Vyhláška o systému epidemiologické bdělosti pro vybrané infekce

Klinická definice onemocnění

1. 1. Klinický obraz lze charakterizovat postupným výsevem svědivého makulopapulózního exantému, zvýšenou teplotou nebo horečkou. Výsev začíná na trupu a hlavě, včetně vlasaté části, postupně se šíří na končetiny. Výsev většinou probíhá v několika vlnách, proto bývají paralelně přítomna všechna vývojová stadia exantému (makula, papula, vezikula, pustula, krusta). Závažnější průběh má onemocnění u dospělých (delší febrilie, mohutný výsev eflorescencí). Komplikace onemocnění hrozí zejména u dětí do 1 roku života, dospělých osob nad 20 let, u osob těhotných a imunosuprimovaných.

   Komplikace jsou neurologické (cerebellitis, encefalitis, myelitis) nebo pulmonální (varicellová pneumonie, sekundární bakteriální pneumonie) nebo bakteriální superinfekce kůže a měkkých tkání a krvácivé stavy. Systémové onemocnění hrozí u osob imunosuprimovaných a u novorozenců, u jejichž matek došlo k výsevu planých neštovic 5 dní před a 2 dny po porodu. Virus varicella zoster je považován za teratogenní a při primoinfekci v těhotenství před dvacátým osmým týdnem hrozí vznik tzv. varicellového kongenitálního syndromu. Inkubační doba 10 až 21 dnů.

1. 2. Období nakažlivosti začíná 2 dny před výsevem exantému a končí, pokud jsou již všechny eflorescence ve stadiu krusty.

Laboratorní diagnostika

1. Nejméně jedno z těchto kritérií:
   1. 1. Detekce nukleové kyseliny viru varicella zoster v klinickém vzorku (periferní krev, vezikulární tekutina, mozkomíšní mok)
   2. 2. Izolace viru varicella zoster na tkáňových kulturách
   3. 3. Průkaz virového antigenu metodou přímé imunofluorescence ve stěru z eflorescence
   4. 4. Průkaz viru elektronovým mikroskopem v klinickém vzorku
   5. 5. Vzestup specifických protilátek proti viru varicella zoster. Přítomnost IgM protilátek může být zkreslena, jak jejich výskytem při reaktivaci viru, tak i zkříženou reaktivitou s IgM protilátkami proti ostatním herpetickým virům, zejména herpes simplex virus. Proto je jejich izolovaný záchyt z jednoho odběru nutno považovat za nedostatečný průkaz. Případy je nutné ověřit výrazným vzrůstem hladiny celkových nebo IgG protilátek. Ke správné interpretaci výsledků sérologických vyšetření je třeba brát v úvahu klinické, laboratorní a epidemiologické údaje.

Epidemiologická kritéria

Epidemiologická souvislost – mezilidský přenos onemocnění.

Onemocnění se přenáší přímým stykem s nemocnou osobou, výjimečně i s osobou očkovanou. Virus je obsažen ve vezikulární tekutině eflorescencí při planých neštovicích i při pásovém oparu a v sekretu z horních cest dýchacích. Uplatňuje se i nepřímý přenos předměty kontaminovanými sekrety respiračního traktu nebo obsahem kožních lézí, výjimečně dochází k přenosu i transplacentárně.

Klasifikace případu onemocnění

1. A. Možný: Případ s typickým klinickým průběhem bez laboratorního vyšetření.
2. B. Pravděpodobný: Případ, který splňuje klinickou definici onemocnění a je v epidemiologické souvislosti s ostatními případy.
3. C. Potvrzený: Případ, který splňuje definici klinického případu a je laboratorně potvrzený.

Shromažďování údajů a jejich hlášení

Osoba poskytující péči,¹) která diagnostikuje onemocnění planými neštovicemi, hlásí orgánu ochrany veřejného zdraví onemocnění, hospitalizaci, komplikace a úmrtí na toto onemocnění i údaj o provedeném očkování.

Epidemiologické šetření při podezření na výskyt planých neštovic

Osoba poskytující péči,¹) která vyslovila podezření na onemocnění planými neštovicemi, podle vlastního uvážení u klinicky sporných případů, provede odběry biologického materiálu k laboratornímu průkazu etiologie a zajistí jeho transport do vyšetřující laboratoře.

Protiepidemická opatření v ohnisku planých neštovic

1. 1. Hlášení onemocnění planými neštovicemi podle článku 5.
2. 2. Zajištění odběru biologického materiálu od pacienta k ověření diagnózy u klinicky sporných případů a zajištění transportu biologického materiálu do příslušné laboratoře.
3. 3. Izolace pacienta trvá do doby, než jsou všechny eflorescence ve stadiu krusty. Postup při izolaci upravuje jiný právní předpis.⁴)
4. 4. Aktivní vyhledávání zdroje nákazy a kontaktů se běžně neprovádí.
5. 5. Epidemiologické šetření v ohnisku nákazy se běžně neprovádí. Osoba poskytující péči,¹) která vyslovila podezření na onemocnění planými neštovicemi, věnuje zvláštní pozornost osobám těhotným a imunosuprimovaným, které plané neštovice dosud neprodělaly nebo nebyly řádně očkovány.
6. 6. Podání hyperimunního lidského imunoglobulinu do 72 hodin od kontaktu s infekcí osobám těhotným nebo těžce imunosuprimovaným, které v minulosti plané nešotvice neprodělaly nebo nebyly řádně očkovány. Pokud je promeškán interval 72 hodin od kontaktu s onemocněním, alternativou je podávání plné terapeutické dávky antivirotik do sedmého dne od kontaktu s infekcí. Dále se hyperimunní lidský imunoglobulin podává novorozencům, u jejichž matek došlo k výsevu planých neštovic 5 dní před a 2 dny po porodu a nedonošencům, narozeným před dvacátým osmým gestačním týdnem, kteří byli v kontaktu s planými neštovicemi.
7. 7. Postexpoziční očkování je možné u vnímavých fyzických osob k nákaze planými neštovicemi, u kterých ještě neuplynuly 3 dny od styku s nemocným.
8. 8. U vnímavých osob, které byly v kontaktu s onemocněním, má lékařský dohled, pokud je indikován, trvat po dobu maximální inkubační doby, to je 21dní. Pokud byl takové osobě podán hyperimunní lidský imunoglobulin, doba se prodlužuje až na 40 dní.

Klinická definice onemocnění

1. 1. Klinický obraz je podobný jako u virové hepatitidy A; postupný rozvoj příznaků, zejména únavy, bolesti břicha, ztráty chuti k jídlu, občasné nevolnosti a zvracení, žloutenka, zvýšená hladina aminotransferáz, tmavá moč, bolest kloubů. Infekce mívá vyšší mortalitu u těhotných zvláště ve třetím trimestru těhotenství. Inkubační doba je 15 až 60 dní.
2. 2. Období nakažlivosti není známé. Virus je prokazatelný ve stolici již ke konci inkubační doby a vylučování viru přetrvává 2 až 3 týdny.

Laboratorní diagnostika

1. Nejméně jedno z těchto kritérií:
   1. 1. Detekce specifických protilátek IgM proti VHE.
   2. 2. Průkaz virové VHE RNA ve stolici nebo v krvi.

Epidemiologická kritéria

1. Nejméně jedna z těchto epidemiologických souvislostí:
   1. 1. Přenos z člověka na člověka.
   2. 2. Expozice společnému zdroji.
   3. 3. Expozice kontaminovaným potravinám nebo pitné vodě.
   4. 4. Pobyt v oblasti s výskytem VHE, s převahou interhumánního přenosu.

Klasifikace případu onemocnění

1. A. Možný: Nelze použít.
2. B. Pravděpodobný: Každá osoba splňující klinická kritéria s epidemiologickou souvislostí.
3. C. Potvrzený: Každá osoba splňující klinická a laboratorní kritéria.

Shromažďování údajů a jejich hlášení

Osoba poskytující péči¹), která diagnostikuje onemocnění VHE, hlásí orgánu ochrany veřejného zdraví potvrzený případ onemocnění a úmrtí na toto onemocnění včetně podezření na toto onemocnění.

Epidemiologické šetření při podezření na výskyt VHE

Osoba poskytující péči¹), která vyslovila podezření na onemocnění VHE, provede odběry biologického materiálu k laboratornímu průkazu onemocnění a zajistí jejich transport do vyšetřující laboratoře. Epidemiologické šetření zajistí orgán ochrany veřejného zdraví, zejména s cílem určit zdroj infekce a cestu přenosu.

Protiepidemická opatření v ohnisku onemocnění VHE

1. 1. Hlášení onemocnění VHE podle článku 5.
2. 2. Zajištění odběrů a transportu biologického materiálu pacienta a kontaktů k ověření diagnózy v příslušné laboratoři.
3. 3. Izolace nemocného nebo z nemoci podezřelého na infekčním oddělení podle jiného právního předpisu²).
4. 4. U osob, které byly v kontaktu s nemocným, se provádí lékařský dohled v délce 60 dnů od posledního kontaktu.
5. 5. Příjem nových osob do kolektivů dětí předškolního a školního věku je zakázán v době provádění lékařského dohledu pro výskyt VHE podle posouzení místně příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví.
6. 6. Osoby v kontaktu s VHE vykonávající činnosti epidemiologicky závažné se vyloučí z těchto činností uložením zvýšeného zdravotnického dozoru na dobu 60 dnů od posledního kontaktu s nemocným.
7. 7. U dárců krve a jiného biologického materiálu se postupuje podle jiných právních předpisů⁵).
8. 8. Spolupráce s orgány Státní veterinární správy.