Vyhláška ministerstev zdravotnictví a spravedlnosti o opatřeních proti přenosným nemocem

§ 6

Druhy očkování a očkovací povinnost

(1) V zájmu účinného boje proti přenosným nemocem se provádí

1. a) pravidelné očkování proti tuberkulóze, záškrtu, tetanu, dávivému kašli, neštovicím, přenosné dětské obrně, spalničkám a popřípadě proti dalším přenosným nemocem, které podle současných poznatků vědy stanoví hlavní hygienik České socialistické republiky (§ 8 až 11),
2. b) zvláštní očkování proti tuberkulóze, neštovicím a tetanu (§ 12 a 13);
3. c) mimořádné očkování (§ 14),
4. d) očkování osob odjíždějících do ciziny a osob přijíždějících z ciziny, pokud nemají potvrzení o předepsaném očkování (§ 15),
5. e) očkování při úrazech a poraněních (§ 16),
6. f) ochranné očkování osob v okolí zdroje nákazy (§ 48).

(2) Očkování uvedená v odstavci 1 jsou povinná; povinnost podrobit se očkování zahrnuje také povinnost podrobit se ve stanovené lhůtě po očkování kontrolnímu vyšetření a mimoto před očkováním proti tuberkulóze, a vyžaduje-li toho potřeba, před očkováním proti jiným přenosným nemocem ještě potřebným zkouškám. Zdravotní výchovou zajišťovanou za účinné pomoci Československého červeného kříže se občané vedou k tomu, aby se podrobili očkování uvědoměle a s dobrovolnou kázní.

§ 7

Řízení a provádění očkování

(1) Očkování plánuje, organizuje, řídí a kontroluje hlavní hygienik Československé socialistické republiky a podle jeho směrnic a pokynů krajští a okresní hygienici.

(2) Očkování, kontrolní vyšetření a potřebné zkoušky provádějí zpravidla lékaři zařízení léčebně preventivní péče.

(3) Hlavní hygienik Československé socialistické republiky stanoví způsob očkování a může též upravit podle výsledků vědeckého výzkumu rozsah a lhůty očkování stanovené touto vyhláškou.

§ 8

(1) Základní očkování proti tuberkulóze se provede nejdříve čtvrtého dne a nejpozději v šestém týdnu po narození dítěte.

(2) Přeočkování proti tuberkulóze se provede, ukáže-li se toho potřeba podle výsledku provedených zkoušek, vždy v prvním a v osmém roce povinné školní docházky a v kalendářním roce, v němž občan dosáhne osmnáctého roku života, a podle epidemiologické situace také v pátém roce povinné školní docházky a v kalendářním roce, v němž občan dosáhne dvacátého pátého a třicátého roku života.

(3) U osob mladších 30 let, které jsou vydány zvýšenému nebezpečí nákazy tuberkulózou v rodinném prostředí, provádějí se zkoušky v ročních lhůtách a negativně reagující se přeočkují.

§ 9

(1) Základní očkování proti záškrtu, tetanu a dávivému kašli se provádí u dítěte v době od započatého devátého týdne života tak, aby poslední dávka mu byla dána dříve, než dosáhne prvního roku života; očkuje se zpravidla smíšenou očkovací látkou.

(2) Přeočkování proti záškrtu, tetanu a dávivému kašli se provede v kalendářním roce, v němž dítě dosáhne třetího roku života, a pak v prvním roce povinné školní docházky.

(3) Další přeočkování proti záškrtu a tetanu se provede ve třetím roce povinné školní docházky a proti tetanu pak ještě v posledním roce povinné školní docházky.

§ 10

(1) Základní očkování proti neštovicím se provede v době od dokončeného šestého do dokončeného osmnáctého měsíce života.

(2) Přeočkování se provede v druhém a sedmém roce povinné školní docházky.

§ 11

(1) Základní očkování proti přenosné dětské obrně se provede živou očkovací látkou, a to nejdříve prvého dne devátého týdne, nejpozději před uplynutím osmnáctého měsíce života.

(2) Přeočkování se provede v kalendářním roce následujícím po roce, v němž bylo provedeno základní očkování.

§ 11a

Základní očkování proti spalničkám se provede živou očkovací látkou, a to nejdříve prvého dne třináctého měsíce života dítěte.

§ 12

U osob, které jsou při své povinné činnosti vydány zvýšenému nebezpečí nákazy tuberkulózou, neštovicemi a tetanem, se provede přeočkování, popř. zahájí nebo provede základní očkování proti těmto nemocem před započetím takové činnosti. Přeočkování těchto osob se provede proti tetanu v desetiletých lhůtách a proti neštovicím ve tříletých lhůtách; přeočkování proti tuberkulóze se provede, ukáže-li se toho potřeba.

§ 13

(1) Podle § 12 jsou povinni podrobit se očkování proti

tuberkulóze zejména pracovníci protituberkulózních zařízení, pracovníci patologicko-anatomických a soudně lékařských oddělení (prosektur) zdravotnických zařízení (patologicko-anatomických ústavů, ústavů soudního lékařství) a pracovníci mikrobiologických laboratoří; dále pracovníci veterinárních zařízení a pracovníci činní při ošetřování, popřípadě porážení zvířat stižených tuberkulózou, jakož i jiné osoby, které v důsledku svého zaměstnání přicházejí do přímého styku s tuberkulózou lidí nebo zvířat,

neštovicím zejména pracovníci zdravotnických zařízení, studenti lékařských, farmaceutických a veterinárních fakult, žáci zdravotnických a veterinárních škol, pracovníci provozní služby v dopravě a ve spojích, pracovníci závodů, v nichž se zpracovávají kůže, juta, hadry, vlasy, zvířecí chlupy, žíně, bavlna nebo vlna dovezené ze zamořených oblastí, pracovníci celní a pasové kontroly a pracovníci mezinárodních hotelů, cestovních kanceláří a jiných zařízení, kteří mohou přijít do styku s osobami přicházejícími ze zahraničí,

tetanu zejména pracovníci v zemědělství a lesnictví, v zahradnictví, pracovníci strojních a traktorových stanic a údržbáři zemědělských strojů, ošetřovatelé a kováři koní a skotu, pracovníci v hornictví a hutnictví, pracovníci veterinárních zařízení, pracovníci ve stavebnictví, pracovníci činní při sběru, zpracování a zneškodňování odpadků, řidiči motorových vozidel z povolání a výkonní sportovci, studenti vysokých škol a žáci odborných a středních odborných škol vychovávajících pracovníky pro uvedená odvětví národního hospodářství a pro uvedené služby a učni v uvedených oborech,

(2) V pochybnostech, zda jde o osoby povinné podrobit se zvláštnímu očkování, rozhodne okresní hygienik; to se vztahuje i na případy, kdy pracovník by jinak byl povinen podrobit se očkování podle ustanovení odstavce 1.

§ 14

Mimořádné očkování

Vznikne-li nebezpečí epidemie nebo vyžadují-li to jiné důležité zdravotní zájmy, může hlavní hygienik Československé socialistické republiky nebo s jeho souhlasem krajský hygienik nařídit mimořádné očkování proti přenosným nemocem všeho obyvatelstva nebo určité skupiny. Mimořádné očkování určitých skupin obyvatelstva proti některým přenosným nemocem může hlavní hygienik Československé socialistické republiky nařídit také v případech, kdy současný stav vědy nedává předpoklady k zavedení pravidelného očkování.

§ 15

Očkování osob odjíždějících do ciziny a osob přijíždějících z ciziny

(1) Podle mezinárodních zdravotnických předpisů*) musí být českoslovenští státní příslušníci cestující do některých států a osoby přicházející z některých států do Československé socialistické republiky očkováni proti určitým karanténním nemocem**).

(2) Českoslovenští státní příslušníci jsou povinni dát se před cestou, před níž musí být očkováni podle odstavce 1, včas klinicky vyšetřit a očkovat nejen proti karanténním nemocem, ale podle potřeby i proti jiným přenosným nemocem, které určí hlavní hygienik Československé socialistické republiky.

(3) Cestující ze států, které určí hlavní hygienik Československé socialistické republiky, jsou povinni předložit zdravotnické službě v pohraničních přechodech, popřípadě jiným pohraničním orgánům k tomu pověřeným mezinárodní osvědčení o očkování proti neštovicím, popřípadě proti choleře. Nemohou-li cestující předložit osvědčení o očkování, musí být vyzváni, aby se dali očkovat. Po očkování jsou po inkubační dobu pod zvýšeným zdravotnickým dozorem (§ 48). Odmítnou-li očkování, může být podle epidemiologické situace buď vysloven zákaz vjezdu nebo průjezdu, nebo může být nařízena na dobu inkubace karanténa, popřípadě ve výjimečných případech zvýšený zdravotnický dozor.

§ 16

Očkování při úrazech, poraněních a nehojících se ranách

Při úrazech, poraněních, bércových vředech a jiných nehojících se ranách, u nichž je nebezpečí onemocnění tetanem, se očkuje proti tomuto onemocnění; při pokousání podezřelým zvířetem se očkuje proti vzteklině. Tato očkování se provádějí jako součást léčebně preventivní péče podle zvláštních pokynů ministerstva zdravotnictví ČSR.

§ 17

Odklad očkování

U osob, jejichž zdraví by se očkováním ohrozilo, odloží se očkování na dobu, kdy je bude lze provést bez újmy na jejich zdraví.

§ 18

Dodatečné očkování

Osoby, které již vykonávají činnost uvedenou v § 12 a 13 a nebyly očkovány podle dosavadních předpisů, podrobí se očkování podle časového rozvrhu, který stanoví okresní hygienik.

§ 19

Očkovací průkaz

(1) Účast na očkování a výsledek očkování zapíše očkující lékař do očkovacího průkazu, který je povinen očkovaný (jeho zákonný zástupce) uschovávat a vykázat se jím při lékařské prohlídce, při zápisu dítěte do jeslí, do mateřské školy nebo do prvního ročníku školy poskytující základní vzdělání, při nástupu do vojenské základní služby a popřípadě i při jiných příležitostech, kdy to stanoví ministerstvo zdravotnictví.

(2) Ředitelé mateřských škol a škol poskytujících základní vzdělání jsou povinni při zápisu dítěte do školy vyžádat si očkovací průkaz a dát jej lékaři školní zdravotní služby k provedení záznamu.

§ 20

Evidenční podklady pro očkování

(1) Evidenční podklady pro provádění očkování proti přenosným nemocem zajišťují příslušná zdravotnická zařízení především z vlastních materiálů, z materiálů jiných zdravotnických zařízení a popřípadě z materiálů škol a závodů. K řádnému doplňování evidence mohou si zdravotnická zařízení pořizovat výpisy potřebných údajů ze statistických údajů o stěhování u okresních komisí lidové kontroly a statistiky, jakož i nahlížet do abecedních lístkových evidencí pobytu obyvatelstva vedených u místních (městských) národních výborů a opatřovat si z nich potřebné výpisy, popřípadě požádat o poskytnutí potřebných údajů orgány Veřejné bezpečnosti.

(2) Ve výjimečných, zvláštními okolnostmi odůvodněných případech dodají na požádání místní (městské) národní výbory, které vedou lístkové evidence pobytu obyvatelstva, okresnímu hygienikovi úplné seznamy očkovanců podle věkových skupin.

§ 21

Spolupráce organizací

(1) Vedoucí organizací, ředitelé škol, jiných ústavů a zařízení jsou povinni včas hlásit obvodním lékařům každou osobu, která má být očkována před zahájením činnosti uvedené v § 12 a 13, a na požádání jim dodat seznamy svých pracovníků (žáků, posluchačů), kteří mají být očkováni v rámci zvláštního nebo mimořádného očkování. Stejnou povinnost mají výbory společenských organizací podílejících se na provádění tělesné výchovy. Vedoucí organizací, ředitelé škol, jiných ústavů a zařízení jsou povinni na požádání vedoucího lékaře oddělení tuberkulózy a respiračních nemocí nemocnice s poliklinikou (polikliniky) dodat mu seznamy svých pracovníků (žáků, posluchačů, chovanců apod.), u kterých má být provedeno očkování proti tuberkulóze.

(2) Vedoucí organizací, ředitelé škol, jiných ústavů a zařízení jsou povinni umožnit pracovníkům (žákům, posluchačům, chovancům apod.) účast na očkování ve stanovených lhůtách a popřípadě je o očkování včas uvědomit; jsou též povinni, je-li toho třeba, poskytnout k provádění očkování vhodné místnosti.

§ 22

Očkování v oboru jiných ministerstev

Očkování vojáků v činné službě, občanských pracovníků vojenské správy a příslušníků bezpečnostních sborů ministerstva vnitra je upraveno zvláštními předpisy.

§ 23

(1) Pracovníci, kteří mají být činni v potravinářství, v úpravnách vod a při obsluze vodovodních zařízení, při výrobě léčiv, kosmetických a toaletních výrobků, v zařízeních pro děti předškolního věku, v mimoškolních výchovných zařízeních, včetně pionýrských táborů, a jako zdravotničtí pracovníci, jakož i pracovníci, kteří mají být činni v zařízeních hromadného ubytování, v holičství a kadeřnictví, v provozovnách péče o pleť, v manikúře, pedikúře a očistných lázních, jsou povinni podrobit se preventivní lékařské prohlídce, dříve než nastoupí práci (vstupní lékařská prohlídka).

(2) Vstupní lékařské prohlídce jsou povinny podrobit se také osoby, které mají být činné ve vyjmenovaných oborech i jen přechodně, a osoby, které se připravují na povolání v těchto oborech (učni, žáci, studenti).

(3) Pracovníky činnými v potravinářství jsou osoby činné ve všech odvětvích výroby poživatin, ve zřídelní výrobě, osoby činné při prodeji poživatin a při společném stravování, dále osoby činné při roznášení svačin a občerstvení, osoby činné při dojení, sběru a svozu mléka a osoby vypomáhající při hromadných akcích, při nichž se vyrábějí, prodávají nebo podávají poživatiny, jakož i jiné osoby, které přicházejí při své práci do přímého styku s poživatinami (i když nepravidelně), zejména při jejich přepravě.

(4) V pochybnostech, zda jde o činnost v oborech uvedených v odstavci 1, rozhodne okresní hygienik.

§ 24

(1) Pracovníci činní v oborech uvedených v § 23 musí se podrobovat dalším preventivním lékařským prohlídkám ve lhůtách stanovených orgány hygienické služby.

(2) Mimo preventivní lékařské prohlídky jsou pracovníci činní v oborech uvedených v § 23 povinni podrobit se neprodleně mimořádným lékařským prohlídkám,

1. a) jsou-li postiženi průjmovým, hnisavým nebo horečnatým onemocněním nebo přenosnou nemocí, anebo jsou-li podezřelí z onemocnění přenosnou nemocí (§ 43),
2. b) vyskytuje-li se na pracovišti nebo v domácnosti přenosná nemoc nebo podezření z onemocnění takovou nemocí.

(3) Pracovníci činní v oborech uvedených v § 23 jsou povinni podrobit se lékařským prohlídkám i v jiných případech, než které jsou uvedeny v předcházejících odstavcích, vyžaduje-li to epidemiologická situace a nařídí-li to orgány hygienické služby.

§ 25

Orgány hygienické služby mohou nařídit také preventivní lékařské prohlídky jiných osob, než které vykonávají činnost v oborech uvedených v § 23, zejména osob hromadně ubytovaných a osob, které se mají hromadně přepravovat.

§ 26

(1) Lékařské prohlídky plánují, organizují a provádějí ve spolupráci s hygienickými stanicemi zařízení léčebně preventivní péče. Provádění těchto prohlídek řídí a kontrolují okresní hygienici.

(2) Při lékařských prohlídkách se provede podrobné klinické a anamnestické vyšetření, zejména též s ohledem na tuberkulózu. U pracovníků, kteří mají být činni v potravinářství, v úpravnách vod, při obsluze vodovodních zařízení a při výrobě léčiv, se provede i podrobné mikrobiologické vyšetření s ohledem na možné nosičství zárodků břišního tyfu a paratyfů.

§ 27

(1) Pracovníci činní v oborech uvedených v § 23 jsou povinni mít zdravotní průkaz (dále jen „průkaz“). Pracovníkům, kteří dosud v oborech uvedených v § 23 nepracovali, vydá průkaz obvodní lékař příslušný podle místa trvalého pobytu; je-li v závodě závodní obvodní lékař, vydá průkaz tento lékař.

(2) Jde-li jen o krátkodobou činnost v oborech uvedených v § 23, může být místo průkazu vydáno osvědčení o zdravotní způsobilosti pracovníka (dále jen „osvědčení“).

§ 28

(1) Průkazy (osvědčení) musí být zpravidla uloženy u vedoucího provozovny (zařízení); při výkonu práce mimo provozovnu (zařízení) je pracovník činný v oboru uvedeném v § 23 povinen mít průkaz (osvědčení) při sobě. Vedoucí provozovny (zařízení) je povinen vést soupis těchto pracovníků, z něhož musí být patrno, kdy byli u lékařské prohlídky, jaký byl její výsledek a kdy má být vykonána příští lékařská prohlídka.

(2) Při každé lékařské prohlídce je pracovník činný v oboru uvedeném v § 23 povinen upozornit ošetřujícího lékaře na druh, povahu, popřípadě způsob své práce a vykázat se průkazem (osvědčením.).

(3) Zjistí-li lékař, že jde o onemocnění nebo o podezření z onemocnění nebo o podezření z nákazy, pro které by mělo být učiněno opatření podle § 51, odebere průkaz (osvědčení) a vydá o tom pracovníkovi písemné potvrzení; zároveň nařídí a provede potřebná opatření podle této vyhlášky.*) Pracovník je povinen odevzdat potvrzení neprodleně vedoucímu provozovny (zařízení).

§ 29

Organizace je povinna

1. a) zabezpečit, aby práce v oborech uvedených v § 23 vykonávali pouze pracovníci, kteří mají průkaz nebo osvědčení; před vydáním průkazu (osvědčení) nesmí být práce zahájena,
2. b) hlásit včas obvodnímu lékaři pracovníky, kteří jsou povinni podrobit se preventivním lékařským prohlídkám, aby mohlo být zajištěno provádění těchto prohlídek,
3. c) zajistit vedení soupisu pracovníků, kteří jsou činni v oborech uvedených v § 23, s daty lékařských prohlídek a s vyznačením, zda šlo o prohlídky vstupní nebo mimořádné.

§ 30

Pracovníkům, kteří podle dřívějších předpisů nebyli povinni mít průkaz, vydají průkaz (osvědčení) obvodní lékaři postupně po skončení lékařských prohlídek prováděných podle jimi stanovených časových rozvrhů. Až do té doby smějí tito pracovníci vykonávat činnost na svém dosavadním pracovišti bez průkazu (osvědčení).

§ 31

Osoby vylučující zárodky břišního tyfu, paratyfů nebo ostatních salmonelóz, úplavice, záškrtu, popřípadě i osoby vylučující jiné choroboplodné zárodky nebo cizopasníky, které musí být hlášeny a vedeny v evidenci podle § 52 odst. 3, musí se podrobit zvláštním opatřením nařízeným okresním hygienikem; tyto osoby jsou povinny

1. a) podrobit se stálému lékařskému dohledu a pravidelnému mikrobiologickému vyšetřování, jakož i léčení, a dostavit se za tím účelem do příslušného zdravotnického zařízení,
2. b) zachovávat hygienické zásady podle pokynů okresního hygienika nebo obvodních lékařů,
3. c) podrobit se karanténním opatřením v případech, kdy jim to je nařízeno, protože by jinak ohrožovaly zdraví jiných osob (§ 69 odst. 2),
4. d) provádět podle pokynů okresního hygienika dezinfekci výmětů a prádla,
5. e) hlásit předem každou změnu pracoviště a pobytu okresnímu hygienikovi příslušnému podle dosavadního bydliště; jde-li o změnu trvalého rázu, musí ji hlásit nejméně 14 dní předem,
6. f) hlásit při přijetí do ústavní péče, že vylučují zárodky přenosné nemoci,
7. g) nevykonávat, je-li to nařízeno okresním hygienikem, činnost, při níž by ohrožovaly zdraví ostatních spolupracovníků nebo osob svěřených jejich péči nebo při níž přicházejí do styku s poživatinami nebo s léčivy, anebo by jinak ohrožovaly zdraví občanů*)

§ 32

Rekonvalescenti po přenosných nemocech uvedených v části I písm. A přílohy k této vyhlášce, jsou-li podezřelí, že by mohli vylučovat choroboplodné zárodky, jsou na příkaz okresního hygienika povinni podrobit se podle povahy své nemoci opatřením uvedeným v § 31.

§ 33

Okresní hygienické stanice a obvodní lékaři vedou v evidenci rekonvalescenty po břišním tyfu a po paratyfech (dále jen „evidovaní rekonvalescenti“) a osoby vylučující zárodky těchto nemocí (dále jen „evidovaní bacilonosiči“) a provádějí nad nimi lékařský dohled.

§ 34

Evidovaní rekonvalescenti jsou povinni podrobit se před propuštěním z ústavního léčení předepsaným závěrečným bakteriologickým vyšetřením. Evidovaný rekonvalescent, u něhož byla všechna tato vyšetření negativní (dále jen „evidovaný rekonvalescent s negativním nálezem“), smí být propuštěn z ústavního léčení. Evidovaný rekonvalescent, u něhož bylo některé ze závěrečných vyšetření pozitivní (dále jen „evidovaný rekonvalescent s pozitivním nálezem“), smí být propuštěn z ústavního léčení teprve se souhlasem okresního hygienika.

§ 35

(1) Evidovaní rekonvalescenti s negativním nálezem smějí nastoupit do práce po propuštění z ústavního léčení, jakmile to dovolí jejich celkový zdravotní stav; v oborech uvedených v § 23 smějí však vykonávat tuto činnost teprve za dva měsíce po propuštění z ústavního léčení, byla-li předepsaná vyšetření v této době negativní.

(2) O nástupu do práce evidovaných rekonvalescentů s pozitivním nálezem rozhodne okresní hygienik. Tito rekonvalescenti, jakož i evidovaní bacilonosiči nesmějí být ani v případě, že pozdější vyšetření jsou u nich negativní, činni v oborech uvedených v § 23 - pokud okresní hygienik neučiní podle povahy určitého pracoviště výjimku -, ani nesmějí být začleňováni do hromadných akcí, při nichž je zvýšené riziko nákazy. Je-li zvýšené riziko nákazy, může okresní hygienik zakázat těmto osobám i výkon jiného povolání (§ 69 odst. 2).

§ 36

Osoby pracující na společném pracovišti nebo žijící ve společné domácnosti s evidovaným rekonvalescentem s pozitivním nálezem nebo s evidovaným bacilonosičem jsou povinny podrobit se dohledu okresního hygienika a obvodních lékařů; obvodní lékaři provedou potřebná opatření proti šíření přenosných nemocí (§ 48) ještě před návratem evidovaného rekonvalescenta (bacilonosiče) z ústavního léčení. Okresní hygienik rozhodne o tom, zda tyto osoby smějí vykonávat činnost v oborech uvedených v § 23.

§ 37

(1) K zamezení vzniku přenosných nemocí a hromadných onemocnění je každý povinen provádět preventivní opatření k ničení choroboplodných zárodků (ochrannou dezinfekci), opatření k hubení obtížného nebo epidemiologicky závažného hmyzu a roztočů, zejména vší, muněk, blech, štěnic, švábů rusů, much, komárů a klíšťat (ochrannou dezinsekci) a opatření k hubení potkanů, krys a myší (ochrannou deratizaci).**) Kde je to zapotřebí, je nutno tuto činnost provádět soustavně.

(2) Národní výbory mohou nařídit na návrh orgánů hygienické služby, popřípadě obvodního lékaře, povinné hubení některých dalších druhů škodlivých živočichů, jestliže nepříznivě ovlivňují epidemiologickou situaci nebo způsobují hrubé hygienické závady.

§ 38

(1) Ochrannou dezinfekci, dezinsekci a deratizaci, která je součástí pravidelných pracovních (technologických) postupů nebo která má povahu čištění s použitím dezinfekčních, dezinsekčních nebo deratizačních prostředků, provádějí jednotlivé osoby a organizace vlastními silami. Ostatní ochrannou dezinfekci, dezinsekci a deratizaci provádějí za úplatu organizace místního hospodářství, popřípadě jiné socialistické organizace zvláště k tomu určené příslušným ústředním orgánem v dohodě s hlavním hygienikem Československé socialistické republiky.

(2) Odchylně od zásady stanovené v odstavci 1 jsou zajišťovány v rámci jednotlivých resortů tyto služby:

1. a) ochranná dezinfekce, dezinsekce a deratizace v hlubinných a povrchových dolech, popřípadě v těch speciálních závodech, kde k tomu dá souhlas hlavní hygienik Československé socialistické republiky,
2. b) ochranná deratizace v průchodní kanalizační síti,
3. c) ochranná dezinfekce a dezinsekce v prostorách železniční dopravy.

§ 39

(1) Ochrannou dezinsekci je nutno provádět podle potřeby ve všech závodech, zařízeních a veřejně přístupných prostorách i v jednotlivých domech a bytech.

(2) Ve stěhovacích vozech se provádí ochranná dezinsekce ihned při zjištění hmyzu nebo při podezření ze zahmyzení, jinak pravidelně, nejméně jednou za měsíc.

(3) V závodech, zařízeních a objektech, v nichž jsou vhodné podmínky pro uhnízdění nebo obživu škodlivých hlodavců, provádí se ochranná deratizace, a to vždy opakovaně v krátkých lhůtách.

(4) Okresní hygienik může v rámci běžného hygienického dozoru nařídit ochrannou dezinsekci nebo ochrannou deratizaci v závodech a zařízeních nebo u jednotlivých osob, jestliže zjistí, že hrozí rozšíření obtíženého hmyzu nebo hlodavců i na okolní objekty.

§ 40

(1) Národní výbor může při hromadném výskytu epidemiologicky závažného nebo obtížného hmyzu na návrh okresního hygienika nařídit provedení hromadné ochranné dezinsekce, zejména může nařídit ničení komárů v obvodu obce, v okolí rekreačních středisek nebo závodů, popřípadě na území celého okresu.

(2) Je-li to odůvodněno výskytem hlodavců, provádí se podle nařízení národního výboru - zpravidla na návrh okresního hygienika - hromadná ochranná deratizace na území části nebo celé obce.

§ 41

(1) Orgány hygienické služby v odborných otázkách usměrňují činnost organizací provádějících ochrannou dezinfekci, dezinsekci a deratizaci, vykonávají dozor nad dodržováním technických norem a pracovních postupů schválených orgány hygienické služby a nad účinností prováděných prací a ukládají opatření k odstranění zjištěných závad.

(2) Resortní složky určené k výkonu ochranné dezinfekce, dezinsekce a deratizace jsou metodicky vedeny a kontrolovány odbornými orgány příslušných resortů podle zásad schválených hlavním hygienikem Československé socialistické republiky.

(3) Ochrannou dezinfekci, dezinsekci a deratizaci v organizacích místního hospodářství i v resortních složkách smějí provádět jen pracovníci, kteří splňují podmínky stanovené příslušnými předpisy.*)

§ 42

(1) Osoby, které onemocněly přenosnou nemocí, osoby podezřelé z onemocnění takovou nemocí (§ 43) i osoby podezřelé z nákazy [§ 48 odst. 1 písm. c)] jsou povinny podrobit se včas lékařskému vyšetřování, potřebným zkouškám a léčení, jakož i izolaci nebo karanténním opatřením, je-li jim to nařízeno ošetřujícím lékařem, popřípadě okresním hygienikem.

(2) K osobě, která onemocněla přenosnou nemocí nebo která je podezřelá z onemocnění takovou nemocí, musí být podle jejího zdravotního stavu neprodleně přivolán lékař, anebo jí musí být jinak opatřena lékařská pomoc. Tím jsou povinni

1. a) člen domácnosti nebo spolubydlící nemocného,
2. b) osoba, která ošetřuje nemocného,
3. c) vedoucí školy, jiného vzdělávacího nebo výchovného zařízení nebo skupiny osob společně ubytovaných při onemocnění osoby svěřené jeho péči nebo zdržující se v kolektivu; stejnou povinnost má osoba odpovědná za vedení závodu nebo zařízení pro hromadné ubytování při onemocnění osoby tam pracující nebo tam ubytované,
4. d) správce domu, popřípadě domovní důvěrník.

(3) Povinnost opatřit lékařskou pomoc nastává u osob uvedených v odstavci 2 písm. b) až d) jen tehdy, není-li osoby uvedené na přednějším místě nebo nesplnila-li tato osoba neprodleně tuto povinnost.

§ 43

(1) S výjimkou případů uvedených v § 44 odst. 2 nařídí ošetřující lékař vždy izolaci osob nemocných přenosnou nemocí uvedenou v části I písm. A přílohy k této vyhlášce a izolaci osob, u nichž se sice projevují některé příznaky takové přenosné nemoci, ale není možno bezpečně soudit na onemocnění touto nemocí (podezřelých z onemocnění přenosnou nemocí).

(2) Potřebu izolace při hromadných onemocněních uvedených v části I písm. B přílohy k této vyhlášce posuzuje ošetřující lékař individuálně podle zdravotního stavu ošetřovaného, jeho zaměstnání, povahy postiženého kolektivu a podle epidemiologické situace.

§ 44

(1) Izolace se provádí v nemocnici nebo v léčebném ústavu (ústavní izolace), popřípadě v domácnosti nemocného nebo podezřelého z onemocnění (domácí izolace).

(2) Ošetřující lékař může povolit domácí izolaci nebo může upustit od izolace při nemocech uvedených v části II přílohy k této vyhlášce.

(3) Hlavní hygienik Československé socialistické republiky nebo s jeho souhlasem krajský hygienik může rozšířit nebo zúžit výpočet nemocí, u nichž lze povolit domácí izolaci.

§ 45

(1) Po dobu domácí izolace je nemocný (podezřelý z onemocnění) pod soustavným dohledem lékaře a je povinen dovolit přístup do své domácnosti lékaři i jím pověřenému zdravotnickému pracovníku.

(2) Nejsou-li dodržovány zásady účinné domácí izolace, může ošetřující lékař dodatečně nařídit izolaci ústavní.

§ 46

(1) Po dobu domácí izolace musí se provádět dokonalá průběžná ohnisková dezinfekce podle pokynů lékaře prostředky, které tento lékař předepíše. Průběžnou ohniskovou dezinfekci mohou vykonávat rodinní příslušníci nemocného, popřípadě zdravotníci Československého červeného kříže, pokud byli řádně poučeni o způsobu ochrany před přenosnou nemocí a o výkonu dezinfekce, vybaveni vyhovujícími dezinfekčními látkami a popřípadě očkováni.

(2) Bezprostředně po tom, co nemocný přenosnou nemocí byl dopraven do ústavní izolace, změnil byt, byl vyléčen nebo zemřel, provede okresní hygienická stanice závěrečnou ohniskovou dezinfekci. O provádění závěrečné ohniskové dezinfekce se vede samostatná dokumentace.

(3) Průběžnou i závěrečnou ohniskovou dezinfekci ve zdravotnických zařízeních provádějí tato zařízení vlastními silami.

(4) V souvislosti s průběžnou nebo závěrečnou ohniskovou dezinfekcí může okresní hygienik nařídit hubení hmyzu a hlodavců.

(5) Ohniskovou dezinfekci, popřípadě ohniskovou dezinsekci a deratizaci je nutno bezpodmínečně provést v dopravním prostředku, ve kterém byl přepravován nemocný přenosnou nemocí nebo podezřelý z takového onemocnění.

§ 47

Přeprava nemocných přenosnou nemocí a podezřelých z onemocnění takovou nemocí se provádí pouze vozidly zvláště k tomu určenými. Pouze v případě nebezpečí z prodlení smí být použito jiného vozidla; toto vozidlo musí být po skončení přepravy ihned dezinfikováno. Organizaci a způsob přepravy stanoví ministerstvo zdravotnictví.

§ 48

(1) V zájmu účinných opatření proti šíření přenosných nemocí může okresní hygienik

1. a) nařídit ochranné očkování osob v okolí nemocného přenosnou nemocí, v okolí evidovaného rekonvalescenta s pozitivním nálezem nebo v okolí evidovaného bacilonosiče (§ 36), anebo použití gamaglobulínu, popřípadě jiného imunobiologického preparátu nebo chemoprofylaxe u těchto osob,
2. b) zakázat nebo omezit po dobu nutnou k provádění dezinfekce, dezinsekce nebo deratizace provoz v určitých místnostech, budovách a zařízeních nebo přepravu určitými dopravními prostředky,
3. c) podrobit osoby, které vešly přímo nebo nepřímo ve styk se zdrojem přenosné nemoci, u nichž se však neprojevují příznaky onemocnění (podezřelé z nákazy), po určitou dobu karanténním opatřením (karanténě, zvýšenému zdravotnickému dozoru nebo lékařskému dohledu).

Opatření uvedená pod písm. c) nařizuje také ošetřující lékař, který si v závažných případech vyžádá rozhodnutí okresního hygienika; dobu trvání karanténních opatření určuje vždy okresní hygienik.

(2) Karanténa spočívá v tom, že osoby podezřelé z nákazy se oddělí od ostatních a jsou lékařem vyšetřovány a pozorovány; provádí se v bytech, v ústavech, v zařízeních a na všech jiných místech, kde je toho třeba v zájmu boje proti přenosným nemocem, popřípadě v zařízeních k tomu účelu zvlášť zřízených nebo určených plánem opatření pro případ výskytu karanténních nemocí.

(3) Jsou-li pro to důvody, podrobí se osoby podezřelé z nákazy jen zvýšenému zdravotnickému dozoru, který spočívá v zákazu určitých činností v době volna a odpočinku, při nichž by se mohla šířit přenosná nemoc, popřípadě v úpravě pracovních podmínek na jejich pracovišti; podezřelé osoby jsou zároveň pod lékařským dohledem.

(4) Podle okolností podrobí se osoby podezřelé z nákazy pouze lékařskému dohledu, který spočívá v tom, že jsou na všech místech svého pobytu lékařem vyšetřovány a pozorovány; za tím účelem jsou povinny hlásit se u obvodních lékařů, u lékaře školní zdravotní služby nebo u dorostového lékaře, popřípadě u tělovýchovného lékaře.

§ 49

(1) Cestující z ciziny, kteří jeví příznaky onemocnění přenosnou nemocí, jsou povinni podrobit se lékařským prohlídkám a izolaci, a je-li třeba, též nutnému odběru materiálu pro laboratorní vyšetřování.

(2) Karanténa, popřípadě zvýšený zdravotnický dozor se může nařídit u cestujících, kteří přicházejí z místa (oblasti, dopravního prostředku), kde se vyskytla karanténní nemoc (dále jen „zamořené místo“), a nebyli očkováni proti nemoci, o kterou jde. Doba trvání karantény (zvýšeného zdravotnického dozoru) se stanoví

počítáno ode dne posledního styku se zamořeným místem.

(3) Při výskytu některé karanténní nemoci mezi cestujícími může podrobit okresní hygienik karanténním opatřením také všechny osoby, které s nemocným přišly do styku.

§ 50

K prohloubení boje proti přenosným nemocem mohou orgány hygienické služby též

1. a) provádět nebo nařídit dezinfekci a asanaci podezřelých vod, půdy a jiných míst a předmětů, popřípadě omezit užívání podezřelých studní, pramenů, povrchových vod a jiných vodních zdrojů, s výjimkou provozních vod,
2. b) zakázat nebo omezit výrobu, prodej a podávání některých druhů poživatin a odebrat potřebné vzorky na vyšetření.

§ 51

Okresní hygienik může zakázat na přechodnou dobu výkon určitého povolání nebo činnosti, při nichž by se mohla šířit přenosná nemoc, osobám nemocným přenosnou nemocí, osobám podezřelým z onemocnění přenosnou nemocí a osobám podezřelým z nákazy.*) Osobám trpícím chronicky probíhajícím onemocněním může, pokud je to třeba, zakázat výkon takového povolání nebo činnosti i na trvalo.