Vyhláška ministerstva zdravotnictví o pohřebnictví

§ 1

účinné od 1. 7. 1966(1) Úmrtí, pokud k němu nedošlo v zařízení léčebně preventivní péče, a nález těla mrtvého musí být oznámeny místnímu (městskému) národnímu výboru, popř. obvodnímu lékaři, v jehož obvodu osoba zemřela nebo tělo mrtvého bylo nalezeno. Stalo-li se to v dopravním prostředku za jízdy, učiní se oznámení místnímu (městskému) národnímu výboru, popř. obvodnímu lékaři, v jehož obvodu bylo tělo mrtvého z dopravního prostředku vyloženo. Místní (městský) národní výbor, popř. obvodní lékař vyrozumí o úmrtí nebo nálezu příslušný orgán Veřejné bezpečnosti.

účinné od 1. 7. 1966(2) Místní (městský) národní výbor, bylo-li oznámení učiněno jemu, vyrozumí neprodleně obvodního lékaře příslušného podle odstavce 1. Tento lékař vyrozumí lékaře příslušného k prohlídce mrtvých, není-li podle § 3 k této prohlídce sám oprávněn.

účinné od 1. 7. 1966(3) Úmrtí, k němuž došlo v zařízení léčebně preventivní péče, oznamuje toto zařízení neprodleně příslušnému orgánu Veřejné bezpečnosti; zároveň vyrozumí o úmrtí osoby blízké zemřelému*), pokud jsou mu známy.

účinné od 1. 7. 1966(4) Oznámení úmrtí nebo nálezu těla mrtvého musí být učiněno nejpozději do 12 hodin; je-li však podezření z trestného činu, musí se tak stát ihned.

§ 2

účinné od 1. 7. 1966(1) Úmrtí jsou povinni oznámit

1. účinné od 1. 7. 1966a) osoby, které v době úmrtí žily se zemřelým ve společné domácnosti,
2. účinné od 1. 7. 1966b) ten, v jehož bytě nebo domě osoba zemřela, popřípadě domovní důvěrník,
3. účinné od 1. 7. 1966c) lékař, který zemřelého při úmrtí ošetřoval nebo byl k němu přivolán.

účinné od 1. 7. 1966Oznamovací povinnost přechází na osobu uvedenou v dalším pořadí, není-li osoby uvedené na přednějším místě nebo nemůže-li tato osoba svou povinnost splnit.

účinné od 1. 7. 1966(2) Úmrtí osob, které zemřely v ošetřování, v zaopatření nebo v jiné péči veřejných ústavů nebo zařízení, je povinen oznámit vedoucí ústavu nebo zařízení, popř. pracovník jím pověřený.

účinné od 1. 7. 1966(3) Není-li osoby, která je povinna učinit oznámení podle předcházejících odstavců, má oznamovací povinnost každý, kdo se o úmrtí dověděl nebo nalezl tělo mrtvého, mohl-li podle okolností vědět, že oznámení nebylo dosud učiněno.

§ 3

účinné od 1. 7. 1966(1) Prohlídku mrtvého provádí příslušný obvodní lékař. Jestliže příslušný obvodní lékař zemřelého před smrtí ošetřoval nebo pomáhal při porodu dítěte, které se narodilo mrtvé, anebo je k zemřelému v příbuzenském vztahu, provede prohlídku jiný lékař, kterého ustanoví ředitel ústavu národního zdraví.

účinné od 1. 7. 1966(2) Prohlídku osob, které zemřely v zařízení léčebně preventivní péče, provádí lékař určený ředitelem zařízení. Jestliže ředitel zařízení zemřelého před smrtí ošetřoval nebo pomáhal při porodu dítěte, které se narodilo mrtvé, nebo je k zemřelému v příbuzenském vztahu, určí lékaře nadřízený orgán.

účinné od 1. 7. 1966(3) Prohlídku osob, které zemřely v objektech ozbrojených sil nebo bezpečnostních sborů, provádějí lékaři zařízení těchto sil a sborů, popřípadě obvodní lékaři.

§ 4

účinné od 1. 7. 1966(1) Účelem prohlídky mrtvého (dále jen „prohlídka“) je zjistit smrt a její příčiny.

účinné od 1. 7. 1966(2) Lékař oprávněný k prohlídce (dále jen „prohlížející lékař“) je povinen neprodleně po prohlídce podat místnímu (městskému) národnímu výboru pověřenému vedením matriky zprávu o výsledku prohlídky na předepsaném tiskopisu (list o prohlídce mrtvého). Diagnostickou část této zprávy je povinen vyplnit a podepsat ošetřující lékař, byl-li zemřelý před smrtí v lékařském ošetření, a lékař provádějící zdravotní pitvu, byl-li zemřelý pitván.

účinné od 1. 7. 1966(3) Má-li prohlížející lékař podezření z trestného činu nebo nemůže-li zjistit příčinu smrti, oznámí to ihned okresnímu prokurátorovi a příslušnému orgánu Veřejné bezpečnosti; byla-li příčinou smrti přenosná nemoc nebo má-li prohlížející lékař podezření, že příčinou smrti je přenosná nemoc, oznámí to ihned okresnímu hygienikovi a zajistí provedení základních protiepidemických opatření.

§ 5

účinné od 1. 7. 1966(1) U osob zemřelých ve zdravotnických zařízeních se zpravidla provádí zdravotní pitva podle rozhodnutí vedoucího zařízení; přihlíží se přitom k vybavení zařízení, zejména k tomu, zda je v zařízení zřízeno patologicko-anatomické oddělení (prosektura). Vedoucí zařízení nařídí provést zdravotní pitvu zejména, je-li jí třeba k ověření diagnózy, podle které byl zemřelý léčen.

účinné od 1. 7. 1966(2) O provedení zdravotní pitvy osob zemřelých mimo zdravotnická zařízení rozhoduje prohlížející lékař, popřípadě okresní hygienik.

účinné od 1. 7. 1966(3) Prohlížející lékař nařídí provést zdravotní pitvu osob zemřelých mimo zdravotnická zařízení zejména,

1. účinné od 1. 7. 1966a) je-li jí třeba ke zjištění příčin smrti nebo okolností, za kterých smrt nastala, zvláště při náhlém úmrtí,
2. účinné od 1. 7. 1966b) jde-li o mrtvě narozené dítě nebo dítě zemřelé do 1 roku,
3. účinné od 1. 7. 1966c) jde-li o ženu zemřelou v souvislosti s těhotenstvím, potratem, porodem nebo šestinedělím,
4. účinné od 1. 7. 1966d) byla-li příčinou smrti nemoc z povolání nebo průmyslová otrava, nebo jde-li o úmrtí osoby s nevyléčenou nemocí z povolání nebo s nevyléčenou průmyslovou otravou,
5. účinné od 1. 7. 1966e) vyžaduje-li to obecný zdravotní nebo vědecký zájem.

účinné od 1. 7. 1966(4) Okresní hygienik nařídí provést zdravotní pitvu osob zemřelých mimo zdravotnická zařízení, jde-li o povolení pohřbu žehem a nemůže-li být předloženo potvrzení prohlížejícího lékaře podle § 14 odst. 1.

§ 6

účinné od 1. 7. 1966(1) Zdravotní pitva smí být provedena nejdříve za dvě hodiny po tom, kdy prohlížející lékař bezpečně zjistil smrt.

účinné od 1. 7. 1966(2) Zdravotní pitvu provádí lékař patologicko-anatomického oddělení (prosektury), popřípadě soudně lékařského oddělení nemocnice s poliklinikou nebo lékař patologicko-anatomického oddělení jiného zdravotnického zařízení. Lékař provádějící pitvu zařídí, aby neprodleně po pitvě byl o ní sepsán protokol a aby ve zprávě o výsledku prohlídky (§ 4 odst. 2) byl uveden též výsledek pitvy; protokol podepíše lékař provádějící pitvu a vedoucí patologicko-anatomického, popřípadě soudně lékařského oddělení.

účinné od 1. 7. 1966(3) Vznikne-li při zdravotní pitvě podezření, že smrt byla způsobena trestným činem, pitva se přeruší a lékař provádějící pitvu učiní ihned oznámení vedoucímu zdravotnického zařízení, okresnímu prokurátorovi a příslušnému orgánu Veřejné bezpečnosti.

účinné od 1. 7. 1966(4) Náklady na zdravotní pitvu, čítajíc v to přepravu těla mrtvého, nese zdravotnické zařízení, v němž došlo k úmrtí, v ostatních případech okresní ústav národního zdraví, v jehož obvodu osoba zemřela nebo tělo mrtvého bylo nalezeno.

účinné od 1. 7. 1966(5) O zdravotní pitvě příslušníků ozbrojených sil a bezpečnostních sborů, kteří zemřeli mimo zdravotnické zařízení, platí zvláštní předpisy.

§ 7

účinné od 1. 7. 1966Pitva z jiných důvodů

účinné od 1. 7. 1966(1) O soudní pitvě platí zvláštní předpisy.

účinné od 1. 7. 1966(2) Nejsou-li důvody pro zdravotní nebo soudní pitvu, může okresní hygienik povolit pitvu i z jiných důvodů hodných zřetele. Ustanovení § 6 odst. 1 až 3 platí obdobně. Náklady na tuto pitvu hradí ten, kdo o ni požádal.

§ 8

účinné od 1. 7. 1966Odnímání tkání a orgánů

účinné od 1. 7. 1966(1) Pro léčebné a vědeckovýzkumné účely je možno odnímat z těl mrtvých tkáně a orgány. Odnímání tkání a orgánů nebo jiné zákroky na těle mrtvého smějí být prováděny jen v patologicko-anatomickém, soudně lékařském nebo tkáňovém oddělení nemocnice s poliklinikou, a to se souhlasem lékaře, který by jinak byl oprávněn rozhodovat o provedení pitvy (§ 5). Má-li zákrok provést jiný lékař než lékař patologicko-anatomického, soudně lékařského nebo tkáňového oddělení, je k tomu třeba také souhlasu vedoucího oddělení, ve kterém se má zákrok provést. Lékař sepíše o výkonu krátkou zprávu.

účinné od 1. 7. 1966(2) Odnímání tkání (orgánů) z těl mrtvých a jiné zákroky na nich smějí se provádět zpravidla nejdříve za dvě hodiny po tom, kdy prohlížející lékař bezpečně zjistil smrt. Ministerstvo zdravotnictví stanoví v dohodě s ministerstvem spravedlnosti a s Generální prokuraturou, za jakých podmínek lze zcela výjimečně odnímat tkáně (orgány) z těl mrtvých před uplynutím stanovené lhůty, vyžaduje-li to povaha odnímané tkáně (orgánu), popřípadě účel jejího použití.

účinné od 1. 7. 1966(3) Tkáně a orgány nesmějí se pro léčebné a vědeckovýzkumné účely odejmout, jestliže mrtvý za svého života písemně prohlásil, že s odnětím nesouhlasí.

§ 9

účinné od 1. 7. 1966Dočasné uložení mrtvého

účinné od 1. 7. 1966U veřejných smutečních síní, které budují národní výbory k rozloučení se zemřelými, musí být zřízeny vhodné místnosti pro dočasné uložení mrtvých. V místech, kde je zřízena taková místnost, musí být tělo osoby, která zemřela mimo zařízení léčebně preventivní péče, přemístěno nejpozději do osmi hodin po prohlídce do této místnosti, pokud v téže lhůtě nebylo umístěno v zařízení pro dočasné uložení mrtvých na pohřebišti (§ 19) nebo v krematoriu (§ 26), anebo převezeno k pitvě. Do doby osmi hodin se nevčítá doba mezi 22. a 6. hodinou.

§ 10

účinné od 1. 7. 1966Pohřbívací povinnost

účinné od 1. 7. 1966(1) Mrtvý musí být pohřben zpravidla do 96 hodin, ne však před uplynutím 48 hodin od úmrtí. Byla-li provedena pitva, lze pohřbít mrtvého ihned po pitvě; jde-li o soudní pitvu nařízenou prokurátorem, je možno jej pohřbít jen se souhlasem prokurátora. Od pohřbu může být upuštěno, jestliže těla mrtvého má být trvale použito k vědeckým nebo vyučovacím účelům. Takto lze použít těl zemřelých osob, které s tím projevily před smrtí souhlas nebo jejichž totožnost nelze zjistit. K takovým účelům lze také použít těla mrtvého, o kterého se do 96 hodin od úmrtí nikdo nepřihlásil přesto, že osoby jemu blízké*) byly včas vyrozuměny, pokud zemřelý neučinil před smrtí opatření o pohřbu.

účinné od 1. 7. 1966(2) Před pohřbem nebo před určením těla mrtvého k vědeckým nebo vyučovacím účelům musí být prokázáno, že byla vykonána jeho prohlídka, popřípadě též pitva, a že byla místnímu (městskému) národnímu výboru pověřenému vedením matriky podána zpráva o výsledku prohlídky (§ 4 odst. 2).

§ 11

účinné od 1. 7. 1966Druhy pohřbů

účinné od 1. 7. 1966(1) Pohřbívá se uložením do země nebo zpopelněním (žehem), pokud důležitý obecný zájem nevyžaduje jiný druh pohřbu. Jiný druh pohřbu může nařídit nebo povolit orgán hygienické služby, popřípadě orgán jím k tomu zmocněný.

účinné od 1. 7. 1966(2) Rakve, v nichž se mrtví pohřbívají, musí být důkladně utěsněny. Vyžadují-li to klimatické podmínky, musí být dno rakve opatřeno vrstvou absorpční hmoty (dřevěných pilin, dřevité vlny aj.).

účinné od 1. 7. 1966(3) Těla osob zemřelých na přenosnou nemoc musí být před uložením do rakve zabalena do prostěradla napuštěného dezinfekčním roztokem; rakev musí být pevně uzavřena.

účinné od 1. 7. 1966(4) Mrtví se ukládají na hřbitovech. Uložení mimo hřbitov může povolit okresní hygienik jenom z důvodů hodných zvláštního zřetele.

účinné od 1. 7. 1966(5) Zpopelnění mrtvých smí být prováděno jen v krematoriích.

účinné od 1. 7. 1966(6) Zpopelněné ostatky se ukládají na pohřebištích (§ 19). Uložení mimo pohřebiště je dovoleno zcela výjimečně, a to jen se souhlasem místního (městského) národního výboru, který vede o uložení zpopelněných ostatků mimo pohřebiště zvláštní evidenci.

účinné od 1. 7. 1966(7) Jsou-li splněny všechny předepsané podmínky pro druh pohřbu, který si zemřelý zvolil, je třeba podle možností jeho přání vyhovět. Neurčil-li zemřelý přímo ani nepřímo druh pohřbu, určí jej ten, kdo pohřeb objednává. Tato ustanovení neplatí, jestliže důležitý obecný zájem vyžaduje jiný druh pohřbu.

§ 12

účinné od 1. 7. 1966Obstarání pohřbu národním výborem

účinné od 1. 7. 1966Nebylo-li od pohřbu upuštěno (§ 10 odst. 1) nebo neobstaral-li pohřeb někdo jiný, je povinen tak učinit místní (městský) národní výbor příslušný podle § 1 odst. 1. Tím se nevylučuje nárok na náhradu nákladů pohřbu proti tomu, kdo je povinen tyto náklady nést podle jiných předpisů nebo právních závazků.

§ 13

účinné od 1. 7. 1966Pohřbívací obvody

účinné od 1. 7. 1966(1) Uložení mrtvých do země má být provedeno zpravidla na hřbitově, v jehož obvodu osoba zemřela nebo tělo mrtvého bylo nalezeno nebo vyloženo z dopravního prostředku. Územní obvody, ze kterých se mrtví ukládají na určité hřbitovy, určí okresní národní výbor.

účinné od 1. 7. 1966(2) Pohřbít mrtvého na jiném hřbitově je možno jen s povolením místního (městského) národního výboru, do jehož obvodu tento hřbitov patří.

účinné od 1. 7. 1966(3) Nelze-li pohřbít mrtvého na hřbitově příslušném nebo zvoleném, určí hřbitov okresní národní výbor.

§ 14

účinné od 1. 7. 1966Podmínky pro zpopelnění

účinné od 1. 7. 1966(1) Zpopelnění smí být provedeno jen s povolením okresního hygienika, pokud zvláštní předpisy nestanoví jinak. Povolení se udělí, je-li totožnost mrtvého nepochybná a je-li prokázáno potvrzením prohlížejícího lékaře nebo dokladem o provedené pitvě, jakož i potvrzením orgánů Veřejné bezpečnosti, že není podezření z trestného činu. Je-li podezření z trestného činu, lze povolit zpopelnění jen se souhlasem prokurátora.

účinné od 1. 7. 1966(2) Povolení ke zpopelnění dává okresní hygienik, v jehož obvodu působnosti osoba zemřela nebo tělo mrtvého bylo nalezeno nebo vyloženo z dopravního prostředku, popřípadě pitváno.

účinné od 1. 7. 1966(3) Povolení ke zpopelnění mrtvého dopraveného z ciziny dává okresní hygienik, v jehož obvodu působnosti má být mrtvý zpopelněn.

účinné od 1. 7. 1966(4) Z rozhodnutí, jímž okresní hygienik odepřel udělit povolení ke zpopelnění, lze se odvolat ve lhůtě dvou dnů od doručení rozhodnutí. Proti rozhodnutí okresního hygienika, jak zatím naložit s tělem mrtvého, není opravného prostředku.

účinné od 1. 7. 1966(5) Vyžaduje-li to obecný zdravotní zájem, zejména vyskytnou-li se zhoubné epidemie, může hlavní hygienik Československé socialistické republiky uložit povinnost zpopelňovat mrtvé, i když nebudou splněny podmínky stanovené v předchozích odstavcích; při podezření z trestného činu je však i v takových případech třeba souhlasu prokurátora.

§ 15

účinné od 1. 7. 1966Zpopelnění

účinné od 1. 7. 1966(1) Správy krematorií jsou povinny přijímat ke zpopelnění všechny mrtvé, jejichž zpopelnění bylo povoleno. Hlavní hygienik Československé socialistické republiky může stanovit pro krematoria spádová území a zároveň stanovit podmínky, za nichž lze provést zpopelnění mimo příslušné spádové území.

účinné od 1. 7. 1966(2) Správa krematoria zařídí, aby zpopelněné ostatky (dále jen „popel“) byly vloženy do popelnice a aby popelnice byla opatřena uzávěrou a přesně označena. Popelnici s popelem vydá správa krematoria podle přání objednatele pohřbu správě pohřebiště nebo osobě, která předloží doklad o tom, že popel bude uložen na pohřebišti nebo že místní (městský) národní výbor povolil uložení popelnice mimo pohřebiště. Neučiní-li objednatel pohřbu, pozůstalí nebo příslušné orgány jiné opatření, je správa krematoria povinna uschovat popelnici po dobu jednoho roku od zpopelnění. Po uplynutí této doby může předat popel správě pohřebiště k volnému uložení (§ 16).

§ 16

účinné od 1. 7. 1966Uložení popele

účinné od 1. 7. 1966(1) Popel se ukládá podle přání zemřelého, popřípadě objednatele pohřbu buď v popelnici, anebo volně. Volně se ukládá tak, že se na pohřebišti smísí se zemí.

účinné od 1. 7. 1966(2) Přijmout popel k uložení je povinna správa každého popelnicového pohřebiště. Správa hřbitova má tuto povinnost jen tehdy, není-li v pohřbívacím obvodu popelnicové pohřebiště anebo jde-li o uložení do hrobu nebo do náhrobku k jinému příslušníku rodiny.

§ 17

účinné od 1. 7. 1966Rozptyl popele

účinné od 1. 7. 1966(1) Na přání zemřelého, popřípadě objednatele pohřbu lze též provést rozptyl popele (dále jen „rozptyl“).

účinné od 1. 7. 1966(2) Rozptyl smí být proveden pouze na pohřebišti (§ 19) pro tento účel předem schváleném (rozptylové louce).

účinné od 1. 7. 1966(3) Okresní hygienik příslušný podle místa, v němž má být rozptyl proveden, může v jednotlivých případech z důvodů hodných zřetele povolit, aby rozptyl byl podle přání zemřelého, popřípadě objednatele pohřbu proveden jinak, než je stanoveno v předcházejících ustanoveních, zejména na jiném jimi zvoleném místě.

účinné od 1. 7. 1966(4) O provedeném rozptylu se vede evidence ve zvláštní knize. V záznamu musí být uvedeno jméno a příjmení zemřelého, jeho poslední bydliště, den narození, den úmrtí a den a místo zpopelnění a rozptylu. Součástí evidence je abecední seznam osob pohřbených tímto způsobem.

účinné od 1. 7. 1966(5) Evidenci rozptylu vede správa rozptylové louky, evidenci rozptylu provedeného podle ustanovení odstavce 3 vede správa hřbitova, v jehož územním obvodu byl rozptyl proveden.

§ 18

účinné od 1. 7. 1966Ostatky

účinné od 1. 7. 1966(1) Pro uložení nebo zpopelnění exhumovaných těl mrtvých a ostatků těl pochovaných nebo zpopelněných jinak než podle předpisů o pohřbívání platí obdobně ustanovení této vyhlášky.

účinné od 1. 7. 1966(2) Jiné ostatky, zejména lidské plody potracené nebo předčasně odňaté, jakož i části těla nebo orgánů odňaté žijícím osobám, pokud jich nebude použito pro účely vědecké nebo vyučovací, uloží se do země na vyhrazeném místě nebo se zpopelní. Tyto ostatky smějí být zpopelněny pouze ve spalovnách zdravotnických zařízení, a to jen, není-li podezření z trestného činu.

§ 19

účinné od 1. 7. 1966Zřízení a správa pohřebiště

účinné od 1. 7. 1966(1) Pohřebiště (hřbitovy, kolumbária, urnové háje a rozptylové louky) zřizují a spravují místní (městské) národní výbory, které mohou svěřit jejich správu jiným socialistickým organizacím.

účinné od 1. 7. 1966(2) Ke zřízení pohřebiště je třeba souhlasu okresního hygienika.

účinné od 1. 7. 1966(3) Na každém hřbitově musí být vhodné zařízení pro dočasné uložení mrtvých.

účinné od 1. 7. 1966(4) Pohřebiště musí být zásobeno pitnou nebo užitkovou vodou.

§ 20

účinné od 1. 7. 1966Způsob ukládání do hrobu

účinné od 1. 7. 1966(1) Mrtví se ukládají zpravidla jen po jednom do každého hrobu, pokud důležitý obecný zájem nevyžaduje uložení do společného hrobu.

účinné od 1. 7. 1966(2) Správa hřbitova může na žádost nebo se souhlasem toho, komu bylo místo pro hrob propůjčeno, povolit, aby do téhož hrobu byli uloženi další mrtví příbuzní, popřípadě i jiné osoby. Pokud neuplynula tlecí doba (§ 22), je k tomu třeba souhlasu okresního hygienika.

§ 21

účinné od 1. 7. 1966Propůjčení místa na pohřebiště

účinné od 1. 7. 1966(1) Správa pohřebiště je povinna propůjčit místo pro hrob na tlecí dobu (§ 22) a místo pro popelnici na dobu 10 let od prvního uložení. Umožňují-li to poměry na pohřebišti, je správa pohřebiště povinna propůjčit místo ještě na další dobu; v opačném případě musí o tom včas uvědomit toho, komu dosud bylo místo propůjčeno.

účinné od 1. 7. 1966(2) Po uplynutí doby, na kterou bylo místo propůjčeno, naloží se s ostatky, s popelnicemi a s náhrobky obdobně jako při zrušení pohřebiště (§ 24).

účinné od 1. 7. 1966(3) Hroby a popelnice, které mají kulturní význam, nesmějí být, s výjimkou případů, kdy je pohřebiště zrušeno, odstraněny ani po uplynutí doby, na kterou bylo místo propůjčeno.

§ 22

účinné od 1. 7. 1966Tlecí doba

účinné od 1. 7. 1966Tělo mrtvého musí být uloženo v zemi po dobu, kterou stanoví okresní hygienik se zřetelem ke složení půdy (tlecí doba); tato doba nesmí být kratší než deset let.

§ 23

účinné od 1. 7. 1966Exhumace

účinné od 1. 7. 1966(1) Před uplynutím tlecí doby smí být tělo mrtvého vyňato ze země (exhumováno) jen na pokyn okresního hygienika nebo s jeho souhlasem, a to za přítomnosti zástupce správy pohřebiště; ustanovení trestního řádu o exhumaci zůstává nedotčeno. Na žádost pozůstalých lze provést exhumaci jen výjimečně ze zvláště závažných důvodů, a to jen tehdy, prokáže-li se též, že se osoby blízké mrtvému*) o ní dohodly.

účinné od 1. 7. 1966(2) Těla osob zemřelých na karanténní nemoc**) nesmějí být zpravidla exhumovány před uplynutím dvou roků od pohřbu.

účinné od 1. 7. 1966(3) Náklady na exhumaci hradí ten, kdo o ni požádal.

§ 24

účinné od 1. 7. 1966Zrušení pohřebiště

účinné od 1. 7. 1966(1) Nevyhovuje-li pohřebiště zdravotnímu nebo jinému obecnému zájmu, místní (městský) národní výbor zakáže pohřbívání na něm, anebo pohřebiště zruší.

účinné od 1. 7. 1966(2) Hřbitov lze zrušit teprve po uplynutí tlecí doby od uložení posledního mrtvého. K účelům, při kterých je zapotřebí terén prohloubit, lze zrušeného hřbitova použít až po uplynutí 20 let od posledního pohřbu; přijde-li se přitom na ostatky, uloží se do země na vyhrazeném místě nebo se zpopelní.

účinné od 1. 7. 1966(3) Popelnice ze zrušeného pohřebiště, o jejichž nové uložení se pozůstalí přes upozornění nepostarali, přenesou se na jiné pohřebiště, a jestliže již uplynula doba, na kterou bylo místo propůjčeno (§ 21), otevřou se a popel se smísí se zemí.

účinné od 1. 7. 1966(4) Náhrobky, které ti, jimž bylo propůjčeno místo pro hrob nebo pro popelnici, neodklidí ze zrušeného pohřebiště do 6 týdnů po upozornění, odklidí a uskladní správa pohřebiště na náklad jejich vlastníků.

účinné od 1. 7. 1966(5) Jde-li o obecný zájem hodný zvláštního zřetele, lze po provedeném převozu ostatků na jiný hřbitov zrušit hřbitov také před uplynutím tlecí doby od uložení posledního mrtvého. U hrobů, kde tlecí doba neuplynula, je nutno převézt i příslušenství hrobu (pomníky, kříže, obrubníky apod.). Náklady spojené s předčasným zrušením hřbitova nese organizace, v jejímž zájmu byl hřbitov zrušen.

§ 25

účinné od 1. 7. 1966Zřizování krematorií a jejich správa

účinné od 1. 7. 1966(1) Krematoria zřizují a spravují městské národní výbory, které mohou toto oprávnění svěřit jiným socialistickým organizacím.

účinné od 1. 7. 1966(2) Kolem budovy krematoria musí být zřízen pás zeleně, jehož části je možno využít pro uložení popelnic (urnový háj), popřípadě, má-li dostatečnou plochu, pro rozptylovou louku.

účinné od 1. 7. 1966(3) Ke zřízení a zahájení provozu krematoria je třeba souhlasu okresního hygienika.

§ 26

účinné od 1. 7. 1966Vybavení krematoria

účinné od 1. 7. 1966(1) Spalovací zařízení krematoria musí být technicky provedeno tak, aby zpopelnění bylo rychlé a úplné, bez viditelného vývinu kouře. Popel musí být čistý a bílý.

účinné od 1. 7. 1966(2) Při každém krematoriu musí být vhodná zařízení pro dočasné uložení mrtvých a pro prozatímní úschovu popelnic.

§ 27

účinné od 1. 7. 1966(1) Místní (městské) národní výbory vydávají řády pro pohřebiště, obsahující zejména podrobnější ustanovení o dočasném uložení mrtvých a úschově popele, o propůjčení místa pro hrob, hrobku nebo popelnici, o ukládání do hrobu, o ukládání popele, o požadavcích na hroby a hrobky, o zániku práva k místu, o zrušení hrobu a o odstranění náhrobků.

účinné od 1. 7. 1966(2) K vydání řádu pro pohřebiště je třeba souhlasu okresního hygienika.

§ 28

účinné od 1. 7. 1966Povolení k přepravě

účinné od 1. 7. 1966(1) Pro přepravu mrtvých a ostatků, pokud se neděje přímo na příslušný hřbitov, je zapotřebí povolení. Povolení k přepravě mrtvých (ostatků) na území okresu nebo k pitvě na území kraje vydává prohlížející lékař, v ostatních případech, pokud zvláštní předpisy nestanoví jinak, okresní hygienik, z jehož obvodu se mrtvý (ostatky) přepravuje.

účinné od 1. 7. 1966(2) Povolení ke zpopelnění mrtvého (§ 14) zahrnuje i povolení k jeho přepravě do označeného krematoria.

účinné od 1. 7. 1966(3) Při přepravě mrtvého (ostatků) do ciziny je zapotřebí zvláštního průvodního listu, který musí obsahovat jeho jméno, příjmení a stáří, místo, den a příčinu smrti. Průvodní list musí být v tomto případě vyhotoven kromě českého nebo slovenského znění též v některém jazyce nejvíce užívaném v mezinárodním styku. Tento průvodní list vydává okresní hygienik.

účinné od 1. 7. 1966(4) Při přepravě z ciziny nebo při průvozu mrtvého (ostatků) územím Československé socialistické republiky vydává průvodní list, pokud mezinárodní předpisy nestanoví jinak, československý zastupitelský úřad.

účinné od 1. 7. 1966(5) Povolení k přepravě nebo průvodní list k přepravě mrtvých (ostatků) nelze vydat, jestliže by přeprava ohrožovala obecný zdravotní zájem. Přepravu osob zemřelých na karanténní nemoc nelze povolit před uplynutím dvou let ode dne úmrtí.

účinné od 1. 7. 1966(6) K přepravě popelnic se zpopelněnými ostatky není třeba povolení.

§ 29

účinné od 1. 7. 1966Přeprava

účinné od 1. 7. 1966(1) Při přepravě po železnici musí být rakev s tělem mrtvého (s ostatky) převážena ve zvláštním uzavřeném vagóně.

účinné od 1. 7. 1966(2) Při přepravě motorovým vozidlem je dovoleno používat k přepravě rakve s tělem mrtvého (s ostatky) pouze zvláštního pohřebního vozu.

účinné od 1. 7. 1966(3) V letecké dopravě se rakev s tělem mrtvého (s ostatky) přepravuje zpravidla zvláštním letadlem; pokud se nepoužije zvláštního letadla, musí být rakev umístěna ve zvláštním uzavřeném prostoru.

účinné od 1. 7. 1966(4) Bližší podmínky jsou stanoveny v přepravních řádech. Jinak je určí okresní hygienik. Při přepravě do ciziny se postupuje podle mezinárodního ujednání.*)

§ 30

účinné od 1. 7. 1966Ustanovení této vyhlášky se vztahují i na části těla mrtvého, jakož i na mrtvě narozené děti.

§ 31

účinné od 1. 7. 1966Okresní národní výbor může v dohodě s okresním oddělením Sboru národní bezpečnosti pověřit některého lékaře nemocnice s poliklinikou (polikliniky) výkonem oprávnění okresního hygienika stanovených v § 5 odst. 2 a 4, § 7 odst. 2, § 14 odst. 2, § 20 odst. 2, § 28 odst. 1 a § 29 odst. 4 ve vymezeném okruhu.

§ 32

účinné od 1. 7. 1966Zrušují se směrnice hlavního hygienika Československé socialistické republiky ze dne 18. listopadu 1958, o rozptylu zpopelněných ostatků, uveřejněné v částce 95/1958 Ú. l. (95/1958 Ú. v.).

§ 33