzymových přípravků.
      1. 4.4. Ostatní známé způsoby využití aktivní substance nebo přípravku (např. v potravinách, v humánní nebo veterinární medicíně, zemědělství a průmyslu). Pro každý způsob využití se uvedou příslušné názvy, indikace a kontraindikace.
      2. 4.5. Nezbytné informace o prevenci nebezpečí a použití ochranných prostředků během výroby, přepravy, skladování a zapracování do krmné směsi.
   1. 5. Kontrolní metody
      1. 5.1. Popis metod použitelných k určení kriterií uvedených v bodech 1.3, 2.3, 2.4, 2.5, 3.1, 3.2, 3.3, 3.4 a 4.3
      2. 5.2. Popis kvalitativních a kvantitativních analytických metod pro rutinní kontrolu doplňkových látek v premixech a krmných směsích (krmivech).
      3. 5.3. Popis kvalitativních a kvantitativních analytických metod pro stanovení reziduí doplňkových látek v živočišném produktu.
   2. Poznámka: Specifické metodiky a dosažené výsledky musí obsahovat informace o specifitě a citlivosti vyšetření, limitech detekce, možných interferencích, opakovatelnosti a způsobu vzorkování. K dispozici musí být rovněž referenční standardy přípravku a aktivní substance. U mikroorganismů oficiální metody detekce, vyhodnocování, identifikace a odpovídající tržní ukazatele.

1. B. ZKOUŠENÍ ÚČINNOSTI DOPLŇKOVÉ LÁTKY
   1. 1. Zkoušky zaměřené na zlepšení vlastností krmiv