Vyhláška, kterou se stanoví analytické metody kontroly složení kosmetických prostředků

Do chromatografu se nastřikují 2 až 3 μl za podmínek uvedených v bodě 6.2.1.

Pro každou směs se vypočtou poměry ploch píků (methanol/ethanol) nebo (methanol/propan-2-ol). Sestrojí se kalibrační graf vynesením

1. na osu x: množství methanolu vzhledem k ethanolu nebo propan-2-olu v %
2. na osu y: poměr ploch píků (methanol/ethanol) nebo (methanol/ propan-2-ol).

Do chromatografu se nastřikují 2 až 3 μl za podmínek uvedených v bodě 6.2.2.

Pro každou směs se vypočtou poměry ploch píků (methanol/ethanol) nebo (methanol/propan-2-ol) a sestrojí se kalibrační graf vynesením

1. na osu x: množství methanolu vzhledem k ethanolu nebo propan-2-olu v %
2. na osu y: poměr ploch píků (methanol/ethanol) nebo (methanol/propan-2-ol).

Pro výrobky obsahující relativně asi 5 % (m/m) methanolu vzhledem k ethanolu nebo propan-2-olu nesmí rozdíl mezi výsledky dvou paralelních stanovení na stejném vzorku překročit absolutní hodnotu 0,25 %.

1. 1. ROZSAH A OBLAST POUŽITÍ

   Tato metoda popisuje kvalitativní stanovení a dva způsoby kvantitativního stanovení v závislosti na tom, zda jsou či nejsou přítomny donory formaldehydu. Je použitelná pro všechny kosmetické prostředky a skládá se ze tří částí:

   1. 1.1 Kvalitativní stanovení
   2. 1.2 Obecné kolorimetrické stanovení pomocí pentan-2,4-dionu (acetylaceton)

      Tato metoda se používá v případě, je-li použit formaldehyd samotný nebo s konzervanty, které nejsou donory formaldehydu.

      V opačném případě, a pokud výsledek přesáhne nejvyšší povolenou koncentraci, musí být použita následující metoda pro potvrzení.

   1. 1.3 Kvantitativní stanovení za přítomnosti donorů formaldehydu

      Při použití výše uvedené metody (1.2) se při derivatizaci donory formaldehydu štěpí, což vede k příliš vysokým výsledkům (vázaný formaldehyd a formaldehyd v polymerní formě). Nejdříve se oddělí volný formaldehyd (vázaný nebo v polymerní formě) kapalinovou chromatografií.

1. 2. DEFINICE

   Obsah volného formaldehydu ve vzorku stanovený touto metodou se vyjádří v hmotnostních procentech.

1. 3. KVALITATIVNÍ STANOVENÍ
   1. 3.1 Podstata metody

      Volný a vázaný formaldehyd dává v prostředí kyseliny sírové za přítomnosti Schiffova činidla zbarvení růžové nebo do lila.

   1. 3.2 POUŽITÉ CHEMIKÁLIE

      Všechny použité chemikálie musí být čistoty p.a. nebo vyšší a použije se demineralizovaná voda.

      1. 3.2.1 Fuchsin
      2. 3.2.2 Siřičitan sodný heptahydrát
      3. 3.2.3 Koncentrovaná kyselina chlorovodíková
      4. 3.2.4 Kyselina sírová, asi 1 mol/l
      5. 3.2.5 Schiffovo činidlo:

         Do kádinky se naváží 100 mg fuchsinu (3.2.1) a rozpustí se v 75 ml vody o teplotě 80 °C. Po ochlazení se přidá 2,5 g siřičitanu sodného heptahydrátu (3.2.2) a 1,5 ml kyseliny chlorovodíkové (3.2.3). Objem se doplní do 100 ml.

         Použitelnost do dvou týdnů.

   1. 3.3 Postup
      1. 3.3.1 Do kádinky na 10 ml se naváží 2 g vzorku.
      2. 3.3.2 Přidají se 2 kapky kyseliny sírové (3.2.4) a 2 ml Schiffova činidla (3.2.5). Toto činidlo musí být při použití naprosto bezbarvé.

         Obsah se protřepe a nechá stát 5 minut.

      1. 3.2.3 Objeví-li se do 5 minut růžové zbarvení nebo barva lila, je přítomen formaldehyd v množství vyšším než 0,01 % a musí být stanoven volný a vázaný formaldehyd podle bodu 4. a v případě potřeby podle bodu 5.

1. 4. OBECNÉ KOLORIMETRICKÉ STANOVENÍ FORMALDEHYDU POMOCÍ PENTAN-2,4-DIONU
   1. 4.1 Princip

      Formaldehyd reaguje s pentan-2,4-dionem v přítomnosti octanu amonného za tvorby 3,5-diacetyl-1,4-dihydrolutidinu. Ten se extrahuje butan-1-olem a absorbance extraktu se měří při 410 nm.

   1. 4.2 POUŽITÉ CHEMIKÁLIE

      Všechny použité chemikálie musí být čistoty p.a. nebo vyšší a použije se demineralizovaná voda.

      1. 4.2.1 Bezvodý octan amonný
      2. 4.2.2 Koncentrovaná kyselina octová,
      3. 4.2.3 Pentan-2,4-dion, čerstvě předestilovaný za sníženého tlaku 25 mm Hg při 25 °C – nesmí vykazovat žádnou absorpci při 410 nm
      4. 4.2.4 Butan-1-ol
      5. 4.2.5 Kyselina chlorovodíková, 1 mol/l
      6. 4.2.6 Kyselina chlorovodíková, asi 0,1 mol/l
      7. 4.2.7 Hydroxid sodný, 1 mol/l
      8. 4.2.8 Roztok škrobu, čerstvě připravený (1 g/50 ml vody) podle European Pharmacopoeia, 2. vydání 1980, část I-VI-1-1
      9. 4.2.9 37% až 40% (m/V) roztok formaldehydu
      10. 4.2.10 Odměrný roztok jodu, 0,05 mol/l
      11. 4.2.11 Odměrný roztok thiosíranu sodného, 0,1 mol/l
      12. 4.2.12 Činidlo obsahující pentan-2,4-dion:

          V odměrné baňce na 1000 ml se rozpustí:

          1. — 150 g octanu amonného (4.2.1),
          2. — 2 ml pentan-2,4-dionu (4.2.3),
          3. — 3 ml kyseliny octové (4.2.2).

          Doplní se na 1000 ml vodou (pH roztoku asi 6,4).

          Toto činidlo musí být připraveno čerstvě.

      1. 4.2.13 Činidlo (4.2.12) bez přídavku pentan-2,4-dionu
      2. 4.2.14 Standardní roztok formaldehydu: zásobní roztok

         5 g roztoku formaldehydu (4.2.9) se převede do odměrné baňky na 1000 ml a doplní se vodou na 1000 ml.

         Koncentrace tohoto roztoku se stanoví takto:

         Odebere se 10,00 ml; přidá se 25,00 ml odměrného roztoku jodu (4.2.10) a 10,00 ml roztoku hydroxidu sodného (4.2.7).

         Nechá se stát 5 minut.

         Okyselí se 11,00 ml HCl (4.2.5) a přebytek jodu se titruje odměrným roztokem thiosíranu sodného (4.2.11), jako indikátor se použije roztok škrobu (4.2.8).

         Spotřeba 1 ml 0,05 mol/l odměrného roztoku jodu (4.2.10) odpovídá 1,5 mg formaldehydu.

      1. 4.2.15 Standardní roztok formaldehydu: zředěný roztok

         Zásobní roztok formaldehydu se zředí vodou nejprve v poměru 1/20 a poté v poměru 1/100. 1 ml výsledného roztoku obsahuje asi 1 μg formaldehydu.

         Přesný obsah se vypočte.

   1. 4.3 Přístroje a pomůcky
      1. 4.3.1 Obvyklé laboratorní vybavení
      2. 4.3.2 Filtr pro separaci fází, Whatman 1 PS (nebo ekvivalentní)
      3. 4.3.3 Odstředivka
      4. 4.3.4 Vodní lázeň nastavená na teplotu 60 °C
      5. 4.3.5 Spektrofotometr
      6. 4.3.6 Skleněné kyvety s délkou optické dráhy 1 cm
   1. 4.4 Postup
      1. 4.4.1 Roztok vzorku

         Do odměrné baňky na 100 ml se s přesností na 0,001 g naváží množství zkušebního vzorku (v g) odpovídající očekávanému obsahu formaldehydu asi 150 μg. Doplní se po rysku vodou a zamíchá se (roztok S). (Je nutno ověřit, zda je hodnota pH asi 6; v opačném případě se přidá roztok kyseliny chlorovodíkové (4.2.6).)

         Do Erlenmeyerovy baňky na 50 ml se odměří

         1. — 10,00 ml roztoku S,
         2. — 5,00 ml činidla obsahujícího pentan-2,4-dion (4.2.12),
         3. — doplní se demineralizovanou vodou na konečný objem 30 ml.
      1. 4.4.2 Standardní roztok

         Možný rušivý vliv základního zbarvení zkušebního vzorku se odstraní použitím tohoto referenčního roztoku:

         Do Erlenmeyerovy baňky na 50 ml se přidá

         1. — 10,00 ml roztoku S,
         2. — 5,00 ml činidla (4.2.13),
         3. — demineralizovaná voda na konečný objem 30 ml.
      1. 4.4.3 Roztok pro slepý pokus

         Do Erlenmeyerovy baňky na 50 ml se přidá:

         1. — 5,00 ml činidla obsahujícího pentan-2,4-dion (4.2.12),
         2. — demineralizovaná voda na konečný objem 30 ml.
      1. 4.4.4 Stanovení
         1. 4.4.4.1 Směsi připravené podle bodů 4.4.1, 4.4.2 a 4.4.3 se protřepou. Erlenmeyerovy baňky se přesně na 10 minut vloží do vodní lázně vyhřáté na 60 °C. Nechají se vychladnout 2 minuty v lázni s ledovou vodou.
         2. 4.4.4.2 Obsah se převede do dělicí nálevky na 50 ml obsahující 10,00 ml butan-1-olu (4.2.4). Každá baňka se vypláchne 3 až 5 ml vody. Směs se přesně 30 sekund důkladně třepe. Fáze se nechají oddělit.
         3. 4.4.4.3 Obsah se přefiltruje do měřicích kyvet (4.3.2) přes filtr pro separaci fází. Fáze lze rovněž odstředit (při 3000 ot./min po dobu 5 minut).
         4. 4.4.4.4 Při 410 nm se změří absorbance (A₁) extraktu roztoku vzorku (4.4.1) proti extraktu standardního roztoku (4.4.2).
         5. 4.4.4.5 Obdobně se změří absorbance (A₂) extraktu roztoku slepého pokusu (4.4.3) proti butan-1-olu.
      2. Poznámka: Všechny tyto operace musí být provedeny do 25 minut od okamžiku, kdy byly Erlenmeyerovy baňky vloženy do lázně vyhřáté na 60 °C.
      1. 4.4.5 Kalibrační křivka
         1. 4.4.5.1 Do Erlenmeyerovy baňky na 50 ml se přidá:
            1. — 5,00 ml zředěného standardního roztoku podle bodu 4.2.15,
            2. — 5,00 ml činidla obsahujícího pentan-2,4-dion (4.2.12),
            3. — demineralizovaná voda na celkový objem 30 ml.
         1. 4.4.5.2 Postupuje se tak, jak je popsáno v bodě 4.4.4, a měří se absorbance proti butan-1-olu (4.2.4).
         2. 4.4.5.3 Postup se opakuje s 10, 15, 20 a 25 ml zředěného standardního roztoku (4.2.15).
         3. 4.4.5.4 Nulová hodnota (odpovídající zabarvení reakčních činidel) se získá postupem podle bodu 4.4.4.5.
         4. 4.4.5.5 Po odečtení nulové hodnoty od každé hodnoty absorbance získané podle bodů 4.4.5.1 a 4.4.5.3 se sestrojí kalibrační křivka. Beerův zákon platí až do 30 μg formaldehydu.
   1. 4.5 Výpočty
      1. 4.5.1 Od hodnoty A₁ se odečte hodnota A₂ a z kalibrační křivky (4.4.5.5) se odečte množství C formaldehydu v roztoku vzorku (4.4.1) v μg.
      2. 4.5.2 Obsah formaldehydu ve vzorku (% m/m) se vypočte pomocí vzorce:
         1. kde
            1. m = je hmotnost zkušebního vzorku v g.
   1. 4.6 Opakovatelnost

      Pro výrobky obsahující asi 0,2 % (m/m) formaldehydu nesmí rozdíl mezi výsledky dvou paralelních stanovení na stejném vzorku překročit absolutní hodnotu 0,005 % pro kolorimetrickou metodu s pentan-2,4-dionem.

      Vede-li kolorimetrické stanovení volného formaldehydu k výsledkům vyšším než je nejvyšší přípustná koncentrace podle vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 26/2001 Sb., o hygienických požadavcích na kosmetické prostředky, o náležitostech žádosti o neuvedení ingredience na obalu kosmetického prostředku a o požadavcích na vzdělání a praxi fyzické osoby odpovědné za výrobu kosmetického prostředku a hodnocení bezpečnosti kosmetického prostředku pro zdraví fyzických osob (o kosmetických prostředcích), tj.

      1. a) 0,05 % až 0,2 % ve výrobku, u něhož není obsah formaldehydu uveden na etiketě,
      2. b) více než 0,2 % ve výrobku s uvedením obsahu formaldehydu, nebo bez něho,
      3. musí být použito postupu podle bodu 5.

1. 5. KVANTITATIVNÍ STANOVENÍ ZA PŘÍTOMNOSTI DONORŮ FORMALDEHYDU
   1. 5.1 Princip

      Oddělený formaldehyd se převede na žlutý derivát lutidinu reakcí s pentan-2,4-dionem v reaktoru za kolonou a absorbance vzniklého derivátu se měří při 420 nm.

   1. 5.2 POUŽITÉ CHEMIKÁLIE

      Všechny použité chemikálie musí být čistoty p.a. nebo vyšší

      1. 5.2.1 Voda čistoty pro HPLC nebo voda ekvivalentní kvality
      2. 5.2.2 Bezvodý octan amonný
      3. 5.2.3 Koncentrovaná kyselina octová
      4. 5.2.4 Pentan-2,4-dion (uchovává se při 4 °C)
      5. 5.2.5 Bezvodý hydrogenfosforečnan sodný
      6. 5.2.6 Kyselina trihydrogenfosforečná, 85%
      7. 5.2.7 Methanol čistoty pro HPLC
      8. 5.2.8 Dichlormethan
      9. 5.2.9 Formaldehyd, 37% až 40% (m/V)
      10. 5.2.10 Hydroxid sodný, 1 mol/l
      11. 5.2.11 Kyselina chlorovodíková, 1 mol/l
      12. 5.2.12 Kyselina chlorovodíková, 0,002 mol/l
      13. 5.2.13 Roztok škrobu čerstvě připravený podle European Pharmacopoeia (viz 4.2.8)
      14. 5.2.14 Odměrný roztok jodu, 0,05 mol/l
      15. 5.2.15 Odměrný roztok thiosíranu sodného, 0,1 mol/l
      16. 5.2.16 Mobilní fáze:

          Vodný roztok hydrogenfosforečnanu sodného (5.2.5), 0,006 mol/l, upravený na pH 2,1 kyselinou trihydrogenfosforečnou (5.2.6)

      1. 5.2.17 Činidlo do reaktoru za kolonou:

         V odměrné baňce na 1000 ml se rozpustí:

         1. — 62,5 g octanu amonného (5.2.2),
         2. — 7,5 ml kyseliny octové (5.2.3),
         3. — 5 ml pentan-2,4-dionu (5.2.4).

         Objem se doplní po rysku vodou (5.2.1).

         Roztok se uchovává ve tmě.

         Skladovatelnost: nejvýše tři dny při 25 °C.

         Barva roztoku by se neměla měnit.

      1. 5.2.18 Standardní roztok formaldehydu: zásobní roztok

         10 g roztoku formaldehydu (5.2.9) se převede do odměrné baňky na 1000 ml a doplní se vodou na 1000 ml.

         Koncentrace tohoto roztoku se stanoví takto:

         Odebere se 5,00 ml; přidá se 25,00 ml odměrného roztoku jodu (5.2.14) a 10,00 ml roztoku hydroxidu sodného (5.2.10).

         Nechá se stát 5 minut.

         Okyselí se 11,00 ml HCl (5.2.11) a přebytek jodu se titruje odměrným roztokem thiosíranu sodného (5.2.15), jako indikátor se použije roztok škrobu (5.2.13).

         Spotřeba 1 ml odměrného roztoku jodu (5.2.14) odpovídá 1,5 mg formaldehydu.

      1. 5.2.19 Standardní roztok formaldehydu: zředěný roztok

         Zásobní roztok formaldehydu se zředí v poměru 1/100 mobilní fází (5.2.16). 1 ml výsledného roztoku obsahuje asi 37 μg formaldehydu. Přesný obsah se vypočte.

   1. 5.3 Přístroje a pomůcky
      1. 5.3.1 Obvyklé laboratorní vybavení
      2. 5.3.2 Bezpulzní čerpadlo pro HPLC
      3. 5.3.3 Nízkotlaké bezpulzní čerpadlo pro činidlo (případně druhé čerpadlo pro HPLC)
      4. 5.3.4 Nastřikovací ventil se smyčkou o objemu 10 μl
      5. 5.3.5 Reaktor za kolonou obsahující následující prvky:
         1. + jednolitrová tříhrdlá baňka,
         2. + jednolitrové topné hnízdo,
         3. + dvě kolony Vigreux o minimálně 10 patrech, vzduchem chlazené,
         4. + trubice z nerezové oceli (sloužící jako výměník tepla) 1,6 mm, vnitřní průměr 0,23 mm, délka 400 mm,
         5. + teflonová trubice 1,6 mm, vnitřní průměr 0,23 mm, délka 5 m (francouzské pletivo – viz příloha 1),
         6. + jeden díl ve tvaru T bez mrtvého objemu (Valco nebo ekvivalentní),
         7. + tři spojky bez mrtvého objemu,

         nebo: jeden modul za kolonou Applied Biosystems PCRS 520 nebo ekvivalentní s reaktorem o objemu 1 ml.

      1. 5.3.6 Membránový filtr, velikost pórů 0,45 μm
      2. 5.3.7 Patrona SEP-PAK® C₁₈ nebo ekvivalentní
      3. 5.3.8 Hotové kolony:
         1. — Bischoff Hypersil RP 18 (typ NC číslo C 25.46 1805), (5 μm, délka 250 mm, vnitřní průměr 4,6 mm),
         2. — nebo DuPont, Zorbax ODS (5 μm, délka 250 mm, vnitřní průměr 4,6 mm),
         3. — nebo Phase SEP, spherisorb ODS 2 (5 μm, délka 250 mm, vnitřní průměr 4,6 mm).
      1. 5.3.9 Předkolona

         Bischoff K₁ hypersil RP 18 (typ K1 G 6301 1805) (5 μm, délka 10 mm) nebo ekvivalentní.

      1. 5.3.10 Kolona a předkolona se spojí systémem Ecotube (typ A 15020508 Bischoff) nebo ekvivalentním.
      2. 5.3.11 Aparatura (5.3.3) se sestaví podle blokového schématu v příloze 2.

         Spoje za nastřikovacím ventilem musí být co nejkratší. V tomto případě má trubka z nerezové oceli mezi výstupem z reaktoru a vstupem do detektoru ochladit směs před detekcí; teplota detektoru není známa, ale je konstantní.

      1. 5.3.12 Detektor pro viditelnou a UV oblast
      2. 5.3.13 Zapisovač
      3. 5.3.14 Odstředivka
      4. 5.3.15 Ultrazvuková lázeň
      5. 5.3.16 Vibrační míchadlo (Vortex nebo ekvivalentní)
   1. 5.4 Postup
      1. 5.4.1 Kalibrační křivka

         Sestrojí se vynesením výšek píků jako funkce koncentrace zředěných formaldehydových kalibračních roztoků.

         Kalibrační roztoky se připraví zředěním standardního roztoku formaldehydu (5.2.19) mobilní fází (5.2.16):

         1. — 1,00 ml roztoku (5.2.19) se zředí na 20,00 ml (asi 185 μg/100 ml)
         2. — 2,00 ml roztoku (5.2.19) se zředí na 20,00 ml (asi 370 μg/100 ml)
         3. — 5,00 ml roztoku (5.2.19) se zředí na 25,00 ml (asi 740 μg/100 ml)
         4. — 5,00 ml roztoku (5.2.19) se zředí na 20,00 ml (asi 925 μg/100 ml).

         Kalibrační roztoky se ponechají asi jednu hodinu stát při pokojové teplotě a musí být čerstvě připraveny. Kalibrační křivka je lineární pro koncentrace od 1,00 do 15,00 μg/ml.

      1. 5.4.2 Příprava vzorků
         1. 5.4.2.1 Emulze (krémy, make-up, oční stíny)

            Do odměrné baňky na 100 ml s uzávěrem se s přesností na 0,001 g naváží zkušební vzorek (m gramů) odpovídající očekávanému obsahu 100 μg formaldehydu. Přidá se přesně 20,00 ml dichlormethanu (5.2.8) a 20,00 ml kyseliny chlorovodíkové (5.2.12). Promíchá se pomocí vibračního míchadla (5.3.16) a v ultrazvukové lázni (5.3.15). Fáze se oddělí odstředěním (2 minuty při 3000 g). Mezitím se promyje patrona (5.3.7) 2 ml methanolu (5.2.7) a kondicionuje se 5 ml vody (5.2.1). Kondicionovanou patronou se nechají protéci 4 ml vodné fáze extraktu, první dva mililitry se odstraní a následující podíl se zachytí.

         1. 5.4.2.2 Pleťové lotiony, šampony

            Do odměrné baňky na 100 ml s uzávěrem se s přesností na 0,001 g naváží zkušební vzorek (m gramů) odpovídající očekávanému obsahu 500 μg formaldehydu.

            Doplní se po rysku mobilní fází (5.2.16).

            Roztok se zfiltruje přes filtr (5.3.6) a nastříkne, nebo se nechá protéci patronou předem kondicionovanou podle bodu 5.4.2.1. Všechny roztoky musí být nastříknuty ihned po přípravě.

      1. 5.4.3 Chromatografické podmínky
         1. — Průtok mobilní fáze: 1,0 ml/min,
         2. — Průtok činidla: 0,5 ml/min,
         3. — Celkový průtok na výstupu z detektoru: 1,5 ml/min,
         4. — Objem nástřiku: 10 μl,
         5. — Eluční teplota: u obtížných separací se kolona ponoří do ledové lázně a vyčká se do ustálení teploty (15 až 20 minut),
         6. — Teplota reakce za kolonou: 100 °C,
         7. — Detekce: při 420 nm.
   2. Poznámka: Celý chromatografický systém a systém za kolonou je nutno po použití propláchnout vodou (5.2.1). Nepoužije-li se systém do dvou dnů, musí po tomto proplachu následovat ještě propláchnutí methanolem (5.2.7). Před novým kondicionováním se systémem nechá protéci voda, aby se zabránilo rekrystalizaci.
   1. 5.5 Výpočet

      Emulze: (5.4.2.1):

      Obsah formaldehydu v % (m/m):

      Pleťové lotiony a šampony:

      V tomto případě platí vzorec:

      1. kde
         1. m = hmotnost analyzovaného vzorku v g (5.4.2.1),
         2. C = koncentrace formaldehydu v μg/100 ml odečtená z kalibrační křivky (5.4.1).
   1. 5.6 Opakovatelnost

      Pro výrobky obsahující asi 0,05 % (m/m) formaldehydu nesmí rozdíl mezi výsledky dvou paralelních stanovení na stejném vzorku překročit absolutní hodnotu 0,001 %.

      Pro výrobky obsahující asi 0,2 % (m/m) formaldehydu nesmí rozdíl mezi výsledky dvou paralelních stanovení na stejném vzorku překročit absolutní hodnotu 0,005 %.

Příloha 1

POKYNY PRO ZHOTOVENÍ „FRANCOUZSKÉHO PLETIVA“

NEZBYTNÉ PŘÍSLUŠENSTVÍ

1. — Dřevěná navíjecí cívka:

   vnější průměr 5 cm s otvorem o průměru 1,5 cm uprostřed. Cívka se opatří čtyřmi ocelovými hřebíky (podle obrázků 7 a 8). Vzdálenost mezi dvěma hřebíky musí být 1,8 cm a musí být ve vzdálenosti 0,5 cm od středového otvoru;

1. — jedna pevná zahnutá jehla (háček) k protahování teflonové kapiláry;
2. — 5 m teflonové kapiláry o průměru 1,6 mm, vnitřního průměru 0,3 mm.

POSTUP:

Před zhotovením „francouzského pletiva“ musí být teflonová kapilára protažena středovým otvorem od horního konce cívky k dolnímu konci (asi 10 cm kapiláry se nechá vyčnívat z dolního konce cívky, což umožní protáhnout řetízek během pletení); poté se kapilára ovine kolem čtyř hřebíků, jak je znázorněno na obrázku 9.

Horní a dolní část pletiva bude chráněna kovovými kroužky a stahovacími šrouby; při utahování je třeba dbát na to, aby se teflon nepoškodil. Kapilára se podruhé ovine kolem každého hřebíku a následujícím způsobem se vytvoří „steh“:

1. — spodní část kapiláry se háčkem přetáhne přes horní část kapiláry (obrázek 10). Toto se postupně opakuje u každého hřebíku (1, 2, 3 a 4 proti směru hodinových ručiček), dokud se nezhotoví 5 m nebo požadovaná délka pletiva.

Je nutno ponechat asi 10 cm kapiláry k uzavření řetízku. Kapilára se provlékne každou ze čtyř smyček a lehce se utáhne tak, aby se řetízek uzavřel.

Poznámka: Francouzské pletivo pro reaktory za kolonou je komerčně dostupné (Supelco).

Obrázek 7

Schématické vyobrazení cívky

Obrázek 8

Obrázek 9

První řada

Obrázek 10

Druhá řada

„Steh“ se vytvoří tak, že se spodní kapilára (znázorněná plnou čarou) přetáhne přes druhou kapiláru (znázorněná čárkovaně)

Obrázek 11

1. 1. ROZSAH A OBLAST POUŽITÍ

   V této metodě je popsáno kvantitativní stanovení dichlormethanu (methylenchloridu) a 1,1,1-trichlorethanu (methylchloroformu) ve všech kosmetických prostředcích, které by mohly obsahovat tato rozpouštědla.

1. 2. DEFINICE

   Obsah dichlormethanu a 1,1,1-trichlorethanu ve vzorku stanovený touto metodou se vyjádří v hmotnostních procentech.

1. 3. PRINCIP

   Tato metoda využívá plynové chromatografie s chloroformem jako vnitřním standardem.

1. 4. POUŽITÉ CHEMIKÁLIE

   Všechny použité chemikálie musí být čistoty p.a. nebo vyšší

   1. 4.1 Chloroform (CHCl₃)
   2. 4.2 Tetrachlormethan (CCl₄)
   3. 4.3 Dichlormethan (CH₂Cl₂)
   4. 4.4 1,1,1-Trichlorethan (CH₃CCl₃)
   5. 4.5 Aceton
   6. 4.6 Dusík

1. 5. PŘÍSTROJE A POMŮCKY
   1. 5.1 Obvyklé laboratorní zařízení
   2. 5.2 Plynový chromatograf vybavený tepelně vodivostním detektorem.
   3. 5.3 Láhev na převedení vzorku na 50 až 100 ml (viz kapitola „Příprava vzorků v laboratoři“)
   4. 5.4 Tlaková injekční stříkačka, na 25 nebo 50 μl (viz kapitola „Příprava vzorků v laboratoři“)

1. 6. POSTUP
   1. 6.1 Vzorek bez přetlaku: vzorek se přesně naváží do Erlenmeyerovy baňky se zátkou. Přidá se přesně zvážené množství chloroformu (4.1) jako vnitřní standard, odpovídající předpokládanému množství dichlormethanu a 1,1,1-trichlorethanu obsaženému ve vzorku. Důkladně se promíchá.
   2. 6.2 Vzorek v obalu na aerosoly: Použije se postup odběru vzorků, popsaný v kapitole „Příprava vzorků v laboratoři“, avšak s následujícími úpravami:
      1. 6.2.1 Po převedení vzorku do lahve (5.3) se dále do lahve přidá jako vnitřní standard objem chloroformu (4.1), odpovídající předpokládanému množství dichlormethanu a/nebo 1,1,1-trichlorethanu obsaženému ve vzorku. Důkladně se promíchá. Mrtvý objem ventilu se vypláchne 0,5 ml tetrachlormethanu (4.2). Po vysušení se z rozdílu přesně stanoví přidaná hmotnost vnitřního standardu.
      2. 6.2.2 Po naplnění stříkačky vzorkem by se měla špička stříkačky vypláchnout dusíkem (4.6), aby v ní nezůstal před vstříknutím do chromatografu žádný zbytek vzorku.
      3. 6.2.3 Po odebrání každého vzorku by se měl povrch ventilu a spojky několikrát opláchnut acetonem (4.5) (v případě potřeby se použije injekční stříkačka) a poté důkladně vysušit dusíkem (4.6).
      4. 6.2.4 Při každé analýze se pro měření použijí dvě různé lahve pro převádění vzorku a pro každou láhev se provede pět měření.

1. 7. CHROMATOGRAFICKÉ PODMÍNKY
   1. 7.1 Předkolona

      Příloha 2

      Materiál kolony:	nerezová ocel.
      Délka:	300 mm.
      Průměr:	3 nebo 6 mm.
      Náplň:	stejný materiál jako u analytické kolony.

   1. 7.2 Kolona

      Stacionární fáze je připravena z Hallcomidu M 18 na chromosorbu. Kolona musí poskytovat rozlišení „R“ rovné nebo lepší než 1,5, kde:

      1. kde:

         Příloha 2

         r1 a r2 =	retenční časy dvou píků (v min.),
         W1 a W2 -	šířky píkůu v polovině výšky píků(v mm),
         d' =	rychlost posuvu papíru (v mm/min.).

   1. 7.3 Jako příklady jsou uvedeny kolony, které poskytují hledané výsledky:

      Příloha 2

      Kolona	I	II
      Materiál kolony:	nerezová ocel	nerezová ocel
      Délka:	350 cm	400 cm
      Průměr:	3 mm	6 mm
      Náplň:
      chromosorb:	WAW	WAW-DMCS-HP
      zrnitost:	100 až 120 mesh	60 až 80 mesh
      Stacionární fáze:	Hallcomid M 18, 10 %	Hallcomid M 18, 20%

      Teplotní podmínky se mohou měnit v závislosti na přístroji. V příkladech byly nastaveny takto:

      Příloha 2

      Kolona	I	II
      Teploty:
      kolona:	65 °C	75 °C
      nástřik:	150 °C	125 °C
      detektor:	150 °C	200 °C
      Nosný plyn:
      průtok helia:	45 ml/min	60 ml/min
      vstupní tlak:	2,5 bar	2,0 bar
      Nástřik:	15 μl	15 μl

1. 8. SMĚS PRO STANOVENÍ FAKTORŮ ODEZVY

   Do Erlenmeyerovy baňky se zátkou se přesně naváží směs:

   1. Dichlormethan (4.3), 30% (m/m),
   2. 1,1,1-trichlorethan (4.4), 35% (m/m),
   3. Chloroform (4.1), 35% (m/m).

1. 9. VÝPOČTY
   1. 9.1 Výpočet koeficientu úměrnosti látky „p“ vzhledem k látce „a“ vybrané jako vnitřní standard

      Označí-li se první látka jako „p“, tak je

      Příloha 2

      kp =	její koeficient úměrnosti,
      mp =	její hmotnost ve směsi,
      Ap =	její plocha píku.

      Označí-li se druhá látka jako „a“, tak je

      1. k_a = její koeficient úměrnosti (=1),
      2. M_a = její hmotnost ve směsi,
      3. A_a = její plocha píku,
      1. potom

      Byly získány například následující koeficienty úměrnosti (pro chloroform: k = 1):

      Příloha 2

      Dichlormethan:	k1 = 0,78 ± 0,03
      1,1,1-trichlorethan:	k2 = 1,00 ± 0,03

   1. 9.2 Výpočet % (m/m) dichlormethanu a 1,1,1-trichlorethanu přítomného ve vzorku, který má být analyzován
      1. Označí-li se:

         Příloha 2

         ma =	hmotnost použitého chloroformu (v g),
         Ms =	hmotnost vzorku k analýze (v g),
         Aa =	plocha píku chloroformu,
         A1 =	plocha píku dichlormethanu,
         A2 =	plocha píku 1,1,1 -trichlorethanu,

      1. potom

1. 10. OPAKOVATELNOST

   Pro výrobky obsahující asi 25 % (m/m) dichlormethanu a 1,1,1-trichlorethanu nesmí rozdíl mezi výsledky dvou paralelních stanovení na stejném vzorku překročit absolutní hodnotu 2,5 %.

1. 1. ROZSAH A OBLAST POUŽITÍ

   Tato metoda popisuje kvalitativní a kvantitativní stanovení chinolin-8-olu a jeho sulfátu.

1. 2. DEFINICE

   Obsah chinolin-8-olu a bis(chinolin-8-ol)-sulfátu ve vzorku stanovený touto metodou se vyjádří v hmotnostních procentech chinolin-8-olu.

1. 3. PRINCIP
   1. 3.1 Kvalitativní stanovení

      Ke kvalitativnímu stanovení se využívá chromatografie na tenké vrstvě.

   1. 3.2 Kvantitativní stanovení

      Kvantitativní stanovení se provede pomocí spektrofotometrie komplexu vzniklého reakcí s Fehlingovým roztokem při 410 nm.

1. 4. POUŽITÉ CHEMIKÁLIE

   Všechny použité chemikálie musí být čistoty p.a. nebo vyšší

   1. 4.1 Chinolin-8-ol
   2. 4.2 Benzen. Vzhledem k jeho toxicitě je třeba s benzenem pracovat opatrně.
   3. 4.3 Chloroform
   4. 4.4 Vodný roztok hydroxidu sodného, 50% roztok (m/m)
   5. 4.5 Síran měďnatý pentahydrát
   6. 4.6 Vinan draselno-sodný
   7. 4.7 Kyselina chlorovodíková, 1M
   8. 4.8 Kyselina sírová, 0,5M
   9. 4.9 Roztok hydroxidu sodného, 1M.
   10. 4.10 Ethanol
   11. 4.11 Butan-1-ol
   12. 4.12 Ledová kyselina octová
   13. 4.13 Kyselina chlorovodíková, 0,1M
   14. 4.14 „Celit 545“ nebo ekvivalent
   15. 4.15 Standardní roztoky
       1. 4.15.1 Do odměrné baňky na 100 ml se naváží 100 mg chinolin-8-olu (4.1). Rozpustí se v malém množství kyseliny sírové (4.8). Doplní se kyselinou sírovou (4.8) po rysku.
       2. 4.15.2 Do odměrné baňky na 100 ml se naváží 100 mg chinolin-8-olu. Rozpustí se v ethanolu (4.10). Doplní se po rysku ethanolem (4.10) a promíchá.
   1. 4.16 Fehlingův roztok

      Roztok A

      Do odměrné baňky na 100 ml se naváží 7 g síranu měďnatého pentahydrátu (4.5). Rozpustí se v malém množství vody. Doplní se po rysku vodou a promíchá.

      Roztok B

      Do odměrné baňky na 100 ml se naváží 35 g vinanu draselného-sodného (4.6). Rozpustí se v 50 ml vody. Přidá se 20 ml hydroxidu sodného (4.4). Doplní se po rysku vodou a promíchá. Bezprostředně před použitím se do odměrné baňky na 100 ml odpipetuje 10 ml roztoku A a 10 ml roztoku B. Doplní se po rysku a promíchá.

   1. 4.17 Vyvíjecí rozpouštědla pro chromatografii na tenké vrstvě
      1. I: Butan-1-ol (4.11)/kyselina octová (4.12)/voda (80:20:20, V/V/V).
      2. II: Chloroform (4.13)/kyselina octová (4.12) (95:5, V/V).
   1. 4.18 2,6-dichlor-4-(chlorimino)cyklohexa-2,5-dienon, 1% (m/V) roztok v ethanolu (4.10)
   2. 4.19 Uhličitan sodný, 1% (m/V) roztok ve vodě
   3. 4.20 Ethanol (4.10), 30% (V/V) roztok ve vodě
   4. 4.21 Dinatrium-dihydrogen-ethylendiamintetraacetát, 5% (m/V) roztok ve vodě
   5. 4.22 Tlumivý roztok, pH 7

      Do odměrné baňky na 1 litr se naváží 27 g bezvodého dihydrogenfosforečnanu draselného a 70 g hydrogenfosforečnanu didraselného trihydrátu. Doplní se vodou po rysku.

   1. 4.23 Hotové desky pro chromatografii na tenké vrstvě

      Hotové desky pro chromatografii na tenké vrstvě o tloušťce 0,25 mm (např. Merck Kieselgel 60 nebo ekvivalentní). Před použitím se deska postříká 10 ml činidla (4.21) a usuší se při 80 °C.

1. 5. PŘÍSTROJE A POMŮCKY
   1. 5.1 Baňka se zábrusem na 100 ml s kulatým dnem
   2. 5.2 Odměrné baňky
   3. 5.3 Dělené pipety na 10 a 5 ml
   4. 5.4 Nedělené pipety na 20, 15, 10 a 5 ml
   5. 5.5 Dělicí nálevky na 100, 50 a 25 ml
   6. 5.6 Skládaný papírový filtr, průměr 90 mm
   7. 5.7 Rotační odparka
   8. 5.8 Zpětný chladič se zábrusem
   9. 5.9 Spektrofotometr
   10. 5.10 Kyvety s optickou dráhou o délce 10 mm
   11. 5.11 Míchačka s vyhříváním
   12. 5.12 Skleněná chromatografická kolona o těchto rozměrech: 160 mm dlouhá s průměrem 8 mm, na spodním, zúženém konci se zátkou ze skelné vaty, a s nástavcem pro aplikaci tlaku na horním konci.

1. 6. POSTUP
   1. 6.1 Kvalitativní stanovení
      1. 6.1.1 Kapalné vzorky
         1. 6.1.1.1 U části testovaného vzorku se upraví pH na 7,5 a 10 μl se nanese na startovací linii předem upravené silikagelové desky pro chromatografii na tenké vrstvě (4.23).
         2. 6.1.1.2 Do dvou dalších bodů startovací linie se nanese 10 a 30 μl standardního roztoku (4.15.2), poté se chromatogram vyvíjí v jednom z vyvíjecích rozpouštědel (4.17).
         3. 6.1.1.3 Když čelo postoupí o 150 mm, deska se suší při 110 °C (15 minut). Pod UV lampou (366 nm) skvrny chinolin-8-olu žlutě fluoreskují.
         4. 6.1.1.4 Deska se postříká roztokem uhličitanu sodného (4.19). Usuší se a postříká se roztokem 2,6-dichlor-4-(chlorimino)cyklohexa-2,5-dienonu (4.18). Skvrny chinolin-8-olu se zbarví modře.
      1. 6.1.2 Pevné vzorky nebo krémy
         1. 6.1.2.1 1 g vzorku se rozptýlí v 5 ml tlumivýho roztoku (4.22). Potom se pomocí 10 ml chloroformu (4.3) převede do dělicí nálevky a protřepe se. Po oddělení vrstvy chloroformu se vodná vrstva ještě dvakrát extrahuje 10 ml chloroformu (4.3). Spojené a přefiltrované chloroformové extrakty se v baňce s kulatým dnem na 100 ml (5.1) odpaří téměř do sucha na rotační odparce (5.7). Odparek se rozpustí ve 2 ml chloroformu (4.3) a 10 a 30 μl získaného roztoku se nanese na silikagelovou desku pro chromatografii na tenké vrstvě (4.23) podle postupu popsaného v bodě 6.1.1.1 a dále.
         2. 6.1.2.2 Na desku se nanese 10 a 30 μl standardního roztoku (4.15.2) a pokračuje se podle postupu popsaného v bodech 6.1.1.2 až 6.1.1.4.
   1. 6.2 Kvantitativní stanovení
      1. 6.2.1 Kapalné vzorky
         1. 6.2.1.1 Do baňky s kulatým dnem se naváží 5 g vzorku. Přidá se 1 ml roztoku kyseliny sírové (4.8) a směs se odpaří téměř do sucha za sníženého tlaku při teplotě 50 °C.
         2. 6.2.1.2 Tento zbytek se rozpustí ve 20 ml teplé vody. Převede se do odměrné baňky na 100 ml. Vypláchne se třikrát 20 ml vody. Doplní se na 100 ml vodou a promíchá.
         3. 6.2.1.3 5 ml tohoto roztoku se odpipetuje do dělicí nálevky na 50 ml (5.5). Přidá se 10 ml Fehlingova roztoku (4.16). Měďnatý komplex chinolin-8-olu se třikrát extrahuje 8 ml chloroformu (4.3).
         4. 6.2.1.4 Chloroformové vrstvy se zfiltrují a shromáždí v odměrné baňce na 25 ml (5.2). Doplní se po rysku chloroformem (4.3) a protřepou se. Absorbance žlutého roztoku se měří při 410 nm proti chloroformu.
      1. 6.2.2 Pevné vzorky a krémy
         1. 6.2.2.1 Do baňky na 100 ml s kulatým dnem (5.1) se naváží 0,500 g vzorku. Přidá se 30 ml benzenu (4.2) a 20 ml kyseliny chlorovodíkové (4.7). Roztok se za míchání 30 minut vaří pod zpětným chladičem.
         2. 6.2.2.2 Obsah se převede do dělicí nálevky na 100 ml (5.5). Vypláchne se 5 ml 1 mol/l HCl (4.7). Vodná fáze se převede do baňky s kulatým dnem (5.1), benzenová fáze se promyje 5 ml kyseliny chlorovodíkové (4.7).
         3. 6.2.2.3 V případě emulzí, které brání dalšímu postupu, se smísí 0,500 g vzorku s 2 g Celitu 545 (4.14), čímž vznikne sypký prášek. Směs se v malých dávkách převede do skleněné chromatografické kolony (5.12).

            Po každém přídavku se náplň kolony stlačí. Jakmile se celý vzorek převede do kolony, eluuje se kyselinou chlorovodíkovou (4.13) takovým způsobem, aby se získalo 10 ml eluátu asi za 10 minut (pokud je to nutné, eluce může probíhat za mírného přetlaku dusíku). Během eluce je třeba zajistit, aby nad vrstvou náplně kolony bylo stále trochu kyseliny chlorovodíkové. Prvních 10 ml eluátu se podrobí dalšímu postupu popsanému v bodě 6.2.2.4.

         1. 6.2.2.4 Spojené vodné fáze (6.2.2.2) nebo eluát z kolony (6.2.2.3) se v rotační odparce za sníženého tlaku odpaří téměř do sucha.
         2. 6.2.2.5 Zbytek se rozpustí v 6 ml roztoku hydroxidu sodného (4.9). Přidá se 20 ml Fehlingova roztoku (4.16) a obsah se převede do dělicí nálevky na 50 ml (5.5). Baňka se vypláchne 8 ml chloroformu (4.3). Protřepe se a chloroformová fáze se zfiltruje do odměrné baňky na 50 ml (5.2).
         3. 6.2.2.6 Extrakce s 8 ml chloroformu (4.3) se třikrát opakuje. Chloroformové fáze se shromáždí v odměrné baňce na 50 ml. Doplní se po rysku chloroformem (4.3) a protřepou. Měří se absorbance žlutého roztoku při 410 nm proti chloroformu (4.3).

1. 7. KALIBRAČNÍ KŘIVKA

   Do čtyř baněk na 100 ml s kulatým dnem (5.1), z nichž každá obsahuje 3 ml 30% vodného roztoku ethanolu (4.20), se odpipetuje 5, 10, 15 a 20 ml standardního roztoku (4.15.1), což odpovídá 5, 10, 15 a 20 mg chinolin-8-olu. Pokračuje se tak, jak je popsáno v bodě 6.2.1.

1. 8. VÝPOČET
   1. 8.1 Kapalné vzorky
      1. kde:
         1. a = množství chinolin-8-olu odečtené z kalibrační křivky (7) v mg,
         2. m = hmotnost (v mg) zkušebního vzorku (6.2.1.1).
   1. 8.2 Pevné vzorky nebo krémy
      1. kde:
         1. a = množství chinolin-8-olu odečtené z kalibrační křivky (7) v mg,
         2. m = hmotnost (v mg) zkušebního vzorku (6.2.1.1).

1. 9. OPAKOVATELNOST

   Pro výrobky obsahující asi 0,3 % (m/m) chinolin-8-olu nesmí rozdíl mezi výsledky dvou paralelních stanovení na stejném vzorku překročit absolutní hodnotu 0,02 %.

1. 1. ROZSAH A OBLAST POUŽITÍ

   V této metodě je popsáno stanovení volného amoniaku v kosmetických prostředcích.

1. 2. DEFINICE

   Obsah amoniaku ve vzorku stanovený touto metodou se vyjádří v hmotnostních procentech amoniaku.

1. 3. PRINCIP

   Ke zkušebnímu vzorku kosmetického prostředku zředěného vodným

   roztokem methanolu se přidá roztok chloridu barnatého. Případná sraženina se odfiltruje nebo odstředí. Tímto postupem se zabrání ztrátám amoniaku, ke kterým dochází při destilaci s vodní parou u některých amonných solí, jako je uhličitan a hydrogenuhličitan a soli mastných kyselin, s výjimkou octanu amonného.

   Z filtrátu nebo supernatantu se amoniak oddestiluje s vodní parou a stanoví se potenciometrickou nebo jinou titrací.

1. 4. POUŽITÉ CHEMIKÁLIE

   Všechny použité chemikálie musí být čistoty p.a. nebo vyšší

   1. 4.1 Methanol
   2. 4.2 Chlorid barnatý dihydrát, 25 % roztok (m/V)
   3. 4.3 Kyselina trihydrogenboritá, 4 % roztok (m/V)
   4. 4.4 Kyselina sírová, 0,25 mol/l odměrný roztok
   5. 4.5 Kapalný odpěňovač
   6. 4.6 Hydroxid sodný, 0,5 mol/l odměrný roztok
   7. 4.7 Indikátor, podle potřeby: smísí se 5 ml 0,1% roztoku (m/V) methylové červeně v ethanolu s 2 ml 0,1% roztoku (m/V) methylenové modři ve vodě.

1. 5. PŘÍSTROJE A POMŮCKY
   1. 5.1 Obvyklé laboratorní vybavení
   2. 5.2 Odstředivka s uzavíratelnými kyvetami na 100 ml
   3. 5.3 Přístroj na destilaci s vodní parou
   4. 5.4 Potenciometr
   5. 5.5 Měrná skleněná elektroda a referentní kalomelová elektroda.

1. 6. POSTUP
   1. 6.1 Do odměrné baňky na 100 ml se naváží vzorek o hmotnosti (m) odpovídající maximálně 150 mg amoniaku.
   2. 6.2 Přidá se 10 ml vody, 10 ml methanolu (4.1) a 10 ml roztoku chloridu barnatého (4.2). Doplní se na 100 ml methanolem (4.1).
   3. 6.3 Roztok se promíchá a nechá stát přes noc v lednici (5 °C).
   4. 6.4 Poté se chladný roztok zfiltruje nebo odstředí 10 minut v uzavřených kyvetách, aby se získal čirý filtrát nebo vrstva supernatantu.
   5. 6.5 40 ml tohoto čirého roztoku se odpipetuje do přístroje na destilaci s vodní parou (5.3) a eventuelně se přidá 0,5 ml kapalného odpěňovače (4.5).
   6. 6.6 Destiluje se a 200 ml destilátu jímá se do kádinky na 250 ml obsahující 10 ml odměrného roztoku kyseliny sírové (4.4) a 0,1 ml indikátoru (4.7).
   7. 6.7 Nadbytek kyseliny se zpětně titruje odměrným roztokem hydroxidu sodného (4.6).
   8. 6.8 Poznámka: Pro potenciometrické stanovení se jímá 200 ml destilátu do kádinky na 250 ml obsahující 25 ml roztoku trihydrogenborité kyseliny (4.3) a titruje se odměrným roztokem kyseliny sírové (4.4), zaznamená se neutralizační křivka.

1. 7. VÝPOČTY
   1. 7.1 Výpočet v případě zpětné titrace
      1. Označí-li se

         Příloha 2

         V1 =	objem použitého roztoku hydroxidu sodného (4.6) (v ml),
         M1 =	skutečná koncentrace roztoku hydroxidu sodného (4.6),
         M2 =	skutečná koncentrace roztoku kyseliny sírové (4.4),
         m =	hmotnost odebraného zkušebního vzorku (6.1) (v mg),

      1. potom:

   1. 7.2 Výpočet v případě přímé potenciometrické titrace
      1. Označí-li se

         Příloha 2

         V2 =	objem použitého roztoku kyseliny sírové (4.4) (v ml),
         M2 =	skutečná koncentrace roztoku kyseliny sírové (4.4),
         m =	hmotnost odebraného zkušebního vzorku (6.1) (v mg),

      1. potom:

1. 8. OPAKOVATELNOST

   Pro výrobky obsahující asi 6 % (m/m) amoniaku nesmí rozdíl mezi výsledky dvou paralelních stanovení na stejném vzorku překročit absolutní hodnotu 0,6 %.

1. 1. ROZSAH A OBLAST POUŽITÍ

   Tato metoda je vhodná pro kvalitativní a kvantitativní stanovení nitromethanu až do obsahu asi 0,3 % v kosmetických prostředcích v obalech na aerosoly.

1. 2. DEFINICE

   Obsah nitromethanu ve vzorku stanovený touto metodou se vyjadřuje v hmotnostních procentech nitromethanu, vztažených na celkový obsah aerosolového prostředku.

1. 3. PODSTATA METODY

   Nitromethan se kvalitativně stanoví na základě barevné reakce. Nitromethan se kvantitativně stanoví plynovou chromatografií po přidání vnitřního standardu.

1. 4. KVALITATIVNÍ STANOVENÍ
   1. 4.1 POUŽITÉ CHEMIKÁLIE

      Všechny použité chemikálie musí být čistoty p.a. nebo vyšší

      1. 4.1.1 Hydroxid sodný, 0,5 mol/l roztok
      2. 4.1.2 Folinovo činidlo

         Ve vodě se rozpustí 0,1 g 3,4-dihydro-3,4-dioxonaftalen-1-sulfonátu sodného a doplní se na 100 ml.

   1. 4.2 Postup

      K 1 ml vzorku se přidá 10 ml roztoku 4.1.1 a 1 ml roztoku 4.1.2. Fialové zbarvení indikuje přítomnost nitromethanu.

1. 5. KVANTITATIVNÍ STANOVENÍ
   1. 5.1 POUŽITÉ CHEMIKÁLIE

      Všechny použité chemikálie musí být čistoty p.a. nebo vyšší

      1. 5.1.1 Chloroform (vnitřní standard 1)
      2. 5.1.2 2,3-Dimethylheptan (vnitřní standard 2)
      3. 5.1.3 Ethanol, 95 %
      4. 5.1.4 Nitromethan
      5. 5.1.5 Referenční roztok chloroformu

         Do vytárované odměrné baňky na 25 ml se přidá asi 650 mg chloroformu (5.1.1). Baňka a obsah se znovu přesně zváží. Doplní se na 25 ml 95% ethanolem (5.1.3). Zváží se a vypočtou se hmotnostní procenta chloroformu v tomto roztoku.

      1. 5.1.6 Referenční roztok 2,4-dimethylheptanu

         Připraví se obdobně jako referenční roztok chloroformu, ale naváží se 270 mg 2,4-dimethylheptanu (5.1.2) do odměrné baňky na 25 ml.

   1. 5.2 Přístroje a pomůcky
      1. 5.2.1 Plynový chromatograf s plamenovým ionizačním detektorem
      2. 5.2.2 Pomůcky pro odběr vzorků aerosolů (láhev pro převedení vzorku, spojky, mikrostříkačky, atd.), jak jsou popsány v kapitole „Příprava vzorků v laboratoři“.
      3. 5.2.3 Obvyklé laboratorní vybavení
   1. 5.3 Postup
      1. 5.3.1 Příprava vzorku

         Do vytárované lahve na převedení vzorku na 100 ml, propláchnuté nebo evakuované podle postupu popsaného v bodě 5.4 kapitoly „Příprava vzorků v laboratoři“, se přidá asi 5 ml jednoho z roztoků vnitřních standardů (5.1.5 nebo 5.1.6). Použije se 10 ml nebo 20 ml skleněná stříkačka bez jehly uzpůsobená k připojení ke spojce podle postupu popsaného v bodě 5 kapitoly „Příprava vzorků v laboratoři“. Znovu se zváží, aby se stanovilo přidané množství. Stejným postupem se do této lahve převede asi 50 g obsahu aerosolového prostředku. Znovu se zváží, aby se stanovilo množství převedeného vzorku. Dobře se promíchá.

         Nastřikuje se asi 10 μl pomocí speciální mikrostříkačky (5.2.2). Provádí se pět nástřiků.

      1. 5.3.2 Příprava standardu

         Do odměrné baňky na 50 ml se naváží asi 500 mg nitromethanu přesně (5.1.4) a buď 500 mg chloroformu (5.1.1), nebo 210 mg 2,4-dimethylheptanu (5.1.2). Doplní se na objem 95% ethanolem (5.1.3). Dobře se promíchá. 5 ml tohoto roztoku se převede do odměrné baňky na 20 ml. Doplní se na objem 95% ethanolem (5.1.3).

         Nastřikuje se asi 10 μl pomocí speciální mikrostříkačky (5.2.2). Provádí se pět nástřiků.

      1. 5.3.3 Podmínky plynové chromatografie
         1. 5.3.3.1 Kolona

            Skládá se ze dvou částí; první obsahuje jako náplň didecylftalát na Gas Chromu Q, druhá UCON 50 HB 280X na Gas Chromu Q. Připravená kombinovaná kolona musí zaručit rozlišení „R“ rovné nebo lepší než 1,5, kde:

            1. kde

               Příloha 2

               r1 a r2 =	retenční časy dvou píků v min.,
               W1 a W2 =	šířka píků v polovině výšky píků (v mm),
               d'=	rychlost posuvu papíru (v mm/min.).

            1. Kolona A:
               1. Materiál: nerezová ocel.
               2. Délka: 1,5 m.
               3. Průměr: 3 mm.
               4. Náplň: 20% didecylftalát na Gas Chromu Q (100 až 120 mesh).
            1. Kolona B:
               1. Materiál: nerezová ocel.
               2. Délka: 1,5 m.
               3. Průměr: 3 mm.
               4. Náplň: 20% UCON 50 HB 280X na Gas Chromu Q (100 až 120 mesh).
         1. 5.3.3.2 Detektor

            Vhodné nastavení citlivosti elektrometru plamenového ionizačního detektoru je 8 x 10^-10 A.

         1. 5.3.3.3 Teplotní podmínky

            Jako vhodné se ukázaly následující podmínky:

            1. Nástřik: 150 °C
            2. Detektor: 150 °C
            3. Kolona: mezi 50 a 80 °C, v závislosti na použitých kolonách a přístroji.
         1. 5.3.3.4 Plyny
            1. Nosný plyn: dusík.
            2. Tlak: 2,1 bar.
            3. Průtok: 40 ml/min.
            4. Plyny pro detektor: podle specifikací výrobce detektoru.

1. 6. VÝPOČTY
   1. 6.1 Koeficient úměrnosti nitromethanu vypočtený vzhledem k použitému vnitřnímu standardu

      Označí-li se nitromethan jako „n“,

      1. přičemž

         Příloha 2

         kn =	jeho koeficient úměrnosti,
         m'n =	jeho hmotnost ve směsi (v gramech),
         S'n =	plocha jeho píku,

      1. a označí-li se vnitřní standard, chloroform nebo 2,4-dimethylheptan, jako „c“,
      2. přičemž
         1. m'_c = jeho hmotnost ve směsi (v g),
         2. S'_c = plocha jeho píku,
      1. potom:
         1. (k_n je funkcí přístroje).
   1. 6.2 Koncentrace nitromethanu ve vzorku

      Označí-li se nitromethan jako „n“,

      1. přičemž

         Příloha 2

         kn =	jeho koeficient úměrnosti,
         S'n =	plocha jeho píku,

      1. a označí-li se vnitřní standard, chloroform nebo 2,4-dimethylheptan, jako „c“,
      2. přičemž

         Příloha 2

         mc =	jeho hmotnost ve směsi (v g),
         Sc =	plocha jeho píku,
         M =	hmotnost převedeného aerosolového prostředku (v g),

      1. potom % (m/m) nitromethanu ve vzorku je

1. 7. OPAKOVATELNOST

   Pro výrobky obsahující asi 0,3 % (m/m) nitromethanu nesmí rozdíl mezi výsledky dvou paralelních stanovení na stejném vzorku překročit absolutní hodnotu 0,03 %.

1. 1. ROZSAH A OBLAST POUŽITÍ

   V této metodě je popsáno kvalitativní a kvantitativní stanovení kyseliny thioglykolové v prostředcích k trvalé ondulaci, k rovnání vlasů a v prostředcích k depilaci.

1. 2. DEFINICE

   Obsah thioglykolové kyseliny ve vzorku stanovený touto metodou se vyjádří ve hmotnostních procentech kyseliny thioglykolové.

1. 3. PRINCIP

   Kvalitativní stanovení kyseliny thioglykolové se provede buď barevnou reakcí, nebo pomocí chromatografie na tenké vrstvě, a kvantitativní stanovení se provede jodometricky nebo plynovou chromatografií.

1. 4. KVALITATIVNÍ STANOVENÍ
   1. 4.1 Kvalitativní stanovení barevnou reakcí