Nařízení, kterým se upravují některé nároky pracujících důchodců národního pojištění

§ 1.

Úvodní ustanovení.

Splnění zvýšených úkolů pětiletého hospodářského plánu vyžaduje nových pracovníků. Úkolem tohoto nařízení je vytvořiti příznivější předpoklady pro získání důchodců do zaměstnání.

§ 2.

Trvání nároku na důchod.

(1) Starobním důchodcům, kterým vznikl nárok na důchod do 30. června 1951, nelze důchod odejmouti, ani když si vydělávají v zaměstnání více než polovinu průměrného ročního výdělku, z něhož byl důchod vyměřen.

(2) Nárok na invalidní důchod z národního pojištění nezanikne, ani když si důchodce vydělává v zaměstnání více než polovinu průměrného ročního výdělku, z něhož byl důchod vyměřen, leč by se zdravotní stav důchodce zlepšil tak, že už není invalidní.

(3) Vstoupí-li invalidní důchodce, který nemá nárok na starobní důchod, do zaměstnání po 60. roce věku, má se zpravidla za to, že v jeho zdravotním stavu nenastala změna.

§ 3.

Krácení důchodu.

(1) Má-li důchodce výdělek a přesahuje-li úhrn důchodu a výdělku po přepočtení na rok 48.000 Kčs, krátí se důchod o polovinu částky, o kterou úhrn převyšuje 48.000 Kčs, nejvýše však o polovinu výdělku.

(2) Dostává-li pracující vdova výchovné na jedno dítě zemřelého pojištěnce (důchodce), krátí se vdovský důchod jen o třetinu částky, o kterou úhrn převyšuje 48.000 Kčs, nejvýše však o třetinu výdělku; dostává-li výchovné na dvě děti, krátí se důchod o jednu šestinu částky, o kterou úhrn převyšuje 48.000 Kčs, nejvýše však o jednu šestinu výdělku; dostává-li výchovné na více dětí, vdovský důchod se vůbec nekrátí.

(3) Důchod nesmí v žádném případě po zkrácení klesnouti pod polovinu.

(4) Je-li pracující příjemce invalidního, starobního nebo vdovského důchodu starší 65 let nebo je-li zaměstnán v uhelných dolech pracemi pod zemí, důchod se nekrátí.

(5) Úrazové důchody se nekrátí.

§ 4.

Opětné vyměření důchodu.

Invalidnímu nebo starobnímu důchodci, který je zaměstnán alespoň po dobu 2 let po 31. prosinci 1950, může býti na jeho žádost vyměřen namísto dosavadního důchodu a zvyšovacích částek za dobu opětného zaměstnání nový důchod podle předpisů o národním pojištění platných v den skončení zaměstnání a z vyměřovacího základu stanoveného též podle výdělku z doby opětného zaměstnání.

§ 5.

Úprava zvyšovacích částek.

Zaměstnancům starším 60 let, kteří setrvají v zaměstnání, ačkoliv by jinak již měli nárok na starobní důchod, náleží za dobu zaměstnání po 30. červnu 1951 zvyšovací částky 4 % průměrného ročního výdělku.

§ 6.

Nemocenské.

(1) Invalidnímu nebo starobnímu důchodci, jehož zaměstnání trvalo nepřetržitě alespoň 3 měsíce před vznikem pracovní neschopnosti pro nemoc, náleží za podmínek zákona o národním pojištění nemocenské, nejdéle však po dobu 60 dnů. V témže kalendářním roce se však poskytuje nemocenské celkem nejvýše po dobu 60 dnů.

(2) Vznikla-li pracovní neschopnost pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, náleží důchodci uvedenému v odstavci 1 nemocenské podle předpisů platných pro zaměstnance, kteří nedostávají důchod.

(3) Zaměstnankyni, která dostává vdovský důchod, náleží nemocenské podle předpisů platných pro zaměstnance, kteří nedostávají důchod.

§ 7.

Odstraňování příkrostí.

Ministerstvo práce a sociální péče může činiti opatření k odstranění tvrdostí, které by se vyskytly při provádění tohoto nařízení.

§ 8.

Platnost pro zvláštní skupiny důchodců a příjemců odpočivných (zaopatřovacích) platů.

Ustanovení §§ 2 až 4, 6 a 7 tohoto nařízení platí

1. 1. též pro příjemce důchodů z národního pojištění, které byly k 31. březnu 1950 odpočivnými (zaopatřovacími) platy z veřejného pensijního zaopatření;
2. 2. obdobně pro příjemce odpočivných (zaopatřovacích) platů z veřejného pensijního zaopatření.

§ 9.

Všeobecné ustanovení.

Pokud se v tomto nařízení nestanoví jinak, platí pro pracující důchodce ustanovení zákona č. 99/1948 Sb., o národním pojištění, ve znění zákona č. 269/1949 Sb.

§ 10.

Závěrečné ustanovení.

Všechny předpisy, pokud odporují ustanovením tohoto nařízení, pozbývají platnosti dnem 30. června 1951.

§ 11.

Účinnost.