Zákon o životním minimu

§ 1

Tento zákon stanoví životní minimum jako společenský uznanou minimální hranici příjmů občana, pod níž nastává stav jeho hmotné nouze.¹)

§ 2

(1) Životní potřeby občanů jsou uspokojovány především příjmy z výdělečné činnosti, výnosy z majetku a dávkami nemocenského a důchodového zabezpečení nebo jinými státními dávkami.

(2) Občanům, jejichž příjmy nedosahují životního minima a kteří si nemohou tyto příjmy zvýšit vzhledem ke svému věku, zdravotnímu stavu nebo z jiných vážných důvodů vlastním přičiněním, zejména vlastní prací, se poskytuje pomoc; způsob a formu poskytování, další podmínky a úroveň této pomoci stanoví zvláštní předpisy.

§ 3

(1) Za životní minimum občana nebo občanů, jejichž příjmy se posuzují podle § 4 společně, se považuje úhrn částek stanovených tímto zákonem k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb a k zajištění nezbytných nákladů na domácnost.

(2) Za částku potřebnou k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb občana se považuje

1. a) 900 Kčs měsíčně, jde-li o dítě do 6 let věku,
2. b) 1000 Kčs měsíčně, jde-li o dítě od 6 let do 10 let věku,
3. c) 1200 Kčs měsíčně, jde-li o dítě od 10 let do 15 let věku,
4. d) 1300 Kčs měsíčně, jde-li o nezaopatřené dítě od 15 do 26 let věku,
5. e) 1200 Kčs měsíčně u ostatních občanů.

(3) Za částku potřebnou k zajištění nezbytných nákladů na domácnost se považuje

1. a) 500 Kčs měsíčně, jde-li o jednotlivce,
2. b) 650 Kčs měsíčně, žijí-li v domácnosti²) dvě osoby,
3. c) 800 Kčs měsíčně, žijí-li v domácnosti tři nebo čtyři osoby,
4. d) 950 Kčs měsíčně, žije-li v domácnosti pět a více osob.

(4) Žije-li v domácnosti více osob, jejichž příjmy se posuzují podle § 4 společně, započítává se částka potřebná k úhradě nezbytných nákladů na domácnost pouze jednou. Zjišťuje-li se však životní minimum jedné z těchto osob, určí se součtem částky potřebné k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb občana a poměrné části částky potřebné k zajištění nezbytných nákladů na domácnost.

§ 4

(1) Společně posuzovanými osobami jsou

1. a) nezaopatřené děti,
2. b) rodiče nezaopatřených dětí uvedených v písmenu a); za rodiče se považují i osoby, jimž byly nezaopatřené děti svěřeny do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu, manžel rodiče nebo uvedené osoby, vdovec nebo vdova po rodiči nebo uvedené osobě a druh (družka) rodiče nebo uvedené osoby,
3. c) manželé nebo druh a družka, nevztahují-li se na ně písmena a) a b),
4. d) nezaopatřené děti nezaopatřených dětí uvedených v písmenu a),

pokud spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby.⁷)

(2) K druhovi (družce) se jako ke společně posuzované osobě přihlíží, jen žije-li s oprávněnou osobou nebo s osobou uvedenou v odstavci 1 alespoň tři měsíce.

(3) Společně posuzovanými osobami podle odstavce 1 jsou i osoby, které se přechodně z důvodů soustavné přípravy na budoucí povolání, zdravotních nebo pracovních zdržují mimo místo, kde jsou hlášeny k trvalému pobytu.

(4) Osoba, která je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, se v kalendářním měsíci nepovažuje za osobu společně posuzovanou, pokud tato skutečnost trvala po celý kalendářní měsíc.

(5) Osoba, která koná vojenskou základní (náhradní) službu v Armádě České republiky nebo civilní službu, se po dobu trvání této služby nepovažuje za osobu společně posuzovanou.

§ 5

Nezaopatřenost dítěte se pro účely tohoto zákona posuzuje podle zákona o státní sociální podpoře.⁸)

§ 6

(1) Za příjem se považují

1. a) z příjmů, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob a nejsou přitom od této daně osvobozeny, tyto příjmy:
   1. 1. příjmy ze závislé činnosti a funkční požitky uvedené v § 6 odst. 1 a 10 zákona o daních z příjmů,⁹)
   2. 2. příjmy z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti uvedené v § 7 odst. 1 a 2 zákona o daních z příjmů,
   3. 3. příjmy z kapitálového majetku uvedené v § 8 odst. 1 písm. a) až e) a písm. g) zákona o daních z příjmů,
   4. 4. příjmy z pronájmu podle § 9 zákona o daních z příjmů,
   5. 5. ostatní příjmy uvedené v § 10 odst. 1 písm. a) až g) zákona o daních z příjmů,

   a to po odpočtu výdajů vynaložených na jejich dosažení, zajištění a udržení, po odpočtu daně z příjmů a pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na všeobecné zdravotní pojištění, pokud nebyly pojistné a příspěvek zahrnuty do těchto výdajů,

1. b) z příjmů, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob a jsou osvobozeny od této daně, jsou to příjmy uvedené v § 4 odst. 1 písm. a), b), e), ch), k), jde-li o stipendia ze státního rozpočtu, podpory a příspěvky z prostředků nadací a občanských sdružení, s výjimkou jednorázových věcných plnění, l) až s), v), w) a z) a v § 6 odst. 9 písm. k), m), o), s) a u) zákona o daních z příjmů, a to ve výši po odpočtu výdajů vynaložených na jejich dosažení, zajištění a udržení, které se pro tento účel stanoví obdobně jako takové výdaje pro určení základu daně podle § 5 zákona o daních z příjmů,
2. c) peněžité dávky nemocenského pojištění (péče) a důchodového zabezpečení,
3. d) hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání,¹⁰)
4. e) plnění z pojištění pro případ dožití určitého věku,
5. f) příjmy ze zahraničí, obdobné příjmům uvedeným v písmenech a) až d) v částce, v jaké byly vyplaceny, popřípadě po odpočtu výdajů, daní, pojistného a příspěvku uvedených v písmenech a) a b),
6. g) výživné a příspěvek na výživu rozvedeného manžela a neprovdané matce,
7. h) dávky státní sociální podpory a dávky sociální péče, s výjimkou jednorázových dávek a dávek poskytovaných vzhledem ke zdravotnímu stavu bez ohledu na sociální potřebnost,
8. i) další opakující se nebo pravidelné příjmy.

(2) Za příjem se nepovažuje část sociálního příplatku a příspěvku na úhradu potřeb dítěte¹¹) náležející ze zdravotních důvodů¹¹) a zvýšení důchodu pro bezmocnost.

(3) Za příjem za kalendářní měsíc se u osoby, která má příjmy uvedené v odstavci 1 písm. a) č. 2, považuje částka rovnající se průměru, který z příjmů této osoby ze samostatné výdělečné činnosti za předchozí kalendářní rok po odpočtu výdajů vynaložených na jejich dosažení, zajištění a udržení podle zákona o daních z příjmů připadá na jeden kalendářní měsíc, v němž alespoň po část měsíce byla činnost, z níž měla osoba příjmy uvedené v odstavci 1 písm. a) č. 2, vykonávána, nejméně však částka ve výši životního minima osoby, která není nezaopatřeným dítětem a žije v domácnosti sama. U osoby, která má příjmy uvedené v odstavci 1 písm. a) č. 2 a ještě za předchozí kalendářní rok nepodala přiznání k dani z příjmů, se vychází z těchto příjmů za kalendářní rok předcházející takovému roku, nejméně však z částky ve výši životního minima osoby, která není nezaopatřeným dítětem a žije v domácnosti sama.

(4) Zjišťuje-li se příjem v průběhu kalendářního roku, v němž osoba začala vykonávat činnost, z níž měla příjem uvedený v odstavci 1 písm. a) č. 2, popřípadě v následujícím kalendářním roce do doby, než bylo podáno přiznání k dani z příjmů za kalendářní rok, v němž osoba začala vykonávat tuto činnost, a u osoby, která vykonávala tuto činnost, avšak není povinna podat přiznání k dani z příjmů, je příjmem z této činnosti částka určená touto osobou, nejméně však částka ve výši životního minima osoby, která není nezaopatřeným dítětem a žije v domácnosti sama.

(5) Je-li příjem uvedený v odstavci 1 vyplácen v cizí měně, přepočte se na českou měnu podle příslušného kursu vyhlášeného Českou národní bankou platného k prvnímu dni období, za které se zjišťuje příjem, není-li dále stanoveno jinak. Pro přepočet měn, u nichž Česká národní banka nevyhlašuje příslušný kurs, se použije kurs této měny obvykle používaný bankami v České republice k prvnímu dni období, za které se zjišťuje příjem. Je-li příjem vyplacený v cizí měně předmětem daně z příjmů podle zákona o daních z příjmů, přepočte se na českou měnu způsobem platným pro účely daně z příjmů, a to v případech, kdy je obdobím, za něž se příjem zjišťuje, kalendářní rok.

§ 7

Částky stanovené v § 3 odst. 2 a 3 může vláda v době do 31. prosince 1998 zvýšit nařízením, jestliže úhrnný index spotřebitelských cen vzroste aspoň o 5 % od kalendářního měsíce, který bezprostředně předchází kalendářnímu měsíci, v němž došlo k poslednímu zvýšení těchto částek; vláda však zvýší nařízením tyto částky vždy, jestliže úhrnný index spotřebitelských cen vzroste aspoň o 10 % od kalendářního měsíce uvedeného v části věty před středníkem. Částky stanovené v § 3 odst. 2 a 3 vláda v době po 31. prosinci 1998 zvýší nařízením, jestliže úhrnný index spotřebitelských cen vzroste aspoň o 5 % od kalendářního měsíce, který bezprostředně předchází kalendářnímu měsíci, v němž došlo k poslednímu zvýšení těchto částek. Při zvýšení částek podle předchozí věty se přihlíží k zachování reálné hodnoty částek životního minima. Nárůst úhrnného indexu spotřebitelských cen se zjišťuje podle údajů Českého statistického úřadu.

§ 8

Zrušují se § 139 až 142 a § 182 odst. 1 vyhlášky federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 149/1988 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.

§ 9