stavební zákon

§ 105

Přestupky občanů proti stavebnímu řádu

(1) Přestupku se dopustí a pokutou až do výše 2000 Kčs bude potrestán ten, kdo

1. a) provádí drobnou stavbu, stavební úpravy nebo udržovací práce, které je třeba ohlásit stavebnímu úřadu, bez takového ohlášení,
2. b) provádí terénní úpravy, práce a zařízení podle tohoto zákona, k nimž je třeba povolení stavebního úřadu, bez takového povolení nebo v rozporu s ním,
3. c) nezajišťuje podmínky pro výkon státního stavebního dohledu, brání v jeho výkonu nebo neprovede opatření nařízené orgánem státního stavebního dohledu,
4. d) neudržuje stavbu přes opětovnou výzvu orgánu státního stavebního dohledu nebo rozhodnutí stavebního úřadu,
5. e) odstraní drobnou stavbu [§ 55 odst. 2 písm. a)], reklamní, informační a propagační zařízení bez ohlášení,
6. f) znemožňuje vstup na svůj pozemek nebo stavbu pracovníkům a funkcionářům národních výborů, pracovníkům speciálních a jiných stavebních úřadů a ústředních orgánů státní správy, kteří plní úkoly vyplývající z tohoto zákona a týkající se tohoto pozemku nebo stavby, pokud nejde o trestný čin,
7. g) byl určen k výkonu odborného dozoru nad prováděním stavby a přes výzvu orgánu státního stavebního dohledu neplní své povinnosti.

(2) Přestupku se dopustí a pokutou až do výše 5000 Kčs bude potrestán ten, kdo

1. a) v jednotlivém případě nebo v menším rozsahu provádí bez oprávnění projektovou činnost, pokud nejde o přečin,
2. b) v jednotlivém případě nebo v menším rozsahu provádí bez povolení příslušného orgánu drobné řemeslné práce a opravy na stavbách výdělečným způsobem, pokud nejde o přečin,
3. c) jako stavebník provádí změnu stavby bez stavebního povolení nebo v rozporu s ním,
4. d) užívá stavbu v rozporu s kolaudačním rozhodnutím, popřípadě stavebním povolením,
5. e) odstraní stavbu bez povolení příslušného orgánu,
6. f) přes výzvu stavebního úřadu prodlužuje bez vážného důvodu dokončení stavby nad lhůtu stanovenou ve stavebním povolení.

(3) Přestupku se dopustí a pokutou až do výše 10 000 Kčs bude potrestán ten, kdo

1. a) jako stavebník provádí novou stavbu bez stavebního povolení nebo v rozporu s ním,
2. b) užívá stavbu bez kolaudačního rozhodnutí, pokud je takového rozhodnutí třeba,
3. c) přes opětovnou výzvu orgánu státního stavebního dohledu nebo rozhodnutí stavebního úřadu neudržuje stavbu do té míry, že její stav ohrožuje život nebo zdraví osob,
4. d) neprovede ve stanovené lhůtě rozhodnutí příslušného stavebního úřadu o odstranění stavby.

(4) Přestupku se dopustí a pokutou až do výše 20 000 Kčs bude potrestán ten, kdo bez stavebního povolení provádí stavbu v chráněném území, nebo v ochranném pásmu či na pozemku, který není určen k zastavění, zejména na pozemku zemědělském nebo lesním.

(5) O řízení ve věcech přestupků, o podmínkách odpovědnosti za přestupky, jakož i o příslušnosti k projednávání přestupků platí obecné předpisy.¹⁰)

§ 106

Pokuty organizacím

(1) Stavební úřad může uložit pokutu až do výše 200 000 Kčs organizaci, která

1. a) provádí drobnou stavbu, stavební úpravy nebo udržovací práce, které je třeba ohlásit stavebnímu úřadu, bez takového ohlášení,
2. b) provádí terénní úpravy, práce a zařízení podle tohoto zákona, k nimž je třeba povolení stavebního úřadu, bez takového povolení nebo v rozporu s ním,
3. c) nezajišťuje podmínky pro výkon státního stavebního dohledu, brání jeho výkonu nebo neprovede opatření nařízené orgánem státního stavebního dohledu,
4. d) neudržuje stavbu přes opětovnou výzvu státního stavebního dohledu nebo rozhodnutí stavebního úřadu,
5. e) odstraní drobnou stavbu [§ 55 odst. 2 písm. a)], reklamní, informační a propagační zařízení bez ohlášení.

(2) Stavební úřad může uložit pokutu až do výše 500 000 Kčs organizaci, která

1. a) dodala výrobky pro stavební část stavby, jež nesplňují požadavky zaručené osvědčením o jakosti nebo dokladem o vlastnostech výrobků,
2. b) provádí změnu stavby bez stavebního povolení nebo v rozporu s ním,
3. c) odstraní stavbu bez povolení příslušného orgánu,
4. d) neodstraní dočasné zařízení staveniště po ukončení výstavby,
5. e) provádí projektovou nebo inženýrskou činnost bez oprávnění,
6. f) provádí pro jiného stavbu mimo rozsah předmětu své činnosti,
7. g) používá osob k pracovním činnostem, které souvisejí s přípravou, prováděním a kolaudováním staveb, aniž byla u těchto osob prokázána zvláštní způsobilost k takovým činnostem, předepsaná tímto zákonem,
8. h) nepožádala u nového výrobku pro stavební část stavby o vydání osvědčení o vhodnosti a dodává tento výrobek bez osvědčení o vhodnosti.

(3) Stavební úřad může uložit pokutu až do výše 1 miliónu Kčs organizaci, která

1. a) provádí stavbu bez stavebního povolení nebo v rozporu s ním,
2. b) neudržuje stavbu do té míry, že tím jsou ohroženy životy nebo zdraví osob,
3. c) užívá stavbu bez kolaudačního rozhodnutí nebo v rozporu s ním,
4. d) bez vážného důvodu neprovedla neodkladné zabezpečovací práce nařízené národním výborem,
5. e) neprovede ve stanovené lhůtě rozhodnutí příslušného stavebního úřadu o odstranění stavby.

(4) Pokutu v odstavci 1 písm. a) až c), v odstavci 2 písm. b) a v odstavci 3 písm. a) může stavební úřad uložit i organizaci, která provádí stavbu jako dodavatel.

(5) Ministerstvo výstavby a techniky republiky může uložit pokutu do výše 200 000 Kčs organizaci, která neplní své úkoly vyplývající ze založení, využívání a aktualizace soustavy vybraných informací pro výstavbu podle tohoto zákona.

§ 107

Lhůty ukládání a výnosy pokut

(1) Pokutu lze uložit jen do jednoho roku ode dne, kdy orgán oprávněný k uložení pokuty se dověděl o tom, že organizace porušila nebo nesplnila povinnost (§ 106), nejpozději však do 3 let ode dne, kdy došlo k porušení povinnosti nebo kdy povinnost měla být splněna.

(2) Pokuty (§ 105, § 106) plynou do státního rozpočtu federace nebo republik, a to podle působnosti správního orgánu, který pokutu uložil.

§ 108

Předmět a účely vyvlastnění

(1) Pozemky, stavby a práva k nim potřebná k uskutečnění nebo užívání staveb, prací a zařízení (dále jen „stavby“) uvedených v odstavci 2 lze získat a práva k pozemkům a stavbám, která brání uskutečnění nebo užívání těchto staveb, lze zrušit, odejmout nebo omezit rozhodnutím stavebního úřadu (dále jen „vyvlastnit“).

(2) Vyvlastnit je možno jen pro

1. a) uskutečnění stavby, která je úkolem státního plánu rozvoje národního hospodářství,
2. b) provedení asanace sídelního útvaru nebo jeho části podle schválené územně plánovací dokumentace,
3. c) uskutečnění stavby významné pro rozvoj obce, okresu nebo kraje,
4. d) uskutečnění bytové výstavby, jakož i stavby rodinných domků na pozemcích určených seznamem pozemků pro výstavbu rodinných domků,
5. e) vytvoření hygienických, bezpečnostních a jiných ochranných pásem a chráněných území,
6. f) uskutečnění terénních úprav, těžebních a jim podobných nebo s nimi souvisejících prací, umístění informačních, reklamních a propagačních zařízení (§ 71),
7. g) vytvoření podmínek nezbytných pro řádné užívání pozemku nebo stavby.

(3) Pro účel uvedený v odstavci 2 písm. f) a g) lze vyvlastnit jen tehdy, pokud zájem na jeho uskutečnění převažuje nad oprávněným zájmem dosavadního vlastníka, popřípadě toho, komu náleží jiné právo, jež má být dotčeno vyvlastněním (dále v této části jen „jiný oprávněný“).

§ 109

Cíl vyvlastnění

(1) Cílem vyvlastnění je dosáhnout přechodu, popřípadě omezení vlastnického práva k pozemkům a stavbám, nebo zřízení, zrušení, popřípadě omezení práva věcného břemene k pozemkům a stavbám, nebo odejmutí, popřípadě omezení práva osobního užívání pozemku.

(2) Vyvlastněním nelze dosáhnout přechodu nebo omezení vlastnického práva, ani zřízení věcného břemene k pozemkům a stavbám, které jsou v národním majetku.

(3) Vlastnické právo k pozemkům a stavbám přechází vyvlastněním vždy na stát. Tímto přechodem zanikají i všechna ostatní práva k vyvlastněným pozemkům a stavbám; nezaniká však právo užívat bytové a nebytové prostory.

§ 110

Podmínky vyvlastnění

(1) Vyvlastnit lze jen tehdy, není-li možno cíle vyvlastnění dosáhnout dohodou nebo jiným způsobem. K dohodě o převodu vlastnického práva k pozemku a stavbě užívané pro zajištění zemědělské výroby, jakož i k dohodě o převodu vlastnického práva k lesní půdě, musí být připojen souhlas organizace, které náleží právo užívání podle zvláštních předpisů.¹¹)

(2) Vyvlastnění musí být v souladu s cíli a záměry územního plánování, který se prokazuje zpravidla územním rozhodnutím. Před vydáním územního rozhodnutí lze vyvlastnit jen pozemky a stavby určené územním plánem zóny nebo územním projektem zóny pro soustředěnou bytovou výstavbu a pozemky určené seznamem pozemků pro výstavbu rodinných domků (§ 6). Pokud účel, pro který se vyvlastňuje, nevyžaduje vydání územního rozhodnutí, zkoumá se soulad s cíli a záměry územního plánování přímo ve vyvlastňovacím řízení.

(3) Vyvlastnění může být provedeno jen v nezbytném rozsahu. Je-li možno dosáhnout účelu vyvlastnění pouze omezením práva, nelze právo odejmout v plném rozsahu. Jestliže se vyvlastněním převádí vlastnické právo pouze k části pozemku nebo se omezuje jiné právo k pozemku či ke stavbě a vlastník nebo jiný oprávněný by nemohl využívat zbývající části pozemku nebo omezeného práva k pozemku či stavbě, popřípadě je mohl užívat jen s nepřiměřenými obtížemi, rozšíří se vyvlastnění i na zbývající část, pokud o to vlastník nebo jiný oprávněný požádá.

§ 111

Náhrada za vyvlastnění

(1) Vyvlastnění se provádí za náhradu. Náhrada se poskytuje v penězích, pokud zvláštní zákon nepřipouští jiný způsob náhrady.

(2) Náhradu za vyvlastnění, způsob náhrady, kdo a komu náhradu poskytuje, popřípadě maximální výši náhrady stanoví obecně závazný právní předpis.

(3) Nedojde-li v průběhu vyvlastňovacího řízení mezi dosavadním vlastníkem, popřípadě jiným oprávněným, a těmi, kterým na vyvlastňovaném pozemku nebo stavbě váznou práva zanikající vyvlastněním, k dohodě o rozdělení náhrady, složí se náhrada u státního notářství.

§ 112

(1) Vyvlastňovací řízení provádí stavební úřad.

(2) Vyvlastňovací řízení zahájí stavební úřad

1. a) na návrh orgánu, organizace nebo občana, kteří mají uskutečnit účel, pro který se vyvlastňuje,
2. b) jde-li o vyvlastnění pozemků, které jsou určeny seznamem pozemků pro výstavbu rodinných domků, na návrh místního národního výboru, na jehož území jsou dotčené pozemky,
3. c) z vlastního podnětu, v případech, kdy podle ustanovení písm. a) nebo b) by měl být navrhovatelem národní výbor, který je stavebním úřadem příslušným k vyvlastňovacímu řízení.

§ 113

(1) K projednání návrhu na vyvlastnění nařídí stavební úřad ústní jednání.

(2) Stavební úřad oznámí účastníkům řízení konání ústního jednání písemně nejméně 15 dnů předem. U liniových staveb, v odůvodněných případech též u staveb zvlášť rozsáhlých, s velkým počtem účastníků řízení, může stavební úřad uvědomit účastníky o ústním jednání veřejnou vyhláškou.

(3) Námitky proti vyvlastnění musí účastníci řízení uplatnit nejpozději při ústním jednání. K námitkám uplatněným později a k námitkám, které byly v územním řízení zamítnuty nebo jež mohl účastník uplatnit v územním řízení podle tohoto zákona, se nepřihlíží. Na tuto skutečnost musí být účastníci řízení výslovně upozorněni.

(4) Jde-li o přechod vlastnického práva k pozemku, který je určen seznamem pozemků pro výstavbu rodinných domků, může vlastník namítnout, že na něm bude stavět rodinný domek sám nebo jeho příbuzní v řadě přímé, popřípadě jeho sourozenci; pokud budoucí stavebník prokáže schopnost vystavět rodinný domek ve lhůtě a za podmínek stanovených v seznamu pozemků pro výstavbu rodinných domků, nelze takový pozemek nebo jeho část vyvlastnit.

§ 114

(1) Na základě výsledků vyvlastňovacího řízení vydá stavební úřad rozhodnutí o vyvlastnění.

(2) Odkladný účinek odvolání proti rozhodnutí o vyvlastnění nelze vyloučit.

§ 115

(1) Vyvlastněný pozemek a stavbu lze užívat jen k účelům, pro které byly vyvlastněny.

(2) S užíváním pozemku a stavby pro účel, pro který byly vyvlastněny, musí být započato nejpozději ve lhůtě stanovené v rozhodnutí o vyvlastnění; lhůta nesmí být delší než dva roky. Jde-li o vyvlastnění pro uskutečnění stavby, která je úkolem státního plánu rozvoje národního hospodářství, lze stanovenou lhůtu prodloužit, nejvýše však o jeden rok.

(3) Za započetí užívání pozemku se považuje i dohoda o zřízení práva osobního užívání pozemku a hospodářská smlouva o odevzdání pozemku do trvalého užívání k účelu, pro který bylo vyvlastnění provedeno. V takových dohodách a hospodářských smlouvách musí být stanovena lhůta pro započetí stavby dohodnutá se stavebním úřadem.

§ 116

(1) Na žádost účastníka, jemuž byl pozemek nebo stavba vyvlastněna, zruší stavební úřad zcela nebo zčásti rozhodnutí o vyvlastnění pozemku se stavbou v osobním vlastnictví, jestliže ve stanovené lhůtě nebylo započato s užíváním pozemku k účelu, pro který bylo vyvlastněno. Za stejných podmínek může stavební úřad zrušit též rozhodnutí o vyvlastnění práv k ostatním pozemkům nebo stavbám. Žádost o zrušení rozhodnutí o vyvlastnění musí být podána do tří měsíců po uplynutí lhůty stanovené podle § 115 odst. 2.

(2) Bylo-li rozhodnutí o vyvlastnění zcela nebo zčásti zrušeno, má ten, kdo poskytl náhradu za vyvlastnění, nárok na její vrácení a ten, komu bylo vyvlastněno, nárok na náhradu způsobené újmy. Náhradu poskytne podle obecných předpisů o náhradě škody ten, v jehož prospěch bylo vyvlastněno. Nedojde-li k dohodě o těchto nárocích a jejich výši, rozhodují soudy nebo orgány hospodářské arbitráže příslušné podle obecných předpisů.

§ 117

(1) Stavebním úřadem je okresní národní výbor. Okresní národní výbor může stanovit, že stavebním úřadem je městský nebo místní národní výbor.

(2) Na území hlavního města Prahy je stavebním úřadem obvodní národní výbor, popřípadě místní národní výbor, který určí Národní výbor hlavního města Prahy, pokud zákon nestanoví jinak (§ 142).

(3) V hlavním městě Slovenské socialistické republiky Bratislavě je stavebním úřadem obvodní národní výbor nebo místní národní výbor, který určí Národní výbor hlavního města Slovenské socialistické republiky Bratislavy, pokud příslušnost k územnímu rozhodování neurčí jinak.

(4) V Brně, Ostravě, Plzni a Košicích je stavebním úřadem obvodní národní výbor, pokud si příslušný národní výbor některého z těchto měst nevyhradí rozhodnutí sám.

(5) Určení městského nebo místního národního výboru za stavební úřad musí být vyhlášeno způsobem v místě obvyklým. Seznamy městských nebo místních národních výborů, které byly určeny za stavební úřady, uveřejní souhrnně ministerstva výstavby a techniky republik podle potřeby, nejméně však jednou ročně.

(6) Městský nebo místní národní výbor může být určen za stavební úřad jen tehdy, má-li vybudován odborný aparát, způsobilý vykonávat svou pravomoc s ohledem na rozsah a složitost územního rozhodování a stavebně správní činnosti v místě a je k tomu přiměřeně vybavený.

§ 118

Národní výbor příslušný podle § 117 odst. 1 až 4 může v dohodě se zúčastněnými národními výbory stanovit, že městský nebo místní národní výbor, který je stavebním úřadem, bude vykonávat pravomoc i pro územní obvody jiných městských nebo místních národních výborů.

§ 119

(1) Jde-li o stavbu nebo opatření, jež se má uskutečnit v územním obvodu dvou nebo více stavebních úřadů, provede řízení a vydá rozhodnutí nejbližší společně nadřízený správní orgán. Tento orgán může stanovit, že řízení provede a rozhodnutí vydá některý z podřízených stavebních úřadů.

(2) Jde-li o stavbu nebo opatření, jež se má uskutečnit v územním obvodu více krajů, dohodnou se krajské národní výbory, který stavební úřad provede řízení a vydá rozhodnutí. Nedojde-li k dohodě, rozhodne příslušné ministerstvo výstavby a techniky republiky, který stavební úřad provede řízení a vydá rozhodnutí.

(3) Jde-li o stavbu nebo opatření, jež se má uskutečnit na území České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky, rozhodnou společně ministerstva výstavby a techniky republik, který stavební úřad vydá rozhodnutí.

§ 120

Speciální stavební úřady

(1) U staveb leteckých, staveb drah a na dráze, staveb pozemních komunikací, vodohospodářských děl a telekomunikačních staveb vykonávají působnost stavebního úřadu, s výjimkou pravomoci ve věcech územního rozhodování a vyvlastnění, orgány vykonávající státní správu na uvedených úsecích podle zvláštních předpisů (dále jen „speciální stavební úřady“).

(2) Speciální stavební úřady postupují podle tohoto zákona, pokud zvláštní předpisy podle odstavce 1 nestanoví jinak; povolení pro stavby mohou vydat jen se souhlasem místně příslušného národního výboru s pravomocí stavebního úřadu, který ověřuje dodržení podmínek územního rozhodnutí.

§ 121

Vojenské a jiné stavební úřady

(1) Působnost stavebních úřadů, s výjimkou pravomoci ve věcech vyvlastnění, vykonávají podle tohoto zákona na území vojenských újezdů orgány federálního ministerstva národní obrany.

(2) Působnost stavebních úřadů, s výjimkou pravomoci ve věcech územního rozhodování a vyvlastnění, vykonávají podle tohoto zákona

1. a) orgány federálního ministerstva národní obrany u staveb vojenské správy mimo území vojenských újezdů,
2. b) orgány federálního ministerstva vnitra, ministerstva vnitra České socialistické republiky a ministerstva vnitra Slovenské socialistické republiky, u staveb Sboru národní bezpečnosti a vojsk ministerstva vnitra,
3. c) orgány ministerstva spravedlnosti České socialistické republiky a ministerstva spravedlnosti Slovenské socialistické republiky u staveb Sborů nápravné výchovy,
4. d) orgány federálního ministerstva paliv a energetiky u staveb uranového průmyslu na území vyhrazeném pro tyto účely.

(3) Prováděcí předpis podrobněji stanoví, které stavby se považují za stavby uvedené v odstavci 2.

§ 122

(1) Městské a místní národní výbory, které nejsou stavebními úřady, vykonávají tuto působnost:

1. a) sledují veškerou stavební činnost v obci a dbají, aby se rozvíjela v souladu se záměry územního plánování,
2. b) dozírají na stav staveb,
3. c) kontrolují, zda se stavby a jejich změny, terénní úpravy, práce a zařízení podle tohoto zákona neprovádějí bez povolení nebo v rozporu s ustanoveními tohoto zákona,
4. d) na základě pověření okresním národním výborem činí opatření předcházející rozhodnutí na úseku územního plánování a stavebního řádu.

(2) Zjistí-li městský (místní) národní výbor při kontrole, že se stavba a její změny, terénní úprava, práce a zařízení provádějí bez povolení nebo v rozporu s ním, projedná zjištěné nedostatky se stavebníkem; nevede-li toto jednání k cíli, vydá rozhodnutí o zastavení stavby a vyrozumí o tom příslušný stavební úřad. Odvolání proti rozhodnutí o zastavení stavby nemá odkladný účinek.

§ 123

Správní orgán nadřízený stavebnímu úřadu si může vyhradit pravomoc stavebního úřadu u jednotlivých technicky zvlášť obtížných nebo neobvyklých staveb nebo u opatření s většími nebo rozsáhlejšími účinky na životní prostředí v jejich okolí.

§ 124

(1) Okresní (obvodní) národní výbor může přenést na městský nebo místní národní výbor, který není stavebním úřadem, u něhož jsou však podmínky pro odborné rozhodování o stavebně technických otázkách, pravomoc stavebního úřadu:

1. a) vydávat stavební povolení na stavební úpravy jednoduchých staveb,
2. b) určovat, zda jemu ohlášené drobné stavby, stavební úpravy a udržovací práce (§ 55 odst. 2), s výjimkou udržovacích prací na stavebních památkách, vyžadují stavební povolení, a v těchto případech stavební povolení vydávat,
3. c) přijímat ohlášení, popřípadě vydávat povolení k odstranění drobných staveb [písmeno b)], pokud nejde o stavební památky,
4. d) povolovat informační, reklamní a propagační zařízení a nařizovat jejich odstranění,
5. e) vykonávat státní stavební dohled a kolaudovat stavby, ke kterým městský (místní) národní výbor vydal stavební povolení.

(2) Přenesenou pravomoc podle odstavce 1 může okresní (obvodní) národní výbor časově omezit a může ji odejmout.

(3) Rozsah přenesené pravomoci stavebního úřadu a její odejmutí podle odstavce 1 a 2 se vyhlásí způsobem v místě obvyklým.

§ 125

Zajištění zájmů obrany státu

(1) Při plnění úkolů územního plánování je nutno dbát zájmů obrany a bezpečnosti státu.

(2) Orgány stanovené federálním ministerstvem národní obrany (dále jen „vojenská správa“), orgány stanovené federálním ministerstvem vnitra nebo ministerstvem vnitra České socialistické republiky a ministerstvem vnitra Slovenské socialistické republiky (dále jen „orgány ministerstva vnitra“) mohou určit a oznámit národním výborům území, v nichž lze v zájmu zajištění obrany a bezpečnosti státu vydat územní rozhodnutí a stavební povolení jen se souhlasem vojenské správy nebo orgánu ministerstva vnitra; vojenská správa nebo orgán ministerstva vnitra může svůj souhlas vázat na splnění zvláštních podmínek pro provedení a užívání těchto staveb. Pro postup při udělování souhlasu platí § 126 odst. 2.

(3) Vojenská správa nebo orgány ministerstva vnitra mohou v územích určených podle odstavce 1 uplatňovat u staveb již zřízených požadavky na nezbytné úpravy nebo si u nich vyhradit předchozí souhlas ke změnám stavby; náklady na nezbytné úpravy provedené na zvláštní požadavek vojenské správy nebo orgánu ministerstva vnitra hradí tyto orgány.

(4) Federální ministerstvo národní obrany stanoví postup při pořizování, projednávání a schvalování územně plánovací dokumentace území určených vojenských újezdů.¹²)

§ 126

(1) Dotýká-li se řízení podle tohoto zákona zájmů chráněných předpisy o péči o zdraví lidu, o vytváření a ochraně zdravých životních podmínek, o vodách, o ochraně přírodních léčebných lázní a přírodních léčivých zdrojů, o ochraně zemědělského půdního fondu, o lesích a lesním hospodářství, o opatřeních na ochranu ovzduší, o ochraně a využití nerostného bohatství, o kulturních památkách, o státní ochraně přírody, o požární ochraně a o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, rozhodne stavební úřad nebo jiný orgán jen v dohodě, popřípadě se souhlasem dotčeného orgánu státní správy, který může vázat souhlas na splnění podmínek odpovídajících uvedeným předpisům.

(2) Je-li tímto zákonem stanoven postup při přezkoumávání zájmů chráněných zvláštními předpisy a při uplatňování stanovisek nebo obdobných opatření dotčených orgánů státní správy, postupují podle něho dotčené orgány státní správy uvedené v odstavci 1. Právo těchto správních orgánů vydat samostatné rozhodnutí zůstává nedotčeno, jestliže to předpisy na ochranu jimi sledovaných zájmů stanoví.

(3) Před vydáním rozhodnutí o umístění stavby nebo rozhodnutí o ochranném pásmu, stavebního povolení a kolaudačního rozhodnutí týkajícího se stavby, jejíž součástí je jaderné zařízení, je stavební úřad povinen vyžádat si souhlas Československé komise pro atomovou energii, která může svůj souhlas vázat na splnění podmínek.

§ 127

(1) Dojde-li při řízení nebo postupu podle tohoto zákona k nepředvídaným nálezům kulturně cenných předmětů, detailů stavby nebo chráněných částí přírody, jakož i k archeologickým nálezům, stanoví stavební úřad v dohodě s příslušným orgánem hájícím zvláštní zájmy podmínky k zabezpečení zájmů státní památkové péče, státní ochrany přírody a archeologických nálezů.

(2) Stavebník a organizace provádějící stavbu nebo zabezpečující její přípravu či provádějící jiné práce podle tohoto zákona, ihned nález ohlásí stavebnímu úřadu a orgánu státní památkové péče, popřípadě archeologickému ústavu nebo orgánu státní ochrany přírody, a učiní nezbytná opatření, aby nález nebyl poškozen nebo zničen, pokud o něm nerozhodne stavební úřad po dohodě s orgánem státní památkové péče, popřípadě archeologickým ústavem nebo orgánem státní ochrany přírody.

(3) Stavební úřad může vydané stavební povolení změnit nebo zrušit, dojde-li během provádění stavby k nálezu mimořádně významné kulturní památky, jejíž význam potvrdí ministerstvo kultury České socialistické republiky nebo ministerstvo kultury Slovenské socialistické republiky, a určí, jak budou stavebníkovi uhrazeny náklady na přípravu a provádění stavby, k níž bylo stavební povolení zrušeno.

§ 128

(1) Soustava vybraných informací pro výstavbu je soubor systematicky shromažďovaných, zpracovaných, uspořádaných a vydávaných vybraných technických a jiných informací potřebných pro rozhodování v investiční výstavbě (dále jen „soustava informací“).

(2) Soustava informací se zveřejňuje v Československém katalogu pro výstavbu s výjimkou informací o stavu a podmínkách území.

§ 129

(1) Ústřední orgány federace a republik v oboru své působnosti spolupracují při založení, zavádění a aktualizaci soustavy informací.

(2) Národní výbory a organizace činné v investiční výstavbě a organizace vyrábějící nebo dovážející výrobky pro stavby plní své úkoly vyplývající ze založení, využívání a aktualizace soustavy informací a z poskytování informací pro tuto soustavu.

§ 130

Federální ministerstvo pro technický a investiční rozvoj v dohodě s ministerstvy výstavby a techniky republik určí organizace, které budou zakládat, shromažďovat, zpracovávat a vyhodnocovat (rozšiřovat) soustavu informací, a v dohodě s Federálním statistickým úřadem podle potřeby stanoví systém, obsah a formu jednotlivých informačních bloků této soustavy, jakož i práva a povinnosti orgánů a organizací uvedených v § 129 odst. 2.

§ 131

(1) Územně plánovací dokumentaci a všechny podklady k ní, jakož i doklady o případných změnách a doplňcích územně plánovací dokumentace, je povinen evidovat a jejich ukládání zabezpečovat orgán územního plánování, který územně plánovací dokumentaci pořizuje.

(2) Územní rozhodnutí a veškeré písemnosti týkající se územních rozhodnutí a rozhodnutí o ochraně objektů, chráněném území a ochranném pásmu, vydávané podle zvláštních předpisů, včetně případných změn a doplňků je povinen evidovat a jejich ukládání zabezpečovat příslušný stavební úřad.

§ 132

(1) Stavební povolení spolu s veškerými písemnostmi týkajícími se stavebního povolení, kolaudační rozhodnutí a jiná opatření týkající se staveb, eviduje a jejich ukládání zabezpečuje příslušný stavební úřad a místně příslušný národní výbor.

(2) Rozhodnutí a opatření uvedená v odstavci 1, vydaná v rámci přenesené pravomoci městským nebo místním národním výborem, spolu s příslušnými spisy včetně dokladů o případných změnách a doplňcích, eviduje a jejich ukládání zabezpečuje městský (místní) národní výbor.

§ 133

Orgány územního plánování a stavební úřady, které evidují, ukládají územně plánovací dokumentaci a dokumentaci staveb, jsou povinny umožnit organizacím a osobám, které prokáží odůvodněnost svého požadavku, nahlížet do této dokumentace a pořizovat z ní výpisy; přitom jsou povinny učinit opatření, aby nahlédnutím do dokumentace nebylo porušeno státní, hospodářské či služební tajemství, jakož i zákonem uložená či uznaná povinnost mlčenlivosti.

§ 134

Vstup na cizí pozemky a stavby

(1) Pracovníci a funkcionáři národních výborů, pracovníci speciálních a jiných stavebních úřadů a ústředních orgánů státní správy jsou oprávněni vstupovat s vědomím vlastníka na cizí pozemky a stavby, pokud plní úkony vyplývající z tohoto zákona, které se těchto pozemků a staveb dotýkají; přitom musí dbát, aby co nejméně rušili jejich užívání a aby jejich pracemi nevznikly škody, kterým je možno zabránit. Oprávnění ke vstupu se prokazuje zvláštním průkazem.

(2) Je-li to nezbytné, mohou s osobou oprávněnou ke vstupu na cizí pozemky a stavby podle odstavce 1 vstupovat též jí přizvaní znalci a účastníci řízení.

(3) Při pochybnostech o rozsahu oprávnění rozhodne v jednotlivých případech stavební úřad.

(4) Oprávnění pracovníci jiných orgánů a organizací, i občané, pokud plní úkoly pro účely tohoto zákona, mohou v nezbytné míře vstupovat na cizí pozemek a stavbu k provádění průzkumné nebo dohledací činnosti. Jestliže vlastník odmítne trpět výkon těchto oprávnění, rozhodne o možnosti vstupu na pozemky či stavby těchto pracovníků na návrh organizace, která je pověřila, místní národní výbor příslušný podle místa pozemku nebo stavby.

(5) Doba a rozsah výkonu oprávnění na cizím pozemku a stavbě musí být omezeny na nezbytně nutnou míru. Došlo-li při činnosti vstupujícího k poškození pozemku nebo stavby, musí být uvedeny do původního stavu. Není-li to možné, poskytne občan, popřípadě organizace, jejíž pracovníci pozemek nebo stavbu poškodili, poškozenému náhradu podle obecných předpisů o náhradě škody. Nedojde-li k dohodě o výši náhrady, stanoví ji stavební úřad.

(6) Je-li pozemek nebo stavba v okruhu zájmů obrany státu nebo jiného důležitého zájmu státu, je ke vstupu na ni nutné povolení podle příslušných předpisů chránících tyto zájmy.

§ 135

Opatření na sousedním pozemku nebo stavbě

(1) Pro uskutečnění stavby nebo její změny a pro provedení nezbytných úprav, udržovacích nebo zabezpečovacích prací a pro odstranění stavby a informačních, reklamních a propagačních zařízení může stavební úřad uložit těm, kteří mají vlastnická nebo jiná práva k sousedním pozemkům či stavbám, aby trpěli provedení prací ze svých pozemků nebo staveb.

(2) Ten, v jehož prospěch uložil stavební úřad opatření podle odstavce 1, je povinen dbát, aby co nejméně rušil užívání sousedních pozemků nebo staveb a aby prováděnými pracemi nevznikly škody, kterým je možno zabránit; po skončení je povinen uvést sousední pozemek nebo stavbu do původního stavu a není-li to možné nebo hospodářsky účelné, poskytnout jejímu vlastníku náhradu podle obecných předpisů o náhradě škody. Nedojde-li k dohodě o výši náhrady, stanoví ji stavební úřad.

§ 136

Řešení rozporů

(1) Dojde-li při projednávání územně plánovací dokumentace, územním řízení, stavebním řízení nebo při jiných řízeních, která provádějí správní orgány podle tohoto zákona nebo podle zvláštních předpisů pro stavby letecké, stavby drah a na dráze, stavby pozemních komunikací, vodohospodářská díla a telekomunikační stavby, k protichůdným stanoviskům mezi orgány státní správy spolupůsobícími v řízení, řeší takový rozpor orgány nadřízené těmto orgánům dohodou.

(2) Nepodaří-li se vzniklý rozpor odstranit dohodou orgánů podle odstavce 1, rozhodne ministerstvo výstavby a techniky republiky po projednání s příslušnými ústředními orgány státní správy. Dojde-li k rozporu v otázkách, jejichž řešení náleží do výlučné působnosti federace, rozhodne o něm federální ministerstvo pro technický a investiční rozvoj po projednání s příslušným federálním ústředním orgánem státní správy a ministerstvem výstavby a techniky republiky. Jde-li o stavby, kde řízení provádějí orgány podle zvláštních předpisů, rozhodne o rozporu ústřední orgán státní správy nadřízený těmto orgánům obdobným postupem.

§ 137

Občanskoprávní a jiné námitky

(1) Stavební úřady, provádějící řízení podle tohoto zákona, se pokusí vždy též o dosažení dohody účastníků u těch námitek, které vyplývají z vlastnických nebo jiných práv k pozemkům a stavbám, ale překračují rozsah pravomoci stavebního úřadu nebo spolupůsobících orgánů státní správy.

(2) Nedojde-li mezi účastníky řízení k dohodě o námitce podle odstavce 1, která, kdyby se zjistilo její oprávnění, by znemožnilo uskutečnit požadované opatření nebo by umožnila jeho uskutečnění jen v podstatně jiné míře či formě, odkáže stavební úřad navrhovatele nebo jiného účastníka podle povahy námitky na soud, na hospodářskou arbitráž nebo na jiný příslušný orgán a řízení přeruší.

(3) Stavební úřad stanoví lhůtu, ve které musí být předložen důkaz, že u soudu nebo u hospodářské arbitráže, popřípadě jiného příslušného orgánu byl podán návrh na rozhodnutí ve sporné věci. Nebude-li návrh ve stanovené lhůtě podán, může si stavební úřad učinit úsudek o námitce sám a rozhodnout ve věci.

(4) V řízení, při kterém stavební úřad nařizuje v zájmu společnosti opatření podle tohoto zákona a hrozí-li nebezpečí z prodlení, učiní si sám úsudek o námitce, u které nedošlo k dohodě, a ve věci rozhodne.

§ 138

Spolupráce orgánů státní správy a součinnost organizací

(1) Orgány národních výborů nebo jiné orgány, které postupují a rozhodují podle tohoto zákona, dbají od počátku přípravy územně plánovací dokumentace, přípravy územních rozhodnutí, stavebních povolení a jiných rozhodnutí a opatření o dosažení nejúčinnější ochrany zemědělského a lesního půdního fondu a spolupracují s orgány zabezpečujícími jeho ochranu.

(2) Stavební úřady a jiné orgány, které provádějí řízení a vydávají rozhodnutí podle tohoto zákona, jakož i další orgány státní správy, které ve věcech výstavby provádějí řízení, vydávají rozhodnutí nebo stanoviska podle zvláštních předpisů, jsou povinny spolupracovat. Zejména jsou povinny dbát toho, aby věcně související správní řízení na sebe pokud možno navazovala, využívat všestranně výsledků těchto řízení, předávat včas a úplná stanoviska a na dožádání i ekonomické, technické a jiné údaje a podklady.

(3) Vědecké instituce a jiné organizace sdělují národním výborům nebo jiným orgánům, které zabezpečují úkoly na úseku územního plánování, na jejich žádost údaje a výsledky, k nimž dospěly při své činnosti.

(4) Ustanovení odstavce 2 se vztahuje přiměřeně na stanoviska nebo obdobná opatření organizací vydávaná pro účely výstavby podle státních technických norem.

§ 139

Vymezení některých pojmů

(1) Pod pojmem „jiná práva“ k pozemkům a stavbám, použitým ve spojení „vlastnická nebo jiná práva k pozemkům a stavbám“ (§ 23 odst. 3, § 34 odst. 1, § 59 odst. 1, § 93 odst. 2 a § 97 odst. 1 tohoto zákona), se podle povahy případu rozumí:

1. a) užívání pozemku, kde je užívací právo založeno zákonem¹³) nebo rozhodnutím státního orgánu a uživatelé pozemku mohou na něm provádět stavby,
2. b) užívání pozemku, kde na základě užívacího práva určeného smlouvou¹⁴) uživatelé mohou provádět na pozemku stavby a jejich změny,
3. c) právo místního národního výboru nebo socialistické organizace provádět v soukromém nájemním domě stavební úpravy a udržovací práce,¹⁵)
4. d) právo vyplývající z věcného břemene váznoucího na pozemku nebo stavbě¹⁶)

(2) Pokud se v tomto zákoně používá pojmu „stavba“, rozumí se tím i její část.

(3) Pokud se v tomto zákoně užívá pojmu „stavebník“, rozumí se tím i „investor“.¹⁷)

(4) Pokud se v tomto zákoně užívá pojmu „vlastník“, rozumí se tím podle povahy případu i správce národního majetku nebo uživatel, který má potřebné právo nebo povinnost nakládat s nemovitostí podle zvláštních předpisů.¹³),¹⁴),¹⁵)

§ 140

Vztah ke správnímu řádu

Není-li výslovně stanoveno jinak, vztahují se na řízení podle tohoto zákona obecné předpisy o správním řízení.