Vyhláška Státní plánovací komise a Státní arbitráže Československé socialistické republiky o hmotném bilancování a projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů v plánovacím procesu

§ 10

(1) Hmotné bilancování zdrojů a potřeb výrobků je důležitým nástrojem plánovitého řízení materiálně technického zásobování na jednotlivých stupních hospodářského řízení. V tomto směru je především nástrojem racionalizace spotřeby, rozvoje výroby v souladu s potřebou a její strukturou, jakož i strukturních změn a zapojení do mezinárodní dělby práce, nástrojem vnitřní specializace a kooperace výroby a formování výrobní základny cestou realizace investiční politiky.

(2) Dodavatelské organizace v rámci své odpovědnosti za uspokojování potřeb bilancují všechny výrobky z vlastní hospodářské činnosti¹⁵) a vytvářejí přitom i přiměřené bilanční rezervy.

(3) Hmotné bilance obsahují v závislosti na stupni hospodářského řízení, na kterém se příslušné hmotné bilance schvalují, v části zdrojů tyto základní položky: výroba, dovoz,¹⁶) jiné zdroje a stav zásob na počátku plánovacího období; v části potřeb: dodávky pro výrobu a provoz, pro investiční výstavbu, pro tržní fondy, pro vývoz, pro ostatní užití,¹⁷) rezervy a stav zásob na konci plánovacího období.

(4) Součástí hmotných bilancí schvalovaných vládami a orgány hospodářského řízení (§ 11 až 15) je plán rozdělení, který stanoví dodávkové fondy pro jednotlivé držitele fondu.

§ 11

(1) Hmotné bilance schvalované vládami a orgány hospodářského řízení se uplatňují u

1. a) vybraných výrobků, jejichž bilance jsou stanoveny státními plány¹⁸) (dále jen „státní bilance“),
2. b) vybraných výrobků, jejichž bilance stanoví pověřené¹⁹) dodavatelské ústřední orgány²⁰) (dále jen „ústřední bilance“),
3. c) vybraných výrobků, jejichž bilance stanoví pověřené¹⁹) dodavatelské orgány středního článku řízení²¹) (dále jen „podnikové bilance“).

(2) Orgány hospodářského řízení, popřípadě organizace pověřené hmotným bilancováním podle odstavce 1 (dále jen „bilanční orgány“) jsou odpovědny v oblasti své působnosti za vybilancovanost plánu hmotnými zdroji a spolu s příslušnými držiteli fondů odpovídají za soulad mezi hmotnými bilancemi a ostatními částmi plánu.

(3) Ve státních, ústředních a podnikových bilancích se stanoví dodávkové fondy s vydělením případných dodávek z dovozu pro držitele fondů. Držiteli fondů jsou

1. a) v případech podle odstavce 1 písm. a) a písm. b) odběratelské ústřední orgány stanovené jednotnými metodickými pokyny,
2. b) v případech podle odstavce 1 písm. c) odběratelské orgány středního článku řízení podřízené odběratelským ústředním orgánům stanoveným jednotnými metodickými pokyny, popřípadě pokyny příslušných dodavatelských ústředních orgánů.

(4) V případech, kde u státních a ústředních bilancí nejsou některé odběratelské ústřední orgány držiteli fondů, vykonává pro ně funkci držitele fondu dodavatelský ústřední orgán. V příslušných státních a ústředních bilancích se dodávkový fond uvádí a souhrnně účelově váže v položce „ostatní odběratelé“.

(5) V případech, kde u podnikových bilancí nejsou některé odběratelské orgány středního článku řízení držiteli fondů, vykonává pro ně funkci držitele fondu dodavatelský orgán středního článku řízení. V dalším platí obdobně ustanovení odstavce 4.

§ 12

Postup při uplatňování a projednávání potřeb

(1) Potřeby dodávek výrobků, které jsou předmětem státních, ústředních a podnikových bilancí (dále jen „bilancovaná produkce“), se uplatňují a projednávají v rámci projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů a pořizují se o tom protokoly podle této části vyhlášky s výjimkou případů uvedených v § 11 odst. 4 a 5.

(2) Návrh protokolu, který je současně dokladem o uplatněných potřebách dodávek bilancované produkce, předkládá odběratelská organizace; návrh musí být komplexní a musí obsahovat:

1. a) objem dodávek uskutečněných v předcházejícím období,
2. b) objem dodávek (očekávané plnění) v běžném období,
3. c) uplatňovanou potřebu dodávek na plánované období celkem
   1. a dále v tomto členění:²²)
      1. ca) pro investice celkem,

         z toho: pro stavby stanovené jako závazné úkoly státního plánu,

         pro ostatní stavby nad 2 mil. Kčs rozpočtových nákladů,

      1. cb) pro vývoz,²³)
      2. cc) pro tržní fondy,²⁴)
      3. cd) ostatní dodávky celkem,

         z toho: pro výrobní spotřebu,

         pro kompletaci vyšších dodávek (generálních, hlavních a finálních dodávek a finálních poddodávek),

         z toho: pro tuzemskou investiční výstavbu,

         pro vývozní investiční celky,

1. d) zdůvodnění potřeby.

(3) Potřeby dodávek bilancované produkce pro kompletaci generálních, hlavních, finálních dodávek a finálních poddodávek uplatňují příslušní vyšší dodavatelé,²⁵) pokud není v jednotných metodických pokynech stanoveno jinak.

(4) Návrhy protokolů jsou odběratelské organizace povinny předložit příslušným dodavatelským (včetně odbytových) organizacím. Na jejich základě jsou dodavatelské a odběratelské organizace povinny uzavřít jednání včetně projednání případných rozporů na úrovni statutárních orgánů organizací nebo jimi pověřených vedoucích pracovníků.

(5) Protokol o jednání mezi organizacemi se předkládá po dodavatelské i odběratelské linii nadřízeným orgánům středního článku řízení; případné rozpory se řeší podle § 7 odst. 2 až 4.

(6) U výrobků, které jsou předmětem podnikových bilancí, pořídí na základě protokolů o jednání mezi organizacemi a po rozhodnutí rozporů dodavatelské a odběratelské orgány středního článku řízení souhrnné protokoly. V těchto protokolech musí být uvedeno konkrétní propojení příslušných dodavatelských organizací s příslušnými odběratelskými organizacemi,²⁶) které je podkladem pro hmotné bilance. Na případné rozpory, které se nepodaří odstranit ani orgány středního článku řízení, upozorní současně s návrhy svých hospodářských plánů bilanční orgán a odběratelské orgány středního článku řízení své nadřízené ústřední orgány. Nebude-li na základě jednání ústředních orgánů rozhodnuto jinak, platí hmotná bilance stanovená bilančním orgánem středního článku řízení.

(7) U výrobků, které jsou předmětem ústředních bilancí, platí obdobně postup stanovený v odstavci 6 s tím, že dodavatelské a odběratelské orgány středního článku řízení předloží nadřízeným ústředním orgánům s návrhy svých hospodářských plánů též souhrnné protokoly o svých jednáních. Dodavatelské orgány středního článku řízení předloží současně návrh hmotné bilance za bilancovanou produkci dodávanou podřízenými organizacemi. Na základě souhrnných protokolů pořídí bilanční ústřední orgány s odběratelskými ústředními orgány, které jsou držiteli fondů, meziresortní protokoly. Držitelé fondů doloží uplatněné požadavky zdůvodněním potřeby. Případné rozpory po projednání s příslušnými odběratelskými ústředními orgány – držiteli fondů rozhodují bilanční ústřední orgány, pokud vláda Československé socialistické republiky nestanoví jinak.

(8) U výrobků, které jsou předmětem státních bilancí, platí postup stanovený v odstavci 7 s tím, že meziresortní protokoly předkládají dodavatelské ústřední orgány Státní plánovací komisi a v hospodářství řízeném orgány republik též plánovacím komisím republik, a to v příloze k návrhům příslušných hmotných bilancí s uvedením a odůvodněním nedořešených rozporů a s návrhy na jejich řešení [§ 2 odst. 2 písm. b)]. Odběratelské ústřední orgány jsou povinny při pořizování meziresortních protokolů doložit své požadavky zdůvodněním potřeby, které stanoveným způsobem předkládají s návrhem plánu.²⁷)

(9) Pokud ústřední orgán přímo řídí organizace, může vést příslušná jednání a pořizovat o tom protokoly obdobně jako orgán středního článku řízení sám, nebo tímto jednáním pověřit některou podřízenou organizaci.

§ 13

(1) Státní bilance schvalují podle příslušnosti vláda Československé socialistické republiky a vlády republik v rámci státních plánů rozvoje národního hospodářství Československé socialistické republiky a státních plánů rozvoje národního hospodářství jednotlivých republik.

(2) Ústřední bilance pro období prováděcího plánu schvalují bilanční ústřední orgány ve lhůtě stanovené pro předložení návrhů svých hospodářských plánů;²⁸) pro období střednědobých plánů ve lhůtě stanovené pro jejich rozpis.

(3) Podnikové bilance pro období prováděcího plánu schvalují statutární orgány bilančních orgánů středního článku řízení ve lhůtě stanovené pro předložení návrhů svých hospodářských plánů;²⁸) pro období střednědobých plánů ve lhůtě stanovené pro jejich rozpis.

§ 14

(1) Státní bilance se rozepisují ve stanoveném rozsahu²⁹) a ve stanovených lhůtách po dodavatelské a odběratelské linii až na organizace, které je mají realizovat. Přitom

1. a) odběratelské ústřední orgány provedou rozpis svých dodávkových fondů na podřízené orgány středního článku řízení a kopii rozpisu současně zašlou dodavatelskému ústřednímu orgánu; na základě tohoto rozpisu provedou dodavatelské ústřední orgány do 14 dnů rozpis na dodavatelské orgány středního článku řízení v členění podle odběratelských orgánů středního článku řízení a o provedeném rozpisu je informují,
2. b) odběratelské orgány středního článku řízení provedou rozpis svých dodávkových fondů do dalších 14 dnů na podřízené organizace a kopii rozpisu současně zašlou dodavatelským orgánům středního článku řízení; na základě tohoto rozpisu provedou dodavatelské orgány středního článku řízení do dalších 14 dnů rozpis na dodavatelské organizace, a to v členění podle odběratelských organizací a o provedeném rozpisu je informují.

(2) U ústředních bilancí do 14 dnů po jejich schválení vyrozumějí bilanční ústřední orgány dodavatelské orgány středního článku řízení a odběratelské ústřední orgány – držitele fondů o stanovených dodávkových fondech v rozdělení podle dodavatelských orgánů středního článku řízení. Odběratelské ústřední orgány rozepíší dodávkové fondy do dalších 7 dnů na podřízené orgány středního článku řízení a kopií informují současně příslušný dodavatelský ústřední orgán a příslušný dodavatelský orgán středního článku řízení. Odběratelské orgány středního článku řízení provedou do dalších 7 dnů rozpis dodávkových fondů na podřízené organizace a kopií současně vyrozumějí dodavatelské orgány středního článku řízení. Na základě tohoto rozpisu provedou dodavatelské orgány středního článku řízení do dalších 7 dnů rozpis na dodavatelské organizace, a to v členění podle odběratelských organizací a o provedeném rozpisu je informují.

(3) U podnikových bilancí platí obdobně postup podle odstavce 2 s tím, že závazným východiskem jsou bilance schválené bilančními orgány středního článku řízení.

(4) Pokud v době rozpisu dodávkových fondů jsou v souladu s plánovacími rozhodnutími nadřízených orgánů již uzavřeny hospodářské smlouvy, jsou bilanční orgány povinny takovéto smluvní závazky zahrnout do rozpisu příslušných hmotných bilancí, pokud je příslušní odběratelé při projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů řádně uplatnili.

(5) V případech podle § 11 odst. 4 a 5 se rozpis dodávkových fondů neprovádí.

(6) Bilanční ústřední orgány a bilanční orgány středního článku řízení jsou povinny po schválení státního plánu uvést ústřední a podnikové bilance a jejich rozpisy do souladu s rozepsanými úkoly schváleného státního plánu, a to ve lhůtách, které stanoví vláda Československé socialistické republiky nebo orgán jí k tomu zmocněný.

(7) V případech, kdy je zřízena bilanční gesce, propojuje dodavatele s odběratelem bilanční gestor.

§ 15

Hmotné bilancování strojírenských investičních celků

(1) Zvláštní součástí bilanční soustavy jsou hmotné bilance strojírenských investičních celků²⁷) pro tuzemskou investiční výstavbu a vývoz, zpracované v rámci střednědobých plánů, případně i na delší období.

(2) Hmotné bilancování strojírenských investičních celků je nástrojem dlouhodobého dodavatelského zabezpečení generálních, popřípadě hlavních dodávek v jejich základní struktuře finálními dodávkami a finálními poddodávkami, popřípadě rozhodujícími kusovými dodávkami.

(3) Předmětem hmotných bilancí strojírenských investičních celků jsou generální a hlavní dodávky v kapacitních (výkonových) jednotkách a v hodnotovém vyjádření.

(4) Hmotné bilance strojírenských investičních celků se zpracovávají způsobem stanoveným v jednotných metodických pokynech a na ně navazujících opatřeních dodavatelských ústředních orgánů. Dodavatelsko-odběratelské vztahy spojené s přípravou těchto bilancí se projednávají jak ve vztazích investorů, popřípadě organizací zahraničního obchodu a generálních, popřípadě hlavních dodavatelů, tak v rozhodujících poddodavatelských vztazích generálních, popřípadě hlavních dodavatelů s jejich finálními dodavateli a finálními poddodavateli.

(5) Bilančními orgány jsou určené orgány středního článku řízení, jimž jsou podřízeny organizace vykonávající funkce generálních, popřípadě hlavních dodavatelů.

§ 16

Bilancování dodávek a poddodávek stavebních prací

(1) Bilancování dodávek a poddodávek stavebních prací pro tuzemskou investiční výstavbu a pro vývoz v hodnotovém vyjádření se uskutečňuje v rámci střednědobých plánů, případně i na delší období.

(2) Bilance dodávek a poddodávek stavebních prací se zpracovávají v nomenklatuře a způsobem stanoveným v jednotných metodických pokynech a na ně navazujících opatřeních dodavatelských ústředních orgánů.

§ 17

Změny hmotných bilancí

(1) Návrhy na změny hmotných bilancí mohou být uplatněny po linii dodavatelské i odběratelské, vyžadují-li to naléhavé potřeby národního hospodářství nebo jiné důležité důvody.

(2) Při provádění změny hmotných bilancí platí obdobně postupy stanovené pro provádění změny státních a hospodářských plánů.³⁰) Zejména musejí být tyto změny předem řádně projednány na všech příslušných stupních řízení a zajištěny a řešeny jejich důsledky.

§ 18

Skluzy

Dodavatelské organizace mají povinnost neprodleně projednat s odběratelskými organizacemi případy, kdy dojde k ohrožení realizace schválených hmotných bilancí a stanovených dodávkových fondů (skluzy). Přitom

1. a) případy známé v době projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů na období dalšího prováděcího plánu (pro příští rok) musejí být projednány v souvislosti s pořizováním protokolů na toto období na příslušných stupních řízení;
2. b) v ostatních případech musí být neprodleně projednáno jiné vhodné řešení v rámci stanovených dodávkových fondů pro příslušné držitele fondů, popřípadě jejich úprava, uvolněním bilanční rezervy apod.; i v těchto případech se jednání o skluzech uzavírají na stupních řízení podle povahy hmotných bilancí (státní, ústřední, podnikové). Pokud není stanoveno nebo dohodnuto něco jiného, nebo pokud bilanční orgán nerozhodne jinak, jsou organizace povinny přednostně plnit skluzové dodávky.

§ 19

(1) U výrobků, které nejsou předmětem hmotvých bilancí podle § 11 odst. 1, zpracovávají v rámci přípravy plánů dodavatelské organizace hmotné bilance způsobem v rozsahu a struktuře odpovídajícím povaze těchto výrobků a dodavatelsko-odběratelských vztahů, nejméně však v oborové struktuře, jako doklad o uspokojení potřeb národního hospodářství, zejména potřeb zabezpečení úkolů státního plánu.

(2) Nadřízené orgány si mohou předložení hmotných bilancí podle odstavce 1 vyžádat. Podle příslušnosti si mohou tyto hmotné bilance vyžádat i Státní plánovací komise a plánovací komise republik.

(3) Dojde-li u výrobků, u nichž se povinně projednávají dodavatelsko-odběratelské vztahy, k podstatným skluzům, platí § 18 obdobně.

§ 20

(1) Bilanční gescí se rozumí soustředění vybraných činností při:

1. - přípravě a realizaci státních a hospodářských plánů spojených se zpracováním, vyhodnocováním a schvalováním hmotných bilancí,
2. - propojování dodavatelů s odběrateli v zájmu optimálního zabezpečování potřeb národního hospodářství zdroji z tuzemské výroby, popřípadě i z dovozu,
3. - vykonávání činností spojených s průzkumem, rozborem, ověřováním a aktivním ovlivňováním potřeb národního hospodářství apod.,
4. - provádění kontroly realizace hmotných bilancí.

(2) Bilanční gesce se uplatňuje v případech potřeby účelného soustředění vybraných činností za výrobní obory nebo jejich části zabezpečovaných v několika výrobních hospodářských jednotkách, popřípadě ústředních orgánech, a to u vybraných výrobků, které jsou předmětem

1. a) státních bilancí (dále jen „státní bilanční gesce“),
2. b) ústředních bilancí (dále jen „ústřední bilanční gesce“),
3. c) podnikových bilancí (dále jen „podnikové bilanční gesce“).

(3) Bilanční gesce pro určitý výrobek se v hospodářství řízeném orgány federace zřizuje na jednom místě s působností pro celou Československou socialistickou republiku, v hospodářství řízeném orgány republik se zřizuje buď s působností pro celou Československou socialistickou republiku, nebo s působností pro produkci a pro území republiky.

(4) Zřízením bilanční gesce nejsou dotčeny platné vztahy organizační nadřízenosti a podřízenosti. Úkoly plánu se ukládají po organizační linii.

(5) Bilančním gestorem u výrobků, které jsou předmětem státních bilancí, je ústřední orgán nebo orgán středního článku řízení. U výrobků, které jsou předmětem ústředních nebo podnikových bilancí, je bilančním gestorem zpravidla orgán středního článku řízení. Bilančním gestorem může být též organizace nebo společný orgán organizací zúčastněných na gesci.

(6) Návrhy na zřízení státních a ústředních bilančních gescí a na určení bilančních gestorů předkládají příslušné dodavatelské ústřední orgány spolu s návrhy svých prováděcích plánů.

(7) Bilanční gestory určuje

1. a) u státních bilančních gescí vláda Československé socialistické republiky,
2. b) u ústředních bilančních gescí vláda Československé socialistické republiky, jde-li o hospodářství řízené orgány federace nebo o hospodář-řízené orgány republik, pokud je produkce určena též pro hospodářství řízené orgány federace. V ostatním hospodářství řízeném orgány republik určuje bilanční gestory vláda republiky, popřípadě, jde-li o produkci určenou též pro hospodářství řízené orgány druhé republiky, v dohodě s vládou druhé republiky,
3. c) u podnikových bilančních gescí nadřízený ústřední orgán v dohodě s dalšími na gesci zúčastněnými dodavatelskými ústředními orgány a se souhlasem Státní plánovací komise, popřípadě příslušné plánovací komise republiky a po projednání s hlavními odběratelskými ústředními orgány.

§ 21

(1) Hlavním úkolem bilančního gestora je zejména

1. – projednávání, rozbor a hodnocení potřeb národního hospodářství a možností jejich zabezpečení potřebnými zdroji,
2. – organizování a projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů na příslušné úrovni, příprava, zpracování a projednávání návrhů příslušných hmotných bilancí, včetně předcházení protisměrným dovozům a vývozům a vytváření potřebných bilančních rezerv,
3. – propojování dodavatelů a odběratelů z hlediska konkrétní sortimentní skladby dodávek v rámci hmotných bilancí a jejich rozpisu schválených příslušnými orgány při dodržení zásad hospodárnosti přepravy (§ 44) a provádění kontroly jejich realizace.

(2) Bilanční gestoři a ostatní na gesci zúčastněné dodavatelské organizace, popřípadě orgány, jakož i odběratelské organizace, popřípadě orgány, jsou povinny ve vzájemné spolupráci soustavně zabezpečovat stanovené úkoly, a to především cestou zvyšování efektivnosti využívání dané zdrojové základny, včetně zásob.

(3) Formy a způsob provádění bilanční gesce a vzájemné vztahy mezi gestorem a na gesci zúčastněnými dodavatelskými orgány a organizacemi musí odpovídat specifickým podmínkám jednotlivých případů. Vymezují se diferencovaně, buď při zřízení gesce, nebo dohodou ústředních orgánů (u bilančních gescí na úrovni ústředních orgánů), či smlouvou podle § 360a hospodářského zákoníku. Uzavření smlouvy mohou příslušné orgány podle potřeby nařídit. Přitom mohou postupovat i tak, že základní otázky budou řešit dohodou mezi sebou a podrobnosti uloží řešit zúčastněným stranám smlouvou.

(4) Dohodou ústředních orgánů u bilančních gescí na úrovni ústředních orgánů nebo v ostatních případech smlouvou ve smyslu ustanovení odstavce 3 se vymezí především rozsah a způsob spolupráce bilančního gestora s dodavatelskými orgány a organizacemi na gesci zúčastněnými zejména při

1. – provádění průzkumu, rozboru, ověřování a aktivním ovlivňováním potřeb národního hospodářství,
2. – organizování a projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů v plánovacím procesu,
3. – zabezpečování uspokojování potřeb národního hospodářství zdroji z tuzemské výroby, popřípadě z dovozu, a to jak opatřeními na straně dodavatelů a odběratelů, tak opatřeními příslušných nadřízených orgánů, včetně s tím spojených otázek mezinárodní dělby práce,
4. – zpracovávání a projednávání návrhů hmotných bilancí, popřípadě jejich změn a po jejich schválení při propojování dodavatelů s odběrateli a rozpisu dodávkových fondů, včetně řešení s tím spojených otázek rozhodování o využití prostředků na dovoz,
5. – usměrňování náběhu a umisťování zakázek (objednávek), sledování a kontrole jejich realizace,
6. – řešení rozporů mezi gestorem a na gesci zúčastněnými dodavatelskými organizacemi,
7. – provádění kontroly realizace bilancí a jejich rozpisů a hodnocení dosažené úrovně zabezpečení potřeb národního hospodářství výrobky do bilanční gesce náležejícími a navrhování opatření (na straně dodavatelské i odběratelské) ke zvyšování této úrovně, včetně opatření týkajících se zdokonalování dodavatelsko-odběratelských vztahů.

(5) Dohodou nebo smlouvou vymezený rozsah a způsob spolupráce musí být v souladu s bilančním systémem (včetně specifik jednotlivých případů a vztahů k organizacím, jejichž nadřízené orgány nejsou držiteli fondů), který je bilanční gescí zajišťován (státní, ústřední či podnikové bilance).

(6) Bilanční gestor je povinen vyžadovat aktivní spolupráci rozhodujících odběratelů, zejména při ověřování národohospodářské efektivnosti, rozsahu, sortimentní skladby, kvality a času jimi požadovaných dodávek, jakož i jejich odběratelských zásob; tito odběratelé jsou povinni tuto spolupráci poskytovat. Tato povinnost spolupráce se netýká odběratelů, jejichž ústřední orgány jsou v jednotných metodických pokynech zvlášť označeny.

(7) Je-li bilančním gestorem ústřední orgán nebo orgán středního článku řízení, může v odůvodněných případech pověřit některými činnostmi spojenými s výkonem své funkce podřízenou organizaci, která pak jedná jménem bilančního gestora.

§ 22

(1) Bilanční gestor při všech svých opatřeních je povinen respektovat rozpis úkolů pro přípravu návrhů plánů a rozpis státního plánu, vycházet z projednaných dodavatelsko-odběratelských vztahů, z uzavřených hospodářských smluv a z mezistátních závazků.

(2) Propojení dodavatelů s odběrateli provedené bilančním gestorem platí, nerozhodnou-li orgány, kterým přísluší rozhodovat rozpory podle § 7 odst. 2 a 3, jinak.

(3) Rozpory o propojení dodavatelů s odběrateli se řeší za účasti bilančního gestora na příslušných stupních řízení způsobem (§ 7 odst. 2 až 4) a ve lhůtách stanovených pro projednávání příslušných dodavatelsko-odběratelských vztahů.

§ 23

(1) Dovozní odbytovou gescí se rozumí soustředěné provádění odbytu výrobků z dovozu, zpravidla hromadně nebo sériově vyráběných a určených pro širší okruh odběratelů, jedinou tuzemskou organizací (dovozním gestorem). Na hospodářských úsecích řízených v působnosti orgánů republik mohou být dovozní odbytové gesce zřízeny samostatně pro území každé republiky.

(2) Dovozní odbytová gesce se zpravidla vztahuje na všechny dovážené výrobky určeného druhu. Je-li to účelné, může se vztahovat pouze na výrobky dovážené z některých států, zejména u dovozů prováděných v rámci mezinárodní specializace a kooperace; její předmět může být vymezen i s ohledem na jiná důležitá hlediska. Cílem zřízení dovozní odbytové gesce je aktivně působit na účelnější vynakládání devizových prostředků a jejich úsporu a zabezpečit racionalizac odbytových cest.

(3) Dovozní gestor nakupuje všechny dovážené výrobky určeného druhu a z určených států od příslušných organizací zahraničního obchodu a dodává je tuzemským odběratelským organizacím. Vztahuje-li se dovozní odbytová gesce na dovozy z nesocialistických států, převádějí devizové krytí na dovozního gestora jednotliví odběratelé, nebude-li stanoven plánovaný dovozní limit dovoznímu gestorovi přímo.

(4) Veškeré požadavky na dovoz výrobků, u kterých je zřízena dovozní odbytová gesce (bez ohledu na to, zda se týká jen dovozu ze socialistických států nebo z nesocialistických států), se uplatňují u organizací zahraničního obchodu výhradně prostřednictvím dovozního gestora. K dovozům z nesocialistických států u výrobků, pro které je zřízena pouze dovozní odbytová gesce ze socialistických států, se gestor vyjadřuje, a to zejména z hlediska jejich možné zaměnitelnosti.

(5) O zřizování a zrušování dovozních odbytových gescí, jejich předmětu a rozsahu rozhodují a dovozní gestory určují ústřední orgány jim nadřízené a to po projednání s federálním ministerstvem zahraničního obchodu a hlavními odběratelskými ústředními orgány a se souhlasem Státní plánovací komise a plánovacích komisí republik. Podnět ke zřízení a zrušení dovozní odbytové gesce mohou dát všechny zainteresované ústřední orgány, popřípadě Státní banka československá.

(6) Zřízení a zrušení dovozních odbytových gescí oznámí ústřední orgány nadřízené dovoznímu gestoru Státní plánovací komisi, plánovacím komisím republik a dalším zainteresovaným ústředním orgánům.